Rodičovské stupňování

10. 3. 2014

Míra rodičovské autority je ve výchově dětí klíčová. Pro určení míry něčeho máme v češtině takzvané stupňování a ty stupně jsou tři. Třeba když vás děti zlobí, můžete říct, že jsou buď zlobivé, zlobivější anebo nejzlobivější. Vy naopak zase můžete mít nervy pevné, pevnější nebo ze všech rodičů na světě nejpevnější. 

Problém ale většinou je, že děti nevědí, že ty stupně jsou jen tři.

Takže stupňování rodičovské autority vypadá zpravidla asi nějak takto:

1. stupeň: Dost!

2. stupeň:  Říkám: Dost!

3. stupeň: Opravdu dost! A říkám to naposledy!

4. stupeň: Myslím to vážně!

5. stupeň: Kolikrát to mám říkat? Pětkrát?

6. stupeň: A dost! Myslím to smrtelně vážně!

7. stupeň: Počítám do deseti!

8. stupeň: Počítám do pěti!

9. stupeň: Počítám do tří!

10. stupeň: To opravdu musím všechno říkat desetkrát!

11. stupeň: Ještě jednou a fakt si mě nepřejte!

12. stupeň: Tohle je poslední varování!

13. stupeň: Tohle je úplně poslední varování!

Rodičovská autorita se dále stupňuje až po záchytný 100. stupeň:

100. stupeň: Já jsem vám to řekla snad stokrát! Já na vás pošlu tátu!

Pak už to jde rychle:

150. stupeň: Takže já opravdu už volám tátu!

151. stupeň: To vám to opravdu musí maminka říkat stopadesátkrát!

250. stupeň: Já už vám to ale fakt nebudu opakovat!

666. stupeň: Ááááááááááááááááááááááááááááááááááááááááá!

1000. stupeň: Je tohle vůbec možný? Já jsem vám to fakt řekla snad už tisíckrát!

Můj oblíbený stupeň je ale jednoznačně sedmsetdvacítka.

720. stupeň: Ještě jednou a uvidíte něco, co jste ještě neviděli!

Tenhle stupeň totiž skoro vždycky aspoň na chvíli zabere. Děti konečně přestanou blbnout, podívají se zvědavýma očima na svého rodiče a naprosto bezelstně řeknou:
„Jo? A co uvidíme? Ty pro nás něco máš?“


Komentáře, diskuse

Nové téma | rozbalit vše | sbalit vše


Zpět