květen 2016

Enterální vs. parenterální nutrice u kriticky nemocných: update systemtického review a meta-analýzy randomizovaných studií
Gunnar Elke, Arthur R. H. van Zanten, Margot Lemieux et al.

Enterální nutrice (EN) je doporučená jako preferenční cesta nutriční terapie u kriticky nemocných pacientů ve srovnání s parenterální nutricí (PN). Recentní rozsáhlá randomizována studie srovnávající EN a PN nebyla schopna identifikovat superioritu EV a outcome pacientů ve skupinách byl srovnatelný. Cílem review bylo zhodnotit efekt nutriční podpory (EN vs. PN) na outcome kriticky nemocných. Do analýzy blo celkem zahrnuto 18 randomizovaných studií (RCT) (3347 pacientů). Primárním outcome byla celková mortalita a sekundární outcome byl výskyt infekčních komplikací, délka hospitalizace (LOS) a potřeba a délka umělé plicní ventilace.  Z výsledků analýzy nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl v mortalitě mezi skupinami (1.04, 95 % CI 0.82, 1.33, P = 0.75). EN ve srovnání s PN byla asociována se signifikantní redukcí infekčních komplikací (RR 0.64, P = 0.004). EN byla taky asociována s redukcí délky hospitalizace v intenzivní péči, nicméně celková doba hospitalizace a potřeba a délka umělé plicní ventilace byla srovnatelná mezi skupinami.

Závěrem: u kriticky nemocných nevedla EV ve srovnání s PN k signifikantní redukci mortality, nicméně byla asociována s redukcí infekčních komplikací a redukcí délky pobytu v intenzivní péči.

 

Elke et al. Critical Care (2016) 20:117

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efektivita a bezpečnost inhibitorů protónové pumpy k profylaxi stresového vředu u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza randomizovaných studií
Fayez Alshamsi, Emilie Belley-Cote, Deborah Cook et al.

Indikace a aplikace inhibitoru protónové pumpy (PPI) a antagonistů H2 receptorů s cílem profylaxe a redukce krvácení z horního GIT u kriticky nemocných by měla být postavena na jejich efektivitě a bezpečnosti. Autoři v review a meta-analýze hodnotí bezpečnost a efektivitu H2-blokátorů a PPI u kriticky nemocných. Do analýzy bylo zařazeno celkem 19 studií (2117 pacientů). PPi vykazovali vyšší efektivitu v redukci závažného (RR 0.39; P = 0.002)  a taky krvácení z GIT celkově (RR 0.48; P < 0.0001) ve srovnání s H2-blokátory. Terapie PPI nevedla k signifikantnímu riziku pneumonie (RR 1.12; P = 0.39), neovlinila celkovou mortalitu (RR 1.05; P = 0.61) a nevedla k ovlivnění délky pobytu v intenzivní péči.

Závěrem: PPI ve srovnání s H2-blokátory vykazovali vyšší efektivitu v prevenci krvácení z GIT bez negativního zvýšení rizika pneumonie a/nebo mortality. 

Alshamsi et al. Critical Care (2016) 20:120

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Mozková oxymetrie během srdeční zástavy: multicentrická studie hodnotící neurologický outcome a přežití pacientů
Sam Parnia, Jie Yang, Robert Nguyen et al.

Srdeční zástava je asociována se signifikantní morbiditou a mortalitou vzhledem na mozkovou ischémii. Autoři ve studii testovali hypotézu vlivu zvýšené regionální mozkové oxygenace na ovlivnění obnovení funkčního oběhu (return of spontaneous circulation - ROSC), přežití a neurologických funkcí v době propuštění do domácí terapie. Do prospektivní multicentrické studie bylo zařazeno celkem 5 center v USA a v Spojeném království. Kritériá pro zařazení do studie byla srdeční zástava u dospělých pacientů vyžadující resuscitaci delší jak 5 minut ve sledovaném časovém období 2011-2014. Přežití s uspokojivým neurologickým nálezem bylo definované jako cerebral performance skóre 1-2. Z celkového počtu 504 srdečních zástav splnilo inclusion kritéria pro zařazení do studie 183 pacientů (36%). Celkem u 62 z 183 (33,9%) pacientů došlo k ROSC a v době propuštení vykazovalo 13 z 183 pacientů (7,1%) uspokojivý neurologický outcome. Vyšší hodnoty střední regionální mozkové oxymetrie byli asociovány s vyšší ROSC (51.8% ± 11.2% vs 40.9% ± 12.3%, p < 0.001) a cerebral performance skóre 1-2 vs. 3-5 (56.1% ± 10.0% vs 43.8% ± 12.8%, p < 0.001).

Závěrem: real-time cerebrální oxymetrie poskytuje možnost neinvazivního měření oxygenace během kardiopulmonální resuscitace. Vyšší hodnoty mozkové oxygenace byli asociovány s vyšším procentem ROSC a lepším neurologickým outcome v době po propuštění. Dosažení vyšší regionální mozkové oxygenace během resuscitace může vést k pozitivnímu ovlivnění outcome pacientů se srdeční zástavou.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Prednemocniční aplikace kyseliny tranexamové u traumatizovaných pacientů
Arasch Wafaisade, Rolf Lefering, Bertil Bouillon et al.

Data věnované přednemocniční aplikaci kyseliny tranexamové u traumatizovaných pacientů jsou aktuálně insuficientní. Cílem studie bylo zhodnotit asociaci mezi přednemocniční aplikaci kyseliny tranexamové (TXA) u traumatizovaných pacientů a outcomem. Do studie byli zařazeni pacienti v sledovaném období 2012-2014 dle Německého Traumatologického registru a skupina s předoperační aplikací TXA bylo srovnána s kontrolní skupinou.  V obou skupinách byl shodný počet pacientů (n=258). Mezi skupinami nebyla statisticky signifikantní odchylka v demografické charakteristice a závažnosti traumatu (střední hodnota Injury Severity Score 24 ± 14 [TXA] vs. 24 ± 16 [control]). Majorita traumat byla tupé poranění (90,3 vs. 93,0% v jednotlivých skupinách).  Mezi přednemocniční péčí nebyl signifikantní rozdíl vprocentu intubací, inserci hrudních drénů, podaných infuzních roztoků a procentu pacientů léčených katecholaminy. Během terapie na oddělení urgentního příjmu pacientů v TXA skupině bylo aplikováno méně krevních transfuzí a mražené plasmy nicméně bez dosažení statistické významnosti. Incidence sepse, trombembolismu, orgánové dysfunkce bylo srovnatelné mezi skupinami. Časná mortalita (24-hodinová) byla signifikantně nižší v TXA skupině (5,8% vs. 12,4% p=0.01). Celková nemocniční mortalita byla srovnatelná (14,7% vs. 16,3% p=0.72).  

Závěrem: aplikace TXA byla asociována s prodloužením doby přežití a vedla k signifikantnímu zvýšení časného přežití. Výsledky studie podporují přednemocniční aplikaci TXA težce traumatizovaným pacientům.

Wafaisade et al. Critical Care (2016) 20:143

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Neuroaxiální anestezie u rodiček s trombocytopenií
Jeffrey Bernstein, Betty Hua, Madelyn Kahana et al.

Anesteziolog na porodním sále musí zhodnit riziko spinálního/epidurálího hematomu u pacientek s trombocytopenií při indikaci neuroaxiálních metod anestezie. Aktuálně je k dispozici minimum dat věnujících se dané problematice. V retrospektivní studii autoři sledovali incidenci komplikací následkem neuroaxiálních blokád u rodiček s trombocytopenií (<100,000/mm3). Do studie bylo zařazeno celkem 20 244 rodiček, trombocytopenie byla diagnostikována u 1.8% (368 pacientek). Z nich u 69% (256) byla provedená neuroaxiální blokáda. Nebyla identifikována žádná asociována komplikace (spinální/epidurální hematom) v sledovaném souboru.  

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Restriktivní versus liberální transfuzní terapie v perioperační a akutní péči: systematické review a met-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Frédérique Hovaguimian a Paul S. Myles

Transfuzní terapie je asociovaná se signifikantní morbiditou a mortalitou. Restriktivní cut-off k transfuzní léčbě může nicméně ohrozit pacienty s nižší mírou tolerance anémie. Autoři přináší srovnání - systematické review a meta-analýzu randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) k posouzení liberální versus restriktivní transfuzní terapie v perioperační péči a akutní fázi kritické nemoci. Rizikové faktory byli sledované v 30-denním období a byli definované jako nežádoucí účinky vzniklé na podkladě nedostatečné dodávky kyslíku (myokardiální, renální, mesenterická a periférní ischemické poškození, arytmie, nestabilní angína), dále byla sledována mortalita a výskyt infekčních komplikací. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 33 studií. U pacientů podstupujících kardiovaskulární chirurgický výkon vedla restriktivní strategie k mírnému negativnímu ovlivnění nežádoucích účinků následkem nedostatečné dodávky kyslíku (RR 1.09), mortality (RR 1.39). Podobné výsledky byli detekovány taky v podskupině geriatrických pacientů podstupujících ortopedický výkon (nedostatečná dodávka kyslíku, RR 1.41, mortalita, RR 1.09) nicméně tento rozdíl nebyl detekován s populaci kriticky nemocných pacientů. Mezi výskytem infekcí nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl.

Závěrem: restriktivní transfuzní terapie by měla být u vysoce rizikových pacientů podstupujících rozsáhlý chirurgický výkon použita obezřetně.

 

Anesthesiology 2016; 125:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Roční mortalita, příčiny úmrtí a kardiologické intervence u pacientů s pooperační myokardiálním poškozením (injury)
Judith A. R. van Waes, Remco B. Grobben, Hendrik M. Nathoe et al.

Cílem studie bylo zhodnotit přínos rutinného měření pooperačních hladin troponinu u pacientů podstupujících nekardiochirurgický operační výkon. Cílem studie bylo zhodnotit roční mortality, příčiny úmrtí a důsledky kardiologické konzultace dle sledovaného protokolu. Do observační studie bylo zařazeno celkem 3224 pacientů ve věku ≥60 let. Během prvních 3 pooperačních dnů byla rutinně měřená hladina troponinu U. Myokardiální poškození bylo definované hladinou troponinu >0.06 μg/L. Pooperační myokardiální poškození bylo detekováno u 715 pacientů (22%) a bylo asociováno s relativní rizikem (RR) 1.4, 1.6 a 2.2 roční mortality (dle hodnot troponinu - mírně, středně a významně zvýšená hladina, p < 0.001). Kardiální příčina úmrtí během sledovaného ročního období po operaci byla v jednotlivých skupinách dle pooperační hladiny troponinu -  3%, 5% a 11% ve srovnání s 3% u pacientů bez pooperačního poškození myokardu (p=0.059). Kardiologická konzultace byla indikována u 290 z 715 pacientů (41%). Z toho u 119 (41%) bylo pooperační myokardiální poškození přisouzeno předoperačnímu patologickému stavu kardiovaskulárního systému a u 111 pacientů (38%) byla indikována terapeutická intervence.

Závěrem: pooperační myokardiální poškození definované elevací pooperačního troponinu I v prvních 3 dnech po operaci bylo asociováno se zvýšením rizikem 1-roční celkové mortality. Terapeutická intervence byla nutná u méně jako jedné poloviny případů. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Železo a prognóza kriticky nemocných pacientů
Frank Tacke, Renwar Nuraldeen, Alexander Koch et al.

Železo je jednak esenciální, ale taky toxický mikronutrient ovlivňující eventuální rozvoj mikrobiální infekce. Autoři v prospektivní studii hodnotili vliv parametrů železa a jejich asociací s outcomem kriticky nemocných pacientů.  Do studie bylo celkem zařazeno 112 septických a 43 neseptických kriticky nemocných pacientů a 156 zdravých dárců krve. Parametry železa v době příjmu korelovali s dlouhodobou mortalitou kriticky nemocných pacientů. Koncetrace hepcidinu a ferritinu byli signifikantně zvýšené u kriticky nemocných ve srovnání s kontrolní skupinou a nejvyšší hodnoty byli detekováne ve skupině septických pacientů. Hladina sérového transferinu byla naopak u kriticky nemocných pacientů snížená, a to nejsignifikantněji u septických pacientů. Hodnoty hepcidinu korelovali s hladinou feritinu a hladina sérového železa korelovala se saturaci transferinu. Přeživší pacienti vykazovali vyšší hodnoty poměru ferritin/transferin a nižší hodnoty saturace transferinu. Z analýzy bal nízká hladina sérového železa (10.5 μmol/mL), nízká hodnota saturace transferinu (55%) a vysoká hladina transferinu (1.6g/L) asociována s dobrým outcome.

Závěrem: závěry studie poukazují, že parametry železa, obzvláště saturace transferinu, která poukazuje na dostupnost sérového železa je významným prediktorem outcome kriticky nemocných pacientů. Porucha homeostázy železa se zvýšenou nabídkou sérového železa je asociována z negativním outcome kriticky nemocných. Je urgentní potřeba dalších prospektivních studií k posouzení eventuálního benefitu chelačních agens (chelace železa) na outcome kriticky nemocných pacientů v sepsi. 

Crit Care Med 2016; 44:1049–1058

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Bedside kardiální ultrasonografie u kriticky nemocných pacientů: guidelines
Alexander Levitov, Heidi L. Frankel, Michael Blaivas et al.

Guidelines k bedside kardiální ultrasonografii kriticky nemocných pacientů. Celkem bylo definováno 45 doporučení, z toho 15 doporučení bylo hodnoceno sílou doporučení 2 a zbytek 24 doporučení sílou 1 (silné doporučení), u 6 nedošlo k finálnímu konsenzu. Mezi hlavní doporučení patří: použití kardiální ultrasonografie k zhodnocení pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (preload responsiveness) u mechanicky ventilovaných pacientů (1B), zhodnocení systolické (1C) a diastolické funkce (2C) levé komory (LV), akutního cor pulmonale (ACP (1C), plicní hypertenze (1B), symptomatické plicní embolie (PE) (1C), infarktu pravé komory (1C), efektivity tekutinové resuscitace (1C) a inotropní podpory (2C), přítomnosti  dysfunkce pravé komory (2C) v septickém šoku, diagnostika příčiny srdeční zástavy v průběhu resuscitace (1B-2C v závislosti od rytmu), stavu při akutním koronárním syndromu (ACS)(1C), přítomnosti perikardiální tekutiny (1C), srdeční tamponády (1B), chlopenní dysfunkce (1C), endokarditídy nativní chlopně (2C) nebo umělé chlopně (1B), onemocnění, nebo poranění velkých cév (2C), penetrujícího poranění hrudníku (1C) a k indikaci vyšetření s kontrastem (1B-2C dle indikace). Finálně bylo přijato několik doporučeních týkajících se pediatrických pacientů v rozmezí od 1B pro zhodnocení fluidresposiveness až po nedosažení konsenzu u hodnocení dysfunkce pravé komory.    Závěrem: mezi internacionálním týmem expertů posuzujícím aplikaci kardiálního ultrazvuku a echokardiografie u pacientů v intenzivní péči byla v rozsáhlé kohortě přijatá většina doporučení pod označením třída 1 (silné doporučení). Evidence based doporučení týkající se správné indikace dané technologie je významným posunem s cílem zlepšení outcome pacientů při ideální integraci ultrazvuku do denní praxe u kriticky nemocných.

Crit Care Med 2016; 44:1206–1227

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Hrudní epidurální analgezie: nový postup v terapii pankreatitidy?
Olivier Windisch, Claudia-Paula Heidegger, Raphaël Giraud et al.

Review článek sumarizuje patofyziologii akutní pankreatitidy (AP) se zaměřením na efekt hrudní epidurální analgezie (TEA)  v terénu AP. AP vykazuje celkovou mortalitu 1% nicméně u závažných forem dosahuje mortalita až 30%. Systémová zánětlivá reakce vede k silné aktivaci sympatického systému, co následně vede k redukci krevního průtoku gastrointestinálního traktu, co může být rizikové pro vznik nekrózy pankreasu. Aktuální terapie těžké AP je symptomatická s cílem korekce zánětlivé odpovědi a/nebo multiorgánové dysfunkce. Kromě odstranění žlučníkových kamenů u biliární pankreatitídy aktuálně není k dispozici kauzální terapie AP. TEA je široce používaná terapeutické metoda taky v terénu AP s cílem suficientní analgezie. TEA vede taky k výrazné sympatektomii v blokované oblasti, co vede následně k splanchnické vazodilataci a zlepšení lokální mikrocirkulace. Aktuálně je k dispozici více dat z animálních studií potvrzujících benefit TEA u AP (na animálním modelu): zlepšení splanchnické mikrocirkulace, pankreatické perfuze, redukce poškození jaterního parenchymu a signifikantní redukce mortality. Je k dispozici jenom několik klinických studií u pacientů s AP, nicméně zrůstající evidence popisuje  TEA v dané indikaci jako bezpečnou metodu, který může být v budoucnu slibnou terapeutickou možností. K potvrzení benefitu je nicméně potřeba potvrdit data pocházející predominantně z animálních studií na populaci krticky nemocných pacientů s AP. 

Windisch et al. Critical Care (2016) 20:116

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Neuroaxiální kontinuální pooperační analgezie u novorozenců: multicentrická bezpečnostní analýza
Justin B. Long, Anita S. Joselyn, Tarun Bhalla et al.

Aktuálně není k dispozici dostatek dat k posouzení bezpečnosti neuroaxiální katetrové pooperační analgezie u novorozenců. Otázky ohledně bezpečnosti metody byli hlavní připomínky, které bránili provedení větších randomizovaných studií v dané populaci. Cílem studie bylo zhodnotit bezpečnost neuroaxiální kontinuální pooperační analgezie u novorozenců v jednotlivých institucích se zaměřením na detekci komplikacích spojených s metodou. Observační studie byla provedena analýzou databáze pediatrické regionální anestezie. Mezi sledované komplikace byl zařazen alespoň jeden : malfunkce katetru (okluze, malpozice), nemožnost zavedení blokády, selhání blokády, vaskulární komplikace (aspirace krve/hematom), systémová toxicita lokálních anestetik, excesivní motorická blokáda, parestezie, perzistentní neurologický deficit a jiné (intrabadominální dislokace, tremor,...). Aditivní analýza byla věnovaná identifikaci potenciální toxické dávky lokálního anestetika (LA). Do studie bylo zařazeno 307 novorozenců. Celkem bylo identifikováno 41 nežádoucích účinků a komplikací - celková incidence komplikací 13,3%. Nejčastější komplikace byla malfunkce, kontaminace katetru a punkce cévy. Žádná komplikace nevedla k dlouhodobým následkém a incidence závažných komplikací byla  0,3%. Celkem 120 pacientům byla intraoperačně nebo pooperačně aplikována potenciálně toxická dávka LA.

Závěrem: neuroaxiální kontinuální (katetrová) intra- a pooperační analgezie se zdá být bezpečná v novorozenecké subpopulaci, nicméně je potřeba dalších studií k potvrzení výsledků dané studie a zhodnocení efektivity techniky u  jednotlivých chirurgických výkonů. 

Anesth Analg 2016;122:1965–70

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Dlouhodobý outcome kriticky nemocných septických pacientů po kardiopulmonální resuscitaci
Pei-Wen Chao, Hsi Chu, Yung-Tai Chen et al.

Cílem retrospektivní observační kohortové studie bylo zhodnotit dlouhodobé přežití kriticky nemocných septických pacientů po kardiopulmonální resuscitaci (KPR). Celkem bylo do studie zařazeno 272 897 pacientů ve sledovaném období 2000-2010. Jenom 7% (n= 3 207 septických pacientů po KPR přežilo do propuštění z nemocnice. Celkové 1-,2- a 5ti leté přežití bylo 28%, 23% a 14%. Ve srovnání se septickými pacienty bez nutnosti KPR, bylo riziko mortality po propuštění z nemocnice vyšší (HR 1.38) nicméně po 2 letech od propuštění již nebylo signifikantně významné (HZ 1.1). Z analýzy byli identifikovány nezávislé rizikové faktory dlouhodobé mortality po KPR: mužské pohlaví, vyšší věk, vyšší skóre komorbidit, respirační infekce, terapie vasoaktivními léky a renální eliminační metody.

Závěrem: u kriticky nemocných septických pacientů po KPR byl dlouhodobý outcome signifikantně horší ve srovnání se skupinou bez KPR, nicméně po 2 letech od propuštění nebyl již signifikantně významný. 

Crit Care Med 2016; 44:1067–1074

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Srovnání managementu pediatrické těžké sepse v USA a v Evropě
John S. Giuliano Jr, Barry P. Markovitz, Joe Brierley et al.

Težké sepse v pediatrii je signifikatní problém globálního zdraví a navzdory četným multicentrickým studiím, zůstavá terapie bez výrazného posunu. V retrospektivní analýze Sepsis PRevalence, OUtcomes, and Therapies study autoři hodnotili management sepse v pediatrické populaci v Evropě a USA se zaměřením na výslednou mortalitu a morbiditu souboru. Ve srovnání pediatrické jednotky intenzivní péče (PICU) v Evropě měli méně lůžek (median, 11 vs 24; p < 0.001), pediatričtí pacienti hospitalizováni s těžkou sepsí v Evropě byli mladší (median, 1 vs 6 yr; p < 0.001), závažnost onemocnění byla vyšší (median Pediatric Index of Mortality-3, 5.0 vs 3.8; p = 0.02) a byli častěji příjmáni ze standardního oddělení (37% vs 24%). Invazivní umělá plicní ventilace, centrální venózní vstup a infuze vazoaktivních léků byla častější u Evropských pacientů (85% vs 68%, p = 0.002; 91% vs 82%, p = 0.05; a 71% vs 50%; p < 0.001). Celková morbidita a mortalita evropských pacientů byla vyšší, nicméně po srovnání závažnosti nemoci a demografických odchylek nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl mezi skupinami v mortalitě, stupni orgánové dysfunkce, délce hospitalizace a počtu dnů bez ventilátoru a/nebo bez vazoaktivní podpory.

Závěrem: pediatričtí pacienti s těžkou sepsí přijatí na PICU vykazovali vyšší závažnost stavu , byli častěji příjmáni ze standardního oddělení a součet terapeutických intervencí byl vyšší. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Pooperační morbidita a mortalita pacientů po Fast-track artroplastice kyčle a kolene u pacientů ve věku nad 85 let
Frederik T. Pitter, Christoffer C. Jørgensen, Martin Lindberg-Larsen et al.

Geriatričtí pacienti vykazují delší dobu hospitalizace (LOS), vyšší riziko pooperačních komplikací, rehospitalizace a propuštění/překladu mimo domácí péče po artroplastice kolene nebo kyčle. Recentní data poukazují, že enhanced recovery protokoly a fast track koncept je bezpečný taky u geriatrickch pacientů a může vést k redukci délky hospitalizace. Detailní studie před- a pooperační morbidity a mortality u geriatrických pacientů jsou insuficientní. Cílem studie bylo zhodnotit pooperační morbiditu u pacientů po fast-track operacích kyčle nebo kolene u pacientů ve věku ≥85  let. Primárním outcome byla pooperační morbidita, která vedla k prodloužení LOS >4 dnů. Sekundární outcome byla 90-denní rehospitalizace z chirurgické příčiny, následná péče, 90-denní mortalita. Do observační studie bylo z celkového počtu 13 775  provedených ortopedických výkonů zařazeno 549 výkonů provedených u 522 pacientů ve věku ≥85 let. Medián věku byl 87 let a medián délky hospitalizace byl 3 dny. U 27,3% výkonů byla doba hospitalizace >4 dny, z toho z 82,7% byla příčina interního charakteru - nejčastěji anémie vyžadující krevní transfuzi a prolongované mobilizace pacienta. Celkem 38 pacientů (6,9%) vyžadovalo následnou péči. Procento rehospitalizací bylo 14,2% v 30ti dnech a 17,9% v 90ti dnech. Nejčastější důvod 90-denní reshospitalizace byl pád a suspektní, ale následně nepotvrzená trombembolická nemoc. Celková 90-denní mortlita byla 2.0%, z toho 1% během iniciální hospitalizace. 

Závěrem: Fast-track koncept u pacientů ve věku ≥85 let podstupujících endoprotetickou ortopedickou operaci je akceptovatelný. 

Anesth Analg 2016;122:1807–15

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Profylaxe stresového vředu: review
Jeffrey F. Barletta, Jeffrey J. Bruno, Mitchell S. Buckley et al.

Profylaxe stresového vředu je běžný terapeutický postup u kriticky nemocných pacientů s cílem prevence stresového slizničního krvácení z horního gastrointestinálního traktu (GIT). Navzdory široké implementaci profylaxe stresového vředu do klinické praxe zůstává otázka její efektivity a důsledků. Cílem review bylo zhodnotit a popsat aktuální kontroverze týkající se profylaxe stresového vředu u kriticky nemocných, včetně frekvence krvácení, rizikových faktorů, porovnat efektivitu, popsat profil nežádoucích účinků a zhodnotit celkový risk vs. benefit jednotlivých profylaktických postupů.

Závěrem: vícero doporučeních k profylaxi stresového vředu je postaveno na starších studiích s vysokým rizikem bias, které nemůžou být aplikované do aktuální klinické praxe. Profylaxe stresového vředu by měla být limitována na pacienty ve vysokém riziku krvácení. Při analýze studií s nízkym rizikem bias, nepodporují data jednoznačně blokátory protonové pumpy (PPI) ve srovnání s H2-blokátory, nicméně PPI jsou aktuálně celosvětově nejrozšířenější léky používané v profylaxi.  

Crit CareMed 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Dexamethason nevede k inhibici sugammadexem indukované reverze neuromuskulární blokády
Pasquale Buonanno, Anna Laiola, Chiara Palumbo et al.

Sugammadex je relativně nová molekula určená k reverzi neuromuskulární blokády indukované aplikací rokuronia. Specifická struktura sugammadexu vede k uchycení cyklopentano-perhydrofenantrénového kruhu rokuronia v hydrofóbní kavitě. Dexamethason obsahuje stejnou steroidní strukturu. In vitro studie poukazovali na interakci dexamethasonu a sugammadexu s následnou redukcí efektivity sugammadexu. Autoři v studii testovali klinickou významnost dané interakce a její vliv na reverzi neuromuskulární blokády. V retrospektivní kohortové studii autoři analyzovali data 45 zařazených pacientů. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin: 1.skupina - aplikace dexamethasonu po indukci - 8mg v antiemetické profylaxi (15 pacientů), 2. dexamethason před reverzí blokády (15 pacientů) a 3.kontrolní skupina léčená ondasetronem  v dávce 8mg. U všech pacientů byla indukována neuromuskulární blokáda dávkou 0.6mg/kg rokuronia při indukci a následná dávka rokuronia byla 0.15mg/kg s cílem udržování train-of-four TOF 2 na konci operace bylo při TOF 2 aplikována dávka 2mg/kg sugammadexu k reverzi neuromuskulární blokády. Čas potřebný k zotavení z neuromuskulární blokády byl v kontrolní skupině 154± 54 vteřin, v skupině v dexamethasonem po indukci 134 ± 55 vteřin a s dexamethason před reverzi blokády 131 ± 68 vteřin. Rozdíly mezi skupinami nebyli statisticky signifikantní.

Závěrem: dexamethason v prevenci pooperační nauzey a zvracení neinterferuje s účinkem sugammadexu aplikovaného s cílem reverze rokuroniem indukované neuromuskulární blokády.

Anesth Analg 2016;122:1826–30

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Bolest zad a neuroaxiální anestezie/analgezie
Honorio T. Benzon, Yogen G. Asher a Craig T. Hartrick

Incidence pooperační bolesti zad v návaznosti na neuroaxiální anestezii  v dospělé populaci je srovnatelná s celkovou anestezií. Bolest je většinou mírná, lokalizovaná do oblasti bederní páteře, velice zřídka se šíří do oblasti dolních končetin a její trvání je většinou omezené na dny. Identifikované rizikové faktory jsou litotomická pozice během operace, opakovaná punkce, délka operace přesahující 2,5 hodiny, body mass index (BMI) ≥32 kg/m2 a bolesti zad v anamnéze. Není zdokumentované žádné permanentní zhoršení preexistujících bolestí zad v návaznosti na neuroaxiální metody. Bolest zad po punkci je přisuzována trhlinám v ligamentech, fasciích nebo kostech s lokalizovaným krvácením, imobilizací páteře, relaxaci praspinálních svalů během anestezie, oslabením lumbální konvexity a natažením lumbosakrálních vazů a kloubních pouzder. Aplikace aditivních léků s protizánětlivým účinkem do podkoží a do perispinální oblasti společně s lokálním anestetikem může vést k omezení a minimalizaci výskytu těžkých pooperačních bolestí zad. Indikace subarachnoideální a epidurální anestezie a analgezie by měla být řízená vzhledem na benefity metody a ne vzhledem na potenciální výskyt možné pooperační bolesti zad. Je nicméně potřeba dalších studíí k posouzení efektivity epidurálního dexamethasonu, jiných steroidů a protizánětlivých látek k prevenci pooperační bolesti v návaznosti na neuroaxiální blokádu.  

Anesth Analg 2016;122:2047–58

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Monitorace krevního tlaku v anestezii: praktické review
Karsten Bartels, Stephen A. Esper a Robert H. Thiele

Periodické kvantitativní měření krevního tlaku (BP) je součástí standardů Americké Anesteziologické asociace v rámci perioperační monitorace během anestezie a je běžnou součástí monitorace vitálních funkcí během anestezie celosvětově. Křivka krevního tlaku je komplexní a reflektuje anterográdní a retrográdní tlakovou vlnu a je ovlivněná cévní compliancí, vzdálenosti od levé komory a 3D strukturou cévního stromu. Ačkoliv je oscilometrická metoda měření považovaná za standardní metodu semi-kontinuálního neinvazivního měření BP u pacientů v anestezii, její hlavní limitace jsou nepřesnost měření při hraničních hodnotách BP a chybějící informace které poskytuje křivka krevního tlaku. Arteriální invazivní měření krevního tlaku je považované za zlatý standard měření krevního tlaku. Autoři v přehledovém review popisují výhody a nevýhody invazivního a neinvazivního měření BP společně s popisem jednotlivých metod.

Anesth Analg 2016;122:1866–79

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %