červenec 2017

Systémová antibiotická terapie k prevenci ventilátorové pneumonie u pacientů v komatu: systematické review a meta-analýza
Cássia Righy, Pedro Emmanuel Americano do Brasil, Jordi Vallés et al.

Časná ventilátorová pneumonie (EO-VAP) patří mezi vedoucí příčiny morbidity a mortality pacientů v komatu. Metody k prevenci VAP jsou nicméně převážně zaměřeny na pozdní VAP a k prevenci EO-VAP můžou být méně efektivní. Systémové podání antibiotik v době intubace může mít vliv na prevenci EO-VAP. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu systémového podání ATB k prevenci VAP u pacientů v komatu. Z celkového počtu 10 988 citací bylo 26 článků analyzováno a celkem 3 studie (267 pacientů) zařazeny do finální analýzy. Největší procento komatozních pacientů (n=135) bylo v komatu v následku kraniotramatu. Systémové podání ATB byla asociováno s redukcí incidence časné VAP (RR 0.32; 95% CI 0.19–0.54), kratším pobytem v intenzivní péči (standardizovaný rozdíl -0.32, 95% CI −0.56 - −0.08), bez efektu na mortalitu (RR 1.03; 95% CI 0.7–1.53) a délku umělé plicní ventilace (standardizovaný rozdíl −0.16; 95% CI −0.41-0.08).

Závěrem: Antibiotická profylaxe u pacientů v komatu vedla k redukci incidence EO-VAP a k mírné redukci délky pobytu v intenzivní péči. K potvrzení daných výsledků je potřeba dalších studií.    

Righy et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:67 DOI 10.1186/s13613-017-0291-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Křehkost a outcome kriticky nemocných pacientů:systematické review a meta-analýza
John Muscedere , Braden Waters, Aditya Varambally et al.

Funkční status a chronický stav jsou důležité determinanty outcome kriticky nemocných pacientů. Zhodnocení křehkosti v době příjmu do intenzivní péče (ICU) může přinést objektivní prognostické informace o vstupním zdravotním stavu. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv křehkosti na outcome kriticky nemocných pacientů. Primárním outcome byla dlouhodobá mortalita. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 10 studií (3030 pacientů, 927 křehkých a 2103 v dobré kondici). Křehkost byla asociována s vyšší nemocniční mortalitou (RR 1.71, CI 95% 1.43-2.05; p < 0.00001) a dlouhodobou mortalitou (RR1.53, CI 95% 1.40-1.68, p < 0.00001). Celková prevalence křehkosti byla 30% (CI 95% 29-32%). Křehkí pacienti měli nižší pravděpodobnost propuštění z nemocnice ve srovnání s pacienty v dobré kondici (RR 0.59, CI 95% 0.49-0.71, p < 0.00001).

Závěrem: Křehkost je u kriticky nemocných pacientů frekventní a je spojena se zhoršením outcome běžná u pacientů přijatých do intenzivní péče. Identifikace potenciálně ohrožené subpopulace kriticky nemocných pacientů může vést k implementaci léčebného plánu a strategie s cílem optimalizace outcome dané skupiny pacientů. 

Intensive Care Med (2017) 43:1105–1122

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Vysoko-průtoková (high flow) nazální kanyla je superiorní ke konvenční oxygenoterapii, ne k neinvazivní mechanické ventilaci ve frekvenci intubace: systematické review a meta-analýza
Huiying Zhao, Huixia Wang, Feng Sun et al.

Vysoko-průtoková nazální kanyla (HFNC) je relativně novou terapeutickou možností v managementu respiračního selhání. Jestli je HFNC superiorní ke konvenční oxygenoterapii (COT) a/nebo neinvazivní mechanické ventilaci (NIV) zůstává. Primární outcome byla frekvence intubace, sekundární outcome byla nutnost umělé plicní ventilace, frekvence deeskalace respirační podpory a mortalita. Celkem bylo do meta-analýzy zahrnuto 3 459 pacientů (HFNC, n= 1 681). HFNC byla asociována se signifikantní redukcí nutnosti intubace (OR 0.52, 95% CI 0.34-0.79, P = 0.002), frekvenci umělé plicní ventilace (OR 0.56, 95% CI 0.33-0.97, P = 0.04) a frekvenci eskalace respirační podpory (OR 0.45, 95% CI 0.31 to 0.67, P < 0.0001) ve srovnání s COT. Nebyl detekován rozdíl v mortalitě mezi HFNC a COT (OR 1.01, 95% CI 0.67-1.53, P = 0.96), frekvenci nutnosti intubace (OR 0.96; 95% CI 0.66-1.39, P = 0.84), frekvenci deeskalace respirační podpory  (OR 1.00, 95% CI 0.77 to 1.28, P = 0.97).

Ve srovnání s konvenční oxygenoterapií vedla HFNC k redukci nutnosti intubace, mechanické ventilace a eskalace ventilační podpory. HFNC ve srovnání s NIV nevedla k pozitivnímu ovlivnění outcome.          

Zhao et al. Critical Care (2017) 21:184

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Perioperační goal-directed terapie s nekalibrovanou analýzou pulzové křivky (pulse contour analysis): vliv na tekutinový management a outcome
F. Michard, M. T. Giglio a N. Brienza

Předchozí meta-analýzy naznačili trend k redukci mortality při implementaci cílené perioperační terapie (perioperative goal-directed therapy - GDT). Většina GDT studií byla nicméně provedena u pacientů s plicnicovým katetrem, ezofageálním Dopplerem, nebo s kalibrovanou pulse-contour analýzou. Nekalibrované pulse-contour (uPC) techniky  patří mezi nové metody měření, nicméně jejich přesnost zůstává nedefinovaná. Efekt GDT na tekutinový management v perioperačním období je nejasný. Cílem meta-analýzy randomizovaných studií bylo zhodnotit vliv GDT s uPC metodou na pooperační outcome. Primárním cílem byla pooperační morbidita. Dále byl sledován objem a variabilita podaných tekutin během GDT. Celkem 19 studií (2159 pacientů) bylo zařazeno do analýzy. Pooperační morbidita u pacientů s GDT byla signifikantně nižší (OR 0.46, 95% CI 0.30–0.70, P<0.001). Ve skupině GDT bylo aplikováno více koloidů (+345 ml, 95% CI 148–541 ml, P<0.001) a méně krystaloidů –429 ml, 95% CI –634 to –224 ml, P<0.01), nicméně celkový objem tekutin nebyl signifikantně odlišný mezi skupinami (–220 ml, 95% CI –590 to 150 ml, P=0.25).

Závěrem: Implementace cílené tekutinové terapie (GDT) s nekalibrovanou pulse contour analýzou vedla k redukci pooperační morbidity. GDT nebyla asociována se zvýšením příjmem tekutin.

British Journal of Anaesthesia, 119 (1): 22–30 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Point-of-care ultrazvukové vyšetření u pacientů s dyspnoe na OUP
Maurizio Zanobetti, Margherita Scorpiniti, Chiara Gigli et al.

 Akutní dypnoe je častým syndromem na oddělení urgentního příjmu (OUP). Standardní přístup k pacientovi s dyspnoe je založen na kombinaci klinického, radiologického a laboratorního vyšetření, co nicméně vede k signifikantní prodlevě k iniciaci adekvátní terapie. Implementace point-of-care ultrazvuku (PoCUS) může vést ke zkrácení času diagnostiky při dodržení bezpečnostního profilu. Do studie byli prospektivně zařazeni pacienti s dyspnoe na OUP. Pacienti byli vyšetřeni nezávisle na sobě 2 lékaři:  USG zhodnocení vs. standardní terapie. Byli hodnocené časy potřebné ke stanovení finální diagnozy v USG a ve standardní skupině. Celkem bylo do studie zařazeno 2 683 pacientů. Průměrný čas ke stanovení diagnozy byl signifikantně kratší v USG skupině (24+/-10 min vs. 186+/-72 min; P=.025).  Nebyl detekován žádný signifikantní rozdíl mezi přesností PoCUS se standardní diagnostikou k detekci akutního koronárního syndromu, pneumonie, pleurálních a perikardiálních výpotků, pneumothoraxu a dyspnoe z jiné příčiny. PoCUS vyšetření bylo signifikantně senzitivnější v detekci srdečního selhání, plicní embolie a CHOPN/astma bronchiale ve srovnání se standardní diagnostikou.

Závěrem: Point-of-care ultrazvukové vyšetření pacientů na OUP je bezpečná a spolehlivá metoda k diagnostické evaluaci pacientů s dyspnoe, které současně vede k redukci času potřebného ke stanovení diagnózy. 

CHEST 2017; 151(6):1295-1301

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Hydrokortison, Vitamin C a thiamin k terapii těžké sepse a septického šoku: retrospektivní studie
Paul E. Marik, Vikramjit Khangoora, Racquel Rivera et al.

Globální počet pacientů v sepsi se odhaduje na 15-19 milionů, z toho mortalita v rozvojových krajinách dosahuje až 60%. V retrospektivní before-after studii autoři srovnávali outcome septických pacientů léčených vitaminem C, hydrokortisonem a thiaminem v 7-měsičním období (intervenční skupina) a outcome pacientů léčených na ICU v 7 měsičním kontrolním období (kontrolní skupina, 7 mesíců před zahájením intervenční skupiny). Primárním outcome bylo přežití do propuštění z nemocnice. Do studie bylo celkem zařazeno 47 pacientů, bez demografických rozdílů mezi skupinami. Nemocniční mortalita byla 8,5% (4/47) v intervenční skupině ve srovnání s kontrolní skupinou 40,4% (19/47, p< .001). Adjustované riziko mortality u pacientů léčených vitaminem C 0.13 (p=.002). U všech pacientů v intervenční skupině došlo k poklesu SOFA skore a u žádného pacienta nedošlo k rozvoji multiorgánové dysfunkce. U všech pacientů došlo k oběhové stabilizaci a weaningu z vazopresorické podpory v době 18,3+/-9,8 hodiny od iniciace vitamin C protokolu. Střední délka vazopresorické podpory byla 54,9+/-28,4 hodiny v kontrolní skupině (p < .001).

Závěrem: Časná terapie vitaminem C, kortikoidy a thiaminem byla ve sledované kohortě septických pacientů efektivní v prevenci progrese orgánové dysfunkce včetně AKI a vedla k redukci mortality. Výsledky studie je nicméně potřeba potvrdit v dalších studiích.

CHEST 2017; 151(6):1229-1238

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvukem navigovaná punkce v.subclavia u kardiochirurgických pacientů: krátká osa vs. dlouhá osa, randomizovaná kontrolovaná studie
Antonella Vezzani, Tullio Manca, Claudia Brusascoet al.

Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit úspěšnost a bezpečnost ultrazvukem navigované punkce v.subclavia při zobrazení vény v krátké ose vs. dlouhé ose. Celkem 190 kardiochirurgických pacientů  vyžadujících centrální venózní vstup bylo randomizováno do skupiny s kanylací v krátké ose (SA) a skupiny, kde byla v.subclavia kanylována v dlouhé ose (LA). Každá punkce byla provedena anesteziologem s min. 3 roky praxe v ultrazvukem navigované kanylaci centrálních žil ((>150 punkcí/rok, 50% SA a 50% LA). Byla sledována úspešnost, doba punkce, počet redirekcí jehly, počet perkutánních punkcí a punkcí cévy, frekvence mechanických komplikací, frekvence malpozice katetrů a incidence katétrových infekcí (CRBSI). Subklaviální véna byla úspěšně kanylována ve všech 190 případech. Průměrný čas inserce byl signifikantně kratší při zobrazení v krátké ose – SA (69+/-74s, p=0.040) ve srovnání s LA (98+/-103s). Celková úspěšnost byla vyšší v SA skupině (96 vs. 78%, p < 0.001), punkce cévy na první pokus (86 vs. 67%, p = 0.003) byla vyšší v SA skupině. U pacientů v SA skupině byl signifikantně nižší počet redirekcí jehly (0.39 ± 0.88 vs. 0.88 ± 1.15, p = 0.001), počet perkutánních punkcí (1.12 ± 0.38 vs. 1.28 ± 0.54, p = 0.019) a asociovaných komplikací (3 vs. 13%, p = 0.028).

Závěrem: Zobrazení v.subclavia v krátké ose během ultrazvukem navigované punkce je superiorní ve srovnání se zobrazením v dlouhé ose.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4756-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Protokolizovaný monitoring intrakraniálního tlaku u pacientů s akutním selháním jater: bezpečnost a vliv na outcome
Venkatakrishna Rajajee , Robert J. Fontana, Anthony J. Courey et al.

Akutní jaterní selhání (ALF) může vést k vzestupu intrakraniálního tlaku (ICP). Ačkoliv monitorace intrakraniálního tlaku (IICPM) může mít u daných pacientů význam, vzhledem k frekventní koagulopatii je u nich riziko intrakraniálního krvácení (ICH) – spontánní, nebo v návaznosti na zavedení ICP čidla. Monitorace ICP v kombinaci s reverzí koagulopatie může vést k redukci rizika krvácení. Cílem studie bylo zhodnotit význam, bezpečnost a efektivitu na klinický management a outcome pacientů s ALF. Do studie byli ve sledovaném období 2011-2016 zařazeni pacienti s ALF a jaterní encefalopatii IV. stupně s potenciálním dobrým outcome. Protokol k reverzi koagulopatie obsahoval aplikaci rekombinantního faktoru VIIa (rFVIIa) a desmopressinu, cílené hladiny trombocytů >50,000/mm3 a fibrinogenu >100 mg/dL. Intrakraniální parenchymové čidlo bylo zavedeno do 1 hodiny od aplikace rFVIIa. Před zavedení a 24-hodin po zavedení ICP čidla bylo provedeno CT mozku. Byla sledovaná incidence ICH, setrvalé intrakraniální hypertenze, frekvence terapeutické intenzity (TIL) k managementu ICP, mortalita a funkční outcome dle Glasgow Outcome Scale (GOS) v době propuštění a 6 měsíců po propuštění. Celkem bylo ICP zavedeno u 24 z 37 (65%). Nejčastější příčinou nezavedení ICP čidla byla jaterní encefalopatie <4. Celkem 4 pacientům byli transplantovány játra. U jednoho pacientů po zavedení ICP došlo ke vzniku ICH, bez negativního ovlinění klinického outcome. Setrvalá intrakraniální hypertenze se vyskytla u 13/24 pacientů (54%), z toho u 5/24 (21%) dosáhla extrémních hodnot a vyžadovala TIL-4 ke kontrole ICP, která byla úspěšná u 4 pacientů. Mortalita v dané kohortě byla 50% (12/24), nicméně jen 4 (17%) úmrtí byli v přímé souvislosti s intrakraniální hypertenzí. Celkem 6 z 8 přeživších mělo dobrý funkční outcome (GOS >3) v době 6 měsíců od propuštění.

Závěrem: protokolizovaná monitorace intrakraniálního tlaku u pacientů s ALF byla efektivní, bezpečná, asociována s nízkou incidencí závažných komplikací a měla signifikantní vliv na klinický management pacientů s ALF.

Rajajee et al. Critical Care (2017) 21:178 DOI 10.1186/s13054-017-1762-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Subsyndromální delirium v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Rodrigo B. Serafim, Marcio Soares, Fernando A. Bozza et al.

Subsyndromální delirium (SSD) je frekventním stavem, který je popisován jako intermitentní stupeň mezi deliriem a normální kognitivním stavem. Skutečná frekvence SSD a jeho vliv na outcome kriticky nemocných pacientů zůstává nejasný. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 6 studií, kde 950 pacientů (36%) mělo diagnostikováno SSD. Do 4 studií byli zařazeni jenom chirurgičtí pacienti. K detekci deliria byl ve 4 studiích použit Intensive Care Delirium Screening Checklist (ICDSC) a ve 2  Confusion Assessment Method (CAM) skore. Dle výsledku meta-analýzy byla u pacientů s SSD prodloužená doba hospitalizace (LOS) (0.31, 0.12–0.51, p = 0.002). Nemocniční mortalita byla popsána jenom ve 2 studiích bez signifikantního rozdílu u pacientů s SSD (HR 0.97, 0.61–1.55, p = 0.90 and 5% vs 9%, p = 0.05). Aplikace antipsychotické medikace byla popsána ve 2 studiích a nevedla k modifikaci délky pobytu v intenzivní péči (6.5 (4–8) vs 7 (4–9) dne, p = 0.66), nebo mortality (9 (26.5%) vs 7 (20.6%), p = 0.55).

Závěrem: SSD se vyskytovalo u 1/3 kriticky nemocných pacientů a mělo limitovaný vliv na outcome, nicméně aktuální dostupné data jsou limitovaná počtem studií s metodologickými rozdíly.

Serafim et al. Critical Care (2017) 21:179

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Predikce fluid-responsiveness v „šedé zóně“: augmentace pulse pressure variation cestou přechodného zvýšení dechového objemu
J. J. Min, N.-S. Gil, J.-H. Lee et al.

Variace pulzového tlaku - pulse pressure variation (PPV) je široce používaný dynamický prediktor pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (fluid responsiveness). Recentní data poukazují na nedostatečnou predikci PPV v šedé zóně 9-13%. Vzhledem nato, že PPV je založen na měření kardiopulmonálních interakcí, testovali autoři jestli přechodné zvýšení dechového objemu z 8 na 12ml/kg vede k efektivní predikci PPV u pacientů v šedé zóně.  Do studie byli zařazeni pacienti podstupující operační výkon v celkové anestezii, u kterých byli hodnoty PPV během výkonu v rozmezí 9-13%. Hemodynamické parametry – stroke volume index (SVI) a PPV byli měřeny před tekutinovou výzvou (6ml/kg) při ventilaci dechovým objemem 8ml/kg a při ventilaci (2minuty) 12ml/kg. Pacienti, u kterých došlo k zvýšení SVI o >10% byli označeni jako respondéři. Z celkového počtu 38 zařazených pacientů bylo 20 respondéřů.  PPV při dechovém objemu 12ml/kg mělo výrobnou prediktivní hodnotu – 95% senzitivitu a 72% specificitu (p<0.0001), ale prediktabilita PPV při objemu 8ml/kg byla nedostatečná.

Závěrem: U mechanicky ventilovaných pacientů vede augmentované PPV (přechodně zvýšený dechový objem) k efektivní predikci fluid-responsiveness u pacientů v šedé zóně predikce.

British Journal of Anaesthesia, 119 (1): 50–6 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt délky a hloubky hypotermie na mortalitu a funkční outcome u novorozenců s hypoxicko-ischemickou encefalopatií: randomizovaná klinická studie
Seetha Shankaran, Abbot R. Laptook, Athina Pappas et al.

Terapeutická hypotermie s cílenou teplotou 33.5°C trvající 72 hodin má pozitivní vliv na redukci mortality a vede ke zlepšení funkčního outcome novorozenců s hypoxicko-ischemickou encefalopatií. Cílem randomizované studie bylo zhodnotit vliv prolongované terapeutické hypotermie (120 hodin) s cílenou teplotou 32.0°C na mortalitu a funkční 18-měsiční outcome dané subpopulace. Do randomizované 2x2 faktoriální studie byli zařazeni novorozenci ve věku >36 týden gestačního věku s hypoxicko-ischemickou encefalopatií z celkem 18 center v USA ve sledovaném období 2010-2016. Celkem bylo zařazeno 364 novorozenců, kteří byli randomizováni do 4 skupin : 33.5°C na 72 hodin (n = 95), 32.0°C na 72 hodin (n = 90), 33.5°C na 120 hodin (n = 96) a 32.0°C na 120 hodin (n = 83). Primární outcome byla mortalita a středně težká až závažná disabilita v 18-22 měsících. Funkční outcome bylo hodnocen dle Bayley Scales of Infant Development III cognitive score (<70) a dle Gross Motor Function Classification System (GMFCS) (stupeň 3-5), přítomnost slepoty a/nebo hluchoty. Studie byla zastavena z důvodu bezpečnosti po zařazení 364 pacientů z plánovaných 726. Primární kompletní data byli k dispozici u 347 pacientů (95%). Smrt nebo funkční deficit se vyskytli u 56 z 176 (31,8%) pacientů chlazených 72 hodin, u 54 z 171 pacientů (31,6%)  chlazených 120 hodin (RR 0.92 ,95%CI, 0.68-1.25), u 59 z 185 (31,9%) chlazených na 33.5°C a u 51 z 162 (31,5%) chlazených na 32.0°C (RR 0.92, 95%CI, 0.68-1.26). Signifikantní interakce byli nalezeny při hodnocení délky a hloubky hypotermie (p=.048) kde primární outcome byl detekován u 29.3% pacientů při 33.5°C na 72 hodin, 34.5% při32.0°C na 72 hodin, 34.4% při 33.5°C na 120 hodin a 28.2% při 32.0°C na 120 hodin. Závěrem: U novorozenců narozených v termíně s hypoxicko-ischemickou encefalopatií nevedla prolongovaná hypotermie (> 72 hodin), a/nebo hypotermie <33.5°C k redukci mortality a/nebo pozitivnímu ovlivnění funkčního outcome v 18 měsících věku. Nicméně studie mohla být poddimenzována a byli nalezeny interakce mezi délkou a hloubkou hypotermie, které by eventuálně mohli mít vliv na outcome. Výsledky studie podporují aktuální praxi terapeutické hypotermie (33.5°C) v délce trvání 72 hodin. 

JAMA. 2017;318(1):57-67. doi:10.1001/jama.2017.7218

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Komplikace a mortalita pacientů na veno-venózním ECMO pro refrakterní ARDS
Sergi Vaquer , Candelaria de Haro, Paula Peruga et al.

Veno-venózní extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je rychle expandující metoda v managementu pacientů s refrakterním ARDS. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit asociované komplikace a mortalitu pacientů léčených V-V ECMO pro refrakterní ARDS. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 12 studií (1 042 pacientů) s ARDS. Celková mortalita pacientů v době propuštění z nemocnice byla 37.7%. Dle výsledku analýzy byl věk, rok provedení studie, počet dnů umělé plicní ventilace a pronační poloha před iniciací ECMO asociována s nemocniční mortalitou (p < 0.001). Věk (p = 0.01)  a velikost kanyly (p = 0.008) byli nezávisle asociovány s mortalitou po incicaci V-V ECMO. Pacienti ve studii s H1N1 měli nižší mortalitu (24.8 vs 40.6%; p = 0.027). Celková míra asociovaných komplikací byla 40,2% (CI 95% = 25.8–56.5), z toho nejčastější komplikací bylo krvácení – 29,3% (CI 95% = 20.8–39.6). Mortalita v důsledku komplikací byla 6,9% (CI 95% = 4.1–11.2). Mechanické komplikace byli přítomné v 10,9% případů (CI 95% = 4.7–23.5), z toho nejčastěji se jednalo o poruchu oxygenátora (12.8%; CI 95% = 7.1–21.7). Navzdory iniciální závažnosti stavu přežilo signifikantní vysoké procento pacientů léčených V-V ECMO.    

Vaquer et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:51 DOI 10.1186/s13613-017-0275-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Nutriční terapie u kriticky nemocných pediatrických pacientů: Guidelines Society of Critical Care Medicine a American Society for Parenteral and Enteral Nutrition
Nilesh M. Mehta, Heather E. Skillman, Sharon Y. Irving et al.

Guidelines s cílem popsat aktuální doporučení k nutriční terapii kriticky nemocných pediatrických pacientů je založen na základě spolupráce dvou společností American Society of Parenteral and Enteral Nutrition a Society of Critical Care Medicine. Doporučení je určeno k nutriční terapii kriticky nemocným pediatrickým pacientům ve věku 1měsíc až 18 let s pobytem v intenzivní péči>2-3 dny. Guidelines upozorňuje na nutnost zhodnocení stavu výživy a definováni plánu již v době přijetí na PICU. Ke stanovení ideálního příjmu E je možno použít nepřímou kalorimetrii a eventuálně aplikovat výpočet dle publikovaných vzorců. Enterální výživa zůstává preferovanou cestou dodávky nutrice. Suplementální parenterální výživa je indikována při nedostatečném enterálním příjmu. Tzv. „imunonutrice“ není na základě aktuálních EBM dat doporučená.

Pediatr Crit Care Med 2017; 18:675–715

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt intranazálního dexmedetomidinu k premedikaci pediatrických pacientů: systematické review a meta-analýza
Jong Hun Jun, Kyu Nam Kim, Ji Yoon Kim et al.

Intranazální aplikace dexmedetomidinu s cílem redukce stresu a anxiety u pediatrických pacientů před anestezií je nově implementována metoda premedikace. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt intranazálního dexmedetomidinu k premedikaci pediatrických pacientů před anestezií.  Do analýzy bylo celkem zahrnuto 13 studií (1 168 pacientů).  Intranazální dexmedetomidin vedl k superiorní sedaci pacientů při separaci od rodičů (RR 1.45, CI 95% 1.19-1.76, P=0.0002) ve srovnání s jinými typy premedikace.  Premedikace dexmedetomidinem vedla taky k redukci nutnosti záchranné analgetické terapie (RR 0.58, p=0.003). Nebyl detekován rozdíl v sedaci při indukci do anestezie (RR 1.25, p=0.08), nebo incidenci pooperačního deliria (RR, p=0.10). Intranazální dexmedetomidin byl asociován s nižší incidencí iritace nazální sliznice (RR 0.05, p=0.003) a pooperační nauzey a zvracení (RR 0.63, p=0.04) ve srovnání s jinými typy premedikace.

Závěrem: Sedace intranazálním dexmedetomidinem vedla k adekvátní sedaci v době separace od rodičů, k redukci záchranné analgetické terapie a redukci PONV ve srovnání s jinými typy premedikace.   

Can J Anesth/J Can Anesth DOI 10.1007/s12630-017-0917-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Celková vs. neuroaxiální anestezie u pacientů se zlomeninou krčku stehenní kosti: systematické review a meta-analýza
Julia Van Waesberghe, Ana Stevanovic, Rolf Rossaint a Mark Coburn

Fraktura krčku kosti stehenní je frekventní diagnozou u starších pacientů s traumatem. Vzhledem na populační vývoj se v blízké budoucnosti předpokládá nárůst počtu pacientů s frac.colli femoris a nutnosti operační revize. Celková 30-denní mortalita se pohybuje od 4-14%. Outcome pacientů může být ovlivněn taky typem anestezie (celková vs. neuroaxiální). Autoři v meta-analýze hodnotili 30-denní mortalitu, nemocniční mortalitu  a délku hospitalizace u pacientů po operační revizi v celkové vs. neuroaxiální anestezii. Bylo identifikováno 20 retrospektivních a 3 prospektivní studie, které byli zařazeni do analýzy. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl ve 30-denní mortalitě (OR 0.99, p=0.6). Nemocniční mortalita (OR 0.85, p=0.004) a délka hospitalizace (střední rozdíl 0.26, p < 0.00001) byli signifikantně kratší ve srovnání se skupinou v celkové anestezii.

Závěrem: Neuroaxiální anestezie byla asociována s redukcí nemocniční mortality a délky hospitalizace. Nebyla identifikována asociace mezi typem anestezie a 30-denní mortalitou. 

Waesberghe et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:87 DOI 10.1186/s12871-017-0380-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Pravá komora u pacientů s ARDS
Vasileios Zochios, Ken Parhar, William Tunnicliffe et al.

Mortalita pacientů s ARDS zůstává přes pokroky v diagnostice a v terapii vysoká (až 40%). Aktuální terapeutické strategie jsou založena na zlepšení oxygenace a plicní compliance při současné minimalizaci ventilator-induced lung injury (VILI). Data poukazují na dobrou toleranci relativní hypoxemie  při současně nejasném efektu zlepšení oxygenace na celkový outcome. Srdeční selhání, predominantně dysfunkce pravé komory (RVD), je frekventní u pacientů s mírným až středně těžkým ARDS a patří mezi hlavní determinanty mortality. Prevalence RVD u ARDS se pohybuje od 22-50%. Ačkoliv nebyl popsán kauzální vztah mezi RVD a mortalitou, těžká RVD je asociována se zvýšenou mortalitou. Mezi faktory, které negativně ovlivňují  funkci pravé komory, hypoxická plicní vazokonstrikce, hyperkapnie, invazivní ventilace s vysokým driving pressure. V review článku autoři popisují patofyziologii RVD u ARDS a hodnotí dostupné diagnostické modality a léčebné možnosti.

CHEST 2017; 152(1):181-193

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Prokalcitonin + (1,3)-β-D-glucan v časné diferenciální diagnostice mezi kandidemii a bakteriemii v intenzivní péči
Daniele Roberto Giacobbe , Malgorzata Mikulska, Mario Tumbarello et al.

Cílem studie bylo zhodnotit význam a výkonnost kombinace prokalcitoninu (PCT) a (1,3)-β-D-glukanu (BDG) v diferenciální diagnostice mezi kandidemii a bakteriemii. Do studie bylo celkem zařazeno 166 pacientů v období 2014-2015 s pozitivní kandidemii nebo bakteriemii a BDG a PCT odběrem. Diagnostická efektivita BDG a PCT byla posuzována samostatně a v kombinaci s cílem zhodnotit senzitivitu, specificitu, pozitivní prediktivní hodnotu (PPV), negativní prediktivní hodnotu (NPV) a pozitivní a negativní pravděpodobnost (LR+ a LR-). Z celkového počtu 166 pacientů byla u 73 pacientů potvrzena kandidemie (44%) a u 93 bakteriemie (56%). V detekci kandidemie měla kombinace PCT a BDG (BDG ≥80 pg/ml a PCT <2 ng/ml) vyšší pozitivní prediktivní hodnotu (96%) ve srovnání s 79% a 66% pro BDG a PCT samostatně. Při kombinaci markerů s detekcí bakteremie (BDG <80 pg/ml and PCT ≥2 ng/ml) byla negativní prediktivní hodnota kombinace srovnatelná s predikcí dle BDG samostatně (95% vs. 93%).   

Závěrem: Kombinace PCT a BDG může být efektivní k diagnostice kriticky nemocných pacientů se suspektní kandidemii.

Giacobbe et al. Critical Care (2017) 21:176

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Deeskalace antibiotik u pacientů s pneumonií na UPV: cross-over studie
Tracy Trupka, Kristen Fisher, Scott T. Micek et al.

Antibiotická terapie je frekventně aplikována u hospitalizovaných pacientů s plicní infiltrací a potenciální bakteriální etiologii. Táto ATB terapie je nicméně často neefektivní, neindikována a vede k neindikované terapii, která může vést ke zvýšení ATB rezistence. Cílem studie bylo zhodnotit jestli agresivní deeskalace ATB terapie u pacientů na UPV se suspektní penumonií může pozitivně ovlivnit spotřebu antibiotik. Cílem prospektivní cross-over studie bylo zhodnotit rutinní ATB terapii (RAM) a agresivní deeskalaci (EAD) na spotřebu ATB u kriticky nemocných pacientů ve 2 ICU. U pacientů v EAD skupině byla ATB terapie a mikrobiologické výsledky hodnoceny denně. Doporučení antibiotické deeskalace bylo tvořeno na základě výsledků mikrobiologických testů a klinické odpovědi na terapii Do studie bylo zařazeno celkem 283 pacientů, z toho 139 (49,1%) do RAM skupiny a 144 (50,9%) do EAD skupiny. Časné selhání terapie se vyskytlo u 33 (23,7%, RAM) a 40 (27,8%, EAD) pacientů. U zbylých pacientů byla deeskalace implementována u 70 (66%) a 70 (67,3%, p = 0.845) pacientů. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v délce ATB terapie 7.0 dnů (4.0-9.0) vs. 7.0 dnů (4.0- 8.8) (p = 0.616), nemocniční mortalitě (25.2% vs. 35.4% (P = 0.061), nebo v délce hospitalizace (12.0 dnů (6.0, 20.0) vs. 11.0 dnů (6.0-22.0) (P = 0.918).

Závěrem: Implementace EAD programu v intenzivním modelu, kde je implementovaný ATB dohled, včetně ATB deeskalace nevedl k redukci spotřeby ATB, nebo délky ATB terapie.

Trupka et al. Critical Care (2017) 21:180

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Celková anestezie u menších dětí a poruchy chování a učení
Danqing Hu, Randall P. Flick, Michael J. Zaccariello et al.

Výsledky animálních studií poukazují na asociaci mezi celkovou anestezií, neurodegenerací a přetrvávajícími poruchami chování a učení. Aktuálně není jasné, jestli je možné dané výsledky aplikovat i na pediatrickou populaci. Autoři v populační studii testovali hypotézu, že opakovaná expozice celkové anestezii, ne však jednorázová expozice je spojena s negativním ovlivněním neurologického vývoje. Do retrospektivní kohortové studie (1996-2000) byli zařazeni pacienti vystaveni celkové anestezii před 3. rokem života. Skupina s celkovou anestezií byla následně srovnána s kontrolní skupinou bez celkové anestezie. Sledovaný outcome – neurologický vývoj byl hodnocen dle zdravotních a školských výsledků s cílem detekce poruchy chování, nebo učení. Celkem bylo do studie zařazeno 116 pacientů (opakovaná expozice), 457 (jednorázová expozice) a 463 pacientů bez anestezie. Opakovaná expozice byla asociovaná se zvýšenou frekvenci poruchy chování a/nebo učení (HR 2.17). Opakovaná expozice byla asociovaná s redukci kognitivních a školních dovedností. Jednorázová expozice byla spojena jenom s mírnou redukcí jazykových schopností a čtení, bez ovlivnění kongnitivních schopností.

Závěrem: Výsledky studie poskytují dodatečné data poukazující na rizikovost opakované expozice celkové anestezie – riziko poruchy učení a pozornosti. Ačkoliv byla detekovaná signifikantní asociace, vzhledem na charakter studie není úplně jasné, jestli je přímá spojitost mezi anestezii a kongnitivní dysfunkcí. 

Anesthesiology 2017; 127:227-40

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Intraoperační liberální tekutinová terapie a pooperační nauzea a zvracení u pediatrických pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Vighnesh Ashok, Indu Bala, Neerja Bharti et al.

Pooperační nauzea a zvracení (PONV) patří k nejvíce stresujícím komplikacím v pooperačním období. Suplementální perioperační tekutinová terapie může být efektivní strategií k redukci PONV u dětí. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit vliv intraoperační liberální tekutinové terapie krystaloidy na PONV u dětí. Do studie bylo celkem zařazeno 150 pacientů ve věku 3-7 let, podstupující břišní nebo urologickou terapii v celkové anestezii. Pacienti byli randomizováni do restriktivní skupiny (10ml/kg/hod) a liberální skupiny (30ml/kg/hod) Ringer laktátu intraoperačně. U všech pacientů byla zavedena kaudální blokáda a k pooperační analgezii aplikován paracetamol intravenózně. U pacientů nebyli podány opioidy a svalové relaxancia. U pacientů byli sledovány epizody PONV a potřeba záchranné anti-emetické ve 24-hodinovém pooperačním intervalu. Incidence PONV byla signifikantně nižší v liberální skupině ve srovnání s restriktivní skupinou (20 – 27,4% vs. 33-45,8%, RR 0.59, p=.021). Adjustované OR pro PONV liberální vs. restriktivní skupina bylo 2.24 (p=.022). Incidence příjmu tekutin v prvních 6 hodinách po operaci byla signifikantně vyšší ve srovnání s restriktivní skupinou. Celkem 60 (83%) v restriktivní skupině se stěžovalo na žízeň ve srovnání s 12 (17%) v liberální skupině (RR 0.19, p=.0001). Spokojenost rodičů byla vyšší v liberální skupině ve srovnání s restriktivní skupinou (střední rozdíl 0.9, p=.04). U žádného pacienta nebyla detekována žádná asociovaná komplikace.

Závěrem: liberální intraoperační tekutinová terapie byla efektivní k redukci PONV u pediatrických pacientů podstupujících břišní, nebo urologickou operaci.   

Pediatric Anesthesia. 2017;27:810–815.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Cílené ECHO vyšetření v časné fázi resuscitace pacientů v těžké sepsi a septickém šoku: prospektivní pilotní studie
Hiroshi Sekiguchi, Yohei Harada, Hector R et al.

Cílené ultrazvukové vyšetření je frekventně používané u pacientů v intenzivní péči, ačkoliv jenom omezeně v akutní fáze resuscitace. Cílem studie bylo zhodnotit dopad cíleného ECHO vyšetření srdce (focused cardiac ultrasound – FCU) během časné resuscitační fáze (6 hodin) u kriticky nemocných pacientů v sepsi. Do studie byli prospektivně zařazeni kriticky nemocní pacienti v období 3/2011-7/2012 v těžké sepsi, nebo v septickém šoku. FCU v délce trvání 10 minut bylo provedeno radiologem a interpretováno kardiologem s cílem minimalizovat nedostatečné a neadekvátní zobrazení. Intenzivisti finalizovali svůj diagnosticko-terapeutický plán před a po FCU vyšetření. Celkem bylo do studie zařazeno 30 pacientů (18-60% mužského pohlaví) s mediánem věku 61 let. Medián centrální venózní saturace a hladiny laktátu byli 59,6% (53,1-66,2%) a 2,7mmol/l (1,2-4,1mmol/l). Klinické zhodnocení intenzivistou před FCU bylo frekventně nepřesné při odhadu srdečního výdeje, obzvláště funkce levé komory – 12 pacientů a pravé komory - 15 pacientů. Terapeutické plány intenzivistů se změnili po FCU u 8 pacientů (27%). Mezi nejčastější změny patřila úprava tekutinového managementu a indikace zobrazovacích metod.

Závěrem: FCU je hodnotnou diagnostickou modalitou v časné fázi resuscitace pacientů v těžké sepsi a septickém šoku.

J Anesth (2017) 31:487–493 DOI 10.1007/s00540-017-2312-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Ultrazvuk vs. radiologie (RTG/CT) k diagnostice pneumonie: systematické review a meta-analýza
Saeed Ali Alzahrani, Majid Abdulatief Al Salamah, Wedad Hussain Al Madani a Mahmoud A. Elbarbary

Bedside point-of care ultrazvukové vyšetření hrudníku a plic (LUS) je čím více implementován do klinické praxi s cílem diagnozy pneumonie, obzvláště v kritických situacích vzhledem na jednoduchost a dostupnost. LUS je taky používán k detekci řady klinických patologii včetně plicní konsolidace, pleurálních výpotků a intersticiálního plicního syndromu, kde dle některých dat dosahuje USG vyšší přesnost ve srovnání s RTG zobrazením. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu USG vs. klasické radiologické vyšetření plic vyšetření (RTG S+P něco CT plic) k diagnostice pneumonie. Celkem 20 studií (2513 pacientů) bylo zařazeno do analýzy. Senzitivita a specificita USG byla 0.85 (0.84–0.87) a 0.93 (0.92–0.95). Pozitivní a negativní likelihood ratio byli 11.05 (3.76–32.50) and 0.08 (0.04–0.15) a diagnostické OR bylo 173.64 (38.79–777.35).

Závěrem: Point-of-care ultrazvukové vyšetření je přesná a efektivní diagnostická metoda k detekci pacientů s pneumonií. Vzhledem na jednoduchost, nízké náklady, dostupnost a abscenci radiační zátěže by měla být zvažována jako důležitá diagnostická metoda u daných pacientů.  

Alzahrani et al. Crit Ultrasound J (2017) 9:6 DOI 10.1186/s13089-017-0059-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 1
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %

Prediktory, prognóza a management nově vzniklé fibrilace síní u pacientů po nekardiochirurgické operaci: prospektivní kohortová studie
Pablo Alonso-Coello, Deborah Cook, Shou Chun Xu et al.

Navzdory frekvenci nové klinicky významné fibrilaci síní (AF) u pacientů po nekardiochirurgické operaci a spojeným rizikem vzniku CMP v následujících 30 dnech, jsou k dispozici jenom limitovaná data k predikci, zhodnocení outcome a managementu daných pacientů.  Autoři analyzovali data PeriOperative ISchemic Evaluation trial k zhodnocení klinického významu AF na 30-denní outcome. Nově vzniklá klinicky významná AF byla definována nově vzniklá AF s klinickou prezentací, nebo vyžadující léčbu. EKG bylo měřeno 6,12 hodin, ,1.,2. a 30.tý pooperační den. Celkem u 211 (2,5% z 8 351) byla diagnostikována nově vzniklá AF (95% confidence interval, 2.2%–2.9%) během 30 dnů pooperačně. AF byla nezávisle asociována s prodloužením hospitalizace o 6 dnů (95% confidence interval, 3.5–8.5 dnů) a zvýšenou incidencí cévních komplikací (CMP, CHSS). Jako nezávislé prediktory vzniku AF byli identifikovány věk a operace: věk ≥85 let (4 body), věk 75 - 84 let (3 body, věk 65 – 74 let (2 body), hrudní operace (3 body), cévní operace (2 body), intraabdominální operace (1bod). Incidence nové AF v závislosti na skore od 0,1,2,3,4,5 a 6 byla 0,5%, 1,0%, 3,1% a 5,3%.

Závěrem: Věk a typ operace byl nezávislým prediktorem nové klinicky významné AF v perioperačním období.  

Anesth Analg 2017;125:162–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Perioperační terapie inhibitory COX-2 může vést k vzestupu rizika pooperačního AKI
A. Abrahamsson, J. Oras , J. Snygg a L. Block

V protokolech pro rychlé zotavení (ERAS, ERP) je doporučena restriktivní tekutinová terapie. Pacienti podstupující rozsáhlý operační výkon jsou ve zvýšeném riziku pooperačního renálního selhání (AKI), co může vést ke komplikacím při kombinaci ERP a rozsáhlých operačních výkonů. Cílem studie bylo zhodnotit jestli pacienti podstupující operaci pankreatu v rámci restriktivního infuzního protokolu mají vyšší riziko AKI a event. identifikovat příčinu. Autoři restrospektivně analyzovali pacienty podstupujících operaci pankreatu před zavedením ERP – před rokem 2014 (preERP, n=58) a v roce 2015 (ERP, n=65). Tekutinová bilance, aplikace COX-2 inhibitorů, hodnoty kreatininu a středního arteriálního tlaku byli hodnoceny. K diagnostice AKI byli použity kritéria The Kidney Disease: Improving Global Outcomes kritéria (KDIGO). Incidence AKI byla vyšší v ERP skupině ve srovnání s preEPR (12,5% vs. 1,8%, p=0.035). Zvýšený výskyt AKI nebyl vysvětlen rozdíly v komorbiditách, věku, předoperační hladinou kreatininu, nebo perioperační hypotenzí. Více pacientů s ERP skupině medikovalo COX-II inhibitory, co bylo spojeno se zvýšením incidence pooperačního JAKO (p=0.018). Obzvláště nebezpečná byla kombinace restriktivního tekutinového managementu a COX-II inhibitorů.

Závěrem: Pacienti indikováni k operaci pankreasu s restrikcí perioperačních aplikovaných tekutin jsou ve vyšším riziku vzniku AKI při současné terapii COX-II inhibitory. 

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 714–721

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Regionální anestezie v celkové anestezii nebo hluboké sedaci: mýty a fakta
Peter Marhofer

Více pacientů preferují aplikaci regionální anestezie/analgezie (RA) v sedaci nebo celkové anestezii (CA). Cílem review článku bylo zhodnotit benefity a rizika aplikace RA v sedaci, nebo CA. Pacienti při vědomí si uvědomí jenom minimum kontaktů jehly s nervem a proto udržení pacientů při vědomí k monitoraci možného poškození nervu je obsolentní. Při použití ultrazvuku s vysokým rozlišením může být jehla zavedena do extraepineurální pozice a tím se striktně minimalizuje riziko intraneurální aplikace lokálního anestetika. Raritní případy intoxikace lokálním anestetikem se mohou projevit rychleji u pacientů při vědomí, nicméně celková anestezie redukuje prokonvulzivní potenciál lokálních anestetik. Hemodynamické parametry v CA umožňují detekci potenciální toxické reakce při rychlejší možné kardiopulmonální resuscitaci.

Závěrem: Při ultrazvukem navigované blokádě je neuroaxiální a regionální blokáda  v sedaci, nebo celkové anestezii bezpečná a možná. Bezpečná a efektivní regionální anestezie/analgezie vyžaduje zkušeného a trénovaného operatéra. 

Curr Opin Anesthesiol 2017, 30:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %