květen 2015

Sugamadex a reverze neuromuskulární blokády indukované pipekuroniem
Edömér Tassonyi, Adrienn Pongrácz, Réka Nemes et al.

Pipekuronium je steroidní neuromuskulární myorelaxans. Sugammadex, γ-cyklodextrin enkapsulující myorelaxancia vede k reverzi neuromuskulární blokády indukované rokuroniem, vekuroniem a pankuroniem. Autoři testovali efekt sugammadexu na reverzi středně hluboké neuromuskulární blokády indukované pipekuroniem. V randomizované dvojitě zaslepené studii bylo zařazeno celkem 50 pacientů podstupujících operační výkon v celkové doplňované anestezii (propofol, sevoflurane, fentanyl). Při spontánní reverzi blokády do hloubky TOF 2, byli pacienti dle randomizace do skupin dle dávky sugammadexu k reverzi blokády: 1.0, 2.0 , 3.0, 4.0 mg/kg a placebo. Primárním outcome byl čas k dosažení TOFr 0.9 od podání reverze. Všichni pacienti ve skupině se sugamadexem dosáhli TOFr 0.9 v intervalu 5minut a z toho u 79% byl dosažen TOFr 0.9 v intervalu do 2 minut. Autoři nedetekovali zádnou reziduální neuromuskulární blokádu po reverzi bloku v pooperačním období.

Závěr: Sugammadex efektivně a rychle antagonizuje neuromuskulární blokádu indukovanou pipekuroniem. Při hloubce blokády TOF count 2 byla suficientní dávka sugammadexu k reverzi bloku 2mg/kg.

Anesth Analg 2015;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Predikce selhání regionální anestezie při vědomí k herniectomii u novorozenců: srovnání regionální a celkové anestezie
Geoff Frawley, Graham Bell, Nicola Disma et al.

Regionální anestezie (RA) při vědomí je v dnešní době komparabilní alternativou celkové anestezie (GA) u dětských pacientů podstupujícíh operační výkon v infraumbilikální obasti. Mezi benefity RA patří nižší incidence pooperační apnoe a minimalizace potenciální neuroapoptózy indukovanou anestetiky (GA) a tím zhoršení neurokongnitivního outcome. Do prospektivní randomizované kohortové studie bylo zařazeno celkem 722 dětských pacientů ve věku 60týdnu postmenstruačního věku nebo méně, indikovaných k elektivní herniorafii. Pacieni byli randomizováni do skupiny GA a RA (subarachnoideální, kaudální, epidurální nebo kombinované spinální + kaudální anestezie).  Regionální anestezie byla suficientní k provedení výkonu v 83,2% případů. Subarachnoideální blokáda byla suficientní v 86,9% a kombinace subarachnoideální a kaudální techniky byla suficientní v 76,1%. Celkem u 31 pacientů byla nutní konverze RA v GA a 23 pacientů (6,8%) vyžadovalo aditivní analgosedaci.

Závěrem: procento selhání subarachnoideální blokády bylo statisticky nízké.

Anesthesiology 2015; 123:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Protektivní vs. konvenční ventilační strategie v perioperačním období: systematické review a meta-analýza
Ary Serpa Neto, Sabrine N. T. Hemmes, Carmen S. V. Barbas et al.

Recentní data poukazují na možný benefit protektivní ventilace s použitím malých dechových objemů (VT) v intraoperačním období na prevenci pooperačních plicních komplikací (PPCs). Cílem analýzy bylo zhodnotit vztah mezi VT , PEEP a výskytem PPCs. Do analýzy bylo zařazených celkem 15 RCT o celkovém počtu 2127 pacientů. PPC byly identifikovány celkem v 97 případech ze sledovaných 1118 pacientů (8,7%) ve skupině s protektivní ventilací a u 148 případů z 1009 (14,7%) ve skupině pacientů s konvenční ventilací. Celkem 85 případů (957 - 8,9%) PPC se vyskytlo ve skupině s protektivní ventilací s aplikací vyššího levelu PEEP a 63 případů (525 - 12%) ve skupině s protektivní ventilací při aplikaci nízké hladiny PEEP. Z analýzy byl definován statisticky významný vztah mezi velikostí dechového objemu a výskytem PPC, vztah mezi hladinou PEEP a vznikem PPC nebyl statisticky významný.

Závěrem: závěry analýzy potvrzují benefit protektivní ventilace v intraoperačním období na minimalizaci pooperačních plicních komplikací. Je potřeba dalších RCT k definování vztahu PEEP na vznik PPC během intraoperačního období.

Anesthesiology 2015; 123:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Efekt terapeutické hyperkapnie na zánětlivou odpověď na one-lung ventilaci u pacientů s lobektomií
Wei Gao, Dong-Dong Liu, Di Li et al.

Selektivní ventilace jedné plíce (one-lung ventilation - OLV) může vést k lokálnímu i systémovému zánětu. Autoři v randomizované kontrolované studii na vzorku 50 pacientů podstupujících lobektomii testovali efekt terapeutické hyperkapnie na zánětlivou reakci. Pacienti byli randomizováni do skupiny se vzduchem nebo oxidem uhličitým: od 35 do 45 mmHg nebo od 60 do 70 mmHg. Byly sledovány parametry peak tlaků, plateau tlaků a plicní compliance. Primárním outcome byla hladina TNF (tumor necrosis factor) v tekutině z BAL a sekundárním outcome byla sérová hladina cytokinů. Hladina TNF byla nižší ve skupině s oxidem uhličitým. Pacienti ve skupině s oxidem uhličitým měli dále nižší koncentraci sérového a taky BAL interleukinu IL-1, IL-6 a IL-8, nicméně hladina IL-10 byla vzšší, společně s nižším počtem buněčných elementů, neutrofilů a proteinů. Pacienti ve skupině s CO2 měli také nižší peak tlaky a platoeau tlaky a vyšší dynamickou compliance a pooperačně vykazovali vyšší hodnoty oxygenačního indexu.  U celkem 10 pacientů v CO2 skupině došlo k mírnému zvýšení krevního tlaku a srdeční frekvence během OLV.

Závěrem: v průběhu celkové intravenózní anestezie inhibovala terapeutická hyperkapnie lokální a systémovou zánětlivou odpověď a vedla k zlepšení respiračních funkcní v pooperačním období u pacientů po lobektomii bez průkazu negativních účinků.

Anesthesiology 2015; 122:1235-52

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Krátkodobá antibiotická terapie intraabdominální infekce
R.G. Sawyer, J.A. Claridge, A.B. Nathens, et al.

Úspěšná léčba intraabdominální infekce vyžaduje kombinaci anatomické kontroly místa infekce a ATB terapie. Délka trvání ATB terapie zůstává nejasná.Autoři randomizovali 518 pacientů s komplikovanou nitrobřišní infekci s adekvátní lokální kontrolou místa infekce do skupin dle délky ATB terapie po odeznění příznaků zánětu (horečka, leukocytóza, ileus) s maximem 10 dnů  (kontrolní skupina) a do experimentální skupiny při fixní délce ATB terapie 4±1  kalendárních dnů. Primárním outcome byli stav chirurgické složky infekce, rekurence infekce, mortalita v 30 dni. Sekundární outcome byla délka terapie.Infekce operační rány, rekurentní intraabdominální infekce nebo smrt se vyskytovala v 56 z 257 pacientů (21,8%) v intervenční skupině ve srovnání s 58 z 260 (22,3%) v kontrolní skupině. Medián trvání ATB terapie byl v intervenční skupině 4 dny ve srovnání s 8 dny v kontrolní skupině.

Závěrem: u pacientů s intraabdominální infekci, u kterých je dosažena adekvátní chirurgická kontrola místa infekce se outcome fixní délky ATB terapie (přibližně 4 dny) a délky delší ATB terapie (8 dnů) signifikantně nelišili.

N Engl J Med 2015;372:1996-2005.

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Enterální výživa a permisivní underfeeding u kriticky nemocných
Yaseen M. Arabi, Abdulaziz S. Aldawood, Samir H. Haddad et al

Adekvátní nutriční kalorický příjem u kriticky nemocných zůstává nejasný. Autoři srovnávali efekt restrikce non-proteinové složky výživy (permisivní underfeeding) ve srovnání se standardní enterální výživou na 90-denní mortalitu kriticky nemocných. Denní doporučený příjem proteinů byl dosažen.Celkem studie probíhala v 7 centrech a bylo zařazeno 894 kriticky nemocných pacientů, kteří byli randomizováni do skupiny s permisivním underfeedingem (enterální příjem 40-60%) či do skupiny se standardní terapií (70-100%) po dobu do 14 dnů při dodržení příjmu proteinů u obou skupin. Primárním outcome byla 90-denní mortalita. 90-denní mortalita byla srovnatelná u obou skupin: permisivní underfeeding 121 z 445 (27,2%) a ve standardní skupině 127 z 440 (28,9%). Nebyly detekovány žádné nežádoucí účinky, které by se lišily v jednotlivých skupinách. Nebyl detekován signifikatní rozdíl mezi skupinama v toleranci enterální výživy, incidenci průjmu, nozokomiálních infekčních komplikací nebo délce pobytu na ICU.

Závěrem: enterální výživa s dodáním středního množství nonproteinové energie u kriticky nemocných nebyla asociovaná s redukci mortality ve srovnání s kontrolní skupinou se standartní terapii.

May 20, 2015DOI: 10.1056/NEJMoa1502826

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Efekt sigh manévru na regionální plicní strain a heterogenitu ventilace u akutního respiračního selhání u pacientů s asistovanou mechanickou ventilací
Tommaso Mauri, Nilde Eronia, Chiara Abbruzzese et al.

U akutního respiračního selhání u pacientů s podpůrnou tlakovou ventilací může krátký cyklický recruitment manévr (Sigh) vést k reinflaci kolabované plíce, potenciálně k redukci regionálního plicního strainu a zlepšení homogenity distribuce ventilace. Autoři v prospektivní randomizované studii testovali efekt různých variant Sigh na reinflaci, strain a heterogenitu ventilace měřenou hrudní elektrickou impendanční tomografií. Celkem bylo zařazeno 20 pacientů na umělé plicní ventilaci s modem tlakové podpory, při Pao2/Fio2 nad 300 mmHg a hodnotou PEEP min 5 cm H20. Sigh byl aplikován ve formě 35 cm H20 po dobu 3-4 sec randomizovaně: 0, 0,5, 1 a 2x/min.

Závěrem: zařazení Sigh vedlo k poklesu regionálního plicního strainu a dechové heterogenity. Výsledky studie poukazují na možný benefit zařazení Sigh k regionální plicní protekci.

Crit Care Med 2015; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Stresové poruchy v následnosti prolongované kritické nemoci u přeživších pacientů s těžkou sepsí
Gloria-Beatrice Wintermann, , Frank Martin Brunkhorst, , Katja Petrowski

V prospektivní kohortové studii autoři sledovali výskyt akutní stresové poruchy u pacientů po chronické kritické nemoci v době od 4 týdnů do 6 měsíců od data překladu z akutní intenzivní péče na oddělení následné postresuscitační péče. Cílem bylo popsat a zhodnotit klinické a demografické rozdíly. Pacienti byli po překonání akutní fáze kritické nemoci přijati na oddělení následné poresuscitační péče k weaningu z UPV. Do studie bylo zařazeno celkem 90 pacientů v postakutní fázi kritické nemoci s polyneuropatií kriticky nemocných nebo myopatií kriticky nemocných s a nebo bez diagnózy těžké sepse ve věku mezi 18 a 70 lety a délkou pobytu na ICU delší než 5 dní. Akutní stresová a posttraumatická stresová porucha byly diagnostikovány dle Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders, 4th Edition kritérií trénovaným a zkušeným klinickým psychologem dle semistrukturovaného rozhovoru (Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders). Dle výsledků měli 3% pacientů akutní stresovou poruchu diagnostikovanou 4 týdny po překladu na poresuscitační péči. Posttraumatická porucha byla diagnostikována v rámci follow-upu u 7% pacientů po 3 měsících a u 12% pacientů po 6 měsících. Celkem 18% pacientů vykazovalo opožděný nástup posttraumatické stresové poruchy. Nejvýznamnější rizikový faktor vzniku posttraumatické stresové poruchy ve 3 měsících po kritické nemoci byla identifikována přítomnost sepse. 

Závěrem: Pravidelný screening stresové poruchy pacientů po kritické nemoci by měl být implementován při propuštění jako integrální součást managementu poresuscitační péče.

Crit Care Med 2015; 43:1213–1222

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Koncentrát protrombinového komplexu v terapii perioperační koagulopatie
Kenichi Tanaka, Michael Mazzeffi a Miroslav Durila

Koncentrát protrombínového komplexu (PCC) je farmakologický produkt obsahující lyofilizovaný humánní plasmatický koncetrát K-dependentních faktorů (F) FII, FVII, FIX, FX a variabilní obsah proteinu C a S. Může být rychle rozpuštěn v malém množství rozpouštědla (přibližně 20ml na 500IU) a okamžitě aplikován bez ohledu na krevní skupinu. PCC může být kategorizovaný jako 4-faktorový PCC pokud obsahuje terapeutickou hladinu FVII a 3faktorový PCC pokud obsahuje nízkou hladinu FVII. Aktivovaný PCC obsahuje aktivovaný faktor FVII a FX s protrombinem a je dostupný pro bypass terapii pacientů s hemofilii s přítomností inhibitorů. Aktuálně je 4-faktorový PCC schválen k managementu krvácení pacientů na terapii warfarinem, nicméně je narůstající trend používat PCC taky při získané perioperační koagulopatii u pacientů nemedikujících warfarin a také při managementu krvácení při terapii novými antikoagulančními léky. Autoři přináši review ohledně použití PCC v perioperačním hemostatickém managementu.

 

Tanaka et al. Journal of Intensive Care 2014, 2:60

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Lipid paradox u akutního infarktu myokardu – asociace s 30-denní mortalitou
Kai-Hung Cheng, Chih-Sheng Chu, Tsung-Hsien Lin et al.

Zvýšená hodnota LDL cholesterolu a tryglyceridů jsou identifikované rizikové faktory koronární ischemické nemoci. Nicméně mastné kyseliny původem z triacylglycerolů jsou hlavním zdrojem energie, LDL cholesterol je kritická složka pro syntézu buněčné membrány a obě jsou elementární pro buněčné přežití. Autoři sledovali asociaci mezi lipidovým profilem, morbiditou, Killip klasifikací a 30-denní mortalitou u pacientů s myokardiálním infarktem. Celkem bylo sledováno 724 pacientů s akutním infarktem myokardu. LDL cholesterol a hladina TAG byly signifikantně nižší ve skupině pacientů s vyšší hodnotou Killip skóre (III a IV) a také u pacientů, kteří zemřeli ve sledovaném 30-denním intervalu.

Závěrem: nízka hladina LDL a TAG společně s vyšším Killip skóre byla asociovaná se signifikantně vyšší mortalitou pacientů s akutním koronárním infartkem. Iniciální lipidový profil pacientů s infarktem myokardu může mít prognostickou hodnotu.

Crit Care Med 2015; 43:1255–1264

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

5-leté přežití pediatrických pacientů s chronickou kritickou nemocí v Austrálii a na Novém Zélandu
Siva P. Namachivayam, Janet Alexander, Anthony Slater

Outcome kriticky nemocných pediatrických pacientů není dostatečně zkoumán. Autoři sledovali dlouhodobé přežití pediatrických pacientů s chronickou kritickou nemocí v Austrálii a na Novém Zélandu. Do studie byli zařazeni všichni pediatričtí pacienti s chronickou kritickou nemocí s pobytem v pediatrické intenzivním péčí delším než 28 dní a věkem 16 a méně let ve sledovaném období 2000-2011. Celkem bylo zařazeno 924 pacientů, a sledované přežití bylo dohledatelné u 883 pacientů z 924 (95,5%) s mediánem 3,4 roky. Procento primární kardiální diagnózy se zvýšilo z 27% v roce 2000-2001 na 41% v roce 2010-2011. Přežití do propuštění z pediatrické jednotky intenzivní péče bylo 81,4%, 1-leté přežití bylo 70% a 5-leté bylo 65,5%. Pětileté přežití v době 2000-2005 bylo 64% a 66% v období 2006-2011. 

Závěrem: 5-leté přežití u pediatrických kriticky nemocných bylo přibližně 66%, nicméně v sledovaném období nedošlo k signifikantní progresi. Kardiální onemocnění tvoří narůstající procento kriticky nemocných pediatrických pacientů. Nejhorší prognózu měli pacienti po transplantaci kostní dřeně.

Crit Care Med 2015; XX:00–00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Tromboprofylaxe nízkomolekulárním heparinem u pacientů v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Sigrid Beitland, Irene Sandven, Lill-Kristin Kjærvik et al.

Meta-analýza k srovnání benefitů a nežádoucích účinku nízkomolekulárního heparinu (LMWH) a nefrakcionovaného heparinu (UFH) v tromboprofylaxi kriticky nemocných pacientů. Analyzovaných bylo celkem 8 RCT (5567 pacientů). Z analýzy vedla tromboprofylaxe LMWH ve srovnání s UFH k redukci vzniku hluboké žilní trombózy (DVT) a resultovala v klinický benefit. Nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl mezi incidencí plicní embolie, závažného krvácení nebo mortality.
Závěrem: výsledky analýzy poukazují na superioritu LMWH vůči UFH v tromboprofylaxi pacientů v intenzivní péči.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-015-3840-z

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Peripartální PCI analgezie remifentanilem
Marc Van de Velde

Remifentanil  patří mezi relativně novější, nicméně běžně používané opioidy používané jako alternativní peripartální analgezie. Autoř se v review článku věnují efektivitě a bezpečnosti PCI (pacientem kontrolvaná intravenózní analgezie) remifentanilem k managementu peripartální analgezie. Remifentanil v PCI formě vede k superiórní analgezii ve srovnání s N2O nebo jiným opioidem jako např. mepiridin, nicméně nedosahuje plně efektivitu epidurální analgezie. Recentní data poukazují na možný vznik respirační deprese, což může vést k limitaci remifentanilu jako metody první volby k analgezii pacientek v peripartálním období.

Závěrem: PCI s remifentanilem je hodnotná a efektivní peripartální analgetická strategie vždy, pokud jsou kontrindikovány metody regionální analgezie.  Implementace PCI remifentanilem jako analgetické metody první volby se zdá být otazné vzhledem na signifikantním nežádoucím účinkům na rodičku a při aplikaci metody by měla být ideálně implementována monitorace kapnografie, saturace a ideální poměr zdravotníckého personálu (porodní asistentka) na rodičku by měl být 1:1.

 

 

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:237–239

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Kolistin a plicní infekce: update
Mohan Gurjar

Vzrůstající incidence rezistentních gram-negativních baktérií, které jsou dokonce rezistentní vůči novým antibiotikům včetně karbapenemů vedla k renesanci staršího antibiotika kolistinu, který se aktuálně používá jako záchranní terapie multirezistentních infekcí. Kolistin vykazuje excelenltní baktericidní aktivitu vůči většině gramnegativních baktérií. Vede k dosažení perzistentní hladiny léku v játrech, ledvinách, srdci a svalech, nicméně špatně penetruje do kostí, likvoru, plic a pleurální dutiny. Jako starší lék kolistin nikdy neprošel testováním a následným schalováním regulačních autorít, což resultuje v slabě prozkoumanou farmakokinetiku (PK) a farmakodynamiku (PD). V dostupných PK/PD studiích byla střední maximální koncentrace kolistinu (Cmax) tesně nad MIC co může vést k suboptimální supresi bakteriálních kmenů navzdory dávkování 3.0 mil IU (MIU) = 240 mg kolistinu intravenózně v intervalu 8 hodin. Výsledky upozorňují na důležitost loading dose a taky poměrně vysokých udržovacích dávek v průběhu terapie intravenózním kolistinem. Nebyla to však jenom suboptimální plasmatická hladina kolistinu, ale také špatná penetrace do plicní tkáně publikovaná v recentních studiích, která zpochybnila jeho i.v. aplikaci. Kombinace především s karbapenemy vykazuje synergistický efekt. V recentních studiích byl inhalační kolistin identifikován jako slibný agens k léčbě plicních MDR gramnegativních bakteriálních infekcí. Nové data poukazují na relativně nižší toxicitu.

Gurjar Journal of Intensive Care (2015) 3:3 DOI 10.1186/s40560-015-0072-9

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Epidemiologie, prevence a léčba nově vzniklé fibrilace síňí u kriticky nemocných
Takuo Yoshida, Tomoko Fujii, Shigehiko Uchino a Masanori Takinami

Atriální fibrilace (AF) je častou arytmii v intenzivní péči. Cílem review je sumarizovat relevantní informace o nově vzniklé fibrilaci síní u kriticky nemocných pacientů (kromě kriticky nemocných s primární kardiální příčinou) a popsat aktuální epidemiologii, prevenci a léčbu.
Autoři do review zařadili 10 studií věnující se etiologii/outcome a 5 studií zaměřených na terapii. Nebyla identifikována žádna studie věnující se prevenci. Incidence nově vzniklé fibrilace síní byla mezi 4,5-15% po vyloučení výjimečných příčin (septický šok). Skóre závažnosti onemocnění bylo vyšší u pacientů s nově vznikou AF v 8 sledovaných studiích, z toho u 4 studií statisticky signifikantně. Rizikové faktory byly vyšší věk, rasa, skóre závažnosti onemocnění, orgánová dysfunkce a sepse.

Závěrem: nově vzniklá AF se vyskytovala u 5-15% sledovaných případů. Navzdory vysoké incidenci nově vzniklé AF v sledované populaci aktuálně dostupná data o managementu (prevenci, léčbě a antikoagulaci) jsou výrazně limitována.

Yoshida et al. Journal of Intensive Care (2015) 3:19

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Neuroprotekce u novorozence?
Katherine Louise Shea a Arvind Palanisamy

Hypoxicko-ischemické poškození mozku je vedoucí příčinou mortality a morbiditu u novorozenců. Terapeutické ovlivnění  excitotoxické-oxidativní kaskády má proto signifikantní význam. Autoři se v review věnují recentním technikám neuroprotekce. V léčbě hypoxicko-ischemického mozkového poškození má hlavní místo terapeutická hypotermie, která byla arbitrárně doporučena v délce trvání 72 hodin a 33 ◦C, což aktuálně potvrzují také recentní studie. Optimální délka antenatální terapie magnesiem v rámci neuroprotekce zůstává nedefinována a předpokládá se, že 12ti hodinová nebo kratší terapie magnesiem vede k srovnatelnému neurologickému outcome.

Kombinace adjuvantní terapie jako melatonin nebo erytropoetin společně s terapeutickou hypotermií vede k lepšímu neurologickému outcome ve srovnání se samotnou hypotermií. Terapie založená na kmenových buňkách v preklinickém testování poukazuje na možnou slibnou terapeutickou intervenci v budoucnosti.

Závěrem: V managementu neuroprotekce mozkového poškození u novorozenců bylo dosaženo signifikantního pokroku. Aktuálně stanovení cílové teploty při terapeutické hypotermii a délka trvání terapie v kombinaci s podpůrnou terapií jsou základními kameny terapie. Slibné výslekdy z preklinického výzkumu kmenových buňek musí být v budoucnu potvrzeny v klinických studiích.

 

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:261–266

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
60 %