prosinec 2017

Cílený teplotní management po srdeční zástavě: systematické review a meta-analýza
Rajat Kalra, Garima Arora, Nirav Patel et al.

Cílený teplotní management s terapeutickou hypotermií (TTM) je integrální součástí poresuscitační péče u pacientů s ROSC. Nicméně recentní randomizované kontrolované studie (RCTs) nepotvrdili benefit terapeutické hypotermie na klinický outcome. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt TTM v přednemocniční a nemocniční poresuscitační péči. Terapeutická hypotermie byla definovaná jako cílený pokles TT ≤34°C, normotermie byla definovaná jako TT ≥36°C. Autoři testovali mortalitu a neurologický outcome pacentů s hypotermií a normotermií a dále s přednemocniční hypotermií a nemocniční hypotermií.

Hypotermie a normotermie byla analyzovaná dle 5 RCTs na vzorku 1389 pacientů, přednemocniční a nemocniční hypotermie byla analyzovaná dle dat z 6 RCTs na vzorku 3393 pacientů. Nebyl detekován rozdíl v mortalitě (RR, 0.88; 95% CI, 0.73– 1.05), nebo neurologickém outcome (RR, 1.26; 95% CI, 0.92–1.72) mezi hypotermií a normotermií u pacientů s ROSC. Nebyl detekován rozdíl v mortalitě u pacientů s přednemocniční hypotermií vs. nemocniční hypotermií (RR, 1.00; 95% CI, 0.97–1.03), nebo v neurologickém outcome (RR, 0.96; 95% CI, 0.85–1.08).

Závěrem: Terapeutická hypotermie v poresuscitační péči nevedla k pozitivnímu ovlivnění mortality a neurologického outcome u dané kohorty pacientů. Úloha terapeutické hypotermie jako standardní složky poresuscitační péče by měla být přehodnocena. 

Anesth Analg 2017;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Centrální venózní katetry u kriticky nemocných pediatrických pacientů:ultrazvukem navigovaná vs. anatomická technika punkce
Ignacio Oulego Erroz, Rafael Gonzalez Cortes, Patricia Garcia Soler et al.

Cílem prospektivní multicentrické studie bylo zhodnotit jestli ultrazvukem navigovaná punkce centrální žíly u pediatrických kriticky nemocných pacientů je superiorní standardní anatomicky orientované technice. Do studie bylo celkem zapojeno 26 pediatrických ICU  v průběhu 6 měsíců. Primárním outcome byla úspěšnost první punkce, sekundární outcome byla celková úspěšnost, počet punkcí celkem, procento pacientů u kterých bylo >3 punkce a asociované komplikace. Do studie bylo celkem zařazeno 354 pacientů, u kterých bylo zavedeno 500 centrálních venózních kanyl (CVK). Ultrazvuk byl použit u 323 punkcí vs. 177 bylo zavedeno standardní anatomickou technikou. Vzhledem na snahu minimalizovat bias byla využita propensity analýza vzorku – bylo celkem porovnáno 266 punkcí (133 USG vs. 133 anatomická metoda). USG byl asociován s vyšší úspěšností prvního vpichu [46.6 vs. 30%, odds ratio 2.09 (1.26–3.46); p < 0.001], redukcí počtu perkutánních punkcí  [2 (1–3) vs. 2 (1–4), p = 0.035] a redukcí celkových mechanických komplikací  [12 vs. 22.5%, odds ratio 0.47 (95% confidence interval 0.24–0.91), p = 0.025]. Nejdůležitější faktor spojený s rizikem komplikací byl počet perkutánních punkcí.

Závěrem: Ultrazvuková navigace ve srovnání s anatomickou metodou byla asociována se zvýšenou úspěšností první punkce, redukcí celkového počtu perkutánních punkcí a redukcí asociovaných komplikací u kriticky nemocných pacientů. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4985-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Hloubka sedace a outcome pacentů na umělé plicní ventilaci: systematické review a meta-analýza
Robert J. Stephens, Matthew R. Dettmer, Brian W. Roberts et al.

Data poukazují na asociaci mezi hloubkou sedace a negativní ovlivněním outcome. Cílem systematického review a meta-analýza bylo zhodnotit efekt hluobké sedace během prvních 48 hodin od iniciace umělé plicní ventilace (UPV).  Primárním outcome byla mortalita. Sekundární outcome byla délka hospitalizace na ICU, délka pobytu v nemocnici, délka umělé plicní ventilace, výskyt deliria a tracheostomie. Celkem bylo do analýzy zařazeno 9 studií (4521 pacientů). Mělká sedace byla asociovaná s nižší mortalitou (9.2%) ve srovnání s hlubokou sedaci (27.6%, odds ratio, 0.34 [0.21–0.54]). Mělká sedace byla asociovaná s nižší incidencí umělé plicní ventilace (střední rozdíl, –2.1; 95% CI,–3.6 - –0.5), počtem ICU dnů (střední rozdíl, –3.0 (95% CI,–5.4 to –0.6). Frekvence deliria ve skupině s lehkou sedací byla 28.7% ve srovnání s hlubokou sedaci 48.5% (odds ratio, 0.50 (0.22–1.16)).

Závěrem: Hluboká sedace u pacientů na UPV byla asociována se zvýšenou mortalitou a délkou pobytu v nemocnici. 

CritCare Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt recruitmentu a titrace pozitivního end-expiračního tlaku (PEEP) vs. nízký PEEP na mortalitu pacientů s ARDS: randomizovaná klinická studie
Cavalcanti AB, Suzumura ÉA, Laranjeira LN a Writing Group for the Alveolar Recruitment for Acute Respiratory Distress Syndrome Trial (ART) Investigators

Efekt recruitment manévrů a aplikace pozitivního end-expiračního přetlaku (PEEP) na klinický outcome pacientů s ARDS zůstává nejasný. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit vliv recruitmentu a titrace hodnoty PEEPu dle compliance respiračního systému na 28-denní mortality ve srovnání se standardní terapií s nízkým PEEP-em u pacientů s ARDS. Do multicentrické randomizované studie bylo celkem zapojeno 120 ICU v 9 krajinách v období 2011-2017. V intervenční skupině byla hodnota PEEPu nastavena dle nejlepší compliance respiračního systému (n=501) a v kontrolní skupině byl použít standardní postup – nízká hodnota PEEPu (n=509). Primárním outcome byla celková 28-denní mortalita. Jako sekundární outcome byli definovány délka hospitalizace na ICU, délka hospitalizace celkem, počet dnů bez UPV, incidence pneumothoraxu vyžadujících drenáž, barotrauma a celková 6-měsiční mortalita. 

Celková 28-denní mortalita byla 55.3% v intervenční vs. 49.3% v kontrolní skupině (hazard ratio [HR], 1.20; 95% CI, 1.01 to 1.42; P = .041). Ve srovnání s kontrolní skupinou byla v intervenční skupině vyšší 6-měsišní mortalita (65.3%vs 59.9%; HR, 1.18; 95%CI, 1.01 to 1.38; P = .04), nižší počet dnů bez UPV (5.3 vs 6.4; rozdíl, −1.1; 95%CI, −2.1 to −0.1; P = .03), zvýšené riziko pneumothoraxu vyžadujícího drenáž (3.2%vs 1.2%; rozdíl, 2.0%; 95%CI, 0.0%to 4.0%; P = .03) a riziko barotraumatu (5.6%vs 1.6%; difference, 4.0%; 95%CI, 1.5%to 6.5%; P = .001).

Závěrem: U pacientů se středně těžkým až těžkým ARDS byla strategie recruitmentu a titrace PEEPu ve srovnání se standardní terapií s nízkou hodnotou PEEP asociována se zvýšenou 28-denní mortalitou. Dle výslekdů studie nemůže být rutinný recriutment a titrace PEEPu doporučena u dané skupiny pacientů.  

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Terminální weaning vs. okamžitá extubace při zadržení orgánované podpory u kriticky nemocných pacientů (ARREVE observační studie)
René Robert, Amélie Le Gouge, Nancy Kentish‑Barnes

Postup při zadržení orgánové podpory u terminálně kriticky nemocných pacientů není jasně doporučen a metodou volby zůstává terminální weaning, nebo okamžitá extubace, nicméně efekt jednotlivých postupů přežívání dané situace u rodinných příslušníků a pacientů není jasný. Cílem prospektivní multicentrické observační studie (ARREVE), do které bylo zapojeno celkem 43 ICU ve Francii bylo porovnat terminální weaning s okamžitou extubací. Terminální weaning probíhal pomocí opakované redukce ventilační podpory. Primární outcome byl výskyt posttraumatických stresových symptomů u pozůstalých v době 3 měsíce po úmrtí pacienta (dle Impact of Event Scale Revised, IES-R). Sekundární outcome byla incidence komplikovaného truchlení, anxiety a depresivních symptomů, komfort pacientů při umíraní a zátež na zdravotnický personál. Do studie bylo celkem zařazeno 212 pozůstalých (85.5%) od 248 pacientů ve skupině s terminálním weaningem a 190 pacientů (90.5%) z 210 pacientů ve skupině s okamžitou extubací. Okamžitá extubace byla asociovaná s obstrukcí dýchacích cest a vyšším středním Behavioural Pain Scale score ve srovnání s terminálním weaningem. V době 3 měsíce od úmrtí nebyl u pozůstalých detekován rozdíl s IES-R skóre (31.9 ± 18.1 versus 30.5 ± 16.2, 95% confidence interval, −5.9 to 2.1; p = 0.36), ani ve výskytu komplikovaného smutku, deprese, nebo anxiety. Skóre pracovní zátěže bylo u nelékařského zdravotnického personálu nižší ve skupině s okamžitou extubací.

Závěrem: Ve srovnání s terminálním weaningem nebyla okamžitá extubace asociovaná s negativním psychologickým dopadem na pozůstalé. U pacientů po okamžité extubaci byl vyšší výskyt gaspingu a obstrukce dýchacích cest.   

Intensive Care Med (2017) 43:1793–1807 DOI 10.1007/s00134-017-4891-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Akutní hypoxemické respirační selhání u imunokompromitovaných pacientů: EFRAIM multicentrická observační kohortová studie
Elie Azoulay , Peter Pickkers, Marcio Soares et al.

Cílem iniciálního managementu imunokopromitovaných pacientů s akutním respiračním selháním (ARF) je vyhnout se invazivní umělé plicní ventilaci (UPV). Cílem multicentrické observační studie (16 států, 68 ICU) bylo zhodnotit vliv iniciálního managementu ventilační podpory. Celkem bylo do studie zařazeno 1611 pacientů (hematoonkologické malignity 51.9%, solidní tumory 35.2%, systémové onemocnění 17.3%, pacienti po transplantaci 8.8%). Predominantní etiologie ARF byla bakteriální (29.5%), následována virusy (15.4%), fungální (14.7%) a v 13.2% byla kryptogenní. V době příjmu bylo 915 (56.8%) pacientů neintubováno. Standardní oxygenoterapie byla aplikována u 53.9% (n=496), high-flow oxygen u 20.3% (n=187), neinvazivní ventilace 17.2% (n=153) a NIV + HFNC 8.6% (n=79). Rizikové fraktury invazivní UPV byli věk (hazard ratio = 0.92/rok, 95% CI 0.86–0.99), SOFA skóre v 1.den (1.09/bod, 1.06–1.13), hodnota PaO2/FiO2 v první den  (1.47, 1.05–2.07) a etiologie ARF etiology (Pneumocystis jirovecii pneumonie (2.11, 1.42–3.14), invazivní plicní aspergilóza (1.85, 1.21–2.85), neidentifikovaný zdroj (1.46, 1.09–1.98). Dle výsledků analýzy měla na incidenci UPV vliv HFNC  (HR = 0.77, 95% CI 0.59– 1.00, p = 0.05). Mortalita v intenzivní péči byla 32.4%, nemocniční mortalita byla 44.1% a celková 90-denní mortalita byla 56.4%. Nezávislé faktory asociované s mortalitou byli věk (odds ratio = 1.18/rok, 1.09–1.27), přijetí přímo na ICU (0.69, 0.54–0.87), SOFA skóre v první den hospitalizace (1.12/bod, 1.08–1.16), hodnota PaO2/ FiO2 < 100 (1.60, 1.03–2.48) a kryptogenní etiologie ARF (1.43, 1.04–1.97). Iniciální oxygenoterapie neměla vliv na mortalitu, ačkoliv invazivní UPV vliv měla.

Závěrem: High-flow oxygen terapie měla vliv na redukci intubace, nicméně neměla vliv na mortalitu pacientů. Selhání identifikace etiologie ARF byla spojena s vyšším výskytem intubace a mortality. 

Intensive Care Med (2017) 43:1808–1819 DOI 10.1007/s00134-017-4947-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Pronační poloha u pacientů s ARDS: APRONET, prospektivní observační studie
C. Guérin, P. Beuret, J. M. Constantin et al.

Ačkoliv pronační poloha (PP) vede k pozitivnímu ovlivnění přežití pacientů se středně těžkým a těžkým ARDS, je v klinické praxi aplikovaná relativně málo. Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit 1-denní prevalenci pronační polohy u pacientů s ARDS a zhodnotit vliv PP na fyziologické funkce. Do studie byli zahrnuti pacienti v sledovaném 1 dnu v období 4/2016, 6/2016, 10/2016 a 1/2017. Bylo sledováno aplikace PP, krevní plyny, nastavení ventiátoru, plateau tlak (Pplat) před a po polohování pacienta do PP. Dále byli sledovány komplikace a důvody proč PP nebyla aplikována. Ve sledovaném období bylo screenováno celkem 6723 pacientů z 141 ICU ve 20 státech. (77% ICU bylo v Evropě). Celkem u 735 pacientů bylo diagnostikováno ARDS. U 101 pacientů s ARDS byla alespoň jednou aplikována PP (13.7%) bez rozdílu v daných 4 obdobích. PP byla aplikována u 5.9% (11/187) s mírným ARDS, 10.3% (41/399) se středně těžkým ARDS a u 32.9% (49/149) pacientů s těžkým ARDS (P = 0.0001). Délka aplikace PP byla 18 hodin (16-23). Při polohování do PP došlo k vzestupu PaO2/ FIO2 z 101 (76–136)  na 171 (118–220) mmHg (P = 0.0001), redukci driving pressure z 14 [11–17] na 13 [10–16] cmH2O (P = 0.001) a redukci Pplat z 26 [23–29] na 25 [23–28] cmH2O (P = 0.04). Nejčastějším důvodem proč PP nebyla aplikována byla nedostatečně závažná hypoxémie (64.3%). Komplikace asociované s PP se vyskytli u celkem 12 pacientů (5 tlakové poškození, 2 hypoxémie, 2 endotracheální kanyla, 2 oční poškození, 1 přechodný vzestup nitroočního tlaku).

Závěrem:  PP byla aplikována u 32.9% pacientů s těžkýn ARDS, byla asociována s nízkym výskytem komplikací, signifikantním vzestupem oxygenace a poklesem driving pressure.  

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-4996-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt terapeutické hypotermie iniciované po 6 hodinách života na mortality a disabilitu u novorozenců s hypoxicko-ischemickou encefalopatii: randomizovaná kontrolovaná studie
Abbot R. Laptook, Seetha Shankaran, Jon E. Tyson et al.

Terapeutická hypotermie inciovaná v průběhu prvních 6 hodin od narození je asociována s redukcí mortality a/nebo disability (morbidity) u novorozenců s hypoxicko ischemickou encefalopatií ve věku >36 týdnů gestačního věku. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu terapeutické hypotermie u dané kohorty pacientů, která byla inciována v rozmezí 6 až 24 hodin věku. Do studie byli zařazeni pacienti v období 2008-2016 s gestačním věkem ≥36 týdnů se středně těžkou a těžkou hypoxicko-ischemickou encefalopatií. Terapeutická hypotermie byla indikována u 168 novorozenců. Celkem 83 pacientů bylo chlazeno na 33.5°C a následně vyvedeno z hypotermie, 85 pacientů v kontrolní skupině bylo udržováno v normotermii =37.0°C (36.5°C-37.3°C). Primárním outcome byla mortalita a morbidita pacientů v době 18 a 22 měsíců věku dle závažnosti encefalopatie a věku po randomizaci. Primární outcome byl dosažen u 19 z 78 hypotermických pacientů(24.4%) a u 22 z 79 normotermických pacientů (27.9%, adjusted posterior risk ratio, 0.86; 95%credible interval, 0.58-1.29).

 Závěrem: Terapeutická hypotermie indukovaná v intervalu 6-24 hodin od narození u novorozenců s hypoxicko-ischemickou encefalopatií byla asociována s 76% pravděpodobností redukce mortality a/nebo morbidity a 64% pravděpodobnosti méně jak 2% morbidity a mortality v čase 18 a 22 měsíců věku. Hypotermie zahájená v intervalu 6-24 hodin může být benefitem ačkoliv efektivita není jasná.  

JAMA. 2017;318(16):1550-1560.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Restriktivní vs. liberální transfuzní terapie u kardiochirurgických pacientů
C.D. Mazer, R.P. Whitlock, D.A. Fergusson et al.

Efekt restriktivní vs. liberální transfuzní strategie na klinický outcome kardiochirurgických pacientů zůstává nejasný. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit vliv restriktivní vs. liberální transfuzní strategie na mortalitu, výskyt infarktu myokardu (IM), CMP, AKI s nutnosti dialýzy v době propuštění. V multicentrické non-inferiórní studii byli pacienti s European System for Cardiac Operative Risk Evaluation (EuroSCORE) I ≥6 randomizováni do restriktivní (transfuzní trigger Hg <7.5 g/dcl) a liberální skupiny (transuzní trigger <9.5 g/dcl na ICU, operačním sále, nebo <8.5g/dcl na intermediárním nebo standarním pokoji). Primární outcome byl dosažen u celkem 11.4% pacientů v restriktivní skupině a 12.5% v liberální skupině ( absolute risk difference, −1.11%; 95% confidence interval [CI], −2.93 to 0.72; odds ratio, 0.90; 95% CI, 0.76 až 1.07; P<0.001 pro noninferiority). Celková mortalita pacientů v restriktivní skupině byla 3% vs. 3.6% v liberální skupině (odds ratio, 0.85; 95% CI, 0.62 to 1.16). Krevní transfuze byla aplikována u 52.3% pacientů v restriktivní skupině ve srovnání s 72.6% v liberální skupině (odds ratio, 0.41; 95% CI, 0.37 to 0.47).

Závěrem: U kardiochirurgických pacientů se středným až vysokým rizikem mortality byla restriktivní transfuzní terapie noninferiórní vůči liberální transfuzní terapii vzhledem na definovaný outcome – celková mortalita, IM, CMP, AKI při nižším procentu transfundovaných pacientů. 

N Engl J Med 2017;377:2133-44.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Aplikace neostigminu po spontánním zotavení na hodnotu Train of four ratio 0.9 – 1.0: randomizovaná kontrolovaná studie
Glenn S. Murphy, Joseph W. Szokol, Michael J. Avram et al.

Po aplikaci myorelaxancií s cílem facilitace intubace je nutno zvážit risk vs. benefit aplikace anitcholinesteráz s cílem reverze blokády. Cílem dvojitě-zaslepené randomizované noninferiórní studie byl zhodnotit efekt aplikace neostigminu na neuromuskulární funkce po aplikaci pacientům spontánně zotaveným ze svalové blokády na hodnoty 0.9 a více dle Train-of-four ratio (TOFr). Celkem u 120 zařazených pacientů byla aplikovaná dávka rokuronia periintubačně, z toho u 90 pacientů bylo na konci operace dosaženo plného zatavení dle TOFr. Pacienti byli následně randomizováni do intervenční skupiny s neostigminem (40 μg/kg) a kontrolní skupiny (FR). Hodnota TOFr byla měřena kontinuálně od zotavení až po přijetí na dospávací pokoj (PACU). Byla sledována svalová síla a asociované nežádoucí účinky. Střední hodnoty TOFr se nelišili mezi skupinami v době před aplikací reverze (1.02 v kontrolní vs. 1.03 v intervenční skupině), v době 5 minut od aplikace reverze (1.05 vs. 1.07) a v době přijetí na PACU (1.06 vs. 1.08). Incidence pooperační hypoxemie a epizod obstrukce DC byli srovnatelné mezi skupinami.

Závěrem: Aplikace neostigminu v době zotavení z neuromuskulární blokády nebylo spojeno s výskytem klinických známek anticholineterázy-indukované svalové slabosti.    

Anesthesiology 2018; 128:27-37

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Efektivita a bezpečnost profylaxe stresového vředu u kriticky nemocných pacientů: metaa-analýza
Waleed Alhazzani, Fayez Alshamsi, Emilie Belley‑Cote

Profylaxe stresového vředu je běžně aplikovaná v podmínkách intenzivní péče. Cílem meta-analýzy RCT studií bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost daného postupu u kriticky nemocných. Celkem bylo identifikováno 96 RCT studií, z toho bylo do analýzy zahrnuto 57 studií o vzorku 7293 pacientů. Dle výsledků analýzy jsou blokátory protonové pumpy (PPI) efektivnější v prevenci klinicky významného gastrointestinálního krvácení (CIB) ve srovnání s H2 blokátory (OR 0.38; 95% (95% CI) 0.20, 0.73), sukralfátem (OR 0.30; 95% CI 0.13, 0.69), nebo placebem (OR 0.24; 95% CI 0.10, 0.60). Terapie PPI jse pravděpodobně spojena s vyšším rizikem vzniku penumonie ve srovnání s H2 blokátory (OR 1.27; 95% CI 0.96, 1.68), sukralfátem (OR 1.65; 95% CI 1.20, 2.27), nebo placebem (OR 1.52; 95% CI 0.95, 2.42).  

Závěrem: Středně kvalitní data definují PPI jako nejefektivnější léky k prevenci krvácení z GIT, nicméně terapie PPI je spojena s rizikem pneumonie a proto je nutné zvážit cost s. benefit dané terapie a individualizovat péči.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-017-5005-8

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt protokolizace časné resuscitační terapie na nemocniční mortality u pacientů se sepsi a hypotenzi: randomizovaná klinická studie
Ben Andrews, MatthewW. Semler, Levy Muchemwa et al.

Efekt časné protokolizované resuscitace u pacientů v sepsi v rozvíjejících se krajinách zůstává nejasný. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efekt časné protokolizované resuscitační terapie na mortalitu dospělých pacientů v sepsi s hypotenzí ve srovnání se standardní terapií v Zambii. Do studie bylo celkem zařazeno 212 pacientů se sepsí (suspektní infekce + 2 známky SIRS) s hypotenzí (systolický tlak <90mmHg, nebo MAP <65mmHg) na oddělení urgentního příjmu v Zambii (2012-2013). Pacienti byli randomizování v poměru 1:1. Časná cílená terapie byla definována aplikací bolusů tekutin, monitorace CVP, dechové frekvence, saturace arteriální krve, vazopresorické podpory (MAP >65mmHg), transfuzní terapie (hemoglobin <7 g/dL).  Primárním outcome byla nemocniční mortalita, sekundární outcome bylo množství aplikovaných tekutin a vazopresorů. Celkem bylo analyzováno 209 pacientů, z toho 89.5% (n=187) bylo HIV pozitivních.  Mortalita pacientů v intervenční skupině byla 48.1% (51/106) ve srovnání s 33% mortalitou (34/103) v kontrolní skupině (relative risk, 1.46 [95%CI, 1.04-2.05]; P = .03). V průběhu 6 hodin od příjmu bylo pacientům v intervenční skupině aplikován medián 3.5L (interquartile range, 2.7-4.0 L) a pacientům v kontrolní skupině 2.0L (mean difference, 1.2 L [95%CI, 1.0-1.5 L]; P < .001). Vazopresory byli aplikovány celkem u 14.2% pacientů v intervenční skupině a u 1.9% pacientů v kontrolní skupině.

Závěrem: U dospělých pacientů, u kterých převážná většina byla HIV-pozitivních, v podmínkách rozvojové země byla protokolizace časné resuscitační terapie asociovaná se vzestupem mortality ve srovnání se standardní terapií.  

JAMA. 2017;318(13):1233-1240.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Retrospektivní analýza efektivity supraklavikulární ultrazvukem navigované kanylace brachiocefalické žíly u předčasně narozených novorozenců
Christian Breschan, Gudrun Graf, Robert Jost et al.

Cílem retrospektivní analýzy bylo zhodnotit klinickou efektivitu supraklavikulární ultrazvukem navigované kanylace brachiocefalické žíly u předčasně narozených novorozenců. Brachiocefalická žíla je v supraklavikulárním obraze zobrazena v dlouhé ose a kanylace probíhá striktně v in-plane zobrazení pomocí jehly G22, nebo G24. Celkem bylo analyzováno 142 kanylací u pacientů s váhou 0.59-2.5 kg (median 2.1, CI 95% 2.0-2.2). Celková úspěšnost kanylace byla 94% (134 vs. 142). Celkem u 100 (70%) pacientů byla kanylace úspěšná na první pokus, u 21 (15%) na 2. pokus a u 13 (9%) na 3. pokus. Počet pokusů narůstal s klesající váhou pacientů. Více pokusů bylo potřeba při primární punkci pravostranné v.brachiocefalica, která byla primárně zvolena u 75 (53%) pacientů. U jednoho pacienta došlo k punkci arterie.

Závěrem: Supraklavikulární in-plane, real-time ultrazvukem navigovaná punkce brachiocefalické žíly je efektivní metoda k punkci CVK u předčasně narozených novorozenců.

Anesthesiology 2018; 128:38-43

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Timing operace a 30-denní mortalita pacientů s frakturou krčku femuru
Daniel Pincus, Bheeshma Ravi, DavidWasserstein et al.

Ačkoliv timing operace fraktury krčku femuru je spojen s mortalitou a je celosvětově používán jako indikátor kvality péče, cut-of hodnota, která ovlivňuje mortalitu a komplikace je kontroverzní. Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit vliv časování operace na mortalitu. Do studie byli zařazeni pacienti v období 2009-2014 z 72 nemocnic v Kanadě. Primárním outcome byla 30-denní mortalita. Sekundární outcome byl výskyt komplikací (IM, DVT, PE a pneumonie). Celkem bylo do studie zařazeno 42 230 pacientů s frakturou krčku femuru (střední věk 80.1 let). 30-denní mortalita dané kohorty byla 7.0%. Riziko spojených komplikací bylo zvýšené při časování operace ≥24 hodin od úrazu.

Závěrem: U dospělých pacientů s frakturou krčku femuru vede prolongace čekání na operaci k vzestupu mortality a spojených komplikací.

 

JAMA. 2017;318(20):1994-2003. doi:10.1001/jama.2017.17606

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Hypovitaminóza D u kriticky nemocných pediatrických pacientů: systematické review a meta-analýza
James Dayre McNally, Nassr Nama, Katie O’Hearn et al.

Hypovitaminóza D (VDD) se zdá být běžným nálezem v kritické nemoci a může eventuálně přispívat k modifikaci závažnosti kritického stavu. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit frekvenci VDD u kriticky nemocných pediatrických pacientů a zhodnotit vliv VDD na klinický outcome. Primárním outcome bylo zhodnotit prevalenci VDD na PICU a zhodnotit status vitaminu D u kriticky nemocných pacientů ve srovnání se zdravou pediatrickou populaci. Sekundární outcome bylo zhodnotit asociaci mezi VDD a mortalitou, závažností nemoci, PICU intervenci a klinickým stavem pacienta.  Celkem bylo do analýzy zahrnuto 17 studií (2783 pacientů). VDD bylo v majoritě studií definováno hladinou 25- hydroxyvitaminu D [25(OH)D]  < 50 nmol/L a prevalence VDD byla 54.8% (95% CI 45.4–63.9). Hladiny vitaminu D byli v populaci kriticky nemocných pacientů signifikantně nižší ve srovnání se zdravou pediatrickou populaci (střední rozdíl −17.3 nmol/L, 95% CI −14.0 to −20.6). Dle výsledků analýzy byla VDD asociovaná se zvýšenou mortalitou (OR 1.62, 95% CI 1.11–2.36), závažností onemocnění a nutnosti aditivní PICU intervencí.

Závěrem: Přibližně u 50% kriticky nemocných pediatrických pacientů byla diagnostikovaná VDD v době příjmu na PICU. VDD byla asociovaná se závažnosti kritické nemoci, orgánovou dysfunkci a mortalitou.  

McNally et al. Critical Care (2017) 21:287

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Změna srdečního výdeje během Trendelenburogovy polohy je efektivní prediktor pozitivní odpovědi na tekutinovou terapii u pacientů s akutním respiračním selháním v pronační poloze a protektivní ventilaci
Hodane Yonis, Laurent Bitker, Mylène Aublanc et al.

Predikce pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu (fluid responsiveness) může vést k minimalizaci nežádoucí terapie a přetížení tekutinami během akutní fáze ARDS. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu predikce fluid responsiveness u pacientů s ARDS v pronační poloze s protektivní umělou plicní ventilaci při hodnocení změny cardiálního indexu a Trendeleburovy polohy, změny cardiac indexu a testu end-expirační okluze, pulse pressure variace a změny pulse pressure pří zvýšení dechového objemu na 8ml/kg. V prospektivní studii byla u pacientů s ARDS v pronační poloze hodnocena fluid-responsiveness při změne polohy do Trendelenburgovy po dobu 1 minuty, během 15-vteřinového end-expiračního okluzního testu a během 1 minuty při zvýšení dechového objemu na 8ml/kg. Pozitivní odpověď na tekutiny byla definovaná vzestupem srdečního indexu o ≥15% po aplikaci tekutin měřená pomocí transpulmonální termodiluce. Do studie bylo celkem zařazeno 33 pacientů. Změna cardiac indexu o ≥ 8% během Trendelenburgovy polohy vedla k predikci fluid-responsiveness s 87% senzitivitou (95% CI, 67–100) a 89% specificitou (95% CI, 72–100).

Závěrem: Změna cardiac indexu během Trebdeleburgova manévru je efektivní test k predikci fluid-responsiveness u pacientů s ARDS v pronační poloze ventilovanými protektivní ventilaci. Změna CI během end-expiračního okluzního testu ani změna pulse pressure během změny dechového objemu nedosáhla potřebné prediktivní hodnoty. 

Yonis et al. Critical Care (2017) 21:295

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Prokalcitoninem cílená antibiotická terapie v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Hui‑Bin Huang, Jin‑Min Peng, Li Weng et al.

Sérová hodnota prokalcitoninu (PCT) je používaná k cílení ATB terapii, timingu, délce ATB terapie. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu cílené PCT ATB terapie. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 13 studií (5136 pacientů). Ve studiích byla PCT strategie použita k iniciaci, terminaci, nebo kombinované strategii. Dle výsledků analýzy vedla cílena PCT terapie k redukci dnů ATB terapie (střední rozdíl − 1.66 dne; 95% CI − 2.36  − 0.96 dne), delšímu období bez ATB (střední rozdíl 2.26 dne; 95% CI 1.40–3.12 dne) a nižší krátkodobé mortality RR 0.87; 95% CI 0.76–0.98) bez negativní nežádoucích účinků.

Závěrem: PCT cílené terapie je efektivní jenom při terminaci ATB terapie, kde vede k redukci dnů ATB terapie a může pozitivně ovlivnit krátkodobou mortalitu. 

Huang et al. Ann. Intensive Care (2017) 7:114

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Hrudní epidurální analgezie a mortalita u akutní pankreatitidy: multicentrická analýza
Matthieu Jabaudon, Nouria Belhadj-Tahar, Thomas Rimmelé et al.

Recentní preklinické a klinické data týkající se epidurální analgezie, techniky, která byla primárně určená k analgezii, poukazují na její možný proti-zánětlivý efekt, zlepšení splanchnického průtoku a pankreatického průtoku u pacientů s akutní pankreatitidou, nicméně efekt epidurální analgezie na mortalitu dané kohorty pacientů není definován. Cílem retrospektivní observační studie bylo zhodnotit vliv hrudní epidurální analgezie na mortalitu pacientů s akutní pankreatitidou hospitalizovaných na 17 jednotkách intenzivní péče (ICU) v letech 2009-2014. Primárním outcome byla 30-denní mortalita. Celkem bylo do studie zařazeno 1003 pacientů, z toho 212 pacientů umřelo ve sledovaném 30-denním období. Epidurální analgezie byla aplikována u 46 pacientů a byla spojena s redukcí mortality (4% vs. 22%; p = 0.003). Po adjustaci dle promněnných byla epidurální analgezie nezávislý prediktor 30-denní mortality (adjusted odds ratio, 0.10; [95% CI, 0.02–0.49]; p = 0.004). Riziko celkové mortality (30-denní) bylo u pacientů s epidurální analgezií signifikantně nižší ve srovnání s pacienty bez epidurální analgezie (2% vs. 17%; p = 0.01).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů s akutní pankreatitidou byla 30-denní mortalita pacientů s hrudní epidurální anagezii nižší ve srovnání s pacienty bez epidurální analgezie. Data podporují aktuálně běžící výzkum týkající se efektu epidurální analgezie jako terapeutické intervence u pacietů s akutní pankreatitidou.  

Crit Care Med 2017; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

High-flow nazální oxygenoterapie vs. konvenční oxygenoterapie u pacientů s akutním respiračním selháním: systematické review a meta-analýza
Youfeng Zhu , Haiyan Yin, Rui Zhang a Jianrui Wei

Akutní respirační selhání (ARF) je frekventní život-ohrožující diagnózou. Aktuálně není k dispozici dostatek vysoko kvalitních dat k posouzení postavení high-flow nazální oxygenoterapie (HFNC) u pacientů s ARF. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv HFNC vs. standardní oxygenoterapie (COT) v terapii pacientů s ARF. Do analýzy byli celkem zahrtnuty 4 studie (703 pacientů), z toho 371 pacientů bylo léčeno HFNC a 332 COT terapii. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl mezi HFNC a COT v eskalaci respirační podpory RR, 0.68; 95% CI, 0.37, 1.27; z = 1.20, P = 0.23), intubace (RR, 0.74; 95% CI, 0.55, 1.00; z = 1.95, P = 0.05), mortality (RR, 0.82; 95% CI, 0.36, 1.88; z = 0.47, P = 0.64),nebo transferu na ICU (RR, 1.09; 95% CI, 0.57, 2.09; z = 0.26, P = 0.79). Ze sub-group analýzy nicméně HFNC vedla k redukci nutnosti eskalace respirační podpory (RR, 0.71; 95% CI, 0.53, 0.97; P = 0.03)  a nutnosti intubace (RR, 0.71; 95% CI, 0.53, 0.97; z = 2.15, P = 0.03) při terapii ≥24 hodin.     

Závěrem: HFNC terapie vedla ke stejným výsledkům ve srovnání s COT při terapii pacientů s ARF, nicméně při srovnání pacientů, u kterých byla délka terapie ≥24 hodin, byla HFNC asociovaná s redukcí intubace a eskalace respirační podpory. 

Zhu et al. BMC Pulmonary Medicine (2017) 17:201

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Vede profylaktická aplikace ondansetronu k redukci celkové dávky noradrenalinu u pacientek v subarachnoideální anestezii k císařskému řezu?
Feride Karacaer, Ebru Biricik, İlker Ünal et al.

Hypotenze indukovaná subarachnoideální anestezií (SAIH) během císařského řezu je častá a může vést k negativnímu ovlivnění fetoplacentárního průtoku a kolapsu matky. Recentně, noradrenalin byl doporučen k prevenci a terapii SAIH, vzhledem na min. vzestup srdeční frekvence a srdečního výdeje. Ondansetron vede k redukci SAIH u pacientek podstupujících císařský řez (SC). Cílem studie bylo zhodnotit vliv efektivní profylaktické aplikace ondansetronu na incidenci SAIH, konzumpci NRA a nežádoucí efekty. Do prospektivní randomizované studie bylo celkem zařazeno 108 pacientek indikovaných k nekomplikovanému SC v subarachnoideální anestezii. Pacientům v intervenční skupině byl profylakticky aplikován ondansetron v dávce 8mg i.v. (n=54), pacientům v kontrolní skupině byl aplikován stejný objem FR, 5 minut před indukcí do subarachnoideální anestezie. Nebyl detekován signifikantní rozdíl mezi skupinami v demografických charakteristikách, nebo trvání operace. Nebyl detekován signifikantní rozdíl v incidenci SIAH mezi skupinami (p = 0.767), nicméně kumulativní délka hypotenze a kumulativní dávka NRA byla signifikantně vyšší v kontrolní skupině (p = 0.009, p = 0.009).  Nebyl identifikován rozdíl ve výskytu nežádoucích účinků mezi skupinami.

Závěrem: Aplikace ondansetronu v dávce 8mg 5 minut před indukcí subarachnoideální anestezie vedlo k redukci závažnosti SIAH, nicméně ne k jeho prevenci. 

Journal of Anesthesia https://doi.org/10.1007/s00540-017-2436-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %

Hypovitaminóza C u kriticky nemocných pacientů navzdory doporučenému příjmu v enterální a parenterální výživě
Anitra C. Carr, Patrice C. Rosengrave, Simone Bayer et al.

Vitamin C je eseciální ve vodě rozpustným mikronutrientem, který nemůže být syntetizován ani skladován v lidském organizmu. Je potentním antioxidantem s protizánětlivým efektem a má taky podůrnou imuno-suportivní roli. Předchozí práce upozornili, že hladiny vitaminu C jsou u kriticky nemocných pacientů nízké. V dané studii autoři testovali hladiny vitaminu C s ohledem na stav pacienta: infekce (septický vs. non-septický šok) a hladina zánětu (koncentrace CRP). Hladina vitaminu C byla taky hodnocena dle relativního enterálního, nebo parenterálního příjmu s cílem zhodnotit jestli standardní doporučené dávkování v intenzivní péči vede k adekvátní dodávce vitaminu C u kriticky nemocných pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 44 kriticky nemocných pacientů (24 septický šok, 17 non-septický šok, 3 nekategorizováni). Byla měřena hladina vitaminu C a hodnota CRP v průběhu 4 dnů a dále byla hodnocena dávka vitaminu C v enterální a parenterální výživě. Hypovitaminóza C se vyskytovala u všech testovaných pacientů (i.e., < 23 μmol/L, 17.8 ± 8.7 μmol/L), z dané kohorty byla u 1/3 pacientů detekovaná těžká hypovitaminóza až avitaminóza (i.e., < 11 μmol/L). U pacientů s hypovitaminózou byla zvýšená hladina CRP (P < 0.05). U pacientů v septickém šoku byla hodnota vitaminu C nižší a hodnota CRP vyšší ve srovnání s pacienty v non-septickém šoku (P < 0.05). Celkem u 40% septických pacientů byla detekovaná avitaminóza C ve srovnání s 25% u non-septických pacientů. Dané hladiny byly detekované přes dostatečný enterální, nebo parenterální příjem vitaminu C (stření dávka 125mg/d).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů se frekventně vyskytuje hypovitaminóza až avitaminóza C navdory dostatečné suplementaci. U pacientů v septickém šoku jsou hladiny vitaminu C významně redukovány ve srovnání s pacienty v non-septickém šoku, pravděpodobně vzhledem na zvýšený metabolizmus a systémovou zánětlivou odpověd organizmu. 

Carr et al. Critical Care (2017) 21:300

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Enterální nutrice u kriticky nemocných pacientů na neinvazivní ventilaci
Matthew K. Leroue, Ryan J. Good, Heather E. Skillman et al.

Cílem retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit praxi enterální nutrice u kriticky nemocných dětí na neinvazivní umělé plicní ventilaci. Do retrospektivní kohortové studie byli zařazeni pacienti na neinvazivní ventilaci (NIV) v odbodí 2014-2015 na pediatrické jednotce intenzivní péče (PICU). Primárním outcome byla iniciace enterální nutrice do 24 hodin od příjmu, sekundární outcome bylo dosažení cílové dávky nutrice, nežádoucí účinky (pneumonie, intubace, malpozice gastrické sondy), délka NIV a délka pobytu na PICU.

Z celkového počtu 562 pacientů, u celkem 54% pacientů byla přítomná alespoň jedna chronická nemoc a u 43% byla přítomná malnutrice v době příjmu. Nejčastější primární diagnóza byla bronchiolitis, nebo virová pneumonie. Median délky NIV byl 2 dny (2-4). Nějčastější nastavení NIV (83%) bylo CPAP nebo BIPAP. U celkem 64% pacientů byla enterální výživa zahájena v průběhu 24 hodin, a u 72% pacientů bylo dosaženo plného enterálního příjmu v intervalu 72 hodin od příjmu. Adekvátní kumulativní kalorický příjem byl dosažen u 49% a adekvátní příjem proteinů u 44% pacientů. Nejčastějším spůsobem enterální výživy bylo p.o. podání. Dle výsledky analýzy byla NIV metodou CPAP a BIPAP nezávisle asociovná s vyšší pravděpodobností nezahájení časné enterální nutrice.

Závěrem: U majority pacientů s NIV byla zahájená enterální nutrice během 24 hodin, nicméně jenom u téměř poloviny pacientů bylo dosaženo adekvátního kalorického příjmu a příjmu bílkovin v průběhu hospitalizace v intenzivní péče. 

Pediatr Crit Care Med 2017; 18:1093–1098

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Dexmedetomidin, ketamin vs. dexmedetomidin + ketamin v premedikaci pediatrických pacientů
Hui Qiao, Zhi Xie a Jie Jia

Předoperační anxieta je u pediatrických pacientů frekventní. Při použití dexmedetomidinu v premedikaci mají dětští pacienti tendenci probouzet se při separaci od rodičů a sedace nemusí být dostatečná k provedení invazivních procedur, kde může docházet k pohybům těla. Autoři testovali vliv kombinace dexmedetomidine (DEX) + ketamin k potlačení anxiety a zvýšení kooperace během zavádění i.v. vstupu u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 135 pacientů ve věku 2-5 let (ASA I-II) indikovaných k oftamologickému operačnímu výkonu. Pacienti byli randomizováni do skupiny s DEX (2.5 μg/kg skupina D), skupiny s orální ketaminem v dávce 3mg/kg a intranazálním DEX (2 μg/kg skupina DK) a skupiny s orálním ketaminem (6 mg/kg skupina K), vše aplikované 30 minut před operací. Byl sledován stupeň sedace 10 min. po aplikaci premedikace a emoční stav při separaci dítěte od rodičů a v době kanylace periférní žíly. Nežádoucí účinky byli sledovány v době 24 hodin po operaci. Primárním outcome byla úspěšná kanylace periférní žíly. Primární outcome byl dosažen u 47% pacientů v D skupině, 68% v K skupině a 80% pacientů v DK skupině (P = 0.006). Míra satisfakce při separaci od rodičů byla srovnatelná mezi skupinami. Výskyt nežádoucích účinků byl nejvyšší v K skupině  (nauzea a zvracení - P = 0.0041, respirační komplikace v perioperačním období P = 0.0032, pooperační psychiatrické/psychologické nežádoucí účinky, P = 0.0152).

Závěrem: Kombinace intranazálního dexmedetomidinu v dávce 2 μg/kg a orálního ketaminu v dávce 3mg/kg vedla u majority pediatrických pacientů k úspěšné kanylaci periférní žíly a dosažení uspokojivého emočního stavu při separaci od rodičů, co vedlo k hladkému úvodu do anestezie.  

Qiao et al. BMC Anesthesiology (2017) 17:158 DOI 10.1186/s12871-017-0454-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %