únor 2017

Časná enterální nutrice u kriticky nemocných pacientů: ESICM doporučení pro klinickou praxi
Annika Reintam Blaser, Joel Starkopf, Waleed Alhazzani et al.

Evidence-based doporučení k časné enterální nutriční terapii (EEN) u kriticky nemocných pacientů. Cílem bylo srovnat EEN a časnou parenterální (PN) vs. pozdní parenterální výživu. Jako časná EN byla definovaná výživa aplikována během prvních 48 hodin, nezávisle od typu a množství. Guideline je formulován dle GRADE přístupu na základě dostupných EBM dat. Finální doporučení obsahuje 17 bodů, které favorizují EEN a 7 favorizující pozdní enterální nutrici. Celkem 5 meta-analýz se věnuje nutrici u kriticky nemocných pacientů oběcně, pacientů s kraniotraumatem, s těžkou pankreatitidou, břišní operace a břišním poraněním. Nebyla identifikována superiorita časné parenterální nutrice, nebo pozdní enterální nutrice vůči časné enterální nutrici. Všechny doporučení jsou slabá z důvodu nizké kvality dat.

Závěrem: Časná enterální výživa je doporučena pro majoritu kriticky nemocných pacientů, s výjimko upacientů s nekontrolovaným šokem, hypoxemii, acidózou, nekontrolovaným krvácením z horního GIT, při objemu gastrického aspirátu >500 ml/6 h, ischémii GIT, obstrukci GIT, abdominálním kompartment syndromu a fistulou s vysokým průtokem při absenci distálního přístupu k aplikaci výživě.

Intensive Care Med (2017) 43:380–398

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvuková navigace k perioperační neuroaxiální a regionální anestezii u pediatrických pacientů:Cochrane review
Joanne Guay, Santhanam Suresh a Sandra Kopp

Cílem review bylo zhodnotit význam ultrazvukové navigace (USG) k perioperační neuroaxiální a regionální anestezii u pediatrických pacientů s přihlédnutím na ovlivnění úspěnosti a redukci komplikací. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 20 studií (1241 pacientů). Ultrazvuková navigace vedla k redukci selhání blokády (risk difference −0.11 (95% confidence interval [CI], −0.17 to −0.05)) a se znižujícím se věkem byla asociace významnější. Celkem v 8 studiích (414 pacientů) vedla implementace USG navigace k redukci skóre bolesti v první pooperační hodině, nicméně klinický význam je nejasný. V 8 studiích (358 pacientů) byla USG navigace spojena s delším trváním efektivní blokády (standardized mean difference (SMD) 1.21 (95% CI, 0.76–1.65, 62 minut), u menších dětí byla asociace významnější. V celkem 2 studiích vedla USG navigace k redukci punkcí potřebných k efektivní blokádě o 0,6 punkce. Použití USG ke skenováním oblasti před neuroaxiální punkcí a regionální blokáda out-of-plane technikou byla spojená s redukcí času potřebného k blokádě (neuroaxiální metoda – 2,4 minuty, regionální blokáda out-of-plane 94 sekund). Ve sledovaném souboru nebyli detekované žádné významné asociované komplikace.

Závěrem: USG navigace se zdá být výhodnou obzvláště u dětí nižších věkových kategorií, kde zvyšuje úspěšnost blokády a vede k prodloužení délky blokády.

Anesth Analg 2017;124:948–58

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Těsná kontrola glykemie u kriticky nemocných pediatrických pacientů
M.S.D. Agus, D. Wypij, E.L. Hirshberg et al.

V multicentrických studiích nevedla těsná kontrola glykemie s cílem udržení normoglykemie k pozitivnímu ovlivnění outcome u kriticky nemocných dospělých a pediatrických kardiochirurgických pacientů. Studie týkající se pediatrických a dospělých pacientů mimo kardiochirurgickou subpopulaci aktuálně chybí. Do multicentrické studie (35 center) bylo celkem zahrnuto 713 pacientů, kteří byli randomizováni do skupiny s těsnou kontrolou glykemie 80-110 mg/dcl (4.4 - 6.1 mmol/L) a skupiny s vyšší cílovou glykemii 150-180 mg/dcl (8.3-10.0 mmol/L). Glykemie byla monitorována kontinuálně. Primární outcome byl počet dnů mimo intenzivní péči do 28. dne hospitalizace. Studie byla na doporučení monitorovací komise pro bezpečnost zastavena, pro předpoklad minimálního a žádného benefitu a potenciálního rizika. Počet dnů mimo intezivní péči se nelišil mezi skupinami (19.4 dnů [0 to 24.2] a 19.4 dnů [6.7 to 23.9], P = 0.58). Pacienti v skupině s těsnou glykemii měli vyšší výskyt nozokomiálních infekcí (12 z 349 pacientů [3.4%] vs. 4 of 349 [1.1%], P = 0.04) a vyšší výskyt hypoglykemie (<2,2 mmol/l) (18 pacientů [5.2%] vs. 7 [2.0%], P = 0.03).Nebyl identifikován rozdíl v mortalite, orgánové dysfunkci a počtem dnů bez ventilační podpory mezi skupinami.

Závěrem: Nebyl identifikován benefit těsné kontroly glykemie u kriticky nemocných dětí.

N Engl J Med 2017;376:729-41.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Doporučené postupy k době předoperačního lačnění a farmakologické profylaxe k redukci rizika aspirace: guidelines americké anesteziologické společnosti (ASA)
Jeffrey L. Apfelbaum, Madhulika Agarkar, Richard T. Connis a ASA House of Delegates

Aktualizované doporučení k délce předoperačního lačnění a farmakologické profylaxe s cílem minimalizovat riziko aspirace gastrického obsahu u pacientů před elektivním operačním výkonem. Dokument je updatem původního doporučení Americké anesteziologické společnosti (ASA) z roku 2011. Doporučení času lačnění se shoduje s doporučením ČSARIM: 2 hod čiré tekutiny, 4 hodiny mateřské mléko, 6 umělé kojenecké mléko, lehké jídlo, ≥8 hodin těžce stravitelné jídlo.

Anesthesiology 2017; 126:376–93

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
88 %

Svalová relaxace k tracheální intubaci v pediatrické anestezii: meta-analýza
Florence Julien-Marsollier, Daphne´ Michelet, Myriam Bellon et al.

Svalová relaxace k tracheální intubaci u pediatrických pacientů zůstává kontroverzním tématem. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv svalové relaxace na intubační podmínky ve srovnání s opioidy.  Dle výsledků analýzy je svalová relaxace spojená se zlepšením intubačních podmínek. K potvrzení dané asociace je nicméně potřeba dalších RCT studii.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:1–12

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Prediktabilita fluid-responsiveness pomocí kolabsibility dolní duté žíly u spontánně ventilujících pacientů s akutním cirkulačním selháním
Sebastien Preau, Perrine Bortolotti, Delphine Colling et al.

Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit jestli index kolapsibility dolní duté žíly během hluobké standardizované inspirace predikuje fluid-responsiveness (pozitivní odpověď na tekutinovou terapii/výzvu). Celkem bylo do studie zařazeno 90 pacientů se sepsí-indukovaném cirkulačním selháním. Pacienti byli hodnoceni v bazálním stadiu a po expanzi objemu po 30 minutové aplikaci 500ml 4% želatiny. Během hluboké standardizované inspirace byl měřen stroke volume index a index kolapsibility dolní duté žíly pomocí transthorakální echokardiografie. Průměr dolní duté žíly byl měřen 15-20mm kaudálně o junkci hepatálních žil ze subkostálního přístupu (dlouhá osa). Index kolapsibility byl měřen v procentech rozdílu průměru dolní duté žíly v end-expiriu a minimálního rozměru v inspiriu děleným end-expiračním průměrem. Po tekutinové výzvě by vzestup stroke volume indexu (≥10%) diagnostikován u 56% pacientů. Při cut-off hodnotě indexu 48% je senzitivita k predikci fluid-responsiveness 84% a specificita 90%.

Závěrem: Index kolapsibility dolní duté žíly během standardizovaného nádechu u spontánně ventilujících pacientů je jednoduchou bedside metodou k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu u pacientů se sepsí-indukovaným cirkulačním selháním.

Crit Care Med 2017;45:e290–e297

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Může body mass index predikovat klinický outcome pacientů s ARDS? Meta-analýza
Yue-Nan Ni, Jian Luo, He Yu et al.

Vliv body mass indexu (BMI) na prognózu pacientů s ARDS je kontroverzní. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vztah mezi BMI a outcome u pacientů s ARDS. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 5 studií (6268 pacientů). Ve srovnání s normální tělesnou hmotností měli pacienti ve skupině s nízkou tělesnou hmotnosti vyšší mortalitu (OR 1.59, P = 0.0006) a pacienti s obezitou a morbidní obezitou nižší mortalitu (OR 0.68, 95% CI 0.57, 0.80, P < 0.00001). Počet dnů bez umělé ventilační podpory byl vyšší ve skupině obézních pacientů (střední rozdíl 2.64, P = 0.01), nicméně BMI neměl vliv na délku hospitalizace a délku pobytu v intenzivní péči.

Závěrem: Obezita a morbidní obezita jsou asociovány s nižší mortalitou u pacientů s ARDS.

Ni et al. Critical Care (2017) 21:36

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Terapeutická hypotermie u pediatrických pacientů po srdeční zástavě v nemocnici
F.W. Moler, F.S. Silverstein, R. Holubkov et al.

Cílený teplotní management je doporučený pro pacienty v komatu po mimonemocniční zástavě oběhu. Nicméně data k teplotnímu managementu dětských a dospělých pacientů po srdeční zástavě v nemocnici jsou limitována. Pacienti v multicentrické (37 nemocnic) studii ve věku 48 hodin-18let po srdeční zástavě byli randomizováni do skupiny s terapeutickou hypotermii (cílová teplota 33.0°C)  a do skupiny s terapeutickou normotermii (cílová teplota 36.8°C). Primární efektivní outcome bylo přežití v době 12 měsíců po srdeční zástavě se skóre ≥70 na Vineland Adaptive Behavior škále, second edition (VABS-II, od 20 do 160). Studie byla ukončena z důvodu nevýznamnosti po zařazení 329 pacientů. U celkem 257 s premorbidním VABS skóre ≥70 se primárním outcome nelišil mezi skupinami (36% [48 z133 pacientů] a 39% [48 z 124 pacientů]. Incidence krevních transfuzí, infekci, nežádoucích účinků a 28-denní mortality se nelišila mezi skupinami.

Závěrem:  U komatózních pediatrických pacientů po srdeční zástavě nevedla terapeutická hypotermie k pozitivnímu ovlivnění funkčního outcome v době 1 roka po zástavě.

N Engl J Med 2017;376:318-29.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvukem navigovaná punkce v.subclavia u novorozenců s nízkou porodní váhou
Ulrik Lausten-Thomsen, Zied Merchaoui, Cécile Dubois et al.

Zajištění centrálního venózního řečiště u kriticky nemocných novorozenců a menších dětí zůstává technicky obtížné i v rukách zkušeného lékaře. Subklaviální žíla je metodou volby u pacientů s postižením GIT neumožňujícím kanylaci pupečníkové žíly a u pacientů, u kterých je pro anatomické poměry obtížně kanylovatelná v.jugularis interna. Vzhledem na insuficientní data týkající se subklaviálního přístupu u novorozenců s nízkou porodní hmotností (i.e., < 2,500 g), přináší autoři retrospektivní analýzy dat celkem 105 pacientů hospitalizovaných na PICU (pediatrické jednotce intezivní péče) ve sledovaném období 2013-2015. U všech pacientů byla centrální žilní kanyla (CVK) zavedena pod ultrazvukovou (USG) kontrolou ze supraklavikulárního přístupu. Celkem bylo zavedeno 107 CVk u 105 pacientů s váhou pod 5000g, z toho 40 pacientů vážilo <2500g a 10 <1500g. Úspěšná kanylace byla definována jako korektní zavedení funkčního dvouluminového CVK (3 nebo 4F) a dosažena úspěšnost byla 97,3%. Všechny 3 neúspěšné punkce byli z důvodu formace hematomu v místě punkce z důvodu venózního krvácení a vyskytli se u dětí s váhou >2500g. Nebyla identifikována žádná akcidentální punkce pleury, nebo subklaviální arterie.

Závěrem: Výsledky studie poukazují na bezpečnost a efektivitu ultrazvukem navigované punkce vena subclavia u novorozenců, včetně pacientů s porodní váhou <1500g.

Pediatr Crit Care Med 2017; 18:172–175

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Úspěšnost přednemocniční intubace lékař vs. nelékařský zdravotnický personál: systematické review a meta-analýza
K. Crewdson, D. J. Lockey, J. Røislien, H. M. Lossius a M. Rehn

Bazální zajištění dýchacích cest v přednemocniční péči může být v některých klinických situacích nedostatečné k zajištění dostatečné oxygenace a ventilace. Ve specifických situacích je nutno pacienta zajistit tracheální intubací. Aktuálně jsou k dispozici kontroverzní data týkající se potřebné kvalifikace personálu k provedení úspešné intubace v přednemocničním období. Předchozí data poukazovali na úspešnost 84,9% u nelékařských zdravotnických pracovníků a 99,1% u lékařů. Autoři přináši systematické review a meta-analýzu dostupných studiíí k zhodnocení úspěšnosti intubace prováděnou personálem s různou kvalifikací. Z celkem identifikovaných 1838 studií splnilo inclusion kritériá celkem 38, z toho byla tracheální intubace v polovině prováděná nelékařským zdravotnickým personálem.Identifikovaná úspěšnost tracheální intubace byla u nelékařského personálu 91,7% a u lékařského 98,8%.

Závěrem: Celková úspěšnost tracheální intubace v přednemocničním období byla vyšší ve srovnání s publikovanými daty, nicméně zůstává signifikantní rozdíl mezi úspěšností tracheální intubace u lékařů a u nelékařských zdravotnických pracovníků.  

Crewdson et al. Critical Care (2017) 21:31

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Spontánní ventilace během extrakorporální membránové oxygenace při akutním respiračním selhání
Stefania Crotti, Nicola Bottino, Giulia Maria Ruggeri et al

Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit vliv spontánní ventilace u pacientů na extrakorporální membránove oxygenaci (ECMO) pro respirační selhání (ARI) z důvodu ARDS, exacerbace CHOPN, nebo jako bridging terapie k transplantaci plic. Celkem bylo do studie zahrnuto 48 pacientů, z toho bylo prospektivně analyzováno 23 pacientů (9 bridging terapie k transplantaci, 6 CHOPN, 8 ARDS). Byl sledován efekt spontánní ventilace na eliminaci CO2 – frekvence respirace a změny v esofageálním tlaku při úprave průtoku plynu memránou ECMO. U pacientů byla spontánní ventilace implementována u 100% pacientů s bridging terapií (9 z 9 bylo extubováno), 86% u pacientů s CHOPN (5 ze 6 bylo extubováno), ale jenom u 27% pacientů s ARDS (6 z 8 extubováno) a byla udržováno v 92%, 69% a 38% času ECMO (P = 0.021). U všech pacientů zahrnutých do prospektivní analýzy byl zvýšen průtok plynů (2.3 ± 2.2 to 9.2 ± 3.2 l/min) a snížená dechová frekvence (29 ± 6 to 8 ± 9 dechů/min) a pokles esofageálního tlaku (z 20 ± 9 to 4 ± 4 cm H2O; P < 0.001).

Závěrem: Eliminace CO2 u pacientů na ECMO snižuje dechovou práci a umožňuje extubaci u velké většiny pacientů s CHOPN a pacientů s bridging terapií pro ARI.

Anesthesiology 2017; 126:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Změna v Pulse Pressure Variation a Stroke Volume Variation po změně dechového objemu objektivně predikuje Fluid Responsiveness během protektivní ventilace s malým dechovým objemem
Sheila Nainan Myatra, Natesh R Prabu, Jigeeshu Vasishtha Divatia et al.

Stroke volume variation a pulse pressure variation nepredikuje pozitivní odpověď na tekutinovou terapii (fluid responsiveness) u pacientů ventilovaných malým dechovým objemem. Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit jestli přechodná augmentace dechových objemů z 6 na 8 ml/kg predikované tělesné hmotnosti bude objektivně predikovat fluid responsiveness. Do studie bylo celkem zařazeno 20 pacientů, u kterých bylo provedeno celkem 30 měření. Pacienti se srdečním selháním byli ventilováni nízkým dechovým objemem a mšli zavedené kontinuální měření srdečního výdeje. U pacientů byl měřen pulse pressure a stroke volume variation a cardiac index při dechovém objemu 6ml/kg a po minutě při nastavení dechového objemu na 8ml/kg predikované tělesné hmotnosti. Následně byl dechový objem snížen na 6ml/kg a byl aplikován bolus tekutin k identifikaci fluid-respondérů (zvýšení cardiac indexu o >15%). Absolutní změna v pulse pressure variation a stroke volume variation při zvýšení dechového objemu z 6 na 8ml/kg predikoval fluid responsiveness. Test end-expirační okluze nevedl k predikci fluid-responsiveness.

Závěrem: Změny v pulse pressure a stroke volume variation při změně dechového objemu z 6 na 8ml/kg predikované váhy jsou superiorní k predikci fluid-responsiveness k pulse pressure a stroke volume variation během ventilace s nízkým dechovým objemem.

Crit Care Med 2017; 45:415–421

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Antipyretika u kriticky nemocných pacientů v sepsi: systematické review a meta-analýza
Anne M. Drewry, Enyo A. Ablordeppey, Ellen T. Murray et al.

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv antipyretik na outcome (mortalitu) kriticky nemocných pacientů v sepsi. Do finální analýzy bylo zahrnuto celkem 8 randomizovaných studií (1 507 pacientů) a 8 observačních studií (17 432 pacientů). Terapie antipyretiky nebyla asociována s redukcí 28 denní mortality u obou skupin (randomizované studie – RR 0,93, observační studie odds ratio 0,9). Nebyl detekován rozdíl v reverzi šokového stavu (RR 1,13) a výskytu nozokomiálních infekcí (RR 1,13). Terapie antipyretiky vedla k poklesu tělesné teploty (střední rozdíl -0,38 °C) a neovlivnila srdeční frekvenci nebo minutovou ventilaci.

Závěrem: Antipyretika nevedla k ovlivnění 28-denního přežití u pacientů v sepsi.

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Transfuze erytrocytů pozitivně ovlivňuje dodávku kyslíku do mozku u pacientů se subarachnoideálním krvácením
Rajat Dhar, Allyson R. Zazulia, Colin P. Derdeyn et al.

Porušená dodávka kyslíku vzhledem na redukci průtoku je hlavní příčinou pozdní mozkové ischemie po subarachnoideálním krvácení (SAK). Anemie snižuje obsahu kyslíku v krvi a může následně negativně ovlivnit dodávku kysliku do mozku a přispět ke vzniku mozkového infarktu. SAK proto může být výjimkou ze široce aplikované restriktivní transfuzní praxe, vhledem na potenciální snížení rizika ischemie při zvýšení hladiny hemoglobinu u kriticky nemocných pacientů. Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit vliv transfuze erytrocytů na dodávku kyslíku do mozkové tkáně detekované 15O-PET. Kritické oblasti perfuze byli definované průtokem ≤4,5ml/100g/min. Celkem bylo do prospektivní studie zahrnuto 52 pacientů s rizikem pozdní ischemie mozku po aneuryzmatickém SAK s hemoglobinem 7-13g/dL. Pacientům byla aplikována 1 jednotka erytrocytů v průběhu 60 minut a průtok krve mozkem byl hodnocem v době před aplikací erytrocytů a po aplikaci pomocí metody PET. Bazální hodnoty hemoglobinu u pacientů byli 9.7 g/dL (6.9–12.9), a hodnoty průtoku krve mozkem byli 43 ± 11 mL/100 g/min. Po aplikaci 1 transfuzní jednotky erytrocytů došlo ke zvýšení hladiny hemoglobinu 9.6 ± 1.4 to 10.8 ± 1.4 g/dL (12%; p < 0.001) a dodávky kyslíku z 5.0 (4.4–6.6) na  5.5 mL/100 g/min (4.8–7.0) (10%; p = 0.001). Daný jev byl konzistentní v celém spektru vstupních hodnot hemoglobinu. Ve vulnerabilních oblastech vedla transfuze k vyššímu vzestupu dodávky kyslíku (16%), nezávisle od hladiny vstupního hemoglobinu (p = 0.002 vs normální hodnoty).

Závěrem: Závěry studie poukazují na zvýšení dodávky kyslíku do mozkové tkáně asociované s aplikací krevní transfuze (erytrocytů) u pacientů v riziku pozdní mozkové ischemie po SAK. Daná asociace bylo přítomná nezávisle od iniciální hodnoty hemoglobinu. Výsledky studie zpochybňují restriktivní transfuzní strategii u pacientů se SAK, nicméně dané výsledky musí být potvrzeny většími prospektivními studiemi, aby riziko spojené s tranfuzí allogenní krve převážilo potenciální benefit spojen se zvýšenou dodávkou kyslíku do mozkové tkáně.

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Monitorace a reverze neuromuskulární blokády
Sorin J. Brull a Aaron F. Kopman

Pooperační reziduální blokáda je pořád aktuální klinický problém. Tradiční antagonisti blokády (neostigmin) jsou inefektivní v případě prolongované a hluboké blokády a na druhé straně křivky zotavení (blízko plné reverze) může vést aplikace anticholinesteráz k indukci paradoxní svalové slabosti. Nový selektivní antagonista sugammadex, je schopen reverze jakékoliv hloubky nervovosvalové blokády indukované aminosteroidy (ne však benzylizochinoliny), nicméně efektivní dávka má být zvolená na základě monitorace hloubky blokády. K cílenému perioperačnímu managementu je zhodnocení neuromuskulární blokády periférním nervovým stimulátorem nevyhnutné. Ačkoliv je v mnoha situacích používané subjektivní hodnocení hloubky blokády (vizuální a taktilní), jeho efektivita k detekci reziduální blokády je nedostatečná. Klinické hodnocení návratu svalové síly (zvednutí hlavy nad podložku a síla stisku ruky) je ekvivalentní s hodnocením blokády dle respiračních parametrů (dechový objem a vitální kapacita). Jediná objektivní metoda k vyloučení reziduální blokády a zachování bezpečné péče zůstává měření pomocí akccelerometru (train-of-four ratio větši 0,9).
Autoři přináši přehledový review článek, který se týka aktuálního pohledu na monitorace a reverzi neuromuskulární blokády v klinické praxi.

Autoři v článku citují doporučené postupy ČSARIM uvedené na stránkach portálu akutně.cz !!! 

 

Anesthesiology 2017; 126:173-90

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Kongenitální diafragmatická hernie a outcome novorozenců léčených s a bez extrakorporální membránové oxygenace na Mayo Clinic
Katarina Bojani, Jason M. Woodbury, Alexandre N. Cavalcante et al.

Kongenitální diafragmatická hernie (CDH) je relativně vzácné onemocnění spojené s vysokou mortalitou a dlouhodobou následní morbiditou. Cílem studie bylo popsat aktuální možnosti péče a zhodnotit outcome pacientů léčených extrakorporální membránovou oxygenací (ECMO) a pacienty bez ECMO. Do retrospektivní studie bylo celkem zařazeno 38 novorozenců ve sledovaném období 2001-2015. U třech pacientů byla orgánová podpora vzhledem k infaustní prognóze ukončena. Celkem 35 pacientů podstoupilo chirurgickou korekci CDH, z toho 8 pacientů byla napojeno na ECMO. Celkové přežití bylo 79% (30/38). Přežití pacientů s operací a ECMO bylo 75% (6/8) a u pacientů s operací bez ECMO bylo 89% (24/27). U přeživších pacientů byl medián hospitalizace 30 dnů (20-73 dnů). Mezi nejčastější komorbidity při propuštění byli chronické onemocnění GIT a respiračního systému, neprospívaní, a retardace a opoždění psychomotorického vývoje, které byli častější u pacientů s ECMO.

Závěrem: Celkové přežití pacientů s CDH bylo 79%. Nitrohrudní herniace jater byla asociována s vyšším procentem implementace ECMO do managementu a vyšší mortalitou. Výrazné procento pacientů bylo po propuštění postiženo významnou chronickou morbiditou.

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 314–321

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Hypersenzitivní reakce v anestezii ve Francii 2011-2012: GERAP survey
C. Tacquard, O. Collange, P. Gomis,et al.

Akutní hypersenzitivní reakce během anestezie jsou vzácné, ale můžou být život-ohrožující. Epidemiologie se v čase mění, a proto musí být monitorována. Cílem retrospektivní observační studie bylo popsat příčinu alergických reakcí v intraoperačním období. Nejčastější příčinou alergické reakce byli myorelaxancia (n=302, 60,6%) a antibiotika (n=91, 18,2%, cefalosporiny n=49, 10%). Latex byl příčinou 15 reakcí (5,2%), hypnotika v 11 případech (2,2%) a opioidy v 7 případech (1,4%). Ve skupině svalových relaxancií bylo nejvíce reakcí u rokuronia (13.8 reakce/100,000), následně u sukcinylcholinu (13,3/ 100 000) a nejnižší u cisatrakuria (0,4/100 000). Ve 48,9% případech byli pacienti senzitizováni na 2 a více svalových relaxanciách a bez testování by smíšená senzitivita nemohla být predikována.

Závěrem: Nejčastější příčinou alergických reakcí v anestezii byli myorelaxancia nasledovány antibiotiky, ze kterých tvoří 50% cefalosporiny.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 290–299

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Svalová slabost a 5-leté přežití u pacientů po ARDS
Victor D. Dinglas, Lisa Aronson Friedman, Elizabeth Colantuoni et al.

Cílem prospektivní 5-leté studie bylo zhodnotit 5-leté přežití pacientů po ARDS. Do studie bylo celkem zahrnuto 156 pacientů s ARDS z 13 ICU ve 4 nemocnicích. Svalová síla byla hodnocena metodou Medical Resaearch Council sum score (0-60), kde svalová slabost po hospitalizaci v intenzivní péči je definovaná hodnotou <48. Svalová síla byla hodnocena na 3,6,12,24, 36 a 48 měsíc po propuštění. Každý bod navíc v celkovém skóre byl asociován se vzestupem přežití. Svalová slabost v době propuštění byla asociována s negativním 5-letým outcome (1.75 [1.01–3.03]), nicméně tento vztah byl longitudinálně oslaben při prospektivním vzestupu svalové síly (1.54 [0.82–2.89]). 

Závěrem: V době propuštění vykazovalo svalovou slabost více jak 1/3 pacientů po ARDS. Vyšší svalová síla v době propuštění byla asociována se zvýšeným 5-letým přežitím.

Crit Care Med 2017; 45:446–453

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Bikarbonát vs. fyziologický roztok k prevenci kontrastem indukované AKI u kriticky nemocných pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Xavier Valette, Isabelle Desmeulles, Benoit Savary et al.

Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit vliv bikarbonátu vs. fyziologického roztoku v prevenci kontrastem-indukovaného akutního renálního selhání (CIN)u kriticky nemocných pacientů. Do prospektivní dvojitě-zaslepené randomizované studie bylo celkem zařazeno 307 kriticky nemocných pacientů se sepsí z 3 jednotek ICU. Pacienti byli randomizováni do skupiny s 1,4% bikarbonátem (BI) a do skupiny s fyziologickým roztokem (FR). Dle protokolu byla studiová terapie aplikována v dávce 3ml/kg během první hodiny před aplikací kontrastní látky a následně rychlostí 1ml/kg po dobu 6 hodin. Primárním outcome byl vznik AKI/CIN dle Acute Kidney Injury Network kritérií v době 72 hodin po expozici kontrastní látky. Pacienti v bikarbonátové skupině (n=151) měli vyšší pH moče na konci infuze ve srovnání s pacienty v FR skupině (6.7 ± 2.1 vs 6.2 ± 1.8, p < 0.0001). Incidence CIN byla srovnatelná mezi skupinami: 52 pacientů v FR skupině (33,3%) a 53 pacientů v BI skupině (35,1%). Potřeba eliminačních metod(5[3.2%] vs. 6[3.9%]; p = 0.77),  délka pobytu v intenzivní péči (24.7 ± 22.9 a 23 ± 23.8 dnů; p = 0.52), mortalita (25 [16.0%] a 24 [15.9%] pacientů; p > 0.99) byla srovnatelná. 

Závěrem: Kromě zvýšení pH moče nebyl identifikován rozdíl ve sledovaném outcome mezi skupinami. U pacientů v intenzivní péči se stabilní renální funkcí není rozdíl v prevenci CIN bikarbonátem nebo fyziologickým roztokem.

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Horečka na oddělení urgentního příjmu predikuje pozitivní outcome u pacientů v těžké sepsi a septickém šoku
Jonas Sundén-Cullberg, Rebecca Rylance, Jesper Svefors et al.

Cílem observační studie bylo zhodnotit prognostický význam horečky u pacientů s těžkou sepsí a septickým šokem na urgentním přijmu přijatých následně do intenzivní péče. Celkem bylo do studie zahrnuto 2225 pacientů z 30 jednotek ICU ve Švédsku. Tělesná teplota byla rozdělena do 4 skupin (< 37°C, 37–38.29°C, 38.3–39.5°C, ≥ 39.5°C). Primárním outcome byla nemocniční mortalita. Celková mortalita sledovaného souboru byla 25%. Mortalita inverzně korelovala s hodnotou tělesné teploty. Vyšší tělesná teplota u přeživších pacientů byla taky asociována s kratší dobou hospitalizace. Pacientům s horečkou byla poskytnuta kvalitnější péče, nicméně po adjustaci na kvalitu péče zůstala inverzní korelace outcome a teploty zachována. Ze všech vitálních známek, byla tělesná teplota nejlepších prediktorem mortality.

Závěrem: Navzdory platným doporučením a předpokladům je zvýšená tělesná teplota u kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi a septickém šoku na oddělení urgentního příjmu silně asociována s nižší mortalitou a kratší dobou hospitalizace.

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Bezpečnost antifibrinolytik u plastiky kalvy u pediatrických pacientů
Susan M. Goobie, Franklyn P. Cladis, Chris D. Glover

Antifibrinolytika vedou k signifikantní redukci krevní ztráty u pediatrických pacientů indikovaných k plastice kalvy, nicméně obavy z jejich potenciálních nežádoucích účinků limitují jejich klinické použití. Cílem studie bylo popsat asociované nežádoucí účinky antifibrinolytické terapie (kyselina tranexamová, kyselina aminokapronová) u pediatrických pacientů v perioperačním období. Do analýzy byli zahrnuty otevřené plastiky kalvy a sledované potenciální nežádoucí účinky byli výskyt tromembolických komplikací a křečové aktivity. Ve sledovaném období 2010-2015 bylo do multicentrické studie (31 center) celkem zařazeno 1638 případů. Antifibrinolytika byli celkem podány u 59,5% případů ( kyselina tranexamová 36,1%, kyselina aminokapronová 23,4%). Celkový výskyt křečové aktivity byl 0,6% a nebyl detekován rozdíl mezi skupinami. U jednoho komplikovaného pacienta s femorální centrálním venózním katetrem (v skupině s antifibrinolytiky) byla diagnostikována hluboká žilní trombóza. 

Závěrem: Incidence křečové aktivity u pediatrických pacientů po plastike kalvy byla 0,6% a nebyl identifikován rozdíl mezi skupinou pacientů s antifibrinolytickou terapií a u pacientů bez dané terapie. Výsledky studie potvrzují bezpečnost antifibrinolytik v perioperačním období u pediatrických pacientů podstupujících nekardiochirurgický operační výkon. Je potřeba zvážit risk vs. benefit u vysoce rizikových pacientů a dávkování by mělo být založeno na farmakokinetických studií s cílem vyhnout se vysokodávkované aplikaci.

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 271–281

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Efekt aplikace koncentrátu fibrinogenu na intraoperační ztrátu u vysoce rizikových kardiochirurgických pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Süleyman Bilecen, Joris A. H. de Groot, Cor J. Kalkman et al.

Koncentrát fibrinogenu může vést k parciálnímu obnovení normo-koagulace a redukovat intraoperační krvácení. Cílem prospektivní dvojitě zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit vliv fibrinogenu ( s cílem plasmatické hladiny fibrinogenu >2,5g/l) na intraoperační krevní ztrátu u vysoce rizikových pacientů ve srovnání s placebem. Do studie byli zařazeni pacienti podstupující elektivní kardiochirurgickou operaci s intraoperačním krvácením (60-250ml krve/5 minut). Pacienti byli randomizováni do skupiny s fibrinogenem a do kontrolní skupiny s placebem. Celkem bylo zařazeno 120 pacientů.  Průměrný věk byl 71 let (37% ženské pohlaví). Krevní ztráta ve skupině s fibrinogenem byla 50ML (29-100ml) ve srovnání s kontrolní skupinou – 70ml (33-145ml). Celkem bylo diagnostikováno 6 případů CMP (4 ve skupině s fibrinogenem), 4 případy infarktu myokardu (3 ve skupině s fibrinogenem), 5 případů AKI (3 ve skupině s fibrinogenem) a 9 případů operační revize (4 ve skupině s fibrinogenem). 

Závěrem: U vysoce-rizikových kardiochirurgických pacientů nevedla aplikace fibrinogenu k redukci krevní ztráty ve srovnání s placebem.

JAMA. 2017;317(7):738-747. doi:10.1001/jama.2016.21037

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Anafylaxe během celkové anestezie v UK
J. Meng, G. Rotiroti, E. Burdett a J. J. Lukawska

Anafylaxe během celkové anestezie je zřídkavá, ale potenciálně letální perioperační komplikace. Identifikace příčiny anafylaktické reakce a doporučení postupu do budoucna je cílem spolupráce alergologů a anesteziologů v dané oblasti. Autoři retrospektivně revidovali 31 případu anafylaxe, kde se pacienti následně dostavili k alergologickým testům. Celkem byl původce identifikován ve 67,7% případů (21 pacientů). Nejčastější příčina byli antibiotika 52,3% (11), myorelaxancia 38,1% (8), morfin 4,8% (1) a gelufusin 4,8% (1). Příčina nebyla identifikována u celkem 6 pacientů (19,4%) a u 4 pacientů (12,9%) byla diagnostikována nealergická podstata reakce.

Závěrem: výsledky studie potvrzují, že nejčastěji spůsobují anafylaktickou reakci u pacientů v celkové anestezii antibiotika a moyrelaxancia.

 

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 281–289

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Přežití pacientů a redukce finančních nákladů při 3-hodinovém zjednodušeném protokolu léčby sepse
Daniel E. Leisman, Martin E. Doerfler, Mary Frances Ward et al.

Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit vliv zjednodušeného 3-hodinového protokolu k léčbě sepse na mortalitu a redukci nákladů. Sepse byla definována jako (≥2 body SIRS a orgánová perfuze). Zjednodušený protokol léčby sepse: 1.odebrání hemokultur, 2. Parenterální aplikace antibiotik do 180 hodin,  3. odebrání hladiny laktátu, 4. Aplikace 30ml/kg krystaloidů i.v. do 30 minut. Primárním outcome byla mortalita a redukce nákladů. Do studie bylo celkem zahrnuto 5 819 pacientů, z toho u 1 050 (18,0%) byl protokol plně dodržen.

Závěrem: Ve třech nezávislých sledovaných kohortách byla compliance se zjednodušeným 3-hodinovým protokolem asociována se zlepšením outcome a redukcí nákladů.

Crit Care Med 2017; 45:395–406

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Terapie blokátory kalciových kanálů je asociována s redukcí mortality u kriticky nemocných pacientů: prospektivní observační studie
Maryse A. Wiewel, Lonneke A. van Vught, Brendon P. Scicluna et al.

Dle experimentálních studií by mohla terapie blokátory kalciových kanálů vést ke zlepšení outcome u pacientů v sepsi. Cílem studie bylo zhodnotit asociaci u pacientů přijatých do intenzivní péče. Do prospektivní observační studie bylo celkem zahrnuto 1 060 pacientů přijatých do intenzivní péči s diagnózou sepse. Celkem u 18,6% pacientů byli blokátory kalciových kanálů součastí chronické medikace. Vzhledem na rozdílnou charakteristiku souboru pacientů bez a pacientů medikujících kalciové blokátory byla statisticky vybraná srovnatelná kohorta pacientů ke srovnání. Během prvních 4 dnů bylo celkem měřeno 15 plasmatickcýh biomarkerů sepse s cílem posoudit patofyziologickou odpověď organizmu na inzult. Závažnost onemocnění během prvních 24 hodin, zdroj infekce a kazuální patogen byli srovnatelné mezi skupinami. Ve sledovaných skupinách byla předchozí chronická medikace blokátory kalciových kanálů asociována se zlepšením 30-denního přežití (20.2% vs 32.9% , p = 0.009).

Závěrem: Chronická terapie kalciovými blokátory byla asociována s redukcí mortality u pacientů přijatých do intenzivní péče s diagnózou sepse.

Crit Care Med 2017; 45:454–463

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Nenvazivní ventilace a mortalita geriatrických pacientů v pneumonii
Thomas S. Valley, Allan J. Walkey, Peter K. Lindenauer et al.

Navzdory zvyšující se implementace neinvazivní ventilace (NIV) do terapeutického managementu pacientů s pneumonií jsou data konfliktní. Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit vliv neinvazivní ventilace na outcome geriatrických pacientů s pneumonií. Do studie byli zařazeni geriatričtí pacienti ve věku >64 let s pneumonií z celkem 2 757 nemocnic ve sledovaném období (2010-2011), kteří vyžadovali umělou plicní ventilaci. Primárním outcome byla 30-denní mortalita. Z celkového počtu 65 747 pacientů s pneumonií bylo ventilováno neinvazivní umělou plicní ventilaci 12 480 (19%). Pacienti s NIV byli starší, častěji mužského pohlaví s menším množství komorbidit a měli nižší skóre orgánové dysfunkce. Dle analýzy adjustované dle potenciálních confouder faktorů nebyla NIV asociována s ovlivněním mortality ve srovnání s invazivní ventilací (54% vs. 55%, p=0.92), nicméně terapie NIV byla spojena se signifikantní redukcí nákladů na léčbu ($18,433 vs $27,051; p = 0.02).

Závěrem: Ve sledovaném souboru pacientů s pneumonií nebyla terapie NIV asociována s redukcí mortality ve srovnání s invazivní ventilací

Crit Care Med 2017; 45:e246–e254

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Pooperační delirium u pediatrických pacientů
Jochen Meyburg, Mona-Lisa Dill; Chani Traube et al.

Delirium pacientů v intenzivní péči je vážný problém/komplikace v dospělé populaci. Delirium u pediatricky kriticky nemocných pacientů je vzhledem na vývoj nových skórovacích systému  častěji diagnostikováno taky v pediatrické subpopulaci. Pooperační delirium, fluktuace stavu vědomí, diagnostické a terapeutické možnosti zůstávají u pediatrických pacientů málo popsané. Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit vliv a charakter pooperačního deliria u pediatrických pacientů v pooperačním období. Do observační studie byli zařazeni pediatričtí pacienti po operačním výkonu vyžadující hospitalizaci v intenzivní péči.  Pacienti byli hodnoceni dle Cornell Assessment of Pediatric Delirium při dosažení Richmond Agitation and Sedation Score > -3. Celkem bylo do studie zařazeno 93 pacientů, u kterých bylo provedeno celkem 845 zhodnocení stavu, z toho u 230 (27,2%) bylo diagnostikováno delirium. Delirium bylo v průběhu sledování diagnostikováno u 61 (65,5%) pacientů, z toho u poloviny z nich (n=30, 32,2%) bylo delirium krátkodobé a odeznělo do 24 hod od iniciální diagnózy. Pomocí Cornell Assessment of Pediatric Delirium může být delirium jednoduše odlišeno od vlivů sedativní medikace. Čas v deliriu byl asociován s outcome pacientů včetně délky hospitalizace.

Závěrem: U většiny pediatrických pacientů v pooperační péči bylo ve sledovaném souboru diagnostikováno delirium. U některých pacientů mělo delirium krátke trvání, co zvýrazňuje potřebu elektivního screeningu. Výsledky studie potvrzují delirium jako součást komplexní neurokognitivní dysfunkce po operaci. Je potřebný další výzkum zaměřený na profylaxi a management terapie deliria v intenzivní péči.

 

Pediatr Crit Care Med 2017; 18:128–133

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Neurologický inzult u kriticky nemocných pediatrických pacientů: prevalence
Ericka L. Fink, Patrick M. Kochanek, Robert C. Tasker et al.

Cílem mezinárodní studie bylo zhodnotit prevalenci a outcome pediatrických pacientů s neurologickým inzultem do intenzivní péče. Do prospektivní studie bylo celkem zapojeno 107 jednotek intenzivní péče (PICU) ve23 státech Severní Ameriky a Evropy. Inclusion kritériá byli: věk od 7 dne do 17 let, kraniotrauma, CMP, srdeční zástava, infekce/zánět CNS, status epilepticus, poranění míchy, hydrocefalus a tumor mozku. Byla hodnocena prevalence a outcome zařazených pacientů. Negativní neurologický outcome byl stanoven jako změna ≥2  před a po inzultu dle Pediatric Cerebral Performance Category, nebo úmrtí v nemocnici a úmrtí do 3 měsíců od propuštění. U celkem 924 pacientů s akutním neurologickým outcome byla nejčastější srdeční zástava (23%) a kraniotrauma (19%). Celková mortalita byla v době propuštění 12%. Pacienti se srdeční zástavou měli nejvyšší mortalitu (24%) a nejhorší výstupní outcome měli pacienti s kraniotraumatem (49%).

Závěrem: Neurologický inzult je signifikantním problémem u pediatrické populace spojený se významnou mortalitou a morbiditou.

Pediatr Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Těžká intraoperační hyperglykemie je nezávisle asociovaná s pooperační infekcí u pacientů po kraniotomii: observační studie
Shaun E. Gruenbaum, Laura Toscani, Kenneth M. Fomberstein et al.

Pooperační infekce u pacientů po kraniotomii vede k zvýšení morbidity a mortality. Její rychlá identifikace a korekce rizikových faktorů má nejvyšší prioritu. Asociace mezi intraoperační hyperglykemii a pooperační infekcí je nedostatečně popsána. Do multicentrické observační studie bylo celkem zahrnuto 224 pacientů. Cílem studie bylo zhodnotit vliv těžké intraoperační hyperglykemie (glykémie ≥180 mg/dL, 10 mmol/l) na výskyt pooperačních infekcí u pacientů po kraniotomii. Výskyt infekcí byl sledován v 7-denním pooperačním období. Incidence nových infekcí byla 10% (n=22). Váha, pohlaví, ASA skóre, perioperační aplikace kortikoidů a DM nebyli asociovány s rizikem vzniku infekce, nicméně těžká intraoperační hypeglykemie byla identifikována jako rizikový faktor (OR 4.17, 1.50–11.56], P = .006).

Závěrem: Těžká intraoperační hyperglykemie je nezávisle asociována s rizikem vzniku infekčních komplikací v pooperačním období u pacientů po kraniotomii. 

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %