září 2017

Rocuronium versus suxamethonium k rapid sequence induction (RSI): vliv na neonatální outcome
M. Kosinová, P. Štourač, M. Adamus et al.

V prospektivní randomizované studii autoři testovali vliv rokuronia a suxamethonia k celkové anestezii na outcome rodiček. Ačkoliv nebyl prokázán vliv na outcome rodiček, bylo dosaženo rozdílu v Apgar skóre novorozenců v jednotlivých skupinách. Vzhledem na daný rozdíl, který byl definován jako sekundární outcome, byla původní studie rozšířena na celkem 488 rodiček (původní vzorek 240 pacientek). Pacientky byli randomizováni do skupiny s rokuroniem v indukční dávce 1mg/kg (ROC, n=245) a do skupiny se suxamethoniem v dávce 1mg/kg (SUX, n=243). U všech pacientů byl k indukci podán propofol v dávce 2mg/kg. Anestezie byla vedená směsí kyslík/N20 a MAC sevofluranu byla do zaklemování pupečníku udržována k hodnotě 1. V skupinách byli porovnány hodnoty Apgar skóre a hodnoty krevních plynů z pupečníkové krve novorozenců. Celkem byli analyzované data od 525 novorozenců (ROC n=263 vs. SUX n=262). Byl identifikován statisticky signifikantní rozdíl mezi skupinami ve výskytu pacientů s hodnotou Apgar skóre <7 v 1 minutě (ROC 17.5% vs. SUX 10.3%, P=0.023). Daný rozdíl byl nicméně nesignifikantní v 5-té minutě (ROC 8% vs. SUX 4.2%, P=0.1) a v 10-té minutě (ROC 3.0% vs. SUX 1.9%, P=0.58). V žádném jiném sledovaném parametru nebyl detekován rozdíl mezi skupinami.

Závěrem: Použití rokuronia bylo spojeno s nižším Apgar skóre v 1 minutě ve srovnání se suxamethoniem. Význam daného rozdílu zůstává nejasný a vyžaduje dalšího zkoumání.  

Int J Obstet Anesth. 2017 May 10. pii: S0959-289X(17)30202-9.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Připojení na UPV na 1 hodinu po úspěšném pokusu spontánní ventilace redukuje nutnost reintubace u kriticky nemocných pacientů: multicentrická randomizovaná kontrolovaná studie
M. Mar Fernandez, Alejandro Gonzalez Castro, Monica Magret et al.

Test spontánní ventilace - Spontaneous breathing trials (SBT) může být vyčerpávající, nicméně nikdy se netestovala role preventivního odpočinku. Cílem studie bylo zhodnotit jestli opětovné napojení na umělou plicní ventilaci (UPV) na 1 hodinu po úspěšném SBT pokusu může vést k redukci nutnosti reintubace kriticky nemocných pacientů. Do multicentrické randomizované kontrolované studie bylo celkem zapojeno 17 jednotek intezivní péče (ICU) ve Španělsku v době 2013-2015. Do studie byli zařazeni pacienti splňující inclusion kritériá: umělá plicní ventilace >12 hodin, plánovaný k extubaci po pozitivním SBT testu. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (opětovné napojení na UPV na dobu 1 hodinu) a kontrolní skupiny (extubace). Primárním outcome byla nutnost reintubace  době 48 hodin od extubace. Celkem bylo do studie zařazeno 243 pacientů randomizovaných do kontrolní a 227 pacientů randomizovaných do intervenční skupiny. Medián času od intubace do SBT se nelišil mezi skupinami [5.5 (2.7, 9.6) dnů v kontrolní skupině vs. 5.7 (2.7, 10.6) v intervenční skupině; p = 0.85]. Reintubace ve sledovaném 48-hodinovím intervalu byla častější v kontrolní skupině [35 (14%) vs. 12 (5%) patients; OR 0.33; 95% CI 0.16–0.65; p < 0.001]. Dle výslekdů analýzy byli faktory asociované s nutnosti reintubace: klidový interval [OR 0.34 (95%CI 0.17–0.68)], hodnota APACHE II skóre [OR 1.04 (1.002–1.077)] a počet dnů UPV před SBT [OR 1.04 (1.001–1.073)].

Závěrem: Hodinový klidový interval (opětovné napojení na UPV) po úspěšném SBT vedl k redukci reintubace během 48-hodinového intervalu po extubaci u kriticky nemocných pacientů. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4911-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Časná aplikace airway pressure release ventilation může vést k redukci délky umělé plicní ventilace u pacientů s ARDS
Yongfang Zhou, Xiaodong Jin, Yinxia Lv et al.

Experimentální animální data poukazují, že aktualizovaná airway pressure release ventilace  (APRV) může vést v podmínkách ARDS k signifikantnímu zlepšení oxygenace, maximalizaci recruitmentu, minimalizaci plicního poškození bez negativního ovlivnění hemodynamiky. Cílem studie bylo zhodnotit jestli časná aplikace APRV u pacientů s ARDS může pozitivně ovlivnit délku nemoci a zotavení, redukovat délku umělé plicní ventilace (UPV) ve srovnání se standardní protektivní ventilaci (LTV). Do studie bylo celkem zařazeno 13 kriticky nemocných pacientů s ARDS ventilovaných <48 h v období 5/2015 – 10/2016. Pacienti byli randmizováni do interveční -APRV skupiny (n=71) a LTV (n=67). Nastavení APRV bylo: high airway pressure (Phigh) nastaven jako poslední měření plateau airway tlak (Pplat), <30 cmH2O), low airway pressure ( Plow) 5 cmH2O; fáze release (Tlow) nastavena s cílem terminace peak expiratory průtoku ≥ 50%;  release frekvence 10-14 cyklů/min. Nastavení LTV bylo: dechový objem 6ml/kg predikované tělesné váhy, Pplat <30 cmH2O), PEEP dle PEE-FiO2 tabulky dle ARDSnet protokulu. Primární outcome byl počet dnů bez UPV do 28. dne od zařazeno do studie. Sekundární outcome byla oxygenace, Pplat, compliance respiračního systému a outcome pacienta. Pacienti v APRV skupině měli vyšší median počtu dnů bez UPV {19 [interquartile range (IQR) 8–22] vs. 2 (IQR 0–15); P < 0.001} a to bez ohledu na rozdíly v chronické nemoci. Pacienti v APRV skupině měli kratší pobyt v intenzivní péči (P = 0.003), nižší mortalitu (19.7% versus 34.3%, P = 0.053), lepší oxygenaci a compliance, nižší hodnoty Pplat a vyžadovali méně sedativní medikace v průběhu prvního týdne hospitalizace ((P < 0.05).

Závěrem: Ve srovnání s LTV vedla aplikace APRV u pacientů s ARDS k zlepšení oxygenace, compliance respiračního systému, redukci Pplat a redukci délky UPV a pobytu v intenzivní péči.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4912-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Srovnání diagnostické přesnosti sepse u presepsinu, prokalcitoninu a C-reaktivního proteinu: systematické review a meta-analýza
Chin Chieh Wu, Hao Min Lan, Shih Tsung Han et al.

Presepsin je volný solubilní fragment glykoproteinu exprimovaného na monocytech a makrofázích. Ačkoliv bylo recentně publikováno vícero studií, diagnostická efektivita a přesnost presepsinu zůstává diskutabilní. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu presepsinu, prokalcitnoninu (PCT) a C-reaktivního proteinu (CRP) v diagnostice sepse u dospělých pacientů. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 18 studií (3470 pacientů). Senzitivita presepsinu k diagnostice sepse byla 0.84 (95% CI 0.80–0.87) a specificita 0.76 (95% CI 0.67–0.82). Nebyl identifikován rozdíl mezi presepsinem a PCT (AUC 0.87 vs. 0.86), nebo CRP (AUC 0.85 vs. 0.85), nicméně ve studiích, které probíhali v podmínkách intenzivní péče byla celková senzitivita presepsinu vyšší ve srovnání s PCT (0.88, 95% CI 0.82–0.92 vs. 0.75, 95% CI 0.68–0.81) a specificita nižší (0.58, 95% CI 0.42–0.73 vs. 0.75, 95% CI 0.65–0.83).

Závěrem: Dle výsledků meta-analýzy je presepsin slibní biomarker k diagnostice sepse, se srovnatelnou efektivitou s PCT a CRP, nicméně výsledky je nutno vzhledem na nedostatek publikovaných dat interpretovat s opatrností.

Wu et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:91 DOI 10.1186/s13613-017-0316-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Efektivita a bezpečnost kombinace Shenfu injekce a poresuscitační péči u pacientů s ROSC po srdeční zástavě v nemocnici: randomizovaná kontrolovaná studie
Qian Zhang, Chunsheng Li, Fei Shao et al.

Adekvátní poresuscitační péče u pacientů s ROSC (return of spontaneous circulation) u pacientů po nemocniční srdeční zástavě může pozitivně ovlivnit outcome – přežití a následnou kvalitu života. Cíle prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost kombinace standardní poresuscitační péče a Shenfu injekce (tradiční herbální terapie, která se v Číne používá např. taky k léčbě sepse a septického šoku) u dané kohorty pacientů. Do multicentrické studie bylo celkem zapojeno 50 nemocnic v Číně. Pacienti se srdeční zástavou v nemocnici a následným ROSC byli randomizováni do intervenční skupiny (poresuscitační péče + shenfu injekce – 100ml) a kontrolní skupiny (standardní poresuscitační péče) po dobu 14 dnů, nebo do propuštění z nemocnice. Primárním outcome byla 28-denní mortalita a sekundárním outcome byla 90-denní přežití, délka umělé plicní ventilace, délka hospitalizace a náklady na léčbu. Celkem bylo do studie zařazeno 1022 pacientů, 978 bylo randomizováno do skupin (486 kontrolní, 492 intervenční skupina). U pacientů v intervenční skupině bylo identifikováno signifikantně vyšší 28-denní přežití pacientů ve srovnání s kontrolní skupinou (42.7% vs. 30.1%) a tento trend byl taky v době 90-dnů (39.6% vs. 25.9%). Pacienti v intervenční skupině měli nižší riziko 28-denní mortality (hazard ratio, 0.61; 95% CI, 0.43–0.89; p = 0.009) a 90-denní mortality (hazard ratio, 0.55;95% CI, 0.38–0.79; p = 0.002).  U pacientů v intervenční skupině byla kratší délka umělé plicní ventilace (8.6 ± 3.2 vs 12.7 ± 7.9 d; p < 0.001) a hospitalizace (8.7 ± 5.9 vs 13.2 ± 8.1 d; p < 0.001). Nejčastější příčinou mortality bylo ireverzibilní poškození mozku.

Závěrem: Výsledky studie poukazují na pozitivní efekt kombinace Shenfu injekce a standardní poresuscitační péče u pacientů s ROSC po srdeční zástavě v nemocnici. 

Crit Care Med 2017; 45:1587–1595

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Videolaryngoskopie versus přímá laryngoskopie k intubaci dospělých pacientů: Cochrane systemtické review
S. R. Lewis, A. R. Butler, J. Parker et al.

Obtížná intubace patří mezi každodenní komplikace běžné anesteziologické praxe a je spojena s rizikem morbidity a mortality pacientů. Cílem systematického review bylo zhodnotit jestli videolaryngoskopie vede k redukci selhání intubace a redukci asociovaných komplikací u dospělých pacientů. Do review bylo zařazeno celkem 64 RCT studií (7044 pacientů). Středně kvalitní data poukazují, že videolaryngoskopie vede k redukci selhání intubace (Odds Ratio (OR) 0.35, 95% Confidence Interval (CI) 0.19-0.65), a to i u pacietů s očekávaným obtížným zajištěním dýchacích cest (OR 0.28, 95% CI 0.15-0.55). Aktuálně je nedostatek dat k zhodnocení jestli videolaryngoskopie vede k redukci hypoxie, nebo mortality, vzhledem na to, že jenom minimum studií popisuje dané modality. Použití videolaryngoskopu dále redukovalo poranění dýchacích cest (OR 0.68, 95% CI 0.48-0.96) a chrapot po operaci (OR 0.57, 95% CI 0.36-0.88). Videolaryngoskopie vedla k zlepšení vizualizace vchodu do laryngu (OR 6.77, 95% CI 4.17-10.98), redukovala frekvenci obtížného zobrazení (OR 0.18, 95% CI 0.13-0.27) a obtížné intubace (OR 7.13, 95% CI 3.12-16.31). Selhání intubace bylo detekováno u zkušených lékařů (OR 0.32, 95% CI 0.13-0.75), táto redukce nebyla detekována u méně zkušených lékařů. 

Závěrem: Použití videolaryngoskopu může vést k redukci selhání intubace, a to obzvláště u pacientů s predikovaným difficult airway. Lepší zobrazení vstupu do laryngu může být dále spojeno s redukcí poškozením dýchacích cest. Aktuálně není dostatek dat k posouzení vlivu videolaryngoskopie na počet intubačních pokusů, incidenci hypoxie, nebo respiračních komplikací. 

British Journal of Anaesthesia, 119 (3): 369–83 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Doporučení pro umělou plicní ventilaci u kriticky nemocných pediatrických pacientů: Paediatric Mechanical Ventilation Consensus Conference (PEMVECC)
Martin C. J. Kneyber , Daniele de Luca, Edoardo Calderini et al.

Aktuální praxe umělé plicní ventilace je frekventně založena na osobní zkušenosti a translaci z dospělé a neonatální intenzivní péče. Cílem autorů bylo vytvořit Evropské konsenzuální doporučení k ventilaci kriticky nemocných dětí ve spolupráci s European Society for Paediatric and Neonatal Intensive Care. Expertní skupina 15 členů vytvořila celkem 152 doporučení týkajících se obecných doporučení, monitorace, cílů oxygenace a ventilace, podpůrné terapie, weaningu a extubace, normálních funkcí plic, obstrukčních nemocí, restrikčních onemocnění, smíšených onemocnění, pacientů na chronické UPV, kardiálně nemocných pacientů a pacientů s hypoplastickými syndromy. Celkem 142 (93.4%) doporučení je označeno jako silné doporučení.  

Závěrem: Souhrn doporučení k UPV pediatrických kriticky nemocných pacientů má za cíl unifikaci přístupu k UPV v pediatrické intenzivní péči a může být považováno za standard kvality péče. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4920-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Máme se vyhnout hyperoxii v sepsi? Experimentální studie peritonitidy na animálním modelu
Xinrong He, Fuhong Su, Keliang Xie et al.

Optimalizace dodávky kyslíku je základní a integrální částí hemodynamické resuscitace u pacientů v septickém šoku, nicméně jsou zde obavy jestli arteficiální hyperoxie nemůže mít  v daných podmínkách nežádoucí efekt. Autoři v experimentální studii na animálním septickém modelu (ovce) testovali vliv hyperoxie na hemodynamiku, mikrocirkulaci a renální metabolizmus. Celkem u 14 subjektů byla indukována fekální peritonitída a subjekty byli randomizováni do skupiny s hyperoxií (FIO2 100%) a kontrolní skupiny, kde bylo FIO2 upravováno dle PaO2 mezi 90-120mmHg.  U všech zvířat byla prováděná tekutinová resuscitační terapie. Byli sledovány hemodynamické parametry, hodnoty sublinguální mikrocirkulace, renální a cerebrální mikrodialýzy, mikrovaskulární perfuze a tkáňové tenze O2 v mozkové tkáni. U zvířat v hyperoxické skupině bylo iniciálně dosaženo vyšších perfuzních tlaků ve srovnání s kontrolní skupinou. Po nástupu šokového stavu vedla hyperoxie k potlačení redukce indexu tepového objemu, který byl pozorován v kontrolní skupině. Hyperoxie byla asociována s vyšší hodnotou sublinguální perfuze, vyšší cerebrální perfuzí a tkáňové cerebrální tenze O2 s nižší hodnotou poměru laktátu k pyruvátu ve srovnání s kontrolní skupinou. Hyperoxie byla asociována se zachováním renální mikrovaskulární perfuze, nižší hodnotou renálního poměru laktátu k pyruvátu, vyšší hodnotou Pao2/Fio2 poměru.

Závěrem: Na animálním modelu zvířecí peritonitidy vedla indukovaná hyperoxie  během resuscitace k lepší hemodynamice a perifernímu mikrovaskulárnímu průtoku při zachovaném cerebrálním metabolizmu, renální funkci a výměně plynů.

Crit Care Med 2017; 45:e1060–e1067

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Intraoperační aplikace magnesia vedla k redukci agitace a bolestivosti po funkční endoskopické operaci: randomizována dvojitě zaslepená studie
Hazem E. Elsersy, Magdy Ch. Metyas, Hana A. Elfeky a Ahmed A. Hassan

Pooperační agitace je pro pacienty nebezpečná a může se projevit vytrhnutím katetrů, nazální tamponády, kyslíkové masky, nebo sebepoškozením, nebo ohrožením zdravotnického perosnálu. Cílem prospektivní dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit efekt magnesia na výskyt pooperační agitace a bolesti u pacientů po funkční endoskopické operaci dutin (FESS). Do studie bylo celkem zahrnuto 312 pacientů a kompletní data byli k dispozici u 294 pacientů. Inclusion kritériá byli ASA I-II pacient ve věku 20-60 let indikován k elektivní FESS operaci. Exclusion kritériá byli: hypertenze, ICHS, cerebrovaskulární insuficience, nervovo-svalové onemocnění, těhotenství, prolongovaná terapie blokátory vápníkového kanálu, diabetická neuropatie a alergie na magnesium. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (magnesium 30mg/kg 1. hodiny  a následně 9mg/kg až do konce operace) a kontrolní skupiny (FR v stejném dávkování). Hypotenzní anestezie (indikace ORL) byla indukována infuzí nitroglycerinu v dávce 5-20mg/kg/min. V pooperačním období na pooperačním pokoji (PACU) byla hodnocena míra agitace a bolesti pomocí Richmond agitation-sedation škály a numerické škály bolesti.  Primárním outcome byla závažnost agitace měřena v 5 minutách od příjmu na PACU. Infuze magnesia vedla k redukci pooperační agitace v době 0 (P=0.009), 5, 10, 15 a 30 minutách od příjmu na PACU (P<0.0001) a současně vedla k redukci agitace [3(0 až 6) versus 9 (0 až 12), P<0.0001]. Infuze Mg vedla k redukci skóre bolesti [4.5 (4 až 5) versus 6 (5 až 6.25), P<0.0001] a délky pobytu na PACU 88_23 versus 111_31 min, P<0.0001). Pacientům v intervenční skupině byla aplikována nižší celková dávka pethidinu na PACU (43_15 a 59_19 mg, P<0.0001). Intraoperační ETCO2 bylo mezi skupinami srovnatelné (4.7_0.7 versus 4.8_1.2 kPa).

Závěrem: Intraoperační infuze magnesia u pacientů podstupujících FESS operaci vedla k redukci pooperační agitace, konzumpce pethidinu a redukci bolesti na PACU současně s redukcí délky pobytu na PACU ve srovnání s kontrolní skupinou.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:658–664

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Doporučení pro diagnostiku a management kortikosteroidní insuficience u kriticky nemocných pacientů (CIRCI): Society of Critical Care Medicine (SCCM) a European Society of Intensive Care Medicine (ESICM) 2017
Djillali Annane, Stephen M. Pastores, Bram Rochwerg et al.

Aktualizace doporučení Society of Critical Care Medicine (SCCM) a European Society of Intensive Care Medicine (ESICM) z roku 2008 je založena na konsenzuálním stanovisku 16 mezinárodních expertů z oblasti intenzivní medicíny a endokrinologie a členů Society of Critical Care Medicine a/nebo European Society of Intensive Care Medicine. Nebylo dosaženo konsezu ke stanovení jednotlivého testu, který by spolehlivě diagnostikoval CIRCI, ačkoliv delta kortisol (změna bazální hladiny kortisolu v době 60 minut o <9 μg/dl) po aplikaci cosyntropinu (250 μg) a hodnota plasmatického kortisolu pod <10 μg/dl může být použít v praxi. Autoři nedoporučují používat hodnotu volného plasmatického kortisolu, nebo hladinu kortisolu ve slinách. K terapii specifických stavů je doporučené dávkování hydrokortisonu <400 mg/d po dobu ≥3 dnů v plné dávce u pacientů v septickém šoku, který neodpovídá na tekutinovou terapii a vyžaduje středně vysoké až vysoké dávky katecholaminů. Aplikace kortikosteroidů u dospělých pacientů, kteří nejsou v šokovém stavu není doporučena. U pacientů s časným středně závažným až závažným ARDS je doporučena I.V. terapie metylprednisolonem v dávce 1mg/kg/den (PaO2/FiO2 < 200 , v prních 14 dnech). Kortikoidy nejsou doporučeny u pacientů s traumatem.

 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4919-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
88 %

Prevalence a prognostický význam cirkulujícího troponinu u pacientů s ARDS
Thomas S. Metkus, Eliseo Guallar, Lori Sokoll et al.

Zvýšená hladina plasmatického troponinu byla dle několika málo unicentrických studií spojena s negativní outcome pacientů s ARDS, nicméně rozsáhlejší studie, které by měřili hodnoty vysoce-senzitivního troponinu nebyli dosud provedeny. Autoři proto přináší prospektivní observační studii, kde u celkem 1057 pacientů s ARDS měřili hodnotu vysoce-senzitivního troponinu a hodnotili asociaci mezi elevovanou hladinou troponinu I a outcome kriticky nemocných pacientů s ARDS v době 24 hodin od intubace. Primárním outcome byla 60-denní mortalita. Detekovatelné hladiny troponinu I byli přítomné u celkem 94% pacientů, z toho 38% pacientů mělo hladinu <99 percentil zdravé referenční populace (26 ng/L) a 56% pacientů mělo hladinu přes stanovený 99 percentil. Dle výsledků analýzy byl vyšší věk, příčina ARDS, tělesná teplota, srdeční frekvence, dávka vazopresorů, hodnota SOFA skóre, hladina kreatininu a hodnota PCO2 asociována se zvýšenou hodnotou troponinu I. Po adjustaci na věk a pohlaví byl hazard ratio 60-denní mortality u pacientů se zvýšenou hodnotou troponinu I 1.61 95% CI, 1.11–2.32; p trend = 0.003).

Závěrem: Cirkulující hladina troponinu I byla detekovatelná téměř u 90% pacientů s ARDS a hodnota je spojena se závažnosti kritické nemoci. Závažnost myokardiálního poškození korelovala s mortalitou. 

Crit Care Med 2017; 45:1709–1717

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Podávaní hypertonických roztoků v hemoragickém šoku: systematické review a meta-analýza
Meng-Che Wu, Tin-Yun Liao, Erica M. Lee et al.

Aktuálně je k dispozici vícero studií popisujících aplikaci hypertonických roztoků u pacientů v hemoragickém šoku, nicméně jejich závěry jsou nekonzistentní. Do meta-analýzy byli zahrnuty jenom randomizované kontrolované studie. Z celkem 570 studií splnilo inclusion kritéria 12 RCT. Dle výsledků analýzy nebyl identifikován žádný benefit v přežití pacientů, kterým byl aplikován hypertonický FR (relative risk [RR], 0.96; 95% confidence interval [CI], 0.82–1.12). Použití hypertonických roztoků nebylo spojeno se zvýšenou mírou komplikací (RR, 1.03; 95% CI, 0.78–1.36) , a to ani po subanalýze traumatizovaných pacientů v přednemocniční a urgentní péči.

Závěrem: Dle aktuálních dat není aplikace hypertonických roztoků spojena se zvýšenou mortalitou pacientů v hemoragickém šoku, a proto hypertonický FR, nebo hypertonický dextran můžou být zvažovány jako možné alternativy při tekutinové resuscitaci v přednemocničním období. 

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Porodní epidurální analgezie – dávka fentanylu a laktace: randomizována kontrolovaná studie
Amy I. Lee, Robert J. McCarthy, Paloma Toledo et al.

Kojení a laktace jsou důležitou otázkou péče o zdraví. Vysoké kumulativní dávky fentanylu aplikovaného během porodní epidurální analgezie můžou vést k časnému ukončení laktace. V randomizované kontrolované studii autoři testovali hypotézu, že úspěšnost kojení je negativně asociována s kumulativní epidurální dávkou fentanylu aplikovaného během porodní analgezie. Do studie byli zařazeni pacientky ve 38. týdnu těhotenství a vyšším, které plánovali kojit své dítě, a kterým byla aplikována porodní epidurální analgezie. Pacientky byli randomizováni do 3 skupin: bupivacaine 1 mg/ml, bupivacaine 0.8 mg/ml + fentanyl 1 μg/ml, bupivacaine 0.625 mg/ml + fentanyl 2 μg/ml. Primárním outcome byla přítomnost laktace v době 6 týdnů po porodu. Byli měřeni hladiny bupivacainu a fentanylu v mateřské a umbilikální krvi. Celkem bylo do studie zařazeno 345 pacientek a kompletní data byli k dispozici u 305 pacientek. Frekvence laktace v době 6 týdnů po porodu byla 97, 98 a 94% (p=0.34). Kumulativní dávka fentanylu se nelišila u pacientek, u kterých pokračovala laktace a u kterých došlo k terminaci laktace. 

Závěrem: Porodní epidurální analgezie při aplikaci fentanylu do koncentrace 2 μg/ml nevedla k negativní ovlivnění laktace v době 6 týdnů po porodu. 

Anesthesiology 2017; 127:614-24

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Iniciace infuze krystaloidů u pacientů v sepsi a septickém šoku
Daniel E. Leisman, Chananya Goldman, Martin E. Doerfler et al.

Cílem observační studie bylo popsat klinickou praxi s ohledem na čas zahájení infuzní resuscitační terapie krystaloidy a pacientů v sepsi a septickém šoku od iniciálních příznaků a zhodnotit asociaci mezi časem iniciace resuscitační terapie a nemocniční mortalitou, umělou plicní ventilaci, pobytu v intenzivní péči a délkou hospitalizace. Do multicentrické studie bylo celkem zapojeno 9 terciárních a komunitních nemocnic ve sledovaném 1,5 letém období. Do studie byli zařazeni dospělí pacienti v sepsi a septickém šoku dle inclusion kritérií: suspektní nebo potvrzená infekce, ≥2 násobek kritérii systémové zánětlivé odpovědi, ≥1 kritérium orgánové dysfunkce. Pacienti byli dle iniciace tekutinové terapie rozděleni do 3 skupin: <30 minut, 31-120 minut a >120 minut od iniciální diagnózy sepse. Do studie bylo celkem zařazeno 11 182 pacientů. Krystaloidní terapie byla rychleji iniciována na oddělení urgentního příjmu ( –141 min; CI, –159 to –125; p < 0.001), u pacientů s hypotenzí ( ˗39 min; CI, ˗48 to ˗32; p < 0.001), zvýšenou teplotou, močovou, kožní/infekcí měkkých tkání. Iniciace krystaloidní resuscitační tekutinové terapie byla pomalejší u pacientů s kardiálním selháním (20 min; CI, 14–25; p < 0.001),  a renálním selháním (16 min; CI, 10–22; p < 0.001). U celkem 5466 (48%) byla infuze krystaloidů iniciována v prvních 30-ti minutách, u 2 388 pacientů v intervalu 31-120 minut (21%) a u 3 458 pacientů (31%) v intervalu >120 minut. Pacienti ve skupině <30 minut měli nejnižší mortalitu ve sledovaném souboru (30min – 17,8% vs. 31-121min – 18,7%, >120 minut – 24,5%). Ve rovnání s pacienty v >120 minut skupině byla odds ratio mortality u pacientů <30 minut skupině 0.76 (CI, 0.64–0.90; p = 0.002) a 0.76 (CI, 0.62–0.92; p = 0.004)  ve srovnání <30 minut a 31-120 minut. Odds ratio mortality hodnoceno kontinuálně se zvyšovalo o 1.09 každou hodinou zpoždění infuze krystaloidů (CI, 1.03–1.16; p = 0.002). Nutnost umělé plicní ventilace, hospitalizace v intenzivní péči a délka hospitalizace byli srovnatelné mezi skupinami.

Závěrem: Tekutinová resuscitační terapie krystaloidy byla zahájená signifikantně později u pacientů s kardiálním selháním, renálním selháním, při absenci horečky, absenci hypotenze a u hospitalizovaných pacientů v sepsi. Časnější infuze krystaloidů byla asociovaná s redukci mortality. Komorbidity a jejich závažnost neměli vliv na daný efekt.   

Crit Care Med 2017; 45:1596–1606

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Ultrazvukem navigované zavedení centrálních žilních katetrů: strukturované review a doporučení pro klinickou praxi
Bernd Saugel , Thomas W. L. Scheeren a Jean-Louis Teboul

Použití ultrazvukové navigace při punkci centrální žíly vede k redukci komplikací a zvyšuje bezpečnost zavedení centrálního venózního katetru (CVK). Autoři se ve strukturovaném review věnují analýze dostupních dat, které doporučují implementaci USG do klinické praxe a přináší doporučení pro běžný postup při zavádění CVK. K zobrazení anatomie a průchodnosti cévy je možno použít jak statické tak real-time zobrazení, a to jednak v krátké ose, nebo v dlouhé ose. Punkce žíly pod USG kontrolou může být provedena metodou out-of-plane zobrazení, nebo in-plane-zobrazení. Aktuálně jsou k dispozici robustní data potvrzujíci výhodnost USG navigace (zvýšení bezpečnosti a kvality) při punkci v.jugularis interna. Data potrvzující benefit USG při kanylaci v.femoralis a v.subclavia jsou pořád omezena. Vzhledem na dané data a doporučení několika odborných společností je USG navigace doporučena při punkci v.jugularis – silné doporučení. Aktuálně je možno v klinické praxi identifikovat frekventní nedodržování daného doporučení navzdory robustnosti EBM dat. Autoři doporučují 6-ti stupňový postup pro USG navigovanou punkci CVK – anatomická detekce cévy k punkci (lokalizace a průchodnost cévy), real.time punkce cévy a zhodnocení korektního zavedení jehly, vodiče a pozice katetru v cévě. K dosažení nejlepších výsledků během punkce je ideální integrace klasického anatomického přístupu s USG navigaci. 

Saugel et al. Critical Care (2017) 21:225 DOI 10.1186/s13054-017-1814-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Variace tepového objemu a pulzového tlaku nejsou užitečná k predikci fluid-responsiveness v hrudní chirurgii
Dae Myoung Jeong, Hyun Joo Ahn, Hyo Won Park et al.

Variace tepového objemu (Stroke volume variation (SVV)) a pulzového tlaku (pulse pressure variation (PPV) jsou používany jako indikátory k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu, nicméně jejich účinnost  u pacientů v hrudní chirurgii (při otevření hrudní dutiny a ventilaci jedné plíce - OLV) není stanovena. V prospektivní kontrolované studii autoři testovali schopnost predikce fluid responsiveness SVV a PPV u pacientů v hrudní chirurgii. Celkem by do studie zařazeno 80 pacientů indikovaných k elektivní lobektomii vyžadujících OLV (40 – VATS, 40 – thorakotomie). Celkem 20 minut po otevření hrudní dutiny byl pacientům podán hydroxetylškrob (HES) v dávce 7ml/kg/30 minut. Hemodynamické parametry byli měřené před a po podání HESu. Celkem 37% pacientů bylo označeno jako fluid-respondéři (vzestup indexu tepového objemu ≥10%). SVV se signifikantně nelišila před podáním bolusu HES u respondérů a non-respondérů  (střední hodnota ± SD: 7.1 ± 2.7% vs 7.4 ± 2.6%, P = .68) a to v obou skupinách. Hodnoty PPV před podáním HESu se lišily ( střední hodnota ± SD: 6.9 ± 3.0% vs 8.4 ± 3.2%; P = .045), nicméně senzitivita a specificita cut-of hodnoty (PPV 7%) byla nízká (58% a 62%).

Závěrem: Dynamické prediktory fluid-responsiveness nejsou efektivní u pacientů podstupujících výkon v hrudní chirurgii (VATS, nebo thorakotomii). 

Anesth Analg 2017;125:1158–65

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Nová kombinace periférních nervových blokád u pacientů podstupujících artroskopii ramene
D. Musso, S. Flohr-Madsen, K. Meknas, T. Wilsgaard et al.

Intraskalenická blokáda je aktuálně považována za zlatý standard intra- a pooperační analgetické péče u pacientů podstupujících artroskopii ramene. Blokáda je nicméně spojena s řadou komplikací mezi které je nejdůležitější vzpomenout blokádu nervus phrenicus.  Autoři testovali hypotézu jestli kombinace superficiální cervikální blokády, suprascapulární blokády a infraklavikulární blokády brachiálního plexu zabezpečí dostatečnou analgezii srovnatelnou s interskalenickou blokádou a celkovou anestezií. Do studie bylo celkem zařazeno 20 pacientů podstupujících ASR ramene, kterým byla zavedena cervikální superficiální (5 ml ropivacain 0.5%), suprascapulární (4 ml ropivacain 0.5%),  a infraklavikulární blokáda (31 ml ropivacain 0.75%).  Primárním cílem byla najít proporci pacientů, kteří můžou být operováni v lehké sedaci propofolem bez nutnosti opioidní terapie a/nebo arteficiálního zajištění dýchacích cest. Sekundárním outcome byla satisfakce pacientů a operační podmínky dle operatéra. Celkem 19 pacientů (z 20) podstoupilo operaci v sedaci bez zajištění dýchacích cest při dané kombinaci regionálních blokád. Vyřazený pacient pociťoval dyskomfort při pozici k ASK, a proto byla indikována celková anestezie. Všichni pacienti byli s metodou spokojeni a operatéři popsali podmínky k operaci jako vyhovující.

Závěrem: Nová kombinace superficiální cervikální blokády, suprascapulární a infraklavikulární blokády je možnou alternativou k anestezii u pacientů indikovaných k ASK ramene.

 

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 1192–1202

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Těžké a obtížné léčitelné astma bronchiale u dospělých pacientů
Elliot Israel a Helen K. Reddel

Ačkoliv pacientů s těžkým astma bronchiale, nebo obtížně léčitelným astma bronchiale je jenom 3-10% v kohortě pacientů s astmatem, náklady na jejich terapii představují 60% všech nákladů spojených s danou diagnózou. Náklady na terapii pacientů s těžkým a obtížně léčitelným astmatem jsou vyšší ve srovnání s náklady na léčbu pacientů s DM II, CMP, nebo CHOPN. Těžké astma vzhledem na symptomy, exacerbace a nežádoucí vedlejší efekty medikace představuje významný socioekonomický problém. V posledních 5ti letech byla zaznamenána signifikantní progrese v pochopení patofyziologie a terapii astmatu. Pokrok představuje taky formulace a standardizace definice astmatu a evidence-based doporučená terapie. V review článku autoři upozorňují na význam integrálního managementu dané kohorty pacientů, popisují aktuální možnosti terapie a objasňují aktuální patobiologický pohled na danou nemoc.   

N Engl J Med 2017;377:965-76. DOI: 10.1056/NEJMra1608969

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Ventilační podpora u pacientů s ARDS: expertní doporučení
Davide Chiumello, Laurent Brochard, John J. Marini et al.

ARDS je klinický syndrom, který se frekventně vyskytuje u kriticky nemocných pacientů a zůstává jednou z hlavních diagnóz intenzivní péče se stacionární mortalitou mezi 30-45% a významnou dlouhodobou morbiditou. Ventilační podpora u dané skupiny pacientů musí být optimalizována s cílem dosáhnout adekvátní výměnu plynů při minimalizaci ventilator-induced lung injury (VILI). Cílem článku je shrnout aktuální dostupnou evidenci týkající se ventilační podpory a podpůrné terapie u pacientů s ARDS s cílem definovat evidence-based postup v konsenzu s klinickou praxi.

 

Chiumello et al. Critical Care (2017) 21:240 DOI 10.1186/s13054-017-1820-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Optimální inspirační tlak a adekvátní ventilace při minimalizaci insuflace žaludku dle real-time USG zobrazení: prospektivní randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Xiaowei Qian, Qiong Hu, Hang Zhao Bo Meng et al.

Během ventilace obličejovou maskou může docházet k insuflaci inspirační směsi plynů do žaludku, co je možno detekovat na USG – obraz komety (comet-tail), nebo akustického stínu. Měření antrální oblasti (cross-section area – CSA) může reflektovat množství insuflovaného plynu a tím semi-kvantifikovat insuflovaný objem. Cílem studie bylo stanovit efektivní inspirační tlak k dostatečné ventilaci spolu s minimálním výskytem gastrické insuflace během přetlakové umělé plicní ventilace obličejovou maskou pomocí ultrazvuku u pediatrických pacientů v celkové anestezii. Do studie bylo celkem zařazeno 90 pediatrických pacientů (2-4 roky, ASA I-II). Pacienti byli randomizováni do 5 skupin (P8, P10, P12, P14, and P16) dle stanoveného inspiračního tlaku. Indukce do anestezie probíhala pomocí propofolu a fentanylu a rokuronia a  byla aplikovaná s cílem navození svalové relaxace. Po aplikaci rokuronia byla umělá plicní ventilace obličejovou maskou prováděná po dobu 120 vteřin. Insuflace žaludku (GI+) byla detekována pomocí USG a antrální area (CSA) byla měřená před zahájením umělé ventilace a po ukončení ventilace obličejovou maskou. Insuflace žaludku byla detekována u celkem 32 dětí (3/18 ve skupině P8, 5/18 v skupině  P10, 7/18 ve skupině P12, 8/16 ve skupině  P14 a 9/14 ve skupině  P16). Velikost CSA se statisticky signifikantně zvýšila ve skupinách P14 a P16. Umělá plicní ventilace byla neadekvátní ve skupinách P8 a P10.

Závěrem: Inspirační tlak 12 cmH20 byl efektivní k zabezpečení dostatečné ventilace při současně minimálním výskytu insuflace žaludku během indukce do celkové anestezie u pediatrických pacientů v celkové anestezii.

Qian et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:126 DOI 10.1186/s12871-017-0417-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Co nám říkají recentní humánní studie na asociaci mezi anestezii a neurokognitivním vývojem u pediatrických pacientů?
J. D. O’Leary a D. O. Warner

Anestetika a sedativní medikace přechodně porušují normální neuronální aktivitu s cílem umožnění provést diagnostické a terapeutické výkony v dětském věku. Dané léky můžou nicméně způsobit dlouhodobou poruchu mozkové tkáně a neurokognitivního vývoje na animálním modelu. Vzhledem na výsledky daných studií vydalo FDA (Food and Drug Administration ) v USA varování, že opakovaná a dlouhodobá expozice anestetikům a sedativům u dětí pod 3 roky života může vést k potenciální poruše neurokognitivního vývoje a přidalo dané varování taky na všechny léky z dané terapeutické skupiny. Toxicita pediatrické anestezie může představovat signifikantní problém pro veřejné zdraví a obavy u zdraví dětí se stali důležitou otázkou  u rodičů, pediatrů a nadřazených regulačních orgánů. Od roku 2015 byli publikovány důležité data z 5ti hlavních klinických studií týkajících se daného tématu. Review článek se věnuje stručnému přehledu dostupné preklinické a klinické literatury, včetně rozsáhlého review dostupných dat pocházejících z klinického praxe (humánní).

British Journal of Anaesthesia, 119 (3): 458–64 (2017)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Cílená teplota po mimonemocniřní srdeční zástavě 34 vs. 36°C: retrospektivní observační studie
L. Arvidsson , S. Lindgren, L. Martinell et al.

Cílený teplotní management (TTM) patří u pacientů po srdeční zástavě s ROSC k standardní poresuscutační péči. TTM má za cíl redukovat reperfuzní mozkové poškození. Recentní multicentrické studie nevedli k potvrzení benefitu v mortalitě při cílení teploty na 33°C nebo 36°C u pacientů po mimonemocniční srdeční zástavě. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit vliv změny TTM z 34 na 36°C. Do studie bylo celkem retrospektivně zařazeno 38 pacientů (skupina 34), kteří byli léčeni v roce 2010 a 41 pacientů (skupina 36) léčených v roce 2014.  Byla hodnocena mortalita, neurologický outcome a hodnota cerebral performance category. Srdeční zástava v přítomnosti svědků byla častější v roce 2010 (95%) ve srovnání s rokem 2014 (76%) (P = 0.02). Počet pacientů, u kterých došlo k obnově vědomí po intervalu delším 72 hodin se nelišil mezi skupinami. Po adjustaci dle pohlaví, přítomnosti hypertenze a dle přítomnosti svědků při srdeční zástavě nebyl detekován rozdíl v roční mortalitě (P = 0.77) a ročním neurologickým outcome mezi skupinami.

Závěrem: Výsledky studie poukazují, že TTM cílená na  34°C vede k srovnatelnému outcome pacientů ve srovnání s TTM cílenou na 36°C.  Výsledky jsou konzistentní s recentně publikovanými daty.

 

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 61 (2017) 1176–1183

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Vliv kontinuálního měření neinvazivního tlaku na stabilitu krevního tlaku během celkové anestezie u ortopedických pacientů: randomizovaná studie
Agnes S. Meidert, Johanna S. Nold, Roman Hornung et al.

Epizody hypotenze se frekventně vyskytují v průběhu celkové anestezie a můžou mít negativní vliv na outcome pacientů – zvýšené riziko CMP, infarktu myokardu a renálního selhání. U pacientů s léčenou chronickou hypertenzí je po úvodu do celkové anestezie vyšší riziko náhlého poklesu krevního tlaku (BP). Vzhledem na to, že krevní tlak pacientů v celkové anestezii je většinou monitorován neinvazivně intermitentně na horní končetině, může dojít k prodlevě mezi vznikem hypotenze a její detekci. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit jestli může kontinuální neinvazivní měření BP k větší stabilitě krevního tlaku v průběhu operace. Do studie bylo celkem zahrnuto 160 pacientů indikovaných k elektivní ortopedické operaci s anamnézou chronické hypertenze. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (kontinuální měření BP) + intermitentní měření (3 minut) a kontrolní skupiny, kde byl BP měřen standardně intermitentně (interval 3 minut). Po indukci do celkové anestezie byli hodnoty 2 skupin v průběhu první hodiny výkonu porovnány mezi skupinami. Primárním outcome byla stabilita BP a frekvence hypotenzních epizod.  Bazální hodnoty BP se nelišili mezi skupinami. Střední arteriální tlak v intervenční skupině byl signifikantně vyšší ve srovnání s kontrolní skupinou v době 12 a 15 minut od indukce do celkové anestezie. Epizody hypotenze byli častější v kontrolní skupině (25 vs. 7, P=0.047).

Závěrem: Kontinuální měření BP vedlo ke zvýšení stability krevního tlaku v intraoperačním období.

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:1–7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Anesteziologický management u pacientů s myopatií
Mark Schieren, Jerome Defosse, Andreas Bohmer et al.

Anesteziologický management u pacientů s myopatií může být výzvou. Vzhledem na nízký výskyt a vysokou heterogenitu skupiny myopatií je většina anesteziologů málo obeznámena se symptomy, asociovánými komorbiditami a důsledkami celkové anestezie u dané kohorty pacientů. Předanestetické vyšetření má za cíl detekovat pacienty s potenciálně nediagnostiskovanou myopatií, a v případě podezření a svalové onemocnění pacienta vyšetřit a kvantifikovat rozsah progrese onemocnění. U daných pacientů jsou frekventně indikována aditivní vyšetření: EKG, ECHO, spirometrie atd. a to i v mladém věku. Je extrémně důležité rozlišit myopatie asociované s rizikem vzniku maligní hypertermie (MH) od myopatií bez dané asociace. Jenom několik málo myopatií je signifikantně spojeno s rizikem MH. V případě, že regionální anestezie je kontraindikována, je doporučena intravenózní celková anestezie, s cílem minimalizovat riziko asociované rhabdomyolýzy. Aplikace propofolu může být nicméně rizikové u pacientů s mitochondriální myopatií vzhledem na potenciální riziko propofol-infusion syndromu. Sukcinylcholin je kontraindikován u všech pacientů s myopatií. Po zvážení individuálního risk/benefitu je použití volatilních anestetik možné a dobře tolerováno u několika non-MH myopatií (myotonické syndromy, mitochondriální myopatie).  Perioperační monitorace by měla být zaměřena specificky na kardiopulmonální systém, hloubku svalové blokády a teplotu tělesného jádra. Vzhledem na vysoké riziko pooperačního respiračního selhání je nutno pacienty monitorovat v pooperační péči. 

Eur J Anaesthesiol 2017; 34:641–649

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Supraglotické pomůcky v pediatrické anestezii: prospektivní observační studie
Maren Kleine-Brueggeney , Anne Gottfried, Sabine Nabecker et al.

Supraglotické pomůcky (SGA) jsou frekventně používané v každodenní praxi v pediatrické anestezii a současně slouží jako primární back-up pomůcky v případě obtížného zajištění dýchacích cest. Většina SGA pomůcek byla vyrobena bez předchozího klinického testování. Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit výkonnost pediatrické LMA Supreme™, Air-Q® a Ambu® Aura-i™. Do studie bylo celkem zařazeno 240 pediatrických pacientů (ASA I-III, váha 5-30kg) podstupujících elektivní operační výkon. Primárním outcome byla hodnota vrcholového leak tlaku. U žádné z použitých SGA nebyl leak tlak nižší jak stanovený 20 cmH20 ± 10%, nicméně střední leak tlak se signifikantně lišil mezi jednotlivými pomůckami [LMA Supreme™ 18.0 (3.4) cmH2O, Air-Q® 15.9 (3.2) cmH2O, Ambu® Aura-i™ 17.3 (3.7) cmH2O, p < 0.001]. Úspěšnost zavedení na první pokus (LMA Supreme™ 100%, Air-Q® 90%, Ambu® Aura-i™ 91%, p = 0.02) a celková úspěšnost SGA (LMA Supreme™ 100%, Air-Q® 91%, Ambu® Aura-i™ 95%, p = 0.02) se statisticky signifikantně odlišovala. Doba zavedení byla v romezí 20 (7) sekund (Air-Q®) až 24 sekund (LMA Supreme™, <p = 0.005). Jako nejjednodušší k zavedení byla hodnocena LMA Supreme™ (97% vs. Air-Q® 70%, Ambu® Aura-i™ 72%, p < 0.001). Fibrooptický obraz byl u všech SGA srovnatelný a míra komplikací byla minimální.

Závěrem: Hodnota leak tlaku u uvedených SGA byla mezi 16-18 cmH20, co umožňovalo efektivní umělou plicní ventilaci (IPPV) ve všech případech. Nejvyšší úspěšnost byla dosažena u masky LMA Supreme™, která byla taky hodnocena jako nejjednodušší k zavedení. 

Kleine-Brueggeney et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:119 DOI 10.1186/s12871-017-0403-6

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
68 %

Doporučení European society of regional anesthesia and pain therapy a American society of regional anesthesia and pain medicine joint committee ke kontroverzním tématům pediatrické regionální anestezie
Per-Arne Lonnqvista, Claude Ecoffeyb, Adrian Bosenbergc et al.

Cílem článku bylo popsat souhrnné doporučení European a American Societies of Regional Anesthesia (ESRA-ASRA) po provádění regionální anestezie v pediatrické anestezii (PRA).Doporučení je založeno na dostupných EBM datech v spolupráci Evropské a Americké společnosti pro regionální anestezii. Doporučení se věnuje především kontroverzním tématům: bezpečnosti a možnosti zavádění regionální anestezie během celkové anestezie, nebo hluboké sedace. Dále se věnuje aplikaci testovacích dávek, použití vzduchu, nebo fyziologického roztoku při použití metody ztráty odporu, riziku compartment syndromu  v pediatrické regionální anestezii, dávkování lokálních anestetik v regionální a neuroaxiální anestezii a použití adjuvans k lokálním anestetikům. 

Curr Opin Anesthesiol 2017, 30:613–620

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Endotracheální intubace: ultrazvuková navigace versus fibroskopie u pacientů s imobilizací cervikální páteře
Moustafa Abdelaziz Moustafa, Emad A. Arida, Ola M. Zanatya a Sameh Fathy El tamboly

Ultrazvukové metody se implementují do metod airway managementu v anestezii. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit efektivitu real-time ultrazvukové navigace (USG) při intubaci pacientů s imobilizací cervikální páteře ve srovnání s flexibilní tracheální intubací. Do studie bylo celkem zařazeno 266 pacientů, u kterých byla krční páteř imobilizována pevným krčním límcem. Pacienti byli randomizováni do 2 skupin (USG vs. Felxibilní intubace). Po indukci do celkové anestezie (CA)  a nástupu neuromuskulární blokády byl krční límec uvolněn a tracheální intubace byla provedena v neutrální poloze hlavy. V USG skupině byla intubace cílená dle USG lineární sondy (5–12-MHz ). V kontrolní skupině byla trachea intubována za pomocí flexibilního bronchoskopu. Během intubace byli měřené hemodynamické parametry a saturace kyslíku. U obou skupin byl dosažen srovnatelný čas nutný k tracheální intubaci 57 ± 12 vs. 55 ± 10 s). Úspěšnost intubace na první pokus byla vyšší v kontrolní (flexibilní bronchoskop) skupině (P = 0.032). Celková úspěšnost intubace byla srovnatelná mezi skupinami.

Závěrem: USG navigovaná tracheální intubace vedla k nižší úspěšnosti prvního pokusu tracheální intubace u pacientů s imobilizací krční páteře ve srovnání s flexibilní bronchoskopií, nicméně celková úspěšnost byla srovnatelná mezi skupinami. Ultrazvuková navigace může být použita jako alternativní metoda k zajištění dýchacích cest u pacientů s imobilizovanou krční páteří. 

J Anesth DOI 10.1007/s00540-017-2410-7

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
64 %

Regionální anestezie a onkologické onemocnění: je čas na změnu?
Mir W. Sekandarzad, Andre´ A.J. van Zundert, Chris W. Doornebal a Markus W. Hollmann

Aktuálně jsou k dispozici kontroverzní data týkající se tumor-protektivního efektu regionální anestezie u onkologických pacientů po onkologické operaci. V přehledovém review článku se autoři věnují analýze aktuálně dostupných dat týkajících se efektu opioidů a lokálních anestetik. V posledních letech je protektivní účinek regionální anestezie na rekurenci onkologické nemoci kontroverzní vzhledem na publikované data. Aktuálně běžící randomizované kontrolované studie pravděpodobně nepovedou k formulaci jasného doporučení vzhledem na jejich velikost a zkoumaný efekt. Recentní animální studie nepotvrdili negativní efekt opioidů na podporu rekurence onkologického onemocnění, nebo zvýšení rizika metastatického rozsevu. Nicméně, lokální anestetika disponují slibným preklinickým antionkologickým efektem, který přesahuje jejich účinek na sodíkové iontové kanály a může být přínosem v klinické praxi. Aktuální evidence poukazuje, že regionální anestezie, opioidní analgezie a lokální anestetika v onko-anestezii vyžadují cílený přístup vzhledem na fenotypovou a genotypovou heterogenitu onkologických onemocnění.

 

Curr Opin Anesthesiol 2017, 30:606–612

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %