únor 2016

Intraoperační transfuzní praxe v Evropě
J. Meier, D. Filipescu, S. Kozek-Langenecker a ETPOS collaborators (Štourač P., Harazim H., Kosinová M., Smékalová O., Klučka J. et al.)

Transfuze allogení krve ma vliv na outcome pacienta v perioperačním období. Navzdory dostupnosti transfuzních guidelines se transfuzní praktiky liší v závislosti od indikujícího lékaře, oddělení, nemocnice a dokonce státu. Cílem multicentrické observační studie bylo popsat množství transfundovaných EBR (koncetrát erytrocytů) a transfuzních přípravků v intraoperačním období a popsat faktory determinující transfuzní praxi v Evropě. V celkem 126 zapojených centrech bylo do studie zahrnuto celkem 5803 pacientů u kterých byla podána alespoň jedna EBR v průběhu operace ve sledovaném 3-měsičním období v roce 2013. Transfuze byla podána u 1,8% pacientů operovaných ve sledovaném období, z toho 59% transfuzí bylo aplikováno z důvodu fyziologického triggeru – nejčastěji hypotenze (55.4%), nebo tachykardie (30.7%). Samotná hladina hemoglobinu jako transfuzní trigger byla použita jenom u 8,5% pacientů. Střední hodnota hemoglobinu před transfuzní terapií byla 8.1 g/dl a střední  hodnota posttransfuzního Hg byla 9.8g/dl.  Průměrná hodnota intraoperačně aplikovaných EBR byla 2,7 jednotky (medián 2 jednotky).

Závěrem: ačkoliv jsou transfuzní guidelines ESA (European Society ofAnaesthesiology ) implementovány v Evropě je vzhledem na transfuzní trigger Hg 7-9g/dl stále urgentní potřeba edukace k dodržování a implementaci daného doporučení do klinické praxe.

Br. J. Anaesth. (2016) 116 (2): 255-261.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Outcome dvou studií saturace kyslíku u předčasně narozených novorozenců
The BOOST-II Australia and United Kingdom Collaborative Groups

Bezpečná hodnota saturace kyslíku u nedonošených novorozenců je kontroverzní. Ve 2 studiích v Austrálii a v UK byli předčasně narozeni novorozenci randomizováni do skupiny s cílenou saturací O2 85%-89% vs skupina s cílenou saturaci 91-95%. Oxymetry revidované a rekalibrované během enrollmentu. Primárním outcomem byla mortalita nebo disabilita v korigovaném věku 2 roky. Po zahrnutí 1135 pacientů (Austrálska větev – všechny oxymetry) a 973 pacientů (UK) byla dle výsledku interim analýzy studie zastavena pro vyšší mortalitu ve korigovaném 36 týdnu. Mortalita nebo disabilita byla v Austrálske větvi diagnostikována u 247 dětí z 549 (45%) v nižší SaTO2 skupině vs 217 z 545 dětí (39.8%) ve skupině s vyšší cílenou SaTO2 (p=0.1). V UK větvi (jenom revidované oxymetry) byla mortalita nebo disabilita detekována u 185 z 366 pacientů (50,5%) ve skupině s nižší cílenou SaTO2 vs. 164 z 357 (45,9%) ve skupině s vyšší cílenou SaTO2. V post hoc kombinované analýze se úmrtí nebo disabilita vyskytla u 492 z 1022 pacientů (48,1%) v skupině s nižší cílenou SaTO2 vs. 437 z 1013 (43,1%) ve skupině s vyšší cílenou SaTO2.

Závěrem: cílení terapie k udržení nižší hladiny SaTO2 (85-89%) vs. cílení k udržení hladiny 91-95% SaTO2 vedla k nesignifikantní vyšší mortalitě a disabilitě ve věku 2 let nicméně v post hoc analýze vedla nižší cílená hodnota SaTO2 k signifikantnímu zvýšení rizika mortality a disability.

N Engl J Med 2016;374:749-60.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Celková anestezie v kombinace s dexmedetomidinem vede k srovnatelnému potlačení stresové reakce se srovnání s s kombinovanou celkovou + epidurální anestezii.
Yun Li, Bin Wang, Li-li Zhang et al.

Epidurální anestezii vede k oslabení/potlačení sympatické stresové reakce a zánětlivé odpovědi na operační výkon. Autoři v studii srovnávají efekt dexmedetomidinu v kombinaci s celkovou anestezi i(TIVA) vs. celková anestezie (TIVA) + epidurální anestezii na potlačení stresové reakce. Do studie bylo zařazeno celkem 90 pacientů podstupujících elektivní laparotomickou gastrektomii v celkové anestezii (TIVA). V skupině s Dexmedetomidinem (D skupina n=30) byl Dex aplikován v dávce 0.6 μg/kg před operaci a následně v dávce 0.4 μg/kg/h až do okamžiku sutury peritonea. V kontrolní skupině (C, n=30) pacienti dostávali v stejném dávkovacím schématu FR. V epidurální skupině (E, n=30) byla epidurální anestezii indukována 0,375% ropivacainem. Byli sledované hemodynamické parametry a stav pacienta při vyvádění z anestezie. Krevní vzorky na hladiny NRA, adrenalinu, kortisolu, cytokinů (TNF-α, IL-6 a IL-10) byi odebrané před podáním dexmedetomidinu/před aplikaci epidurální anestezie, po intubaci, při chirurgické incizi (kožní řez), při exploraci břišní dutiny a při tracheální extubaci. Při srovnáni skupiny E a D nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl v plasmatických hladinách NRA,Adrenailnu, Cortisolu a sledovaných cytokinů. Hladiny noradrenalinu a adrenalinu v skupině D a E byli signifikantně nižší ve všech sledovaných časech (odběrech) ve srovnání s kontrolní C skupinou. Hladina cortisolu v skupině E a D byla signifikantně nižší při exploraci břišní dutiny a v době extubace ve srovnání s kontrolní skupinou.  V skupině D byla tepová frekvence signifikantně nižší po podání dexmedetomidinu a zůstavala nižší ve všech slodovaných odběrech s výjimkou odběru při extubaci. Počet pacientů vyžadujících terapeutickou intervenci byli vyšší v E skupině (36,7%) ve srovnání D (13,3%) a C (10%) skuipnou. Doba probuzení (otevření očí) byla srovnatelná mezi skupinama. Incidence agitace byla v skupině D (6,7%) nižší ve srvonání s C skupinou (26.6%).

Závěrem: Dexmedetomidin v kombinaci s TIVA anestezii vedl k intraoperačnímu potlačení stresové reakce ekvivaletním  s účinkem epidurální anestezii (peroperační) bez negativního ovlivnění hemodynamické stability s minimálním výskytem nežádoucích účinků).

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Normokalorická vs. hypokalorická výživa u pacientů v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Paul E. Marika Michael H. Hooper

Aktuální guidelines doporučují denní příjem E  v rozmezi 80-100% predikované hodnoty (normokalorický cíl). Recentní studie posuzující hypokalorický nutriční cíl zpochybňují tento postup. Autoři proto přináší meta-analýzu studií srovnávající normokalorický vs. hypokalorický přístup u pacientů v intenzivní péči.Celkem bylo do analýzy zahrnuto 6 studií (2 517 pacietů) s mediánem věku 53 ± 5 let a mediánem BMI 29.1 ± 1.5 kg/m2.Sledované parametry byli výskyt nozokomiálních infekcí, nemocniční mortalita, délka pobytu v intenzivní péči a počet dnů bez umělé plicní ventilace.  2 studie srovnávali normokalorický přístup (77% cílů vs trofickou výživu (20% kalorického cílu) a 4 studie srovnávali normokalorický přístup (72%) vs permisivní underfeeding (49%). Celkovo nebyl identifikován rozdíl mezi incidencí infekčních nozokomiálních komplikací, nemocniční mortalitou a délkou pobytu v intenzivní péči.

Závěrem: z analýzy daného souboru pacientů nebyl identifikován rozdíl ve výskytu nozokomiálních infekcí, nemocniční mortalitou, délkou pobytu v intenzivní péči a počtem dnů bez umělé plicní ventilace. 

Intensive Care Med (2016) 42:316–323

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Vyšší versus nižší cílená hodnota krevního tlaku během vazopresorické podpory v šoku:multicentrická randomizovaná kontrolovaná pilotní studie
François Lamontagne, Maureen O. Meade, Paul C. Hébert et al.

Hypotenze v šokovém stavu může negativně přispívat k insuficientní dodávce kyslíku, orgánovému poškození a smrti. Autoři v pilotní studii (OVATION – Optimal Vasopressor Titration) testovali vliv cílení vazopresorické podpory s cíleným nižším MAP (60-65 mmHg) vs. vyšším MAP (75-80 mmHg).Autoři sledovali deviace z protokolizované terapie, výskyt srdečních arytmií a mortalitu ve skupinách. Celkem bylo do studie zařazeno 118 pacientů (11 center). Mortalita mezi skupinama nebyla signifikantně odlišná (30 vs 33% p=0,84). Mezi pacienty ve věku ≥75 let byla nižší cílená hodnota MAP (60-65 mmHg) asociovaná s redukovanou nemocniční mortalitou (13 vs 60% p=0.03), nicméně tento efekt nebyl pozorován u mladších pacientů.

Intensive Care MedDOI 10.1007/s00134-016-4237-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Neuroaxiální vs. Celková anestezie k totální endoprotéze kolene/kyčle: systematické review
R. L. Johnson, S. L. Kopp, C. M. Burkle et al.

Do analýzy srovnávající efektivitu a outcome pacientů posdtupujících totální endoprotézu kolene/kyčle v celkové vs. Neuroaxiální blokády bylo zařazeno celkem 29 studií (10 488 pacientů). Neuroaxiální anestezie vedla k signifikantní redukci délky pobytu (střední rozdíl 0,4 dne, p=0,03). Nebyl identifikován žádny statisticky významný rozdíl  v mortalitě, délce trvání operace, výskytu ranných a plicních infekcí, poranění periférních nervů a incidenci parestézií, PONV a trombembolickými komplikacemi mezi skupinami (celková anestezie vs. neuroaxiální).

Závěrem: Celková a neuroaxiální anestezie k totální endoprotéze kolene, kyčle se z výsledku analýzy zdají být ekvivalentně efektivní. Sledované morbidita a mortalita se nelísšila mezi skupinami. Aktuálně je k dispozici jenom limitována evidence poukazující na zlepšení perioperačního outcome při neuroaxiální anestezii. Je potřeba dalšího časného a taky dlouhodobého sledování pacientů k posouzení eventuálního benefitu neuroaxiální anestezii v dané indikaci.

British Journal of Anaesthesia, 116 (2): 163–76 (2016)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Těžká nauzea a zvracení (PONV) u studie - eliminace N2O z anestezie II (Elimination of Nitrous Oxide in the Gas Mixture for Anesthesia II Trial)
Paul S. Myles, Matthew T. V. Chan, Jessica Kasza et al.

Do studie bylo zařazeno celkem 7 112 nekardiochirurgickcýh pacientů k posouzení efektu vyloučení N2O z anesteziologické nosné směsi na výskyt PONV. Vyloučení N2O vedlo k redukci závažného PONV (11 vs 15%, RR 0,74) a efekt byl významnější u Asiatů (RR 0,55). U pacientů s profylaxi PONV byl efekt méně významný (RR 0.89). Gystrointestinální chirurgie byla ve srovnání s jinými operačními výkony asociovaná s vyšším výskytem PONV. Pacienti s těžkým PONV měli horší recovery skóre, vyšší výskyt pooperačních febrilí a delší dobu hospitalizace.

Závěrem: zvýšené riziko PONV při použití N2O v nosné anesteziologické směsi je téměř eliminováno antiemetickou profylaxi. Těžké PONV, které se vyskytovalo téměř u 10% sledovaných pacientů je asociované s teplotou, horší kvalitou zotavení a delší dobou hospitalizace.

Anesthesiology 2016; 124:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Postanestetické delirium nebo pooperační bolest – jak rozlišit?: retrospektivní analýza observačních studií
M. Somaini, T. Engelhardt, R. Fumagalli et al.

Časné pooperační poruchy chování u dětí v předškolním věku jsou běžnou komplikaci v pooperačním období. Rozlišit pooperační delirium (ED) a pooperační bolest (PB) je obtížné a jejich management je rozdílný. Cílem analýy bylo identifkovat observační promnněné, které mouho být požity k diagnostice ED a umožní odlíšení od pooperační bolesti u dětí v předškolním věku. Do retrospektivní analýzy byli zahrnuty 3 studie – pediatrický pacienti podstupující elektivní adeno-tonsilektomii, sub-umbilikální operační výkon a MRI zobrazení v celkové anestezii. Školeným personálem byli sledované skórovací systémy: Face, Legs, Activity, Cry, Consolability Scale; the Children’s Hospital Eastern Ontario Pain Scale; the Children’s and Infants’ Postoperative Pain Scale or the Paediatric Anaesthesia Emergence Delirium (PAED) scale. Data z každého bodu jednotlivé škály byli aktualizované v době probuzení, v 5té, 10té a 15té minutě po CA. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 512 pediatrických pacientů. Většina pacientů (69%) vykazovalo alespoň 1epizodu ED/PB. Celkem 15% pacientů vykazovalo simultánně ED + PB. Pacienti v skupině s ED neudržovali oční kontakt a nereagovali na podněty okolí. Pacienti s PB vykazovali abnormální výraz tváře (bolestivou grimasu), pláč a neutišitelnost.

Závěrem: žádný oční kontakt, žádná reakce na okolní podněty byla asociována s ED a abnormální výraz tváře (bolestivá grimasa), pláč a neutišitelnost byla asociovaná s PB .

British Journal of Anaesthesia, 116 (3): 377–83 (2016)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Endotracheální kynaly s obturační manžetou vs. bez manžety u pediatrických pacientů:meta-analýza
Fenmei Shi1,Ying Xiao, Wei Xiong et al.

Endotracheální kanyly (ETTs) s manžetou se čoraz častěji používají v pediatrické populaci. Jejich implementace u malých děti je nicméně kontroverzní. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit postextubačni morbiditu a % reintubaci při použití ETT s manžetou nebo bez manžety. Primárním outcome analýzy byl výskyt postextubačního stridoru a sekundární outcome byla nutnost reintubace, % výměny kanyly a délka tracheální intubace. Do analýzy byli zahrnuty 2 RCT a 2 prospektivní kohortové studie o celkovém počtu 3 782 pacietů (1 979 pacientů – kanyla s manžetou vs. 1 803 pacientů – kanyla bez manžety). Použití kanyly s manžetou nevedlo k zvýšení incidence postextubačního stridoru v sledované populaci (RR=0,88 , p=0,36) a výměna tracheální kanyly byla frekventnější při použití kanyly bez manžety (RR=0,07, p < 0.00001). Nutnost reintubace po plánvané extubaci a délka zavedení tracheální kanyly se nelišili mezi skupinami.

Závěrem: endotracheální kanyly s obturační manžetou výrazně redukují nutnost výměny kanyly pro netěsnost a současně nevedou k vyššímu výskytu postextubačního stridoru u pediatrických pacientů. 

J Anesth (2016) 30:3–11

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Agonisti Alpha-2 adrenergních receptorů jako adjuvans k lokálnímu anestetiku v pediatrické regionální anestezii: meta-analýza
Marit Lundblad, Mehdi Trifa, Olfa Kaabachi et al.

Meta-analýza posuzující agonisty alpha-2 adrenergních receptorů (A2AA) v kombinaci s lokální anestetikem u dospělých pacientů poukazují na efekt prolongace blokády. Recentně byli A2AA doporučeni taky jako adjuvans k regionální anestezii u pediatrických pacientů, nicméně EBM evidence podporující dané doporučení je nejasná. Autoři v meta-analýze posuzovali vliv a bezpečnost A2AA jako adjuvans k blokádě u pediatrických pacientů. Primárním outcome byla délka blokády (doba do první aplikace analgetika dle předdefinovaného skóra analgezie). Jako sekundární outcome byla stanovena celková spotřeba analgetik v době 24hod od operace a incidence komplikací. Do studie bylo zařazeno celkem 141 pacientů u kterých byla blokáda indukovaná čistým lokální anestetikem (PLA skupina) a 142 pacientů u kterých byl použit A2AA jako adjuvans. Délka trvání blokády byla signifikantně vyšší v ADJ skupině (9.75h vs. 3.75h). Počet pacientů vyžadujících aditivní analgetickou (≥2 dávky analgetika) terapii byl signifikantně vyšší v PLA skupině. Nebyli posané žádné nežádoucí účinky v sledovaném souboru.

Závěrem: závěry meta-analýzy poskytují EBM podporu k implementaci A2AA jako adjuvans k regionální anestezii u pediatrických pacientů.

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 232–238

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Dexmedetomidin během operace vrozených srdečných vad: meta-analýza
Wanying Pan, Yueting Wang, Lin Lin et al.

Terapie dexmedetomidinem vede k redukci komplikací u dospělých pacientů během kardiovaskulární chirurgie. Cílem meta-analýzy je zhodnotit vliv dexmedetomidinu na outcome pediatrických pacientů s vrozenou srdeční vadou v periopepračním období. Sledované pormněnné byli ovlivnění hemodynamiky, délka umělé plicní ventilace, délka pobytu v intenzivní péči a délká hospitalizace, hladina glykémie, hladina sérového kortisolu, pooperační spotřeba analgetik a incidence pooperačního deliria. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 5 RCT a 9 observačních studií o celkovém vzorku 2229 pacientů. Dexmedetomidin byl asociován s kratší dobou UPV, nižší pooperační spotřebou fentanylu a morfinu, redukci stresové reakce a nižším výskytem pooperačního deliria (OR:0,39). Hemodynamika pacientů v skupině s dexmedetomidinem se zdála být stabilnejší, nicméně mezi délkou pobytu na ICU a celkovou délkou hospitalizace nebyl identifikován signifikantní rozdíl.

Závěrem: terapie dexmedetomidinem vede k pozitivnímu ovlivnění outcome u pacientů podstupujících kardiochirurgickou korekci vrozené srdeční vady. Výsledky analýzy jsou nicméně derivovány převažně z observačních studií a proto je potřeba kvalitních RCT studií k minimalizaci potenciálního bias.    

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 239–248

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Klonidin jako první volba sedativní medikace u novorozenců po kardiochirurgické operaci: retrospektivní kohortová studie
Niina Kleiber, Saskia N. de Wildt, Gérard Cortina, et al.

Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit bezpečnost a kardiovaskulární toleranci klonidinu jako první volby k sedaci novorozenců po kardiochirurgické operaci. Z celkového počtu 224 pacientů, jenom 23 splnilo inclusion kritéria. V průběhu terapie byli sledovány hodnoty srdeční frekvence, krevního tlaku, centrálního venózního tlaku, tlaku v levé síni, vasoaktivní iontropic skóre, tekutinové terapie, laktátu a smíšené saturace venózní krve. Klonidin byl aplikován v mediánu 12hod pooperačně v dávce 0.5–2 μg/kg/hod v mediánu délky 30 hodin. Po aplikaci klonidinu došlo k poklesu srdeční frekvence o 12% (149-131/min). Kromě přechodného poklesu diastolického tlaku byli ostatní hemodynamické parametry stabilní, nebo dokonce zlepšeny. Pacienti kterým byl současně podáván midazolam vykazovali delší dobu hospitalizace na PICU s méně uspokojivým hemodynamickým profilem. Závěrem: intravenózní klonidin v kombinaci s morfinem se zdá být u selektované populace novorozenců hemodynamicky bezpečnou lékovou kombinací. Dokumentovaný pokles srdeční frekvence a přechodný pokles diastolického tlaku se zdá bý t klinicky nevýznamný. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Expertní doporučení k managementu kardiogenního šoku u pediatrických pacientů
Olivier Brissaud, Astrid Botte, Gilles Cambonie et al.

Akutní cirkulační selhání – kardiogenní šok je u dětských pacientů málo frekventní. Recentně bylo publikováno doporučení k terapii kardiogenního šoku u dospělých pacientů - Levy et al. Ann Intensive Care 5(1):52, 2015; Levy et al. Ann Intensive Care 5(1):26, 2015), nicméně doporučení pro pediatrickou subpopulaci chybí. Autoři proto přináší expertní doporučení k managementu kardiogenní šoku. Guideline je rozdělen do 4 oblastí: časná diagnostika a časné známky šokového stavu, management a terapeutické cíle, monitorace hemodynamických a biologických proměnných a cirkulační podpora (indikace, techniky, organizace a kritéria transportu. Podstata managemetu je primárně založena na klinickém a echokardiografickém zhodnocení. Jenom několik léků je považováno (publikováno jako efektivní v dané indikaci u pediatrických pacientů). Pediatričtí pacienti v kardiogenním šoku jsou kriticky nemocní a měli by být opakovaně vyšetřeni intenzivistou, kardiologem a pediatrem. Autoři poukazují na multidisciplinární podstatu managementu kardiogenního šoku u pediatrických pacientů a upozorňují na nutnost efektivní komunikace mezi emergentnímu asistenčními týmy, mobilní pediatrickou jednotkou, pediatrickým urgentním příjmem, oddělením pediatrické kardiologie, kardiochirurgie a intenzivní péče. 

Brissaud et al. Ann. Intensive Care (2016) 6:14

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Elevace hlavy vede k redukci komplikaci během emergentní tracheální intubace u pacientů na standardním oddělení a u pacientů v intenzivní péči
Nita Khandelwal, Sarah Khorsand, Steven H. Mitchell et al.

Dle dat u elektivních chirurgických pacientů vede podložení hlavy k preoxygenaci a následné tracheální intubaci k zlepšení bezpečnosti pacientů. Chybí nicméně data k posouzení daného postupu v emergentní situaci u pacientů na stnadardním oddělení a u pacientů v intenzivní péči. V retrospektivní studii autoři sledovali  asociaci mezi emergentní intubaci v akutní situaci (vyloučení pacienti se srdeční zástavou a probíhající KPR) a podložením hlavy. Primárním outcome byla morbidita a komplikace asociované s intubaci: obtížná intubace, hypoxémie, jícnová intubace, aspirace. Celkem bylo do studie zařazeno 528 pacientů a alespoň 1 komplikace asociovaná s intubaci se vyskytla u 76 z 336 pacientů (22,6%) u pacientů v supinaci vs. 18 z 192 pacientů (9,3%) s podloženou hlavou (v „čichací poloze“). Po analýze a zohlednění BMI, Mallampati skóre, obstrukční sleep apnoe, cervikální mobility, interincisor gap, stavu vědomí, incidenci hypoxémie a intubaci neanesteziologickým personálem byla podložená pozice hlavy asociovaná s 0,47 OR (p=0.01) dosažením primárního cíle při emergentním zajištění dýchacích cest.

Závěrem: podložení hlavy pacienta (do „čichací polohy“) ve srovnání s supinní polohou vede k redukci airway-related komplikací během emergentní intubace. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Rizikové faktory asociované se závažnýmim komplikacemi po kanylaci arterie u dospělých pacientů
Gregory Nuttall, Jennifer Burckhardt, Anita Hadley et al.

Do retrospektivní studie byli zařezeni pacienti indikováni k zavedení arteriálního katetru v sledovaném období (2006-2012). Celkem bylo do studie zahrnuto 62 626 arteriálních katetrů u 57 787 pacientů. Z toho 90.1% byl použita G20 arteriální kanyla. Byl sledován výskyt komplikací, infekcí, konzultaci cévního chirurga a neurologa. U 94,5% pacientů byla kanylována a.radialis. Z celkového počtu pacientů se vaskulární nebo neurologické komplikace po punkci vyskytli u 21 pacientů = 3.4 pac/10000. Nejvyšší počet zavedených arteriálních katetrl byl u kardiochirurgických pacientů ( 15 149) a míra komplikací byla 7,8/10000. Frekvence komplikací se signifikantně lišila dle velikosti arteriálního katetru: 2,7/10000 u G20, 17,2/10000 u G18 a 9,4/10000 u 5F katetru.

Závěrem: v rozsáhlé retrospektivní studii autoři dikumentovali velice nízkou frekvenci kompliakcí asociovaných s arteriální punkcí.

Anesthesiology 2016; 124:590-7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Dexmedetomidin vs. chloral hydrát k sedaci kojenců a batolat podstupujících transthorakální echokardiografické vyšetření
Jeff Miller, Bin Xue, Md Hossain, et al.

Procedurální sedace chloral hydrátem je běžnou metodou k usnadnění kvality transthorakální echokardiografického vyšetření u malých dětí (kojenců, batolat, předškolní věk). V některých zemích je chloral hydrát omezeně dostupný což vede k nutnosti použití jiných alternativních sedativ. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efektivitu 2 dávek intranazálního dexmedetomidinu vs. chloral hydrátu k sedaci dětských pacientů k transthorakálnímu ECHO vyšetření. Do studie bylo zařezeno celkem 150 pediatrických pacientů ve věku 3 ≤ let s již diagnostikovanou nebo předpokládanou srdeční vadou. Pacienti byli randomizováni do skupiny s chloral hydrátem (CH skupina) – 70mg/kg p.o., skupiny s dexmedetomidinem (DEX 2 skupina) v dávce 2ug/kg intranazálně a skupiny DEX 3 ( 3ug/kg dexmedetomidinu intranazálně). U všech zařazených pacientů byla sedace k provedení ECHO vyšetření dostatečná. Sekundární sedativní dávka (rescue) byla potřebná u 4% pacientů v CH skupině, u 0 pacientů v DEX 2 a u 4% pacientů v DEX 3 skupině. Střední doba propuštění od podání sedativní dávky byla 96min v CH skupině, 83min v DEX 2 a 94 v DEX 3 skupině.

Závěrem: intranazální dexmedetomidin v dávce 2-3ug/kg byl k sedaci k ECHO vyšetření u pediatrických pacientů ve věku ≤3 roky ekvivalentně účinný ve srovnání s chloral hydrátem při srovnatelném nástupu, odeznění účinku a srdeční frekvence během sedace v sledované populaci. 

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 266–272

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Akutní renální selhání v neonatologické intenzivní péči (PICU)
Disha S. Kriplani, Christine B. Sethna, Daniel E. Leisman et al.

Akutní renální selhání (AKI) je nezávislý rizikový faktor morbidity a mortality u kriticky nemocných pediatrických pacientů v intenzivní péči. Novorozenci jsou obzvláště náchylnou skupinou vzhledem na AKI. Cílem studie bylo evaluovat prevalenci AKI, identifikovat rizikové faktory a zhodnotit vliv AKI na outcome novorozenců. Do retrospektivní studie byli zařazeni novorozenci ≤28 dnů věku a ≥32 týdnu gestace. Celkem bylo zařazeno 80 pacientů (62% mužského pohlaví) s mediánem gestačního věku 38 týdnů v době porodu. AKI bylo diagnostikováno u 35% (n=28) pacientů, z toho 16 (50%) bylo diagnostikována jako stadium I, 8 (29%) jako stadium II a 6 (21%) jako stadium III. Nižší poporodní věk byl asociován s AKI. Mortalita (p=0.03) a délka umělé plicní ventilace (p=0.001)  byli signifikantně vyšší u pacientů s AKI.

Závěrem: AKI u novorozenců v intenzivní péči je frekventní a je asociované se zvýšenou morbiditou a mortalitou. Věk, bakteriémie a maximální sérová koncentrace sodíku jsou nezávisle asociované s rizikem vzniku AKI v sledované populaci. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Tolvaptan k udržení hladiny sérového natria u kriticky nemocných
Michele Umbrello, Elena S. Mantovani, Paolo Formenti et al.

Hyponatremie patří mezi nejčastěji se vyskytující elektrolytové dysbalance u hospitalizovaných pacientů a je identifikována jako rizikový faktor nemocniční mortality. Majorita hyponatremických stavů je asociovaná s elevaci hladiny arginin vazopresinu a dostatečným poolem sodíku. Konvečný terapie není patyfyziologicky cílená, nebo není dostatečně účinná. Cílem studie bylo zhodnotit účinek enterálního tolvaptanu u kriticky nemocných hyponatremických pacientů. Do retrospektivní observační studie byli zařazeni kriticky nemocní pacienti se sérovou hyponatrémii, při zachovaném celkovém poolu natria refrakterní na konvenční terapii. Byli sledovované parametry hemodynamiky, renální a hepatální funkce, bilance natria, bilance tekutin v době 72 hod od zařazení do studie. Primárním cílem byla elevace hladiny Na o ≥ 4 mmol/L in 24 h. Sekundárním cílem byla udržitelnost sérové hladiny nátria v době 24 a 72 hod o začátku terapie, snížení koncentrace natria v moči a elevace natrium-free diurézy. Do studie bylo zařazeno celkem 38 pacientů. Průměrná dávka Tolvaptanu byla 7,5mg. U 31 pacientů (81,6%) došlo vzestupu sérové natrémie o >4 mmol/l/24 h a průměrný vzestup v prvních 24hod byl 6.7 ± 3.4 mmol/l (p< 0.001) a tento účinek přetrvával v sledovaném intervalu (72hod). Nebyl detekován žádný nežádoucí účinek terapie.

Závěrem: enterální podání Tolvaptanu se zdá být efektivní v terapii hyponatrémie se zachovaným poolem sodíku u kriticky nemocných pacientů. Ačkoliv je studie poddimenzovaná, k zachycení nežádoucích účinků nebyl referován žádný nežádoucí účinek nebo komplikace rychlé korekce hyponatremie. 

Umbrello et al. Ann. Intensive Care (2016) 6:1

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
68 %