květen 2017

Management perioperačního život ohrožujícího krvácení: guidelines Evropské anesteziologické společnosti: update 2016
Sibylle A. Kozek-Langenecker, Aamer B. Ahmed, Arash Afshari et al.

Management život ohrožujícího krvácení vyžaduje implementaci vícero diagnostických a terapeutických postupů k dosažení adekvátní efektivity a bezpečnosti. Iniciálním krokem je identifikace pacientů v riziku. Další strategie by měla být cílená na korekci předoperační anemie a stabilizace makro- a mikrocirkulace s cílem optimalizovat toleranci pacienta ke krevní ztrátě. Finálně by měli být do managementu implemntovány cílené terapeutické intervence s cílem redukce intraoperačního a pooperačního krvácení, které vedou k redukci následné morbidity a mortality. K tvobě aktualizovaných doporučení Evropské anesteziologické společnosti (ESA) byli použity materiály publikované v období 2011-2015 (18 334 článků) a následně byli použity k aktualizaci doporučení z roku 2013.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:332–395

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Anestezie u dětí: konsenzuální stanovisko Evropské anesteziologické společnosti, Evropské společnosti pro pediatrickou anestezii, Evropské kardioanesteziologické společnosti a Evropské asociace pro bezpečnou anestezii
Tom G. Hansen

Experimentální studie poukázali na možné negativní ovlivnění vývoje centrálního nervového systému následkem celkové anestezie na animálním modelu. Některé data poukazují, že dlouhodobá expozice je u některých druhů zvířat spojena s výraznějším ovlivněním vývoje ve srovnání s krátkodobou expozicí. Význam a dopad daných studií na lidskou populaci aktuálně není známý a výsledky jsou v několika částech kontroverzní. Aktuálně několik studií potvrdilo negativní vliv chirurgické a anesteziologické intervence na vývoj nezralého lidského mozku, současně několik dalších studií nepotvrdilo danou spojitost. Vzhledem na dostupné data aktuálně není možné stanovit jestli negativní ovlivnění vývoje může být spojeno s anestetiky, celkovou anestezií, chirurgickým traumatem, nebo vlastní klinickým stavem. Aktuálně nejdůležitější data pochází ze 2 rozsáhlých studií, kde u lidských subjektů  krátkodobá (˂60 minut) jednorázová expozice (anestezie,nebo chirurgie) nevedla k negativnímu ovlivnění neurokognitivního vývoje. Food and Drug Administration (FDA) vydala 14.12.2016 varování týkající se rizika anestezie a sedace u malých dětí a těhotných pacientek. Varování se vztahovalo na výkonu delší 3 hodin a opakovaného výkonu u pediatrických pacientů mladších 3 let. Data potvrzující dané varování jsou nicméně insuficientní a nekompletní. Proto toto varování aktuálně nepřebrali evropské anesteziologické společnosti (uvedeny v úvodu).

Závěrem: Aktuálně nemáme k dispozici dostatek důkazů ke změne pediatrické anesteziologické praxe, nicméně anesteziologové by měli pacienty (a zákonné zástupce) poučit a potenciálním riziku spojeném s odložením výkonu (vzhledem k věku) a taky o riziku spojeném s anestezií. Evropské anesteziologické instituce aktuálně téma pečlivě sledují a nové doporučení pro anesteziology a rodiče bude vydáno okamžitě v případě, že se evidence týkající se daného tématu rozšíří o nové poznatky.

European Journal of Anaesthesiology 2017, 34:327–328 a Jointly published in Pediatric Anesthesia 2017, 27:558–559

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Hemodynamická podpora u pediatrických pacientů a novorozenců v septickém šoku: doporučení American College of Critical Care
Alan L. Davis, Joseph A. Carcillo, Rajesh K. Aneja et al.

Aktuální doporučení Americké společnosti pro intenzivní medicínu k hemodynamické podpoře u kriticky nemocných pediatrických pacientů a novorozenců. Implementace předchozích doporučení (z roku 2007) byla široce akceptována a implementována do klinické praxe. V přehledu aktuálních dostupných dat týkajících se tématu autoři vyzvihují implementaci doporučení (z roku 2007), která vedla následně k zlepšení identifikace rizikových pacientů a současné k zlepšení adherence s doporučením vedla k redukci mortality z 4% na 2% (data 2 dvou terciárních center). Další analýza potvrdila pozitivní vliv implementace doporučení na redukci mortality a stabilizaci pacientů, při dodržení doporučení během iniciální první hodiny od příjmu.

Závěrem: Nové aktualizované doporučení mají za cíl zlepšit identifikaci rizikových pacientů. U rizikových pacientů časně aplikovat resuscitační a stabilizační terapii dle doporučení.

Crit Care Med 2017; 45:1061–1093

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Efektivita a bezpečnost inhalačních anestetik k pooperační sedaci během umělé plicní ventilace v pooperačním období u kardiochirurgických pacientů
J. Spence, E. Belley-Cote, H. K. Ma et al.

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost inhalačních anestetik k pooperační sedaci u pacientů po kardiochirurgické operaci. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 8 studií o celkovém vzorku 610 pacientů. Riziko bias bylo vysoké u 7 studií. Čas k extubaci po příjmu na ICU (intenzivní péče) byl 76 a 74 minut (inhalační anestetika). Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v délce hospitalizace nebo v délce pobytu v intenzivní péči. U pacientů sedovaných inhalačním anestetikem byla detekována nižší hladina kardiálních troponinů.

Závěrem: Sedace pacientů inhalačními anestetiky může být asociována s rychlejší extubací u pacientů po kardiochirurgické operaci, nicméně bez ovlivnění délky hospitalizace v intenzivní péči, nebo délky hospitalizace. Je asociována s nižší hladinou troponinu, nicméně vliv na kardiovaskulární outcome je nejasný. 

British Journal of Anaesthesia, 118 (5): 658–69 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Efekt kombinace kalcium chlorid a neostigmin na zotavení z neuromuskulární blokády: dvojitě zaslepená randomizovaná studie
Jae-Woo Ju, Hyun-Chang Kim, Sehee Yoon, Deok Man Hong a Hee-Pyoung Park

Ionizované kalcium má důležitou úlohu v neuromuskulární transmisi, nicméně vliv kalcia na zotavení z neuromuskulární blokády nebyl dosud studován. Cílem prospektivní randomizované dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit vliv podání kombinace kalcium chlorid + neostigmin na zotavení z neuromuskulární blokády. Celkem bylo do studie zařazeno 53 pacientů podstupujících operační výkon v celkové anestezii. Hloubka svalové blokády a následné zotavení bylo měřeno pomocí akcelerometru – TOF-Watch SX. Pacienti byli randomizováni do skupiny s kalciem (5mg CaCl aplikováno společně s neostigminem) a do kontrolní skupiny (fyziologický roztok 5ml aplikován společně s neostigminem). Primárním cílem bylo zotavení z blokády (čas od aplikace neostigminu po dosažení TOF ratio (TOFr) ≥0,9). Sekundární outcome byla hodnota TOFr v době 5, 10 a 20min od aplikace a incidence pooperační reziduální kurarizace (PORC). Zotavení z nervovo-svalové blokády bylo signifikantně rychlejší v intervenční skupině ve srovnání s kontrolní skupinou (medián času zotavení 5.0 vs. 6.7 min, p=0.002). Incidence pooperační reziduální blokády byla signifikantně nižší v intervenční skupině (50 vs 81,5%, p=0.016%). Nebyl identifikován rozdíl v TOFr a v incidenci reziduální blokády v době 10 a 20 minut od aplikace neostigminu.

Závěrem: aplikace kalcia (CaCl) společně s neostigminem vedlo k urychlení zotavení z neuromuskulární blokády.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:1–6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Kaudální blokáda a vliv na průměr papily optického nervu u dětí: prospektivní randomizovaná studie
B. Lee, B.-N. Koo, Y. S. Choi et al.

Kaudální blokáda je frekventní analgetickou metodou u pediatrických pacientů v pooperační péči. Ačkoliv může kaudální blokáda v dávce 1,5ml/kg lokálního anestetika vést k redukci oxygenace mozkové tkáně u kojenců, efekt kaudální blokády na intrakraniální tlak (ICP)  a perfuzi mozku není dostatečně popsán. Průměr papily očního nervu (ONSD) koreluje se stupněm ICP. Cílem studie bylo zhodnotit vliv kaudální blokády na ICP vzhledem na objem aplikovaného lokálního anestetika při použití USG měření ONSD u pediatrických pacientů. Celkem do studie zařazeno 80 pacientů ve věku 6-48 měsíců, kteří byli randomizováni do vysoko-objemové skupiny (HV – 1,5ml/kg 0,15% ropivacainu) a nízko-objemové skupiny (LV – 1,0ml/kg). Měření bylo provedeno v čase T0 (před aplikaci), T1 (ihned po aplikaci), T2 (10 min po aplikaci), T3 (30min po aplikaci). Pacienti v HV skupině měli signifikantně větší změny v ONSD ve všech časech (T0,T1, T2, T3) ve srovnání s LV skupinou. V obou skupinách byli nicméně hodnoty OSDN v časech T1,T2,T3 větší ve srovnání s T0. Největší ONSD byl detekován v čase T2.  

Závěrem: Kaudální blokáda s aplikací většího množství lokálního anestetika vedl k většímu vzestupu ICP u kaudální blokády ve srovnání s nízkým objemem lokálního anestetika. Nicméně i kaudální blokáda s dávkou 1,0ml/kg lokálního anestetika vedla k signifikantnímu vzestupu ICP.

British Journal of Anaesthesia, 118 (5): 781–7 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Mimonemocniční laická resuscitace a 1-roční outcome
Kristian Kragholm, Mads Wissenberg, Rikke N. Mortensen et al.

Vliv laické resuscitace během mimonemocníční srdeční zástavy (OHCA) není dostatečně popsán. Autoři hodnotili efekt laické resuscitace během OHCA s přihlédnutím na 1-roční outcome přeživších pacientů. Z celkového počtu 2855 pacientů, kteří přežili více jak 30 dnů po KPR, byla incidence poškození mozku, nebo nutnosti dlouhodobé hospitalizace v pečovatelském ústavu 10,5%. V průběhu 1 ročného sledování byla mortalita v sledovaném souboru 9,7%. U celkem 2084 pacientů došlo k srdeční zástavě, bez přítomnosti zdravotnickeho personálu, nebo lidí školených v BLS,nebo ALS. Ve sledovaném období 2001-2012, došlo k zvýšení procenta laické resuscitace u zařazených pacientů z 66.7% na 80.6% (P<0.001) a zvýšení incidence laické defibrilace (v rámci BLS) z 2.1% na 16.8% ((P<0.001). Incidence poškození mozku, nebo trvalé hospitalizace v pečovatelském ústavu poskleslav sledovaném období z 10.0% na 7.6% a celková mortalita poklesla z 18.0% na 7,9% (P = 0.002). Laická resuscitace během OHCA byla spojena s redukcí poškození mozku nebo přijetí a nutnosti dlouhodobé ošetřovatelské péče v době 1 rok od epizody (HR 0.62, CI 0.47-0.82) a taky vedla k redukci rizika úmrtí (HR 0.67, CI 0.53-0.84). Riziko byla ještě nižší v podskupině defebrilovaných pacientů.

Zývěrem: Pacienti, kterým byla poskytnuta laická resuscitace během mimonemocniční srdeční zástavy měli nižší riziko poškození mozku, nižší riziko potřeby dlouhodobé ošetřovatelské péče a nižší riziko úmrtí ve srovnání se skupinou pacientů bez laické resuscitace.

N Engl J Med 2017;376:1737-47.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
92 %

Tekutinová výzva u kriticky nemocných pacientů: systematické review
Antonio Messina, Federico Longhini, Corinne Coppo et al.

Metoda tekutinové výzvy (fluid challange – FC) je používaná s cílem identifikovat pacienty, u kterých po aplikaci tekutin (intravenózních roztoků) dojde k pozitivnímu ovlivnění hemodynamiky. Ačkoliv je FC extenzivně studována, její implementace a definice není standardizována. Cílem systematického review bylo popsat metodu FC u kriticky nemocných pacientů ve sledovaném období 1994-2014. Z celkového počtu 870 studií splnilo kritériá 157 článků a následně byla do analýzy zahrnuto 71 studií (3617 pacientů). Celkem 66 studií bylo unicentrických a 45 mělo design – prospektivní observační studie. Nejčastěji aplikovaným FC byl objem 500ml (77,5%) studií a nejčastěji aplikovaným roztokem byli koloidy (62,0%) studií. Celkem ve 43  (60,5%) studiích byla FC aplikována v rozmezí 20-30 minut. Pozitivní odpověď na FC byla definován jako ≥15% srdečního indexu (CI) ve 44 studiích (62,6%). Statické, nebo dynamické hemodynamické proměnné byli měřeny v minoritě studií (16,9%) a bezpečnostní limity k přerušení aplikace FC byli definovány jenom ve 4 případech (5,6%).

Závěrem: Tekutinová výzva byla nejčastěji aplikována 20-30 minut, a to koloidní nebo krystaloidní roztok o objemu 500 ml. Pozitivní efekt byl nejčastěji definován vzestupem CI ≥15%.

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Cílená tekutinová terapie nevede k redukci primárního pooperačního ileu po elektivní laparoskopické kolorektální resekci: randomizovaná kontrolovaná studie
Juan C. Gómez-Izquierdo, Alessandro Trainito, David Mirzakandov et al.

Neadekvátní perioperační  tekutinová terapie vede ke gastrointestinální dysfunkci. Studie testující primárně vliv cílené tekutinové terapie (EGDT) na primární pooperační ileus aktuálně chybí. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit vliv EGDT na incidenci pooperačního ileu po laparoskopické kolorektální operaci u pacientů v rámci Enhanced Recovery After Surgery (ERAS) programu. Pacienti byli po zařazení do studie randomizováni do intervenční skupiny (EGDT) a kontrolní (standardní tekutinová terapie) skupiny. Celkem bylo do studie zařazeno 128 pacientů. Incidence primárního pooperačního ileu byla 22% v intervenční skupině a 22% v kontrolní skupině (RR 1, CI 0,5-1,9, P=1.00). Intraoperačně bylo pacientům v intervenční skupině podáno menší množství intravenózních roztoků celkově, (větší množství koloidních roztoků). Zvýšení tepového objemu a srdečního výdeje byla významnější a trvalejší v EGDT skupině. Délka hospitalizace, 30-denní morbidita a mortalita se nelišila mezi skupinami.

Závěrem: Intraoperační cílená tekutinová terapie nevedla ve srovnání se standardní tekutinovou terapii k redukci incidence primárního ileu v pooperační péči u pacientů podstupujících laparoskopickou kolorektální resekci v programu ERAS.  

Anesthesiology 2017; XXX:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Sedace intranzální dexmedetomidinem vs. orálním chloralhydrátem k očnímu vyšetření pediatrických pacientů
Qianzhong Cao, Yiquan Lin, Zhubin Xie et al.

Oftalmologické vyšetření u pediatrických pacientů je možné provést v sedaci chloralhydrátem, nebo dexmedetomidinem. Cílem studie bylo porovnat úspěšnost a kvalitu sedace během vyšetření při sedaci chloralhydrátem (CHLOR) vs. dexmedetomidinem (DEX). Celkem bylo do studie zařazeno 41 pacientů ve věku 3-36 měsíců (5-15kg). Pacienti byli randomizování do DEX skupiny (intranazálně dexmedetomidin v dávce 2ug/kg) nebo do CHLOR skupiny (chloralhydrát perorálně v dávce 80mg/kg). Primárním outcome byla úspěšnost sedace k dokončení vyšetření. Jako sekundární outcome byla hodnocena pozice bulbu, intraokulární tlak, rychlost nástupu, délka vyšetření, čas zotavení, čas propuštění a nežádoucí účinky v intervalu 48 hodin od sedace. Úspěšnost sedace dexmedetomidinem byla signifikantně vyšší ve srovnání s chloralhydrátem (85,9% vs. 64,3%, P=0.003). Děti v DEX skupině měli taky lepší pozici oka k vyšetření. U všech dětí byla zachována hemodynamická stabilita a nedošlo k žádné epizodě hypoxemie.

Závěrem: Intranazální dexmedetomidin poskytuje efektivnější sedaci s vyšší kvalitou k očnímu vyšetření pediatrických pacientů ve srovnání s orální chloralhydrátem.

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 629–636

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Ularitid a kardiovaskulární mortalita pacientů s akutním srdečním selháním
M. Packer, C. O’Connor, J.J.V. McMurray et al.

U pacientů s akutním srdečním selháním je časná aplikace intravenózní vazodilatační léčby , s cílem redukovat napětí ve stěně komor, a tím potenciálně snížit myokardiální poškození jedným z hlavních postupů k potenciálnímu pozitivnímu ovlivnění dlouhodobé prognózy. Cílem dvojitě zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit vliv ularitidu vs. placebo na mortalitu pacientů s akutním srdečním selháním (ASS). Do studie bylo celkem zařazeno 2157 pacientů s ASS, kteří byli randomizováni do intervenční skupiny (15ng/kg/min ularitidu) a kontrolní skupiny (placebo) v délce trvání 48 hodin. Primárním outcome byla kardiovaskulární mortalita během 15-měsičního sledování a klinický stav pacientů během iniciálních 48 hodin. Celkem 236 zemřelo ve sledovaném období z kardiovaskulární příčiny (v intervenční skupině) a 225 pacientů v kontrolní skupině (21.7% vs. 21.0%; hazard ratio, 1.03; 96%, CI 0.85-1.25; P = 0.75). U pacientů v intervenční skupině došlo k výraznějšímu poklesu systolického tlaku a hodnot N-terminálního-pro-natriuretického peptidu ve srovnání s kontrolní skupinou. Nebyl identifikován rozdíl v hodnotách kardiálních troponinů mezi skupinami.  

Závěrem: U pacientů s akutním srdečním selháním vedla infuze ularitidu k pozitivnímu fyziologickém účinky, nicméně bez pozitivní ovlivnění krátkodobé, nebo dlouhodobé morbidity a mortality.

N Engl J Med 2017;376:1956-64.

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Klinické zkušenosti s intravenózní aplikací angiotenzinu II: systematické review bezpečnosti
Laurence W. Busse, Xueyuan Shelly Wang, Divya M. Chalikonda

Angiotenzin II je endogenní hormon s vazopresorickou a endokrinní aktivitou. Cílem systematického review bylo zhodnotit bezpečnost intravenózní aplikace angiotenzinu II. Z celkového počtu vyhledaných studií 18 468 bylo do analýzy zahrnuto 1124 studií o vzorce 31 281 pacientů, kterým byl aplikován angiotenzin II (0.5–3,780 ng/kg/min). Nejčastějším účinkem, kromě cíleného vazopresorického, byla zvýšená plasmatická hladina aldosteronu, ovlivnění renální a kardiální funkce a změny hladin elektrolytů. Nežádoucí účinky byli zřídkavé a zahrňovali: bolesti hlavy, tlak na hrudi a ortostatické symptomy. Nejzávažnějším vedlejším účinkem byla exacerbace levostranného srdečního selhání u pacientů s chronickým srdečním selháním a bronchokonstrikcí. U jednoho pacienta se srdečním selháním došlo k úmrtí z důvodu refrakterního selhání levé srdeční komory. Refraktérní hypotenzní šok byl fatální u 55 z 115 pacientů léčených angiotenzinem u sérií případů, kohortových studiích a jedné randomizované placebem kontrolované studii. U jednoho pacienta došlo k úmrtí, kdy byl angiotenzin II aplikován kontinuálně po dobu 6 dnů. Výrazná heterogenita studií znemožnila výstup v podobě meta-analýzy.

Závěrem: Nežádoucí účinky spojené s intravenózním podáním angiotenzinu II byli málo frekventní, nicméně exacerbace astma bronchiale, exacerbace srdečního selhání a jeden případ fatálního intracerebrálního krvácení je aktuálně dokumentován. Výsledky systematického review nicméně potvrzují předpoklad, že intravenózní aplikace angiotenzinu II má akceptovatelný bezpečnostní profil v klinické praxi.

Crit Care Med ; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
88 %

Terapie statiny u pacientů s respiračním selháním (ARDS): systematické review a meta-analýza
Myura Nagendran, Daniel F. McAuley, Peter S. Kruger et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit risk vs. benefit terapie statiny u pacientů s ARDS (acute respiratory distress syndrome) a posoudit vliv medikace u jednotlivých podskupin pacientů s ARDS. Do studie bylo celkem zařazeno 6 randomizovaných kontrolovaných studií (1755 pacientů) testujících vliv statinů u ARDS. Nebyl identifikován rozdíl v primárním outcome – 28-denní mortalitě (RR 1.03, CI 95%0.86-1.23), počtem dnů bez umělé plicní ventilace (střední rozdíl 0,34 dnes, CI 95% -0.68-1.36), nebo ve výskytu závažných nežádoucích účinků (RR 1.14, CI 95% 0.84-1.53). U pacientů, kterým byli podávány statiny byla signifikantně vyšší incidence elevované plasmatické hladiny kreatinkinázy (106/879, 12,1%) ve srovnání s kontrolní skupinou (78/876. 8,9%) (RR 1.40, CI 1.07-1.83, p=0.015). Nebyla identifikována žádná asociace s terapií v jednotlivých podskupinách pacientů s ARDS.

Závěrem: U pacientů s ARDS léčených statiny nebyl dle výsledků analýzy identifikován žádný klinický benefit spojený s léčbou, a to ani v jednotlivých podskupinách ARDS pacientů. Kromě vyšší incidence pacientů se zvýšenou plasmatickou hladinou kreatinkinázy a transamináz nebyla identifikována žádná asociovaná komplikace. Na základě výsledků analýzy autoři nedoporučují terapii statiny k léčbě pacientů s ARDS.

Intensive Care Med (2017) 43:663–671

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Měření bispektrálního indexu během anestezie a pooperační mortalita: meta-analýzy observačních studií
Andres Zorrilla-Vaca, Ryan J. Healy, Christopher L. Wu et al.

Vztah mezi hloubkou anestezie a mortalitou zůstává kontroverzní. Aktuálně je k dispozici několik přehledových článků, které naznačují asociace mezi hloubkou anestezie a mortalitou, nicméně jenom na základě kvalitativní analýzy. Cílem meta-analýzy observačních studií bylo zhodnotit vliv mezi hloubkou anestezie (meřenou pomocí bispektrálního indexu – BIS) a mortalitou pomocí kvantitativních metod. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 8 studií (40 317 pacientů). Dle výsledků analýzy byla identifikována asociace mezi nižší hodnotou BIS intraoperačně (<40-45) a mortalitou (R 1.21, CI 95% 1.07-1.38, p=0.003). Asociace byla významnější při studii s follow up  1 rok a statisticky nesignifikantní při follow up ≤30 dnů.

Závěrem: Aktuální data pocházející z observačních studií prokazují asociaci mezi hloubkou anestezie (intraoperačně měřenou pomocí BIS) a dlouhodobou mortalitou (>1rok). Vliv hluboké anestezie na mortalitu nebyl statisticky signifikantní při follow up ≤30 dnů. K posouzení daného vztahu je nicméně potřebné ověřit výsledky analýzy v kvalitních dobře definovaných prospektivních randomizovaných studiích.

Can J Anesth/J Can Anesth (2017) 64:597–607

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Cílený krevní tlak u vazopresorické podpory u kriticky nemocných pacientů s hypotenzí: systematické review
Mathieu Hylands, Morten Hylander Moller, Pierre Asfar et al.

Lékaři při indikaci a managementu vazopresorické podpory musí volit optimální dávkování s cílem zachování perfuzního tlaku a minimalizace nežádoucích účinků. Aktuálně doporučovaný minimální perfuzní (a cílený) tlak je hodnota středního arteriálního tlaku ≥65 mmHg. Cílená hodnota by měla být vyšší u starších pacientů, pacientů s hypertenzí a/nebo aterosklerózou. Cílem systematického review randomizovaných kontrolovaných studií bylo zhodnotit vliv jednotlivých cílených perfuzních tlaků na outcome kriticky nemocných pacientů s hypotenzí léčených vazopresory. Z celkového počtu 8001 citací bylo identifikováno 57 full textů a nakonec do analýzy zařazeny 2 randomizované kontrolované studie (894 pacientů). Vyšší cílená hodnota perfuzního tlaku nebyla asociována s nižší mortalitou (RR 1.05, CI 95% 0.90-1.23, P=0.54) a ani věk pacientů (p=0.17) ani chronická hypertenze (p=0.32) nevedli k ovlivnění výsledků. Vyšší cílená hodnota MAP byla nicméně spojena s vyšším rizikem vzniku supraventrikulárních arytmií (RR 2.08, CI 1.28-3.38, P<0,01).

Závěrem: Aktuální data nepodporují vyšší cílenou hodnotu MAP u kriticky nemocných pacientů s hypotenzí léčených vazopresory. 

Can J Anesth/J Can Anesth (2017) doi:10.1007/s12630-017-0877-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt preloadingu koloidy na tromboelastografii během elektivní neurochirurgické pediatrické operace: hydroxyetylškrob 130/0.4 vs 5% albumin
Yuanzhi Peng , Jianer Du, Xuan Zhao et al.

Tekutinová optimalizace koloidními roztoky u pediatrických pacientů s rizikem krvácení je pořád diskutabilní otázkou. Cílem studie bylo zhodnotit vliv 6% hydroxyetylškrobu (HES) 130/0.4 a 5% albumin na tromboelastografie (TEG) během elektivní resekce intrakraniálního tumoru u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 60 pacientů, kterým byla před otevřením dury aplikována dávka HES vs. HA (20ml/kg) v rámci preloadingu. Primárním outcome byl nález na perioperační tromboelastografii, hemodynamické a hematologické parametry. Byl sledován počet aplikovaných transfuzí, perioperační tekutinová bilance, intrakraniální tlak, mortalita, délka pobytu v intenzivní péči a délka hospitalizace. Hodnoty TEG-u po aplikaci preloadingu se signifikantně nelišili s bazálnimi hodnotami, kromě poklesu maximální amplitudy, která byla dosažena tesně po aplikaci infuze HES skupina, 57.6 ± 6.0 mm vs. 50.9 ± 9.2 mm; HA skupina, 60.1 ± 7.9 mm vs. 56.6 ± 7.1 mm; p < 0.01). Normalizace na bazální hodnoty bylo dosaženo 1hod po aplikaci infuze. Perioperační tekutinová bilance, krevní ztráta, nebo potřeba tekutin, intrakraniální tlak, hematologické a hemodynamické parametry byli srovnatelné mezi skupinami (p > 0.05). Mortalita, délka hospitalizace a komplikace byli mezi skupinami srovnatelné.

Závěrem: Závěry studie poukazují na minimální efekt (klinicky nesignifikantní) HES a HA na perioperační koagulaci dle TEG u pediatrických pacientů podstupujících neurochirurgický operační výkon. Dávka 20ml/kg v rámci preloadingu může vést k udržení hemodynamické stability a může představovat cestu k tekutinové terapii u resekčních neurochirurgických výkonů v pediatrické anestezii.

Peng et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:62

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Adherence s doporučením k léčbě sepse u nemocniční mortality: retrospektivní analýza
Priya A. Prasad, Erica R. Shea, Stephen Shiboski et al.

Sepse je systémová odpověď na infekci, která může vést k poškození tkáně, cílového orgánu a dokonce k úmrtí pacienta. Poslední dvě dekády je celosvětová snaha vytvořit mezinárodní doporučení k léčbě sepse a septického šoku, které by vedli k redukci asociované morbidity a mortality. Autoři testovali vliv adherence k mini-invazivnímu doporučení léčby sepse a nemocniční mortality v observační kohortové studii. Do studie byli zařazeni pacienti v období 2012-2014 se sepsí, nebo septickým šokem (SS/SS). Intervence byla definovaná měřením hladiny laktátu, odebráním mikrobiologických odběrů a hemokultur před nasazením antibiotik, zahájení širokospektré antibiotické terapie do 3 hodin od prvních příznaků na oddělení urgentního příjmu, nebo do 1 hodiny od příznaků u hospitalizovaných pacientů, aplikace tekutinové výzvy u hypotenzních pacientů, nebo u pacientů s hladinou laktátu ˃4mmol/l a iniciace vazopresorické podpory u pacientů s hypotenzí navzdory tekutinové resuscitaci. Dle výsledků analýzy byla plná adherence s doporučením asociována se 31% redukcí rizika mortality (IRR 0.69, CI 0.53-0.91). NNT k zachránění 1 pacienta bylo 15 (CI 8-69).

Závěrem: Adherence s doporučením k diagnostice a terapii sepse a septického šoku vedla v univerzitní nemocnici v San Franciscu v Kalifornii ve sledovaném období k redukci rizika nemocniční mortality

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Časná systolická dysfunkce po kraniotraumatu: kohortová studie
Vijay Krishnamoorthy, Ali Rowhani-Rahbar, Edward F. Gibbons et al.

Data poukazují na asociaci meze kraniotraumatem (TBI) a potenciálním negativním ovlivněním srdeční funkce. Cílem studie bylo zhodnotit frekvenci, dlouhodobý outcome a rizikové faktory systolické dysfunkce u pacientů se středně závažným a těžkým TBI. Do prospektivní studie bylo celkem zařazeno 64 pacientů (32 pacientů s lehkým TBI a 32 pacientů se středně těžkým až těžkým TBI – kontrolní skupina), u kterých bylo prevedeno ECHO vyšetření 1. den a s odstupem 1 týdnu po traumatu. Systolická dysfunkce byla diagnostikována u 7 pacientů (22%) v středně těžké TBI skupině ve srovnání s pacienty v kontrolní skupině první den po traumatu (p < 0.01). U všech pacientů se systolickou dysfunkcí došlo k zotavení v průběhu 1 týdne. Nížší věk a nižší GCS skore byli identifikovány jako nezávislé rizikové faktory systolické dysfunkce u pacientů se středně těžkým až těžkým TBI.  

Závěrem: Časná systolická dysfunkce může vzniknout u pacientů se středně těžkým až těžkým TBI a negativní anamnézou. Dysfunkce je reverzibilní a k restituci dochází během jednoho týdne. Nižší věk a nižší GCS skore byli identifikovány jako nezávislé rizikové faktory vzniku systolické dysfunkce.

Crit Care Med 2017; 45:1028–1036

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Parecoxib k analgezii morfinem vede k redukci incidence deliria u geriatrických pacientů po endoprotéze kyčle nebo kolene:randomizovaná kontrolovaná studie
Dong-Liang Mu, Da-Zhi Zhang, Dong-Xin Wang et al.

Neléčená těžká bolest a vysokodávkovaná léčba opioidy je asociována s rizikem pooperačního deliria. V randomizované kontrolované studii autoři testovali vliv adice parecoxibu k analgezii morfinem u geriatrických pacientů po endoprotéze kolene, nebo kyčle. Do multicentrické dvojitě zaslepené studie bylo celkem zařazeno 620 pacientů. Pacienti byli randomizováni do skupiny s parecoxibem a kontrolní skupiny (placebem). Všem pacientům byla zavedena kombinovaná subarachnoideální-epidurální anestezie a v pooperačním období i.v. analgezie morfinem.  Primárním outcome byla incidence deliria v prvních 5 pooperačních dnech. Incidence deliria byla signifikantně nižší v intervenční skupině 6.2% (19/310) vs 11.0% (34/310) (relative risk 0.56, 95% CI 0.33–0.96, P =0.031). Tíže bolesti a kumulativní spotřeba opiátů byla signifikantně nižší ve skupině s parecoxibem (P < .001). Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v incidenci pooperačních komplikací mezi skupinami ((12.3% [38/310] placebo vs 11.6% [36/310] parecoxib (P = .80).

Závěrem: U geriatrických pacientů s nízkým rizikem vedla adice parecoxibu k i.v. analgezii morfinem k signifikantní redukci pooperačního deliria bez nežádoucích asociovaných účinků.

Anesth Analg 2017;124:1992–2000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Retrográdní vs. anterográdní periférní venózní kanylace v intenzivní péči: formace trombů
Ahmed Abdelaal Ahmed Mahmoud, Hassan Ismail El-Shafei, Hany Mahmoud Yassin et al.

V běžné klinické praxi je používaná anterográdní periférní venózní kanylace. Krevní stáze mezi katetrem a cévní stěnou, nebo mezi katetrem a špičkou katetru můžé vést ke vzniku flebitídy a eventuálně k vytvorění trombu – vzniku trombózy. Použití retrográdních ventrikulo-jugulárních shuntů, které vedli ke snížení incidence venózní trombózy vedli ke vzniku hypotézy jestli periférní retrográdní venózní katetrizace může být spojená s nižším výskytem trombóz ve srovnání s klasickou anterográdní metodou. Do monocentrické observační studie bylo celkem zařazeno 40 kriticky nemocných pacientů, kterým byli zavedeny 2 periférní venózní kanyly – anterográdně (ve směru toku krve) a retrográdně. Denní ultrazvukový screening hodnotil tvorbu trombózy pomocí měření úhlu mezi špičkou kanyly a cévní stěnou. Incidence trombózy byla dle stanovené metody 100% u obou typů kanylace. Iniciace tvorby trombu byla nicméně signifikantně delší v retrográdní skupině. Čas potřebný k progresi trombu po špičku kanyly byl signifikantně delší v retrográdní skupině (9 dnů vs. 4 dnů, P <.001).

Závěrem: Retrográdní kanylace periférní žilní kanyly nevedla k redukci incidenci tvorby trombózy nicméně vedla k opožděné formaci trombu a prodloužení času nárustu trombů ve srovnání s anterográdní kanylaci. 

Anesth Analg 2017;124:1839–45

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Analgetický management fraktury žeber: paravertebrální blokáda, nebo epidurální analgezie?
Mahdi Malekpour, Ammar Hashmi, James Dove et al.

Fraktury žeber jsou u tramatizovaných pacientů častou přidruženou diagnózou. . Cílem studie bylo porovnat klinický outcome pacientů s frakturou žeber a epidurální analgezií (EA) vs. paravertebrální analgezii (PVB). Do retrospektivní observační studie byli zařazeni pacienti ve sledovaném období 2011-2011. Data pocházela z databáze - National Trauma Data Bank (NTDB). Primárním outcome byla nemocniční mortalita. Sekundární outcome byla délka hospitalizace (LOS), počet příjmů do intenzivní péče, délka pobytu v intenzivní péči, počet pacientů na umělé plicní ventilaci, incidence pneumonie a jiné přidružené komplikace. Z celkového množství pacientů v registru 194 766 splnilo inclusion kritéria 1073 pacientů s EA a 1110 pacientů s PVB. Po statistické analýze nebyl detekován rozdíl v outcome mezi EA a PVB.

Závěrem: Dle dat NTDB nebyl detekován rozdíl v outcome pacientů s frakturou žeber a EA vs. PVB. Trend ke zlepšení outcome u pacientů s intervencí (EA, PVB) ve srovnání se skupinou pacientů bez intervence může být způsoben selekčním bias, a proto je potřeba zhodnotit potenciální pozitivní vliv EA/PVB v prospektivních studiích.

Anesth Analg 2017;124:1906–11

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Rozdíly v timingu první dávky antibiotika u septických pacientů na oddělení urgentního příjmu
Ithan D. Peltan, Kristina H. Mitchell, Kristina E. Rudd et al .

Prodleva iniciace antibiotické terapie (ATB) je u pacientů v sepsi spojená se zvýšenou mortalitou a negativním ovlivněním outcome. Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit praxi v timingu ATB terapie u septických pacientů na oddělení urgentního příjmu (OUP).  Do studie bylo celkem zařazeno 421 pacientů ve sledované období 2009-2015 s diagnózou těžká sepse/septický šok. Pacienti, kterým byla ATB podána před příjmem na OUP byli vyřazeni. Primárním outcome bylo zhodnotit asociaci mezi indikací ATB terapie a závažností onemocnění (dle APACHE II skore), věku pacienta, hypotenzí před příjmem a po příjmu na OUP, typu příjmu (komunitní, nozokomiální etiologie), času příjmu (den, noc, víkend), zdrojem infekce a specializací lékařského personálu. U celkem 74% pacientů byla ATB podána do 3 hodin od příjmu. U celkem 40 lékařů na OUP byla detekovaná vysoká variabilita v timingu ATB terapie (71-359 minut, p=0,002). Někteří lékaři indikovali ATB se zpožděním u normotenzních pacientů (p=0,017), nebo u pacientů s jiným zdrojem infekce kromě pneumonie (p=0,006). Riziko nemocniční mortality (Odds ratio) stoupalo o 20% s každou hodinou prodlení (ATB terapie).

Závěrem: U pacientů s těžkou sepsí/septickým šokem na OUP byla u lékařů identifikována až 5 násobná variabilita v timingu ATB terapie. Vzhledem na asociaci mezi prodlevou a negativní outcome by měla být táto variabilita v budoucnu eliminována.

 

Crit Care Med 2017;45:1011–1018

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Časná clearance laktátu je asociována se zlepšením outcome pacientů s postcardiac arrest syndromem: Prospektivní observační studie(SOS-KANTO 2012 Study)
Kei Hayashida, Masaru Suzuki, Naohiro Yonemoto et al.

Cílem studie bylo zhodnotit vliv časné clearance laktátu a přežití s dobrým neurologickým outcome u pacientů v poresuscitační péči. Do ad-hoc analýzy prospektivní multicentrické (67 nemocnic) observační studie bylo celkem zařazeno 543 pacientů ve sledovaném období 2012-2013. Hladina laktátu byla měřena v době příjmu a v době 6 hodin od příjmu. Časná clearance laktátu byla definovaná procentem poklesu laktátu v 6 té hodině. Průměrný věk pacientů byl 65 (49-81)let a 72,6% bylo mužského pohlaví. Střední clearance laktátu byla 42,4% (± 53.7%). Celkové 30-denní přežití bylo 47,1% a přežití s dobrý neurologickým outcome bylo diagnostikováno u 27,4% pacientů. Přežití pacientů stoupalo se zvyšujícím se clearance laktátu a dle výsledků analýzy bylo identifikováno jako nezávislý prediktor 30-denního přežití a prediktor dobrého neurologického outcome.

Závěrem: Efektivní redukci hladiny laktátu během prvních 6 hodin od příjmu bylo asociováno se zvýšeným přežitím pacientů a s dosažením dobrého neurologického outcome.

Crit Care Med 2017; 45:e559–e566

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Videolaryngoskopie u novorozenců, kojenců a pediatrických pacientů
Onur Balaban a Joseph D. Tobias

Airway management (management zajištění dýchacích cest) patří mezi základní a nejdůležitější částí lékařské a ošetřovatelské péče v pediatrické intenzivní péči, na oddělení urgentního příjmu a na porodním sále. Vzhledem na specifickou anatomii a fyziologické rozdíly u novorozenců a kojenců, může být často komplikovaný. Videolaryngoskopie poskytuje alternativu a může být superiorní ve srovnání s klasickou laryngoskopií v specifických klinických situacích. Autoři v přehledovém review článku přináší aktuální pohled, indikace, využití a limity videolaryngoskopie v pediatrické anestezii.

Pediatr Crit Care Med 2017; 18:477–485

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Perioperační management pediatrických pacientů s akutní infekcí respiračního systému
Adrian Regli , Karin Becke a Britta S. von Ungern-Sternberg

Cílem review článku je popsat aktuální data k managementu pediatrických pacientů s akutním a recentním onemocněním horních cest dýchacích (URTIs). Součástí review je doporučení k perioperačnímu managementu. Anamnéza a klinické vyšetření jsou základem předoperačního vyšetření pediatrických pacientů s URTIs. Předoperační bronchodilatační léčba, intravenózní indukce propofolem a/nebo neinvazivní airway management vedou k redukci nežádoucích asociovaných komplikací. Většina dětí může být bezpečně uspána i přes přítomnost URTIs v případě, že jejich perioperační management je optimalizován.

Curr Opin Anesthesiol 2017, 30:362–367

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %