únor 2014

FLUID RESPONSIVENESS PREDIKOVANÍ ELEVACÍ PEEP U SEPTICKÝCH PACIENTŮ
E. Wilkman, A. Kuitunen,, V. Pettilä a M. Varpula

Zhodnocení a predikce pozitivní odpovědi pacient a na tekutinovou terapii/resuscitaci je často obtížné. Invazivní plnící tlaky nejsou spolehlivým indikátorem preloadu a pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (fluid responsiveness). Dynamické proměnné mohou být nespolehlivé v terénu arytmií nebo v přítomnosti spontánní dechové aktivity. Elevace PEEP vede ke kardiorespirační interakci, která může být užitečná k identifikaci hypovolémie. Autoři zkoumali efekt elevace PEEP u 20 septických uměle ventilovaných pacientů. Během elevace PEEP z hodnoty 10 cmH20 na hodnotu 20 cmH20 byli sledované parametry: střední arteriální tlak, systolický a pulzový tlak, centrální venózní tlak, tlak v zaklinění. Pozitivní odpověd na tekutinovou výzvu byla definována jako vzestup o srdečního výdeje 15 a více %. Pokles středního arteriálního tlaku (MAP) při elevaci PEEP predikoval fluid responsiveness.

Závěrem: U septických pacientů absence poklesu MAP při elevaci PEEP může být použita k identifikaci non-responderů na tekutinovou výzvu.

Acta Anaesthesiol Scand 2014; 58: 27–35

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

PLASMATICKÝ ADRENOMEDULLIN JE ASOCIOVÁN S MORTALITOU A POTŘEBOU VAZOPRESORŮ U PACIENTŮ V SEPSI
Rossella Marino, Joachim Struck, Alan S Maisel et al.

Mortalita pacientů v těžké sepsi a septickém šoku zůstává vysoká. Adrenomedullin (ADM) má centrální roli při iniciaci hyperdynamické odpovědi během časné fáze sepse. Pilotní studie poukazují na asociaci hladiny plasmatického ADM a závažnosti onemocnění. Autoři měřili hladiny plasmatického ADM u 101 pacientů v sepsi při příjmu a 4. den. Hladiny ADM byly asociované s Apache II skóre a byli asociované s 28-denní mortalitou. Hladiny ADM negativně korelovaly s hodnotou středního arteriálního tlaku (MAP) a identifikovaly pacienty s vazopresorickou podporou.

Závěrem: U pacientů v sepsi, těžké sepsi nebo septickém šoku byly plasmatické hladiny ADM asociované se závažnosti onemocnění, potřebou vazopresorické podpory a 28-denní mortality.

Critical Care 2014, 18:R34 doi:10.1186/cc13731

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

KONCENTRÁT PROTROMBINOVÉHO KOMPLEXU A SPECIFICKÉ ANTIDOTUM DABIGATRANU JSOU ÚČINNÉ K REVERZI ÚČINKU DABIGATRANU NA EXPERIMENTÁLNÍM MODELU
Oliver Grottke, Joanne van Ryn, Henri Spronk a Rolf Rossaint

Nová antikoagulancia jsou efektivní alternativou warfarinu, nicméně aktuálně nejsou k dispozici žádná efektivní antidota k reverzi jejich účinku při život ohožujícím krvácení (ŽOK) nebo emergentním chirurgickém výkonu. Na experimentálním animálním modelu traumatu testovali autoři schopnost koncentrátu protrombinového komplexu (PCC), aktivovaného PCC, rekombinantního faktoru rVII a specifického antidota aDabi-Fab k reverzi antikoagulačního efektu dabigatranu. PCC, aPCC, aDabi-Fab, ne však rFII vedli k normalizaci protrombinového času a reverzi účinku dabigatranu na tromboelastometrii. Normalizaci aPTT bylo dosaženo jenom podáním aDabi-Fab. Plasmatická koncetrace (aktivita) dabigatranu zůstala elevovaná po podání PCC a rFVII, nicméně pokles hladiny byl dosažen aplikaci aDabi-Fab. Závěrem: PCC a aPCC byly efektivní k redukci antikoagulační aktivity dabigatranu, nicméně jedině aDabi-Fab vedla k kompletní korekci všech koagulačních parametrů a současně k redukci plasmatické koncetrace dabigatranu. Aplikace rFVII neměla signifikantní efekt.

Grottke et al. Critical Care 2014, 18:R27

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

UMĚLÁ PLICNÍ VENTILACE S NÍZKYM DECHOVÝM OBJEMEM U KRITICKY NEMOCNÝCH BEZ ARDS: SYSTEMATICKÉ REVIEW A META-ANALÝZA
Ary Serpa Neto, Liselotte Nagtzaam a Marcus J. Schultz

Umělá plicní ventilace s malým dechovým objemem je prokazatelně přínosem u pacientů s ARDS. Zůstává nejasné, jestli z protektivní ventilace profitují i pacienti bez ARDS. Preklinické studie (animální) bez výjimky potvrzují, že aplikace protektivní ventilace (nízky dechový objem) u subjektů bez preexitujícího plicního poškození vede k redukci nežádoucích účinků UPV. Tyto výsledky preklinických studií jsou v souladu s evidencí  pocházející z klinických humánních studií u pacientů bez ARDS, které demonstrují silný potenciální benefit protektivní ventilace k prevenci plicních komplikací a zlepšení outcome. Důkazy nicméně majoritně pochází z nerandomizovaných studíí a obavy také způsobuje absence selekce protektivní ventilace v podmínkach ARO/JIP, protože definovaná strategie může také vést k zvýšení potřeby sedace a svalové relaxace. 
Závěrem: Protektivní ventilace s nízkym dechovým objemem  vede k redukci plicních komplikací, nicméně je zde akutní potřeba randomizovaných kontrolovaných studií k posouzení vlivu na outcome všech ventilovaných pacientů v intenzivní péči bez ARDS.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:25–32

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

HYPERKAPNIE REDUKUJE VENTILÁTOREM ASOCIOVANOU DIAFRAGMATICKOU ATROFII
Willem-Jan M Schellekens , Hieronymus WH van Hees, Matthijs Kox et al

Diafragmatická atrofie a slabost následkem prolongované umělé plicní ventilace může přispívat k obtížnemu weaningu. Hyperkapnie je široce akceptovaným vedlejším efektem protektivní ventilace s malým dechovým objemem, nicméně není znám vztah mezi hyperkapnii a jejím efektem na funkci respiračních svalů. Intervenční animální studie k posouzení vztahu hyperkapnie na funkční status bránice. U mechanicky ventilovaných potkanů byla redukovaná síla kontrace bránice o 22%, hladiny zánětlivých cytokinů byli elevovány u skupiny s umělou plicní ventilací nicméně vzestup nebyl přítomen u skupiny umělé plicní ventilace s hyperkapnii. Závěrem: Hyperkapnie má protektivní efekt a částečně blokuje nežádoucí efekt umělé plicní ventilace na bránici.

Critical Care 2014, 18:R28 doi:10.1186/cc13719

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

KLINICKÝ OUTCOME, PREDIKTORY A PREVALENCE PORUCHY ADENOHYPOFÝZY NÁSLEDKEM KRANIOTRAUMATU: SYSTEMATICKÉ REVIEW
François Lauzier, Alexis F. Turgeon, Amélie Boutin et al.

Meta-analýza 66 studií (5 386 pacientů) k evaluaci outcome, predikci a prevalenci poruch adenohypofýzy následkem TBI. Výsledek: perzistentní porucha adenohypofýzy byla přítomna u přibližně jedné třetiny pacientů s kraniotraumatem. Prediktory dysfunkce byli vyšší věk, závažnost kraniotraumatu, lebeční fraktura. 

Crit Care Med 2014; 42:712–721

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

CIRKULUJÍCÍ GLUKOSAMINOGLYKANY V SEPTICKÉM ŠOKU
A. Nelson, I. Berkestedt a M. Bodelsson

Glukosaminoglykany (GAG) jsou polysacharidy nesoucí negativní náboj, které se nachází například na vnitřní straně cév ve formě heparansulfátu (HS) a kyseliny hyaluronové (HA), v intersticiu jako HA a v neutrofilech a plasmě jako HA a chondroitinsulfát (CS). Celková plasmatická hladina GAG je zvýšená u pacientů v septickém šoku, nicméně jejich původ a patofyziologický dopad je nejasný. Autoři srovnávali plasmatické hladiny HS, HA, CS a keratansulfátu (KS) u pacientů v septickém šoku a u pacientů v kontrolní skupině. Medián hladin HS a HA byl u pacientů v septickém šoku 4krát vyšší ve srovnání s kontrolní skupinou a hladiny byli vyšší u nepreživších. Medián CS byl srovnatelný u obou sledovaných skupin a hladiny KS byly mírně snížené u septických pacientů. Hladiny HS a HA dále korelovaly s hladinami interleukinu-6 a interleukinu-10. Elevace hladin HS a HA může být parciálně vysvětlena cévním poškozením v septickém šoku.

Acta Anaesthesiol Scand 2014; 58: 36–43

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

ČASNÁ TERAPIE AMIODARONEM BĚHEM KPR A V PORESUSCITAČNÍM OBDOBÍ NA ANIMÁLNÍM MODELU
G. Karlis, N. Iacovidou, P. Lelovas et al.

Cílem studie bylo srovnat účinost kombinované terapie adrenalin + amiodaron ve srovnání s adrenalinem v terénu prolongované fibrilace komor na animálním modelu. Časné podání amiodaronu nevedlo k zlepšení ROSC nebo 48-hodinového outcome a bylo asociované se zhoršením hemodynamiky.

Acta Anaesthesiol Scand 2014; 58: 114–122

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

BIOMARKERY ARDS
Alexandra Binnie, Jennifer L.Y. Tsang a Claudia C. dos Santos

Review akutních biomarkerů ARDS. Ačkoliv více potenciálních biomarkrů bylo testovaných k diagnostice, léčbě a prognóze ARDS, výsledky jsou rozporuplné a "troponin" ARDS je pořád k nalezení. Cílem dalších klinických studíí je definovat vzájemný vztah mezi biologickým/patofyziologickým procesem a klinickým outcome a dále expandovat v terapii možnostech léčby ARDS.

Curr Opin Crit Care 2014, 20:47–55

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

EFEKT DEXAMETHASONU JAKO ADJUVANS K LOKÁLNÍMU ANESTETIKU K BLOKÁDĚ BRACHIÁLNÍHO PLEXU: SYSTEMATICKÉ REVIEW A META-ANALÝZA
S. Choi, R. Rodseth a C. J. L. McCartney

Blokády brachiálního plexu mají analgetický účinek a vedou k redukci spotřeby opiátů. Limitace single-shot techniky je v délce farmakologického působení a terapeutickém indexu lokálního anestetika. Kontinuální katetrové techniky jsou efektivní, nicméně mohou být logistickým a organizačním problémem. Off-label použití perineurálního dexamethasonu jako adjuvnas vede k prolongaci účinku blokády při single-shot technice. Z analýzy: perineurální aplikace dexamethasonu jako adjuvans k lokálnímu anestetiku vede k prolongaci blokády brachiálního plexu bez nežádoucích účinků.

British Journal of Anaesthesia 112 (3): 427–39 (2014)

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %