říjen 2016

Extrakorporální podpora oběhu během srdeční zástavy a u pacientů v kardiogenním šoku: systematické review a meta-analýza
Dagmar M. Ouweneel, Jasper V. Schotborgh, Jacqueline Limpens et al.

Veno-arteriální extrakorporální life support (ECLS) je čím dál tím častěji implementována do terapie pacientů se srdeční zástavou a u pacientů v kardiogenním šoku s cílem podpory respiračního a oběhového systému. Cílem meta-analýzy bylo porovnat mortalitu a outcome pacientů léčených ECLS a pacientů bez ECLS v terénu srdečný zástavy a v kardiogenním šoku  v důsledku infarktu myokardu. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 13 studií o celkovém vzorku 3098 pacientů se srdeční zástavou a 4 studie o vzorku 235 pacientů v kardiogenním šoku. V podskupině pacientů se srdeční zástavou byla ECLS asociovaná s 13% vzestupem 30-denního přežití ve srovnání se standardní terapii [95 % CI 6–20 %; p < 0.001; number needed to treat (NNT) 7.7] a s lepším 30-denním neurologickým outcome (absolute risk difference 14 %; 95 % CI 7–20 %; p < 0.0001; NNT 7.1). V podskupině pacientů s kardiogenním šokem byla ECLS asociovaná s 33% vyšším 30-denním přežitím ve srovnání s IABP (intra-aortální balonková kontrapulzace) terapií IABP (95 % CI, 14–52 %; p < 0.001; NNT 13) nicméně nebyl identifikován rozdíl v přežití ve srovnání ECLS a implantací VAD (ventricular assist device - TandemHeart/Impella).

Závěrem: U pacientů se srdeční zástavou  vedla ECLS ke zlepšení 30-denního přežití a zlepšení neurologického outcome. V podskupině pacientů s kardiogenním šokem byla ECLS asociovaná se zlepšením přežití ve srovnání s IABP terapií.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4536-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Přetrvávající neuromuskulární blokáda u kriticky nemocných pacientů: doporučený postup
Michael J. Murray; Heidi DeBlock; Brian Erstad et al.

Aktuální aktualizace doporučených postupů  z roku 2002: Doporučený postup pro přetrvávající neuromuskulární blokádu u kriticky nemocných pacientů. Na základě EBM dat celkem 17 členů Society of Critical Medicine formulovalo celkem 21 bodů doporučeného postupu. Jediné silné doporučené výzkumné skupiny:1. je doporučena péče o oči včetně lubrikačního očního gelu, nebo kapek a zabezpečení okluze víček u pacientů s kontinuální infuzí myorelaxancií. Celkem 10 doporučení bylo označeno jako "slabé doporučení": 1. neuromuskulární blokáda má  být u pacientů v časné fázi ARDS s Pao2/Fio2 <150  indukována a udržována kontinuální intravenózní infuzí svalových relaxancií (NMBA).2. je doporučená rutinní aplikace svalových relaxancií u pacientů se status asthmaticus. 3. v případě hluboké hypoxemie, respirační acidózy, nebo hemodynamické nestability je doporučeno testovat efekt svalových relaxancií na klinický stav. 4. je doporučena aplikace svalových relaxancií v případě svalového třesu u pacientů v terapeutické hypotermii. 5. stimulace periférních nervů v train-of-four (TOF) módu může být užitečná metoda k zhodnocení hloubky svalové blokády, ale jenom jestli je implentována v celkovém klinickém zhodnocení stavu pacienta. 6. stimulace TOF samotná není doporučena u pacientů s kontinuální infuzí svalových relaxancií. 7. pacienti s kontinuální infuzí svalových relaxancií profitují ze strukturované fyzioterapie. 8. doporučena hodnota glykemie u pacientů s NMBA je <10mmol/l. 9. u obézních pacientů je doporučeno kalkulovat dávku NMBA na optimální hmotnost. 10. v případě kategorizace a odnětí terapie by mělo být ukončeno podávání NMBA. Pro ostatní klinické situace a otázky vzhledem na insuficienci EBM dat nebylo možno formulovat  doporučení.

Crit Care Med 2016; 44:2079–2103

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Konsenzuální doporučení managementu intoxikace blokátory kalciového kanálu
Maude St-Onge, Kurt Anseeuw, Frank Lee Cantrell et al.

Expertní doporučení k managementu intoxikace Ca-blokátory:1. u asymptomatických pacientů je doporučena observace a zvážení dekontaminace při potenciální toxické intoxikaci Ca-blokátory (1D). 2. jako first-line terapie je doporučeno kalcium i.v. (1D), vysokodávkovaný inzulin (1D-2D), noradrenalin a/nebo adrenalin (1D), v případě kardiogenního šoku dobutamin nebo adrenalin (2D) a atropin v případě bradykardie nebo převodní poruchy (2D). 3. u pacientů refrakterních na terapii je doporučena vysokodávkovaná terapie inzulinem v případě dysfunkce myokardu (2D), lipidové emulze i.v. (2D) a srdeční stimulace v případě nestabilní bradykardie (2D). 4. u pacientů s refrakterním šokem je doporučen vysokodávkovaný inzulin (1D) a intravenózní lipidová emulze (1D), v případě negativní odpovědi na terapii je možno zvážit V-A ECMO. 5. u pacientů se srdeční zástavou je doporučena i.v. terapie kalciem (1D), lipidová emulze I.V.(1D)  a V-A ECMO (2D).

Závěrem: článek přináší aktuální expertní doporučení k terapii intoxikace CA-blokátory, nicméně pro všechny intervence jsou EBM evidence aktuálně slabá.

Crit Care Med ; 45:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Diagnostická efektivita kolapsibility vena cava inferior k predikci fluid responsiveness u spontánně ventilujících pacientů v sepsi a s cirkulačním selháním
Sebastien Preau, Perrine Bortolotti, Delphine Colling et al.

Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu indexu kolapsibility v.cava inferior k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (fluid responsiveness) u neintubovaných pacientů. Do prospektivní studie bylo celkem zařazeno 90 pacientů v sepsi s cirkulačním selháním. Hemodynamický status byl zhodnocen před a po aplikaci 30minutové infuze 500ml 4% želatiny. Autoři měřili stroke volume index a index vena cava metodou transthorakální echokardiografie. Vena cava byla zobrazena v subkostální dlouhé osi 15-20mm kaudálně od junkce hepatických žil.Index kolapsibility byl hodnocen jako % mezi end-expiračním,minimálním-inspiračním průměrem a end-expiračním prúměrem. Po aplikace tekutinové výzvy byla relevantní změna v stroke volume indexu (≥ 10%) zaznamenána u 56% pacientů. Index kolapsibility v.cava inferior vykazoval senzitivitu 84% a specificitu 90%. 

Závěrem: index kolapsibility dolní duté žíly je jednoduchou neinvazivní bedside metodou k zhodnocení fluid responsiveness u neintubovaných kriticky nemocných pacientů v sepsi a s cirkulačním selháním.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Konzervativní tekutinová terapie nebo deresuscitace pacientů v sepsi a/nebo ARDS po iniciální resuscitační fázi kritické nemoci:systematické review a meta-analýza
Jonathan A. Silversides, Emmet Major, Andrew J. Ferguson et al.

Zůstavá nejasný jestli konzervativní přístup k tekutinové resuscitaci nebo deresuscitace (aktivní negativní bilance pomocí diuretik nebo eliminičních metod) je asociovaná s pozitivním ovlivněním outcome po iniciální hemodynamické stabilizaci u kriticky nemocných pacientů.  Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost konzervativní tekutinové terapie a deresuscitace u dospělých a dětských pacientů s ARDS, sepsí, nebo systémovou zánětlivou reakci (SIRS) v poresuscitační fázi kritické nemoci. Celkem 49 studií splnilo inclusion kritéria, nicméně heterogenita byla významná. Do následné meta-analýzy bylo zahrnuto celkem 11 studií (2051 pacientů) a konzervativní terapie nebo deresuscitace nebyla asociovaná s ovlivněním mortality ve srovnání s liberální terapií, nicméně byla asociovaná s vyšším počtem dnů bez umělé ventilační podpory (střední rozdíl 1.82 dne) a redukovanou délkou pobytu v intenzivní péči (střední rozdíl 1.88 dne) ve srovnání se standardní nebo liberální strategií.

Závěrem: u dospělých a pediatrických pacientů s ARDS, sepsí nebo SIRS byla konzervativní nebo deresuscitační strategie asociována s redukcí dnů umělé ventilační podpory a redukcí délky hospitalizace v intenzivní péči ve srovnání s liberální tekutinovou terapií. Vliv na mortalitu zůstává nejasná a k objasnění daného vztahu je potřeba rozsáhlé randomizované kontrolované studie.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4573-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Hyperchloremie a vzestup hladiny chloridů je asociovaná se zvýšeným rizikem akutního renálního selhání u pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku
Bandarn Suetrong, Chawika Pisitsak, John H. Boyd et al.

Akutní renální selhání (AKI) a hyperchloremie jsou častým nálezem u kriticky nemocných pacientů. Cílem studie bylo zhodnotit asociaci mezi hyperchloremii a AKI u kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku. Do retrospektivní kohortové studie bylo celkem zařazeno 240 pacientů, z toho hyperchloremie byla diagnostikována u 98 (40.8%) pacientů. Incidence AKI byla signifikantně vyšší ve skupině pacientů s hyperchloremii (85.7 % vs 47.9 %; p < 0.001). Maximální koncetrace chloridů během prvních 48 hodin byla signifikantně asociována s AKI. Vzestup hladiny chloridů (Δ[Cl-] = [Cl-]max – iniciální koncentrace chloridů) koreloval se závažností AKI. Střední rozdíl Δ[Cl-] u pacientů bez AKI byl 2.1 mmol/L, u pacientů s AKI stadium 1,2 a 3 byl střední rozdíl Δ[Cl-] 5.1, 5.9 and 6.7 mmol/L. Střední vzestup chloridů (Δ[Cl-] ≥ 5 mmol/L) byl asociován se vznikem AKI [OR = 5.70 (3.00–10.82); p < 0.001] a to i u pacientů bez hypechloremie.

Závěrem: hyperchloremie je frekventní u pacientů v těžké sepsi a septickém šoku a je nezávisle asociována se vznikem AKI. Střední vzestup hladiny chloridů (Δ[Cl-] ≥5 mmol/L) je asociován s AKI a to i u pacientů bez hyperchloremie. 

Suetrong et al. Critical Care (2016) DOI 10.1186/s13054-016-1511-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Vazopresorická podpora u pacientů s cirkulačním selháním: skandinavské klinické doporučení
M. H. Møller, C. Claudius, E. Junttila et al.

Akutní cirkulační/oběhové selhání je frekventní diagnózou v intenzivní péči dospělých pacientů a vyžaduje iniciaci vazopresorické podpory. Cílem Skandinavské společnosti pro anestezii a intenzivní medicínu bylo vytvořit klinické doporučení založené na EBM evidenci k managementu oběhového selhání kriticky nemocných pacientů. Pacienti s oběhovým selháním byli rozděleni do podskupin: 1. šok oběcně, 2. septický šok, 3. kardiogenní šok, 4. hypovoelmický šok  a 5. jiné typy šoku včetně vazodilatačního šoku. Byl hodnocen outcome pacientů, včetně mortality, nežádoucí účinky a kvalita života.

Závěrem: Pro pacienty v šoku obecně, pro pacienty v septickém šoku,v kardiogenním šoku a pacienty v hypovolemickém šoku a jiných typech šoku je doporučen noradrenalin jako vazopresor první volby.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 60 (2016) 1347–1366

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Apnoická oxygenace během prolongované laryngoskopie u obézních pacientů:randomizovaná kontrolovaná studie bukální RAE oxygenace
Andrew Heard, Andrew J. Toner, James R. Evans et al.

Navzdory optimální preoxygenaci se u obézních pacientů po indukci do celkové anestezie vyskytuje signifikantní hypoxemie již po 2-4 minutách apnoe. Apnoická oxygenace může v rámci airway managementu vést k prodloužení bezpečného času apnoe. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu apnoické oxygenace orální cestou v kohortě obézních chirurgických pacientů. Do randomizované kontrolované studie bylo zařazeno celkem 40 ASA I-II pacientů s BMI indexem 30-40. Pacienti byli rozděleni do standardní skupiny (n=20) a do skupiny bukální oxygenace (n=20) během indukce do celkové anestezie. Bukální oxygenace probíhala pomocí 3.5mm Ring-Adair-Elwyn (RAE) kanyly umístněné v levé vnitřní tváři. Prolongovaná laryngoskopie byla zahájená  po apnoe při udržení průchodných dýchacích cest při pokledu Spo2 pod 95% nebo za 750 sekund. Primárním outcome byla doba poklesu Spo2 pod 95%. Pacienti v obou skupinách se statisticky signifikantně nelišili. Pacienti v intervenční skupině (bukální apnoická oxygenace) měli nižší výskyt desaturace během sledovaných 750 sekund apnoe a medián času apnoe při  Spo2 ≥ 95% byl vyšší ve srovnání s kontrolní skupinou.

Závěrem: bukální oxygenace může vést k signifikantnímu prodloužení bezpečného času apnoe u obézních pacientů během indukce do anestezie. Nové možnosti apnoické oxygenace orální cestou můžou vést k pozitivnímu ovlivnění managementu difficult airway.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Azitromycin v profylaxi u císařského řezu
Alan T.N. Tita, Jeff M. Szychowski, Kim Boggess et al.

Přidání azitromycinu k standardní antibiotické profylaxi před císařským řezem (CD) může vést k redukci pooperačních infekcí. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost rozšířené antibiotické profylaxe azitromycinem a pacientek podstupujících neelektivní císařský řez. Do multicentrické studie bylo celkem zapojeno 14 center a celkem 1019 pacientek bylo zařazeno do intervenční skupiny (500mg azitromycin intravenózně) a 994 pacientek v kontrolní skupině (placebo). Všem pacientům byla aplikována standardní antibiotická profylaxe. Primárním outcome byl výskyt endometritídy, infekce rány nebo výskyt jiné infekce v průběhu 6 týdnů od výkonu. Výskyt infekce v sledovaném období byl detekován u 62 pacientů ve skupině s azitromycinem (6.1%) a u 119 pacientů v kontrolní skupině (12.0%) (P<0.001). Byl identifikován signifikantní vyšší výskyt endometritídy v kontrolní skupině 6.1% vs 3.8% (p=0.02), infekce operační rány (6.6% vs. 2.4%, P<0.001) a závažných komplikací matky (2.9% vs. 1.5%, p=0.03). Nebyl identifikován rozdíl v sekundárním neonatálním outcome (neonatální mortalita a závažné komplikace) mezi skupinami (14.3% vs. 13.6%, p=0.63).

Závěrem: extendovaná antibiotická profylaxe (azitromycin + standardní AT profylaxe) u nonelektivního císařského řezu byla efektivnější v redukci pooperačních infekcí ve srovnání se standardní ATB profylaxi.

N Engl J Med 2016;375:1231-41.

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Klinický outcome a váhové extrémy u pediatrických pacientů s ARDS
Shan L. Ward, Virginia Gildengorin, Stacey L. Valentine et al.

Cílem analýzy bylo zhodnotit vliv váhových extrémů na outcome pediatrických pacientů s ARDS. Do multicentrické analýzy bylo zahrnuto celkem 43 pediatrických ICU a celkem bylo do analýzy zahrnuto 711 pacientů s prospektivně diagnostikovaným ARDS. Pacienti ve věku >2 roky byli rozděleni do kategorií dle Center for Disease Control and Prevention body

mass index z score criteria:podváha (< –1.89), normální váha (–1.89 to +1.04), nadváha (+1.05 to +1.64) a obezita (≥ +1.65). Pacienti byli dále rozděleni na přímé/primární a nepřímé/sekundární ARDS. Primárním outcome byla nemocniční mortalita. U přeživších byl sledován sekundární outcome - délka umělé plicní ventilace a délka pobytu v intenzivní péči (ICU).  Celkem 331 pacientů splnilo inclusion kritéria z toho 12% bylo zařazeno do skupiny podváha, 50% do skupiny normální váha, 11% nadváha a 27% pacientů bylo zařazeno do skupiny obézní. Celková mortalita kohorty byla 20% a po statistické analýze byl body mass index (BMI) nezávisle asociován s mortalitou ((p = 0.004). Při adjustaci dle typu plicního poškození, nebyl detekován signifikantní rozdíl mezi váhovou kategorii a mortalitou u přímého plicního poškození. U nepřímého plicního poškození byla nicméně pravděpodobnost úmrtí u obézních jedinců signifikantně nižší ((odds ratio, 0.11; 95% CI, 0.02–0.84) ve srovnání se skupinou s normální váhou. U přeživších pacientů s přímým plicním poškozením nebyl identifikován rozdíl v délce umělé plicní ventilace mezi skupinami a délce pobytu v intenzivní péči, nicméně u nepřímého plicního poškození pacienti s nadváhou vyžadovali delší dobu umělé plicní ventilace ve srovnání s ostatníma skupinami (p < 0.001).

Závěrem: výsledky studie podporují paradox obezity u pediatrických pacientů s ARDS. Obézní pediatričtí pacienti s nepřímým plicním poškozením a ARDS vykazovali nižší mortalitu. U přeživších pacientů byla délka umělé plicní ventilace u pacientů s nepřímým plicním poškozením nejdelší u pacientů s nadváhou.

Crit Care Med 2016; 44:2052–2059

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Standardní dávkováni piperacilinu a meropenemu nedosahuje adekvátních plasmatických koncentrací u pacientů v intenzivní péči
J. Petersson, C. G. Giske a E. Eliasson

Dávkování beta-laktamových antibiotik u pacientů v intenzivní péči zůstává kontroverzní. Autoři ve studii sledovali efektivitu standardního dávkování beta-laktamových antibiotik u kriticky nemocných pacientů bez renálních eliminačních metod. Hladina antibiotika byla měřena ve středu a na konci intervalu podáni a následně bylo měření opakováno 2. a 3. den. Glomerulární filtrace (GFR) byla hodnocena dle plasmatického kreatininu a cystatinu C. Měřené koncentrace byli porovnány s kritickými hodnotami pro růst Pseudomonas aeruginosa: 16 a 2 mg/l pro piperacillin a meropenem. Celkem bylo analyzováno 33 a 31 vzorků od 20 a 19 pacientů s piperacilinem a meropenemem. Koncentrace piperacilinu ve středu dávkovacího intervalu a na konci intervalu byli  27.0 (14.7–52.9) a 8.6 (2.7– 30.3). Koncentrace pro meropenem byli 7.5 (4.7–10.2) and 2.4 (1.0–3.5). Procento koncentrací pod průlomovou hladinu ve střední fázi intervalu a na konci intervalu byli pro piperacilin 27% a 61% a pro meropenem 6% a 48%. Nižší GFR byla asociována s vyšší koncentraci antiobiotik, ale hladiny vykazovali vysokou variabilitu.

Závěrem: standardní dávkování meropenemu a piperacilinu-tazobaktamu vede k suboptimálním plasmatickým hladinám u kriticky nemocných pacientů ve vysokém % případů.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 60 (2016) 1425–1436

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Akutní normovolemická hemodiluce vede k redukci potřeby allogenních krevních transfuzí v kardiochirurgii: systematické review a meta-analýza
Luigi Barile, Evgeny Fominskiy, Nora Di Tomasso et al.

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt akutní normovolemické hemodiluce (ANH) u pacientů s rizikem perioperačního krvácení. Autoři srovnávali skupinu kardiochirurgických pacientů s ANH a standardní intraoperační péči. Primárním outcome byla potřeba ANH-asociovaných allogenních krevních transfuzí a sekundárním outcome byla frekvence alogenních krevních transfuzí a celková krevní ztráta. Do analýzy bylo celkem zařazeno 29 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) o celkovém vzorku 2439 pacientů (1252 pacientů v ANH a 1187 v kontrolní skupině). Pacientům v ANH skupině byl aplikován nižší počet allogenních krevních transfuzí a celkovo byla allogenní krevní transfuze podána nižšímu procentů pacientů v ANH skupině (356/845 - 42.1%) ve srovnání s kontrolní skupinou (491/876 - 56.1%). Průměrná krevní ztráta v ANH skupině byla nižší (388ml) ve srovnání s kontrolní skupinou (450ml, P < .0001).

Závěrem: ANH vedla k redukci potřeby krevních transfuzí, redukci procenta pacientů potřebou allogenní krevní transfuzní terapie, a také byla asociována s redukcí krevní ztráty.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Ultrazvuk plic k detekci perioperačních atelektáz: pilotní studie
Audrey Monastesse, Francois Girard, Nathalie Massicotte et al.

Během intraoperační hypoxemie má anesteziolog k dispozici jenom málo diagnostických možností . Ultrazvuk plic je bezpečnou a přesnou bedside zobrazovací modalitou. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu perioperačního ultrazvuku plic během perioperačního období k detekci a diagnostice respiračních komplikací a oxygenačních změn v důsledku perioperačních atelektáz. Do prospektivní observační studie bylo zařazeno celkem 30 pacientů podstupujících elektivní laparoskopickou operaci. Intraoperační umělá plicní ventilace byla standardizována dle studijního protokolu. Ultrazvuk plic byl proveden v 5 časových intervalech:před a po indukci celkové anestezie (CA), po zavedení pneumoperitonea, po příjezdu na dospávácí pokoj a při propuštění z dospávacího pokoje.U každého vyšetření bylo zobrazeno 12 plicních kvadrantů a následně bylo kalkulováno semikvantitatviní skóre k zhodnocení plicní ventilace. Ultrazvukové vyšetření bylo provedeno u všech zařazených pacientů. Změny mezi ultrazvukovým skóre ventilace korelovalo se změnami oxygenace mezi postindukčním obdobím a dobou přijetí na dospávací pokoj. Indukce do CA byla asociována se zvýšením LUS (plicní ultrazvuk skore), které následně vykazovalo trvalý pokles až do doby propuštění z dospávacího pokoje. Pokles byl signifikantně výraznější v bazálních a dependentních částech plic. Ultrazvukové vyšetření vedlo k detekci 2 kapnothoraxů, 1 endobronchiální intubace 1 případu subklinického plicního edému.

Závěrem: ultrazvuk plic v perioperačním období je užitečnou diagnostickou modalitou, která umožňuje detekci perioperačních atelektáz a diagnostiku respiračních komplikací. Změny ventilace  korelovali se změnami oxygenace.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Videolaryngoskopie u kriticky nemocných pacientů:randomizovaná studie
David R. Janz, Matthew W. Semler, Robert J. Lentz et al.

Cílem studie bylo zhodnotit vliv videolaryngoskopie na úspěšnost prvního pokusu při intubaci kriticky nemocných pacientů. Do randomizované pragmatické studie bylo zařazeno 150 kriticky nemocných pacientů. Pacienti byli randomizováni do 2 skupin: přímá laryngoskopie a videolaryngoskopie. Navzdory lepší vizualizaci glottis veskupině s videolaryngoskopem nebyl identifikován staticticky signifikantní rozdíl v primárním outcome v úspěšnosti mezi skupinami (videolaryngoskopie 68.9% vs. 65.8%, p=0.68). Sekundární outcome (doba intubace, nižší hodnoty arteriální saturace kyslíku, komplikace a nemocniční mortalita) se nelišil mezi skupinami.  

Závěrem: ve skupině kriticky nemocných pacientů vedlo použití videolaryngoskopu k lepší visualizaci glottis bez ovlivnění úspěšnosti intubace a bez ovlivnění asociovaných komplikací.

Crit Care Med 2016; 44:1980–1987

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Pulzní oxymetrie k detekci klinické hloubky anestezie: perfuzní index
Anirudh Krishnamohan, Viraj Siriwardana a Justin J. Skowno

Periférní vazodilatace je dobře popsaným negativním jevem celkové anestezie, který spůsobuje  změny amplitudy pulzní pletytmografické křivky (PPG). Tato změna může být kontinuálně monitorována a kvantifikována pomocí perfuzního indexu (PI), který představuje poměr pulsatilního k nepulsatilního signálu PPG křivky. Autoři testovali předpoklad, že PI bude stoupat v průběhu indukce do anestezie a klesá při vyvádění z anestezie. Primárním outcome prospektivní observační studie byli změny perfuzního indexu v průběhu anestezie a sekundární outomce byla korelace PI a hodnoty MAC. Do studie bylo celkem zařazeno 21 pediatrických pacientů podstupujících malé nebolestivé výkony v celkové anestezii. Normalizovaný perfuzní index byl kalkulován substrakcí inciální hodnoty z hodnot ostatních PI. Během indukce vzrostl střední normalizovaný PI z 0.0 na 4.2 a následně poklesl  na 0.470 když u pacientů došlo k obnovení vědomí (p<0.001). Normalizován PI koreloval s hodnotami MAC.

Závěrem: hodnoty PI se měnili signifikantně v průběhu anestezie. Perfuzní index kalkulován pomocí pulzní oxymetrie koreloval s hodnotou MAC u pediatrických pacientů podstupujících menší nebolestivé výkony v celkové anestezii.  

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 1106–1111

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Riziko mortality u pediatrických pacientů s ARDS
Aaron C. Spicer, Carolyn S. Calfee, Matthew S. Zinter et al.

Navzdory klesající mortalitě představuje ARDS-asociovaná mortalita 1/3 celkové mortality v pediatrické intenzivní péči (PICU). V prospektivní multicentrické kohortové studii autoři hodnotili riziko mortality u pediatrických pacientů s ARDS na PICU.  Do studie bylo celkem zařazeno 308 pacientů ve věku 1měsíc - 18 let s bilaterálním nálezem na RTG S+P a Pao2/Fio2 <300 bez známek zvýšených tlaků v levé síni. Celkem bylo hodnoceno 22 proměnných v 6 kategoriích: demografie, anamnéza, oxygenace, ventilace, radiologický nález a multiorgánová dysfunkce. Data byla měrena v průběhu prvních 3 dnů a srovnána s nemocniční mortalitou. Celková mortalita ve sledovaném souboru byla 17%. Pediatričtí pacienti s onkologickou anamnézou a/nebo po transplantaci kostní dřeně měli vyšší nemocničnou mortalitu (47% vs 11%; p < 0.001). Oxygenační index, Pao2/Fio2 ratio, extrapulmonální orgánová dysfunkce, Pediatric Risk of Mortality-3 a pozitivní kumulativní dysfunkce byly asociované se zvýšenou nemocniční mortalitou.

Závěrem: v pediatrické intenzivní péči po statistické analýze byla onkologická anamnéza a/nebo stav po transplantaci kostní dřeně a oxygenační index v 1. a 3. dni hospitalizace  u pacientů s ARDS asociován s mortalitou a může být použitý k predikci nemocniční mortality. 

PediatrCrit Care Med 2016; 17:907–916

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Bolest v krku při použití supraglotických pomůcek: randomizovaná kontrolovaná studie
Joel L’Hermite, Elisabeth Dubout, Sophie Bouvet et al.

Bolest v krku je běžnou a častou komplikací a stížnosti pacientů v pooperačním období. Supraglotické pomůcky (SAD) jsou alternativou endotracheální intubace s potenciálem snížení pooperační bolesti v krku. Cílem prospektivní randomizované dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit výskyt pooperační bolestí v krku při použití tří druhů SAD: laryngeální masky Unique (LMA-U), laryngeální masky Supreme (LMA-S) a I-gel. Celkem bylo do studie zařazeno 546 pacientů podstupujících elektivní operační výkon v délce trvání <2 hodiny. Indukce byla u všech pacientů propofolem a sufentanilem a dále byla anestezie udržována propofolem nebo sevofluranem ve směsi vzduch/kyslík. Po zavedení SDA byl tlak v obturační manžetě upraven <60mmHg (LMA-U, LMA-S) a tlakem-kontrolovaná ventilace byla zahájena. Primárním outcome bylo zhodnotit výskyt pooperačních bolestí v krku  24 hod po operaci v jednotlivých skupinách. Sekundární outcome byla klinická performance SDA (leak tlak v dýchacích cestách, dynamická compliance, asociované komplikace, doba inserece, úspěšnost prvního pokusu) a výskyt asociovaných nežádoucích účinků (bolest v krku, čelisti, dysfonia, dysfagia, nauzea a zvracení). Celkem bylo ve skupinách 177 (LMA-U), 174 (LMA-S) a 173 (I-gel). Primární outcome byl hodnocen u 436 pacientů. Celkem u 104 pacientů byla detekována pooperační bolest v krku (23.9%) ve 24hodinách po operaci, bez signifikantního rozdílu mezi skupinami.  Výskyt dysfagie při příjmu čirých tekutin byl nejvyšší v LMA-S skupině (12.1%) ve srovnání s LMA-U (5.3%) a I-gel (2.9%). Vrcholový leak tlak v dýchacích cestách byl LMA-U (21cmH20), LMA-S (25 cmH20) a I-gel (26 cmH20). Nejkratší čas inserce byl v I-gel skupině (30 vteřin) ve srovnání s LMA-S (32 s) a LMA-U (34 s).

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:1–8

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Svalová relaxancia a neuromuskulární dysfunkce v kritické nemoci:systematické review a meta-analýza
David R. Price, Mark E. Mikkelsen, Craig A. Umscheid et al.

Vztah mezi aplikací svalových relaxancií (NMBA) a vznikem neuromuskulární dysfunkce u kriticky nemocných zůstává nejasný. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv NMBA na výskyt svalové slabosti, polyneuropatie a myopatie kriticky nemocných. Z celkového počtu 2 170 článků, bylo do review zahrnuto 99 full textovým článků, z toho 1 randomizovaná kontrolovaná studie, 18 prospektivních studií o celkovém vzorku 2 254 pacientů. Data z RCT studie nepotvrdila asociaci mezi NMBA aplikací a vznikem svalové slabosti kriticky nemocných (odds ratio, 1.21;  95% CI, 0.67–2.19), nicméně po analýze vše zahrnutých studií byla detekována slabá asociace mezi aplikací NMBA a vznikem svalové slabosti kriticky nemocných (odds ratio, 1.25; 95% CI, 1.06–1.48; I2 = 16%).

Závěrem: byla identifikována slabá asociace mezi podáním NMBA a vznikem svalové slabosti, polyneuroapatie a myopatie kriticky nemocných, nicméně limitace výsledků meta-analýzy jsou bias v jednotlivých studiích a disproporční rozdělení jednotlivých dat.   

Crit Care Med 2016; 44:2070–2078

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Subarachnoideální krvácení u pacientů v intenzivní péči v Austrálii a na Novém Zélandu:analýza mortality
Andrew A. Udy, Chelsey Vladic, Edward Robert Saxby et al.

Primárním cílem studie bylo zhodnotit nemocničnou mortalitu u pacientů se subarachnoideálním krvácením (SAK). Sekundární outcome bylo identifikovat příčiny inferiórního outcome ke srovnání mortality pacientů se SAK a jinými neurologickými diagnózami. Do multicentrické retrospektivní studie byli zařazeni pacienti se SAK ve sledovaném období 2000-2015. Celkem bylo zařazeno 11 327 pacientů se SAK. Celková mortalita byla 29.2% , která poklesla z 35.4% v roce 2000 na 27.2% v roce 2015 (p = 0.01). Vyšší věk, konzervativní terapie, umělá plicní ventilace, vyšší hodnota Acute Physiology and Chronic Health Evaluation III skóre, nižší hodnota Glasgow Coma skóre a přijetí před rokem 2004 byli asociované s vyšší mortalitou (p < 0.05). Ve srovnání s jinými neurologickými diagnózami byla mortalita pacientů se SAK signifikantně vyšší (odds ratio, 1.89 [95% CI, 1.79–2.00]).

Závěrem: pacienti se SAK v intenzivní péči vykazují vysokou mortalitu. Od roku 2003 neměl rok přijětí vliv na mortalitu.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Adherence k protektivní ventilaci u pediatrických pacientů s ARDS
Shan L. Ward, Carson M. Quinn, Stacey L. Valentine et al.

Cílem studie bylo zhodnotit adherenci klinické praxe k doporučením protektivní ventilace s nízkým objemem u pediatrických pacientů s ARDS. Do post hoc analýzy multicentrické studie bylo celkem zařazeno 315 pediatrických pacientů s ARDS z celkem 26 akademických jednotek pediatrické intenzivní péče.  Pro protektivní ventilaci byli stanoveny 2 cut-off hodnoty dechového objemu ≤6,5mk/kg a ≤8ml/kg ideální tělesné hmotnosti. Median Pao2-to-Fio2 ratio byl 140 a nebyl identifikován žádný statisticky signifikantní rozdíl v demografickém složení skupiny. Při použítí nižší cut-off hodnoty (6,5ml/kg) byla adherence v 0 hodině 32% a v 24 hodině 33%. Při použití vyšší cut-off hodnoty byla adherence s doporučeným postupem pro protektivní ventilaci v 0 hodině 58% a v 24 hodině 60%. Implementace protektivní ventilace se nelišila dle závažnosti ARDS a adherence se neměnila v průběhu hospitalizace. V čase 0 měli děti s nadváhou nižší frekvenci protektivní ventilace (≤6,5ml/kg) ve srovnání se skupinou s normální váhou (11% overweight vs 38% nonoverweight; p = 0.02), nicméně tento rozdíl nebyl identifikován v 24 hodině.

Závěrem: protektivní ventilace s nízkým dechovým objemem je během prvních 24 hodin u pediatrických pacientů s ARDS nedostatečně implementována. Věk, Pediatric Risk of Mortality-III, a pediatric acute respiratory distress syndrome severity nebyli asociovány s vyšší adherencí k protektivní ventilaci. Děti s nadváhou měli nižší % protektivní ventilace v prvním dnu nemoci ve srovnání se skupinou dětí s normální váhou.

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:917–923

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Remifentanil a jeho místo v porodní analgezii: review
Yayoi Ohashi, Leyla Baghirzada, Hiroyuki Sumikura, Mrinalini Balki

V recentní době došlo k výnamnému rozvoji a progresi v oblasti porodnické anestezie a analgezie včetně založení Japonské společnosti pro anestezii a analgezii v porodnictví a perinatologii. Navzdory téhle progresi zůstává porodní bolest nedotatečně léčena. Procento peripartálních epidurálních analgezii zůstává v Japonsku nízké ve srovnání se rozvinutými krajinami. Remifentanil je používán k porodnické analgezii, k analgezii u císařského řezu a taky u operačních výkonu in-utero nebo v průběhu těhotěnství.  Intravenózní pacientem kontrolovaná analgezie (PCA) remifentanilem je považována za standardní možnost porodnické analgezie. Několik studií prokázalo její efektivitu s minimem nežádoucích účinků na plod a/nebo matku. Na druhé straně je aktuálně publikovaných několi případů srdeční a respirační zástavy u pacientek s remifentilem ve formě PCA. Analgezie remifentanilem ve PCA formě vyžaduje 1:1 poměr pacient:sestra, dostatečnou edukaci pacientů a zdravotnických pracovníků, kontinuální monitoraci saturace kyslíku a end-expiračního CO2 a taky dostupnost vybavení a školeného personálu k resuscitaci novorozence a matky. Cílem přehledového review článku je sumarizovat aktuální data týkající se porodnické analgezie remifentanilem.  

J Anesth DOI 10.1007/s00540-016-2233-y

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Regionální anestezie a lipidová resuscitace při systémové toxicitě lokálních anestetik v Číně:survey
Mao Xu, Shanliang Jin, Zhengqian Li, Xuzhong Xu et al.

Intravenózní lipidová emulze je doporučena k terapii systémové toxicity lokálních anestetik. Lipidová emulze je dle několika národních doporučení považována za lék první volby při projevech systémové toxicity (ST) Autoři v survey hodnotili management terapie ST lokální anestetik a implementace LE v anesteziologické praxi v Číně. Dotazník týkající se ST byl rozeslán e-mailem celkem 41 anesteziologickým klinikám, které byli členové skupiny ortopedické anestezie při Čínské anesteziologické společnosti. Celková návratnost byla 88% (36 z 41). Centra byli rozděleny do 2 skupin, dle celkového procenta pacientů s regionální anestezií: 14 pracovišť (39%) bylo zařazeno do skupiny s vysokou implementací regionální anestezie (RA) (RA>50% výkonů) a 22 (61%) bylo zařazeno do skupiny s nízkou implementací RA (<50% RA). Ropivacain a bupivacain byli nějčastěji aplikované lokální anestetika. Ultrazvukem navigovaná RA byla signifikantně častější v centrech s ↓% RA. Lipidová emulze byla k dispozici na 8 centrech z 36 (22%) a 7 (25%) z 28 center uvádělo záměr implementace LE v brzké době. Lipidová emulze bylo použita celkem u 5 centrech z 8 (které měli dostupnou LE), celkem byla LE aplikována u 11 pacientů a z toho u jednoho pacienta nebyla resuscitace úspěšná.

Závěrem: lipidová emulze aktuálně není široce dostupná na anesteziologických pracovištích k terapii systémové toxicity lokálních anestetik. Potřeba široké implementace LE k terapii systémové toxicity LA a zvýšení dostupnosti LE je urgentní.

Xu et al. BMC Anesthesiology (2016) 16:1

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %