Monitoring článků - prosinec 2014

Přehled odborné literatury v oblasti akutní medicíny

Anestezie u císařského řezu v České Republice

Petr Štourač,  Jan Blaha,  Radka Klozova et al.

Cílem studie bylo evaluovat aktuální anesteziologickou praxi a postupy u císařského řezu v České Republice.  Do studie byli pozvány všechny gynekologicko-porodnické centra v ČR, zapojilo se 51% (49 z 97 center), které  reprezentovali celkem 60% porodů v ČR během sledovaného období. Celkem bylo zařazeno 1943 případů anestezie v peripartálním období, z toho 1166 případů (60%) byla anestezie podána k císařskému řezu. Neuroaxiální blokáda byla použita pro císařský řez u 55,6% případů (celkově). Procento neuroaxiální anestezie se lišilo v závislosti od centra: 55,6% univerzitní nemocnice,  32,4% krajské nemocnice a 60,7% okresné nemocnice. Celková anestezie byla volena nejčastěji z důvodu emergence (67%), odmítnutí neuroaxiální blokády rodičkou (30%), selhání blokády (6%), předoperační profylaxe LMWH (3%). Pooperační analgezie byla vedená systémovou aplikaci opioidů (60%) a neopioidní analgetiky (61%), v monoterapii nebo v kombinaci. Pooperační epidurální analgezie byla použita u 14% sledovaných případů. Ve srovnání s daty z 90-tych let (1993 - 6,7%), byl identifikován vzrůstající trend aplikace neuroaxiálních blokád  u císařského řezu, ačkoliv je pořád procento celkové anestezie vyšší ve srovnání se Západní Evropou.

Anesth Analg 2014;XXX:00–00

Rating:19

Časná poporodní anestezie z pohledu studie OBAAMA-CZ – prospektivní observační studie

Štourač Petr, Bláha Jan, Nosková Pavlína et al.

Cílem této národní observační studie bylo zjistit aktuální anesteziologickou praxi pro výkony v časném
poporodním období v České republice (ČR).  Celkem bylo do studie zařazeno 1940 případů ze 49 pracovišť v ČR. Z toho u 142 případů (7,3 %) šlo o podání anestezie v časném poporodním období. Nejčastějším výkonem byla manuální lýza (106, 74,6 %), dále revize dutiny děložní po porodu (56, 39,4 %) a ošetření rozsáhlého porodního poranění (47, 33,1 %). Nejčastějším typem anestezie byla celková (131, 92,3 %), ve zbývajících případech byla podána epidurální anestezie (11, 7,7 %). Zajištění dýchacích cest bylo většinou obličejovou maskou (88, 67,2%) nebo orotracheální intubací (27, 20,6%). V případě intubace byl většinou použit bleskový úvod (24, 88,9%) s aplikací Sellickova hmatu (15, 55,6%) a svalovou relaxací sukcinylcholinjodidem (27, 100%). V úvodu do celkové anestezie byl většinou použit propofol (108, 82,4%) následován ketaminem (33, 25,2%) a thiopentalem (12, 9,2%). Analgezie v průběhu výkonu byla zajišťována sufentanilem (55, 42,0%), alfentanilem (28, 21,4%) nebo fentanylem (16, 12,2%).
Závěr: V ČR převládá u výkonů v časném poporodním období podání celkové anestezie s obličejovou maskou a propofolem.

Anest. intenziv. Med., 25, 2014, č. 5, s. 341–347

Rating:19

Postpunkční cefalea v porodnictví (review)

Nosková Pavlína, Seidlová Dagmar, Štourač Petr et al.

Postpunkční cefalea (PDPH – postdural puncture headache) je v porodnictví poměrně častá (okolo 1 % všech neuroaxiálních punkcí) iatrogenní komplikace. Důvodem jejího častějšího výskytu u rodiček oproti běžné pacientské populaci jsou především fyziologicko-patofyziologické rozdíly těhotných žen, ale i stoupající počet aplikovaných neuroaxiálních blokád. Protože neléčený postpunkční syndrom může vyústit až ve fatální komplikace, je hlavní zásadou léčby komplexní a multimodální přístup skládající se nejen z využití všech prostředků konzervativní i invazivní terapie, ale též odpovídající komunikace a psychické podpory pacientky. Cílem tohoto článku je podat přehled a současný pohled na patofyziologii a léčbu této komplikace.

Anest. intenziv. Med., 25, 2014, č. 3, s. 194–202

Rating:17

Pregabalin a jeho efekt na akutní a chronickou pooperační bolest: systematické review a meta-analýza

B. M. Mishriky, N. H.Waldron a A. S. Habib

Celkem bylo do analýzy zařazeno 55 studií. Terapie pregabalinem vedla k signifikantní redukci skóre bolesti v klidu i při pohybu a taky k redukci komzumpce opiátů ve 24 hod. intervalu ve srovnání s placebem. Pacienti ve skupině s pregabalinem vykazovali nižší incidenci PONV a pruritu ve srovnání s placebem. Sedace, poruchy vizu a závrať byla častější ve skupine s pregabalinem. Všechny testované dávky (≤75, 100–150 a 300 mg)  pregabalinu vedly ve sledovaném 24-hodinovém pooperačním období k redukci spotřeby opiátů. Nebyl identifikován rozdíl v skórování bolesti při srovnání jednorázové předoperační dávky pregabalinu (100-300mg) vs. opakované peroperační podání. Aktuálně není k dispozici dostatek dat k posouzení efektu pregabalinu na redukci chronické pooperační bolesti, ačkoliv limitované data ze 2 studií poukazují na možnou redukci pooperační neuropatické bolesti.

British Journal of Anaesthesia 114 (1): 10–31 (2015)

Rating:16

Perioperační terapie statiny u pacientů s vysokým kardiovaskulárním rizikem: review

B. A. deWaal, M. P. Buise a A. A. J. van Zundert

Terapie statiny vykazuje benefit  v rámci primární a sekundární prevence kardiovaskulární morbidity a tím potenciálně zlepšujě outcome pacientů v perioperačním období. Autoři analyzovali celkem 16 randomizovaných studií (2275 pacientů) věnujících se perioperační terapie statiny. Z analýzy vedla terapie statiny k signifikantní redukci mortality, infarktu myokardu, perioperační atriální fibrilace a délky hospitalizace. V podskupině nekardiochirurgických pacientů vedla medikace statiny k redukci incidence mortality a myokardiálního infarktu.  Závěrem: iniciace léčby statiny v perioperačním období u kardiochirurgických pacientů u pacientů bez chronické medikace statiny je na zvážení anesteziologa a může představovat benefit. U nekardiochirurgických pacientů jsou aktuálně nekonzistentní data k vyslovení doporučení.

British Journal of Anaesthesia 114 (1): 44–52 (2015)

Rating:17

Mechanizmus účinku kyseliny tranexamové u tramatizovaných pacientů: analýza dat CRASH 2 studie

Ian Roberts, David Prieto-Merino a Daniela Manno

Autoři analyzovali vliv kyseliny tranexamové (TA) na mortalitu  traumatizovaných pacientů v závislosti od časování terapie. Hypotézy: pokud redukce mortality je v důsledku snížení krevní ztráty, efekt na mortalitu bude největší v den poranění, nebo pokud je redukce mortality způsobená anti-inflamatórním účinkem projevil by se efekt medikace TA až další dny po traumatu. Efekt TA na redukci mortality byl největší první den a benefit byl detekován jenom při aplikaci do 3 hodin od traumatu. Medikace TA do 3 hod od traumatu vedla k 28% redukci mortality z důvodu krvácení. Podání TA po 3 hod od traumatu vedlo k vzestupu mortality z důvodu krvácení ačkoliv data nebyli jednoznačné.

Roberts et al. Critical Care 2014, 18:685

Rating:15

Neobvyklý důvod těžké bradykardie vedoucí ke srdeční zástavě během celkové anestezie: case report

Klara Stružková, Petr Štourač, Jan Kanovsky et al.

Takotsubo kardiomyopatie je stále častěji popisovaný fenomén charakterizovaný jako akutní reverzibilní apikální a midventrikulární dysfunkce. Táto stresem-indukovaná kardiomyopatie imituje vznik infarktu myokardu, bez postižení koronárních cév a její výskyt v perioperačním období je zřídkavý.
Autoři popisují případ postmenopauzální ženy, bez historie ischemické choroby srdeční, která podstoupila elektivní cholecystektomii. Takotsubo kardiomyopatie je v peripoeračním období manifestovala asystolii. Táto zřídkavá příčina srdeční zástavy během anestezie byla pravděpodobně iniciována perioperačním emocionálním stresem.  Pacientka se plně zotavila v průběhu pooperační intenzivní péči. K léčbě kardiogenního šoku v důsledku Takotsubo kardiomyopatie byl úspěšně použít kalciový senzitizér Levosimendan.
Závěrem: Takostubo kardiomyopatie má výbornou dloudhodobou prognózu a téměř všichni pacienti vykazují plné obnovení systolické funkce levé komory v pooperačním období. Autoři poukazují na možný benefit silné sedativní premedikace u potenciálně rizikových pacientů a udržovaní potřebné hloubky anestezie a analgezie v perioperačním období.

Biomed Pap Med Fac Univ Palacky Olomouc Czech Repub. 2014 Dec; 158(4):659-661.

Rating:16

Zavedení systému léčby pooperační bolesti po císařském řezu v perinatologickém centru a jeho vyhodnocení: retrospektivní observační studie

Štourač P., Křikava I.,  Malý R., Kosinová M., Harazim H. et al.

Cílem této studie bylo zjistit účinnost zavedení institucionalizované léčby pooperační bolesti po císařském řezu ve Fakulní nemocnici Brno. Do studie byly zařazeny všechny pacientky, které podstoupily ukončení těhotenství císařským řezem v obdobích říjen 2009 až září 2010 a listopad 2010 až říjen 2011. V pooperačním období byla v předem stanovených intervalech  měřena intenzita bolesti Vizuální analogovou škálou (VAS), počet přídavných analgetických požadavků, tlak krve, počet pulzů a byly zaznamenávány komplikace související s aplikací pooperační analgezie. Srovnali jsme hodnoty Vizuální analogové škály a počet přídavných analgetických požadavků ve skupině 212 žen před a 195 žen po zavedení institucionalizované léčby pooperační bolesti v prvních 72 hodinách po císařském řezu. Mezi jednotlivými skupinami byl statisticky významný rozdíl v intenzitě bolesti dle Vizuální Analogové škály (p<0,05). Počet přídavných analgetických požadavků od 24 hodin po operaci poklesl pod jeden požadavek ve všech skupinách. Epidurální analgezie byla shledána nejúčinnější metodou pro tlumení  pooperační bolesti po císařském řezu v prvních 24 hodinách. V dalším období nebyl mezi jednotlivými analgetickými metodami rozdíl.                                                                      Závěr: Implementace institucionalizované léčby pooperační bolesti po císařském řezu vede v pooperačním období ke snížení hladiny intenzity bolesti.

Čes. Gynek., 2014, 79, č. 5, s. 363–370

Rating:17

Doporučený postup analgezie a sedace dospělých pacientů v intenzivní péči (ČSIM)

Pracovní skupina: Černý Vladimír, Gabrhelík Tomáš, Herold Ivan, Mach Dušan, Matějovič Martin, Stibor Bronislav

V předloženém dokumentu jsou uvedeny hlavní zásady České společnosti intenzivní medicíny ČLS JEP (ČSIM) pro poskytování analgezie a sedace u dospělých pacientů hospitalizovaných na pracovištích intenzivní péče (IP). Text vychází z práce Barra J. et al.  z dostupných publikovaných odborných zdrojů k dané problematice a názorů členů autorského kolektivu. Implementace v textu formulovaných doporučení musí být vždy zvažována v aktuálním klinickém kontextu a z pohledu poměru přínosu a rizika jednotlivých konkrétních postupů. Dokument nenahrazuje základní odborné zdroje dané problematiky a neuvádí povinnosti zdravotnických pracovníků určené jinými zákonnými či profesními normami.

Anest. intenziv. Med., 25, 2014, č. 5, s. 392–396

Rating:19

Progesteron v terapii traumatického poranění mozku

David W. Wright,  Sharon D. Yeatts,  Robert Silbergleit et al.

Traumatické poranění mozku (TBI) patří celosvětově k nejčastějším příčinám úmrtí a invalidity. Progesteron vykazoval zlepšení neurologického outcome v četných experimentálním pokusech a v časných fázích dvou studií u pacientů s TBI. Autoři testovali v dvojitě zaslepené studii efekt progesteronu ve srovnání s placebem  na outcome pacientů s TBI. Terapie byla iniciována do 4 hodin od traumatu a trvala 96 hodin.  Efektivita byla definována jako 10% vzestup pacientů s pozitivním outcome (Glagow outcome score v době 6 měsíců od traumatu). Sekundární outcome byla mortalita a Disability Rating Scale score. Celkem bylo do studie zařazeno 882 pacientů z celkem plánovaných 1140, studie byla zastavena pro nesplnění primárního outcome.  Obě skupiny byly srovnatelné s mediánem věku 35 let, 73,7% bylo mužů a střední hodnota ISS byla 24.4. Nejčastější příčina TBI byla autonehoda.  Nebyl identifikován žádný rozdíl v outcome mezi skupinamia a v progesteronové skupině byl vyšší výskyt flebitidy a tromboflebitidy.

N Engl J Med 2014; 371:2457-2466

Rating:16

Distenzibilita jugulární vény k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (fluid responsiveness) u septických pacientů

Fabio Guarracino, Baldassarre Ferro, Francesco Forfori et al.

Cílem studie bylo zhodnotit distenzibilitu a šířku v.jugularis interna (IJV) jako prediktor fluid responsiveness u mechanicky ventilovaných pacientů. Hemodynamické data byli sledovány systémem Most Care ®, včetně kardiálního indexu (CI) (L/min/M2), srdeční frekvence, středního arteriálního tlaku (MAP) (mmHg), centrálního venózního tlaku (CVP) (mmHg) a variability pulzového tlaku (PPV) společně s ultrazvukovým zobrazením distensibility IJV (%) (maximální anerioposteriórní diametr v inspíriu a minimální expirační průměr/ minimální expirační průměr x 100). Pozitivní odpověď na tekutinovou výzvu 7ml/kg krystaloidního roztoku byla definovaná jako vzestup CI o 15% a více. Z celkového počtu 50 pacientů, bylo 30 respondérů, kteří se prezentovali vyšší distendibilitou VJI a PPV před tekutinovou výzvou. IJV distenzibilita více jak 18% před podáním tekutin vykazovala 80% senzitivitu a 85% specificitu predikce fluid responsiveness. Kombinace IVJ distenzibility více jak 9,7% a PPV přes 12% vedla k predikci fluidresponsiveness se 100% senzitivitou a 95% specificitou.
Závěrem: IVJ distenzibilita je přesná, jednoduchá a neinvazivní metoda k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu u mechanicky ventilovaných septických s porovnatelnou přesnosti s PPV.

Critical Care 2014, 18:647 doi:10.1186/s13054-014-0647-1

Rating:16

Metylglyoxal jako biomarker pacientů v septickém šoku: observační studie

Thorsten Brenner, Thomas Fleming, Florian Uhle et al.

Role reaktivních karbonylových zbytků jako methylglyoxal (MG) byla v kontextu septických syndromů přehlížená. Cílem observační studie bylo zhodnotit roli MG jako časný diagnostický a prognostický marker septických syndromů.Celkem bylo sledovaných 120 pacientů, 60 pacientů v septickém šoku, 30 pooperačních (kontrolních) pacientů a 30 zdravých dobrovolníků. Kromě hladiny MG byla souběžně sledována plasmatická hladina prokalcitoninu, C-reaktivního proteinu, solubilního CD14 a interleukinu-6. Pacienti v septickém šoku měli ve všech měřeních signifikantně vyšší hladiny MG ve srovnání se skupinou pooperačních kontrol. MG jako biomarker byl schopný identifikovat septické pacienty senzitivněji ve srovnání c PCT, CRP, CD-14 a taky ve srovnání s IL-6. Zároveň hladiny MG byla signifikantně vyšší u nepřeživších pacientů ve srovnání s přeživšími.
Záverěm: MG jako biomarker sepse je schopný monitorovat začátek, rozvoj a remisi sepse a vykazoval větší citlivost ve srovnání s rutinně používanými diagnostickými markery.

Critical Care 2014, 18:683 doi:10.1186/s13054-014-0683-x

Rating:18

Srovnání efektu albuminu a krystaloidů na mortalitu pacientů v těžké sepsi a septickém šoku: meta-analýza

Jing-Yuan Xu, Qi-Hong Chen, Jian-Feng Xie et al.

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt albuminu ve srovnání s krystaloidy u pacientů v těžké sepsi a septickém šoku. Celkem bylo zařazeno 3658 pacientů v těžké sepsi a 2180 pacientů v septickém šoku (5 studií). Ve srovnání s krystaloidy byl identifikován trend redukce 90-denní mortality u pacientů v těžké sepsi resuscitovaných albuminem. U pacientů v septickém šoku vedla resuscitace albuminem k signifikantní redukci 90-denní mortality. Ve srovnání s fyziologickým roztokem vedla resuscitace albuminem k mírnému zlepšení celkového outcome pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku.

Critical Care 2014, 18:702 doi:10.1186/s13054-014-0702-y

Rating:16

Arteriální hyperoxie a mortalita u  kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza

Elisa Damiani, Erica Adrario, Massimo Girardis et al.

Arteriální hyperoxie a její potenciální negativní účinky je v poslední době často zkoumané téma. Autoři přináší review 17 studií k posouzení efektu hyperoxie na outcome pacientů.
Z analýzy: Hyperoxie byla asociovaná se zvýšenou mortalitou ve skupinách pacientů v poresuscitační péči (srdeční zástava), s CMP a traumatickým poraněním mozku. Výsledky jsou nicméně limitovány vysokou heterogenitou analyzovaných studií.

Critical Care 2014, 18:711 doi:10.1186/s13054-014-0711-x

Rating:15

Inhibitory protonové pumpy zvyšují riziko nozokomiální infekce Clostridium difficile u kriticky nemocných pacientů

Jeffrey F Barletta a David A Sclar

Medikace inhibitorů protónové pumpy (PPI) byla asociovaná s rizikem infekce Clostridium difficile (CDI), nicméně data u kriticky nemocných pacientů jsou limitované. Autoři retrospektivně sledovali 408 pacientů (Multiparameter Intelligent Monitoring in Intensive Care II database ) a analyzovali délku medikace PPI jako potenciální rizikový faktor vzniku CDI. Z celkového počtu pacientů 81% medikovalo PPI. Dlouhodobá medikace PPI byla v skupině s CDI 83% vs. 73% v kontrolní skupině. Jako rizikové faktory vzniku CDI byli identifikovány léčba ATB a PPI.

Critical Care 2014, 18:714 doi:10.1186/s13054-014-0714-7

Rating:15


 


 



 


 



 


 


30. 12. 2014
Zpět