červen 2017

Perioperační cílená (goal-directed) hemodynamická terapie a pooperační zotavení u pacientů po břišních operacích: systematické review a meta-analýza
Yanxia Sun, Fang Chai, Chuxiong Pan et al.

Cílená hemodynamická terapie (GDHT) je v klinické praxi implementována již řadu let. Vliv GDHT na pooperační zotavení zůstává nekonzistentní. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv perioperační GDHT na pooperační zotavení ve srovnání s konvenční terapii  u pacientů po břišní operaci. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 45 randomizovaných kontrolovaných studií (RCT). Perioperační GDHT byla asociována se signifikantní redukcí krátkodobé mortality (RR 0.75, p=0.004), dlouhodobé mortality (RR 0.80, p=0.04) a celkových komplikací (RR 0.76, p < 0.000). GDHT vedla k rychlejšímu zotavení GIT (0,4 dne, p=0.01) a zkrácení času k toleranci perorální stravy (0.74 dne, p < 0.0001).  

Závěrem: Dle výsledků analýzy může být perioperační GDHT asociována s rychlejším zotavením pacientů podstupujících břišní operaci.

Sun et al. Critical Care (2017) 21:141

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Hluboká neuromuskulární blokáda k optimalizaci chirurgických podmínek během laparoskopie: systematické review a meta-analýza
M. H. Bruintjes, E. V. van Helden, A. E. Braat et al.

Neuromuskulární blokáda (NMB) je v břišní chirurgii frekventně používaná s cílem zlepšit chirurgické podmínky cestou relaxace svalů břišní stěny a prevenci neočekávané spontánní svalové kontrakce. Evidence podporující rutinní použití hluboké neuromuskulární blokády je stále diskutována. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit potenciální superioritu hluboké NMB během laparoskopické operativy ve smyslu pozitivního ovlivnění chirurgických podmínek a klinického outcome. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 12 studií. Hluboká NMB vedla ke zlepšení chirurgických podmínek během laparoskopie (na 5 stupňové škále, střední rozdíl 0.65) a umožnilo operovat v pneumoperitoneu s nízkým tlakem. Hluboká NMB byla asociována s redukcí pooperačního skore bolesti v pooperačním období (střední rozdíl 0.52).

Závěrem: Hluboká NMB vedla k zlepšení chirurgických podmínek během operace a vedla k redukci skóre bolesti v pooperačním období. 

British Journal of Anaesthesia, 118 (6): 834–42 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Levosimendan k hemodynamické podpoře u pacientů po kardiochirurgické operaci
G. Landoni, V.V. Lomivorotov, G. Alvaro et al.

Akutní levostranné srdeční selhání je závažnou komplikací kardiochirurgických výkonů a je spojeno se signifikantní mortalitou. Dle výsledků meta-analýzy malých studií, by mohla terapie levosimendanem vést k vyššímu přežití pacientů po kardiochirurgické operaci.Do multicentrické randomizované dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studie byli zařazeni pacienti vyžadující hemodynamickou podporu v pooperačním období po kardiochirurgické operaci. Pacienti byli randomizováni do skupiny s Levosimendanem (dávka 0.025-0.2ug/kg/min) a kontrolní skupiny (placebo) po dobu 48 hodin, nebo do propuštění z intenzivní péče v kombinaci se standardní terapií. Primárním outcome byla 30-denní mortalita. Studie byla zastavena z důvodu absence pozitivního efektu v intervenční skupině po zařazení 506 pacientů. Mezi intervenčí a kontrolní skupinou nebyl detekován rozdíl v 30-denní mortalitě (12,9% vs. 12,8%), v délce umělé plicní ventilace (median 19 vs, 21 hodin, p=0.48), v délce pobytu v intenzivní péči (median 72 vs. 84 hodin, p=0.09) a v délce hospitalizace (median 14 vs. 14 dnů, p=0.39). Mezi skupinami nebyl signifikantní rozdíl ve výskytu hypotenze nebo ve výskytu srdeční arytmií.

Závěrem: U kardiochirurgických pacientů vyžadujících hemodynamickou podporu v pooperačním období nevedla kombinace standardní terapie a nízko-dávkované terapie levosimendanem ve srovnání se standarndí terapii k ovlivnění mortality.

N Engl J Med 2017;376:2021-31.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Rutinné viskoelastické testy k diagnostice a terapii koagulopatického krvácení u kardiochirurgických pacientů: systematické review a meta-analýza
G. F. Serraino a G. J. Murphy

Viskoelastické point-of-care (POC) testy jsou běžně používané k rychlé diagnostice koagulopatie a cílené terapie u krvácejících pacientů. Cílem autorů bylo provést aktualizaci dostupné meta-analýzy s cílem zhodnotit klinickou efektivitu viskoelastických POC testů u kardiochirurgických pacientů. Do finální analýzy bylo celkem zařazeno 15 studií (8 737 pacientů). Implementace tromboelastografie (TEG), nebo rotační-tromboelastometrie (ROTEM)-algoritmů nevedlo k redukci mortality (RR 0.55, CI95% 0.28-1.10). Viskoelastické testy vedli k redukci podaných krevních transfuzí (RR 0.88, CI95% 0.79-0.97) a podaných trombocytárních koncentrátů (RR 0.78, CI 95% 0.66-0.93).

Závěrem: Rutinní viskoelastické testy nevedly k pozitivnímu ovlivnění důležitých outcome parametrů u dospělých kardiochirurgických pacientů.

British Journal of Anaesthesia, 118 (6): 823–33 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Early goal-directed terapie (EGDT) u pacienů v septickém šoku: meta-analýza pacientských dat
The PRISM Investigators

Dle výsledků unicentrické studie a několika observačních studií vede časná cílená terapie (EGDT – early goal directed therapy) k redukci mortality pacientů v septickém šoku, nicméně následně 3 velké multicentrické studie (ProCESS, ARISE, and ProMISe) nepotvrdili dané závěry. Cílem meta-analýzy pacientských dat 3 recentních studií bylo zhodnotit efektivitu EGDT. Primárním outcome byla 90-denní mortalita. Sekundární outcome bylo 1-roční přežití, nutnost orgánové podpory a náklady na hospitalizaci. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 3 723 pacientů z 138 nemocnic (7 států). Mortalita (90-denní) pacientů v EGDT skupině byla srovnatelná s mortalitou pacientů ve skupině se standardní terapii (24,9% vs 25,4%, OR 0.97, p=0.68). EGDT byla asociována s delším pobytem v intenzivní péči (5.3 vs 4.9 dne, p=0.04) a vyšší a delší nutnosti kardiovaskulární podpory (3.7 vs. 2.9 dne, p=0.01) ve srovnání se standardní terapií. EGDT byla taky finančně nákladnější a nevedla k pozitivnímu ovlivnění outcome, a to ani u pacientů v těžším šoku (vyšší hladina laktátu, hypotenze, vyšší predikovaná mortalita).

Závěrem: Dle výsledků meta-analýzy pacientských dat nevedla EGDT k lepšímu outcome ve srovnání se standardní terapii. EGDT byla finačně nákladnější.    

N Engl J Med 2017;376:2223-34.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Vliv anemie a transfuze erytrocytů na mortalitu vysoce rizikových (kardiálně) pacientů podstupujících nekardiochirurgickou operaci: retrospektivní kohortová studie
S. Feng, M. Machina a W. S. Beattie

Perioperační anemie je častá. Lékaři věří, že pacienti s vyšším kardiálním rizikem netolerují anemii a proto u dané skupiny pacientů indikují transfuzní terapii častěji a dříve. Táto praxe je nicméně v kontrastu s dostupnými daty potvrzující potenciální riziko transfuzní terapie. Cílem studie bylo zhodnotit efekt transfuzní terapie – erytrocytární koncentrát při středně nízké až významně nízké hladině hemoglobinu a zhodnotit jestli je transfuzní terapie u rizikových  spojena s potenciálním benefitem. Do unicentrické retrospektivní studie bylo celkem zařazeno 75 719 pacientů. Pacienti se středným až vysokým kardiální rizikem měli 2x  vyšší prevalenci předoperační anemie. Dle výsledků analýzy byla transfuzní terapie EBR spojena se zvýšenou mortalitou při všech transfuzních triggerech. Při adjustaci transfuzní terapie na pacienty s vysokým kardiálním rizikem byla transfuzní terapie při triggeru <80 g/l spojena s nižší mortalitou (OR 0.37 (CI 98,4 0.17-0.77).

Závěrem:  U pacientů s vyšším kardiálním rizikem byla identifikována vyšší incidence anemie, transfuzní terapie a mortality. Podání erytrocytárního koncentrátu byl asociované s redukci mortality, nicméně jenom v podskupině vysoce rizikových pacientů s pooperační hladinou hemoglobinu <80 g/l. Transfuze, jako terapie pooperační anemie, nevedla k redukci pooperační mortality u pacientů s vyšší hodnotou hemoglobinu.

British Journal of Anaesthesia, 118 (6): 843–51 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Droperidol v profylaktické kombinaci s ondansetronem a dexamethasonem u pediatrických pacientů s vysokým rizikem pooperačního zvracení: randomizovaná kontrolovaná dvojitě zaslepená studie
N. Bourdaud, C. Francois, O. Jacqmarcq et al.

Kombinace dexamethason (DEX), ondansetron (OND) a droperidol (DRO) je efektivní u dospělých pacientů, nicméně její efektivita u pediatrických pacientů není stanovena. Do prospektivní dvojitě zaslepené studie bylo celkem zařazeno 315 pediatrických pacientů s rizikem pooperační nauzey a zvracení (PONV) podstupujících elektivní operaci v celkové anestezii. Pacienti byli randomizováni do skupiny DEX+OND+placebo a skupiny DEX+OND+DRO (intervenční skupina). Primárním outcome byla incidence PONV  během  24 hodin po operaci. Sekundární outcome byl výskyt nežádoucích účinků během studie. Do intervenční skupiny bylo celkem zařazeno 162 pacientů a do kontrolní 153. Incidence zvracení se signifikantně nelišila mezi skupinami (10,5% v kontrolní vs. 11,1% v intervenční skupině, p=0.86). Nižší výskyt nežádoucích účinků byl v kontrolní skupině (2% vs. 8%, p=0,01). Bolesti hlavy a sedace byli nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky.

Závěrem: Přidání droperidolu ke kombinaci dexamethason + ondansetron  nevedla u pediatrických pacientů s rizikem k redukci PONV a zvýšilo riziko sedace. Kombinace DEX + OND by měla být doporučeným postupem k farmako-profylaxi PONV. 

British Journal of Anaesthesia, 118 (6): 918–23 (2017)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Periferně zaváděné centrální venózní katetry jsou asociované s nižším rizikem infekčních komplikací ve srovnání s centrálními venózními katetry: retrospektivní analýza
Ricardo Silveira Yamaguchi, Danilo Teixeira Noritomi, Natalia Viu Degaspare et al.

Cílem retrospektivní analýzy bylo zhodnotit výskyt katétrových infekčních komplikací (CLBSI - Central line-associated bloodstream infection) u pacientů s periférně inserovaným centrálním venózním katetrem (PICC) vs. centrálním venózním katetrem (CVK). Do multicentrické retrospektivní studie bylo celkem zařazeno 1660 kanyl (1255 pacientů) (922 PICC a 738 CVK) u 4 pediatrických jednotek intenzivní péče ve sledovaném období 2013-2015. Celková incidence CLABSI byla 2.28/1000 katétrových dnů. Dle výsledků analýzy byl vyšší výskyt CLABSI ve skupině s CVK (sdHR 2.20, p=0.037), ve srovnání s CVK.

Závěrem: PICC je možno v podmínkách pediatrické intenzivní péče použit jako alternativu CVK s nižším výskytem CLABSI. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4852-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Rokuronium vs. sukcinylcholin k rapid sequence intubaci: Cochrane systematické review
D. T. T. Tran, E. K. Newton, V. A. H. Mount et al.

Cílem systematického review bylo zhodnotit intubační podmínky po aplikaci sukkcinylcholinu a rokuronia během rapid sequence intubace (RSI). Minimální stanovena dávka rokuronia byla 0,6mg/kg a minimální dávka sukcinylcholinu byla 1,0mg/kg.  Z celkového počtu 66 studií bylo do analýzy zahrnuto 50 (4151 pacientů). Sukcinylcholin byl superiorní ve srovnání s rokuroniem k dosažení excelentních intubačních podmínek (RR 0.86) a ke klinicky akceptovatelným intubačním podmínkám (RR 0.97). Vysoká incidence detekční bias v kombinaci se signifikantní heterogenitou je limitaci review. Sukcinylcholin vedl k excelentním intubačním podmínkám v případě, že byl k indukci použít thiopental (RR 0.81) bez opioidů, nebo s opioidy.

Anaesthesia 2017, 72, 765–777

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Nově designované tracheální kanyly poskytují vyšší těsnost
Herbert D. Spapen, Emiel Suys, Marc Diltoer et al.

Žádné aktuálně dostupné tracheální kanyly neposkytují 100% protekci před aspirací orofaryngeálního obsahu do oblasti dolních cest dýchacích. Cílem srovnávací studie na in-vitro modelu bylo zhodnotit těsnost nově designované 2-balonkové tracheální kanyly se 4 modely dostupných tracheálních kanyl (cylindrická PVC, konická PVC, cylindrická polyuretanová –PUR, konická PUR).  Nově designovaná PVC kanyla s 2 balonkama měla k dispozici suplementální port k insuflaci pozitivního kontinuálního přetlaku 5cm H20 (PVCdc). Tracheální kanyly byli zavedeny do arteficiální trachey a obě obturační manžety byli nafouklé na 25cm H20. Celkem 3ml barevního identifikátoru bylo aplikováno nad horní obturační manžetu s cílem zhodnotit těsnost při statických podmínkách (PEEP 5cm H20) a dynamických podmínkách (PEEP 5cm H20 + IPPV). Při statických podmínkách byla těsnost hodnocena množstvím leaku 9,8 (6,2-20) u cylindrické PVC, 1,3 (0,2-3,8) u konické PVC kanyly, 0,03 (0,007-0,1) u cylindrické PUR, 0,04 (0,003-0,2) u konické PUR  a 0,0 ml pro PVCcd (P<0.001, PVCdc vs. ostaní kanyly). Při dynamických podmínkách nebyl detekován žádný leak až do 60. minuty sledování. Ztráta PEEP (PEEP 0 cmH20), nebo odpojení tracheální kanyly vedlo k regurgitaci indikátoru u všech kanyl kromě PVCdc kanyly (P<0.001, PVCdc vs. ostatní kanyly).

Závěrem: tlakový seal vytvořený pozitivním tlakem mezi 2 obturačními manžetami vedl k prevenci leaku tekutiny do dolních cest dýchacích, co může mít klinický význam v minimalizaci rizika aspirace kontaminovaných sekretů do dolních cest dýchacích a tím k možné redukci incidence ventilátorové pneumonie.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:411–416

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Ultrazvuková navigace je efektivnější ve srovnání s palpační metodou k periférní venózní katetrizaci u pediatrických pacientů v celkové anestezii
N. Gopalasingam, D. S. Obad, B. S. Kristensen et al.

Tradiční palpační metoda zavedení periferního venózního katetru (PVK) může být v některých situacích obtížná. Cílem prospektivní randomizované studie bylo porovnat efektivitu dynamického zobrazení jehly na ultrazvukovém zobrazení (DNTP) ve srovnání s klasickou palpační metodou u pediatrických pacientů podstupujících elektivní operaci v celkové anestezii. Celkem bylo ve studii 5 operátorů, kteří u 50 pediatrických pacientů (<4 roky) zavedli PVK palpační metodou  pod USG kontrolou. Primárním outcome byla úspěšnost první punkce. Sekundární outcome byla celková úspěšnost, počet punkcí, počet redirekcí jehly, počet použitých kanyl, čas, čas manipulace, vzdálenost k nejbližšímu místu flexe, anatomická lokalizace punkce, velikost katetru a visibilita a palpabilita cév. Úspěšnost prvního pokusu a celková úspěšnost byla signifikantně vyšší v USG skupině (42/50 vs. 30/50, p=0.029) (50/50 vs. 42/50, p= 0.008). V USG skupině byl nižší počet perkutánních punkcí (60 vs. 84, p=0.013), redirekcí jehly (14 vs. 131, p< 0.001) a větší vzdálenost od nejbližšího místa flexe (p< 0.001) ve srovnání s palpační skupinou. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v počtu použitých kanyl (60 vs. 75, p=0.05), nebo celkového času (p=0.073), čas manipulace s jehlou byl delší v USG skupině (p=0.011). Úspěšnost výrazně klesala v palpační skupině v případě málo viditelných a obtížně palpovatelných žil (p=0.006).

Závěrem: Ultrazvukem navigovaná punkce periferní žíly u pediatrických pacientů v celkové anestezii vedla k vyšší úspěšnosti kanylace ve srovnání s palpační metodou. 

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 601–608

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Inhalační vazodilatační terapie k terapii plicní hypertenze u kardiochirurgických pacientů: systematické review a meta-analýza
Mahsa Elmi-Sarabi, Alain Deschamps, Stéphane Delisle et al.

Plicní hypertenze je závažný prognostický faktor u kardiochirurgických pacientů. V systematickém review a meta-analýze autoři hodnotili efektivitu inhalačně aplikované vazodilatační terapie ve srovnání s intravenózní aplikací k terapii plicní hypertenze během kardiochirurgické operace. Jako primární outcome byla stanovena mortalita. Sekundární outcome byla délka hospitalizace a délka pobytu v intenzivní péči. Z celkového počtu 2897 identifikovaných citací bylo do analýzy zahrnuto 10 studií (434 pacientů). Inhalační vazodilatační terapie byla asociovaná se signifikantním poklesem plicní vaskulární rezistence, signifikantním vzestupem středního arteriálního tlaku ((8.24 mm Hg, P = .02) a ejekční frakce pravé komory (7.29%, P < .0001) ve srovnání s intravenózně aplikovanou vazodilatační terapií. Nebyl identifikován jiný signifikantní rozdíl v hemodynamických parametrech při srovnání inhalační terapie a placeba, a u pacientů ve skupině inhalační vazodilatační terapie byla prodloužená doba hospitalizace v intenzivní péči (0.66 dne, P=.01.  

Závěrem: Aplikace inhalační vazodilatační terapie k léčbě plicní hypertenze během kardiochirurgické operace je asociována se zlepšením funkce pravé komory ve srovnání s intravenózní terapií. Výsledky review nicméně neprokazují žádný statisticky významný benefit terapie ve srovnání s placebem. 

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Outcome pacientů s ARDS léčených v univerzitních a non-univerzitních nemocnicích v Německu
Konstantinos Raymondos, Tamme Dirks, Michael Quintel et al.

Cíem subanalýzy prospektivní observační studie bylo zhodnotit rozdíly v léčbě a outcome pacientů s ARDS na umělé plicní ventilaci léčených v univerzivních a non-univerzitních nemocnicích. Z celkového počtu 7540 pacientů z 95 jednotek intenzivní péče v 18 univerzitních nemocnicích a 62 non-univerzitních nemocnicích bylo 1028 ventilováno umělou plicní ventilací a u 198 pacientů došlo k rozvoji ARDS. Ačkoliv byla charakteristika ARDS pacientů porovnatelná, mortalita v univerzitních nemocnicích se významně lišila od mortality v non-univerzitních nemocnicích ((39.3% vs 57.5%; p = 0.012). Léčba v non-univerzitních nemocnicích byla signifikantně negativně asociována se zvýšenou mortalitou (OR 2.89, p=0.008). Vyšší hodnoty driving pressure byli taky spojeny s vyšší mortalitou (OR 1.10 na 1cmH20). V univerzitních nemocnicích byli pacienti ventilováni vyšším PEEP-em (střední hodnota 11.7 ± 4.7 vs 9.7 ± 3.7 cmH2O; p = 0.005), nižším driving pressure (15.1 ± 4.4 vs 17.0 ± 5.0 cmH2O; p = 0.02) a délka umělé plicní ventilace byla dvounásobně delší 16 (9–29) vs 8 (3–16) dnů; p < 0.001).

Závěrem: Riziko mortality pacientů s ARDS bylo signifikantně vyšší v non-univerzitních nemocnicích, co může být parciálně vysvětleno rozdíly v nastavení umělé plicní ventilace.  

Raymondos et al. Critical Care (2017) 21:122 DOI 10.1186/s13054-017-1687-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Predikce Fluid responsiveness pomocí měření transkutánního parciálního tlaku kyslíku u pacientů s oběhovým selháním: prospektivní studie
Jingyuan Xu, Xiao Peng, Chun Pan et al.

Rozsáhlý výzkum byl věnován detekci a predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou terapii – fluid responsiveness. Cílem studie bylo zhodnotit predikci fluid resposiveness pomocí měření transkutánního parciálního tlaku kyslíku (PtcO2) u kriticky nemocných pacientů s oběhovým selháním. Do prospektivní unicentrické studie byli zařazeni pacienti přijati do intenzivní péče s alespoň jednou známkou nedostatečné tkáňové perfuze – systolický tlak 90 mmHg, nebo pokles systolického tlaku o >40 mmHg u předtím hypertenzních pacientů, potřeba vazopresorické podpory, diuréza <0.5 ml/kg/h v délce 2 h, tachykardie, laktát >4 mmol/l v délce trvání pod 24 hodin, bez kontraindikace tekutinové terapie. PtcO2 bylo kontinuálně měřeno před, během a po provedení passive leg raising testu, a před a po podání 250ml infuze fyziologického roztoku v průběhu 10 minut. Jako pozitivní odpověď na tekutinovou terapii byl hodnocen vzestup srdečního výdeje ≥10% po aplikaci 250ml FR. Do studie bylo celkem zařazeno 34 pacientů a 14 z nich pozitivně reagovalo na tekutiny. U respondérů došlo k signifiktnanímu vzestupu středního arteriálního tlaku, centrálního venózního tlaku, srdečního výdeje, tepového objemu a PtcO2 ,současně s redukcí tepové frekvence při PLR a aplikaci tekutinového bolusu. Změny v srdečním výdeji u respondérů byli signifikantně větší ve srovnání se skupinou non-respondérů. Změna v hodnotě srdečního výdeje korelovala se změnou v PtcO2  po tekutinovém bolusu. Tekutinový bolus, který vedl k vzestupu PtcO2 o 14% a PLR vedl k vzestupu PtcO2 o 13% predikoval pozitivní odpověď na tekutinovou terapii.

Závěrem: Změny v hodnotě PtcO2 indukované tekutinovou terapii a PLR testem predikovali fluid responsiveness u kriticky nemocných pacientů. 

Xu et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:56 DOI 10.1186/s13613-017-0279-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Bezpečnost a efektivita transversus abdominis plane (TAP) bloku v pooperační analgezii: systematické review a meta-analýza
Ning Ma, Joanna K. Duncan, Anje J. Scarfe, Susanne Schuhmann, Alun L. Cameron

Transversus abdominis plane (TAP) blokáda je potenciální pooperační analgezie u řady operací. Aktuálně je k dispozici excesivní množství studií poukazující na pozitivní analgetický efekt TAP blokády. Cílem systematického review bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu TAP bloku v klinické praxi při srovnání aktivní standardní terapie a inaktivní terapie (placebo). TAP blok nevedl ke zvýšení výskytu nauzey (OR 1.07) a zvracení (OR 0.81) při srovnání s ostatními analgetickými metodami. TAP blokáda byla asociována s redukcí spotřeby morfinu (střední rozdíl 13.05) a prodloužení času do první analgetické medikace (střední rozdíl 123.49). TAP blok vedl k redukci pooperační bolesti ve sledovaném 24-hodinovém pooperačním období.

Závěrem: TAP blokáda je bezpečná a efektivní analgetická metoda, ve srovnání se standardní terapii, placebem, nebo jinými analgetickými metodami. 

J Anesth (2017) 31:432–452 DOI 10.1007/s00540-017-2323-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Riziko epidurálního hematomu po neuroaxiální anestezii u trombocytopenických rodiček
Linden O. Lee, Brian T. Bateman, Sachin Kheterpal et al.

Trombocytopenie je považovaná za relativní, nebo dokonce absolutní kontraindikaci neuroaxiálních technik vzhledem na riziko epidurálního hematomu. Aktuálně jsou k dispozici jenom limitované data k zhodnocení rizika epidurálního hematomu u trombocytopenických rodiček. Autoři přináší retrospektivní kohortovou analýzu registru a systematické review  s cílem definovat riziko epidurálního hematomu s nutností chirurgické dekomprese ve sledované populaci. Celkem bylo do studie zařazeno 573 rodiček s trombocytopenií <100,000 mm/3,  kterým byla podána neuroaxiální anestezie v celkem 14 centrech. Do systematického review bylo celkem zařazeno 1 524 pacientů. Ve sledovaném souboru nebyl detekován ani jeden případ epidurálního hematomu vyžadující chirurgickou dekompresi. Výsledné riziko epidurálního hematomu v CI intervalu >95% byla dle hodnoty trombocytů: 0 - 49 000 mm/3 – 11%, 50 - 69 000 mm/3 – 3% a v skupině 70 000 – 100 000 mm/3 – 0,2%.

Závěrem: Počet trombocytopenických pacientů, kterým byla aplikována metoda neuroaxiální anestezie bez následných nežádoucích účinků má vzrůstající tendenci. Riziko epidurálního hematomu asociovaného s neuroaxiální anestezií u rodiček s hladinou trombocytů <70 000 mm/3 zůstává nedefinované vzhledem na limitované data.

Anesthesiology 2017; 126:1053-64

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Příčiny přerušení resuscitace během simulované srdeční zástavy u pediatrického pacienta
David Oren Kessler, Dawn Taylor Peterson, Alexis Bragg et al.

Přerušování kompresí během kardiopulmonální resuscitace negativně ovlivňuje výsledný outcome, ačkoliv příčina přerušování kompresí zůstává nezjištěna. Cílem studie bylo zhodnotit frekvenci, délku a příčinu přerušení srdeční masáže během simulované srdeční zástavy. Výsledky studie jsou ve formě sekundární analýzy video dat z prospektivní multicentrické studie. Celkem 26 simulovaných srdečních zástav v délce trvání 12 minut byla analyzována. Do multicentrické studie bylo zapojeno 10 pediatrických nemocnic v Kanadě, USA a Spojeném Království Velké Británie a Severního Irska. Resuscitační tým se skládal ze třech zdravotnických pracovníků školených v kardiopulmonální resuscitaci (KPR). Simulovaná srdeční zástava probíhala na modelu dítěte ve věku 5 let. Byla sledována frekvence, délka a příčina jednotlivých přerušení KPR a hodnocena úroveň komunikace. Celkem bylo identifikováno 256 přerušení s mediánem 10 přerušení pro 1 scénař (7-12 přerušení). Medián délky trvání pauzy bylo 5 vteřin (2 - 9 s), s poměrem kompresí na scénář 91% (88-94%). Během většiny pauz (66%) byl řešen jenom jeden klinický problém, z toho nejčastěji výměna člověka komprimujícího hrudník (25%), palpace pulzu (24%) a hodnocení rytmu (15%). Celkem 49 (19%) pauz bylo delších 10 vteřin a byli spojené s aktivní kardioverzí/defibrilaci  (p < 0.001). Při dosažení lepší komunikace dle mentálního modelu byli pauzy signifikantně kratší (4.2s; 95% CI, 1.6–6.8s; p = 0.002).

Závěrem: Přerušení KRP během simulované srdeční zástavy na pediatrickém modelu bylo časté, s variabilní délkou a příčinou přerušení. Velká část přerušení kompresí měla trvání delší 10 vteřin a vyskytovali se častěji jak v doporučeném 2 minutovém intervalu. 

Pediatr Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Dexmedetomidin k sedaci pacientů s neinvazivní plicní ventilaci
Rasika Venkatraman, James L. Hungerford, Mark W. Hall et al.

Cílem retrospektivní observační studie bylo zhodnotit efektivitu sedace dexmdetomidinem (DEX) u pediatrických pacientů s neinvazivní plicní ventilaci (NIV). Do studie bylo celkem zařazeno 202 pacientů vyžadujících ventilační podporu a sedaci DEX v prvních 48 hodinách od příjmu do intenzivní péče. Primární respirační diagnózy sledované kohorty pacientů (medián 2 roky věku) byl status asthmaticus (60%) a bronchiolitis (29%). Medián délky infuze DEX byl 35 hodin a medián hodinové dávky byl 0.61 μg/kg/hr (0.4–0.8 μg/kg/hr).Cílená hladina sedace byla dosažena u 168 pacientů (83%). Ačkoliv vitální hodnoty byli frekventně odlišné od normy pro věk, terapeutické intervence byli zřídkavé – 13% léčba bradykardie, 20% hypotenze a 5% hypopnoe. Najčastější intervence byla redukce dávky DEX, bolus tekutin a titrace ventilační podpory. Celkem 5 pacientů muselo být intubováno (2,5%), z toho 3 pro progresi základního onemocnění, 1 pro rozvoj septického šoku a 1 pro apnoe vyžadující KPR. U celkem 194 pacientů ze 202 (96%) byla neinvazivní ventilační podpora efektivní a pacienti byli převedeni na nazální oxygenoterapii, nebo bez nutnosti oxygenoterapie.

Závěrem: Dexmedetomidin je efektivní ke kontinuální sedaci během neinvazivní ventilace u pediatrických pacientů. Asociované kardiorespirační nežádoucí účinky jsou mírné a reverzibilní – redukce dávky, bolus tekutin, titrace ventilační podpory.

Pediatr Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Funguje predikce fluid responsiveness?
Hiroshi Ueyama a Sawami Kiyonaka

Pozitivní tekutinová bilance je asociovaná s negativním ovlivněním outcome kriticky nemocných pacientů. Vzhledem na to, že centrální venózní tlak je aktuálně považován za neefektivní indikátor preloadu, pozornost se zaměřuje na predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou terapii – fluid responsiveness – změna srdečního výdeje (CO) a tepového objemu (SV) na tekutinovou výzvu. Nicméně u kriticky nemocných je jenom 40-50% respondérů a u většiny respondérů nedošlo po tekutinové terapii k signifikantnímu ovlivnění hemodynamiky. Autoři v review článků vysvětlují proč koncept fluid reponsiveness založený na Frank-Starlingovém mechanizmu nefunguje dostatečně efektivně v klinických podmínkách. Dle Frank-Stralingového principu, pacienti u kterých dojde k signifikantnímu vzestupu SV/CO po bolusu tekutin jsou hodnoceni jako respondéři a mohou pozitivně reagovat na další podání tekutin. Aktuálně doporučený bolus tekutin – tekutinová výzva 250-500ml má jenom minimální vliv na zvětšení cirkulujícího objemu a dochází jenom k minimálnímu ovlivnění preloadu na Frank-Starlingově křivce. Obzvláště u septických pacientů, kde vzhledem na jejich hyperpermeabilitu vede podání bolusu tekutin k ještě menšímu vzestupu cirkulujícího objemu. Infuze, která vede k hemodiluci redukuje viskozitu a hematokrit, a tím vede k redukci afterloadu. To vede k poznatku, že vzestup SV/CO po aplikaci bolusu tekutin je způsoben jak zvýšením preloadu, tak redukcí afterloadu. Z toho důvodu je efektivita predikce fluid responsiveness pomocí malých bolusů tekutin je diskutabilní.   

Ueyama and Kiyonaka Journal of Intensive Care (2017) 5:34 DOI 10.1186/s40560-017-0210-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Intranázální vs. perorální midazolam k premedikaci pediatrických pacientů podstupujících elektivní operaci
Milthi Manoj, M. V. S. Satya prakash, Srinivasan Swaminathan, Rithu Krishna Kamaladevi

Efektivita midazolamu k premedikaci pediatrických pacientů k předoperační sedaci a redukci anxiety z důvodu separace od rodičů je dobře stanovena. Ve studii srovnávali efektivitu a akceptanci midazolamu při perorální aplikaci ve formě sirupu vs. intranazální aplikaci. Do studie bylo celkem zařazeno 90 pediatrických pacientů, kteří byli randomizováni do dvou skupin: N – intranazální midazolam (0,2mg/kg) a O – orální midazolam (0,5mg/kg) aplikováno rodiči. Rodiče sledovali jednoduchost podání a akceptanci. Po 30 minutách od aplikace byli děti separovány od rodičů a byla hodnocena míra separační úzkosti. Aplikace midazolamu ve formě orální sirupu bylo jednodušší a lépe tolerována. U obou skupin byla míra sedace v 15. a 30. minutě srovnatelná. Děti v orální skupině měli výraznější redukci separační úzkosti a lepší akceptanci obličejové masky ve srovnání s nazální skupinou.

Závěrem: Perorální midazolam ve formě sirupu byl superiorní v lehkosti aplikace a lepší akceptance ve srovnání s intranazálním midazolamem.      

J Anesth (2017) 31:351–357 DOI 10.1007/s00540-017-2330-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Kaudální anestezie a zvýšený výskyt chirurgických komplikací po operací hypospadie
Brad M. Taicher , Jonathan C. Routh, John B. Eck et al.

Recentní data poukazují na možnou asociaci mezi kaudální anestezií a zvýšeným rizikem pooperačním chirurgických komplikací. V retrospektivní kohortové studii autoři hodnotili výskyt chirurgických komplikací provedených jedním operatérem v období 2001-2014. Ve sledovaném období bylo celkem provedeno 395 korekčních operací hypospadie. Průměrný věk pacientů byl 15,6 měsíce. U 326 (83%) byla hypospadie distální a u 69 (17%) proximální. Kaudální anestezie byla aplikována u 230 pacientů (58%) a u 165 (42%) byl chirurgem, nebo anesteziologem aplikována lokální anestezie – penilní blok. Komplikace – uterokutánní fistula, nebo glandulární deshiscence se vyskytli u 22 pacientů (5,6%) a byli asociovány s kaudální anestezii (OR 16.5, CI 2.2-123.8, p=0.007), proximální hypospadii (OR 8.2, P < 0.001), delší dobou operace (OR 1.01, CI 1.01–1.02, P < 0.001). Po adjustaci dle potenciálních counfounder faktorů  zůstala signifikantně významná asociace mezi kaudální anestezií (OR 13.4, 95% CI 1.8–101.8, P = 0.01), proximální hypospadií (OR 6.8, 95% CI 2.7–16.9, P < 0.001) a zvýšeným výskytem pooperačních komplikací.

Závěrem: Ve sledovaném souboru byla kaudální anestezie asociovaná s 13násobně vyšším rizikem vzniku pooperačních chirurgických komplikací.

Pediatric Anesthesia 27 (2017) 688–694

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Epidemiologie nemocniční mortality pediatrických pacientů v sepsi
Scott L. Weiss, Fran Balamuth, Josey Hensley et al.

Epidemiologie nemocniční mortality pediatrických pacientů v sepsi není dostatečně popsána. Autoři v retrospektivní observační studii sledovali čas, příčinu a asociované faktory spojené s mortalitou pediatrických pacientů v sepsi v nemocničním prostředí. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 79 pacientů, zemřelých ve sledovaném období 2012-2013 na oddělení urgentního příjmu a v intenzivní péči ve dvou univerzitních nemocnicích. Medián času úmrtí byl 8 (1-12) dnů, z toho počet kumulativních úmrtí byla 25% (1.den), 35% (3. den) a 49% (7.den) od iniciální diagnózy. Nejčastější příčinou úmrtí byl refrakterní šok (34%), syndrom multiorgánové dysfunkce (27%), neurologická etiologie (19%), selhání jednoho orgánů (9%) a neseptická komorbidita (6%). Časné úmrtí (≤ 3 d) se vyskytovali převažně u mladších jedinců bez komorbidit s negativním předchorobím a úmrtí z důvodu multiorgánové dysfunkce bylo častější po třetím dnu. Příčina úmrtí byla ve 72% odnětí neúčelné a marné terapie, ve 22% neúspěšná kardiopulmonální resuscitace a v 6% ireverzibilní ztráta neurologických funkcí. Celkem 90% úmrtí přímo souviselo s diagnózou sepse. Jenom u 23% pacientů došlo k vzestupu Pediatric Logistic Organ Dysfunction-2 skóre indikujícím zhoršení orgánové dysfunkce.

Závěrem: Refrakterní šok zůstává hlavní příčinou úmrtí pediatrických septických pacientů, obzvláště v prvních dnech hospitalizace. 

Pediatr Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %