září 2015

Protektivní ventilace a výskyt plicních komplikací u pacientů bez ARDS: systematické review
Ary Serpa Neto, Fabienne D. Simonis, Carmen S. V. Barbas et al.

Protektivní umělá plicní ventilace s použitím malých dechových objemů je dnes standartní terapii u pacientů s ARDS (acute respiratory distress syndrome). Cílem této analýzy bylo zhodnotit vztah mezi velikosti dechového objemu a výskytem plicních komplikací u kriticky nemocných pacientů bez ARDS. Kriticky nemocní pacienti vyžadující umělou plicní ventilaci nesplňujíci kritéria ARDS byli roděleni do skupin: skupina s malým dechovým objemem (≤ 7 mL/kg predikované tělesní hmotnosti), skupina se středním dechovým objemem (> 7 and < 10 mL/kg predikované tělesní hmotnosti) a skupina s vysokým dechovým objemem ((≥ 10 mL/kg predikované tělesné hmotnosti).  Celkem bylo zařazeno 2184 pacientů. ARDS bylo diagnostikováno u 23% pacientů ve skupině s malým dechovým objemem, u 28% pacientů se středním dechovým objemem a u 31% pacientů ve skupině s velkým dechovým objemem.

Závěrem: protektivní umělá plicní ventilace za použití menších dechových objemů je asociována s nižším rizikem rozvoje plicních komplikací u pacientů bez ARDS.

 

Crit CareMed 2015; 43:2155–2163

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Dexmedetomidin ve formě bolusu k terapii a prevenci pooperační agitace u pediatrických pacientů
John A. Hauber, Peter J. Davis, Laima P. Bendel et al.

Dexmedetomidin (DEX) byl recentně zkoumán v pediatrické populaci vzhledem na své sedativní, analgetické a anxiolytické vlastnosti, navzdory absenci U.S FDA (Food and Drug Administration)  indikace u pediatrických pacientů. K supresi hemodynamické odpovědi na stimulaci α2- receptoru je doporučovaná infuze DEXu a ne jeho bolusové podání. Autoři v prospektivní randomizované studii testovali efekt bolusové aplikace DEX na profylaxi a terapii pooperační agitace u pediatrických pacientů po tonsilektomii (TE), adenotomii (AT), TE+AT, myrongotomii a/nebo inserci tympanostomické trubičky. Celkem 400 pacientů mezi 4-10 lety bylo randomizovaných do intervenční a kontrolní skupiny.  V intervenční skupině byl DEX aplikován ve formě bolusu 0.5μg/kg, v kontrolní skupině byl podán ekvivalentní bolus FR. Před podáním a po aplikaci DEXu byli sledované hodnoty srdeční frekvence, systolického a diastolického krevního tlaku, dechové frekvence a saturace kyslíku. V pooperaním období na dospávacím pokoji byli sledované fyziologické hodnoty, výskyt pooperančí agitace (EA) dle Pediatric Anesthesia Emergence Delirium scale, konzumpce opiátů a byli sledované perioperační komplikace. Incidence EA v DEX skupině byla signifikantně nižší ve srovnání se skupinou s FR. U obou skupin se vstupní fyziologické promněnné statisticky signifikantně nelišili. Po aplikaci DExu došlo k signifikantnímu poklesu srdeční frekvence u všech sledovaných případů ve srovnání s kontrolní skupinou. U pacientů v DEX skupině byla pozorována specifická bifázická reakce krevního tlaku na aplikaci DEXu: iniciální vzestup systolického tlaku (v 1. minutě po podání) byl vystřídán poklesem TK v 3,4 a 5té minutě, nicméně žádný ze zařazených pacientů nevyžadoval intervenci k terapii bradykardie, hypotenze nebo hypertenze. U pacientů v DEX skupině byla signifikantně nižší spotřeba pooperační opiátní terapie (48 vs 73%). Výskyt nežádoucích účinku byla nižší ve skupině s DEXem ve srovnání s FR skupinou (9% vs 17%).

Závěrem: bolusové podání DEXu u pediatrických pacientů vedlo k zlepšení profilu zotavení po anestezii obzvláště redukci EA. Statisticky významné hemodynamické účinky DEXu nevyžadovali terapeutickou intervenci.

Anesth Analg 2015;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Intravenózní midazolam a pooperační nauzea a zvracení:meta-analýza
Michael C. Grant, Jimin Kim, Andrew J. Page et al.

Vysokorizikový chirurgičtí pacienti profitují z multimodálního přístupu k prevenci a terapii pooperační nauzey a zvracení (PONV). Autoři přináší meta-analýzu 12 randomizovaných kontrolovaných studií k posouzení efektu intravenózního midazolamu na výskyt a event. terapii PONV. Intravenózní aplikace midazolamu byla asociovaná se signifikantní redukci PONV a potřebou záchranné PONV terapie v prvních 24 pooperačních hodinách.

Závěrem: i.v. midazolam předoperačně a intraoperačně je asociovaný se signifikantní redukci PONV a potřebou záchranné antiemetické terapie. Aplikace midazolamu by mohla být implementována do multimodálního přístupu k prevenci PONV. 

Anesth Analg 2015;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Nízko-dávkovaný naloxon a vliv na pooperační zotavení a spotřebu opiátů
Y. Xiao, L. Wu, Q. Zhou et al.

Vznik remifentanilové peroperační tolerance během anestezie sevoranem může vést k zvýšení pooperační spotřeby opiátů. Nízko dávkovaný naloxon může vést k supresi vzniku tolerance a taky k oslabení nežádoucích účinků opiátů. Autoři testovali efekt naloxonu u 72 pacientů podstupujících elektivní kolorektální operaci. Pacienti byli randomizováni do 3 skupin: nízkodávkovaný intraoperační remifentanil 0.1 µg/kg/min (1), vysokodávkovaný remifentanil 0.30 µg/kg/min (2) a vysokodávkovaný remifentanil 0.30 µg/kg/min v kombinaci s infuzi naloxonu 0.25 µg/kg/h (3).  Byla sledována kumulativní konzumpce morfinu, pooperační skóre bolesti, incidence nežádoucích účinků (opiátových), čas zotavení funkce GIT-u a délka hospitalizace. Kumulativní bilance morfinu v době 24 hod od operace byla vyšší v skupině 2 ve srovnání se skupinama 1 a 3. Medián času obnovení funkce GITu byl nejkratší v skupině 3.

Závěrem: infuze naloxonu vedla k prevenci vzniku opiátové tolerance a vedla k rychlejšímu zotavení funkce GIT-u a kratší dobe hospitalizace.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 59 (2015) 1194–1203

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Volba inciálního vazopresoru a outcome pacientů v septickém šoku
Ashraf Fawzy, Stephen R. Evans, Allan J. Walkey

Klinické guidelines aktuálně doporučují noradrenalin jako iniciální vazopresor u pacientů v septickém šoku a dopamin jako alternativu u selektovaných pacientů s nízkým rizikem tachyarytmií a s absolutní, nebo relativní bradykardií. Autoři v retropektivní studii sledovali skutečnou klinickou praxi na sledované kohortě septických pacientů. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 61 122 pacientů přijatých z důvodu septického šoku v sledovaném období 2010-2013, kteří vyžadovali vazopresorickou podporu. Noradrenalin byl nejčastěji aplikovaný vazopresor (77,6%). Dopamin byl preferován u kardiologů, v jižních oblastech USA, v non-univerzitních nemocnicích a u kardiovaskulárně polymorbidních pacientů staršího věku. Pacienti v skupině s dopaminem měli vyšší nemocničnou mortalitu (25 vs. 23,7%). 

Závěr:septičtí pacienti měli při terapii dopaminem jako iniciálním vazopresorem vyšší mortalitu. 

Crit Care Med 2015; 43:2141–2146

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Manitol zlepšuje oxygenaci mozkové tkáně na modelu difuzního traumatického poranění (animální model)
Clotilde Schilte, Pierre Bouzat, Anne Millet et al.

Vzhledem na data podporující potenciální vztah mezi posttraumatickou hypoxii a mikrocirkulační poruchou, autoři testovali efekt antiedematózní terapie manitolem na tkáňovou oxygenaci mozku na modelu difuzního traumatického poranění (TBI) (animální model - potkan). Po indukci traumatického poranění (náraz-akcelerace) byli subjekty rozděleny do kontrolní skupiny s FR a do intervenční s manitolem (1g/kg 20% manitol). Skupina s FR ve srovnání se skupinou bez FR měla signifikantně nižší tkáňovou saturaci, mozkové tkáňové PO2 a venózní saturaci v sinus sagittalis superior. Tento efekt byl způsoben mikrocirkulačním kolapsem na podkladě otoku astorcytů.Terapie manitolem po inducki TBI kompletně potlačila tento efekt.

Závěrem: vznik posttraumatického otoku mozku může vést k poruše oxygenace bez vzniku mozkové ischémie. Výsledky studie poukazují, že manitol může vést k zlepšení mozkové oxygenace, pravděpodobně mechanizmem limitujícím otok astrocytů a pozitivním ovlivněním kapilární perfuze.

 

CritCare Med 2015; 43:2212–2218

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Dopamin vs. adrenalin jako první vazopresor u septického šoku u pediatrických pacientů: dvojitě zaslepená prospektivní randomizovaná studie
Andréa M. C. Ventura, Hsin H. Shieh, Albert Bousso et al.

Primárním cílem dvojitě zaslepené randomizované studie bylo porovnat 28-denní mortalitu pediatrických pacientů v septickém šoku při volbě iniciálního vazopresoru mezi dopaminem a adrenalinem. Do studie byli zařazeni pediatričtí pacienti ve věku mezi 1měsíc a 15let v sledovaném období 2009-2013 v septickém šoku na pediatrické jednotce intenzivní péče (PICU). Pacienti byli randomizováni do skupiny s dopaminem (5–10 μg/kg/min) nebo adrenalinem (0.1–0.3 μg/kg/min) podávaným periférním nebo intraoseálním žilním vstupem. Mortalita ve sledovaném souboru (120 pacientů) byla 14.2% (17 pacientů), z toho 20.6% (13) ve skupině s dopaminem a 7% (4) ve skupině s noradrenalinem. Z analýzy dat byl dopamin asociován se zvýšenou mortalitou a zvýšeným rizikem nozokomiálních infekcí.

Závěr: dopamin jako iniciální vazopresor u pediatrických pacientů v septickém šoku byl spojen s vyšší mortalitou a incidenci nozkomiálních infekcí. Časné podání adrenalinu periférním žilním vstupem nebo intraoseálním vstupem bylo spojeno s vyšším přežitím pacientů. Výsledky studie jsou limitované rozsahem sledované skupiny.

Crit Care Med 2015;XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Časná EGDT (Early goal-directed terapie) u pacientů v septickém šoku: aktuální stav a budoucnost
Ravi G. Gupta, Sarah M. Hartigan, Markos G. Kashiouris et al.

Težká sepse a septický šok patří mezi hlavní příčiny mortality pacientů v intenzivní péči. Během poslední dekády byla do klinické praxe implementována časná cílená terapie (EGDT) jako nový terapeutický postup s cílem redukovat mortalitu septických pacientů a byla součastí mezinárodního doporučení pro léčbu sepse - Surviving Sepsis Campaign.Dle doporučení byl kladen důraz na časnou diagnostiku sepse, adekvátní a časnou aplikaci antibiotické terapie a dle EGDT protokolu také invazivní monitoraci pacientů k cílení tekutinové resuscitační terapie, vazopresorické podpory, transfuzní terapie a inotropní podpory. Důsledky daných postupů zůstávají nicméně kontroverzní. Recentní studie měli za cíl znovu zhodnocení efektu EGDT na mortalitu a morbiditu pacientů v intenzivní péči: studie ProCESS  v  USA,  studie ARISE v Australii s na Novém Zélandu a studie ProMISe v Anglii. Výsledky studií nevedly k pozitivnímu ovlivnění mortality ve srovnání se standardní terapii. Při posouzení jednotlivých doporučení: časné podání antibiotické terapie vedlo k zlepšení přežití v kontrastu s terapii založenou na dosažení statických cílových parametrů jako saturace venózní krve a centrálního venózního tlaku, které nevedli k ovlivnění outcome. Autoři v přehledném review popisují výsledky daných studií a věnují se budoucnosti EGDT.  

Gupta et al. Critical Care (2015) 19:286

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Denní terapie laxativy vede k redukci orgánové dysfunkce u pacientů na umělé plicní ventilaci: II. fáze randomizované kontrolované studie
Rodrigo Palacio de Azevedo, Flávio Geraldo Resende Freitas et al.

Zácpa je běžná diagnóza u pacientů v intenzivní péči. Autoři testovali efektivitu a bezpečnost denní terapie laxativy s cílem denní defekace a redukci orgánové dysfunkce u pacientů na umělé plicní ventilaci.Pacienti v intenzivní péči s předpokladem délky umělé plicní ventilace více jak 3 dny byli randomizování do intervenční skupiny (laxativa - laktulosa s cílem denní defekace) a kontrolní skupiny. Primárním cílem byla hodnota SOFA  (Sequential Organ Failure Assessment) v době zařazení, úmrtí/propuštění a na 14. den od zařazení. Celkem bylo do studie zařazeno 88 pacientů. Pacienti v intervenční skupině vykazovali vyšší počet defekací za den (1.3 ± 0.42 versus 0.7 ± 0.56, p < 0.0001) a nižší procento dnů bez defekace (33.1 ± 15.7 % versus 62.3 ±24.5 %, p < 0.0001). Pacienti v intervenční skupině vykazovali vyšší redukci SOFA skóre (–4.0 (–6.0 to 0) versus –1.0 (–4.0 to 1.0), p = 0.036) bez ovlivnění celkové mortality.

Závěrem: terapie laxativy s cílem denní defekace u ventilovaných pacientů byla asociována s redukcí SOFA skóre.

de Azevedo et al. Critical Care (2015) 19:329

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Monitorace sérového laktátu během kardiopulmonální resuscitace u srdeční zástavy v nemocnici
Chih-Hung Wang, Chien-Hua Huang, Wei-Tien Chang et al.

 

Sérový laktát koreluje s now-flow a low-flow stavem během srdeční zástavy. Aktuální doporučení týkající se kardiopulmonální resuscitace nepopisují doporučenou délku KPR před změnou strategie terapie. Autoři testovali vliv sériového měření laktátu během KPR na potenciální predikci přežití a managementu trvání KPR. Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 340 pacientů z toho 50 (14,7%) přeživších (propuštení do domácí péče). Střední hodnota laktátu byla 9.6 mmol/L a střední doba KPR 28.8 min. Hladina laktátu byla nepřímo uměrná pravděpodobnosti přežití. Sérová hladina laktátu  <9 mmol/L byla asociovaná s lepším outcome.

Závěrem: sérová hladina laktátu měřená během resuscitace může korelovat s outcome pacientů. Cut-off hodnota v studii byla 9mmol/l a může být použita jako referenční hodnota k identifikaci pacientů s rozdínym outcome a tím ovlinit délku KPR.

Wang et al. Critical Care (2015) 19:344

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Neuroaxiální anestezie u rodiček s trombocytopenií: retrospektivní kohortová studie
Christopher G. Goodier, Jeffrey T. Lu, Latha Hebbar et al.

Primárním cílem studie bylo zhodnotit riziko vzniku spinálního/epidurálního hematomu v návaznosti na neuroaxiální blokádu u rodiček s trombocytopenii (<100,000/mm3). U žádné se zařazených trombocytopenických pacientek (102 epidurální anestezie, 71 subarachnoideální anestezie) nebyl diagnostikován epidurální/spinální hematom. Při implementaci dat z recentně publikovaných studií je odhodované riziko vzniku spinálního/epidurálního hematomu u pacientek s trombocytopenií v rozmezí 0-0,6%. Celková morbidita pacientek podstupujících výkon v celkové anestezii z důvodu trombocytopenie (trombocytopenie brána jako KI k neuroaxiální blokádě) byla 6,5%. Data jsou nicméně limitována malým souborem sledovaných pacientek.

Závěrem: výsledky studie poukazují na relativní bezpečnost neuroaxiální anestezie u rodiček s mírnou trombocytopenii. 

Anesth Analg 2015;121:988–91

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Centrální venózní tlak:ukazatel preloadu?
Sheldon Magder

Lékaří v intenzivní péči často cílí svou terapeutickou intervenci na ovlivnění preloadu k optimalizaci srdeční funkce. Aktuálně stále probíhá diskuze, který preload parametr je optimální. Ačkoliv centrální venózní tlak (CVP) je běžně používán k aproximaci plnícího tlaku, jeho role jako preload parametru je diskutabilní.CVP jako prelod parametr je dle autorů možno použít při zohlednění měřící techniky, respiračního úsilí a fyziologických determinantů CVP. CVP by mělo být měřené na vrcholu c vlny. Správně měřené CVP může být použité jako indikátor náplně pravé komory. Přínost CVP je hlavně při sledování změn v čase při kombinaci s měřením srdečního výdeje. Preload je nicméně jenom jeden z determinantů srdečního výdeje a zároveň samotná hodnota preloadu neindikuje pozitivní odpověd na tekutinovou terapii (fluid responsiveness).

Curr Opin Crit Care 2015, 21:369–375

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Intraoperační lung-protective ventilace a aktuální praxe
S. Patrick Bender, William C. Paganelli, Lyle P. Gerety et al.

Intraoperační lung-protective ventilation (LPV) cílená na minimalizaci dechového objemu a použití PEEP (pozitivní end-expirační tlak) je  poslední dobou často diskutované téma. Autoři přináší multicentrickou studii popisující aktuální intraoperační praxi pri umělé plicní ventilaci. Celkem bylo zařazeno 330 823 pacientů podstupujících operaci ve sledovaném období 2008-2013 v celkem 10ti zapojených centrech. Během studie došlo k poklesu procenta ventilovaných pacientů s dechovým objemem (TV) > 10 mL/kg predikované tělesné váhy (PBW) (26%-14%), u subpopulace obézních pacientů (41%-25%) a u pacientů ženského pohlaví (39%-24%). Implementace PEEP ≥ 5 cm H2O měla zrůstající tendenci během sledovaného období (25%-45%).

Závěrem: v praxi je postupně větší procento pacientů ventilována TV > 10 mL/kg PBW obzvláště subpopulace obézních a pacientů ženského pohlaví. Taky použití PEEP ≥ 5 cm H2O během umělé plicní ventilace má vzrůstající tendenci. 

Anesth Analg 2015;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Fibrilace síňí je nezávislý prediktor mortality kriticky nemocných pacientů
Ciara M. Shaver, Wei Chen, David R. Janz et al.

Fibrilace síňí (AF) je asociovaná se zvýšenonu mortalitou kriticky nemocných. Autoři testovali prediktivní hodnotu AF jako nezávislý faktor mortality kriticky nemocných pacientů. Sekundární outcome bylo posouzení nově vzniklé AF na outcome a identifikace rizikových faktorů pro vznik AF u kriticky nemocných. Do prospektivní observační kohortové studie bylo zařazeno 1700 pacientů v intenzivní péči (délka pobytu min 2 dny). V sledované souboru byl výskyt AF u 236 pacientů (13%), u 123 pacientů byla AF nově vzniklá (7%) a 113 mělo rekurentní AF (6%). Atriální fibrilace byla asociována s mužským pohlavím, bělošskou rasou, vyšším věkem pacientů, srdečním onemocněním, orgánovou dysfunkcí a závažnosti onemocnění (stavu). Mortalita pacientů s AF byla signifikantně vyšší ve srovnání s pacienty bez AF (31% vs. 17%) a AF byla identifikována jako nezávislý rizikový faktor mortality, obzvláště u pacientů v sepsi. Terapie AF v průbehu hospitalizace neměla vliv na nemocničnou mortalitu. Nově vzniklá AF byla asociovaná s diastolickou srdeční dysfunkcí, vyšší kumulativní pozitivní tekutinovou bilanci a vyšší spotřebou katecholaminů. 

Závěrem: fibrilace síňí u kriticky nemocných je nezávislý rizikový faktor nemocničný mortality a to obzvlášte u pacientů v sepsi. 

Crit Care Med 2015; 43:2104–2111

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Časový interval do nasazení adekvátní antibiotické terapie je nezávislý determinant délky hospitalizace u pacientů v sepsi
David Zhang, Scott T. MicekMarin a H. Kollef

Cílem studie bylo zhodnotit vliv adekvátní antibiotické terapie (ATB) na délku hospitalizace v intenzivní péči a celkovou délku hospitalizace. Do retrospektivní kohortové studie bylo zařazeno celkem 1058 pacientů s pozitivní hemokulturou v sledovaném období (2008-2012). Median času od odběru hemokultury po podání adekvátního ATB byl 6,7 hodiny. Z analýzy byl interval hemokultura-ATB identifikován jako nezávislý determinant délky pobytu v intenzivní péči a celkové délky hospitalizace.Jako prediktory délky hospitalizace byli identifikovány umělá plicní ventialce a elevace leukocytů.

Závěrem: adekvátní ATB terapie ovlivňuje délku hospitalizace a měla by být zavedená lokální ATB strategie ve spolupráci s mikrobiologickým oddělením, vzhledem na výskyt jednotlivých bakteriálních kmenů.

Crit Care Med 2015; 43:2133–2140

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Tekutinová terapie:monitorace a predikce fluid responsiveness (pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu)
Andrea Carsetti, Maurizio Cecconi a Andrew Rhodes

V případě hypoperfuze musí lékař rozhodnout jestli je potřebná tekutinová terapie s cílem zlepšení průtoku krve nebo jiná terapeutická intervence. Pro predikci fluid responsiveness (FR) bylo do klinické praxe implementováno vícero testů a klinických parametrů. Tekutinová výzva je v dnešní době považována za zlatý standard k posouzení FR. Aktuálně je k dispozici vícero testů a klinických parametrů popisující a predikující FR. Variace pulzového tlaku (PPV) a variace tepového objemu (SVV) jsou dynamické proměnné založené na vzájemné interakci srdce-plíce sledované s cílem zhodnocení FR. Tyto parametry mají také některé limitace a proto je jejich implementace u kriticky nemocných pacientů částečně limitována. Test end-expirační okluze a passive leg raising test (test pasivní elevace DKK) měli za cíl překonat limitace PPV a SVV. Recentně popsaná dynamická arteriální elastance je vyvinutá s cílem predikovat tlakovou odpověď na tekutinovou výzvu u preload-dependentních pacientů. Cílem resuscitační strategie je zvýšit krevní průtok a perfuzní tlak. Pozitivní efekt intervence na hemodynamické parametry nicméně nemusí přímo vést k pozitivnímu ovlivnění mikrocirkulace. Vzhledem na širokou škálu dostupných testů a parametrů predikující FR by měli lékaři v intenzivní péči znát jejich fyziologickou podstatu, limitace a také posuzovat úspěšnost intervence s ohledem na ovlivnění mikrocirkulace.

Curr Opin Crit Care 2015, 21:388–394

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Presepsin (sCD14-ST) k diagnostice sepse u dospelých pacientů: meta-analýza
Xin Zhang, Dan Liu, You-Ning Liu et al.

Časná diagnostika sepse je extrémně důležitá a zůstává výzvou pro lékaře v intenzivní péči. Recentně popsaná presepsin (sCD14-ST), je nový potenciální biomarker septického stavu. Autoři přináši meta-analýzu efektivity a prediktivní hodnoty presepsinu u pacientů se systémovým zánětem. Do analýzy byla zařazeno celkem 8 studií (1815 pacientů).

Závěrem: presepsin vykazuje velice dobrou diagnostickou výkonnost k identifikaci septických pacientů.

Zhang et al. Critical Care (2015) 19:323

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Profylaxe stresové ulcerace u pediatrických pacientů v intenzivní péči: aktuální praxe
Andrew T. Costarino, Dingwei Dai, Rui Feng et al.

Kriticky nemocný pediatrický pacient v intenzivní péči je v riziku vzniku stresové ulcerace. Vzestup intragastrického pH pomocí supresní medikace je široce akceptovatelnou terapii. Autoři popisují aktuální praxi v profylaxi stresové vředu H2-blokátory a blokátory protonové pumpy (PPI) u pediatrických pacientů na PICU.Data byla retrospektivně sbíraná z databáze - Pediatric Health Information System. Byli sledováni všechni pediatričtí pacienti v databázi v období 2007-2011 přijati na PICU. Celkem bylo zařazeno 326 000 pacientů. Profylaxe H2 blokátory nebo PPI byla aplikována u 60% pacientů, z toho H2 blokátory byli podány u 70,4%, PPI u 17,8% a jejich kombinace u 11,8% pacientů. Použití profylaxe mělo ve sledovaném období vzrůstající tendenci.  Gastrointestinální krvácení bylo diagnostikováno u 1,32% sledovaných a u 0,1% pacientů byla potřebná transfuzní terapie.   

Pediatr Crit Care Med 2015; 16:605–612

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Efektivita a bezpečnost sugammadexem indukované reverze svalové blokády (rokuronium) u pacientů v terminálním renálním selhání: srovnávací prospektivní klinická studie
Camila M. de Souza, Maria A. Tardelli, Helio Tedesco et al.

Renální selhání ovlivňuje farmakologii nedepolarizujících myorelaxancií a vede k nepredikovatelnému zotavení z nervosvalové blokády.Sugammadex vede k antogonizaci rokuroniem-indukované nervovosvalové blokády cestou enkasulace rokuronia, co vede k vzniku stabilního komplexu rokuronium-sugammadex, který je eliminován převažně renálně. Recentní studie popisují efektivitu sugammadexu v reverzi středně hluboké blokády u pacientů s renálním selháním, nicméně aktuálně nejsou dostupná data k reverzi hluboké neuromuskulární blokády. Autoři ve srovnávací studii, porovnávali efektivitu a bezpečnost sugammadexu k reverzi hluboké neuromuskulární blokády u pacientů v terminálním renálním selháním a skupinou pacientů s normální renální funkcí. Celkem bylo do studie zařazeno 20 pacientů v transplantačním programu (na waiting listu) a 20 kontrol. Hloubka blokády byla měřená dle TOF (train-of-four) akcelerometru, a v průběhu operace byla udržovaná v rozmězí 1-3 PTC (posttetanic count). V momentu konce operace (poslední steh) byl aplikován sugammadex v dávce 4mg/kg i.v. Byla sledována doba od aplikace sugammadexu do dosažení TOF 0, 9 a monitorace blokády dále pokračovala během prvních 2 pooperačních hodin. Zotavení do momentu TOF 0,9 bylo prolongované u pacientů s renálním selhání ve srovnání s kontrolní skupinou.

Závěrem: u pacientů s renálním selháním vedlo podání sugammadexu v dávce 4mg/kg efektivní a bezpečné (bez rekurenci blokády), nicméně nástup reverze byl pomalejší ve srovnání s kontrolní skupinou. 

European Journal of Anaesthesiology: October 2015 - Volume 32 - Issue 10 - p 681–686

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Chronická pooperační bolest v Evropě:observační studie
Dominique Fletcher, Ulrike M. Stamer, Esther Pogatzki-Zahn et al.

Chronická pooperační bolest (CPSP) je důležitý klinický problém. Autoři sledovali výskyt CPSP v Evropě, její incidenci a rizikové faktory vzniku. Do prospektivní multicentrické observační studie bylo zařazeno celkem 21 nemocnic v 11 evropských krajinách a celkový počet sledovaných pacientů byl 3120 subjektů. Stupeň bolesti byl na první pooperační den (D1) evaluován dle standardizovaného pain outcome dotazníku. Následné sledování v 6 a 12 měsících bylo provedeno dle Brief Pain Inventory (BPI) a the DN4 (Douleur Neuropathique four questions). Primárním cílem studie byla incidence težké CPSP (NRS 3/10) v časovém intervalu 12 měsíců od operace. Ve 12.měsíci od operace byla incidence středně těžké bolesti 11.8% a těžké bolesti 2,2%. Příznaky neuropatické bolesti se vyskytovali ve 35,4% u pacientů s středně těžkou a těžkou CPSP. Funkční postižení (BPI) v 6. a 12. měsíci bylo přímo úměřné závažnosti CPSP a přítomnosti neuropatické bolesti. Po analýze byli identifikované rizikové faktory CPSP: ortopedická operace, předoperaní chronická bolest a procento času s těžkou bolesti v čase D1.

Závěrem: Incidence středně těžké až těžké CPSP v intervalu 12 měsíců od operace byla 11.8%. Funkční outcome bylo přímoúměrně asociováno se závažnosti CPSP.

Eur J Anaesthesiol 2015; 32:725–734

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Předoperační lačnění, hladiny glykemie, ketolátky a acido-bázická rovnováha u dětí mladších 36 měsíců:prospektivní observační studie
Nils Dennhardt, Christiane Beck, Dirk Huber et al.

Navzdory doporučením bývá skuteční doba lačnění často mnohem delší.Cílem studie bylo evaluovat efekt předoperačního lačnění a hladiny glykémie, koncetraci ketolátek a acidobázický status u dětí mladších 36 měsíců. Do studie bylo zařazeno celkem 100 pacientů  plánovaných k elektivní pediatrické operativě. Průmerný čas lačnění byl 4,5-7,8 hod s odchylkou od doporučení 3,2-3,3 hodiny. Po analýze byla identifikována signifikantní korelace mezi časem lačnění a hladinou ketolátek, anion-gapem, BE, osmolaritou a bikarbonátem.

Závěrem: epizoda prolongovaného lačnění u dětí mladších 36 měsíců může vést ke ketoacidóze s normální hladinou glykémie. Skutečná doba lačnění by měla být optimalizována dle aktuálních guidelines. U malých dětí by měla být doba lačnění co nejkratší a dle možností ne delší jak 2 hodiny. 

Eur J Anaesthesiol 2015; 32:1–5

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Od monitorace srdečního vývoje k echokardiografii
Mathieu Jozwiak, Xavier Monnet a Jean-Louis Teboul

Hemodynamické posouzení šokového stavu je kruciální vzhledem na nutnost identifikovat typ šoku, naplánovat strategii péče a následně posoudit úspěšnost intervence. V poslední dekádě došlo k progresivnímu posunu od intermitentní monitorace hemodynamiky k realtime (kontinuálnímu) měření a také je vidět trend k limitaci invazivity monitorace. Echokardiografie je aktuálně první doporučenou hemodynamickou monitoraci u pacientů v šokovém stavu. Aktuální guidelines doporučují rezervovat invazivní monitoraci pro pacienty nereagující na iniciální terapii nebo pro komplexní a kombinovaný šokový stav jako např. kombinace cirkulačního šoku a ARDS. Echokardiografie by měla být první monitorovací metodou v iniciálních fázích šokového stavu k identifikaci příčiny šoku a k plánováni terapie. Invazivní monitoring srdečního výdeje by měl být v intenzivní péči zvažován a individualizován.

Curr Opin Crit Care 2015, 21:395–401

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Postextubační laryngeální edém a stridor u pacientů s respiračním selháním: review
Wouter A. Pluijms, Walther NKA van Mook, Bastiaan HJ Wittekamp a Dennis CJJ Bergmans

Endotracheální intubace může vést k vzniku laryngeálního edému, který se může klinicky projevit jako postextubační stridor a/nebo respirační selhání. Postextubační edém laryngu může vést k nutnosti reintubace. Rizikové faktory vzniku postextubačního edému jsou ženské pohlaví, průměr endotracheální kanyly a prolongovaná intubace. Pacienti s malým rizikem edému můžou být identifikováni pomocí cuff-leak testu nebo ultrazvukovým zobrazením laryngu. Pro identifikaci pacientů s vysokým rizikem aktuálně není dostupný test. Časovné podání kortikoidů i.v. nebo nebulizací může mít vliv na prevenci edému, nicméně táto terapie by měla být individuálně posuzována a indikována. Preferenční terapie laryngeálního edému a stridoru je kombinace nebulizovaného adrenalinu a nebulizované nebo intravenózní podání kortikoidů. V případě postextubačního respiračního selhání mají být pacienti reintubováni bez prodlevy. Neinvazivní ventilace nebo inhalace směsi helium/kyslík není v této indikaci doporučeno protože nevede k ovlivnění outcome a prodlužuje dobu reintubace. 

Pluijms et al. Critical Care (2015) 19:295

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Pediatrická regionální anestezie
Mihaela Visoiu

Efektivní analgezie je nevyhnutná pro optimální zotavení v pooperačním období, nicméně pediatrickým  pacientům často není poskytnuta. Review článek přináší popis aktuálních trendů v pediatrické regionální anestezii. V hrudní a břišní chirurgii si získavají popularitu paravertebrální blokáda, TAP (transversus abdominis plane) blok, rectus sheath blok a blokáda n.ilioinguinal/iliohypogastric. Zavedení ultrazvukové navigace vedlo k zlepšení přesnosti, efektivitě a bezpečnosti regionální anestezie v pediatrii a taky zároveň k redukci potřebné efektivní dávky lokálního anestetika. Single-shot blokády mají limitní délku trvání a pacienti můžou profitovat z přidání aditiva k LA, nebo z kontinuální katétrové techniky. Implementaci multimodálního přístupu včetně regionální anestezie v managementu pediatrické analgezie má za cíl dosažení dostatečné analgezie bez negativního ovlivnění mobility.

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:577–582

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %