prosinec 2016

Terapeutická hypotermie u dospělých a pediatrických pacientů s kraniotraumatem: meta-analýza
Ellie M. Crompton, Irina Lubomirova, Ioana Cotlarciuc et al.

Terapeutická hypotermie byla používaná s cílem zmírnit efekt traumatického poškození mozku. Nejasná zůstává hloubka hypotermie, délka a její timing. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt terapeutické hypotermie u dospělých a pediatrických pacientů a zhodnotit její vliv na mortalitu, neurologický outcome a nežádoucí účinky. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 41 studií u dospělých pacientů ( n= 3 109, 18-81 let) a 8 studií v pediatrické subpopulaci (n=454, 3měsíce-18 let). Dospělý pacienti léčení terapeutickou hypotermií měli o 18% nižší mortalitu (risk ratio, 0.82; 95% CI, 0.70–0.96; p = 0.01) a vykazovali o 35% lepší neurologický outcome (risk ratio, 1.35; 95% CI,1.18–1.54; p < 0.00001). Optimální management u dospělých pacientů byl identifikován jako iniciální ochlazení na cílových 33°C na dobu 72 hodin a následně spontánní pozvolné vyvedení z hypotermie. Ve skupině pediatrických pacientů byl identifikován vzestup mortality o 66% ve skupině s terapeutickou hypotermií (risk ratio, 1.66;95% CI, 1.06–2.59; p = 0.03) a zhoršení neurologického outcome (risk ratio, 0.90; 95% CI, 0.80–1.01; p = 0.06).

Závěr: Terapeutická hypotermie dle výsledků analýzy vede k pozitivnímu ovlivnění mortality a neurologického outcome u dospělých pacientů, nicméně vzhledem na negativní efekt na mortalitu a neurologický outcome nemůže být doporučená pro pediatrické pacienty.

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Zhodnocení polohy centrálního venózního katetru bedside ultrazvukem versus radiograficky u kriticky nemocných: systematické review a meta-analýza
Enyo A. Ablordeppey, Anne M. Drewry,; Alexander B. Beyer et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost bedside ultrazvukové kontroly polohy centrálního venózního katetru a vyloučení postpunkčních komplikací u kriticky nemocných pacientů ve srovnání se skiagrafií hrudníku (RTG S+P). Primárním outcome byla definována přesnost při hodnocení polohy katetru a schopnost detekce pneumothoraxu. Sekundární outcome byla definována implementace do praxe a  efektivita. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 15 studií o celkovém vzorku 1 553 centrálních venózních katetrů. Senzitivita a specificita ultrazvuku k detekci malpozice katetru byla 0.82 (0.77– 0.86) a 0.98 (0.97–0.99). Senzitivita a specificita ultrazvuku k detekci pneumothoraxu byla téměř 100%. Bedside ultrazvukové vyšetření vedla k střední redukci času potvrzení korektní polohy centrálního venózního katetru o 58.3 minut. Riziko bias a heterogenita studií byla vysoká. 

Závěr: Bedside ultrazvuk je rychlejší a efektivní metoda k detekci postpunkčního pneumothoraxu. Při malpozici je schopen USG detekovat 4 z 5 případů, a to rychleji jako skiagrafické zobrazení. 

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Perioperační terapie glukokortikoidy u elektivní nekardiochirurgické operace: systematické review a meta-analýza
Andrew J. Toner, Vyhunthan Ganeshanathan, Matthew T. Chan et al.

Glukokortikoidy v indikaci terapie a prevence pooperační nauzey a zvracení ve zvýšeném procentu implementují do perioperační terapie. Vzhledem na spektrum jejich potenciálních nežádoucích účinků jsou obavy stran bezpečnosti jejich podání. Autoři v systematickém review a meta-analýze sledovali asociaci mezi aplikací glukokortikoidů v perioperačním období a výskytem pooperační hyperglykemie a incidencí pooperačních infekcí. Do analýzy byli zahrnuty studie na dospělé populaci ve sledovaném období, u kterých byl sledován bezpečnostní faktor. V následné subanalýze byli glukokortikoidy hodnoceny dle ekvivalentní dávky dexamethasonu: nízká dávka (pod 8mg), střední dávka (8-16mg) a vysoká dávka (nad 16mg). Primárním outcome byl výskyt infekcí rány a vrcholová hladina glykemie v perioperačním období.  Do analýzy bylo celkem zahrnuto 56 studií. Podání glukokortikoidů nemělo vliv na výskyt ranních infekcí (odds ratio, 0.8; 95% CI, 0.6-1.2) a vedlo k nevýznamné elevaci perioperační hladiny glykemie (weighted mean difference, 20.0 mg/dl; CI, 11.4-28.6; P < 0.001 nebo 1.1 mM; CI, 0.6-1.6). Glukokortikoidy vedly k redukci elevace CRP (weighted mean difference, −22.1 mg/l; CI, −31.7- −12.5; P < 0.001), nicméně jiné nežádoucí účinky a celková délka hospitalizace se mezi skupinami statisticky signifikantně nelišili.

Závěrem: aktuální evidence poukazují na bezpečnost perioperační terapie glukokortikoidy , bez negativního ovlivnění výskytu ranních infekcí, hyperglykemie a jiných nežádoucích účinků,  

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Guidelines k rodinně-orientované péči v neonatologii, pediatrii a dospělé intenzivní péči
Judy E. Davidson, Rebecca A. Aslakson, Ann C. Long et al.

S cílem formulovat doporučení k zapojení rodiny a rodinných příslušníku do intenzivní péče v neonatologii, pediatrii a taky v dospělé intenzivní péči autoři na základě Grading of Recommendations, Assessment, Development and Evaluations methodology to make recommendations for practice vytvořili celkem 23 jednotlivých doporučení. Doporučení vzhledem na insuficientní data byli hodnoceni jako středně silné, slabé a velmi slabé a týkají se: komunikace s rodinou, přítomnosti rodiny, podpory rodiny, konzultace a složení ICU týmu, operačním a environmentálním faktorem.

Závěrem: Aktuální guidelines zahrňují nejlepší evidence-based rodinně-orientovanou intenzivní péči. Všechny formulované doporučení jsou slabé ve světle EBM (evidence-based medicine), co poukazuje na potřebu dalšího výzkumu k identifikaci efektivních intervencí s cílem zlepšit intenzivní péči ve všech její aspektech. 

Crit Care Med 2017; 45:103–128

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Perioperační terapie statiny u kardiochirurgických pacientů: meta-analýzy randomizovaných kontrolovaných studií
Alessandro Putzu, Bruno Capelli, Alessandro Belletti et al.

Několik studií popisuje aktuálně benefit terapie statiny v perioperačním období na outcome kardiochirurgických pacientů, nicméně recentní randomizované kontrolované studie poukazují spíše na asociované riziko spojené s terapií. Cílem meta-analýzy a systematického review bylo zhodnotit vliv perioperační terapie statiny na pooperační outcome pacientů po kardiochirurgické operaci. Jako pooperační outcome byli definované: výskyt akutního renálního selhání (AKI), fibrilace síní (AF), cévní mozková příhoda (CMP), infekce a mortalita. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 23 randomizovaných kontrolovaných studií o vzorku 5102 pacientů. Meta-analýzy studií s nízkym bias detekovala asociaci mezi terapii statiny a výskytem AKI 314 z 1318 (23.82%) ve skupině se statiny versus 262 z 1319 (19.86%) v kontrolní skupině; OR 1.26 (95%CI 1.05-1.52); p = 0.01). Dle analýzy byla terapie statiny spojena s mírně vyšší nemocniční mortalitou.

Závěrem: Aktuální data poukazují na nulový benefit statinů v před a perioperačním období u kardiochirurgických pacientů vzhledem na outcome. Statiny nevykazují protektivní efekt před vznikem AF, CMP, infarktu myokardu, nebo infekce. Terapie statiny je asociována s potenciální rizikem vzniku AKI a eventuální negativní efekt na přežití pacientů nemohl být vyloučen.    

Putzu et al. Critical Care (2016) 20:395

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Perioperační intravenózní tekutinová terapie v pediatrii: doporučení německé asociace vědeckých medicinských společností
R Sümpelmann, Karin Becke, Sebastian Brenner et al.

Cílem doporučení Perioperační infuzní terapie v pediatrii je bezpečnost a efektivita. Tekutinová terapie je zaměřena na udržení/obnovení fyziologického stavu (normovolemie, adekvátní tkáňové perfuze, metabolické funkce a acidobázické rovnováhy). Vzhledem na dané cíle je nutno minimalizovat dobu předoperačního lačnění k prevenci dyskomfortu, dehydratace a ketoacidózy. Fyziologicky komponované isotonické roztoky elektrolytů s 1-2.5% glukózy jsou doporučeny k bazální intraoperační infuzi k udržení normoglykemie a vyhnutí se hyponatremie, hyperchloremie a lipolýzy. Další isotonické roztoky elektrolytů bez glukózy můžou být použity k optimalizaci pacientů s hemodynamickou nestabilitou. Koloidní roztoky (albumin, želatina, hydroxyetylškrob) jsou doporučeny k obnovení normovolemie s cílem zabránit přetížení tekutinami v situaci, kdy krystaloidní roztoky jsou nedostatečné a podání transfuzních přípravků není indikováno. Monitorace byla měla být extendována v případě rozsáhlých chirurgických výkonu a autototransfuzní manévry s cílem zhodnotit fluid-responsiveness jsou doporučeny.

  

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 10–18

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Pozitivní bilance tekutin zvyšuje riziko úmrtí u pacientů v sepsi: mezinárodní audit
Yasser Sakr, Paolo Nahuel Rubatto Birri, Katarzyna Kotfis et al.

Excesivní tekutinová terapie a pozitivní tekutinová bilance u pacientů v sepsi může být asociovaná s negativním outcome a rizikem zvýšené mortality a morbidity. Do observační kohortové studie bylo celkem zapojeno 730 jednotek ICU v celkem 84 krajinách.  Do analýzy bylo zahrnuto 1 808 pacientů s přijímací diagnózou sepse. Pacienti byli rozděleni dle kumulativní tekutinové bilance v prvních 24 hodinách a následně v době 72 hodin od příjmu. ICU a nemocniční mortalita souboru byla 27.6% (24 hodin) a 37.3% (72 hodin).  Kumulativní tekutinová bilance se zvýšila z iniciálních 1 217 ml (–90 to 2,783 mL během prvních 24 hodin na 1 794 ml (–951 to 5,108 mL)  v době 72 hodin od příjmu a následně klesala. Kumulativní příjem tekutin byl srovnatelný u přeživších a zemřelých pacientů, nicméně bilance tekutin u přeživších byla méně pozitivní vzhledem na vyšší výdej tekutin. Pozitivní tekutinová bilance se změnila na negativní v době 72 hodin od příjmu u přeživších nicméně u zemřelých pacientů přetrvávala pozitivita bilance tekutin. Dle statistické analýzy nebyla pozitivní tekutinová bilance v prvních 24 hodinách asociována s negativním ovlivněním outcome, riziko úmrtí nicméně stoupalo s pozitivní bilanci v době 72hodin.

Závěr: Ve sledované kohortě byla pozitivní tekutinová bilance asociovaná s negativním outcome době 72 hodin od příjmu. 

Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Terapie statinu u pacientů s ARDS: meta-analýza
Myura Nagendran, Daniel F. McAuley, Peter S. Kruger et al.

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv statinů u pacientů s ARDS. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 6 randomizovaných  klinických studií o vzorku 1755 pacientů. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v primárním outcome - 28-denní mortalita [relative risk (RR) 1.03, 95% CI 0.86–1.23], počet dnů bez umělé plicní ventilace (mean difference0.34 dne, 95% CI −0.68 to 1.36), nebo závažných nežádoucích účinků (RR 1.14, 95% CI 0.84–1.53). U pacientů ve skupině se statiny byla detekována signifikantně vyšší hladina kreatinkinázy nebo transamináz (106/879; 12.1%) ve srovnání s kontrolní skupinou(78/876; 8.9%) (RR 1.40, 95% CI 1.07–1.83, p = 0.015).

Závěr: Dle výsledků analýzy nebyl identifikován pozitivní efekt iniciace terapie statiny u pacientů s ARDS, a to jak v celé kohortě, tak v jednotlivých podskupinách. Kromě zvýšení hladin kreatinkinázy a transamináz nebyli detekovány žádné asociované nežádoucí účinky. Dle výsledků meta-analýzy nemůže být aktuálně terapie statiny u pacientů s ARDS doporučena.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4649-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Národní a mezinárodní doporučení k hemoterapii v porodnictví:kvalitativní review
Ruth Shaylor, Carolyn F. Weiniger, Naola Austin et al.

V rozvinutých krajinách stoupá procento pacientek s poporodním krvácením (PPH) vyžadujících transfuzní terapii z důvodu krevní ztráty. Autoři přináší přehled doporučení American College of Obstetricians and Gynecologists; The Royal College of Obstetricians and Gynecologists, United Kingdom; The Royal Australian and New Zealand College of Obstetricians and Gynecologists; The Society of Obstetricians and Gynecologists of Canada; interdisciplinární skupina expertů Rakouska, Německa a Švýcarska a French College of Gynaecologists and Obstetricians. Autoři dále analyzovali doporučení publikované  společností The National Partnership for Maternal Safety. 

Anesth Analg 2017;124:216–32

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Midazolam per os versus Dexmedetomidin intranazálně v premedikaci pediatrických pacientů k CT vyšetření: randomizovaná dvojitě-zaslepená studie
Babita Ghai, Kajal Jain, Akshay Kumar Saxena et al.

Pediatričtí pacienti indikování k CT vyšetření frekventně vyžadují periprocedurální sedaci k prevenci pohybových artefaktů a k supresi stresové reakce spojené s vyšetřením a kanylací intravenózního vstupu.  Cílem randomizované, dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit efektivitu premedikace midazolamem per os a intranazálně aplikovaným dexmedetomidinem. Do studie bylo celkem zařazeno 59 pacientů ve věku 1-6 let. Pacienti byli randomizováni do skupiny s midazolamem per os v dávce 0.5mg/kg (skupina M) a do skupiny s dexmedetomidinem (D) v dávce 2,5mcg/kg intranazálně. Po 30-ti minutovém intervalu od aplikace premedikace byla zavedena intravenózní žilní kanyla a odpověď  na punkci byla hodnocena dle Groningen Distress Rating Scale (GDRS). Po kanylaci byli pacienti přesunuti do CT vyšetřovny a stupeň sedace byl hodnocen dle  Ramsay sedation score (RSS). CT vyšetření bylo provedeno bez aditivní sedace při RSS ≥4. V případě nedostatečné hloubky sedace (RSS ≤ 3), nebo přítomnosti nežádoucích pohybů byl aplikován ketamin v dávce 1mg/kg i.v. jako iniciální dávka a následně v bolusech 0.5mg/kg i.v. Signifikantně vyšší procento pacientů ve skupině D (67%) dosáhlo cílený level sedace RSS ≥ 4, ve srovnání se skupinou M (24%). Signifikantně nižší GDRS skóre vykazovali pacienti v D skupině D (1(1–2)) ve srovnání s M (2(1–2) skupinou.

Závěrem: V dávkování dle protokolu studie vedla premedikace dexmedetomidinem intranazálně (2.5 mcg/kg) k superiorní sedaci ve srovnání s midazolamem per os (0.5mg/kg).

     

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 37–44

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Intracerebrální krvácení – lokalizace a funkční outcome: systematické review a meta-analýza
Anirudh Sreekrishnan, Jennifer L. Dearborn,David M. Greer et al.

Intracerebrální krvácení (ICH) vykazuje nejvyšší mortalitu pacientů s CMP.  Lokalizace ICH lobární versus non-lobárně má vliv na mortalitu a funkční outcome, nicméně vliv jiné lokalizace není aktuálně popsán. Do meta-analýzy s cílem zhodnotit vliv jednotlivých lokalizací ICH na mortalitu a funkční outcome pacientů bylo celkem zařazeno 37 studií, kde majorita pacientů byla následně sledována 3 měsíce od inzultu. Ve většině studií byla lobární lokalizace ICH asociována s lepších funkčním outocme dle Modified Rankin Scale (mRS) nebo Glasgow Outcome Score (GOS) ve srovnání s hlubokým uložením ICH. U některých studií byla identifikována negativní asociace s hlubokým ICH lokalizovaným v thalamu.

Závěrem: Lepší funkční outcome byl detekován u lobárních ICH ve srovnání s non-lobárnim ICH. 

Neurocrit Care (2016) 25:384–391

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Délka antibiotické terapie u pacientů s komunitní pneumonií
Jonathan S. Lee, Daniel L. Giesler, Michael J. Fine

Cílem multricentrické randomizované studie bylo definovat optimální délku antibiotické (ATB) terapie u pacientů s komunitní pneumonií. Do multicentrické studie byli zapojeny celkem 4 centra ve sledovaném období 2012-2013. Celkem bylo do studie zařazeno 312 pacientů s diagnózou komunitní pneumonie (CAP).  Pacienti byli na 5. den hospitalizace randomizováni do intervenční versus kontrolní skupiny. Pacienti v intervenční skupině byli léčeni ATB v délce minimálně 5 dnů a ATB terapie byla vysazena při dosažení tělesné teploty ≤37.8°C během 48 hodin a pacienti vykazovali max. 1 CAP-asociovanou známku klinické nestability. Délka ATB terapie v kontrolní skupině byla stanovena dle klinického uvážení ošetřujících lékařů. Celkem 312 pacientů bylo randomizovaných do kontrolní (n=150) a intervenční (n=162) skupiny. Střední věk pacientů byl 66.2 a 64.7 v kontrolní a v intervenční skupině. V kontrolní skupině bylo 95 (63.3%) mužů a 55 žen (36.7%). V kontrolní skupině bylo celkem 101 mužů (62.3%) a 61 žen (37.7%). Klinický úspěch byl identifikován u 48.6% (71 z 150) v kontrolní skupině a u 56.3% (90 z 162) v intervenční skupině na 10. den hospitalizace a 88.6% (132 z 150) versus 91.9% (147 z 162) na 30. den sledování.

Závěrem: Americká asociace pro infekční nemoci a Americká asociace onemocnění hrudníku doporučuje implementovat do klinické praxe antibiotickou terapii založenou na kritériách klinické stability  u pacientů s komunitní pneumonií.

JAMA Intern Med. 2016;176(9):1257-1265.

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Akutní normovolemická hemodiluce a krevní transfuze v pediatrické kardiochirurgii: prospektivní observační studie
Roby Sebastian, Todd Ratliff, Peter D. Winch et al.

Majorita krevních allogenních transfuzí je aplikována perioperačně, obzvláště v kardiochirurgii. Kromě finančních důsledků je v dnešní době vzrůstající evidence poukazující na asociaci mezi hemotrapii mortalitou a morbiditou. Akutní normovolemická hemodiluce (ANH) může vést k limitaci potřeby krevních transfuzí. Primárním outcome observační studie bylo zhodnotit jestli metoda sběru hemodiluce (sběrný sáček pro hemodiluci vs. stříkačka) mají vliv na funkci a počet trombocytů. Sekundární outcome byla potřeba krevních transfuzí v perioperačním období. Do studie bylo celkem zařazeno 50 pacientů podstupujících kardiochirurgický výkon ve sledovaném 6 měsičním období. Počet trombocytů a funkce trombocytů byli vyšetřováni okamžitě po odběru a před retransfuzí odebrané hemodiluce. Dále byl sledován objem ANH, délka skladování a počet a druh všech transfuzních přípravků aplikovaných v perioperačním období. Nebyl detekován vliv odběru na funkce a počet trombocytů v ANH krvi. Celkem 23 pacientům byli v perioperačním období aplikovány transfuzní přípravky a u 27 nebyli kromě vlastní ANH podány během celé hospitalizace žádné transfuzní přípravky. Větší objem a delší skladování ANH byli asociovány s potřebou intraoperační krevní transfuze. 

Závěr: ANH chrání trombocyty před nežádoucím vliverm mimotělního oběhu a poskytuje allogení krev, která na konci operace může korigovat krevní ztrátu. Funkce a počet trombocytů byl zachován nezávisle od metody skladování ANH.  

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 85–90

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Resuscitační endovaskulární balonková okluze versus klemování aorty u pacientů s kritickým traumatem: národní kohortová studie
Toshikazu Abe, Masatoshi Uchida, Isao Nagata et al.

Okluze aorty (AO) během resuscitace pacientů s kritickým traumatem zůstává kontroverzní. Cílem retrospektivní kohortové studie bylo porovnat resuscitaci metodou endovaskulární balonkové okluze (REBOA) versus klemování aorty (ACC). Primárním outcome byla nemocniční mortalita a sekundární outcome byla mortalita na oddělení urgentního příjmu. Z celkového počtu  159 157 pacientů ve sledovaném registru splnilo inclusion kritériá 903 pacientů. Mortalita v REBOA skupině byla 405/607 (67%) ve srovnání s ACC skupinou 210/233 (90%). Pacienti v REBOA skupině měli vyšší revised trauma score (RTS) (mean ± SD, 5.2 ± 2.0 vs. 4.2 ± 2.2; P < 0.001), vyšší Injury Severity Score (ISS) (median); 34 (25) vs. 34 (20); P < 0.001) a vyšší pravděpodobnost přežití (0.43 ± 0.36 vs. 0.27 ± 0.30; P < 0.001) ve srovnání s ACC skupinou. Po adjustaci dle trauma and injury score (n=903) bylo odds ratio (OR) nemocniční mortality pacientů v REBOA skupině 0.309 (95% confidence interval (CI) = 0.190–0.502). Podobné OR bylo detekováno při adjustaci na RTS (OR = 0.224; 95% CI = 0.129–0.700) a ISS (OR, 0.188; 95% CI, 0.116 to 0.303). Dle výsledků analýzy byla REBOA asociována s nižší mortalitou ve srovnání s ACC postupem  (OR, 0.261; 95% CI, 0.130 to 0.523).¨

Závěrem: Traumatizovaní pacienti s nutností okluze aorty během  resuscitace měli vysokou mortalitu. REBOA postup může být superiórní alternativní metodou k ACC u pacientů s kritickým traumatem.

Abe et al. Critical Care (2016) 20:400

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Hypotermie a neuroprotekce u konvulzivního status epilepticus
Stephane Legriel, Virginie Lemiale, Maleka Schenck et al.

Konvulzivní status epilepticus může vést frekventně k permanentnímu neurologickému deficitu. Cílem multricentrické studie bylo zhodnotit efekt indukované hypotermie na neurologický outcome pacientů s konvulzivním status epilepticus (SE). Do studie bylo celkem zařazeno 270 pacientů se SE, u kterých byla indukovaná cílená hypotermie 32-34°C na dobu 24 hodin. Primárním outcome byl neurologický outcome na 90. den, definovaný Glasgow Outcome Scale (GOS) score 5. Sekundární outcome byla mortalita na 90. den, progrese do EEG potvrzeného SE, refrakterní SE první den hospitalizace, super-refrakterní SE - refrakterní na účinek celkové anestezie a funkční následky na 90. den. GOS 5 byl diagnostikován u 67 z 138 pacientů (49%) v intervenční skupině (terapeutická hypotermie) a u 56 z 130 (43%) pacientů v kontrolní skupině (OR 1.22; 95% confidence interval [CI], 0.75-1.99; P = 0.43). Progrese SE do EEG detekovatelného SE byl nižší v intervenční skupině (11% vs. 22%; odds ratio, 0.40; 95% CI, 0.20-0.79; P = 0.009). V ostatních sekundárních outcome nebyl rozdíl mezi skupinami.   

Závěrem: Terapeutická hypotermie nebyla ve sledovaném souboru pacientů asociovaná s lepším funkčním outcome pacientů se SE na 90 den.

N Engl J Med 2016;375:2457-67.

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Tkáňová oxymetrie a klinický outcome
Philip Bickler, John Feiner, Mark Rollins et al.

Aktuálně je na trhu k dispozici vícero rozdílných technologií určených  k měření tkáňové oxygenace s cílem detekce tkáňové hypoxie a cílení terapie k pozitivnímu ovlivnění klinického outcome. V jednotlivých klinických situacích může metoda tkáňové oxygenace detekovat akutní vznik poruchy oxygenace, jako například během akutní ischémie mozku. Aktuálně nicméně není dostatek dat k posouzení vlivu desaturace hemoglobinu v jednom orgánu (mozek, sval) a ovlivnění outcome pacienta. Ve smyslu mortality, délky hospitalizace a orgánové dysfunkce. Autoři v přehledovém review popisují aktuální poznatky týkající se měření a implementace tkáňové oxymetrie do klinické praxe. 

Anesth Analg 2017;124:72–82

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Haloperidol versus ondansetron k terapii PONV: randomizovaná klinická studie
Vanda G. Yazbeck-Karam, Sahar M. Siddik-Sayyid, Hanane B. Barakat et al.

Haloperidol jako antipsychotikum může být v nízkých dávkách účinný k terapii pooperační nauzey a zvracení (PONV). Cílem dvojitě-zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit účinnost  haloperidolu ve srovnání s ondansetronem. Studie byla designovaná s cílem prokázat noninferioritu haloperidolu. Primárním outcome byla absence PONV v prvních 4 hodinách po operaci. Hranice non-inferiority byla stanovena na 15%. Celkem bylo do studie zařazeno 120 pacientů s PONV, kterým byl aplikován  randomizovaně 1mg haloperidolu (intravenózně) (n=60), nebo 4mg ondansetronu i.v. (n=60). Celkem bylo statisticky analyzováno 112 pacientů (59 haloperidol a 53 ondansetron). Celkem 35 (52%) pacientům v haloperidol skupině byla podána profylaxe PONV (1-2 léky) ve srovnání s ondansetron skupinou  - 42(79%). Haloperidol byl dle stanovených cut-off hodnot non-inferiórní k ondansetronu dle primárního outcome – počet pacientů bez PONV v době 0-4 hodiny po operaci, a taky v následném sledování 0-24hodin po operaci.

Závěrem: Haloperidol byl dle protokolu noninferiórní k ondansetronu v léčbě časného PONV, nicméně byl asociován se sedací pacientů

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Oxid dusný během porodu: satisfakce nezávisí jenom od analgetické efektivity
Michael G. Richardson, Brandon M. Lopez, Curtis L. Baysinger et al.

Analgetická efektivita oxidu dusného (rajský plyn, N2O) k tlumení porodní bolesti není dostatečně prozkoumaná. Ačkoliv se zdá, že analgetická efektivita N2O je nižší ve srovnání s neuroaxiální analgezií, zůstává nejasné jestli analgetická efektivita je nejdůležitější faktor satisfakce rodiček. Autoři v dotazníkové akci zkoumali satisfakci rodiček, kterým byl aplikován N2O a/nebo neuroaxiální analgezie během porodu v sledovaném 34-měsičním období (2011-2014). Skóre analgezie a satisfakce bylo rozděleno do tří skupin: vysoká 10-8, střední 7-5 a nízká 4-0. Celkem bylo do survey zapojeno 6507 pacientek a kompletní data pro analýzu byli k dispozici od 6242 (96%) rodiček. Celkem  5261 (81%) pacientkám byla aplikována neuroaxiální blokáda a 1246 (19%) pacientkám byl aplikován N2O. Z toho následně u 753 (60%) pacientek proběhl porod s N2O a u 493 (40%) byla následně zavedena neuroaxiální analgetická metoda.  Většina pacientek s neuroaxiální blokádou popisovala vysokou analgetickou efektivitu metody (>90%). U pacientek v skupině s N2O byla analgetická efektivita variabilní a vysoká efektivita byla popisována jenom u 50%. Ve skupině pacientek s nízkou efektivitou  (n=257, 0-4) vykazovali pacientky s N2O vyšší míru satisfakce (8-10) ve srovnání s neuroaxiální blokádou (OR 2.5; 95% CI 1.4–4.5; P = .002).

Závěrem: Pacientky, kterým byl aplikován N2O měli srovnatelnou míru satisfakce ve srovnání se skupinou pacientek s neuroaxiální blokádou, a to i přes menší procento excelentní analgezie. Ačkoliv analgezie patří mezi základní postupy peripartální péče, není samostatnou proměnou ve vztahu k mateřské satisfakci.

 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Bezpečnost a efektivita koncentrátu protrombinového komplexu jako léku první volby u krvácení po kardiochirurgické operaci
Giangiuseppe Cappabianca, Giovanni Mariscalco , Fausto Biancari et al.

Krvácení po kardiochirurgické operaci , které vyžaduje transfuzní terapii, nebo reoperaci je asociováno se zvýšením morbidity a mortality. Koncentrát protrombinového komplexu (PCC) byl  použit s úspěchem k terapii krvácení jiné etiologie, nicméně aktuálně jsou data popisující jeho efektivitu a bezpečnost v pooperační terapii krvácení u pacientů po kardiochirurgické operaci limitována. Do observační studie bylo celkem zařazeno 3 454 pacientů ve sledovaném období 2005-2013, u kterých byl sledován vliv PCC jako léku první volby u pooperačního krvácení, ve srovnání s mraženou plasmou (FFP). Cílem studie bylo popsat efektivitu a bezpečnost PCC ve srovnání s FFP. Do následné analýzy bylo zahrnuto celkem 225 párů pacientů s PCC (medián 1500 IU) a FFP (medián 2U). Podání PCC bylo asociováno se signifikantní nižší krevní ztrátou v době 24hodin od operace (836 ± 1226 vs. 935 ± 583 ml, p < 0.0001), se signifikantně nižším rizikem krevní transfuze (odds ratio [OR] 0.50; 95 % confidence interval [CI] 0.31–0.80), snížením množství aplikovaných erytrocytárních koncentrátů  a snížením počtu pacientů vyžadujících ≥2 erytrocytární koncentráty (OR 0.53, 95 % CI 0.38–0.73). U pacientů v PCC skupině byl detekován vyšší výskyt pooperačního akutního renálního selhání (AKI) (OR 1.44, 95 % CI 1.02–2.05) a vyšší procento renálních eliminačních metod (OR 3.35, 95 % CI 1.13–9.90). Nemocniční mortalita nebyla aplikací PCC ovlivněna (OR 1.51, 95 % CI 0.84–2.72).

Závěrem: U pacientů po kardiochirurgické operaci bylo podání PCC ve srovnání s FFP asociováno s redukcí pooperační krevní ztráty a potřeby krevních transfuzí. Aplikace PCC byla nicméně asociována s vyšším rizikem pooperačního AKI.

Cappabianca et al. Critical Care (2016) 20:5

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Orální 30% glukóza k efektivní sedaci novorozenců během vyšetření magnetické rezonance (MRI)
H. Evren Eker, Oya Yalcin Cok, Bilin Çetinkaya a Anis Aribogan

K vyšetření magnetickou rezonancí (MRI) u novorozenců je potřebná sedace, která může vést k nežádoucím účinkům a v prostředí MRI je komplikovaná (nutné potřebné vybavení – MRI-friendly). Aplikace orálního roztoku glukózy u novorozenců bylo testováno během bolestivých výkonů, nicméně efektivita (sedace a suprese pohybu) nebyla prokázána. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu orálně aplikovaného roztoku 30% glukózy ve srovnání s intravenózní sedaci midazolamem u novorozenců podstupujících MRI vyšetření. Do studie bylo celkem zahrnuto 112 ASA II-III novorozenců vyžadujících intenzivní péči indikovaných k MRI vyšetření. Pacientům ve skupině I byl orálně aplikován roztok 30% glukózy v 0.5-1ml dávkách až do dosažení 2ml/3kg a pacientům ve skupině II byl aplikován midazolam v dávce 0.1mg/kg intravenózně (s následnou dávkou 0.05mg/kg dle efektivity sedace). Cílem studie bylo porovnat efektivitu sedace ve skupinách a zhodnotit výskyt nežádoucích účinků a potřebu rescue sedativním medikace. Efektivita byla 78.9% ve skupině I a 66.1% ve skupině II. Hodnoty glykemie u pacientů ve skupině I byli v rozmezí normoglykemie a u celkem 8 pacientů ve skupině II došlo k desaturaci (p = 0.006).

Závěrem: Sedace orálním roztokem 30% glukózy je srovnatelně efektivní se sedací midazolamem.

J Anesth DOI 10.1007/s00540-016-2296-9

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %