Zprávy z X. Polární expedice na stanici J.G. Mendela - šťastný konec expedice

Zprávy z X. Polární expedice na stanici J.G. Mendela - šťastný konec expedice

3. 2. 2016 MUDr. Tomáš Korbička

Ostrov Jamese Rosse (anglicky James Ross Island) je velký ostrov v Jižním oceánu u pobřeží Antarktidy, jižně od nejsevernějšího výběžku Antarktického poloostrova, od kterého je oddělen průlivem Prince Gustava. V severní odledněné části ostrova (Ulu Peninsula), která má rozlohu asi 160 km², se nachází Česká vědecká stanice Johanna Gregora, kterou vlastní a provozuje Masarykova univerzita.

Klíčová slova: Antarktida, stanice J.G. Mendela, MU

22. 2. Šťastný konec expedice

Česká polární expedice zdraví po úspěšném návratu do naší vlasti. Nepříznivé zprávy se nakonec nevyplnily a po zběsilém úvodu návrat proběhl standardně bez větších problémů. Na Marambiu jsme oproti původně avizovaným 10 dnům naštěstí pobyli jen 3.Během nich panovalo velmi špatné počasí. Jakmile se začalo umoudřovat,  přišelza námi o půlnoci důstojník se zprávou, že ráno odlétáme. A opravdu se tak stalo, odletěli jsme hned prvním Herculesem, který směřoval do Rio Gallegos. 

Po příletu jsme začali ihned jednat o změně rezervace zpátečních letenek do Evropy. Nejbližší volný termín byl za týden. Ačkoli by se zdálo, že to je opět dlouhá doba, pro nás byla tato varianta nanejvýš výhodná. Čas jsme využili k několikadennímu pobytu v Punta Arenas (Chile). Zde jsme mimo diplomatické návštěvy k upevnění přátelských vztahů na INACH (Instituto Antártico Chileno) také předali místním pracovníkům část technického vybavení nutného k instalaci české meteorologické stanice na ostrově Krále Jiřího. Dále jsme jednali s čilskými logistiky o přepravě příští polární expedice. Předběžný plán je takový, že by XI. polární expedice měla být dopravena na “Mendela“ čilským ledoborcem z Punta Arenas. To by umožnilo dopravit těžký diesel-generátor, doplnit zásoby nafty a benzínu na stanici, odtransportovat těžký nespalitelný odpad a mnoho dalších úkolů, které nelze zvládnout letecky. Vše ale záleží na průběhu dalších jednání a také na tom, zda příroda příští rok ledoborci umožní doplout až ke stanici. 

Po několika dnech jsme se vrátili do Rio Gallegos, odkud jsme odletěli přes Buenos Aires a Paříž do naší vlasti. Večerní Brno nás přivítalo jemným deštěm, od kterého jsme si během expedice poněkud odvykli. Všichni jsme ale byli rádi, že jsme bezpečně zpátky doma s krásnými a nezapomenutelnými zážitky.

Po návratu však práce nekončí, ba naopak! Aby celé snažení nepřišlo vniveč, je třeba začít se zpracováním velkého množství těžce získaných dat a vzorků. Co nejdříve je také potřeba zahájit plánování a přípravu další XI. polární expedice, aby byla alespoň stejně tak úspěšná, jako ta letošní.

Děkujeme za Vaši přízeň a rovněž děkujeme všem našim podporovatelům včetně portálu AKUTNĚ.CZ a přejeme Vám mnoho úspěchů! 

Tomáš Korbička za členy expedice

Ostrov Jamese Rosse s rozlohou přibližně 2 500 km² je velmi členitý a z více než 80 % je pokryt ledovcem, který dosahuje nejvyšší nadmořské výšky 1630 m n.m. Tento poloostrov vybíhá z pevninské Antarktidy směrem na sever k jižnímu cípu Jižní Ameriky. Oblast zmapovala v říjnu 1903 švédská antarktická expedice vedená Otto Nordenskjöldem. Jméno ostrov dostal po J. C. Rossovi, britském průzkumníkovi, který v rámci své expedice v roce 1842 vůbec poprvé zhruba zakreslil mnoho míst na jeho východní straně.

Česká vědecká stanice J.G. Mendela leží na pobřeží ostrova Jamese Rosse v Antarktidě. Jedná se o oblast s nízkou hustotou polárních stanic – nejbližší je argentinská základna Marambio na ostrově Seymour Island. Mendelova stanice stojí na severním pobřeží ostrova Jamese Rosse (na přirozeně vzniklé kamenité terase svažující se k pláži, asi 100 m od mořského pobřeží, v nadmořské výšce 9 m n.m.

Založil ji klimatolog a polárník, prof. Pavel Prošek, a slavnostně byla otevřena v únoru 2007, čímž se stalo Česko 26. zemí s vlastní vědeckou základnou na kontinentu. Finanční prostředky na její výstavbu poskytlo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR, nositelem projektu se stala Masarykova univerzita. Náklady na výstavbu stanice činily 60 milionů Kč. Stanice, která je majetkem Masarykovy univerzity, dostala jméno po zakladateli moderní genetiky a meteorologu Johannu Gregoru Mendelovi. Jedná se o sezónní stanici s letním provozem (na jižní polokouli je to prosinec až duben), která umožňuje práci 15-20 osobám.

Místo, kde stanice stojí, bylo donedávna vědecky neprobádané a přitom je velmi atraktivní z hlediska projektů, na které se český výzkum Antarktidy soustředí. Z geologického hlediska se jedná o oblast křídových sedimentů bohatých na zkameněliny, do nichž místy pronikaly vulkanické horniny. Vulkanická aktivita se zde mnohdy odehrávala pod ledovci. Klimatické změny v této oblasti se projevily v posledních letech ústupem ledovců a kolonizací obnaženého povrchu nižšími rostlinami (zejména mechy a lišejníky). Mnoho druhů organismů bylo pro vědu zcela nových, neboť je tu vysoké zastoupení endemitů. Ve sladkovodních jezerech v okolí se nachází zajímavá a neprostudovaná společenství řas, sinic a jednoduchých živočichů. Výzkum probíhající na stanici má těžiště v dlouhodobém meteorologickém a biologickém monitoringu, jehož součástí je sledování ledovců i primitivních forem života ve sladkovodních jezerech a v moři. Díky výzkumné činnosti na této stanici patří Česká republika mezi státy s hlasovacím právem v Antarktickém smluvním systému.

Od letošního roku čelí stanice vážnému ohrožení: kvůli nejistému financování provozu této unikátní vědecké infrastruktury ze strany státu od roku 2016 dál nebylo možno připravit výpravu standardní velikosti, ale pouze minimální, na kterou univerzita (s významnou podporou Českého antarktického nadačního fondu) poskytla vlastní prostředky. I za tohoto nepříliš příznivého stavu je totiž velmi důležité, aby proběhla alespoň základní údržba v Antarktidě nainstalovaných automatických vědeckých přístrojů a stažení naměřených dat. Dlouhodobá pozorování (tj. zejm. klimatologická, glaciologická a biologická) mají smysl pouze při získání co nejdelší a zároveň pokud možno nepřerušené řady měření. Pokud by letošní výprava nevyrazila ani v minimální možné variantě, přišla by česká věda hned o dva ročníky měření a výsledky mnohaletého úsilí polárníků by dostaly vážnou (a zbytečnou!) trhlinu.

X. Polární expedice na stanici J.G. Mendela (2015-2016)

Letošní jubilejní expedice se zúčastní celkem 12 členů, z toho 7 pod záštitou Masarykovy univerzity a dalších 5 pod záštitou Českého antarktického nadačního fondu. Tvoří ji tito zaměstnanci Masarykovy univerzity: dr. Pavel Kapler (správce stanice a vedoucí expedice), doc. Ivo Sedláček (mikrobiolog), dr. Peter Váczi (rostlinný fyziolog), Mgr. Jakub Ondruch (fyzický geograf), MUDr. Tomáš Korbička (lékař výpravy) a pánové Jiří Strnad a Karel Holčák (technici společnosti Czechoslovak Ocean Shipping, která se stará o technické aspekty provozu stanice). Aby byly volné kapacity vědecké stanice co možná nejvíce využity, bude expedice pro první dva týdny pobytu v Antarktidě doplněna dalšími pěti váženými hosty Českého antarktického nadačního fondu, kteří si náklady na cestu a pobyt hradí sami. Přesto však tito muži přislíbili maximální možnou pomoc na místě a spolupráci na plnění cílů vědecké expedice.

Hlavním cílem X. expedice bude údržba a stažení cenných dat z dlouhodobých měření pro klimatologický, glaciologický a biologický výzkum, ale i testování nových technologií (obnovitelné zdroje energie, konstrukční materiály, či zkouška prototypu českého generátoru obnovitelné energie z větru).

První, šestičlenná skupina odletí z Prahy již 27. 12. 2015 odpoledne. Expedici čeká přesun letadlem do Buenos Aires, kde budeme přijati českým velvyslancem, panem Ing. Petrem Kopřivou. Týž den se přesuneme do jihoamerické Patagonie, kde se ve městě Rio Gallegos potkáme s druhou částí expedice, která přiletí přes Chile. Doplníme zásoby potravin a Silvestr strávíme čekáním na vojenský speciál Hercules C-130 argentinského vojenského letectva. S ním přeletíme na argentinskou základnu Marambio na ostrově Seymour, odkud se vrtulníkem dostaneme na místo určení, tedy Českou vědeckou stanici J. G. Mendela na ostrově Jamese Rosse. Zde stráví hosté přibližně první dva týdny nového roku. Nás zbylých šest zůstává na stanice až do konce února, kde budeme pilně pracovat na vědeckých a technických úkolech. Pak stanici zazimujeme a počátkem března se vrátíme domů.

30. 12. 2015

Česká polární expedice zdraví své příznivce z jihoamerické Patagonie. Výprava byla úspěšně zahájena v neděli 27. prosince na letišti Václava Havla v Praze, kde se v 14:30 sešla první šestičlenná skupina. Čekala nás však první překážka v podobě váhových limitů pro zavazadla. Vzhledem k množství vědeckého materiálu a potřebného vybavení bylo nutné vše znova přerozdělit do jednotlivých zavazadel. To se nakonec podařilo a mohli jsme odletět směrem do Říma, kde nás čekal dvouhodinový přestup na spoj do Buenos Aires.

Následující čtrnáctihodinový let byl opravdu náročný, o to příjemnější přivítání nás čekalo na letišti, kde na nás čekal český velvyslanec ing. Petr Kopřiva. Cestou na ambasádu jsme měli možnost si prohlédnout obrovský městský bulvár, typický ruch na ulicích a neuvěřitelně zmatečnou dopravu, naprosto nerespektující jakákoliv pravidla. Na ambasádě jsme byli vřele přijati, nejprve jsme diskutovali o našem polárním výzkumu, dozvěděli jsme se mnoho o Argentině, o posledních politických a ekonomických změnách v zemi. Debatu jsme zakončili na obědě v jedné z místních restaurací na vynikajícím steaku - chorizo. Odpoledne jsme se podívali do malebné přístavní čtvrti Boca, kde vyrůstal slavný fotbalista Diego Maradona. Poznávání města nám komplikovalo počasí, těsně po Vánocích jsme bohužel trefili nejteplejší den, ve stínu bylo přes 37 stupňů. Na takové teploty polární expedice nebyla zcela vhodně připravena, procházky po městě nás dost zmohly. Odlétali jsme o půl jedenácté, směrem na samotný jih Patagonie, do Rio Gallegos. Zde jsme byli dvě hodiny po půlnoci 29. prosince očekáváni argentinskými vojáky, kteří naši výpravu ubytovali v místních vojenských ubytovnách.

Zde bychom se 30. prosince měli setkat se zbývající částí expedice, která cestuje přes Santiago de Chile a Punta Arenas. Původní odlet byl naplánován na dnešní den, tento let však byl zrušen. Z původních dvou letadel typu Hercules C-130, kterými argentinská armáda přepravuje vybavení a personál na antarktickou základnu Marambio na ostrově Seymour (výchozí bod pro mnoho polárních expedic), je v provozu jen jedno. To způsobuje nedostatek přepravních kapacit mezi kontinenty. Další let je momentálně naplánován přibližně na období mezi 2. a 5. lednem. Toto datum však zdaleka nemusí být konečné, je totiž naprosto zásadní, aby bylo příznivé počasí, umožňující přistání na základně.

Nyní je naším úkolem trpělivě vyčkávat na odlet, který může nastat dle argentinských zvyklostí v podstatě kdykoli. Rovněž je zapotřebí nakoupit zbývající proviant pro přežití na stanici, zejména čerstvou zeleninu, ovoce a další čerstvé jídlo. Čekání nám zpříjemňuje příjemné slunečné počasí s teplotou okolo 15 °C a dobrá nálada všech členů expedice.

Další zprávy Vám přineseme, jakmile to umožní organizační a telekomunikační možnosti. Všem příznivcům portálu AKUTNĚ.CZ a českého polárního výzkumu přejeme vše nejlepší do nadcházejícího roku 2016!

3. 1. 2016

Přinášíme další aktuality z Česká polární expedice MU do Antarktidy. I v posledních dnech se nám podařilo dosáhnout dílčích úspěchů. V patagonském Rio Gallegos jsme se 30. prosince setkali se zbývajícími členy expedice, kteří dorazili mezistátní autobusovou linkou z chilského Punta Arenas. Jedná se o pány: Josef Rychtar (český velvyslanec v Chile), Dušan Jamný (ředitel Czechoslovak Ocean Shipping), Ivo Sedláček (mikrobiolog MU), Radim Hrubý (jednatel stavební spol. VLW), David Jindra (jednatel spol. Geotronics) a Martin Číž (jednatel spol. Izolinvest). Tito členové expedice se budou s námi podílet na provádění výzkumného vrtu do permafrostu do hloubky 10 m. Během vrtání se z vytěženého materiálu budou odebírat mikrobiologické vzorky, a také geomorfologické vzorky. Po dokončení bude sloužit k měření teplot v různých hloubkách permafrostu. Dále budou naši další členové participovat na testování GPS přístrojů a plánování stavebních úprav na stanici JGM.

Plán našeho odletu do Antarktidy se zatím nijak nemění. Před koncem roku se základna vylidnila, zůstali jsme tu jen s pomocným personálem. Jsou to velmi příjemní lidé, kteří se o nás pěkně starají. Silvestrovský večer jsme strávili společně na základně, kde pro nás připravili grilované jehněčí.

Čekání ubíhá pozvolna, v Rio Gallegos vládne pro místní poměry typické letní počasí. V okolních pampách je teplota do 20 °C a často vanoucí silný vítr. V mezičase kompletujeme zásoby, většinu zbylého jídla jsme nakoupili v místním obchodním domě Carrefour. Úkol to byl zdánlivě jednoduchý, nicméně navzdory naší znalosti mateřského jazyka místních, byla komunikace s personálem obchodu velmi obtížná. Neočekávali, že budeme chtít nakoupit 60 kg brambor, 40 kg cibule apod. Nakonec se však podařilo nakoupit vše potřebné.

Podle dnešního jednání s místními důstojníky začnou transporty do Antarktidy v pondělí 4. ledna. Máme přislíbený jeden z prvních transportů na Antarktickou základnu Marambio na ostrově Seymour. Zde budeme čekat, až sem dopraví vrtulníky, které nás převezou dále na stanici J.G.Mendela.

12. 1. 2016

Česká polární expedice zdraví své příznivce. Tak, jak už bývá v Patagonii zvykem, nakonec všechno dopadlo jinak, než se plánovalo a domlouvalo (dle rčení: člověk míní, Patagonec mění). V pondělí 4. ledna byly sice po technických problémech zahájeny transporty do Antarktidy, nicméně nejprve museli být převezeni vojáci a technici, zabezpečující provoz argentinských stanic; dále také argentinští vědci, kteří na přesun čekali již 27 dní! Před odletem naše expedice navštívila kontinentální kolonii tučňáků magellanských na pobřeží nedaleko Rio Gallegos. Naši vědci zde zahájili svoji práci odběrem biologických vzorků. Naše první 5-ti členná skupina odletěla na Marambio ve středu ráno 6. ledna. Zbylých sedm si na transport Herculesem počkalo do pátku 8. ledna. Odlet byl stanoven na 12:00. Vše probíhalo „standardně“ podle patagonských zvyklostí, takže letadlo vzlétlo v 17:00. Během hlučného letu v nákladovém prostoru jsme mohli z okénka poprvé obdivovat krásy Antarktidy, rozlámané ledové kry plující mezi rozeklanými ostrovy. Na Marambiu jsme se připojili k dalším 150 lidem, obývajícím nyní stanici. Jedná se o velkou argentinskou základnu postavenou před 45 lety. Na sobotním ranním brífinku jsme byli informováni o možnosti transportu na naši základnu ještě týž den. Podnikli jsme tedy první krátkou antarktickou terénní výpravu, stáhli jsme data z meteostanice na pobřeží. Ještě před podvečerním odletem naši výpravu z časových důvodů opustil pan velvyslanec Josef Rychtar. Slíbený transport jsme brali s rezervou, nakonec se však uskutečnil a s většinou našeho carga jsme byli ve večerních hodinách vysazeni u české stanice. Ta přečkala zimu bez většího poškození. Již z vrtulníku jsme viděli, že oproti předchozím rokům je okolí stanice zcela holé dokonce i okolní moře a průliv Prince Gustava (mezi ostrovem J. Rosse a Antarktickým poloostrovem) je zcela bez ledové pokrývky. Základní odzimování stanice proběhlo velmi rychle díky zručnosti kolegů, kteří na stanici byli opakovaně. Na naši usilovnou činnost se přišli podívat i první tučňáci. Nedostatek světla nás při práci netlačil, protože i po půlnoci, kdy jsme uléhali do postelí, bylo pořád jako v podvečer. Na příští den naši zkušení technici zprovoznili většinu systémů na stanici včetně teplé vody a vědci vyrazili poprvé do terénu. V pondělí 11. ledna se naplno rozeběhl vědecko-technický program naší expedice.

21. 1. 2016

Česká polární expedice zdraví své příznivce a zasíláme další aktuality z polární stanice J. G. Mendela v Antarktidě. Při příletu jsme měli veliké štěstí na počasí, na místní poměry opravdu léto: sluníčko, mírný vítr, těsně nad nulou. Ve stanici bylo díky důmyslné konstrukci dokonce 13 °C! V prvních dnech se však počasí poněkud zhoršilo, zatáhlo se, mírně se ochladilo, ale hlavně začal foukat silný vítr (až 15 m/s), typický pro místní nehostinné podmínky. To bohužel znesnadňovalo práci v terénu, expedice se však nezalekla a všichni členové se vrhli do práce, úkolů je mnoho a času málo. Co nejdříve bylo potřeba začít s prováděním výše zmíněného výzkumného vrtu. Jedná se totiž o technologicky a časově náročný proces, vyžadující účast mnoha členů expedice. Pro klimatologický výzkum je stěžejní údržba a stažení dat ze 14 meteorologických stanic, rozmístěných v severní části poloostrova Ulu (odledněná část ostrova J. Rosse). V letošním roce nainstalujeme i dvě nové. Dále pokračujeme v monitorování čtyř ustupujících ledovců, nacházejících se v dostupném okolí stanice. Měření provádíme pomocí diferenčních GPS přístrojů. Naši vědci jsou rovněž zapojeni do monitorovacího programu CALM, jehož cílem je detailní sledování chování činné vrstvy permafrostu. Druhým rokem pokračuje výzkum na vodních tocích, soustředící se na průtok, teplotu vody, množství transportovaného materiálu a chemismus. Těžištěm letošního mikrobiologického výzkumu je získání vzorků vody z okolních potoků a jezer a jejich následná kultivace. Cílem je zjištění přítomnosti bakterií a řas. Dále probíhá výzkum různých kmenů stafylokoků u místních tučňáků. Mikrobiologické vzorky získáváme výtěrem ze zobáku a kloaky. Náš rostlinný fyziolog se zabývá studiem fotosyntetické aktivity a metabolismu fotoautotrofních společenstev (mechů, lišejníků, řas a sinic) v předem vytipovaných lokalitách. V rámci medicínského výzkumu každodenně provádíme u jednoho člena expedice Holterovo 24hodinové měření krevního tlaku. Toto měření proběhne u každého dvakrát, na začátku a na konci expedice. Naměřené výsledky jsou využívány pro vyhodnocení změn krevního tlaku při pobytu v Antarktidě ve srovnání s hodnotami naměřenými v domácím prostředí. Vedle vědeckého výzkum probíhá pravidelná technická údržba stanice a jejího vybavení. Naši technici pracují mimo jiné na optimalizaci dodávek elektrické energie pro stanici, snažící se co nejvíce využívat přírodních obnovitelných zdrojů. Ve čtvrtek 14. ledna se konečně vyčasilo, vysvitlo sluníčko a přestal foukat vítr. Poprvé od příletu jsme mohli obdivovat krásy okolní nedotknuté přírody. Využili jsme tuto příležitost k údržbě meteorologických stanic na okolních kopcích a také na nejvyšší hoře v okolí – Bibby Hill 380 m n. m. Odtud je nádherný výhled na okolí stanice, na Antarktický poloostrov a na průliv Prince Gustava plný tajících ledových ker. Ty nám prozatím bohužel znemožňují plavbu na člunech pro dosažení vzdálenějších míst od stanice. V úterý 19. ledna naši expedici podle plánu opustilo prvních 5 členů, kteří se vydali vrtulníkem přes základnu Marambio na cestu zpět do České republiky. Do Brna je to od stanice 14 096 km. Tím byly pro letošní sezónu ukončeny práce na vědeckém vrtu. V takto krátkém čase se podařilo dosáhnout hloubky 6,6 m a odebrat mikrobiologické a geomorfologické vzorky každých 20 cm vrtu. Zbylých 6 členů expedice zůstává na stanici a bude pokračovat v zadané práci.

1. 2. 2016

Druhý den po odletu našich kolegů se na stanici přihodila velmi neobvyklá událost. Poobědový úklid byl narušen klepáním na dveře – přišli nás navštívit naši nejbližší sousedé na ostrově, členové brazilské expedice, sídlící taktéž na ostrově Jamese Rosse, v kempu vzdáleném přibližně 5 hodin chůze. Měli problémy s navázáním radiového spojení se svými logistiky, pomocí naší vysílačky se to však podařilo. Mimo jiné jsme se dohodli na budoucí užší spolupráci s brazilskými expedicemi. Večer pak s radostí využili nabídky možnosti přespání. Příští den se s námi rozloučili a vyrazili po obhlídce okolí zpět do kempu. I v minimálním počtu 6 členů expedice, která umožní provoz stanice a vědecký program, pokračujeme v práci na zadaných úkolech. Naše pozornost se dále zaměřila na ledovce. K urychlení přesunu do jejich blízkosti jsme po úvaze nakonec využili čtyřkolky, které výrazně zefektivňují práci v terénu. První den jsme zaměřovali referenční body na ledovci Whisky Glacier, po přespání ve stanech u jezera Monolith Lake jsme pokračovali na ledovci Davis Dome, zakrývající patrně terénní vyvýšeninu a tyčící se do výšky 514 m n. m. Vyšlo nám krásné počasí, takže při náročné práci nám byly odměnou výhledy do dalekého okolí. Na ledovcích máme ještě mnoho hodin práce, za příznivého počasí se sem opět vrátíme. Dobré počasí je rovněž klíčové pro plavbu na člunech ke vzdáleným výzkumným lokalitám a meteorologickým stanicím. K některým z nich se posledních několik výprav vůbec nedostalo kvůli mořskému zámrzu. Letos však bohužel dosud nebyly vhodné plavební podmínky, moře bylo stále pokryté velkým množstvím plujících ledových ker různých velikostí (velkou raritou nynější sezóny byla kra o délce alespoň 1,5 km!). Při velmi časté změně počasí a proudů by mohlo hrozit nahromadění ker a znemožnění návratu na stanici. Proto zatím stále vyčkáváme na vhodnou příležitost k vyplutí. V posledních dvou a půl týdnech se podařilo za relativně příznivého počasí plně fungovat jen s využitím elektrické energie z fotovoltaických panelů a větrných elektráren. Česká stanice J. G. Mendela je tak nejekologičtější stanicí na Antarktidě vůbec! V minulém týdnu nám byl vrtulníkem doručen zbývající díl prototypu nové české větrné elektrárny, kterou zde budeme testovat v extrémních podmínkách. V současné době naši technici pracují na jejím zprovoznění. Nadále také pokračuje průběžná údržba stanice, nyní zejména obnova nátěru technických kontejnerů. Česká polární expedice zdraví všechny své příznivce.

9.2. NEČEKANÝ ZÁVĚR POLÁRNÍ VĚDECKÉ SEZÓNY

Česká polární expedice zdraví své příznivce a zasíláme pozdravy nyní již z ostrova Seymour, kde leží argentinská polární stanice Marambio. V posledních letech má argentinská armáda ve zvyku vědecké sezóny stále zkracovat. Náš původně sjednaný a zaplacený transfer ze stanice byl 25. února. Postupně jsme však dostávali zprávy o přesouvání termínů. Důvodem je patrně fakt, že armáda má letos v úmyslu již 17. února ukončit všechny lety vrtulníků a přesunout je zpět do Argentiny. Do té doby musí být z terénu staženy všechny expedice, jejichž dopravu zajišťují. Chtějí se vyhnout riziku zhoršeného počasí při pozdních přeletech divokého Drakeova průlivu mezi Antarktidou a Jižní Amerikou před přicházející zimou. Pobyt na stanici J.G.Mendela nám argentinské letectvo nakonec zkrátilo ještě více, než avizovali. Vše nakonec skončilo velmi nečekaně a překotně.

V poledne v neděli 7.2. jsme obdrželi zprávu, že pro nás přiletí vrtulník druhý den kolem poledne. Bylo to pro všechny jako studená sprcha.

V příštích 24 hodinách se musel uzavřít vědecký program, ukončit všechna sezónní měření v okolí, připravit vědecký materiál k transportu, sbalit osobní věci a celou stanici zazimovat. Byl to velmi náročný den, ale nakonec se s vypětím všech sil podařilo vše zdárně zvládnout. Armáda zase překvapila naprosto dochvilným příletem.

Nyní nám na Marambiu nezbývá než vyčkávat na odlet Herculesu do Rio Gallegos. Ten je však zatím v nedohlednu. Někteří kolegové vědci zde čekají již přes týden, poslední lety byly z neznámého důvodu zrušeny. Jediné co platí: domluva s Patagoncem obtížná, délka cesty velmi nejistá. 

Navzdory nepřízni okolností se však podařilo hlavní vědecký program expedice kompletně zvládnout!

Jen některé drobnosti se nepodařilo stihnout a zůstávají tak úkolem pro příští sezónu. V posledních 10 dnech pobytu na stanici jsme se mimo jiné vypravili dokončit práci na ledovcích. Podmínky na moři se jeden den také zlepšily natolik, že jsme mohli doplout ke vzdálené Lagoons Messa (oblast ledovcových jezer na náhorní plošině) a odebrat zde potřebné vzorky. Cestou jsme obdivovali nepopsatelně krásné plující ledové kry a jejich přirozené obyvatele – tučňáky a tuleně.

V období vrcholu sezóny na přelomu ledna a února bylo slunečno a teplo. Nejvyšší letošní teplota u stanice (na stožáru ve výšce 2 m nad zemí) však byla naměřena 2. ledna, okolo 13 h místního času, a to 12,4 °C! Na vzdálenějších místech, ledovcích a ve vyšších nadmořských výškách bylo pochopitelně poměrně výrazně chladněji. V posledních dnech se již začalo s přibližujícím se podzimem počasí poněkud kazit. Zvláště zákeřný byl nečekaný nárazový vítr vanoucí od Antarktického poloostrova. Nemáme možnost změřit maximální hodnotu, ale dle anemometru měl v průměru až 23 m/s!

Po celou dobu i v malém počtu na stanici vládla příjemná a pohodová atmosféra, čas strávený na stanici utekl jako voda.

Letošní 10. expedice má dvě prvenství – nejmenší počet členů (zbylo nás šest statečných), nejkratší dobu pobytu na stanici – 30 celých dnů + 2 příjezdové a odjezdové (doposud nejkratší byla 38 dnů).

Tajně doufáme, že nezískáme i další prvenství – nejvíce dnů strávených na cestě. Držte nám palce ;-)

Tomáš Korbička za členy expedice

Při tvorbě využito materiálů Polárního výzkumu na Masarykově univerzitě a Wikipedie

  • Členové polární expedice
    Členové polární expedice
  • Silvestrovský přípitek
    Silvestrovský přípitek
  • Expedice 2015
    Expedice 2015
  • Tučňák u stanice
    Tučňák u stanice
  • Mendel z Bibby Hill 380 m n. m.
    Mendel z Bibby Hill 380 m n. m.
  • Ledovec Davis Dome
    Ledovec Davis Dome
  • Stanice na vrcholu Davis Dome
    Stanice na vrcholu Davis Dome
  • Whisky Glacier
    Whisky Glacier
  • Kemp u Monolith lake - nezasněžený
    Kemp u Monolith lake - nezasněžený
  • Mendel a Bibby Hill
    Mendel a Bibby Hill
  • Průliv Prince Gustava, v pozadí Antarkt.poloostrov
    Průliv Prince Gustava, v pozadí Antarkt.poloostrov


Zpět