Je po kongresu a já si zpívám

20. 9. 2012

Tak máme za sebou celostátní kongres. Vždycky to beru jako takový milník. Před kongresem jsem v jednom kole, pořád se něco zařizuje, domlouvá, organizuje. Do toho se píšou přednášky a v poslední fázi je přesun na kongres, pobíhání mezi hotelem a kongresovým centrem, kdy se neustále něco zapomíná, nefunguje (ať už je to prezentace nebo připojení k intenetu, v horším případě pak snídaně v hotelu).

 

 Ti otrlejší stále dopisují přednášky. Ve finále pak za velké nervozity ve strachu z nedodržení časového limitu odvykládáte něco, co si následně ani nedokážete vybavit a všichni vás ujišťují, že to bylo perfektní. Jednou mi dokonce starší kolega (byl to Radek Čumlivski) sdělil, že mám velmi osobitý styl přednášení. Nejspíš tím chtěl velmi decentně popsat ten souhrn poskakování, vykřikování v kombinaci s šílenými slajdy, kdy se snažím něco posluchačům vštípit nebo je v horším případě probudit a soukromě tomu říkám "dynamické přednášení". Pak je po přednášce - v tom lepším případě, jako letos, vám ji dají na začátek kongresu - a pak si už jen užíváte, klábosíte s přáteli, večer je společenská akce a druhý den ráno musíte z nevyhnutelných důvodů vynechat ranní přednáškový blok (letos jsem nevynechal). Odpoledne si prohlédnete město, ve kterém se kongres koná, pokud zrovna neprší.
Všimli jste si, že za několik posledních let na kongresu vždycky alespoň chvíli pršelo? Asi to bude tím, že je vždy na podzim. A teď vážně. Letos se mi to líbilo. Nedokážu moc popsat proč, ale letošní kongres, i přesto, že jsem se na něm trochu nachladil, mě naplnil takovým příjemným uspokojením. Přednášky se mi líbily. Líbila se mi i organizace. Trochu méně paralelních sekcí je asi cesta, kterou bychom měli jít. Posluchači (tedy i já) pak nemají příliš velký pocit, že o něco přicházejí. A navíc jsou pěkně naplněné sály a přednášející z toho mají taky docela dobrý pocit (lepší, než když přednáší pro 2 předsedající a zvukového technika vzadu). Docela dobrá byla i skladba programu, takže se mi téměř nestávalo, že by se mi naprosto překrývaly přednášky nebo celé bloky, které mě zajímaly.
I jednotlivé přednášky se mi líbily. Za regionální anestezii bych zmínil přednášku Milana Jelínka o poškození periferních nervů o které se ještě dlouho diskutovalo v kuloárech. Zajímavé byly bloky "Jak já dělám...". I když jde o úplně základní postupy, myslím si, že jednou za čas (2-3 roky) má cenu témata tohoto stylu na kongres zařadit. jistě asi ne každý rok, to by byla časem nuda, ale tentokrát to zejména mladí kolegové jistě ocenili. Ve volných sděleních se mi líbila mezi jinými přednáška MUC. Krajčové o hypotenzi po i.v. paracetamolu. Detaily si přečtěte v reportáži a jen chci připomenout, že vloni to byla naše nynější kolegyně MUDr. Suchomelová, která vyhrála s prací vytvořenou v rámci studentské odborné činnosti.
Poslední bloky v sobotu už bývají takové unavené a člověk z toho mívá pocit, že kongres končí a pomalu umírá a už potřebuje dostat "ránu z milosti" v podobě závěrečného slova. Určitě ne letos. Poslední blok z anestezie byl super. Farmaka a botanika a jejich vysazení či ponechání od Rogozova, Jak uspat kraba od Hesse, Horáčkův Ďábel v detailech a hypoxie v C3 na Everestu od Ševčíka byla prostě noblesní tečka za kongresem. Něco jako degustační menu od Pohlreicha. Malé kousky ve vyladěném sledu nás nenechaly odpočinout. Letos se mi to líbilo. Ach jo. Laťka je vysoko a příští rok hostuje Brno. Doufám, že se nezblázním :-).

Komentáře, diskuse

Nové téma | rozbalit vše | sbalit vše


Zpět