Můj soused Copperfield

30. 5. 2015 ...sejdeme se na AKUTNĚ.CZ...

Média nedávno přinesla zprávu, že slavnému kouzelníku a iluzionistovi Davidu Copperfieldovi se podařil v jeho bytě na Manhatanu opravdu parádní kousek. Nechal zmizet všechnu vodu ze svého bazénu. A vytopil třicet pater pod sebou. Prý to byla závada na čerpadle, ale tomu v domě, kde bydlí DAVID COPPERFIELD, věří asi jen málokdo.

Klíčová slova: fejeton, Pavel Tomeš

Myslím, že není úplně jednoduché mít takového souseda. Jistě, je to muž, který nechal zmizet sochu Svobody, prošel Čínskou zdí, unikl z cely v Alcatrazu, ze svěrací kazajky, nechal mizet věci, které se pak objevovaly na nečekaných místech, nechal poletovat mezi užaslými diváky kapesník nebo nad jejich hlavami poletoval sám. Takhle ho zná celý svět. Dosud nezveřejněná výpověď jeho domovnice ukazuje tuhle superstar magie ale v poněkud jiném světle.

„Jaký je to bydlet s Copperfieldem v jednom baráku? Jedním slovem strašný, to vám řeknu rovnou, ztratila jsem o tomhle člověku veškerý iluze. Podívejte, já mám taky smysl pro legrácky, takže když jsem poprvé našla ve svým domácím trezoru jeho špinavý ponožky, taky jsem se zasmála, a říkala si hergot, jak to ten holomek udělal, ale víte, prostě po jistý době to fakt přestane být vtipný. Taky si věčně zapomíná klíče, a pak nám tady prochází zdima. Podívejte se, jak je tady všude omlácená omítka, a tady dokonce, jen se na to podívejte, vyrvaná elektrika ze zdi. Já mu říkám, Davide, tohle nejsou žádný laciný čínský zdi, to jsou nosný zdi, to není sranda! Ale on se jen usměje, a začne si vytahovat bankovky z ucha, jakože mi zaplatí měsíční zálohu na nájem a energie. Myslí si, bůhvíjak není kouzelnej, ale mně to teda připadne fakt nechutný, já už jsem mu říkala několikrát, ať mi to platí radši převodem na účet. No ale to víte, to by nebyla taková švanda, kdyby se mi ty peníze, až je večer budu počítat, zase nevznítily a nepřipálily trvalou, že jo.

Pak mě potká na schodech a dá mi puget růží na usmířenou, ze kterýho vyletí hejno holubic. Lítá to tady pak dva dny po baráku, všechno pokaděný, a kdo to asi uklízí? No kdo? No pan velkej kouzelník asi ne, že jo? Jakoby nestačilo, že tady po baráku furt poletujou nějaký kapesníky, většinou posmrkaný. Mimochodem minule se všechny ty holubice postupně umlátily vo ty skleněný dveře dole, poslední jsem našla zapíchnutou ve schránce na dopisy. Když to nejsou holubice, tak si aspoň přímo před váma zničehonic z nosu vytáhne holuba, to je taky moc pěknej pohled.

No jo mikromagie, to je jeho, pořád s tím někoho otravuje, potkat Copperfielda na chodbě, to je za vážně trest. Nechá třeba něco zmizet, a pak se to jako objeví na nějakým nečekaných místě. Takhle nechal třeba zmizet rolexky mladýho Smithe z dvatřicátýho patra, který se nakonec objevily… no schválně, to byste neuhádli. Ve frcu tady za rohem!
Nejhorší ze všeho je ale asi jet s Copperfieldem ve výtahu. Vždycky se připlácne zádama na strop, vykulí ty svoje kukadla a začne řvát, že se výtah utrhl a padáme. Fakt strašná sranda. Bydlím ve 34. patře, ale než jet s Copperfieldem ve výtahu, to jdu radši pěšky po schodech, to vám řeknu. Tady už výtahem kvůli Copperfieldovi vlastně nejezdí nikdo. Jenže ani na schodech si nemůže být člověk úplně jistej. Jednou jsem šla domů, normálně po schodech nahoru. Jdu, jdu, a najednou jsem došla do sklepa. Už tam stepovala půlka baráku. Nevím, jak to udělal, asi nějaký zrcadla nebo optickej klam, to je jedno, ale tohle je tady furt.

Pozvali jsme ho po tomhle na schůzi domovního výboru a tam jsme ho pěkně klepli přes prsty, řekli jsme mu, že takhle to dál nejde. Ale pán byl nad věcí, celou dobu tam levitoval a usmíval se. To už mě trochu povolily nervy a řekla jsem mu, že by se už konečně měl vrátit nohama na zem, jestli jako nechápe, že už ho má celej barák plný zuby. A von se na nás podíval tím svým psím pohledem a řekl, že prej mu křivdíme, že by se pro tenhle barák třeba rozpůlil. No a taky že jo! Stará Johnsonová z toho měla málem smrt.

To už mě tak dožralo, že jsem jedný ty jeho půlce řekla, že by místo těch kravin se zrcadlama na schodech, mohl ty schody jednou třeba taky umýt, že jsou to společný prostory. A že už mě opravdu nebaví, jak pokaždé, když mu na domovní nástěnku vypíšu službu, tak se z toho rozpisu začne kouřit a okamžitě se to přepíše na někoho jinýho z baráku. „Umýt schody?“ ptal se mě tehdy jak zhypnotizovanej. Copak jsem mohla vědět, že to vezme doslova? No, a druhej den se to stalo. Prej závada na čerpadle, pche, to určitě!  Podívejte, já si zkrátka myslím, že je to magor. Měli by mu dát svěrací kazajku a někam ho zavřít. No jo, ale k čemu by to bylo? Za dvě hodiny bysme ho tady měli zase zpátky!“


Komentáře, diskuse

Nové téma | rozbalit vše | sbalit vše


Zpět