únor 2018

Profylaxe stresového vředu u kriticky nemocných pacientů s enterální výživou: systematické review a meta-analýza
Hui-Bin Huang, Wei Jiang, Chun-Yao Wang et al.

Farmakologická profylaxe stresového vředu (SUP) je doporučena u pacientů s vysokým rizikem gastrointestinálního krvácení (GI). Její efekt je nicméně nejasný u pacientů na enterální výživě. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv SUP na outcome kriticky nemocných pacientů na enterální výživě. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 7 studií (889 pacientů). Nebyl detekován statisticky významný rozdíl ve výskytu GIT krvácení (RR 0.80; 95% CI, 0.49 - 1.31, p = 0.37) mezi skupinami. SUP nemělo vliv na cekovou mortalitu RR 1.21; 95% CI, 0.94 - 1.56, p = 0.14), výskyt clostridiových infekcí (RR 0.89; 95% CI, 0.25 - 3.19, p = 0.86), délku hospitalizace v intenzivní péči (střední rozdíl 0.04 dnů; 95% CI, −0.79-0.87, p = 0.92), délku umělé plicní ventilace (střední rozdíl −0.38 dnů; 95% CI, −1.48 to 0.72, p = 0.50), nicméně bylo asociováno se zvýšeným rizikem nozokomiální pneumonie RR 1.53; 95% CI, 1.04 - 2.27; p = 0.03).

Závěrem: Výsledky analýzy poukazují na to, že farmakologická profylaxe stresového vředu u pacientů na enterální nutrici nevede k pozitivnímu ovlivnění outcome a je spojena s rizikem nozokomiální pneumonie.

 

Huang et al. Critical Care (2018) 22:20

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Výkonnost qSOFA skóre jako prognostického markeru u pacientů s infekcí mimo intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Jae-Uk Song, Cheol Kyung Sin, Hye Kyeong et al.

Efektivita qSOFA (quick Sequential (Sepsis-related) Organ Failure Assessment (qSOFA)) skóre k časné identifkaci  rizikových pacientů se suspektní infekcí zůstává kontroverzní. Autoři v meta-analýze testovali efektivitu qSOFA skóre mimo prostředí intenzivní péče ve srovnání se kritériami systémové zánětlivé odpovědi (SIRS). Do analýzy bylo celkem zahrnuto 23 studií (146 551 pacientů). K predikci nemocniční mortality byla senzitivita qSOFA skóre 0.51 a 0.86 pro SIRS kritériá. Specificita pro qSOFA byla 0.83, pro SIRS 0.29. Diskriminace pro nemocniční mortalitu mělo srovnatelné AUCs  (0.74 vs. 0.71; P = 0.816). K predikci akutní orgánové dysfunkce, ačkoliv AUC pro pozitivní qSOFA skóre bylo ve srovnání se SIRS vysoké (0.87 vs. 0.76; P < 0.001), celková senzitivita qSOFA skóre byla nízká (0.47). qSOFA skóre byla dále inferiorní ve srovnání se SIRS skóre k predikci příjmu pacientů do intenzivní péče (0.63 vs. 0.78; P = 0.121).

Závěrem: Pozitivní hodnota qSOFA skóre má vysokou specificitu u pacientů mimo prostředí intenzivní péče k časné detekci nemocniční mortality, akutní orgánové dysfunkce a příjmu do intenzivní péče, nicméně nízká senzitivita limituje její využítí v klinické praxi.

Song et al. Critical Care (2018) 22:28 DOI 10.1186/s13054-018-1952-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt haloperidolu na přežití kriticky nemocných pacientů s vysokým rizikem deliria: REDUCE studie
Mark van den Boogaard, Arjen J. C. Slooter, Roger J. M. Brüggemann et al.

Vliv profylaktické aplikace haloperidolu u kriticky nemocných pacientů je nejasný, obzvláště u pacientů s vysokým rizikem deliria. Cílem randomizované dvojitě zaslepené kontrolované studie bylo zhodnotit vliv profylaktické aplikace haloperidolu u pacientů s vysokým rizikem deliria (předpokládaná délka hospitalizace > 2 dny). Do studie bylo celkem zařazeno 1789 pacientů (2013-2016) léčených na 21 jenotkách JIP s běžně implementovanými metodami nonfarmakologické prevence deliria v Nizozemí. Pacientům byl aplikován haloperidol intravenózně v dávce 1mg 3x D (n=350), 2mg (732), nebo placebo (n=707). Primární outcome byl počet dnů přežití v prvních 28 dnech. Celkem bylo 15 sekundárních outcome včetně incidence deliria, 28-denního intervalu bez deliria a komatu, délka umělé plicní ventilace, délka pobytu v intenzivní péčí a délka hospitalizace.  Skupina 1mg haloperidolu byl předčasně ukončena pro bezvýznamnost. Nebyl detekován signifikantní rozdíl mezi 28-denním přežitím mezi skupinami (HR 1.003 (95%CI, 0.78-1.30, P=.82). Všech 15 sekundárních outcome nebylo statisticky významných mezi skupinami. Výskyt nežádouích účniků mezi 2mg Haloperidolu a placebem se nelišil (2 [0.3%] vs. 1 [0.1%]).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů s rizikem deliria nevedla profylaktická aplikace haloperidolu ve srovnání s placebem ke zlepšení 28-denního přežití. 

JAMA. 2018;319(7):680-690. doi:10.1001/jama.2018.0160

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Kratší versus delší doba skladování aplikovaných erytrocytárních koncentrátů u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Sofie L. Rygĺrd, Andreas B. Jonsson, Martin B. Madsen et al.

U pacientů v intenzivní péči (ICU) je často nutné aplikovat koncentráty erytrocytů (RBC) v rámci transfuzní terapie. Během skladování podléhají RBC a taky konzervační médium změnám, které můžou mít klinický dopad na pacienty. Aktuálně se danému tématu věnovalo několik studií, které sledovali vliv délky skladování RBC na outome kriticky nemocných pacientů. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit výsledky daných studií. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 7 studií (18 283 randomizovaných pacientů), z toho 2 studie (7504 pacientů) byli označeny jako nízko rizikové s nízkým rizikem bias. Z výsledků analýzy nebyl detekován rozdíl v outcome (mortalite) při srovnání aplikace RBC s kratší dobou skladování vs. delší dobou skladování (relative risk 1.04, 95% confidence interval (CI) 0.97–1.11; 7349 pacientů), nežádoucích účinků adverse events (1.26, 0.76–2.09; 7332 pacientů), nebo postransfuzních reakcí (1.07, 0.96–1.20; 7332 pacientů). Výsledky zůstaly neměnné při zahrnutí studií s rizikem bias do analýzy.

Závěrem: Vliv pozitivního efektu aplikace RBC s kratší dobou skladování nebyl u kriticky nemocných pacientů potvrzen.

Intensive Care Med (2018) 44:204–217

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Dexmedetomidin jako součást celkové anestezie u císařského řezu u rodiček s preeklampsií: efektivita a vliv na fetální outcome, randomizována dvojitě zaslepená studie
Ashraf M. Eskandr, Ahmed A. Metwally, Abd-Elrahman A. Ahmed et al.

Během celkové anestezie vede endotracheální intubace u pacientek s preeklampsií k zvýšené stimulaci sympatického nervového systému a vyplavení katecholaminů, co může následně vést k mateřským a neonatálním komplikacím. Autoři testovali vliv dexmedetomidinu (DEX) s cílem potlačit stresovou reakci na intubaci u pacientek s preeklampsií. Do dvojitě zaslepené studie byli zařazeny pacientky indikované k císařskému řezu s preeklampsií. Pacientky byli randomizovány do D1 a D2 skupiny ( bolus 1mg/kg/10 minut před operací, a následně infuze 0.4 a 0.6mg/kg/hod). U pacientů v kontrolní C skupině byl aplikován fyziologický roztok (FR). Primárním outcome byl efekt DEX na střední arteriální tlak (MAP) před indukci a v době 1 a 5 minut po intubaci, následně každých 5 min až 10 minut po extubaci. Sekundární outcome byla hodnota glykémie a sérového kortizolu (před indukci a 1 a 5 minut po intubaci), pooperační skóre bolesti (VAS), čas do prvního pooperačně aplikovaného analgetika, celková konzumpce analgetik, hodnota skóre sedace dle Ramsay sedation skóre, hladina dexmedetomidinu v mateřské a novorozenecké krvi, a APGAR skóre v 1 a 5 minutě. Ve všech sledovaných časech byla hodnota MAP a hodnota srdeční frekvence (HR) signifikantně nižší v D skupinách. V D2 skupině byla hodnota HR nižší ve srovnání s D1 skupinou. Hodnoty glykémie a kortizolu byli nižší v D1 a D2 skupině ve srovnání s C skupinou. Pacienti v D2 skupině byli výrazněji sledováni při příjmu na dospávací pokoj (PACU). Čas do prvního analgetika byl kratší v C skupině a hodnota VAS skóre byla v C skupině vyšší, vše ve srovnání s D1 a D2 skupinou (v době 1, 2, 3 a 5 hodin po operaci). Nebyl identifikován rozdíl v Apgar skóre mezi skupinami.

Závěrem: Aplikace DEX v dávce 0.4 a 0.6mg/kg/hod byla asociována s hemodynamickou a hormonální stabilitou bez negativního ovlivnění neonatálního outcome.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Vede cílená hemodynamická optimalizace a tekutinová terapie ke zlepšení perioperačního outcome? Systematické review a meta-analýza
Matthew A. Chong, Yongjun Wang, Nicolas M. Berbenetz a Ian McConachie

Aktuálně není jasné jestli cílená (GDT) terapie pozitivně ovlivňuje perioperační outcome pacientů. Do meta-analýzy byli zařazeny studie srovnávající GDT terapii a standardní terapii. Pacienti s traumatem a těhotné pacientky byli z analýzy vyřazeni. GDT terapie byla definovaná jako tekutinová a/nebo vazopresorická terapie titrovaná dle hemodynamických cílů (např. srdeční výdej). Mezi sledované hodnoty byla morbidita, mortalita a délka hospitalizace. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 95 studií (11 659 pacientů), nicméně jenom 4 studie byli hodnoceny s nízkým rizikem bias. Moderní GDT terapie vedla k redukci mortality ve srovnání se standardní terapii (OR 0.66, 95% confidence interval (CI) 0.50 - 0.87). GDT terapie vedla k redukci pneumonie (OR 0.69; 95% CI, 0.51 - 0. 92), AKI (OR 0.73; 95% CI, 0.58 - 0.92), ranných infekcí (OR 0.48; 95% CI, 0.37 - 0.63) a délky hospitalizace.

Závěrem: Perioperační GDT vedla k redukci mortality a morbidity. Kvalita studií zahrnutých do analýzy byla nízká až velmi nízká.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–15

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Angiografie s bikarbonátem a acetylcysteinem: vliv na outcome
S.D. Weisbord, M. Gallagher, H. Jneid et al.

Intravenózní aplikace bikarbonátu a orální podání acetylcysteinu jsou široce používané intervence s cílem prevence akutního renálního selhání (AKI). Jejich aplikace je nicméně asociovaná s nežádoucími účinky bez jasného průkazu benefitu. Cílem randomizované studie bylo zhodnotit vliv aplikace bikarbonátu a acetylcysteinu na prevenci vzniku AKI. Do studie bylo celkem zařazeno 5177 pacientů v riziku AKI. Pacienti byli randomizováni do skupiny s 1.26% bikarbonátem, nebo 0.9% NaCL a 5-dnů trvající terapii orálním acetylcysteinem, nebo placebem. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 4993 pacientů. Primární outcome byla mortalita, potřeba dialýzy, nebo perzistující vzestup sérového kreatininu o více jak 50% v době 90 dnů od intervence. Sekundární outcome byla incidence kontrastem-indukované AKI (CIN). Studie byla předčasně ukončena z důvodu absence pozitivního efektu v intervenční skupině (P = 0.33). Primární outcome byl detekován u 110 z 2511 pacientů (4.4%) v skupině s bikarbonátem vs. 116 z 2482 (4.7%) v skupině s NaCL (odds ratio, 0.93; 95% confidence interval [CI], 0.72 - 1.22;P = 0.62), u 114 z 2495 pacientů (4.6%) v skupině s acetylcysteinem vs. 112 z 2498 pacientů (4.5%) v kontrolní skupině (odds ratio, 1.02; 95% CI, 0.78 to 1.33; P = 0.88). Nebyl identifikován rozdíl ve výskytu CIN.

Závěrem: U pacientů s vysokým rizikem AKI podstupujících angiografii nebyl detekován benefit při aplikaci bikarbonátu vs. NaCL a orálního acetylcysteinu vs. placebo na mortalitu, nutnost dialýzy a pokles renálních funkcí v době 90 dnů od výkonu.

N Engl J Med 2018;378:603-14.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Limitace end-expiračního průměru v.cava inferior k predikci fluid responsiveness a vliv intra-abdominálního tlaku
Antoine Vieillard‑Baron, Bruno Evrard, Xavier Repessé et al.

Cílem multicentrické studie bylo zhodnotit diagnostickou schopnost hodnocení end-expiračního průměru v.cava inferior (IVCee) k predikci fluid responsiveness (pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu) a zhodnotit potenciální confounding faktor – intraabdominální tlak. Do studie bylo celkem zařazeno 540 pacientů na umělé plicní ventilaci v šokovém stavu, u kterých bylo provedeno ECHO vyšetření. Bylo hodnoceno IVCee, velocity time inegral (VTI) výtokového traktu levé komory (LVOT) a intraabdominální tlak (IAP). K reverzibilní volume expanzi byl použit passive leg raising test (PLR). Fluid responsiveness (FR) byla definována zvýšením VTI v LVOT o ≥ 10% 1 minutu po provedení PLR.  Celkem bylo analyzováno 423 pacientů (56% septický šok), z toho u 129 (30%) byl IAP ≥ 12 mmHg a 41% bylo FR. IVCee ≤ 13 mm predikovalo FR se specificitou 80% u 62 pacientů (15%), IVCee ≥ 25 mm predikovalo absenci FR se specificitou 80% u 61 pacientů (14%). 

Závěrem: Hodnocení IVCee u pacientů na umělé plicní ventilaci je možné, nicméně predikce FR je omezená a IAP je důležitý confounding faktor.

Intensive Care Med (2018) 44:197–203 https://doi.org/10.1007/s00134-018-5067-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Infuze fenylefrinu vs. bolusové podání k prevenci nauzey a zvracení během císařského řezu u obézních rodiček: randomizovaná kontrolovaná studie
Ronald B. George, Dolores M. McKeen, Jennifer E. Dominguez et al.

Hypotenze je frekventní během subarachnoideální anestezie (SA) u císařského řezu. Je spojena s výskytem nauzey, zvracení a fetální acidózou. V předchozím výzkumu, který hodnotil vliv fenylefrinu (FE) byli obézní pacietky vyloučeny z analýzy. V multicentrické randomizované dvojitě zaslepené studii autoři testovali vliv kontinuální aplikace FE vs. bolusové aplikace na výskyt intraoperační nauzey a zvracení (IONV) u obézních pacientek během císařskýho řezu. Do studie bylo celkem zařazeno 160 pacientek. Profylaktický FE byl aplikován v dávce 50ug/kg/min (titrován dle algoritmu), nebo bolusově v dávce 100ug. Hodnoty cílového systolického tlaku byli udržovány v rozmezí do 20% od bazální hodnoty. Primárním outcome byla incidence IONV. V skupině s kontinuální infuzí FE byl výskyt IONV signifikantně redukován (46% vs 75%,; relative risk [RR], 0.61; 95% [CI], 0.47 to 0.80; P.001), co bylo spojeno se signifikantní redukcí aplikace antiemetik intraoperačně (26% vs 42%, RR, 0.62; 95% CI, 0.40-0.97; P = 0.04), bez rozdílu ve výskytu zvracení (RR, 0.62; 95% CI, 0.40-0.97; P = 0.04). Pooperační zvracení bylo redukováno v době 2 hodiny od operace (11% vs 25%; RR, 0.44; 95% CI, 0.21-0.90; P = 0.02), nicméně nebyl detekován rozdíl v incidenci nebo závažnosti pooperační nauzey a potřeby antiemetik v době 24 hodin po operaci, nebo incidenci pooperačního zvracení v době 24 hod pooperačně. 

Závěrem: U obézních rodiček podstupujících císařský řez v subarachnoideální anaestezii, byla profylaktický infuze FE asociovaná s redukcí intraoperační nauzey a redukcí nutnosti podání rescue antiemetik současně s redukcí časného pooperačního zvracení.

Can J Anesth/J Can Anesth (2018) 65:254–262

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Intraoperační Esmolol jako adjuvans k perioperačním opioidům a pooperační redukci skóre bolesti: systematické review a meta-analýzy
Amanda M. Gelineau, Michael R. King, Karim S. Ladha et al.

Esmolol je ultrakrátký antagonista β-1 receptorů. Recentní data poukazují na jeho možnou roli v modulaci odpovědi na bolestivý podnět. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit jestli intraoperační aplikace esmololu vede k redukci konzumpce opioidů, nebo skóre bolesti. Hodnocení skóre bolesti proběhlo 1 hodinu po operaci. Celkem bylo to analýzy zahrnuto 23 studií. U celkem 433 pacientů z 7 studií vedla intraoperační aplikace esmololu k redukci intraoperační konzumpci opioidů (standardizovaný rozdíl −1.60; 95% confidence interval [CI], −2.25 až −0.96; P ≤ .001). U 659 pacientů v 12 studiích vedla aplikace esmololu k redukci konzumpce opioidů na dospávacím pokoji. U 688 pacientů (11 studií) nebyl detekován signifikantní rozdíl v pooperačním skóre bolesti 1 hodinu po operaci (SMD, −0.60; 95% CI, −1.44 to 0.24; P = .163).

Závěrem: Výsledky meta-analýzy poukazují, že aplikace esmololu vede k redukci intraoperační a pooperační komzumpci opioidů, bez ovlivnění pooperačního skóre bolesti.

Anesth Analg 2018;126:1035–49

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Kombinovaný preload koloidy + krystaloidy vs. krystaloidy během subarachnoideální anestezie k císařskému řezu: randomizovaná kontrolovaná studie
Mohamed Mohamed Tawfik, Amany Ismail Tarbay, Ahmed Mohamed Elaidy et al.

Opitmální tekutinový management u pacientek podstupujících císařský řez v subarachnoideální anestezii zůstává nejasný. Ultrazvukové vyšetření dolní duté žíly (IVC) je použivané k zhodnocení tekutinového stavu a predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu. Autoři v dvojitě zaslepené studie testovali vliv kombinace 500ml koloidního + 500ml krystaloidního preloadu vs. 1000ml krystaloidního preloadu k ovlivnění mateřské hemodynamiky.  IVC byla hodnocena za bazálních podmínek a dále dle protokolu po indukci subarachnoideální anestezie. Do studie bylo celkem zařazeno 200 ASA II rodiček indikovaných k císařskému řezu v subarachnoideální anestezii. Pacientky byli randomizovány do intervenční skupiny (500ml koloid + 500 ml krystaloid) a kontrolní skupiny (1000ml krystaloid). V případě poklesu systolického tlaku <90%, 80% (hypotenze), 70% (těžká hypotenze) byl aplikován bolus efedrinu v dávce 3, 5 a 10mg. IVC byla hodnocena ze subkostální dlouhé projekce v bazálním stavu, po 1 a 5 minutě po indukci subarachnoideální anestezie, po vybavení dítěte. Byl hodnocen maximální a minimální průměr, index kolapsibility (CI). Primárním outcome byla celková dávka efedrinu. Celkem bylo 198 pacientek validních. Medián dávky efedrinu byl 11mg (0-60mg) v intervenční skupině vs. 13mg (0-61mg)( P = .22.). Nebyl detekován signifikantní rozdíl mezi 2 skupinami v celkové dávce efedrinu, incidence hypotenze a těžké hypotenze, časem do 1 dávky efedrinu a neonatální Apgar skóre v 1 a 5 minutě. Maximální a minimální průměr IVC se zvětšili po indukci subarachnoideální anestezie, po vybavení dítěte a byli větší ve intervenční skupině.

Závěrem: Kombinace preloadu 500ml krystaloid + 500 ml koloid nevedlo k redukci celkové dávky efedrinu ve srovnání s 1000ml krystaloidu a nemělo vliv na jiný outcome rodičky, nebo dítěte.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Bezpečnost a efektivita perioperační aplikace hydroxyetylškrobu u pediatrických pacientů: systematické review a meta-analýza
Michael Thy, Juliette Montmayeur, Florence Julien-Marsollier et al.

Hydroxyethylškrob (HES) je efektivní k dosažení expanze intravaskulárního objemu. Poslední dobou jeho použití limitují bezpečnostní omezení pocházející z dat dospělé populace. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a nežádoucí účinky HESu u pediatrických pacientů v perioperačním období. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 9 studií (530 pacientů). Ve srovnání s jinými roztoky nebyl HES spojen s modifikací množství aplikovaných tekutin perioperačně [střední rozdíl 0.04; 95% CI (1.76 -1.84) ml kg/1], diurézou , nebo krevní ztrátou.

Závěrem: Intravaskulární expanze 6% HES-em nevedla k modifikace renálních funkcí, krevní ztráty, nebo nutnosti transfuzní terapie u pediatrických pacientů v perioperačním období.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–12

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Interskalenická vs. infraklavikulární-supraskapulární blokáda k artroskopii ramene: randomizovaná studie
Julian Aliste, Daniela Bravo, Roderick J. Finlayson et al.

Cílem randomizované studie bylo srovnat infraklavikulární-supraskapulární blokádu (ICBSSBs) jako alternativní blokádu, u které nedochází k blokádě bránice vs. interskalenickou blokádu (ISBs) u pacientů podstupujících artoskopii ramene. Primární hypotézou byla srovnatelná efektivita ICBSSB a ISB v době 30 minut po operaci, bez rizika negativní blokády bránice. Pacienti byli randomizováni do ISB skupiny (USG navigována blokáda, 20ml levobupivacainu 0.25% + adrenalin 5ug/ml) a skupiny s ICB (20ml) a SSB (10ml). Celkem 30 minut po aplikaci byla hodnocena funkce bránice – přitomnost hemidiafragmatické paralýzy. U všech pacientů byla operace provedena v celkové anestezii. Pooperačně bylo hodnoceno skóre bolesti v době 0.5, 1, 2, 3, 6, 12 and 24 hodin po operaci.  U pacientů v ISB bylo dosaženo nižších skóre bolesti v době 30 minut po operaci (medián rozdílu -4; 99% confidence interval [CI], -6 to -3), měli nižší kumulativní spotřebu morfinu (24 hodin, střední rozdíl -6.1 mg; 95% CI, -10.5 -1.6) a vyšší výskyt hemidiafragmatické paralýzy (18/20 vs 0/20 pacientů; P.001). Ačkoliv skóre bolesti v 1, 2 a 3 hodiny bylo nižší v ISB skupině, rozdíl nedosáhl statistické významnosti.

Závěrem: Ve srovnání s ICB-SSB byla ISB asociována s nižším skóre bolesti v době 30 minut po artroskopii ramene, v dalším pooperační období byla analgezie mezi skupinami srovnatelná.

Can J Anesth/J Can Anesth (2018) 65:280–287

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Anesteziologický management v peripartálním a postpartálním období u žen na tromboprofylaktické terapii, nebo vysokodávkované antikoagulační terapii
Lisa Leffert, Alexander Butwick, Brendan Carvalho et al.

Žilní trombembolizmus patří mezi vedoucí příčiny mortality rodiček ve Spojených státech amerických a tromboprofylaxe představuje klíčovou možnost prevence k redukci asociovaných úmrtí. Timing tromboprofylaxe má nicméně zásadní vliv na možnost a časování neuroaxiální analgezie a anestezie u žen před vaginálním porodem, nebo císařským řezem a taky u jiných porodnických operací. Cílem konsenzuálního stanoviska Society of Obstetric Anesthesia and Perinatology a American Society of Regional Anesthesia bylo vytvořit podrobné doporučení pro perinatologické podmínky k možnosti neuroaxiálních metod u pacientek na tromboprofylaktické a/nebo antikoagulační terapii. Aktuálně nejsou k dispozici data, nebo doporučení, který by stanovili risk vs. benefit neuroaxiální metody u pacientek na tromboprofylaktické terapii a/nebo antikoagulační terapii vs. riziko obtížného zajištění dýchacích cest. Aktuální dostupné guidelines nezohledňují specifika farmakokinetiky a farmakodynamicky antikoagulační terapie v dané subpopulaci. Cílem konsenzuálního stanoviska je poskytnout praktické doporučení k identifikace, přípravě a managementu těhotných pacientek na tromboprofylaktické terapii a/nebo antikoagulační terapii před, během a v poporodním období. Do rozhodování byl měl být zahrnut multidisciplinární tým, zohledněny EBM data týkající se farmakokinetiky a výskytu epidurálního hematomu v dané subpopulaci společně s preferenci pacienta k zhodnocení risk v.s. benefitu v dané klinické situaci.

 

Anesth Analg 2018;126:928–44

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Pozitivní end-expirační přetlak (PEEP) k minimalizaci atelektáz: randomizovaná studie
Erland Östberg, Arnar Thorisson, Mats Enlund et al.

Vícero metod protektivní plicní ventilace je aktuálně doporučovano u pacientů podstupujících operaci v celkové anestezii. Vliv jednotlivých komponent nicméně není jasný. Použití PEEP v perioperačním období zůstává kontroverzní. Autoři testovali hypotézu, že samotný PEEP je dostatečný k limitaci formace atelektáz během non-abdominální chirurgie. Do zaslepené randomizované studie bylo celkem zařazeno 24 zdravých dobrovolníků, kteří byli uvedeni do celkové anestezie s umělou plicní ventilaci (UPV) s hodnotou PEEPu 7, nebo 9 cmH20 v závislosti od BMI a hodnotou PEEP 0 cmH20. V průběhu studie nebyli prováděné recruitment manévry. Primární outcome byla hodnota plochy atelektáz stanovena pomocí CT vyšetření v transverzním zobrazení na konci operace, před vyvedením z anestezie. Hodnota oxygenace byla měřená pomocí analýzy krevních plynů - (PaO2/FIO2 ratio). Na konci operace byla hodnota atelektatické tkáně stanovena poměrem k funkční tkáni. Výsledná hodnota byla 1.8 (0.3

- 9.9) in the PEEP skupině a 4.6 (1.0 - 10.2)  ZPEEP skupině. Rozdíl dle mediánu byl 2.8% ((95% CI, 1.7 - 5.7%; P = 0.002). Oxygenace a eliminace CO2 byli v normálních hodnotách v PEEP skupině, nicméně obě byli negativně ovlivněny v PEEP skupině.

Závěrem: Během mimobřišní operace vede adekvátní hodnota PEEP k efektivní minimalizaci atelektáz u jedinců se zdravou plicní tkání a tím k udržení efektivní oxygenace. Rutinní provádění recruitment manévrů se proto zdá nepotřebně a měli by být používané jenom když existuje jasná indikace.

 

Anesthesiology 2018; XXX:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Balonkové endotracheální kanyly u dětí pod 3 kg: retrospektivní kohortová studie
Rebecca E. Thomas, Shripada C. Rao, Corrado Minutillo et al.

Balonkové endotracheální kanyly se stále častěji používají u pediatrických pacientů, nicméně aktuální data jsou limitována populaci ≥ 3-kg. Cílem observační studie bylo zhodnotit krátkodobý outcome pacientů s váhou < 3 kg při použití balonkových kanyl (MicroCuff) vs. bezbalonkových kanyl. Celkem 23 pacientů bylo v sledovaném období intubováno kanylou s balonkem, z toho 100% na operačním sále. Skupina pacientů s balonkovou kanylou byla srovnána s kontrolní skupinou, kde byli pacienti intubováni kanylou bez balonku. Mezi skupinami nebyl detekován rozdíl ve váze (median 2620 g vs 2590 g, diff in median = 10, 95% CI _120, 130), nebo délkou intubace (median 27 vs 44 hodin, diff in median = 17, 95% CI _5, 46), nicméně mezi skupinami byl identifikován rozdíl v gestačním věku (median 37 vs. 35 týdnů, diff in median = _1, 95% CI _2, 0) a postnatálním věku v době intubace (median 6 vs 0 dnů, diff in median = _4, 95% CI _10, _1). Nebyl detekován signifikantní rozdíl v nutnosti výměny kanyly (0/23 vs 4/23, P = .109, OR = 0.13, 95% CI 0.01, 1.41); úniku při ventilaci (0% [IQR 0%-12%] vs 0% [IQR 0%-5.5%], P = .201, diff in median = 0, 95% CI _5.5, 0); četnosti neplánované extubace (0/23 vs 2/23), výskytu atelektáz (4/23 vs 0/23), nebo postextubačního stridoru (1/23 vs 2/23).

 Závěrem: Balonkové endotracheální kanyly Microcuff můžou být bezpečně použité taky u pacientů <3kg, nicméně vzhledem na malý vzorek pacientů je potřeba prospektivních randomizovaných studií k potvrzení dané asociace.  

Pediatric Anesthesia. 2018;28:204–209.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Plicní objemy a recruitment u ARDS: srovnání supinní a pronační polohy
Hernan Aguirre‑Bermeo, Marta Turella, Maddalena Bitondo et al.

Aplikace pozitivního end-expiračního tlaku (PEEP) a pronační polohy (PP) jsou běžné intervence používané v managementu pacientů s težkým ARDS. Cílem studie bylo porovnat plicní objemy a vliv PEEP-em indukovaného recruitmentu při změně polohy ze supinní do pronační u pacientů s ARDS. Do studie byli zařazeni pacienti dle kritérii ARDS . Byla nastavena bazální hodnota PEEPu. S cílem zamezit hypoxemii byla hodnata FIO2 nastavena na 0.8 hodinu před začátkem intervence. End-expirační objem plic (EELV) a funkční reziduální kapacita(FRC) byla měřená pomocí washout dusíku. Po změření objemů byli pacienti přetočeni do PP a stejné měření proběhlo za jednu hodinu od změny polohy. Do studie bylo celkem zařazeno 23 pacientů a 20 bylo zahrnuto do analýzy. Změny polohy s SP na PP vedla k signifikantnímu vzestupu FRC (z 965 ± 397 na 1140 ± 490 ml, p = 0.008) a EELV (z 1566 ± 476 na 1832 ± 719 ml, p = 0.008),nicméně PEEP-em indukovaný recruitement nebyl statisticky rozdílný mezi skupinami (269 ± 186 ml v SP a 324 ± 188 ml v PP, p = 0.263). Dynamický strain byl redukován při změne SP na PP (PP (0.38 ± 0.14 na 0.33 ± 0.13, p = 0.040).

Závěrem: Pronační poloha vedla k zvýšení expirační objemů plic a redukci dynamického strainu.

Aguirre‑Bermeo et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:25

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

ARDS: diagnostika a terapie
Eddy Fan, Daniel Brodie, Arthur S. Slutsk

Syndrom akutního respiračního selhání (ARDS) je život-ohrožující onemocnění, které postihuje přibližně 200 000 pacientů v USA za rok a odpovídá za 75 000 úmrtí/rok. Celkem ARDS představuje 10% příjmů do intenzivní péče, co představuje ročně cca 3 miliony pacientů. Cílem review článku je popsat aktuální recentní data týkající se managementu (diagnostiky a terapie) ARDS v poslední 5 letech. Celkem bylo identifikováno 1662 citací a 31 origniálních článku. Berlinská klasifikace dělí ARDS na tři kategorie: mírné (200mmHg<PaO2/FIO2_300mmHg),, středně těžké (100mmHg<PaO2/FIO2_200mmHg),  a těžké (PaO2/FIO2<100mmHg). Mezi další kritériá patří akutní vznik (do 7 dnů), charakter edému a RTG/CR nález. Berlinská klasifikace má výrazně vyšší prediktivní hodnotu ve srovnání s předchozí Americko-Evropskou konsenzuální definicí. Základem managementu ARDS zůstává umělá plicní ventilace (UPV) s cílem minimalizovat ventilator-induced lung injury (VILI). Pronační poloha u pacientů s PaO2/FIO2<150 má pozitivní vliv na mortalitu.

JAMA. 2018;319(7):698-710. doi:10.1001/jama.2017.21907

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Srdeční zástava na operačním sále: Resuscitace a anesteziologický management: část 1
Vivek K. Moitra, Sharon Einav, Karl-Christian Thies et al.

Srdeční zástava na operačním sále a při sedaci během intervenčních výkonů má odlišnou etiologii (hypovolémie, vzduchová embolie a hyperkalemie) a rychlá a přesná diagnostika a management s modifikaci klasických algoritmů může pozitivně ovlivnit outcome.  Aktuálně jsou k dispozici limitována data popisující incidenci, příčiny, terapii a outcome pacientů s perioperační srdeční zástavou. Dané situace probíhají téměř výlučně v přítomnosti svědků, který jsou obeznámeni s pacientovou anamnézou a managementem operace. V dané situaci je vždy nutné současně zhodnotit diferenciální diagnostiku a terapeuticky intervenovat. Management je založen na expertním doporučení, fyziologické podstatě stavu a zhodnocení a pochopení situace, která vedla k srdeční zástavě. 

Anesth Analg 2018;126:876–88

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Srdeční zástava na operačním sále: část 2 – specifické situace v perioperačním období
Matthew D. McEvoy, Karl-Christian Thies, Sharon Einav et al.

Periprocedurální srdeční zástava (PPCA) je multifaktoriální skupina, kdy různá etiologie vyžaduje jiný terapeutický management, který se může lišit od standardního postupu - American Heart Association advanced cardiac life support algoritmu, který je založen především na datech pocházejících od pacientů s mimonemocničnou a nemocničnou srdeční zástavou mimo prostředí operačního sálu. Specificky etiologie PPCA může být na podkladě několika faktorů, na které musí anesteziolog promptně reagovat. Předchozí výzkum upozornil na nutnost kontinuálního vzdělávání a tréningu personálu k úspěšnému managementu daných krizových situací. Poslední dobou roste dostupná literatura popisující incidenci, příčiny, terapii a outcome typických příčin PPCA (maligní hypertermie, polytrauma, toxicita lokálních anestetik).

Anesth Analg 2018;126:889–903

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %