Monitoring článků - červen 2014

Přehled odborné literatury v oblasti akutní medicíny

Intravenózní magnezium a efektivita sugamadexem indukované reverze neuromuskulární blokády u pacientů s rocuroniem indukovanou svalovou blokádou

Christoph Czarnetzki, Edömér Tassonyi, Christopher Lysakowski et al.

Magnesium potencuje účinek rokuronia. Sugammadex je specifické antidotum k reverzi rokuroniem indukované neuromuskulární blokády. Autoři testovali vliv magnezia na efektivitu sugammadexem indukované reverzi neuromuskulární blokády. Celkem bylo zařazeno 32 pacientů, který byli randomizováni do intervenční skupiny (60mg/kg MgS04) a kontrolní (placebo) skupiny, před indukí do celkové anestezie. Na indukci byli použity propofol, sufentanil a rocuronium 0,6mg/kg. Hloubka nervovo-svalové blokády byla monitorována TOF-Watch. U 16 pacientů byla reverze při TOF 1(středně hluboká blokáda) indukována sugammadexem v dávce  2 mg/kg a u 16 pacientů při PTC 1-2 (hluboká blokáda) byla dávka sugammadexu 4mg/kg. Primárním cílem byla doba zotavení od aplikace sugammadexu do objevení TOFr 0,9.  Průměrný čas potřebný k reverzi středně hlboké blokády u pacientů ve skupině s MgSO4 byl 1,69min a v skupině s placebem 1,76min. Průměrný čas potřebný k zotavení z hluboké blokády byl v intervenční skupině 1,77min a v kontrolní skupině 1,98min. Aplikace MgSO4 nemá signifikantní vliv na účinek sugammadexu.

Anesthesiology 2014; 121:59-67

Rating:16

Kvalita kardiopulmonální resuscitace

Jerry P. Nolan

Kvalita kardiopulmonální resuscitace (KPR) má dopad na outcome pacientů po srdeční zástavě. Review článek se věnuje faktorům které přispívají ke kvalite KPR a měření efektivity KPR. Recentní konsezuální stanovisko popisuje pět faktorů ovlivňující kvalitu KPR: minimalizace přerušení kompresí hrudníku, adekvátní hloubka a počet kompresí, vyhnutí se zatížení hrudníku při přerušení kompresí a vyhnutí se hyperventilace. Kvalita KPR u zdravotníku může být nadále zlepšovaná feedback nácvikem.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:227–233

Rating:15

Kardiopulmonální resuscitace (KPR) bez vazoaktivních léků

Kjetil Sunde a Theresa M. Olasveengen

V dněšní době disponujeme jasnými důkazy o benefitu KPR a defibrilace během srdeční zástavy, nicméně chybí důkazy, že doporučené resuscitační vazoaktvní léky vedou k zlepšení dlouhodobé mortality a morbidity.  Autoři se věnují tématu KPR bez aplikace léků. Z review: aktuálně nejsou k dispozici data podporující specifickou farmakoterapii při srdeční zástavě. Kvalitní KPR, časná defibrilace a cílená postresuscitační léčba se jeví důležitější.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:234–241

Rating:15

Poznámka: aktuálně rozhodně nedoporučujeme rozšířenou KPR bez adrenalinu!

Časná neuroprotekce po srdeční zástavě

Antonio M. Dell’anna, Sabino Scolletta, Katia Donadello a Fabio S. Taccone

Zlepšení outcome pacientů po úspěšné resucitaci je cílem vícero  vědeckých  výzkumů posledního desetiletí.  Navzdory částečnému pokroku v dané problematice zůstává postanoxická encefalopatie nejčastější příčinou úmrtí u dané skupiny pacientů. Terapeutická hypotermie je jedinná léčebná metoda s prokazatelným neuroprotektivním efektem aktuálně používaná v klinické praxi. Experimentální studie ukazují, že její efekt je výraznější při okamžité iniciaci po ROSC. V klinických humánních studiích nevedla přednemocniční terapeutická hypotermie k zvýšení přežívaní a zlepšení neurologického outcome. Terapeutická hypotermie v průběhu resuscitace může být validní alternativou a může vést k zlepšení efektivity této léčebné metody, nicméně aktuálně nejsou dostupné EBM data k potvrzení této hypotézy. Společně s redukcí teploty, implementaci časné hemodynamické optimalizace vede k zlepšení cerebrální cirkulace a minimalizaci sekundárního mozkového poškození. V současné době se objevují nové potenciální neuroprotektivní techniky včetně inhalace plynů (xenon, argon, oxid dusnatý), intarvenózních léků (erytropoetin), které obzvláště v kombinaci s terapeutickou hypotermii mohou vést k zlepšení outcome, nicméně akutálně chybí dostatek kvalitních důkazů k jejich implementaci do běžné klinické praxe.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:250–258

Rating:15

Extrakorporální kardiopulmonální resuscitace

David Fagnoul, Alain Combes a Daniel De Backer

Obnovení spontánní cirkulace (ROSC) dramaticky klesá s časem KPR. V kontextu k časovému faktoru úspěšnosti KPR, implementace veno-arteriálního ECMO k asistenci při KPR (ECPR) jak při nemocniční tak i při mimo-nemocniční srdeční zástavě může vést k zlepšení outcome. Autoři přináší review článek věnující se ECPR. Z dostupných dat se ECPR jeví jako možná u srdeční zástavy jak v nemocnici tak v přednemocniční péči.  Z recentních dat při implementaci ECPR v průběhu nemocniční srdeční zástavy, vedl postup až k 40-50% přežití pacientů s uspokojivým neurologickým outcome. Výsledky poukazují na kritický interval mezi vznikem zástavy a iniciaci ECMO, který má vliv na mortalitu. Při iniciaci do 30min bylo dosaženou 50% přežití, při iniciaci v intervalu 30-60min bylo přežití 30% a při přesáhnutí 60min bylo přežití 18%.  Zavedení ECMO v přednemocniční péči je obtížné, recentní data ukazují na 15-20% přežití při iniciaci ECMO do 60min.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:259–265

Rating:18

Ultrazvukové vyšetření srdce

Daniel De Backer

Echokardiografie je v současné době běžnou vyšetřovací metodou používanou  v intenzivní péči. ECHO poskytuje informace o srdečním výdeji, intravaskulárních tlacích a objemech, systolické a diastolické funkci obou komor a predikci fluidresponsiveness (pozitivní odpovědi na tekutinouvou výzvu). Získané data nám slouží jednak k objasnění příčiny hemodynamické alterace u pacientů s oběhovým a respiračním selháním a dále nám poskytuje možnost zhodnocení efektivity hemodynamické optimalizace a optimalizace ventilace. Hlavní limitaci ECHO jako hemodynamického monitoru je jeho intermitentní charakter, proto je běžné jeho kombinace s jinými monitorovacími metodami poskytujícími kontinuální monitoring.
Závěrem: ECHO je důležitá diagnostická metoda k hemodynamické evaluaci kriticky nemocných pacientů. Mělo by být provedeno u majority pacientů v respiračním a kardiálním selhání.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:309–314

Rating:16

Ultrazvuk hrudníku v intenzivní péči

Daniel Lichtenstein

Diagnostické ultrazvukové zobrazení hrudníku a plic v intenzivní péči má vzrůstající tendenci. Mezi 10 základních příznaku patři: bat příznak (detekce pleurální linie), lung sliding (poskytující seashore příznak), A linie (horizontální artefakt), quad a sinisoidní příznak indikující přítomnost pleurálních efuzí, tissue-like a shred příznak indikující konsolidaci plíce, B linii a plicní rakety (artefakty indikující intersticiální plicní syndrom), absenci pleurálního posunu v kombinaci se stratosferickým příznakem indikuje přítonmost pneumothoraxu.  Při srovnání se standardem (CT) vykazoval USG senzitivitu a specificitu mezi 90-100%. Ultrazvuk proto může být standartní bedside plicní zobrazovací diagnostické vyšetření u kriticky nemocných. Plicní ultrazvukové zobrazení může být použito k diagnostice akutního respiračního selhání, managementu akutního oběhového slehání, redukci radiační zátěže (RTG, CT).

Curr Opin Crit Care 2014, 20:315–322

Rating:19

Adrenalin, vazopresin a kortikoidy v léčbě srdeční zástavy: správny lékový koktail?

Jaya P Buddineni, Clifton Callaway a David T Huang

Cílem dvojitě zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit efekt kombinované terapie adrenalin + vazopresin + kortikosteroidy během kardiopulmonální resuscitace. Celkem bylo zařazeno 268 pacientů, který byli randomizováni do skupin  vazopresin + adrenalin + metylprednisolon a placebo (FR) + adrenalin. V poresuscitačním období byla v intervenční skupině aplikována stresová dávka HCT a v kontrolní skupině bylo podáno placebo (FR). Pacienti v intervenční skupině ve srovnání s kontrolou měli vyšší pravděpodobnost ROSC po 20 a více minutách KPR v poměru 83,9% vs 65,9% a vyšší přežití (propuštení v nemocniční péče) : intervenční 13,9% vs kontrolní 5,1%. Detekované nežádoucí účinky byli srovnatelné v obou skupinách.
Závěrem: u pacientů se srdeční zástavou vyžadující vazopresorickou terapii vedla kombinovaná terapie adrenalin-vazopresin-methylprednisolon během KPR a suplementace stresové dávky hydrokrtizonu v postresuscitačním období k zlepšení outcome s dobrým neurologickým stavem ve srovnání s terapii adrenalinem.

Buddineni et al. Critical Care2014 2014, 18:308 http://ccforum.com/content/18/3/308

Rating:17

Rescue bedside laparotomie v intenzivní péči u pacientů neschopných transportu na operační sál

Joerg Schreiber, Axel Nierhaus, Eike Vettorazzi et al.

Prognóza kriticky nemocných pacientů vyžadujících emergentní laparotomii pro težkou respirační nebo hemodynamickou nestabilitu zabraňující transport na operační sál (OR) je bez chirurgické intervence často fatální. Pokus o emergentní bed-side chirurgický zákrok může vést k zhoršení outcome, nicméně rizikové faktory a prediktory podporující klinickou indikaci k operaci nejsou identifikovány. Autoři přináší retrospektivní studii sledující 28-denní přežití celkem 41 pacientů podstupující emergentní laparotomii. Medián věku byl 64 let (od 21 po 83). Nejčastější důvod přijetí do intenzivní péče byla sepse, pneumonie a chirurgický zákrok na pankreatu. Všichni pacienti byli ventilováni, vyžadovali vazopresorickou podporu a byli v stádiu multiorgánového selhání. Z celkového počtu 41 pacientů, 70,7%  (29) vyžadovalo kontinuální eliminační metody a 4,9% (2) byli na ECMO terapii. Hlavní indikací k emergentní laparotomii byla suspekce na nitrobřišní krvácení (39,0%), suspektní intestinální ischemie (24,4%) a abdominální kompartment syndrom (24,4%). U 6 pacientů z 10 přeživších byla emergentní laparotomie zhodnocena jako život zachraňující.
Závěrem: u selektované skupiny kriticky nemocných pacientů s vitální indikaci k emergentní laparotomii při závažné kardiopulmonální nestabilitě zabraňující transport na OR, bed-side resuscitační laparotomie na ARO/JIP může být zvažována jako rescue výkon, ačkoliv možno očekávat vysokou celkovou mortalitu.

Critical Care 2014, 18:R123 doi:10.1186/cc13925

Rating:18

Statiny a delirium v intenzivní péči

Alessandro Morandi, Christopher G. Hughes, Jennifer L. Thompson et al.

Statiny mají pleotropní efekt na zánětlivý proces a koagulaci, co může vést narušení patogenezi deliria. Autoři v prospektivní kohortové studii testovali hypotézu redukce výskytu deliria u kriticky nemocných medikujících statiny. Celkem bylo zařazeno 763 pacientů v šokovém stavu a s akutním respiračním selháním.  Dle Confusion Assessment Method se delirium vyskytlo u 588 (78%)pacientů.  Z analýzy plyne, že u pacientů medikujících statiny byl výskyt deliria redukován.

Crit Care Med 2014; XX:00–00

Rating:15

Angiotensin II v septickém šoku

Thiago D. Corręa, Victor Jeger, Adriano José Pereira et al.

V randomizované kontrolované animální studii srovnávali autoři v terénu experimentální animální sepse (prase)efekt noradrenalinu a angiotensinu na hemodynamiku, orgánové funkce a respiraci mitochondrií.  Angiotensin II redukoval sepsi-indukovanou hypotenzi hemodynamickým efektem na systémové a regionální úrovni (podobně jako noradrenalin). Inhibice angiotenzin konvertujícího enzymu v přemorbidním období zhošovala hypotenzi, nicméně vedla k zvýšení ATP v skeletálním svalstvu. Modifikace osy renin-angiotensin - aldosteron v sepsi se zdá být slibnou intervenční modalitou v sepsi, vyžaduje však další zkoumání.

Crit Care Med 2014; XX:00–00

Rating:15

Vylepšený design ve vodě rozpustné prolátky pro propofol charakterizovaný rychlým nástupem účinku

Bing-Chen Lang, Jun Yang, Yu Wang et al.

Fospropofol – fosfátový ester propofolové prolátky, je asociovaný s nežádoucími účinky - pruritem, paresteziemi a akumulací fosfátu a tvorbou formaldehydu při jeho konverzi na propofol. Ve snaze vyvinout ve vodě rozpustnou prolátku pro propofol bez těchto nežádoucích efektů byly vyvinuty dvě amino-prolátky. Metabolizmus na propofol byl následně studován in vitro, in vivo na zvířecím modelu byla stanovena dávka ED50, nástup účinku a jeho trvání. Testované prolátky se vyznačovali dobrou rozpustností ve vodě, horší v případě prolátky s glycinem než s alaninem. Obecně nedostatečně rychlá hydrolýza všech studovaných prolátek u opic ve srovnání s potkany je způsobená mezidruhovou variabilitou esteráz u pokusných živočišných druhů. Hydrolýza amino-prolátek probíhala rychleji než hydrolýza srovnávaných fosfátových prolátek. Amino-prolátky se rovněž vyznačovali rychlejším nástupem účinku a kratším působením. Další studie jsou zapotřebí k odhalení jejich možných nežádoucích účinků.

Anesthesia and analgesia, 2014,  April:  745 - 754

Rating: 18

Dexmedetomidin snižuje spotřebu propofolu a remifentanilu při BIS-řízené anestezii uzavřenou smyčkou: dvojitě slepá placebem kontrolovaná studie

Morgan Le Guen, Ngai Liu, Felix Tounou et al.

Cílem studie je odhalit míru redukce spotřeby anestetik při použití této sedativní substance. Automatizovaný systém dávkující anestetika v rozmezí BIS 40-60 umožňuje objektivně kvantifikovat spotřebu anestetik. Dávka dexmedetomidinu 1 µg/kg bolus a peroperační kontinuální infuze 0,5 µg/kg.hod vedla ke snížení spotřeby propofolu o 30% a remifentanilu o 25% při úvodu do anestezie a spotřeby propofolu o 29% při udržování anestezie. Zotavování po anestezii nebylo po dexmedetonidinu prodlouženo. Vzhledem k celkově nízké bolestivosti výkonů nebyl zaznamenán signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami ve spotřebě opiátů k pooperační analgezii. Dexmedetomidinová skupina však požadovala analgezii později. Skupiny se nelišili ani ve výskytu pooperační nauzey a zvracení. Kardiovaskulární instabilita se projevila pouze vzácně formou bradykardie – možnou příčinou je absence vážnější kardiovaskulární komorbidity v anamnéze pacientů obou souborů.  Hypotenze se vyskytovala dokonce častěji ve skupině placeba. Limitací použití BIS v kombinací s dexmedetomidinem je schopnost této látky provokovat EEG aktivitu podobnou spánku a tudíž simulovat mělkou anestezii. Spotřeba anestetik může být proto ve skutečnosti ještě nižší než interpretuje BIS.

Anesthesia and analgesia, 2014,  May:  946 - 955

Rating: 19

Riziko hypertenze po předoperačním přerušení podávání ACEI a antagonistů angiotenzinových receptorů u ambulantních pacientů

Rebecca S. Twersky, Vasudha Goel, Preeti Narayan et al.

Vzhledem k možné peroperační hypotenzi s omezenou reakcí na vazopresory je doporučeno tyto antihypertenziva v den operace před elektivním výkonem nepodávat. Cílem práce je odhalit rizika a nežádoucí účinky vynechání ACEI a antagonistů angiotenzinových receptorů v den operace. Z výsledků plyne, že vynechání v den operace nevede k významnému zvýšení krevního tlaku před ani po operaci a lze je tedy předoperačně bez obav vysadit. Obecně však lze doporučit individuální rozhodování o předoperačním vysazení po zohlednění komorbidit, další antihypertenzní medikace a typu operačního výkonu.

Anesthesia and analgesia, 2014, May:  938 - 944

Rating: 17

TEG® funkční fibrinogen může nadhodnocovat hladinu finbrinogenu

Anna Ĺgren, Agneta Taune Wikman, Anders Östlund et al.

Srovnání hladin fibrinogenu stanovených metodami TEG a podle Clausse u chirurgických pacientů i zdravých dobrovolníků. Z výsledků plyne, že metoda TEG nadhodnocuje hladinu fibrinogenu u obou skupin o přibližně 1 g/l. Z toho plyne, že TEG užitý jako samostatná metoda může neodhalit nízké hladiny fibrinogenu vyžadující terapeutickou intervenci.

Anesthesia and analgesia, 2014,  May:  933 - 935

Rating: 17

Konsenzuální stanovisko Spoločnosti porodnické anestezie a perinatologie k managementu srdeční zástavy těhotných

Steven Lipman, Sheila Cohen, Sharon Einav et al.

Podrobné konsenzuální stanovisko ke kardiopulmonální resuscitaci těhotných. Proti KPR netěhotných lze akcentovat: nutná časná aktivace novorozeneckého týmu, prevence aortokavální komprese, místo kompresí na sterně je o 2-3 cm posunuto kraniálně, při podávání magnézia před zástavou nutno infuzi zastavit a k antagonizaci podat kalcium, císařský řez nutno zvážit, pokud do 4 minut nedojde k ROSC. Specifické potenciálně reverzibilní příčiny zástavy těhotných jsou krvácení, DIC, embolie sraženinou nebo plodovou vodou, anestetické komplikace, atonie dělohy, ischemie myokardu, aortální disekce, kardiomyopatie, hypertenze, preeklampsie, abrupce placenty, placenta praevia, sepse. Při podezření na vznik zástavy v souvislosti s toxicitou lokálních anestetik, je nutno aplikovat lipidovou emulzi. Součástí postresuscitační péče je terapeutická hypotermie, i když efekt na plod, pokud nebyl během resuscitace porozen, je neznámý. Monitorování plodu za této situace je nevyhnutné k odhalení bradykardie plodu způsobené hypotermií. Závěr přehledného článku je věnovaný kontroverzním otázkám této problematiky, je prezentován konsenzuální pohled na jejich řešení. Jde kupříkladu o otázku preference manuální odsunutí dělohy doleva versus s použitím klínovité pomůcky, resuscitace těhotné na místě nebo přesun na operační sál, otázku odstraňování fetálního monitorovacího zařízení před defibrilací nebo otázku aplikace lipidové emulze při suspektní intoxikaci lokálními anestetiky.

Anesthesia and analgesia, 2014,  May:  1003 - 1016

Rating: 19

 


 


 


 


 


 

 


 

 


 


 


 

 


 


 


29. 6. 2014
Zpět