Roční incidence akcidentální přítomnosti vědomí během celkové anestezie v UK
J. J. Pandit, T. M. Cook, W. R. Jonker et al.
Průzkum na zjištění roční incidence případů vědomí během celkové anestezie. Z celkového počtu zapojených nemocnic (329) u 7125 anesteziologů byla zjišteno 153 nových případů za rok 2011, s výslední incidencí 1:15414, která je nižší než byla publikovaná v recentních prospektivních studiích. Polovina případů se vyskytla po indukci do celkové anestezie (47 %), ale před začátkem operace. 30 % případů bylo zaznamenáno během operace a 23 % po skončení chirurgického zákroku, ale před dosažením plného probuzení.
British Journal of Anaesthesia 110 (4): 501–9 (2013)
Rating:16
Použití sugammadexu u rodičky s myotonikou dystrofií
P. Stourac, I. Krikava, E. Strazevska, R. Gal
Použití sugammadexu, nového léku vyvinutého speciálně k rychlé reverzi neuromuskulární blokády po podání steroidních nedepolarizujících myorelaxancií, bylo publikováno u pacientů s myastenií gravis, Huntingtonové nemoci a taky u ženy s myotonickou dystrofií. Autoři přináší kazuistiku reverze neuromuskulární blokády u těhotné s myotonicoku dystrofií po císařským řezu. Při prvním císařském řezu (2009) po podání thiopentalu (5mg/kg i.v.) a rocuronium (1mg/kg i.v.) byla následně aplikována anestezie sevoranem (MAC 1). Novorozené dítě ženského pohlaví s porodní váhou 2800 g, bylo hodnoceno dle Apgar skóre 9--10-10. Hladina neuromuskulární blokády byla monitorvána TOF-Watch SX v modu TOF. Na konci operace (50 min) v modu TOF stimulace byla hodnota T0. Za daných podmínek byla aktivní reverze neuromuskulární blokády neostigminem vzhledem k hloubce blokády a taky vzhledem na diagnózu kontraindikována. Po 2 hod a 30 min na umělé plicní ventilaci na oddělení ARO došlo k obnově svalové síly a pacientka byla extubována. Za 2 roky bez významné progrese základného onemocnění se pacientka v 38. týdnu těhotenství podrobila císařskému řezu. Anestezie po podání indukční dávky propofolu (2mg/kg) a rokuronia (1mg/kg) byla udržována sevofluranem (1,0 MAC). Novorozené děvče o hmotnosti 3230 g vykazovalo Apgar skóre 10-10-10. Na konci operace (55 min) TOF stimulace hodnota byla T0. Pro aktivní reverzi neuromuskulární blokády byl podán sugammadex v dávce 4mg/kg a za 2min bylo dosaženo stimulace TOF 0,9. Pacientka byla následně bez komplikací extubována a pooperačně nedošlo k žádne exacerbaci myotonie.
Rating:19
Efektivní objem 0,75 % ropivacainu k pokračující interskalenické blokádě brachiálního plexu
Catherine Vandepitte, Philippe Gautier, Daquan Xu et al.
Zavedení ultrazvukem naváděných blokád a možnosti mnohočetných injekcí přes jehlu do klinické praxe vedlo k redukci dávkovaní lokálních anestetik potřebných k úspěšné blokádě. Autoři ve studii zkoumali minimální efektivní dávku potřebnou k dosažení anestezie v operované oblasti (artroskopie ramene) při ultrazvukem naváděné kontinuální (katetr) blokádě brachiálního plexu z interskalenického přístupu. Úspěšnost blokády rapidně stoupla při zvýšení dávky na 7ml 0,75% ropivacainu témeř k 100 % (6ml - 57 %).Celkově byl medián nástupu senzorické blokády 5 min, medián nástupu motorické blokády (m.biceps brachii) 7,5 min a medián trvání blokády 8,9 hod. Z výsledků plyne, že k dosažení úspešné blokády (chirurgické anestezie) ultrazvukem naváděnou kontinuální blokádou (katerem) je potřebná minimální dávka 7ml 0,75 % ropivacainu.
Anesthesiology 2013; 118:863–7
Rating:16
Intraoperační ventilační strategie k prevenci pooperačních plicních komplikací:meta-analýza
Sabrine N.T. Hemmes, Ary Serpa Neto a Marcus J. Schultz
Zůstává nejasné, jestli pacienti podstupující krátkodobou umělou plicní ventilaci během operace profitují z aplikace protektivní umělé plicní ventilace, včetně ventilace s malými dechovými objemy, použitím vyšších hodnot PEEP-u a/nebo aplikace recrutiment manévru. Metaanalýza zahrnuje 8 studií (1669 pacientů). Z výsledků plyne, že aplikace protektivní ventilace vedla ke snížení incidence plicního poškození, plicní infekce a vzniku atelektáz.
Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:126–133
Rating:18
Proteiny akutní fáze a mortalita u status epilepticus
Raoul Sutter, Leticia Grize, Peter Fuhr et al.
Na vzorku 138 pacientů byla hladina časně měřeného albuminu asociovaná s výskytem refrakterní epileptické aktivity a mortality. Hladiny C-reaktivního proteinu nebyly konzistentní.
Rating:17
Deficit bazí (BR) a iniciální klasifikace traumatizovaných pacientů
Manuel Mutschler, Ulrike Nienaber, Thomas Brockamp et al.
Diagnostika a časný management hypovolemického šoku nadále zůstává důležitým cílem během časné resuscitace traumatizovaného pacienta. Validita ATLS (advanced trauma life support) klasifikace hypovolemického šoku pomocí srdeční frekvence, krevního tlaku a GCS (Glasgow Coma Scale) je insuficientní v zobrazení klinického stavu. Cílem studie je zavést a validovat novou klasifikace hypovolemického šoku na podkladě deficitu bazí (BD) na oddělení urgentního příjmu. Data byla sbíraná z TraumaRegistru po dobu 8 let na celkovém vzorku 16305 pacientů. Se zhoršováním BD se zvyšovala hodnota ISS (injury severity score) a mortalita.
Critical Care 2013, 17:R42 doi:10.1186/cc12555
Rating:17
Glycyrizin má na animálním modelu protektivní efekt u endotoxemie cestou modulace systémové zánětlivé odpovědi
Wei Wang, Feng Zhao, Yong Fang et al.
V experimentálním (prasečím) modelu endotoxemie vedlo podání glycyrizinu ke zlepšení hemodynamiky a cestou modulace systémové zánětlivé odpovědi k protektivnímu efektu na vitální orgány. Redukcí sérové hladiny a génové exprese HMGB1 a jiných pro-inflamotorních cytokinů se glycyrizin jeví jako nový potenciální lék sepse.
Critical Care 2013, 17:R44 doi:10.1186/cc12558
Rating:17
Pohlaví a rozdíl v epidemiologii a outcome težké sepse
Yasser Sakr, Cristina Elia, Luciana Mascia et al.
Dopad pohlaví na outcome kriticky nemocných zůstává nejasný. Autoři v post-hoc analýze prospektivní multicentrické studie na vzorku 3902 pacientů v sepsi zkoumali rozdílnost těžké sepse u obou pohlaví. V sledovaném souboru bylo 63,5 % mužů, a ženy byly signifikatně starší. Celková mortalita u obou pohlaví byla srovnatelná (20,1 % vs. 19,8 %), nicméně u pacientů v těžké sepsi byla mortalita signifikantně vyšší u ženského pohlaví (63,5 % vs. 46,4 %). Prevalence těžké sepse byla u žen nižší, ženské pohlaví bylo nicméně asociované z vyšší mortalitou na těžkou sepsi v intenzivní péči.
Critical Care 2013, 17:R50 doi:10.1186/cc12570
Rating:16
Protidestičková terapie a outcome pacientů s traumatickým poškozením mozku: studie SIMEU
Andrea Fabbri, Franco Servadei, Giulio Marchesini et al.
Pretraumatická protidestičková léčba může mít negativní vliv na outcome pacientů s traumatickým poranění mozku a pozitivním CT nálezem. Na vzorku 201 pacientů autoři dosáhli výsledku: protidestičková léčba (obzvláště klopidogrel) je rizikovým faktorem krátkodobého i dlouhodobého negativního outcome u pacientů s kraniotraumatem. Protidestičková léčba zvyšuje riziko progrese poranění, zvyšuje mortalitu, riziko permanentního vegetativního stavu a závažnosti poranění.
Critical Care 2013, 17:R53 doi:10.1186/cc12575
Rating:17
Biomarkery sepse u pacientů při příjmu do intenzivní péče
Martin J Llewelyn, Mario Berger, Mark Gregory et al.
Ačkoliv mnoho biomarkerů vykazovalo pozitivní výsledky u jednotlivých skupin pacientů, jenom CRP a prokalcitonin našly rozsáhlé využití v praxi. Cílem studie byla evaluace nových potenciálních markrů sepse při příjmu do intenzivní péče. Autoři zkoumali pankreatický stone protein (PSP), rozpustný CD25 (sCD25) a heparin-binding protein a jejich schopnost rozslišit pacienty v sepsi a pacienty s neinfekční příčinou systémové zánětlivé reakce (SIRS) a schopnost indikovat závažnost nemoci. PSP a sCD25 na rozdíl od heparin-binding proteinu na vzorku 219 pacientů vykazovaly úspěšnost při diagnostice sepse. PSP a prokalcitonin korelovaly se závažnosti nemoci.
Critical Care 2013, 17:R60 doi:10.1186/cc12588
Rating:17
Dopexamin může oslabit zánětlivou odpověď a chránit před orgánovým poškozením při absenci signifikantního efektu na hemodynamiku a mikrovaskulární cirkulaci
Mansoor N Bangash, Nimesh SA Patel, Elisa Benetti et al.
Efekt dopexaminu, β2-agonisty v perioperačním období, a sepse na hemodynamiku, mikrovaskulární cirkulaci, imunitní systém a orgánovou dysfunkci je nejasný a málo prozkoumán. Autoři ve studii na animálním modelu (potkan) zkoumali efekt dopexaminu v terénu experimentální endotoxemie. Na celkovém vzorku 80 zvířat sledovali efekt dopexaminu na globální hemodynamiku, mesenteriální cirkulaci, renální a hepatální funkce a aktivitu imunitního systému. Po infiltraci endotoxinem došlo k systémové zánětlivé odpovědi (elevace plasmatických hladin TNF-α, IL-1β, IL-6, IL-10, adhesivních molekul CD11a a CD11b) spojené s laktátovou acidózou a signifikantním renálním a hepatálním poškozením. Ve skupině s dopexaminem byla laktátová acidóza mírnější (laktát 2,2 vs. 4,0 mmol/l), došlo k snížení systémové zánětlivé odpovědi, zmírnění renálního a hepatálního poškození (↓TNF-α, ↓ plicní myeloperixdázy, ↓ALT a ↓kreatininu). Nicméně klinicky významné dávky dopexaminu nebyly asociované se signifikantními změnami MAP, CI (srdeční index) nebo regionální mikrocirkulace splanchniku. Z výsledků studie: dopexamin snižuje systémovou zánětlivou odpověď, redukuje tkáňovou infiltraci leukocytama a působí protektivně proti organovému poškození v dávkách, které neovlivňují globální hemodynamiku nebo regionální mikrovaskulární průtok. Výsledky ukazují, že imunomodulační efekt katecholaminů může být u kriticky nemocných klinicky významný a je nezávislý na jejich hemodynamickém účinku.
Critical Care 2013, 17:R57 doi:10.1186/cc12585
Rating:18
Fluktuace v hladinách sedace může přispívat k výskytu deliria v intenzivní péči
H. Svenningsen, I. Egerod, P. Videbech et al.
Delirium u pacientů přijatých do intenzivní péče je závažnou komplikací a může vést k zvýšení morbidity a mortality. Cílem prospektivní studie bylo zjistit, jestli fluktuace v hladině sedace měla vliv na incidenci deliria na JIP/ARO. Výskyt deliria (alespoň jeden pozitivní záchyt) byl u 65 % pacientů. Delirující pacienti byli signifikantně starší, polymorbidnější, častěji intubováni, déle hospitalizováni a měli vyšší nemocniční mortalitu ve srovnání s pacienty bez výskytu deliria. Medián trvání deliria byl 3 dny. Kontinuální infuze midazolamu, byla asociovaná se sníženou incidencí deliria. Riziko vzniku deliria může být redukováno udržováním stálé hladiny sedace nebo celkovým vyhnutím se sedaci.
Acta Anaesthesiologica Scandinavica Volume 57, Issue 3, pages 288–293, March 2013
Rating:16
