březen 2018

Hydrokortizon plus fludrokortizon pro dospělé pacienty v septickém šoku
D. Annane, A. Renault, C. Brun‑Buisson et al.

Septický šok je charakterizován deregulovanou odpovědí organizmu na infekci s buněčnou, oběhovou a metabolickou dysfunkci. Autoři v multicentrické dvojitě zaslepené randomizované studii s 2-2 faktoriální designem testovali vliv hydrokortizonu + fludrokortizonu (H+F), nebo hydrokortizonu + drotrecorgin alfa, který můžou modulovat odpověď organizmu na infekci a klinický outcome pacientů v septickém šoku ve srovnání s placebem. Primárním outcome byla 90-denní mortalita. Sekundární outcome byla mortalita v intenzivní péči, 28-denní mortalita a 180 dnů bez vazopresorické, nebo jiné orgánové podpory. Po stažení drotrecoginu z trhu pokračovala studie ve dvou skupinách. Celkem bylo do studie zařazeno 1241 pacientů. Celková 90-denní mortalita pacientů v skupině H+F byla 43% (264(614) a 49.1% (308/627) v kontrolní skupině (P = 0.03). Relativní riziko úmrtí v H+F skupině bylo 0.88 (95% confidence interval, 0.78-0.99). Mortalita v H+F skupině byla signifikantně nižší ve srovnání s kontrolní skupinou v době propuštění z intenzivní péče (35.4% vs. 41.0%, P = 0.04), propuštění v nemocnice (39.0% vs. 45.3%, P = 0.02) v na 180 den (46.6% vs. 52.5%, P = 0.04), nicméně nelišila se na 28. den (33.7% vs. 38.9%, P = 0.06). Počet dnů bez vazopresorů během 28 denního intervalu byl signifikantně vyšší v H+F skupině (17 vs. 15, P<0.001). Počet dnů bez orgánového selhání byl vyšší v H+F skupině (14 vs. 12 dnů, P=0.003). Výskyt komplikací byl srovnatelný mezi skupinami, až na hyperglykemii, která byla častejší v H+F skupině.  

Závěrem: U pacientů v septickém šoku, kterým byl aplikován hydrokortizon a fludrokortizon byla 90-denní mortalita nižší ve srovnání s kontrolní skupinou

N Engl J Med 2018;378:809-18. DOI: 10.1056/NEJMoa1705716

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
100 %

Glukokortikoidní terapie u pacientů v septickém šoku
B. Venkatesh, S. Finfer, J. Cohen et al.

Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit vliv terapie hydrokortizonem na mortalitu pacientů v septickém šoku. Pacientům v septickém šoku byl aplikován hydrokortizon (HCT) v dávce 200mg/den, nebo placebo po dobu 7 dnů, nebo do úmrtí, nebo do propuštění z intenzivní péče. Primárním outcome byla 90-denní mortalita. V sledovaném období 2013-2017 bylo do studie celkem zařazeno 3800 pacientů a následně do analýzy 3658 pacientů. Celková 90-denní mortalita pacientů v HCT skupině byla 27.9%  vs. 28.8% v kontrolní skupině (odds ratio, 0.95; 95% confidence interval [CI], 0.82 to 1.10; P = 0.50). Pacienti v HCT skupině měli kratší dobu reverze šokového stavu (medián trvání 3 vs. 4 dny hazard ratio, 1.32; 95% CI, 1.23 to 1.41; P<0.001), kratší dobu iniciální umělé plicní ventilace (6 vs. 7 dnů, hazard ratio, 1.13; 95% CI, 1.05 to 1.22; P<0.001), nicméně nebyl detekován signifikantní rozdíl v počtu dnů naživu, nebo počtu dnů bez umělé plicní ventilace mezi skupinami.

Závěrem: U pacientů v septickém šoku na umělé plicní ventilaci nevedla kontinuální infuze hydrokortizonu ke snížení 90-denní celkové mortality ve srovnání s placebem.

N Engl J Med 2018;378:797-808.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Balancované krystaloidy vs. fyziologický roztok u kriticky nemocných pacientů
Matthew W. Semler, Wesley H. Self, Jonathan P. Wanderer et al.

U kriticky nemocných pacientů jsou aktuálně používané jak balancované krystaloidy, tak fyziologický roztok. Vliv daných roztoků na klinickýc outcome není jasný. V pragmatické randomizované multicentrické studii byl srovnáván efekt fyziologického roztoku (FR) a balancovaného krystaloidy (Ringer laktát, nebo Plasmalyte) na 30-denní mortalitu a nežádoucí reakce – dysfunkci ledvin, nutnost RRT, přítomnost perzistující renální dysfunkce a AKI. Do studie bylo celkem zařazeno 15 802 pacientů, z toho 7942 pacientů v skupině balancované krystaloidy(BK) a 7860 pacientů v FR skupině. Nežádoucí ledvinné komplikace se vyskytli ve 14.3% v BK skupině vs. 15.4%  ve FR skupině (marginal odds ratio, 0.91; 95% confidence interval [CI], 0.84 až 0.99; conditional odds ratio, 0.90; 95% CI, 0.82 to 0.99; P = 0.04). Celková 30-denní nemocniční mortalita byla 10.3% v BK skupině vs. 11.1 v FR skupině (P = 0.06). Incidence nutnosti nové renální eliminační metody byla 2.5% vs. 2.9% (P = 0.08) a incidence perzistující renální dysfunkce byla 6.4% vs. 6.6% (P = 0.60).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů vedla terapie balancovanými krystaloidy k nižší celkové mortalitě, nižšímu výskytu RRT a perzistujícího renálního poškození ve srovnání s fyziologickým roztokem.

N Engl J Med 2018;378:829-39. DOI: 10.1056/NEJMoa1711584

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
96 %

Bedside ultrazvukové vyšetření k detekci malpozice centrálního venózního katetru a asociovaných komplikací: systematické review a meta-analýza
Jasper M. Smit, Reinder Raadsen, Michiel J. Blans et al.

Kanylace centrální žíly (CVC) patří mezi běžné výkony v intenzivní péči. Mezi nejčastější spojené komplikace patří malpozice a pneumothorax. Ačkoliv ultrazvuk je možnou potenciální metodou k detekci malpozice CVC, je aktuálně zlatým standardem RTG S+P. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu USG k detekci malpozice CVC a spojených komplikací. Primárním outcome byla specificita a senzitivita USG. Sekundární outcome byla prevalence malpozice a výskyt pneumothoraxu, možnost a časová náročnost USG vyšetření. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 25 studií (2548 pacientů a 2602 CVC). Specificita USG byla 98.9 (95% confidence interval (CI): 97.8–99.5) a senzitivita 68.2 (95% CI: 54.4–79.4).  USG vyšetření bylo možné u 96.8% pacientů. Prevalence malpozice a pneumothoraxu byla 6.8% a 1.1%. Střední čas k USG vyšetření byl 2.83 minuty (95% CI: 2.77–2.89 min) ve srovnání s středním časem RTG vyšetření - 34.7 min (95% CI: 32.6–36.7 min). 

Závěrem: Ultrazvuk poskytuje přesnou a efektivní diagnostiku k detekci malpozice centrálního venózního katetru a spojených iatrogenních komplikací, včetně pneumothoraxu. Výhodou USG ve srovnání s RTG je rychlejší provedení a absence radiace.

Smit et al. Critical Care (2018) 22:65

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Extrakce laryngeální masky v hluboké anestezii vs. při vědomí u pediatrických pacientů po tonsilektomii a riziko respiračních komplikací: randomizovaná kontrolovaná studie
A. Ramgolam, G. L. Hall, G. Zhang et al.

Laryngeální maska (LMA) je široce používanou supraglotickou pomůckou k zajištění dýchacích cest během tonsilektomií. Jsou k dispozici kontroverzní data týkající se timingu extrakce LMA vzhledem na riziko perioperačních respiračních komplikací.  Pacienti byli randomizováni do timingu extrakce LMA do skupiny v hluboké anestezii (>1 MAC sevofluranu v expirii) vs. při vědomí (anesteziologem na operačním sále, nebo na dospávacím pokoji). Primárním outcome byl výskyt perioperačních komplikací v průběhu pooperačního období. Sekundární outcome byl výskyt respiračních komplikací v průběhu jednotlivých fází pooperačního období. Do studie bylo celkem zařazeno 283 pacientů. Ačkoliv byl výskyt nežádoucí komplikací častější ve skupině při vědomí, nebyl statisticky významný [45% vs 35%, odds ratio (OR): 1.5, 95% confidence interval (CI): 0.9-2.5, P=0.09]. Nebyl detekován rozdíl v sekundárním outcome (během vyvádění z anestezie) [19 (14%) hluboká anestezie vs 25 (18%) při vědomí, OR: 0.74, 95%CI: 0.39-1.42, P=0.37], nicméně na na dospávacím pokoji byli nežádoucí respirační komplikace signifikantně častější u pacientů ve skupině s hlubokou anestezii [55 (39%) vs 37 (26%); OR: 1.85, 95%CI: 1.12-3.07, P=0.02].

Závěrem: Nebyl detekován rozdíl ve výskytu respiračních komplikací vzhledem na timing extrakce LMA (hluboká anestezie vs. při vědomí), nicméně na pooperačním pokoji byli signifikantně častější komplikace v skupině pacientů, kde byla LMA extrahována při vědomí.  

British Journal of Anaesthesia, 120 (3): 571e580 (2018)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Transnazální insuflace kyslíku (THRIVE) k oxygenaci pediatrických pacientů během apnoe: prospektivní randomizovaná studie
T. Riva, T. H. Pedersen, S. Seiler et al.

Transnazální zvlhčená rapidní insuflace kyslíku (THRIVE) představuje podání ohřátého a zvlhčeného kyslíku, nebo směsi kyslíku a vzduchu přes nazální kanylu při průtoku až 2l/kg/min. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit délku bezpečné apnoe při aplikaci THRIVE při koncentraci 100% a 30% ve srovnání se standardní oxygenoterapii. Do studie bylo celkem zařazeno 60 pacientů ve věku 1-6 let (10-20kg) podstupujících elektivní operačním výkon. Pacienti byli randomizováni do skupiny: 1 – low-flow 100% O2 (0.2l/kg/min), 2 – THRIVE 100% (2l/kg/min) a 3 – THRIVE 30/ (2l/kg/min). Primárním outcome byl čas do desaturace na 95%. Kritériá pro terminaci pokusu bylo dosažení hodnoty SATO2 95%, dosažení transkutánně měřeného pCO2 65mmHg a apnoe >10 minut. Median času apnoe byl 6.9 (5.7-7.8) v 1. skupině vs. 7.6 (6.2- 9.1) v skupině 2 a 3.0 (2.4-3.7) v skupině 3.  

Závěrem: Vysokoprůtoková nosní oxygenoterapie (2l/kg/min) nevedla u pediatrických pacientů k efektivnímu prodloužení doby bezpečné apnoe ve srovnání se standardní low-flow oxygenoterapii.  

British Journal of Anaesthesia, 120 (3): 592e599 (2018)

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efektivita a bezpečnost přednemocničného chlazení po mimonemocniční srdeční zástavě: systematické review a meta-analýza
Patrick J. Lindsay , Danielle Buell a Damon C. Scales

Mírná terapeutická hypotermie, nebo cílený teplotní management vede k pozitivnímu ovlivnění neurologického outcome pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou (OHCA). Mezinárodní doporučení silně doporučuje iniciaci TH v indikovaných případech u pacientů s OHCA, nicméně timing chlazení zůstává nejasný. Cílem systematického review a meta-analýzy randomizovaných kontrolovaných studií (RCTs) bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost iniciace TH u pacientů s OHCA v přednemocničním prostředí. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 10 studií (4220 pacientů). Nebyl detekován signifikantní rozdíl v primárním outcome – neurologický stav zotavení (risk ratio [RR] 1.04, 95% CI 0.93–1.15) mezi skupinami, nebo v sekundárním outcome – přežití do propuštění z nemocnice (RR 1.01, 95% CI 0.92–1.11). U pacientů s TH byla signifikantně nižší tělesná teplota při příjmu (mean difference − 0.83, 95% CI − 1.03 to − 0.63) a pacienti měli vyšší riziko opakované srdeční zástavy (RR 1.19, 95% CI 1.00 to 1.41). Nebyl detekován žádný rozdíl v přežití pacientů chlazených před- a intranemocničně při srovnání skupiny pacientů s defibrilovatelným a nedefibrilovatelným rytmem. 

Závěrem: Přednemocniční terapeutická hypotermie u pacientů s OHCA vedla k efektivnímu poklesu teploty v době příjmu, nicméně nevedla k pozitivnímu ovlivnění neurologického outcome, nebo celkového přežití a zvyšovala riziko opakované srdeční zástavy.

Lindsay et al. Critical Care (2018) 22:66

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Balancované krystaloidy versus fyziologický roztok u nekriticky nemocných dospělých pacientů
Wesley H. Self, Matthew W. Semler, Jonathan P. Wanderer et al.

Komparativní klinický efekt balancovaných krystaloidů a fyziologického roztoku je nejasný, obzvláště u pacientů mimo intenzivní péči. Cílem prospektivní pragmatické studie bylo zhodnotit efekt balancovaných krystaloidních roztoků (Ringer laktát, Plasmalyte, BKR) vs. fyziologického roztoku (FR) u pacientů na oddělení urgentního příjmu, kteří byli následně hospitalizování mimo intenzivní péče. Primárním outcome byl počet dnů mimo nemocnice (počet dnů naživu, před 28 dnem).  u  Comparative clinical effects of balanced crystalloids and saline are uncertain, Jako sekundární outcome byli definovány závažné ledvinné komplikace v 30-denním intervalu, mortalita, nutnost RRT, nebo perzistentního renálního poškození. Do studie bylo celkem zařazeno 13 347 pacientů a medián krystaloidů aplikovaných na oddělení urgentního příjmu byl objem 1079ml. Celkem u 88.3% pacientů byli aplikováno selektivně krystaloidy. Počet dnů mimo nemocnice se nelišil mezi skupinami. U pacientů v BKR byl nižší výskyt nežádoucích renálních komplikací (4.7% vs. 5.6%; adjusted odds ratio, 0.82; 95% CI, 0.70 to 0.95; P = 0.01).

Závěrem: U dospělých pacientů mimo intezivní péči léčených tekutinovou terapii na oddělení urgentního příjmu nebyl detekován signifikantní rozdíl v nemocniční mortalitě mezi balancovanými krystaloidy a fyziologickým roztokem.

N Engl J Med 2018;378:819-28. DOI: 10.1056/NEJMoa1711586

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
88 %

Poškození DNA a oxidativní stres při anestezii desfluranem a oxidem dusnatým vs. desflurane: prospektivní randomizovaná studie
Flávia R. Nogueira, Leandro G. Braz, Kátina M. Souza et al.

Aktuálně není dostatek dat popisujících efekt kombinace desflurane + oxid dusnatý (N20) vs. desflurane na oxidativní stres a genetický kód pacientů (DNA). Cílem studie bylo porovnat efekt anestezie desfluranem s/bez N20 na poškození DNA (primární outcome) a inoxidativní stres (sekundární outcome) u pacientů podstupujících miniinvazivní operační výkon. Do prospektivní randomizované studie bylo celkem zařazeno 40 pacientů ASA 1 ve věku 18-50 let indikovaných k elektivní septoplastice. Pacienti byli randomizováni do skupiny s desfluranem (n=20), nebo desfluranem+N20 (n=20). Vzorky krve k testováni byli odebrány před úvodem do anestezie (T1), 1,5 hodiny po indukci do anestézie (T2) a první pooperační den ráno (T3). Bazální a oxidativní poškození DNA (fomamidopyrimidin-DNAglykosyláza k detekci oxidovaných purinů a endonukleáza III k detekci oxidovaných pyrimidínů) byla vyšetřena pomocí comet assay. Oxidativní stres byl hodnocen pomocí peroxidace lipidů (4-hydroxynonenal a 8-iso-prostaglandin F2α [8-isoprostane] , karbonylace proteinů a hodnocení antioxidační obrany (spektrometrie Fe-redukční antioxidační síly). Nebyl detekován rozdíl v poškození DNA mezi skupinami (−1.7 [95% CI, −7.0 až 3.5]), oxidaci DNA pyrimidinů (−1.8 [95% CI, −12.5 až 8.9]), purinů, (−1.9 [95% CI, −13.9 až 10.1]), 4-hydroxynonenalů (−0.2 [95% CI, −2.8 až 2.4]), 8-isoprostanů (549 [95% CI, −2378 až 3476]), carbonylace proteinů  (0.2 [95% CI, −2.1 až 2.3]), nebo síle Fe-redukční antioxidační kapacity (24 [95% CI, −52.0 až 117.2]).

Závěrem: Aplikace N20 v 60% k desfluranu nevedlo ke zvýšenému poškození DNA, nebo negativnímu ovlivnění redoxní kapacity ve srovnání s desfluranem (bez N20).

Anesth Analg 2018;126:1198–205

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Nazální kanyla k preoxygenaci obličejovou maskou: randomizovaná cross-over studie k porovnání průtoku kyslíku
David McQuade, Matthew R. Miller a Clare Hayes-Bradley

Kritická perioda emergentní anestezie je zabranění vzniku hypoxémie v průběhu apnoické oxygenace v průběhu rapid sequence induction (RSI). Preoxygenace pomocí obličejové masky a ambuvaku (BVM), nebo pomocí anesteziologického okruhu může být akcelerováno pomocí nazální kanyly (NC) v případě přítomného úniky kolem obličejové masky. NC je dále doporučena v době apnoické oxygenace po indukci a současně může být aplikována před samotnou preoxygenaci. Nicméně doporučený průtok kyslíku NC a jestli NC samotná nevede k zhoršení úniku není jasné. Autoři přináší prospektivní randomizovanou kontrolovanou cross-over studii ke srovnání efektu NC na průtok kyslíku během preoxygenace. Studie byla provedena na zdravých dobrovolnících a byla srovnávaná BVM a NC při průtoku 0 (NC0), 5 (NC5), 10 (NC10) a 15l 02/min (NC15). Primárním outcome byla hodnota Etco2 po 3 minutové preoxygenaci. Nebyl detekován signifikantní rozdíl mezi NC15, NC10 a BVM ve 3. minutě. U pacientů v NC0 a NC5 byla hodnota ETCO2 signifikantně nižší ve srovnání s NC15, NC10 a BVM (−7% [95% confidence interval {CI}, −4% až −10%).

Závěrem: Nazální kanyla s průtokem 0 a 5l/min při manuální ventilaci obličejovou maskou negativně ovlivní průtok kyslíku a neměla by být v klinické praxi v dané situaci používaná. Nazální kanyla při 15l/min vede k rychlejšímu dosažení ETCO2 již v 1. minutě, nicméně je potřeba zvážit cost vs. benefit vzhledem na dyskomfort pacienta při daném průtoku.    

Anesth Analg 2018;126:1214–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Intraoperační hypotenze je asociována k rizikem AKI u pacientů podstupujících nekardiochirurgickou operaci:observační studie
Linn Hallqvist, Fredrik Granath, Elin Huldt a Max Bell

Perioperační AKI (akutní renální selhání) je frekventní a vede k negativní ovlivnění morbidity a mortality. Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit vliv perioperační hypotenze na výskyt perioperačního AKI v sledovaném období 2012-2013 a 2015-2016. Do studie byli zařazeni všichni pacienti podstupující elektivní nonkardiochirurgickou operaci. Byli sledovány předoperační rizikové faktory (komorbidity), intraoperační kritické události (hypotenze definovaná jako 40-50% pokles systolického tlaku z bazální hodnoty tlaku trvající alespoň 5 minut a pooperační data. Pacienti s feochromocytomem byli vyloučeni ze studie. Primární outcome byl výskyt AKI v průběhu prvních 2 pooperačních dnů. Celkem bylo do studie zařazeno 470 pacientů, z toho u 127 došlo k rozvoji AKI (27%) v perioperačním období. AKI bylo asociováno s mužským pohlavím [(66 vs. 48%) P<0.001], vyšší hodnotou perioperačního kreatininu (81 vs. 73 mmol l_1, P=0.003), hodnotou ASA>II (54 vs. 42%, P=0.014) a předoperační hypertenzi (54 vs. 40%, P=0.005). Během operace bylo detekováno více epizod hypotenze v skupině pacientů s AKI (>40%, 70 vs. 57%,P=0.013; >50%, 20 vs. 12%, P=0.024) a vyšší krevní ztrátou (800 vs. 400 ml, P<0.001). Pooperační byla u pacientů s AKI výrazně pozitivní tekutinová bilance (3123 vs. 2700 ml, P<0.001) a 30-denní mortalita (4 vs. 1%, P<0.005). Dle výsledku analýzy byla intraoperační hypotenze (redukce systolického tlaku p více jak 50%) s 2 násobně vyšším rizikem AKI OR 2.27,  95% CI, 1.20 až 4.30, P=0.013.

Závěrem: U pacientů podstupujících nekardiochirurgickou operaci je vysoká incidence perioperačního AKI. Intraoperační hypotenze je signifikantní rizikový faktor.  

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:273–279

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Doporučení k managementu tracheální intubace u kriticky nemocných pacientů
A. Higgs, B. A. McGrath, C. Goddard et al.

Cílem doporučení je popsat a definovat strategii k optimalizaci oxygenaci, airway managementu a tracheální intubace u kriticky nemocných pacientů. Doporučení vznikli v návaznosti na výsledky auditu NAP4 - 4th National Audit Project of the Royal College of Anaesthetists and Difficult Airway Society. Doporučení jsou založené na EBM datech s cílem zlepšit outcome pacientů a upozornit na lidský faktor na rozdíl od implementace nových pomůcek s cílem zlepšit efektivitu. Je kladen důraz na roli stresu v airway týmu a klade se důraz na plánování a komunikaci v týmu. Je doporučen modifikovaný rapid sequence induction. Optimální management kombinuje vícero plánu a inkorporuje elementy Vortex přístupu.

British Journal of Anaesthesia, 120 (2): 323e352 (2018)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Dávkování lokálních anestetik v regionální anestezii u pediatrických pacientů: analýza 40 121 bloků v PRAN databáze
S. Suresh a G. S. De Oliveira Jr.

Dostupné data týkající se adekvátní dávky lokálního anestetika (LA) k regionální anestezii (RA) u pediatrických pacientů jsou limitována. Cílem analýzy prospektivních data databáze Pediatric Regional Anesthesia Network (PRAN) bylo zhodnotit variabilitu dávkování LA v RA a zhodnotit potenciální toxicitu dávek LA. Byla analyzována data z PRAN registru v intervalu 2007-2015. Celkem bylo identifikováno 40 121 periferních blokád. Byla identifikována vysoká variabilita v dávkování v rozmezí 5-10x rozdílu dávky. U 2 pacientů byla identifikována toxická reakce, co vede k incidenci 0.005% (CI 95%, 0.001-0.015%). U žádného pacienta nebyla identifikována krátkodobá, nebo dlouhodobá komplikace nebo nežádoucí následek.

Závěrem: Byla detekována signifikantní variabilita v dávkování lokálních anestetik během regionální anestezie, nicméně riziko toxické reakce zůstává extrémně nízké. Výsledky studie poukazují na nutnost formulace doporučení a vytvoření dávkovacího schématu pro pediatrické pacienty, kterým je aplikována regionální anestezie.

British Journal of Anaesthesia, 120 (2): 317e322 (2018)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Biomarkery k predikci nutnosti eliminační terapie u akutního renálního selhání: systematické review a meta-analýza
Sebastian J. Klein, Anna K. Brandtner, Georg F. Lehner et al.

Akutní renální selhání (AKI) je frekventní diagnózou u kriticky nemocných pacientů a často vede k nutnosti renálních eliminačních metod (RRT). Ideální podmínky a timing zahájení RRT zůstává nejasný. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu dostupných biomarkerů k predikci nutnosti RRT u pacientů s AKI. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 63 studií (15 928 pacientů, medián 122.5 pacientů/studie). Celkem 41 studií posuzovalo celkem 13 různých biomarkerů, z toho nejrozsáhlejší data jsou aktuálně k dispozici pro NGAL (neutrophil gelatinaseassociated lipocalin). Celková AUCs NGAL v moči a v krvi 0.720 (95% CI 0.638–0.803) a 0.755 (0.706–0.803). AUCs sérového kreatininu a cystinu C byli 0.764 (0.732–0.796) a 0.768 (0.729–0.807). Z markerů derivovaných z moči interleukin-18, cystatin C, produkt tkáňového inhibitoru metalloproteinázy-2 a insulin growth factor binding protein-7 vykazovali AUCs 0.668 (0.606–0.729), 0.722 (0.575–0.868), a 0.857 (0.789–0.925).      

Závěrem: Ačkoliv vícero biomarkerů ukazuje na slibnou efektivitu v predikci nutnosti RRT u kriticky nemocných pacientů s AKI, aktuální síla evidence je nedostatečná k cílení managementu timingu AKI dle jejich predikce.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5126-8

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Vliv pokračující terapie ACE-inhibitory a sartany v přeoperačním období: systematické review a meta-analýzy
Qiong Ling, Yu Gu, Jiaxin Chen, Yansheng Chen et al.

Pacienti medikující inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACEi), nebo blokátory receptoru pro angiotenzin II (ARB) jsou náchylní k výskytu nežádoucích účinků jako např. hypotenze, nebo dokonce refrakterní hypotenze během anestezie, v případě, že terapie není vysazena. Jestli ACEi a ARB vysadit, nebo ponechat v chronické terapii před anestezií není aktuálně jasné. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efekt pokračování v terapii vs. vysazení terapie ACEi, nebo ARB v perioperačním období. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 13 studií. U pacientů medikujících ACEi, nebo ARB bylo vyšší riziko vzniku hypotenze (RR = 1.41, 95% CI: 1.21–1.64), nicméně nebyl detekován rozdíl ve výskytu abnormalit ST úseku, myokardiálního poškození, infarktu myokardu, CMP, kardiálních komplikací, AKI, nebo úmrtí (RR = 1.25, 95% CI: 0.76–2.04).

Závěrem: V dostupné literatuře, nebo dle výsledků analýzy nebyla detekována žádná dostatečná evidence k vysazení ACEi/ARB v den operace, nicméně anesteziologové by měli myslet na potenciální riziko hypotenze u dané skupiny pacientů, která by měla být aktivně a efektivně léčená.

Ling et al. BMC Anesthesiology (2018) 18:26

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Kombinace blokády n.ischiadicus a n.femoralis k endoprotéze kolenního kloubu: meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Andres Zorrilla‑Vaca, Jinlei Li

Blokáda femorálního nervu (FNB) vykazuje ve srovnání s pacientem kontrolovanou analgezii (PCA) v pooperačním období u pacientů po endoprotéze kolenního kloubu vyšší efektivitu. Vliv komplementární blokády n.ischiadicus (SNB) zůstává nejasný. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit přínos SNB k FNB blokádě u daných pacientů a zhodnotit efektivitu single shot SNB vs. kontinuální blokády. Byli hodnoceny skóre bolesti v klidu a při pohybu (4, 12, 24, 48 a 72 hodině), konzumpce opioidů v režimu PCA, délka hospitalizace a incidence nauzey  a zvracení. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 10 studií (514 pacientů). V SNB skupině byla detekována signifikantní redukce skóre bolesti v 4 hodině (SMD = − 0.94, 95% CI − 1.42 až− 0.47, P < 0.001, I2 = 76.5%) ve srovnání s kontrolní skupinou. Konzumpce opioidů v době 24 a 48  hodin pooperačně  byla v SNB skupině signifikantně nižší  (SMD = − 0.60, 95% CI − 1.01 --− 0.17, P = 0.01, I2 = 69.1%, SMD = − 1.04, 95% CI − 1.46 - − 0.61, P < 0.001, I2 = 43.4%). K hodnocení vlivu single-shot vs. kontinuální blokády byli analyzovány 3 studie, kde kontinuální SNB blokáda vedla k redukci skóre bolesti v době 24 a 48 hodin (SMD = -0.77, 95% CI − 1.10 - − 0.45, P < 0.001, I2 = 0%, SMD = − 0.69, 95% CI − 1.01-− 0.36, P < 0.001, I2 = 0%), nicméně tento efekt nebyl statisticky významný v době 12 hodin po operaci (SMD = − 0.34, 95% CI − 0.73 - − 0.06, P = 0.10, I2 = 0%).

Závěrem: Závěry meta-analýzy potvrzují pozitivní efekt blokády n.ischiadicus jako komplementární blokády k n.femoralis u pacientů po totální endoprotéze kolene. Kombinace blokády FNB a SNB se zdá být optimální analgetickou volbou pro pacienty s vysokým rizikem a vysokou předpokládanou komzumpci opioidů po endoprotéze kolene.

Journal of Anesthesia https://doi.org/10.1007/s00540-018-2480-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
72 %

Vliv periintubační antibiotické profylaxe na výskyt časné pneumonie u vysoce rizikových pacientů
Timothy D. Lewis, Kelly A. Dehne, Kathryn Morbitzer et al.

Výskyt časné pneumonie (EOP) u kriticky nemocných pacientů s neurologickým postižením po intubaci je významný a je s negativním ovlivněním outcome. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit outcome pacientů a výskyt EOP před a po zavedení profylaktického protokolu EOP, kterého součástí je aplikace jednorázové dávky ceftriaxonu periintubačně.  Do studie byli zařazeni pacienti přijati do neurointenzivní péče v období 8/2014 – 10/2016 a byli následně intubováni a uměle ventilováni po dobu min. 72 hodin. Do studie bylo celkem zařazeno 172 pacientů. Implementace protokolu EOP vedla k signifikantní redukci výskytu mikrobiologicky potvrzené EOP ve srovnání s kontrolní skupinou (7.4 vs 19.8%, p = 0.026). Nicméně, profylaxe EOP nevedla k redukci kombinované incidence mikrobiologicky potvrzené, nebo klinicky suspektní EOP (32.2 vs 37.4%, p = 0.523). Nebyl detekován rozdíl ve výskytu pozdní pneumonie (34.6 vs 26.4%, p = 0.25), nebo výskytu virulentních kmenů (19.8 vs 14.3%, p = 0.416). Nebyl detekován rozdíl v délce intubace, v délce hospitalizace, v délce pobytu v intenzivní péči, nebo délky ATB terapie v intenzivní péči. Nemocniční mortalita byla vyšší v intervenční skupině ve srovnání s kontrolní skupinou (45.7 vs 29.7%, p = 0.04).

Závěrem: Podání single dávky antibiotika periintubačně může vést k redukci incidence mikrobiologicky potvrzené EOP u pacientů s neurologickým poškozením, kteří jsou intubováni min. 72 hodin. Táto profylaktická strategie nevedla k zvýšenému růstu virulentních kmenů, nebo ve výskytu pozdní pneumonie. Tento postup nicméně nebyl spojen s redukci trvání antibiotické terapie v intenzivní péči, nebo pozitivním ovlivněním outcome pacientů.

Neurocritical Care https://doi.org/10.1007/s12028-017-0490-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

FAST: review a možnosti využití pro anesteziology
Jacob Pace, Robert Arntfield

Implementace point-of-care ultrazvukového (USG) vyšetření u pacientů s traumatem poskytuje rychlou akutní diagnostiku stavu a vede k plánování následného managementu. Protokol USG zobrazení u traumatu (Focused Assessment with Sonography in Trauma =FAST) je široce adaptován v akutní traumatologii napříč celým spektrem specializacií. Cílem FSAT zobrazení je detekce významné patologie, které vede k oběhové nestabilitě včetně hemoperitonea, hemoperikardu, hemothoraxu a pneumothoraxu. Vyšetření je integrální součástí primárního zhodnocení traumatizovaných pacientů a jedným ze základních aplikací point-of-care ultrazvuku. Cílem review článku je sumarizovat možnosti aplikace FAST vyšetření se zaměřením na anesteziologii.

Can J Anesth/J Can Anesth (2018) 65:360–370

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Extrakorporální membránová oxygenace u předpokládaného obtížného zajištění dýchacích cest: case report a systematické review
Gemma Malpas, Orlando Hung, Ainslie Gilchrist et al.

Ačkoliv je extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) efektivní metoda oxygenace u pacientů s respiračním (oxygenačním) selháním, její implementace do algoritmu obtížného zajištění dýchacích cest není stanoveno. Autoři přináší case report obtížného zajištění dýchacích cest (difficult airway) na podkladě těžké glotické stenózy z důvodu karcinomu štítné žlázy, kde vedlo VV ECMO k zlepšené oxygenace před definitivním zajištěním dýchacích cest. Autoři dále provedli systematické review s cílem identifikovat případě kde VV ECMO bylo použito jako metoda oxygenace z důvodu difficult airway.

Celkem bylo identifikováno 36 článků věnujících se danému tématu a ECMO, nebo mimotělný oběh (CPB) bylo zahájené z důvodu obstrukce dýchacích cest. Etiologie pacientů s kritickou obstrukcí DC byla různorodá: tracheální tumory (31%), tracheální stenózy (20%), nádory hlavy a krku (20%). Ve všech případech vedla aplikace CPB, nebo VV ECMO k pozitivnímu ovlivnění outcome a propuštění pacientů do domácí péče, bez závažných komplikací. Ačkoliv majorita lékařů je trénovaná v základních technikách zajištění dýchacích cest, včetně ventilace obličejovou maskou, použití supraglotických pomůcek, tracheální intubace, nebo dokonce invazivního vstupu do trachey/laryngu, všechny dané metody jsou výrazně limitovány u pacientů s preexistující těžkou obstrukci dýchacích cest. ECMO by mělo být zvažováno u pacientů s těžkou až úplnou obstrukcí DC z důvodu onemocnění trachey, nebo ventrální strany krku. Daný postup může být esenciální k zajištění dostatečné oxygenace a následné zajištění dýchacích cest může probíhat v kontrolovaném prostředí.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-018-1099-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Efekt paracetamolu na tělesnou teplotu u kriticky nemocných dětí: retrospektivní analýza 50 000 dávek
Samiran Ray, Libby Rogers, MMath et al.

Paracetamol je široce používaným lékem v pediatrické intenzivní péči. Ačkoliv randomizované kontrolované studie potvrzují jeho účinnost v redukci tělesné teploty u dospělých pacientů, daný efekt v pediatrické populaci kriticky nemocných nebyl kvantifikován. Cílem retrospektivní observační kohortové studie bylo zhodnotit vliv podání paracetamolu na tělesnou teplotu. Do studie byli zařazeno pacienti s tělesnou teplotou ≥ 38°C, nebo pacienti, kterým byl podán paracetamol v sledovaném 40-měsičním období 2012-2015. Celkem bylo identifikováno 58 177 podání paracetamolu a teplota po podání byla dokumentována ve 53 084 případech. Teplota po aplikaci poklesla průměrně o 0.11°C (95% CI, 0.09–0.14°C) 4 hodiny po aplikaci, po adjustaci na váhu a závažnost onemocnění. U pacientů se zvýšenou teplotou poklesla teplota po aplikaci paracetamolu průměrně o 0.78°C (95% CI, 0.74–0.82°C). Pokles teploty byl detekován taky u pacientů bez aplikace paracetamolu průměrně o 0.88°C (95% CI, 0.85–0.92°C).

Závěrem: Podání paracetamolu je spojeno se signifikantním poklesem teploty u pacientů se zvýšenou tělesnou teplotou, nicméně k poklesu teploty může v podmínkách pediatrické intenzivní péče dojít taky jiným mechanizmem.

Pediatr Crit Care Med 2018; 19:204–209

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
64 %

Management pacientů s vysokým rizikem plicní embolie: review
Takeshi Yamamoto

Vysoko riziková plicní embolie (PE) je život-ohrožující onemocnění spojené v významnou morbiditou a mortalitou. Většina úmrtí pacientů v šokovém stavu nastává během prvních pár hodin od iniciální prezentace PE a rychlá diagnostika a terapie je proto esenciální k záchraně života. Masivní PE se manifestuje jako akutní selhání pravé komory (RV) s hypoxii. Tlakové přetížení RV je predominantně způsobené interakci mezi mechanickou plicní vaskulární obstrukci a výchozím stavem kardiopulmonálního systému. CT angiografie umožnuje adekvátní vizualizaci trombembolů plic až do úrovně segmentálního větvení, ale taky dilataci RV jako marker dysfunkce RV. Bedside ECHO je akceptovatelná diagnostická alternativa u pacientů v šokovém stavu, ačkoliv nevede přímo k diagnostice PE, může zhodnotit míru přetížené RV a její dysfunkci. ECMO může být eventuální terapeutickou možností u pacientů s cirkulačním selháním na podkladě PE. Trombolytická terapie je všeobecně akceptovanou metodou léčby u nestabilních pacientů s vysokým rizikem PE, ačkoliv trombolytika nemůžou být aplikována v plné dávce u pacientů s rizikem krvácení. U daných pacientů je možná alternativní terapie pomocí přímé katetrové terapie. Daná metoda je miniinvazivní alternativa chirurgické embolektomie. Může být prováděná s minimální dávkou trombolytik, nebo bez a může kombinovat řadu postupů včetně katetrové fragmentace, embolektomie vzhledem na rozsah trombu dle plicní angiografie. Hybridní přímá katetrová terapie je spojena s redukci tachykardie, redukci plicních arteriálních tlaků, zlepšením výměny plynů a pozitivním ovlivněním outcome. Chirurgická embolektomie je metodou volby při kontraindikacích, nebo selhání trombolýzy.  

Yamamoto Journal of Intensive Care (2018) 6:16

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 1
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
64 %