Modifikovaný Rapid Sequence Induction and Intubation: průzkum současné praxe ve Spojených státech
Jesse M. Ehrenfeld, Eva A. Cassedy, Victoria E. Forbes et al.
Neexistuje standardní definice modifikované techniky RSII, kterou se anesteziolog odchyluje od klasické RSII s cílem zlepšit outcome pacienta. Klasický RSII se skládá z preoxygenace, aplikace Sellickova manévru a z vynechání ventilace obličejovou maskou před OTI. Většina respondentů v rámci modifikací RSII preoxygenuje pacienta, aplikuje Sellickův manévr a pokouší se o ventilaci obličejovou maskou obvykle před podáním relaxans a před zajištěním DC. Další modifikace spočívají v časování a typu užitého svalového relaxans a užití opioidů a anxiolytik v premedikaci. Modifikovaný RSII je užívan také u pacientů s mírnou až morbidní obezitou, pacientů s gastrooezophageálním refluxem, hiátovou hernii nebo uplynulo-li méně než 8 hodin od posledního jídla před traumatem. I když výzkumy zaměřené na Sellickův manévr vypovídají nejednoznačne o jeho prospěšnosti, je užíván ve vysokém procentu případů. Sukcinylcholin je i přes jeho možné nežádoucí účinky nejčastěji užívaným relaxans.
Anesthesia and analgesia, 2012, 7: 95-101
Rating: 18
Vliv hematokritu na formaci fibrinové zátky hodnocené rotační tromboelastometrií
Satoru Ogawa, Fania Szlam, Daniel Bolliger et al.
Anémie a hypofibrinogenémie často u hemorhagií koexistují. Stanovení fibrinogenu dle Clausse z izolované plazmy z krve s nižším hematokritem má vztah k výsledku FIBTEM metody (patřící mezi ROTEM testy) z plné krve. Korelace mezi plazmatickým fibrinogenem a MCF-ROTEM je těsnější při hematokritu pod 25%. Rozhodnutí o substituci fibrinogenu může vycházet z MCF (maximum clot firmness) hodnoty FIBTEM, která užívá plnou krev a odráží proto dynamické změny hematokritu.
Anesthesia and analgesia, 2012, 7: 16-21
Rating: 18
Profylaktická krevní zátka po neúmyslné punkci dury v prevenci postpunkčních bolestí hlavy u rodiček
Ashley N. Agerson, a Barbara M. Scavone
Neúmyslná punkce dury komplikuje v cca 1,5 % zavádění epidurálního katetru. Následně se u poloviny pacientek rozvíjí postpunkční bolest - signifikantní zdroj morbidity rodiček. Terapeutická úspěšnost epidurální krevní zátky u již vzniklé postpunkční bolesti je vysoká. Ze stávajících studií plyne, že profylaktická krevní zátka nesníží incidenci postpunkčních bolestí a její provádění nemůže být proto doporučeno.
Anesthesia and analgesia, 2012, 7: 133-136
Rating: 17
Multicentrická studie ověřující metodu neivazivního kontinuálního měření srdečního výdeje užívající Pulse wave transit time: porovnání s intermitentním meřením srdečního výdeje termodilucí
Takashige Yamada, Masato Tsutsui, Yoshihiro Sugo et al.
Estimated continuous cardiac output esCCO je neinvazivní metoda vycházející z analýzy EKG, puzní oxymetrie a arteriálního krevního tlaku meřeného invazivně nebo neivazivně. Studie ukázala těsnou korelaci mezi esCCO a termodiluční metodou.
Anesthesia and analgesia, 2012, 7: 82 - 86
Rating: 18
Použití regionální anestézie mimo operační sály: indikace a techniky
De Buck, Frederik; Devroe, Sarah; Missant, Carlo; Van de Velde, Marc
Regionální anestézie může být použita v léčbě bolesti na urgentním příjmu a k zajištění anesteziologické podpory u lékařských postupů mimo operační sál. Článek přináší spektrum indikací a přehled technik regionální anestézie použitelných mimo operační sál.
Current Opinion in Anaesthesiology Issue: Volume 25(4) pgs. v-v,397-512 August 2012
Rating:15
Podpora vazopresory u císařského řezu.
Cooper, David W.
Přehled literatury přináší vliv vazopresorů na plod a matku podaných u císařského řezu vedeného ve spinální anestézii.
Current Opinion in Anaesthesiology Issue: Volume 25(3) pgs. v-vi,271-396 June 2012
Rating:15
Selhání epidurální anestezie/analgezie: příčiny a management
J. Hermanides, M. W. Hollmann, M. F. Stevens a P. Lirk
K selhání epidurální anestezie/analgezie dochází častěji, než je všeobecně známo. Důvody k neadekvátní blokádě jsou: chybně provedená blokáda, chybné primární zavedení katetru, sekundární migrace katetru po korektním zavedení, suboptimální dávkovaní. Pro provedení epidurální blokády spojenou se zavedením epidurálního katetru je dnes nejpoužívanější metoda ztráty odporu. Polohování pacienta, volba mediálního nebo paramediálního přístupu a metoda fixace katetru, to vše může vést k ovlivnění úspěšnosti blokády. Při použití ekvipotentního dávkování zůstává rozdíl mezi bupivacainem a levobupivacainem, ropivacainem minimální. Při kontinuálním podávání je nejdůležitějším determinantem kvality blokády dávka anestetika, objem a koncentrace mají menší význam. Přídavek adjuvans, obzvláště opiátů a adrenalinu, může vést k významnému zvýšení úspěšnosti epidurální analgezie. Dávka adjuvantních opiátů může vést ke spinálnímu, nebo supraspinálnímu účinku. Nejlepší metodou pro pooperační analgezii se jeví pacientem kontrolovaná epidurální analgezie.
British Journal of Anaesthesia 109 (2): 144–54 (2012)
Rating:16
Efekt intraoperační infuze želatiny (Gelofusine 4%) a 6% hydroxyetylškrobu na intravaskulární objem
S. Awad, S. Dharmavaram and C. S. Wearn
Autoři v randomizované dvojitě zaslepené studii na dospělé populaci sledovali efekt podání želatiny a hydroxyethylškrobu. U pacientů podstupujících laparoskopickou cholecystektomii byla po indukci do anestezie podána dávka 1000 ml Gelofusinu nebo 1000 ml Voluvenu v průběhu jedné hodiny, žádné jiné náhradní roztoky podávané nebyly. Oba koloidy měly v studii stejný výsledný volum - expanzivní efekt.
British Journal of Anaesthesia 109 (2): 168–76 (2012)
Rating:15
Umělá plicní ventilace s použitím nízkých dechových objemů během břišních operací (horního GIT) nevede k zlepšení pooperačních plicních funkcí
T. A. Treschan, W. Kaisers, M. S. Schaefer et al.
V prospektivní randomizované dvojitě zaslepené studii na vzorku 101 pacientů srovnávali autoři plicní dysfunkci po operacích horního GIT při perioperační ventilaci dechovými objemy 12ml/kg a objemy 6ml/kg. Použití ventilace s nízkými dechovými objemy nevedlo k zlepšení pooperačních plicních funkcí.
British Journal of Anaesthesia 109 (2): 263–71 (2012)
Rating:16
Přežití a neurologický outcome po mimonemocniční traumatické srdeční zastavě v detské a dospělé populaci: systematické review
Jorn Zwingmann,Alexander Mehlhorn et al.
Rozsáhlé systematické review 34 studií/5391 pacientů srovnává přežití a neurologický outcome po mimonemocniční traumatické srdeční zástavě v dětské a dospělé populaci. Z výsledků: pediatričtí pacienti mají vyšší procento přežití po resuscitaci ve srovnání s dospělou populací, nicméně jejich neurologický outcome je horší.
Critical Care 2012, 16:R117 doi:10.1186/cc11410
Rating:15
