listopad 2016

Vazopresin versus noradrenalin u pacientů s vazoplegickým šokem po kardiovaskulární operaci: VANCS trial
Ludhmila Abrahao Hajjar, Jean Louis Vincent, Filomena Regina Barbosa Gomes Galas, et al.

Vazoplegický syndrom je frekventní pooperační komplikací u kardiochirurgických pacientů a je asociován s negativním ovlivněním outcome. Cílem studie bylo porovnat terapii vazopresinem a noradrenalinem k redukci pooperačních komplikací u pacientů s vazoplegickým syndromem. Do randomizované dvojitě zaslepené studie bylo celkem zařazeno 330 pacientů s vazoplegickým šokem (střední arteriální tlak <65 mmHg, přes tekutinovou resuscitaci a kardiální index >2.2l/min/m2 po kardiochirurgické operaci. Pacienti byli randomizováni do skupiny s vazopresinem (0.01 to 0.06 U/min) a noradrenalinem (10 to 60 μg/min) s cílem udržení MAP . Primárním outcome byla mortalita a incidence závažných komplikací (cévní mozková příhoda, umělá plicní ventilace >48hod, hluboká infekce sterna, reoperace, akutní renální selhání) ve 30-denním sledovaném období. Primární outcome byl detekován u 32% pacientů ve vazopresinové skupině a u 49% pacientů v noradrenalinové skupině (HR, .55; 95% CI, 0.38 to 0.80; P = 0.0014). U pacientů ve vazopresinové skupině byl nižší výskyt fibrilace síní  (63.8% vs. 82.1%; P = 0.0004).

Závěrem: výsledky studie favorizují vazopresin k terapii vazoplegického syndromu u pacientů po kardiochirurgické operaci. 

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Dopamin vs. Adrenalin v terapii refrakterního septického šoku s hypotenzí: dvojitě zaslepená randomizovaná studie
Karthik Narayanan Ramaswamy, Sunit Singhi, Muralidharan Jayashree et al.

Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu dopaminu a adrenalinu jako vazopresoru 1.volby u pacientů v septickém šoku s hypotenzí. Do dvojitě zaslepené studie byli ve sledovaném období 6/2013-12/2014 zařazeni pediatričtí pacienti (3 měsíce - 12 let věku) přijati do pediatrické intenzivní péče (PICU) s diagnózou refraktérní septický šok s hypotenzí. Pacienti byli randomizováni do skupiny s dopaminem (vzestupná dávka 10 to 15 to 20 μg/kg/min) nebo do skupiny s adrenalinem (0.1 - 0.2 - 0.3 μg/kg/min). Primárním outcome studie byla terapie šoku a jeho reverze během prvních hodin resuscitace. Celkem bylo zařazeno 29 pacientů do skupiny s adrenalinem (ADR) a 31 pacientů do skupiny s dopaminem (DOP). Reverze šoku v prvních hodinách resuscitace byla signifikantně vyšší ADR skupině (n = 12; 41%) ve srovnání s DOP skupinou (n = 4; 13%, odds ratio, 4.8; 95% CI, 1.3–17.2; p = 0.019) a tento trend byl detekovatelný i v 6-té hodine od začátku resuscitace (48.3% vs 29%; p = 0.184). Pediatričtí pacienti v ADR skupině vykazovali nižší Sequential Organ Function Assessment skóre na 3 den (8 vs 12; p = 0.05) a vyšší počet dnů bez orgánové dysfunkce (24 vs 20 d; p = 0.022). Nebyl detekován signifikantní rozdíl v mortalitě (58.1% vs 48.3%; p = 0.605) a ve výskytu nežádoucích účinků (16.1% vs 13.8%; p = 0.80).

Závěrem: Adrenalin byl v terapii a reverzi refrakterního septického šoku efektivnější ve srovnání s dopaminem během prvních hodin resuscitace a vedl k pozitivnímu ovlivnění orgánových funkcí.

Pediatr Crit Care Med 2016; 17:e502–e512

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Outcome-modifikující faktory u pacientů s ARDS: the LUNG SAFE study
John G. Laffey, Giacomo Bellani, Tài Pham et al

Cílem studie bylo identifikovat faktory modifikující outcome u pacientů s ARDS. Do mezinárodní, multicentrické, prospektivní kohortové studie bylo celkem zapojeno 459 jednotek intezivní péče (ICU) v 50 krajinách. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 2 377  pacientů (93.1%) splňujících kritériá ARDS v 1.-2. den umělé plicní ventilace. Jako potenciální faktory negativně ovlivňující outcome byli identifikovány: nízká hodnota PEEP, vysoký peak a plateau inspirační tlak, vysoká hodnota driving tlaků a vysoká frekvence a nedostatek ICU lůžek. Vliv velikosti dechového objemu na outcome nebyl identifikován. Nemodifikující faktory asociované s negativním outcome byli vyšší věk, onkologické onemocnění, chronické hepatální selhání, nižší pH, nižší hodnota PaO2/FiO2 ratio a vyšší hodnota non-pulmonary SOFA skóre. Z celkového počtu 578 (24.3%) pacientů s omezením rozsahu terapie 498 (86.0%) zemřelo během hospitalizace. Faktory asociované s omezením rozsahu péče byli: vyšší věk, imunosupresivní terapie, onkologické onemocnění, nižší pH a vyšší hodnota non-pulmonary SOFA skore.

Závěrem: Vyšší hodnota PEEP, nižší peak, plateau a driving tlak a nižší hodnota dechové frekvence byli asociované s pozitivním ovlivněním outcome pacientů s ARDS. 

Intensive Care Med (2016) 42:1865–1876 DOI 10.1007/s00134-016-4571-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Supraklavikulární vs. Infraklavikulární blokáda brachiálního plexu: systematické review a meta-analýza
Sun-Kyung Park, Su-Young Lee, Won Ho Kim et al.

Supraklavikulární (SC) a infraklavikulární  (IC) blokáda brachiálního plexu (BPB) patří mezi běžně používané metody regionální anestezie. Recentní studie srovnávající efektivitu SC a IC vykazovali kontroverzní výsledky stran šíření senzorické blokády u jednotlivých 4 periférních nervů BPB. Do systematického review bylo zařazeno celkem 10 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT) srovnávajících SC a IC. Primárním outcome byla incidence inkomplentní blokády 4 terminálních nervů BPB. Sekundární outcome byla incidence efektivní blokády, čas potřebný k blokádě,  nástup blokády v čase, délku analgezie a výskyt komplikací. Celkem bylo zahrnuto 10 RCT o celkovém vzorku 676 pacientů. Z výsledků analýzy byla během prvních 30-minut signifikantně častěji přítomná inkompletní blokáda v inervační oblasti n.radialis u IC-BPB ve srovnání s SC-BPB (risk ratio 0.39; 95% CI [0.17–0.88], P = .02, I2 = 0%). V sekundární outcome mezi IC a SC nebyl identifikován rozdíl kromě incidence parestezie a bolesti při aplikaci lokálního anestetika, Hornerova syndromu a paralýze n.phrenicus, které byli vyšší u IC blokády.

 Závěrem: Infraklavikulární blokáda je asociována se signifikantně vyšším výskytem inkompletní blokády n.radialis v době 30 minut od indukce, co může být pozitivně ovlivněno technikou více punkcí. Metoda více punkcí u IC byla asociovaná se signifikantně nižší incidencí inkompletní blokády n.ulnaris ve srovnání s SC-BPB. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl mezi incidencí efektivní blokády, nástupem blokády a délkou anestezie mezi IC a SC-BPB. Komplikace asociované s punkcí byli častější  u SC blokády, nicméně vzorek pacientů nebyl dostatečný k vyloučení bias, co je potřeba zohlednit při interpretaci výsledků meta-analýzy. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Perioperační anesteziologické péče o tumorózní progrese
Mir W. Sekandarzad, André A.J. van Zundert, Philipp B. Lirk et al.

Cílem review článku bylo popsat aktuální recentní up-to-date EBM data týkající se vlivu perianestetické péče na tumorózní progresi. Cílem článku je objektivně a kriticky zhodnotit aktuální dostupné data týkající se efektu lokálních anestetik, regionální anestezie, opioidů, a nesterioidních analgetik (NSAID) na rekurenci onkologické nemoci u pacientů podstupujících onkochirurgický operační výkon. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Efekt epidurální analgezie s nízkou koncentraci lokálního anestetika na porod: systematické review a meta-analýza
Ting-Ting Wang, Shen Sun, Shao-Qiang Huang

Epidurální porodní analgezie s použitím nízkých koncentrací lokálního anestetika (LCLA) si získává v poslední době vysokou popularitu. Její efekt na délku druhé doby porodní a vliv na % instrumentálního ukončení porodu nicméně není jasný. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efekt LCLA a non-epidurální analgezie na vlastní porod. Primárním outcome byla délka druhé doby porodní a % instrumentálního ukončení porodu. Jako sekundární outcome byla definována incidence císařského řezu, spontánního vaginálního porodu a délka první doby porodní.  Do analýzy bylo zahrnuto celkem 10 studií (1809 pacientek). Mezi skupinami nebyl indentifikován statisticky signifikantní rozdíl mezi délkou druhé doby porodní (mean difference = 5.71 minutes,95% confidence interval [CI]: −6.14 to 17.83; P = .36), nebo výskytem instrumentálního ukončení porodu (risk ratio [RR] = 1.52, 95% CI: 0.97–2.4; P = .07). Nebyl identifikován rozdíl mezi frekvenci císařského řezu (RR = 0.8, 95% CI: 0.6–1.05; P = .11), spontánním vaginálním porodem (RR = 0.98, 95% CI: 0.91–1.06; P = .62) a délkou první doby porodní (mean difference = 17.34 minutes, 95% CI −5.89 to 40.56; P = .14).

Závěrem: Ve srovnání s non-epidurální analgezii nevedla epidurální analgezie při použití lokálních anestetik v nízkých koncentracích k prodloužení druhé doby porodní, nebo k zvýšení % instrumentálního ukončení porodu. Výsledky meta-analýzy jsou nicméně založeny na menších studiích s nižší kvalitou. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Bezpečnost a efektivita sedace volatilními anestetiky ve srovnání se standardní intravenózní sedací midazolam/propofol u kriticky nemocných pacientů na umělé plicní ventilaci: systematické review a meta-analýza
Angela Jerath, Jonathan Panckhurst, Matteo Parotto et al.

Inhalační anestetika byli v některých případech použity k sedaci kriticky nemocných pacientů. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit sedaci volatilními anestetiky a intravenózní sedaci propofolem nebo midazolamem u kriticky nemocných pacientů.

Primárním outcome bylo zhodnotit efekt sedace volatilními anestetiky na čas weaningu – extubace. Sekundární outcome byl čas potřebný k vyhovění verbální výzvě, procento času v cílené hladině sedace, nauzea a zvracení, mortalita, délka pobytu v intenzivní péči a délka hospitalizace. Heterogenita byla hodnocena dle I2 statistiky. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 8 studií o celkovém počtu 523 pacientů. Pacienti ve skupině s volatilními anestetiky vakazovali redukci doby weaningu (MD −52.7 minut; 95% [CI], −75.1 to −30.3; P < .00001).Redukce času byla větší při srovnání midazolamu a volatilních anestetik ( MD−292.2 minutes; 95% CI, −384.4 to −200.1; P < .00001) ve srovnání s propofolem a volatilních anestetik (MD−29.1 minutes; 95% CI, −46.7 to −11.4; P = .001). Nebyl identifikován rozdíl v čase potřebném k vyhovění verbální výzvě, procentu času v cílené hladině sedace, nežádoucích účinků, mortalitě a délce hospitalizace.

Závěrem: Sedace volatilními anestetiky vedla k signifikantní redukci času weaningu bez negativního ovlivnění krátkodobého outcome. Přes heterogenitu a potenciální bias je vliv volatilních anestetik statisticky signifikantní i po statistické korelaci na publikační bias vzorku.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Doporučení pro aneteziologickou praxi: revidovaná edice 2017
Gregory Dobson, Matthew Chong Lorraine Chow et al.

Aktualizované vydání doporučení pro provádění anesteziologické praxe připraveno Kanadskou Anesteziologicou společností (CAS).  Cílem doporučení je definovat bazální kvalitu a rozsahu anesteziologické praxe. 

Can J Anesth DOI 10.1007/s12630-016-0749-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Co vede ke zpoždění iniciální ATB terapie u pacientů v septickém šoku?
Andre C. K. B. Amaral, Robert A. Fowler, Ruxandra Pinto et al.

Cílem retrospektivní kohortové studie bylo identifikovat faktory asociované se zpožděním iniciální ATB terapie u pacientů v septickém šoku. Do multicentrické studie bylo celkem zapojeno 24 ICU jednotek a analyzováno bylo 6 720 pacientů. Vyšší hodnota Acute Physiology Score (+24 min na 5 Acute Physiology Score bodů; p < 0.0001), vyšší věk (+16 min na 10 let; p < 0.0001), komorbidity (+35 min; p < 0.0001), délka hospitalizace před atakou hypotenze [< 3 dny (+50 min; p < 0.0001), 3- 7 dnů (+121 min; p < 0.0001),  >7 dnů (+130 min; p < 0.0001)] a diagnóza pneumonie (+45 min; p < 0.01) byli asociováne s prodlevou v iniciální ATB terapii. Komunitní infekce (–53 min; p < 0.001)  a vzestup teploty (–15 min na 1°C; p < 0.0001) byli naopak asociovány se zkrácením první dávky ATB.  

Závěrem: výsledky studie poukazují na rizikové faktory, které můžou být spojené se zpožděním iniciální ATB terapie a můžou být použity pro zlepšení kvality péče v budoucnosti. Fakt, že v akademických (terciarní) nemocnicích ve srovnání s nižším stupněm nemocnic byla ATB aplikována s prodlevou, vyžaduje další výzkum a evaluaci v RCT (randomizovaných kontrolovaných studiích) studiích.

 

Crit Care Med 2016; 44:2145–2153

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Ringer laktát je asociován s redukcí mortality a nižším výskytem AKI u kriticky nemocných pacientů: retrospektivní kohortová analýza
Fernando G. Zampieri, Otavio T. Ranzani, Luciano Cesar Pontes Azevedo et al.

Cílem retrospektivní kohortové analýzy bylo zhodnotit vliv podaného ringer-laktátu v % během prvních 2 dnů pobytu v intenzivní péči na nemocniční mortalitu a výskyt akutního renálního selhání (AKI). Do retrospektivní kohortové analýzy bylo celkem zařazeno 10 249 pacientů z Multiparameter Intelligent Monitoring in Intensive Care-II databáze.  Inclusion kritériá pro zařazení byli: pobyt v intenzivní péči >2 dny, vstupní kreatinin <5mg/dl a >500 ml podaných infuzních roztoků během prvních 48 hodin. Vyšší %LR bylo asociováno s nižší mortalitou a nižším výskytem AKI.

Závěrem: Vyšší %LR bylo asociováno s redukcí nemocniční mortality a nižším výskytem AKI mezi 3.-7. dnem po přijetí do intenzivní péče. Asociace mezi %LR a mortalitou bylo ovlivněno celkovým množstvím podaných tekutin. 

Crit Care Med 2016; 44:2163–2170

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Dexmedetomidin u kriticky nemocných pediatrických pacientů s akutním respiračním selháním
Mary Jo C. Grant, James B. Schneider, Lisa A. Asaro et al.

Aktuální praxe sedace u kriticky nemocných pediatrických pacientů je suboptimální. Cílem sekundární analýzy Randomized Evaluation of Sedation Titration for Respiratory Failure clinical trial bylo popsat praxi sedace dexmedetomidinem u kriticky nemocných pacientů s akutním respiračním selháním. Do studie bylo celkem zapojeno 31 pediatrických jednotek intenzivní péče (PICU) a celkový počet zařazených pacientů byl 2 449 (ve věku 2 týdny - 17 let věku). Pacienti byli rozděleni do skupin v závislosti od aplikace dexmdetomidinu (DEX) jako primárního, sekundárního, periextubačního léku, nebo do skupiny bez DEX. Celkem 1 224 pacientům (49%) byl podán dexmedetomidin. U 138 pacientů (11%) byl Dex podán jako primární sedativum a pacienti ve skupině vykazovali nižší závažnost kritické nemoci  (dle Pediatric Risk of Mortality III-12 score median 6 [ 3–11]) a ve srovnání s ostatními skupinami vykazovali pacienti nejvyšší míru agitace. V intervenční skupině byl čas potřebný k dosažení cílené hladiny sedace pozitivně ovlivněn (z 28% -50%) během prvního dne terapie DEX jako primárního sedativa. Ve skupine DEX jako sekundární agent (n = 280; 23%) byl vyšší podíl pediatrických pacientů s těžkým ARDS a/nebo orgánovým selháním. U pacientů s DEX jako sekundární agens byl vyšší výskyt nedostatečné analgezie (22% vs 11%) a nedostatečné sedace (31% vs. 16%). Dexmedetomidn jako periextubační agens byl použit u pacientů (n = 178; 15%), kteří netolerovali intubaci, nižší level sedace a měli kratší weaning (2.1 vs 2.3 dnů).

Závěrem: Dexmedetomidin u pacientů s nižším stupněm orgánové dysfunkce vede k rychlému dosažení cílové hladiny sedace. Jako sekundární agent  neměl ve sledovaném souboru statisticky signifikantní benefit. Sedace dexmedetomidinem může mít u pacientů netolerujících sedaci a intubační kanylu pozitivní efekt na zkrácení doby weaningu. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Ultrazvukem navigované arteriální katetrizace u kriticky nemocných pediatrických pacientů
David B. Kantor, Erik Su, Carly E. Milliren et al.

Katetrizace periférní arterie je běžný výkon u kriticky nemocných pediatrických pacientů. Benefit ultrazvukové navigace obzvláště při kanylaci lékařů v tréningu není jasný. Cílem studie bylo zhodnotit jestli ultrazvuková navigace vede k redukci času punkce, ovlivňuje úspěšnost punkce ve srovnání s palpační metodou. Do prospektivní observační studie bylo celkem zařazeno 208 punkcí periférní arterie (192 pacientů ve věku 1měsíc - 20let) provedeno 45 lékaři v předatestační přípravě. Ve srovnání s palpační metodou byla ultrazvuková navigace asociována s redukcí času punkce (8.1 ± 5.2 min versus 16.5 ± 8.8 min; p < 0.001), redukcí počtu pokusů (3.1 ± 2.6 pokusů ve srovnání s 6.9 ± 4.2; p < 0.001) a k zvýšení úspěšnosti prvního vpichu  (28% vs. 11%; p = 0.001).  

Závěrem: ultrazvukem navigovaná punkce a.radialis u kriticky nemocných je asociována s lepší efektivitou a outcomem ve srovnání s palpační metodou u lékařu v předatestační přípravě.

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Preoxygenace: fyziologický podklad, benefit a potenciální riziko
Usharani Nimmagadda, M. Ramez Salem a George J. Crystal

Preoxygenace pacientů před indukcí do anestezie a tracheální intubace je frekventně implementovaný a doporučovaný anesteziologický postup. Cílem preoxygenace je zvýšit zásobu kyslíku a oddálit desaturaci hemoglobinu v arteriální krvi během apnoe. Protože obtížná ventilace a intubace je predikovatelná jenom omezeně, je aktuálně preoxygenace doporučena pro všechny pacienty. Během vyvádění z anestezie může reziduální vliv anestetik společně s nedostatečnou reverzí neuromuskulární blokády vést k hypoventilaci, hypoxemii a k zvýšení asociované morbidity a mortality. Vzhledem na potenciální komplikace je rutinní preoxygenace doporučena taky před tracheální extubací. Cílem přehledového review článku je přiblížit fyziologický podklad, klinický benefit a potenciální rizika preoxygenace a popsat její efektivitu. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Vysazení nebo podání ACE-inhibitorů nebo Blokátorů Angiotenzinových-II receptorů před nekardiochirurgickou operací
Pavel S. Roshanov, Bram Rochwerg, M.Sc., Ameen Patel et al.

Vliv vysazení vs. podání ACE-inhibitorů nebo blokátorů angiotenzinových-II receptorů (BA-IIR  )na kardiovaskulární outcome u pacientů s chronickou medikací není známý. V prospektivní kohortové studii se analyzovali data u celkem 14 687 pacientů (z toho 4 802 pacientů medikujících ACEi nebo blokátory angiotenzinových receptorů) ve věku >45 let podstupujících nekardiochirurgickou operaci ve sledovaném období 2007-2011. Primárním outcome byl efekt vysazení nebo podání ACEi a BA-IIR  na celkovou mortalitu, výskyt CMP, infarktu myokardu ve sledovaném 30-denním pooperačním období. Jako sekundární outcome byl definován výskyt klinicky významné perioperační a pooperační hypotenze. U pacientů, kterým nebyla aplikována předoperační medikace, byla signifikantně nižší mortalita, výskyt CMP a infarktu myokardu (150/1,245 [12.0%] vs. 459/3,557 [12.9%]; RR, 0.82; 95% CI, 0.70 to 0.96; P = 0.01) a nižší výskyt intraoperační hypotenze (RR, 0.80; 95% CI, 0.72 to 0.93; P < 0.001). Riziko pooperační hypotenze bylo srovnatelné mezi skupinami (RR, 0.92; 95% CI, 0.77 to 1.10; P = 0.36).

Závěr: nepodání ACE-inhibitorů nebo blokátorů angiotenzinového receptoru II před nekardiochirurgickou operací bylo asociované s nižším rizikem úmrtí a pooperačních kardiovaskulárních nežádoucích účinků.  

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Subglotické odsávání k prevenci ventilátorové pneumonie:update meta-analýzy
Zhi Mao, Ling Gao, Guoqi Wang et al.

Potenciální benefit drenáže a odsávaní subglotické sekrece k prevenci ventilátorové pneumonie (VAP) není dobře popsán. Autoři proto přináší meta-analýzy s cílem zhodnotit efekt a vliv subglotického odsávání v klinické praxi. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 20 randomizovaných (RCTs) studií o celkovém vzorku 3 544 pacientů. Subglotické odsávání bylo asociované s redukcí incidence VAP ve 4 dobře designovaných studiích (relative risk (RR) 0.54, 95 % confidence interval (CI) 0.40–0.74; p < 0.00001) a taky ve všech ostatních studiích (RR = 0.55, 95 % CI 0.48– 0.63; p < 0.00001). Subglotické odsávání vedlo k redukci časné VAP, grampozitivní i gramnegativní etiologie VAP a délky umělé plicní ventilace a taky vedlo k prodloužení času bez VAP. Nebyl identifikován vliv na pozdní VAP, mortalitu v intenzivní péči, celkovou mortalitu a délku pobytu v intenzivní péči.

Závěrem: Subglotické odsávání vedlo k redukci incidence VAP, redukci délky umělé plicní ventilace, nicméně nebyl detekován vliv na mortalitu a délku pobytu v intenzivní péči. Subglotické odsávání je doporučeno k prevenci VAP a k redukci délky umělé plicní ventilace obzvláště u vysoce rizikových pacientů s rizikem vzniku časné VAP.

Mao et al. Critical Care (2016) 20:353 DOI 10.1186/s13054-016-1527-7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Bazální hodnota pulzového tlaku, akutní renální selhání a mortalita po nekardiochirurgické operaci
Adriana D. Oprea, Frederick W. Lombard, Wen-Wei Liu et al.

Elevace pulzového tlaku (pulse pressure – PP) je důležitým a nezávislým prediktorem kardiovaskulárního outcome a akutního renálního selhání (AKI) po kardiochirurgických operacích. Cílem studie bylo zhodnotit vliv elevace PP na výskyt AKI a 30- denní mortalitu po nekardiochirurgické operaci. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 9 125 pacientů ve sledovaném období 2006 – 2009. Jako bazální hodnota krevního tlaku byl definován průměr 5ti měření krevního tlaku před indukcí do anestezie. Ve sledovaném vzorku pacientů byla bazální hodnota PP <40 mm Hg u 1426 (15.6%), 40–80 mm Hg in 6926 (75.9%), a >80 mm Hg u 773 (8.5%) pacientů. Celková incidence AKI byla 19.8%, z toho 8.4% (151 pacientů) bylo AKI  definované jako stage II a 4.2% (76 pacientů) jako stage III. Elevace bazálních hodnot PP byla asociována s vyšším rizikem AKI (OR na 20mmHg PP 1.17; 95% confidence interval [CI], 1.10–1.25; P < .0001). Zvýšená hodnota PP byla taky asociována s mírným stupněm AKI (stage I; OR, 1.19; 95% CI,1.11–1.27; P < .0001), nicméně nebyla detekována asociace mezi PP a vyšším stupněm AKI nebo 30-denní mortalitou.

Závěrem: Ve sledovaném souboru byla detekována signifikantní asociace mezi elevací bazální hodnoty PP a výskytem mírné formy AKI v pooperačním období, nicméně tato asociace nebyla detekována u vyšších stupňů AKI a nebyla spojena s 30-denní mortalitou. 

Anesth Analg 2016;123:1480–9

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Předoperační anemie a nemocniční mortalita pediatrických pacientů podstupujících nekardiochirurgickou operaci
David Faraoni, James A. DiNardo, a Susan M. Goobie

Cílem studie bylo zhodnotit vliv předoperační anemie na mortalitu u pediatrických pacientů podstupujících nekardiochirurgický operační výkon. Do studie byli zařazeni pacienti ve věku 1-18 let s dostupnou hodnotou předoperačního hematokritu (HCT) ve sledovaném období 2012-2014 v pediatrické databázi American College of Surgeons NationalSurgical Quality Improvement Program (ACS NSQIP). Primárním outcome byla incidence nemocniční mortality. Z celkového počtu pediatrických pacientů v databázi 183 833 byla hodnota předoperačního HCT dostupná u 74 508 (41%). Po vyřazení pacientů <1 rok věku (n = 12,063), s vrozenými srdečními vadami (n=8943) a pacientů, kterým byla peroperačně aplikována krevní transfuze (n=1880) bylo celkem 12 551 (24%) pacientů anemických a 39 071 pacientů normální hodnotou HCT. Medián předoperačního HCT byl 33% u pacientů s anemií a 39% u pacientů bez anemie. Dle výsledků statistické analýzy byla předoperační anemie asociována s vyšším rizikem nemocniční mortality (OR, 2.17; 95% CI, 1.48–3.19; P < .001).

Závěrem: Pediatričtí pacienti s předoperační anemií měli ve sledovaném souboru vyšší riziko nemocniční mortality, nicméně je potřeba dalších studií k zhodnocení eventuální předoperační korekce hodnoty HCT na ovlivnění outcome. 

Anesth Analg 2016;123:1582–7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Monitorace a reverse neuromuskulární blokády
Sorin J. Brull, Aaron F. Kopman

Pooperační reziduální blokáda je frekventní a potenciální problém, který je pořád aktuální. Tradiční farmakologická reverze (anticholinesterázy) je neefektivní při reverzi hluboké neuromuskulární blokády a paradoxně na vrcholu křivky zotavení může aplikace anticholinesteráz vést k indukci svalové slabosti. Nové selektivní antidotum sugammadex lze použít k reverzi blokády navozené aminosteroidy (sugammadex neúčinkuje na benzilizochinoliny), nicméně efektivní dávka sugammadexu je závislá na hloubce blokády, dle objektivní monitorace (akcelerometrie). K objektivnímu perioperačnímu  zhodnocení neuromuskulární blokády je nevyhnutná objektivní monitorace pomocí periférního nervového stimulátoru. Ačkoliv v mnoha případech jsou v klinické praxi používané subjektivní známky zotavení, jejich prediktivní hodnota je limitována. Klinické hodnocení svalové síly pomocí testů elevace hlavy nad podložku, síla stisku a ventilační parametry (vitální kapacita a dechový objem) jsou nedostatečně senzitivní. Jako objektivní metoda evaluace zotavení z nervovosvalové blokády je akcelerometrie v TOF (train-of-four) modu, při dosažení hodnot TOFr>90%. 

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Aktivovaný protein C a hyperfibrinolýza akutní traumatické koagulopatie
Ross A. Davenport, Maria Guerreiro, Daniel Frith et al.

Trauma je vedoucí příčinou celosvětové morbidity a mortality. U 40% traumatizovaných pacientů je příčinou úmrtí krvácení. Akutní traumatická koagulopatie (TIC - trauma induced coagulopathy) vede k exacerbaci krvácení, nicméně stupeň inhibice prokoagulační cesty (antikoagulace), deplece fibrinogenu a fibrinolýza, které jsou základem patofyziologie TIC nejsou detailně popsány. Kombinaci experimentální studie na myším modelu a observaci na lidských pacientech se autoři snažili evaluovat predominantní patofyziologii TIC. V observační části studie bylo sledovaných 300 pacientů s traumatem. Sekundární část studie - myší model TIC se supresí aktivace proteinu C cestou genetické mutace trombomodulinu. U obou částí studie byla hodnocena koagulace, sérové hladiny aktivovaného proteinu C a rotační tromboelastometrie (ROTEM). U pacientů s TIC byla detekována elevovaná hladina aktivovaného proteinu C (APC) s prohloubením fibrinolytické aktivity a časná deplece fibrinogenu. Prokoagulační kaskáda byla jenom minimálně ovlivněna a kapacita ke generaci trombinu byla zachována. Na animálním modelu transgenních myší s redukovanou kapacitou aktivovat protein C byla fibrinolýza a deplece fibrinogenu signifikantně oslabena.

Závěr: Fibrinolýza a fibrinogenolýza mediovaná cestou aktivovaného proteinu C  je predominantní patofyziologicou podstatou TIC. Výsledky studie poukazují na dominantní úlohu kaskády proteinu C u TIC.

Anesthesiology 2017; 126:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Dlouhodobý outcome pacientů s akutním respiračním selháním lečených neinvazivní ventilací na standardním oddělení
Luca Cabrini, Giovanni Landoni, Speranza Bocchino et al.

Neinvazivní ventilace je život zachraňující postup a metoda, která je ve vzestupné frekvenci používaná k terapii akutního respiračního selhání. Převažně je neinvazivní ventilace (NIV) používána v prostředí intenzivní péče, nicméně v některých indikacích je možno NIV použít taky na standardním oddělení. Jenom několika málo článků se věnovalo dlouhodobému outcome pacientů léčených NIV. Cílem studie bylo zhodnotit 1-leté přežití pacientů léčených NIV mimo ICU (ARO/JIP) prostředí z důvodu akutního respiračního selhání (ARI). Do prospektivní observační pragmatické studie bylo celkem zařazeno 220 pacientů s ARI. Mortalita byla sledována v 30- (20%),90-denním (26%) a 1letém období (34%). Po odstranění DNR-pacientů ze skupiny byla výsledná mortalita souboru 13%, 19% a 28%. Jako nezávislé prediktory mortality byli dle výskedků analýzy identifikovány: onkologické onemocnění, pneumonie u hematologických pacientů a status DNR. Jako protektivní faktor asociován se zlepšením mortality byla identifikována pooperační respirační insuficience. 

Závěrem: Dlouhodobý outcome pacientů s NIV aplikovaným na standardním oddělení se neliší NIV na ICU prostředí. Onkologické onemocnění, penumonie u hematoonkologických pacientů a DNR status byli asociovány se zvýšenou mortalitou v kontrastu s pooperačním respiračním selháním. 

Crit Care Med 2016; 44:2139–2144

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %