duben 2017

Časná vs. pozdní iniciace renální eliminační metody u kriticky nemocných pacientů s renální selháním: systematické review a meta-analýza
Tai Shuan Lai, Chih Chung Shiao , Jian Jhong Wang et al.

Ačkoliv byl v poslední době ideální čas zahájení renální eliminační metody (RRT) u kriticky nemocných pacientů široce zkoumán, zůstává nedefinován. Cílem meta-analýzy bylo zhnodnotit vliv časné vs. pozdní inciace RRT u kriticky nemocných. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 51 studií ze 13 468 abstraktů, z toho byla do meta-analýzy zahrnuto 9 randomizovaných kontrolovaných studií(1627 pacientů). Časná RRT nebyla spojena s redukcí mortality [relative risk (RR) 0.88, 95% confidence interval (CI) 0.68–1.14, p = 0.33], nebo nižší následné dependence na RRT (RR 0.81, 95% CI 0.46–1.42, p = 0.46). Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v délce pobytu v intenzivní péči [střední rozdíl −0.08 (95% CI −0.26 - 0.09), nebo v délce hospitalizace  [střední rozdíl −0.11 (95% CI −0.37 - 0.16) dne] p = 0.46). Dle subanalýzy byla časná RRT spojena s redukcí nemocniční mortality chirurgických pacientů (RR 0.78, 95% CI 0.64–0.96) a pacientů na kontinuální eliminační metodě (RR 0.80, 95% CI 0.67–0.96).

Závěrem: Časná RRT nevedla k signifikantnímu pozitivnímu ovlivnění outcome.

Lai et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:38 DOI 10.1186/s13613-017-0265-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Epidurální analgezie s lokálním anestetikem v nízké koncentraci a ovlivnění porodu: systematické review a meta-analýza
Ting-Ting Wang, Shen Sun a Shao-Qiang Huang

Porodní epidurální analgezie pomocí lokálních anestetik v nízkých koncentracích je aktuálně populární. Vliv daného analgetického postupu na délku druhé doby porodní a četnost instrumentálního ukončení porodu nicméně zůstává kontroverzní. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv epidurální analgezie s aplikací lokálních anestetik v nízké koncentraci na porod ve srovnání s nonepidurální analgezií. Primárním outcome byla doba druhé doby porodní a četnost instrumentálního ukončení porodu. Sekundární outcome byla četnost císařských řezů, četnost spontánních porodů a doba první doby porodní. Celkem bylo do meta-analýzy zahrnuto 10 studií (1809 pacientů). Nebyl identifikován signifikantní rozdíl mezi skupinami v délce druhé doby porodní (střední rozdíl = 5.71 min, 95% confidence interval [CI], −6.14 až 17.83; P = .36), nebo instrumentálním ukočením porodu (risk ratio [RR] = 1.52, 95% CI, 0.97–2.4; P = .07). Mezi skupinami nebyl identifikován rozdíl v četnosti císařských řezů (RR = 0.8, 95% CI, 0.6–1.05; P = .11), spontánních vaginálních porodů (RR = 0.98, 95% CI, 0.91–1.06; P = .62), nebo délkou první doby porodní (střední rozdíl = 17.34 min, 95% CI, −5.89 to 40.56; P = .14).

Závěrem: Ve srovnání s nonepidurální analgezií, nebyla epidurální analgezie při použití lokálních anestetik v nízkých koncentracích asociována s prodloužením druhé doby porodní, nebo zvýšením četnosti instrumentálního ukončení porodu. Výsledky analýzy jsou nicméně založeny na menších studiích s nižší kvalitou.

Anesth Analg 2017;124:1571–80

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Liberální vs. restriktivní transfuzní strategie u kriticky nemocných onkologických pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Fabricio S. Bergamin, Juliano P. Almeida, Giovanni Landoni

Cílem prospektivní dvojitě zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit vliv restriktivní vs. liberální transfuzní strategie na 28-denní mortalitu kriticky nemocných onkologických pacientů v septickém šoku. Pacienti byli randomizováni do liberální skupiny (transfuzní trigger hemoglobin < 9 g/dL) a restriktivní skupiny (hemoglobin < 7 g/dL). Celkem bylo do studie zařazeno 300 pacientů. Pacientům v liberální skupině bylo aplikované větší množství erytrocytárních koncentrátů (EBR) ve srovnání s restriktivní skupinou (1 [0–3] vs 0 [0–2] unit; p < 0.001). Celková 28-denní mortalita po randomizaci byla 45% (n=67) v liberální vs. 56% (n=84) v restriktivní skupině (hazard ratio, 0.74; 95% CI, 0.53–1.04; p = 0.08), bez rozdílu v délce pobytu v intenzivní péči a v délce hospitalizace celkem. Celková 90-denní mortalita byla nižší v liberální skupině (59% vs 70%, hazard ratio, 0.72; 95% CI, 0.53–0.97; p = 0.03).

Závěrem: Výsledky studie poukazují na nižší mortalitu pacientů v liberální skupině s transfuzním triggerem hemoglobinu < 9 g/dL. Výsledky jsou v protikladu s recentně publikovanými daty a je potřeba je ověřit v dalších randomizovaných kontrolovaných studiích.

  

Crit Care Med 2017; 45:766–773

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Intermitentní neinvazivní ventilace po extubaci pacientů s chronickou respirační insuficienci: multicentrická randomizována kontrolovaná studie (VHYPER)
Frédéric Vargas , Marc Clavel, Pascale Sanchez Verlan et al.

Časná neinvazivní ventilace (NIV) po extubaci vede k redukci rizika respiračního selhání a snižuje 90-denní mortalitu u pacientů s hyperkapnií. Pacienti s chronickou respirační insuficiencí a chron. respiračním onemocněním jsou rizikoví stran selhání extubace. Autoři testovali vliv intermitentní NIV u pacientů s chron. respiračním onemocnění na četnost respiračního selhání po extubaci. Do prospektivní randomizované kontrolované multicentrické studie bylo celkem zahrnuto 144 pacientů na umělé plicní ventilaci s chronickou respirační insuficienci, u kterých byl pozitivní test spontánní ventilace. Pacienti byli po extubaci randomizováni do skupiny NIV (n=72) a kontrolní skupiny, kde byl u pacientů za standardních podmínek aplikována postextubační oxygenoterapie v prvních 48 hodinách (n=72). Primárním outcome byl výskyt respiračního selhání v době 48 hodin od extubace. Respirační selhání bylo signifikantně méně časté v NIV skupině 6 (8.5%) versus 20 (27.8%); p = 0.0016. Celkem 6 (8,5%) pacientů v NIV skupině vs. 13 (18,1%) v kontrolní skupině muselo být reintubováno. Mortalita pacientů v intenzivní péči a celková 90-denní mortalita se signifikantně nelišila mezi skupinami ((p = 0.28 a p = 0.33). Medián pobytu v intenzivní péči po extubaci byl delší v kontrolní skupině 4 (2-7) dnů vs. 3 (2-6) dnů (p=0.008). Pacienti s hyperkapnií během testu spontánní ventilace měli vyšší riziko postextubačního respiračního selhání [adjusted odds ratio (95% CI) = 4.56 (1.59–14.00); p = 0.006] a nutnosti reintubace [adjusted odds ratio (95% CI) = 3.60 (1.07–13.31); p = 0.04].

Závěrem: Časná NIV dle protokolu v prvních 48 hodinách po extubaci vedla k redukci respiračního selhání u pacientů s chronickým oněmocněním dýchacího systému.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4785-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Hluboká vs. střední hloubka neuromuskulární blokády a pooperační respirační funkce u pacientů po bariatrické laparoskopické operaci: randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Sam Baete, Gerd Vercruysse, Margot Vander Laenen et al.

Recentní literatura poukazuje, že hluboká neuromuskulární blokáda (NMB), může vést k zlepšení operačních podmínek, nicméně aktuálně jsou data limitována a hypotéza nebyla testována u laparoskopických bariatrických operacích.  Reziduální neuromuskulární blokáda vede k negativnímu ovlivnění respiračních funkcní v pooperačním období. Autoři testovali hypotézu, jestli hluboká NMB vede k pozitivnímu ovlivnění intraoperačních chirurgických podmínek ve srovnání se středně hlubokou NMB. Dále testovali spojení hluboké NMB a reziduální NMB.   Celkem bylo do studie zařazeno 60 pacientů, kteří byli randomizování do skupiny s hlubokou NMB (rokuronium bolus a infuze s cílem posttetanic count – PTC 1-2) a skupiny se střední hlouboku NMB (rokuronium bolus a bolusy k dosažení train-of-four 1-2). Anestezie byla indukována a vedena v kombinaci remifentanil a propofol. Primární outcome byla kvalita chirurgických podmínek hodnocena pomocí 5 bodové škály (1=extrémně špatné podmínky, 5=optimální podmínky), počtem epizod s elevací intraabdominálního tlaku >18 cmH2O a délky operace. Sekundární outcome byli pooperační plicní funkce hodnoceny dle vrcholového expiračního průtoku (PEF), forced expiračního objemu v 1. sekundě a forced vitální kapacity a nutnost pooperační ventilační podpory. Nebyl identifikován žádný signifikantní rozdíl v hodnocení chirurgických podmínek mezi skupinami  (4.2 ± 1.0 vs 3.9 ± 1.1; P = .16).  Nebyl identifikován rozdíl mezi skupinami v četnosti vzestupu intraabdominálních tlaků >18 cmH2O a délka operačních výkonů se statisticky signifikantně nelišila ve skupině s hlubokou a středně hlubokou blokádou (61.3 ± 15.1 minuty vs 70.6 ± 20.8 minuty; P = .07). U všech pacientů byli dechové funkce signifikantně snížené bez rozdílu mezi skupinami. 

Závěrem: Ve srovnání se středně hlubokou NMB nevedla hluboká NMB k signifikantnímu zlepšení chirurgických podmínek u pacientů podstupujících laparoskopický bariatrický operační výkon. Pooperační plicní funkce byli signifikantně snížené u obou skupin, bez rozdílu. 

Anesth Analg 2017;124:1469–75

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Středně dlouho působící myorelaxancia a riziko pooperační morbidity, mortality a dlouhodobý outcome
Michael R. Bronsert, William G. Henderson, Terri G. Monk et al.

Nedepolarizující svalové relaxancia (NMBA) jsou běžnou součástí celkové anestezie. Reziduální blokáda je frekventní, nicméně její negativní potenciál je nedostatečně popsán. Cílem studie bylo zhodnotit vliv NMBA s následnou reverzí blokády, nebo bez reverze na pooperační morbiditu a mortalitu. Z celkového počtu 11 355 pacientů, byla NMBA podána 8984 pacientům a v 7047 případech byla na konci operace aktivně revertována neostigminem. Primárním outcome byl výskyt respiračních komplikací (selhání/prodloužení weaningu, reintubace, pneumonie). Sekundární outcome byl výskyt nerespiračních komplikací, 30-denní mortalita a dlouhodobá mortalita. Podání NMBA bez následné reverze neostigminem bylo asociováno se zvýšeným rizikem respiračních komplikací (odds ratio [OR], 1.75 [95% CI, 1.23–2.50) a mírným zvýšením mortality. Nebyl identifikován rozdíl mezi výskytem nerespiračních komplikací a dlouhodobou mortalitou. Outcome pacientů s aktivní reverzí blokády byl srovnatelný s pacienty bez aktivní reverze. 

Závěrem: Aplikace NMBA bez následné aktivní reverze blokády neostigminem bylo asociované se zvýšením rizika sdruženého respiračního outcome ve srovnání se skupinou bez aktivní reverze. Vzhledem na výsledky studie autoři doporučují aktivní reverzi jako standardní postup u pacientů s NMBA na konci anestezie před plánovanou extubací. 

Anesth Analg 2017;124:1476–83

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Plasmatické koncentrace lokálních anestetik po transversus abdominis plane blokádě a rectus sheath blokádě: systematické review
J. Rahiri, J. Tuhoe, D. Svirskis et al.

Bezpečnost a efektivita jsou základními prediktory ERAS (enhanced recovery after surgery ) konceptu. Blokády trupu jsou potenciální adjuvatní analgetickou metodou, které v posledních letech získali na popularitě. Transversus abdominis plane blokáda (TAPB) a rectus sheath blokáda (RSB) vedou k redukci spotřeby morfinu a zlepšení analgezie u pacientů po břišních operacích. Tyto blokády vyžadují aplikaci většího množství lokálního anestetika. Cílem systematického review bylo zhodnotit plasmatické hladiny lokálních anestetik po indukci TAPB a RSb blokády. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 15 studií. Rapidní systémová absorbce lokálního anestetika (LA) byla detekována u všech pacientů. Celkem u 33 (z 381 pacientů) pacientů přesáhla střední plasmatická koncentrace LA toxickou hladinu, u 3 byli diagnostikovány klinické příznaky lehké toxicity. Adrenalin jako adjuvans k LA vedl k redukci systémové absorbce LA. Nebyli diagnostikovány žádné křeče, nebo hemodynamická nestabilita.

Závěrem: Množství lokálního anestetika aplikovaného během TAPB a RSB vede k detekovatelným plasmatickým hodnotám LA, které běžně překračují všeobecně akceptovatelní limity pro toxicitu. Výsledky studie poukazují na relativní bezpečnost daných technik.  

British Journal of Anaesthesia, 118 (4): 517–26 (2017)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efektivita a bezpečnost buprenorfinu k periferním nervovým blokádám: meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Alexander Schnabel, Sylvia U. Reichl, Peter K. Zahn et al.

Délka trvání blokády při aplikaci lokální anestetik je v regionální anestezii limitována, proto se zkouší aplikace adjuvanciá s cílem prodloužit efektivní pooperační analgezii při single-shot nervových blokádách. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost perineurální apliakaci lokálního anestetika v kombinaci s buprenofrinuem vs. lokálního anestetika samotného vs. lokálního anestetika a systémově aplikovaného buprenorfinu, nebo jiného opioidu k regionální nervové blokádě. Do meta-analýzy bylo zařazeno celkem 13 randomizovaných kontrolovaných studií (celkem 685 pacientů). Pacienti, kterým byl buprenorfin aplikován perineurálně vykazovali signifikantně delší dobu efektivní analgezie ve srovnání se skupinou pacientů, kterým byla blokáda indukována samotným lokálním anestetikem (střední rozdíl 8.64 h, 95% confidence interval (CI) (6.44 až 10.85); P<0.01]. Pacienti, kterým byl aplikován buprenorfin měli nicméně vyšší výskyt pooperační nauzey a zvracení (PONV) [RR 5.0, 95% CI (1.12 - 22.27); P=0.03]. Perineurálně aplikovaný  buprenorfin vedl k významnějšímu prodloužení analgezie ve srovnání s intramuskulárně aplikovaným buprenorfinem [střední rozdíl 6.87 h, 95% CI (4.02 - 9.71); P<0.01], bez rozdílu ve výskytu PONV.

Závěrem: Buprenorfin jako adjuvans k lokálnímu anestetiku vedl k signifikantnímu prodloužení pooperační analgezie při single-shot blokádě periférních nervů, nicméně jeho aplikace byla spojena s vyšším výskytem PONV. Perineurální aplikace byla efektivnější se srovnání se systémovým podání, při stejném výskytu PONV. 

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:1–11

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Inhalační kortikosteroidy a beta-agonisti u pacientů v riziku ARDS: randomizovaná klinická studie
Emir Festic, Gordon E. Carr, Rodrigo Cartin-Ceba et al.

Aktuálně chybí efektivní farmakologická terapie pacientů s plicní poškozením, rizikem ARDS a ARDS. Časná terapie inhalačními kortikosteroidy a beta-agonisty může vést k redukci progrese plicního poškození do rozvinutého ARDS cestou redukce zánětlivé odpovědi a zlepšení výměny alveolární tekutiny. Primárním cílem studie bylo zhodnotit longitudinální změnu v saturaci kyslíku/inspirační frakce O2 (S/F poměr) do pátého dne. Mezi další sledované parametry patřila nutnost umělé plicní ventilace a rozvoj ARDS. Do multicentrické studie bylo celkem zařazeno 61 pacientů s rizikem ARDS v období 2013-2015. Median času od příjmu po podání studovaného léku bylo 9 hodin. Více pacientů v šokovém stavu bylo v kontrolní skupině (14 vs. 3). Longitudinální vzestup S/F byl významnější v intervenční skupině (p = 0.02), a to nezávisle od přítomnosti šokového stavu (p = 0.04). U pacientů v kontrolní skupině byla vyšší nutnost umělé plicní ventilace (53% vs 21%) a rozvoje ARDS (7 vs 0).

Závěrem: Časná terapie inhalačním budesonidem/formoterolem u pacientů s rizikem ARDS je možná a vedla k zlepšení oxygenace dle S/F indexu. Výsledky studie podporují další testování dané lékové kombinace k prevenci ARDS.

Crit Care Med 2017; 45:798–805

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
88 %

Ultrazvuková detekce korektní pozice centrálního venózního katetru a detekce pneumothoraxu
Rabia Amir, Ziyad O. Knio, Feroze Mahmood et al.

Ultrazvuková real-time navigace je v dnešní době standardním postupem při inserci centrálních venózních kanyl (CVK), nicméně postinserční skiagrafie zůstává zlatým standardem k zhodnocení korektní pozice katetru a k vyloučení postpunkčních komplikací včetně pneumothoraxu (PNO). Cílem studie bylo otestovat noninferioritu transthorakální echokardiografie a ultrazvuku plic ve srovnání s RTG hrudníku k zhodnocení pozice CVK a vyloučení PNO. Do studie bylo celkem  zařazeno 137 pacientů, kterým byla zavedena CVK (v.subclavia, nebo v.jugularis interna) pod USG kontrolou. Během USG navigace, byla korektní pozice ověřena pozici vodiče v cévě a pozitivním testem k lokalizaci CVK na přechodu duté žíly a pravé síně (swirl sign) na subkostálním 4-komorovém zobrazení. Diagnostika PNO byla po zavedení CVK hodnocena dle lung-sliding a seashore sign v M modu. RTG snímek vyloučil PNO u 137 z 137 případů. Ultrazvuk plic byl proveden u 123 z 137 pacientů a vyloučil PNO v 100%. RTG hrudníku vedlo ke korektnímu zhodnocení pozice CVK v 136 případech (99,3%). U celkem 13 pacientů nebylo možno korektně zobrazit subkostální ECHO obraz a USG vedl ke korektní detekci konce CVK ve 121 případech z 124 (97,6%).  

Závěrem: Transthorakální echokardiografie a ultrazvuk plic byl noninferiórní k RTG hrudníku k zhodnocení pozice CVK a vyloučení PNO. Point-of-care USG proto může vést k snížení radiační záteže, a tím zlepšení bezpečnosti pacientů během a po kanylaci centrálních venózních kanyl. 

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
88 %

Prognózna kriticky nemocných pacientů s cirhózou jater: meta-analýza
Delphine Weil, Eric Levesque, Marc McPhail et al.

Prediktory krátkodobé a střednědobé mortality kriticky nemocných pacientů s jaterní cirhózou jsou nejasné. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 13 studií (2523 pacientů). Sledované parametry byla nemocniční mortalita, mortalita v intenzivní péči a 6-měsiční mortalita. Mortalita pacientů v intenzivní péči byla 42,7%, nemocniční mortalita 54,1% a celková 6- měsiční mortalita 75,1%. Celkem 38 (3,8%) pacientům podstoupili následně transplantaci jater. Mortalita v intenzivní péči byla nižší u pacientů přijatých z důvodu krvácení z varixů (OR 0.46; 95% CI 0.36–0.59; p < 0.001) a vyšší při SOFA skore > 19 OR 8.54; 95% CI 2.09–34.91; p < 0.001; PPV = 0.93). Vyšší SOFA skore nepredikovalo 6-měsiční mortalitu. Mezi další prediktory mortality v intenzivní péči patřili SIRS (OR 2.44; 95% CI 1.64–3.65; p < 0.001; PPV = 0.57), pneumonie (OR 2.18; 95% CI 1.47–3.22; p < 0.001; PPV = 0.69), oligurie v rámci sepse (OR 10.61; 95% CI 4.07–27.63; p < 0.001; PPV = 0.76), a fungální infekce (OR 4.38; 95% CI 1.11–17.24; p < 0.001;PPV = 0.85). Z terapeutických intervencí byli dopamin (OR 5.57; 95% CI 3.02–10.27; p < 0.001; PPV = 0.68), dobutamin (OR 8.92; 95% CI 3.32–23.96; p < 0.001; PPV = 0.86), adrenalin (OR 5.03; 95% CI 2.68–9.42; p < 0.001; PPV = 0.77) a MARS (OR 2.07; 95% CI 1.22–3.53; p = 0.007; PPV = 0.58)  asociovaný s ICU mortalitou. U pacientů propuštěných z intenzivní péče predikovala 6-měsiční mortalitu hodnota Child-Pugh skóre C (OR 2.43; 95% CI 1.44–4.10; p < 0.001; PPV = 0.57), bazální hodnoty MELD > 26 (OR 3.97; 95% CI 1.92–8.22; p < 0.0001; PPV = 0.75) a hepatorenální syndrom (OR 4.67; 95% CI 1.24–17.64; p = 0.022; PPV = 0.88).

Závěrem: prognóza kriticky nemocných pacientů s cirhózou jater je nepříznivá protože jenom malé procento podstoupí transplantaci jater.Prognostický význam ICU skóre klesá s časem s výjimkou Child-Pugh klasifikace a skore MELD.

Weil et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:33

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Systémový lidokain nevedl k pooperační redukci spotřeby morfinu, ovlivnění pooperačního zotavení a kvality života u pacientů podstupujících zadní spinální fůzi: dvojitě zaslepená randomizovaná studie
G. Dewinter, P. Moens, S. Fieuws et al.

Aktuálně není k dispozici dostatek dat a výsledky týkající se vlivu lidokainu na pooperační analgezii a zotavení po ortopedických operacích jsou nekonzistentní. Cílem dvojitě zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit vliv lidokainu na pooperační spotřebu opioidů během prvních 24 hodin po operaci. Celkem bylo do studie zařazeno 70 pacientů podstupujícících zadní spinální fuzi. Celková anestezie byla indukována a vedená kombinaci propofol + remifentanil. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (lidokain), kde byl lidokain aplikován ve formě bolusu (1,5mg/kg) a následná kontinuální infuze (1,5mg/kg/hod), která byla aplikována až do 6 hodin po operaci, nebo do kontrolní skupiny s placebem. Pooperační bolest byla léčena pacientem-kontrolovanou infuzí morfinu. Primárním outcome byla spotřeba morfinu v 24-hodinovém pooperačním období. Systémově aplikovaný lidokain nevedl k redukci spotřeby morfinu během prvních 24 hodin [lidocaine-skupina: 48 (23) mg vs placebo-skupina: 51(19) mg, P=0.22].

Závěrem: Systémově aplikovaný lidokain nevedl k pozitivnímu ovlivnění analgezie a snížení spotřeby opioidů v časném pooperačním období ve srovnání se standardní opioidní terapii.

 

British Journal of Anaesthesia, 118 (4): 576–85 (2017)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Hladina prokalcitoninu predikuje mortalitu pacientů v těžké sepsi:výsledky multicentrické prokalcitonin Monitoring Sepsis Studie (MOSES)
Philipp Schuetz, Robert Birkhahn, Robert Sherwin et al.

Cílem prospektivní multicentrické observační studie bylo zhodnotit asociace mezi přetrvávající zvýšenou hladinou prokalcitoninu (redukce hladiny prokalcitoninu o <80%) a 28-denní mortalitou pacientů v sepsi. Hladina prokalcitoninu (PCT) byla měřena denně po dobu iniciálních 5 dnů. Z celkového počtu 858 pacientů přežilo první 4 dny hospitalizace 646, kteří byli následně zařazeni do analýzy. Celková 28-denní mortalita byla 2x vyšší u pacientů, u kterých nedošlo k poklesu PCT na 4 den o >80% z iniciální hodnoty (20% vs 10%;p = 0.001) PCT. Nedosažení poklesu hladiny PCT bylo dle výsledků analýzy identifikováno jako nezávislý prediktor mortality (hazard ratio, 1.97 [95% CI, 1.18–3.30; p < 0.009]).

Závěrem: Redukce hladiny PCT o méně jako 80% je silným nezávislym prediktorem mortality u pacientů v sepsi.

Crit Care Med 2017; 45:781–789

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Outcome septických pacientů vyžadujících vysoké dávky vazopresorů
Thomas Auchet, Marie Alix Regnier, Nicolas Girerd a Bruno Levy

Navzdory dostupním doporučením k managementu pacientů v septickém šoku, zůstává mortalita vysoká. Jako iniciální vazopresor volby je stanoven noradrenalin s cílem udržení středního tlaku >65mmHg. K udržení stanoveného tlaku je často potřebná vysoká až excesivní podpora vazopresory (HDV). Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit outcome pacientů léčených HDV. HDV byla definována na dávku vazopresorů >1 μg/kg/min. Primární outcome byla 28-denní mortalita. Sekundární outcome byla 90-denní mortalita, SOFA skore, délka orgánové dysfunkce, délka vazopresorické podpory a ischemické komplikace. Celkem bylo do studie zařazeno 106 pacientů a 28-denní mortalita dosahovala 60,4%, 90-denní mortalita 66,3%.

Závěrem: Celkem 40% pacientů s HDV přežilo 28 dnů. Překročení hodnoty 0.75 μg/kg/min společně se SOFA skore >10 bylo silně asociováno s mortalitou. Výsledky studie poukazují, že vysokodávkované vazopresory můžou vést k pozitivnímu ovlivnění outcome pacientů s refrakterním septickým šokem.

Auchet et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:43 DOI 10.1186/s13613-017-0261-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Plasmatická koncentrace bupivacainu po kombinované single-shot blokádě n.ischiadicus a kontinuální blokádě n.femoralis u pediatrických pacientů:prospektivní observační studie
Santhanam Suresh a Gildasio S. De Oliveira

Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit plasmatickou koncentraci bupivacainu u pediatrických pacientů podstupujících operační náhradu předního zkříženého vazu kolene po single-shot blokádě n.ischiadicus a kontinuální blokádě n.femoralis. Hodnoty plasmatického bupivacainu byli měřeny v 0,5,15,30,60 a120.minutě a v době 4,24 a 48.hodině od indukce regionální anestezie. Nejvyšší hodnota 99% intervalu spolehlivosti byla 135ng/ml a to v době 4 hodiny od punkce. Detekované hladiny byli spolehlivě pod hranici toxicity (1500ng/ml) a to ve všech testovaných vzorkách.

Závěrem: riziko toxicity je u pediatrických pacientů po zavedení single-shot blokády n.ischiadicus a kontinuální blokády n.femoralis minimální. 

Anesth Analg 2017;124:1591–3

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Prodleva od příjmu do první dávky antibiotik u pacientů v sepsi
Christopher W. Seymour, Jeremy M. Kahn, Christian Martin-Gill et al.

Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit prodlevu mezi první kontaktem v přednemocniční, urgentní péči a první dávkou antibiotika vzhledem na mortalitu pacientů s komunitní sepsí. Do studie bylo celkem zapojeno 21 oddělení urgentního příjmu v letech 2010-2012 v Pennsylvanii. Z celkového počtu 58 934 pacientů mělo komunitní sepsi 2 683 pacientů a mortalita souboru byla 11%. Medián času od prvního kontaktu po první dávku antibiotika (ATB) byl 4.2 hodiny (2,7-8 hodiny).  Dle výsledků analýzy bylo pozdní podání ATB asociováno se zvýšenou nemocniční mortalitou (odds ratio úmrtí, 1.03 [95% CI, 1.00–1.05] na 1 hodinu zpoždění ATB terapie; p < 0.01) a to jak v přednemocniční tak v urgentní péči.

Závěrem: Zpoždění iniciální ATB terapie v přednemocniční, a taky v urgentní péči je asociováno se zvýšenou mortalitou pacientů v sepsi.

 

Crit Care Med 2017; 45:759–765

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Přednemocniční terapie orálními kortikoidy je asociována s nižším rizikem ARDS u kriticky nemocných pacientů v sepsi
Andrew C. McKown, Erin M. McGuinn, Lorraine B. Ware et al.

Cílem retrospektivní observační studie bylo zhodnotit spojitost mezi přednemocniční terapii orálními kortikoidy a výskytem ARDS (acute respiratory distress syndrome) u kriticky nemocných pacientů v sepsi. Do studie  bylo celkem zařazeno 1 080 pacientů. ARDS bylo v době 96 hodin od příjmu diagnostikováno u 35% pacientů v kortikoidní skupině ve srovnání s 42% ve skupině bez kortikoidů (p=0.107). Dle výsledků analýzy byla přednemocniční terapie orálními kortiskosteroidy spojena s nižší incidencí ARDS v 96 hodinách od příjmu (odds ratio, 0.53; 95% CI, 0.33–0.84; p = 0.008). Medián dávky kortikoidů v ekvivalentu prednisonu byl 10mg (5-30mg). Vyšší předhospitalizační dávka byla spojena s nižším výskytem ARDS (odds ratio pro 30 mg prednisonu ve srovnání s 5 mg 0.53; 95% CI, 0.32–0.86). Přednemocniční kortikoidní terapie nebyla asociována s nemocniční mortalitou (odds ratio, 1.41; 95% CI, 0.87–2.28; p = 0.164), délkou pobytu v intenzivní péči (odds ratio, 0.90; 95% CI, 0.63–1.30; p = 0.585), nebo počtem dnů bez ventilátoru (odds ratio, 1.06; 95% CI, 0.71–1.57; p = 0.783).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů v sepsi byla přednemocniční terapie orálními kortikosteroidy asociována s nižší incidencí ARDS.

Crit CareMed 2017; 45:774–780

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Perioperační anesteziologická péče a riziko tumorózní progrese
Mir W. Sekandarzad, André A.J. van Zundert, Philipp B. Lirk et al.

Cílem review článku je přiblížit a sumarizovat aktuální up-to-date data týkající se perioperační anesteziologické péče a rizika tumorózní progrese. Hlavním cílem je objektivně a kriticky zhodnotit aktuální literaturu věnujíci se lokálním anestetikům, regionální anestezii, opioidům a nesteroidním antiflogistikům (NSAIDs) a jejich potenciálu minimalizovat riziko rekurence u pacientů podstupujících onkochirurgický operační výkon. Výsledky několika systematických review zkoumající dané téma přinesli nekonzistentní výsledky. Vzhledem na mechanizmus účinku lokálních anestetik, je z vědeckého pohledu jejich anti-tumorózní efekt očekávaný. Recentní studie na zvířecích modelech poukazují, že opioidy můžou být bezpečně použity v analgetickém perioperačním managementu onkologických pacientů. Prvotní data podporují postavení NSAIDs jako esenciálních léků v multimodální analgetické terapii. Inhalační anestetika dle některých dat vedly k zvýšení rizika rekurence na rozdíl od propofolu. Perioperační období u onkologických pacientů je spojeno s významnou stresovou reakci spojenou s chirurgickou intervenci, která následně vede k supresi imunitní odpovědi. Techniky regionální anestezie v kombinaci s multimodální analgezií včetně NSAIDs, opioidů a lokálních anestetik s cílem prevence patofyziologických důsledků bolesti a neuroendokrinní odpovědi na stresovou reakci by mělo být základem balancované anestezie.

Anesth Analg 2017;124:1697–708

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Neurostimulace nepredikuje korektní pozici jehla-nerv a korektní šíření lokálního anestetika k interskalenické blokádě brachiálního plexu
Stefan Fielmuth, Marek Szalata, Heidi Sievert et al.

Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu neurostimulace k detekci korektní pozici jehly u interskalenické blokády brachiálního plexu. Po dosažení odpovídající motorické odpovědi u pacientů podstupujících operaci ramene, byla hodnocena pozice jehly, vzdálenost špičky jehly od nervu a šíření fyziologického roztoku pod USG kontrolou. Špička jehly se ve 21 případech nacházela ve vzdálenosti 1-4mm od nervu, ve 7 případech byla v přímém kontaktu s nervem a u 15 pacientů byla ve vzdálenosti 6-18mm. U celkem 21 pacientů nevedla aplikace fyziologického roztoku ke korektnímu šíření tekutiny směrem k brachiálnímu plexu.

Závěrem: Lokalizace korektní pozice nervu pomoci neurostimulace byla úspěšná jenom v 48.8% a ke korektnímu šíření roztoku došlo u 51,2% pacientů.  

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Časná ventilátorová pneumonie u pacientů s kraniotraumatem: incidence, rizikové faktory a dopad na mozkovou oxygenaci a outcome
Pierre Esnault, Ce´dric Nguyen, Julien Bordes et al.

Časná ventilátorová pneumonie (EOVAP) je častá u pacientů s kraniotraumatem (TBI) a může mít negativní dopad na mozkovou oxygenaci a outcome, nicméně daná asociace je nedostatečně popsána. Cílem retrospektivní observační studie bylo zhodnotit incidenci, rizikové faktory a dopad EOVAP na mozkovou oxygenaci a outcome pacientů s TBI. Přitomnost EOVAP byla definována klinickým skóre plicní infekce (clinical pulmonary infection score) >6 a potvrzena invazivní metodou. Celkem bylo do studie zařazeno 175 pacientů s těžkým TBI. Celková incidence EOVAP byla 60,6% ((47.4/1000 dnů umělé plicní ventilace – UPV). Signifikantními rizikovými faktory vzniku EOVAP byli: terapeutická hypotermie (OR 3.4; 95% CI [1.2–10.0]), hrudní AIS skore C3, (OR 2.4; 95% CI [1.1–5.7]) a aspirace žaludečního obsahu (OR 5.2, 95% CI [1.7–15.9]). Protektivní aplikace antibiotik byla identifikována jako protektivní faktor (OR 0.3, 95% CI [0.1–0.8]). Přítomnost EOVAP měla negativní dopad na mozkovou oxygenaci:  hodnoty PbtO2 byli během EOVAP signifikantně nižší 23.5 versus 26.4 mmHg (p <0.0001) a bylo detekováno více hypoxických epizod 32 versus 27% (p = 0.03). Dle výsledky analýzy byla EOVAP nezávislý rizikový faktor nepříznivého 1-ročného neurologického funkčního outcome.

Závěrem: Časná ventilátorová pneumonie je u pacientů s kraniotraumatem častá (61%). Jako rizikové faktory vzniku EOVAP byli identifikovány: terapeutická hypotermie, tě0žké poškození hrudníku a plic a aspirace žaludečního obsahu. EOVAP měl negativní dopad na mozkovou oxygenaci dle PbtO2 a byla nezávisle asociována s negativním funkčním 1-ročním outcome.

Neurocrit Care DOI 10.1007/s12028-017-0397-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Efektivita a bezpečnost mivacuria u pediatrických pacientů
Ruifeng Zeng, Xiulan Liu, Jing Zhang et al.

Mivacurium je nedepolarizující myorelaxans s nejkratším účinkem, nicméně efekt jednotlivých dávek a čas trvání efektu intravenózně podaného mivacuria u pediatrických pacientů různého věku je nedostatečně popsán. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost jednotlivých (rozdílnych dávek) mivacuria u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 640 ASA I-II pacientů ve věku 2 měsíce – 14 let. Pacienti byli rozděleni do 4 skupin dle věku: A – 2-12 měsíců, B – 13-35 měsíců, C 3-6 let, D-7-14 let. Každá skupina byla dále rozdělena do podskupin dle indukční dávky mivacuria (0.15-0.2mg/kg v skupině 2-12 měsíců, a 0.2-0.25mg/kg u ostatních skupin) a délky aplikace mivacuria – 20 a 40 vteřin. Celkem byli pacienti rozděleni do 16 skupin. Neuromuskulární blokáda byla monitorován akcelerometrem pomoci Train-of-four odpovědi na n.ulnaris. Arteriální krev na stanovení hladiny histaminu byla pacientům odebrána v době 1,4 a 7 minut po aplikaci iniciální dávky mivacuria. Celkem u 562 pacientů byli k dispozici kompletní výsledky. Nástup blokády u pacientů ve skupině 2-12 měsíců byl rychlejší v podskupině 0,2mg/kg ve srovnání s 0,15mg/kg skupinou (189 ± 64 s vs. 220 ± 73 s, 181 ± 60 s vs. 213 ± 71 s, P <0.05). Mezi časy zotavení nebyl identifikován signifikantní rozdíl. Čas zotavení u pacientů ve skupině 3-6 let byl signifikantně kratší ve skupině 0,2mg/kg ve srovnání s 0,25mg/kg 693 ± 188 svs. 800 ± 206 s, P <0.05). Čas nástupu a čas zotavení nebyl signifikantě rozdílný ve skupinách u pacientů ve věku 13-35 měsíců a 7-14 let. Plasmatické koncetrace histaminu se nelišili mezi skupinami v 1,4 a 7 minutě.

Závěrem: Indukční dávka a čas aplikace mivacuria neměli signifikantní vliv na nástup účinku a čas zotavení u pediatrických pacientů. Ve skupině pacientů ve věku 2-12 měsíců vedlo zvýšení dávky z 0,15mg/kg na 0,2mg/kg k urychlení nástupu blokády až o 30 vteřin. Nebyl detekován signifikantní vzestup hladiny histaminu po aplikaci mivacuria ve všech sledovaných skupinách.

Zeng et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:58

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %

Australian and New Zealand Anaesthetic Allergy Group/ Management perioperační anafylaxe: doporučení Australské a Novo-Zélandské alergologické skupiny
H. Kolawole, S. D. Marshall, H. Crilly, R et al.

Anafylaxe je málo frekventní nicméně závažná komplikace s významnou morbiditou a mortalitou. Australská a Novo-Zélandská anesteziologické společnost (Australian and New Zealand College of Anaesthetists -ANZCA) a Australská a Novo-Zélandská anesteziologická alergická skupina (Australian and New Zealand Anaesthetic Allergy Group - ANZAAG) přináší guideline ke klinickému managementu perioperační anafylaxe. Doporučení obsahuje 6 kartiček s přehledným doporučením založeným na aktuální dostupné literatuře a mezinárodních doporučení. Sumární text je k dispozici ná stránkach spolupracujících společností (Perioperative Anaphylaxis Management Guidelines [2016] www.anzca.edu.au/resources/endorsed-guidelines andwww.anzaag.com/Mgmt%20Resources.aspx). Doporučení se striktně týkají perioperačního období a vztahují se na anesteziologický management. 

Anaesth Intensive Care 2017 | 45:2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
68 %

Anestezie k awake kraniektomii
Lingzhong Meng, David L. McDonagh, Mitchel S. Berger a Adrian W. Gelb

Awake kraniektomie (AC) je definována jako otevřený neurochirurgický výkon na mozku, při kterém je pacient při vědomí. Tento postup přináší významné benefity a vede k zlepšení outcome u specifické subpopulaci neurochirurgických pacientů ve srovnání s celkovou anestezií. Rozvoj v anesteziologických technikách hraje významnou roli v popularizaci AC. Vzhledem na vysokou variabilitu klinické praxe přináší autoři přehledné review s cílem přiblížit management AC, i lékaři, který se s daným postupem setkávájí jenom výjimečně. Postup během AC přináší vícero sporných okamihů, kde se postup v jednotlivých centrech liší, a to i vzhledem na chybějící kvalitní data.  Šikovnost, zkušenost a vzájemná spolupráce anesteziologa a neurochirurga je pravděpodobně tou největší proměnnou ve srovnání s rozdílným postupem během AC. Společným cílem je maximální optimalizace pooperačního outcome pacienta.

Can J Anesth/J Can Anesth (2017) 64:517–529 DOI 10.1007/s12630-017-0840-1

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Délka kardiopulmonální resuscitace a 1-měsiční neurologický outcome u pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou:
Masahiro Kashiura , Yuichi Hamabe, Akiko Akashi et al.

Délka trvání kardiopulmonální resuscitace (KPR) je významný faktor asociovaný s outcome u pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou (OHCA). Vliv délky srdeční zástavy na outcome pacientů není přesně popsán. V prospektivní kohortové studii autoři testovali vliv délky KPR na 1-měsiční outcome pacientů s OHCA. Do studie bylo celkem zařazeno 3 353 pacientů s OHCA ve věku nad 18 let, kterým byla poskytnuta KPR, která vedla k obnovení efektivního rytmu (ROSC). Primárním outcome byl 1-měsiční neurologický outcome. Z celkového počtu 3 353 případů OHCA bylo dosaženo ROSC u 1692 (50,5%) pacientů, z toho u 279 (8,3%) byl v době 1-měsíc od OHCA diagnostikován dobrý neurologický outcome. Délka KPR byla signifikantně negativně asociovaná s outcome pacientů (adjusted odds ratio: 0.911, na 1 minutu KPR, 95% CI: 0.892–0.929, p < 0.001). Při délce trvání KPR 30minut poklesla šance na dobrý 1-měsiční neurologický outcome z 8,3% na 0,7%.

Závěrem: Délka KPR  korelovala s negativním outcome pacientů. 

Kashiura et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:59

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Kyselina tranexamová vs. kyselina aminokapronová: redukce krevní ztráty u ortopedických operacích femuru
Maitreyee Mukherjee, Chandan Biswas, Sajib Chatterjee et al.

Operační výkony v oblasti kolene a stehenní kosti jsou asociované s excesivní krvácením v intraoperačním a taky v pooperačním období, často vyžadující transfuzní terapii.  V perioperačním managementu se s cílem minimalizovat krevní ztrátu implementovala indukovaná hypotenze a aplikace antifibrinolitik – aprotinin, kyselina tranexamová (TA) a 1-aminokapronová kyselina (EACA). Do prospektivní randomizované studie bylo celkem zařazeno 60 pacientů s cílem porovnat efektivitu TA a EACA v schopnosti redukovat perioperační krevní ztrátu u pacientů podstupujících operaci femuru. V T skupině byla TA aplikována v dávce 5,4mg/kg i.v. v 20-ti minutové infuzi a následně v dávce 5mg/kg/h až do konce operace. V E skupině byla EACA aplikována v dávce 100mg/kg i.v. ve 20-ti minutové infuzi a následně v kontinuální infuzi 1g/h až do konce infuze. Byla hodnocena intra- a pooperační krevní ztráta, aplikované intra- a pooperační transfuzní přípravky, pooperační hemoglobin (Hb) a hemoglobin na  den. Střední intraoperační krevní ztráta byla 323.28± 45.282 ml ve skupině T a 411.67 ± 41.384 ml ve skupině E (p < 0.001). Pooperační krevní ztráta byla 134.48 ± 42.476 ve skupině T a 130.00 ± 44.721 ml v skupině E. Intraoperační krevní transfuze byli aplikované v dávce 0.10 ± .310 jednotek v e skupině T a 0.33 ± .479 jednotek ve skupině E (p = 0.03). U žádného pacienta nebyla podána krevní transfuze v pooperačním období. Hemoglobin na 5. pooperační den byl 9.74 ± 2.435 g/dl ve skupině T a  10.62 ± 1.561 g/dl ve skupině E (p=0.1). U žádného pacienta nebyl detekován nežádoucí asociovaný účinek antifibrinolytik.

Závěrem: Kyselina tranexamová vedla k signifikantní redukci intraoperační krevní ztráty u aplikovaných transfuzních přípravků u operaci femuru, nicméně výsledky nejsou statisticky signifikantní

Anaesth Pain & Intensive Care 2016;20(4):417-421

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 1
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
64 %

Očkování a pediatrická anestezie
Gianluca Bertolizio, Marinella Astuto a Pablo Ingelmo

Očkování je významnou složkou v prevenci infekčních onemocnění, nicméně vyžaduje intaktní a funkční imunitní systém. Anestezie a operační stres vedou k supresi imunitního systému a můžou negativně ovlivnit výsledek očkování a současně některé asociované nežádoucí účinky můžou být následně chybně interpretovány jako pooperační komplikace. Cílem review článku bylo sumarizovat aktuální data týkající se imunizace a její potenciální interakce s anestezií. Očkování je v dnešní době bezpečné s nízkým výskytem nežádoucím komplikací. Nejčastější komplikace jsou mírné jako např. horečka, nicméně u imnukompromitovaných pacientů může vést očkování k závažným nežádoucím účinkům. Chirurgický výkon a anestezie mohou snížit efektivitu očkování a přispět k vzniku asociovaných nežádoucích účinků a komplikací. Je proto doporučeno plánovat operační výkon v době před, nebo až s odstupem po očkování, nicméně konsenzus s přesném časovém odstupu aktuálně chybí. Inaktivované vakcíny jsou dobře tolerovány, nicméně živé vakciny ačkoliv poskytují dlouhodobou a efektivní imunizaci, mohou také vést k vzniku život-ohrožujících komplikaci. Elektivní operační výkon je doporučeno odložit minimálně 1 týden od očkování neživou (inaktivovanou) vakcinou a minimálně 3 týdny od očkování živou očkovací látkou. S cílem vyhnout se dezintrepretaci potenciálních asociovaných nežádoucích účinků, je také doporučeno odložit očkování v pooperačním období.

Curr Opin Anesthesiol 2017, 30:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
64 %

Status epilepticus u pacientů v intenzivní péči
Andrew Bauerschmidt, Andrew Martin a Jan Claassen

Status epilepticus (SE) je asociován s významnou morbiditou a mortalitou. Aktuálně nejsou k dispozici definitivní konsenzuální guidelines k managementu SE, ačkoliv je evidence vzrůstající. Review článek sumarizuje aktuální možnosti diagnostiky a obzvláště terapie SE u pacientů v intenzivní péči. Recentní data podporují iniciální terapii SE vysokodávkovanými benzodiazepiny, nicméně data týkající se porovnání terapie benzodiazepiny vs. jiné antiepileptika v iniciální terapii jsou insuficientní. V iniciální terminaci SE se zdá být slibnou terapeutickou možností intravenózní lacosamid a k terapii refrakterního SE clobazam a ketamin. Všichni pacienti se SE by měli být monitorování kontinuální EEG monitorací.   

Curr Opin Crit Care 2017, 23:122–127

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
64 %

Dexmedetomidine vs. klonidin k sedaci pacientů v subarachnoideální anestezii
Manpreet, Sarvjeet Kaur, Naresh Baghla, Hiteshi Aggarwal

Regionální anestezie poskytuje pro pacienta i anesteziologa benefity ve formě vědomí pacienta, zachování obranných reflexů dýchacích cest, kardiovaskulární stability po dobu operace a rychlé zotavení v pooperačním období. Pacienti nicméně často pociťují dyskomfort z důvodu bolesti v oblasti vpichu, vnímaní okolí a limitované délky trvání blokády. Alfa-2 agonisté byli do klinické praxe implementovány vzhledem na jejich sedativní a analgetické účinky. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efekt intravenózního dexmedetomidinu vs. klonidinu jako adjuvantní terapii k sedaci pacientů v subarachnodieální anestezii. Celkem bylo do studie zařazeno 120 pacientů indikovaných k elektivnímu operačnímu výkonu v infraumbilikální oblasti v subarachnoideální anestezii. Pacienti byli randomizováni do 3 skupin: skupina A: 1 μg/kg dexmedetomidine a následná infuze 0.5 μg/kg/h; skupina B: 1 μg/kg clonidine, s následnou infuzi 1 μg/kg/h; a skupina C: bolus a infuze fyziologického roztoku (FR). Bolusová loading dávka byla aplikována v 10minutové infuzi před zavedením subarachnoideální blokády. Jako cílená sedace byla definována hodnota Ramsay sedation skore 3-4. Byl hodnocen čas potřebný k dosažení cílové hladiny sedace, prolongace analgezie a motorické blokády. Cílená hladina sedace byla dosažena signifikantně dříve ve skupině A (14.32 ± 5.25 min), ve srovnání se skupinou B (30.01 ± 2.33 min) (P = 0.001). Střední doba trvání analgezie ve skupině A byla 208.25 ± 28.29 min vs. 169.75 ± 20.15 min ve skupině B a 135.25 ± 22.60 ve skupině C (P <0.05). Délka trvání motorické blokády byla signifikantně delší ve skupině A (217 ± 24.697 min), ve srovnání se skupinou B a C.

Závěrem: Intravenózní infuze dexmedetomidinu je superiorní ve srovnání s klonidinem v rychlosti nástupu sedace, prolongace analgezie a motorické blokády u pacientů v subarachnoideální anestezii indukované bupivakainem.

Anaesth Pain & Intensive Care 2016;20(4):451-456

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 1
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
60 %