duben 2018

Efektivita a bezpečnost sugammadexu a neostigminu k reverzi neuromuskulární blokády u dospělých pacientů: Cochrane review a meta-analýza
A.-M. Hristovska, P. Duch, M. Allingstrup et al.

Cílem systematického review a Cochrane meta-analýzy bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu sugammadexu a neostigminu k reverzi neuromuskulární blokády u dospělých paientů. Sledovaný outomce byl: čas zotavení z prvního záškubu train-of-four ratio (TOFr) > 0.9; čas zotavení z hodnoty post-tetanic count (PCT) 1-5 na hodnotu to train-of-four ratio > 0.9, riziko a výskyt nežádoucích účinků.  Do analýzy bylo celkem zahrnuto 41 studií (4206 pacientů). Čas reverze z TOF 2 na hodnotu TOFr > 0.9 byl 2.0 minuty při dávce 2mg/kg sugammadexu a 12.9 minuty při dávce 0.05mg(kg neostigminu (MD 10.2 ,95%CI:8.5–12.0). Čas reverze blokády z PTC 1-5 na hodnotu TOFr > 0.9 byl 2.9 minuty pří dávce 4mg/kg sugammadexu a 48.8 minuty při dávce 0.07 mg/kg neostigminu (MD (95%CI) 45.8 (39.4–52.2)). Ve skupině sugammadexu byl signifikantně nižší výskyt nežádoucích reakcí ve srovnání s neostigminem (RR 0.60, CI 95%:0.49–0.74, NNT 8). Specificky bylo redukováno riziko bradykardie (RR 0.16, 95%CI:0.07–0.34, NNT: 14), pooperační nauzei a zvracení (RR 0.52, 95%CI: 0.28–0.97, NNT 16), příznaků pooperační reziduální paralýzy (RR 0.40, 95%CI:0.28–0.57, NNT: 13). Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v riziku závažných nežádoucích účinků (RR 0.54, 95%CI 0.13–2.25). Závěrem: Sugammadex vedl k rychlejší reverzi blokády a byl asociován s menším výskytem nežádoucích reakcí.

Anaesthesia 2018, 73, 631–641

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
88 %

Periférní nervové blokády u pacientů s frakturou krčku femuru: Cochrane review
Joanne Guay, Martyn J. Parker, Richard Griffiths et al.

Cílem review bylo zhodnotit efektivitu a přínos regionální anestezie (RA) a periférních nervových blokád (PNB) k perioperační a pooperační analgezii u pacientů s frakturou krčku femuru. Sledované parametry byla hodnota bolesti při pohybu 30 minut po indukci blokády, výskyt poruchy vědomí, infarktu myokardu/ischémie, pneumonie, mortality, času do první mobilizace a náklady na terapii.  Do analýzy byli zahrnuty studie s PNB u pacientů starších 16 let s frakturou krčku femuru. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 8 studií (373 pacientů). PNB vedli k redukci bolesti při pohybu 30 minut od aplikace (standardized mean difference, −1.41 (95% confidence interval [CI], −2.14 to −0.67; vysoká kvalita evidence). Efekt byl závislý od koncentrace lokálního anestetika (p< .00001). Dle 7 studií nebyl identifikován rozdíl ve výskytu akutní poruchy vědomí (RR .69 (95% CI, 0.38–1.27; velice nízká kvalita evidence). Dle analýzy 3 studií (131 pacientů) byli PNB asociovány s redukcí rizika pneumonie (RR , 0.41 (95% CI, 0.19–0.89; NNT 7, střední kvalita evidence). Nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl v riziku ischémie myokardu, nebo mortality ve sledovaném 6-mesičním intervalu, ačkoliv počet pacientů byl nedostatečný k stanovení daných 2 outcome. Na základě analýzy 2 studií (155 pacientů) vedli PNB k redukci času do prní mobilizace po operaci (MD −11.25 hodin (95% CI, −14.34 to −8.15 hodin; střední kvalita evidence). Dle analýzy 1 studie (75 účastníku) byli náklady na terapii při single shot blokádě nižší ve srovnání se standardní péči (MD −3.48 (95% CI, −4.23 to −2.74; střední kvalita evidence).

Závěrem: Dle výsledků analýzy vede regionální anestezie/analgezie k redukci bolesti při pohybu 30 minut od indukce blokády. Střední síla evidence potvrzuje redukci rizika pneumonie, redukci času mobilizace a redukci nákladů na péči při single-shot blokádě.

Anesth Analg 2018;126:1695–704

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Přínos a rizika rutinní anesteziologické tamponády: doporučení pro zavádění a počítaní tamponád: systematické review
V. Athanassoglou, A. Patel, B. McGuire et al.

Tamponáda je běžně zaváděná anesteziologem po indukci do celkové anestezie u pacientů na zubní, maxilofaciální, nebo ORL operaci. Evidence týkající se dané praxe je nicméně insuficientní, obzláště ve světle case reportů popisujících rutinované tamponády na konci operace. Společnost pro obtížné zajištění dýchacích cest (DAS), Britská společnost pro orální a maxilofaciální chirurgii (BAOMS) a Britská ORL společnost neidentifikovala jednou studii, která by dokumentovala benefit zavedení tamponády anesteziologem, při současné identifikaci vícero případů závažných komplikací (závažná obstrukce dýchacích cest a minimální jeden případ úmrtí), včetně doporučení jak se vyhnout komplikacím v běžné praxi. Vzhledem na dané fakta aktuálně dané společnosti v konsenzuální stanovisku nadále nedoporučují rutinní inserci tamponády u pacientů v celkové anestezii.

Anaesthesia 2018, 73, 612–618

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Prokalcitoninem-cílená vs. standardní antimikrobiální terapie u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýzy se zaměřením na iniciaci antibiotik, ukončení ATB terapie a kombinovanou strategii
Simon W. Lam, Seth R. Bauer,Robert Fowler et al.

Vícero studií popisuje prokalcitoninem-cílenou (PCTT)  antibiotickou (ATB) terapii k iniciaci, přerušení, nebo kombinaci obou postupů u pacientů v intenzivní péči. Je k dispozici taky více meta-analýz, které se věnovali daném tématu, nicméně jejich výsledky jsou nekonzistentní, vzhledem na vysokou heterogenitu studií a klinických případů. Cílem aktuální meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu PCTT v managementu ATB terapie. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 15 studií (1624 pacientů). Identifikované RR pro krátkodobou mortalitu dle iniciace, ukončení a kombinace ATB terapie dle PCT bylo 1.00 (95% CI, 0.86–1.15,;p = 0.91), 0.87 (95% CI, 0.77–0.98; p = 0.02) a 1.01 (95% CI, 0.80–1.29; p = 0.93). Prokalcitoninem řízené vysazení ATB a kombinovaná strategie byli asociovány s redukcí délky ATB terapie (–1.26 dne [p < 0.001] a –3.10 d [p =0.04]). Nebyl detekován rozdíl ve sledovaných outcome.   

Závěrem: Při hodnocení prokalcitoninem-cílené ATB terapie u kriticky nemocných pacientů nebyl detekován rozdíl v krátkodobé mortalitě, nicméně v podskupině pacientů, kde byl PCT požít k timingu vysazení ATB byla mortalita redukována.  

Crit Care Med 2018; 46:684–690

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efektivita a bezpečnost Prokalcitoninem-cílené terapie u pacientů se suspektní, nebo prokázanou sepsi: systematické review a meta-analýzy
Irena Iankova, Philippe Thompson-Leduc, Noam Y. Kirson et al.

Sepse zůstává vedoucí příčinou mortality pacientů v intenzivní péči. Ačkoliv je časná iniciace ATB terapie s redukci asociované mortality, jsou antibiotika podávána často zbytečně dlouho, co vede k suboptimální terapii a riziku následné ATB rezistence. Je k dispozici literatura, která popisuje korelaci prokalcitoninu (PCT) a infekci, co může být použito k timingu vysazení ATB. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost PCT-cílené ATB terapie u pacientů v sepsi.  Mezi sledované parametry byla délka ATB terapie, celková mortalita a délka hospitalizace v intenzivní péči. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 10 studií (3489 pacientů). U pacientů v PCT-cílené ATB terapii byla délka ATB terapie signifikantně kratší  (7.35 vs. 8.85 d; weighted mean difference, –1.49 d; 95% CI, –2.27 až –0.71; p < 0.001). PCT-cílená ATB terapie neměla vliv na mortalitu (risk ratio, 0.90; 95% CI, 0.79–1.03; p = 0.114), délku hospitalizace v intenzivní péči (11.09 d vs. 11.91 d; weighted mean difference, –0.84 d; 95% CI, –2.52 až 0.84; p = 0.329).

Závěrem: U dospělých pacientů se suspektní, nebo prokázanou sepsi vedla PCT-cílená ATB terapie k redukci délky ATB terapie bez negativního ovlinění outcome.

Crit Care Med 2018; 46:691–698

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Dexmedetomidin jako součást celkové anestezie u pacientek k císařskému řezu s preeklampsií: randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Ashraf M. Eskandr, Ahmed A. Metwally, Abd-Elrahman A. Ahmed et al.

Endotracheální intubace během celkové anestezie u pacientek s preeklampsií vede k stimulaci sympatického nervového systému a uvolnění katecholaminů, co může vést k ohrožení matky a novorozence. Cílem studie bylo zhodnotit vliv dexmedetomidinu na potlačení stresové reakce a hemodynamické odpovědi na tracheální intubaci u pacentů s preeklampsií. Do dvojitě zaslepené studie bylo celkem zařazeno 60 pacientek s preeklampsii, které podstoupili císařský řez v celkové anestezii. Pacientky byli randomizovány do 3 skupin: D1 a D2 skupina, kde byl pacientkám aplikována infuze 1mg/kg/10 minut dexmdetomidinu a následně byla zahájena kontinuální infuze 0.4mg/kg (D1) a 0.6mg/kg (D2), v kontrolní (C) skupině byl aplikován fyziologický roztok (FR). Primárním outcome byl efekt dexmedetomidinu na střední arteriální tlak (MAP) před úvodem do celkové anestezie (CA), 1 a 5 minut po intubaci a 5 a 10 minut po extubaci. Sekundární outcome byla hodnota glykémie a hodnota sérového kortizolu (měřená před indukcí do CA a 1 a 5 minut po intubaci), pooperační skóre bolesti (VAS), čas do podání prvního analgetika, celková spotřeba analgetik, hodnota skóre sedace – Ramsay sedation score, hladina sérového dexmedetomidinu v séru matky a v placentární krvi a hodnota Apgar skóre novorozence (1 a 5 minuta). Ve všech sledovaným intervalech byla hodnota MAP a srdeční frekvence signifikantně nižší v D1 a D2 skupině. V D2 skupině byla srdeční frekvence nižší ve srovnání s D1 skupinou. Hodnota glykémie a sérového kortizolu byla signifikantně vyšší v C skupině. Pacienti v D2 skupině byli více sedováni. Čas do první analgetické terapie byl delší v D1 a D2 skupině a hodnoty VAS skóre byli nižší v DEX skupinách ve srovnání v C skupinou. Celková konzumpce morfinu byla nižší v D1 a D2 skupině. Nebyl detekován rozdíl v Apgar skóre mezi skupinami, a hladina dexmedetomidinu v mateřském séru a placentární žíle byla vyšší v D2 skupině ve srovnání s D1 skupinou.

Závěrem: Aplikace dexmedetomidinu v dávce 0.4 a 0.6mg/kg/hod byla asociována s hemodynamickou a hormonální stabilitou, bez nežádoucích účinků na matku, nebo plod.  

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:372–378

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Časná versus standardní iniciace renálních eliminačních metod po negativní odpovědi na furosemidový stres test u pacientů s AKI (FST studie)
Nuttha Lumlertgul, Sadudee Peerapornratana, Thananda Trakarnvanich et al.

Timing iniciace renálních eliminačních metod (RRT) u pacientů s akutním renálním selhání (AKI) zůstává kontroverzní, kde časná iniciace může vést k nadbytečné a neindikované RRT a pozdní iniciace může vést k negativnímu ovlivnění outcome pacientů. Furosemidový stres test (FST) může predikovat potřebu RRT a proto by mohl být efektivní k vyloučení pacientů s nízkým rizikem při posuzování timingu RRT. Do multicentrické studie s cílem zhodnotit efektivitu k identifikaci pacientů s vysokým rizikem a nutnosti inciace RRT bylo celkem zařazeno 162 pacientů. FST byl proveden v formě 1mg/kg bolusu furosemidu u pacientů bez chronické terapie furosemidem a 1,5mg/kg u pacientů medikujících furosemid v chronické medikaci. Non-respondéři (diuréza <200ml/2hod) byli následně randomizováni do skupiny s časnou iniciací RRT (do 6 hodin) a snandardní (kontrolní skupiny), kde byla RRT iniciována dle urgence situace. FST byl proveden u všech pacientů. Z celkového počtu 44 FST-respondérů byla následně RRT iniciována jenom u 13.6% případů (6/44) ve srovnání s 78.3% pacientů s non-respondéřské skupiny (47/60), u kterých došlo k úmrtí, nebo k zahájení RRT. Ve skupině FST nonrespondérů byla časná RRT zahájená u 98.3% pacientů ve srovnání s 75% v kontrolní skupině. Adherence s protokolem byla 94.8% v časné (intervenční skupině) a 100% v kontrolní skupině. Nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl ve 28-denní mortalitě (62.1 versus 58.3%, P = 0.68), 7-denní tekutinovou bilanci, nebo dependenci na RRT v době 28 dnů od zařazení do studie. Hypofosfatémie se vyskytovala častěji ve skupině s časnou RRT.

Závěrem: Furosemidový stres test byl efektivní k identifikaci pacientů k následné randomizaci dle timingu iniciace RRT.

Lumlertgul et al. Critical Care (2018) 22:101

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Endovaskulární okluze aorty při resuscitaci na oddělení urgentního příjmu u pacientů s traumatickým hemoragickým šokem: série případů
Ryota Sato , Akira Kuriyama, Rei Takaesu et al.

Endovaskulární balonková okluze aorty během resuscitace (REBOA) je alternativní miniinvazivní metoda u pacientů s extrémně těžkým hemoragickým šokem. V posledních letech má její implementace do terapie daných stavů vzrůstající trend, nicméně její efektivita zůstává kontroverzní. Cílem retrospektivní studie traumatizovaných pacientů, u kterých byla REBOA aplikována v terciárním centru v období 2013-2017 bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost daného postupu. Do studie bylo celkem zařazeno 24 pacientů s mediánem věku 52 let (interquartile range (IQR) 36.5–62.5), 17 (70.8%) bylo mužského pohlaví a u 23 (95.8%) bylo přítomné tupé (nepenetrující) poranění. Celkové 24-hodinové přežití bylo 50% (n=12) a celkové přežití bylo 41.7% (10/24). REBOA byla ve všech případech zahájená na oddělení urgentního příjmu bez flouroskopické kontroly. Asociované komplikace byli mezenteriální ischémie (n=1, 4.2%), ischémie dolních končetin (n=1, 4.2%) a zavedení REBOA do místa poraněné hrudní aorty (n=3, 12.5%).

Závěrem: REBOA je efektivní alternativní metodou k kontrole masivního krvácení u traumatizovaných pacientů s hemoragickým šokem. Je nicméně nutné myslet na potenciální možné komplikace jako poranění hrudní aotry, nebo ischémii končetin, protože REBOA je zaváděná na oddelění urgentního příjmu, bez přítomnosti traumatologa, nebo zobrazovacích technik.

Sato et al. Critical Care (2018) 22:103

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Intraoperační lidokain k prevenci nauzey a zvracení u pediatrických pacientů po elektivní tonsilektomii: randomizovaná kontrolovaná studie
Ghislaine C. Echevarría, Fernando R. Altermatt, Sebastian Paredes et al.

Pooperační nauzea a zvracení (PONV) je frekventní komplikací u pediatrických pacientů podstupujcích tonsilektomii. U dospělých pacientů vedla aplikace lidokainu k redukci PONV po břišních operací. Cílem prospektivní randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit antiemetický efekt lidokainu jako adjuvans v průběhu celkové anestezie (CA) u pediatrických pacientů po elektivní ORL operaci. Do dvojitě zaslepené randomizované studie bylo celkem zařazeno 92 pacientů (ASA I-II ve věku 2-12 let) indikovaných k elektivní tonsilektomii. Anestezie byla standardizována a pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny s lidokainem (1.5mg/kg během 5 minut a následně v dávce 2mg/kg/hod) a kontrolní skupiny s fyziologický rozotokem (FR). Primárním outcome byl výskyt PONV v prvních 24 hodinách.  Sekundární outcome byla plasmatická hladina lidokainu a pooperační skóre bolesti. Primární outcome byl dostupný pro 91 pacientů. V intervenční skupině byl výskyt PONV 60.8% (28 z 46) a v kontrolní 82.2% (37 z 45) (95%CI 2.8-38.8, p=0.024). Průměrná hladina lidokainu byla  3.91mg/ml.

Závěrem: Intravenózní lidokain vedl k redukci výskytu PONV u pediatrických pacientů podstupující elektivní tonsilektomii.

 

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:343–348

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Deeskalace antimykotik u kriticky nemocných pacientů se suspektní invazivní kandidovou infekcí:incidence, asociované faktory a bezpečnost
Karim Jaffal, Julien Poissy, Anahita Rouze et al.

Antimykotická terapie je frekventní u kriticky nemocných pacientů, ačkoliv jenom u minority daných pacientů je následně prokázaná mykotická infekce. Antimykotika mají významné nežádoucí účinky včetně toxicity, rizika vzniku rezistence a vysokých nákladů na péči. Empirická antimykotická terapie u daných pacientů je pořád variabilní.Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit incidenci, asociované faktory a bezpečnost deeskalace antimykotické terapie u kriticky nemocných pacientů. Do studie byli zařazeni pacienti hospitalizováni v intenzivní péči v období 2012-2013 s délkou hospitalizace >5 dnů, u kterých byla iniciována antimykotická terapie z důvodu suspektní, nebo prokázané invazivní Candidové infekce.  Deeskalace byla definována jako změna iniciální systémové antimykotické terapie (kromě flukonazolu) na triazoly, nebo vysazení terapie  do 5 dnů od iniciace. Celkem bylo do studie zařazeno 190 pacientů, u kterých byla antimykotická terapie nasazena empiricky (55%), preemptivně (27%), nebo cíleně (24%). Antimykotika byla aplikována v pořadí: Caspofungin (53%), flukonazol (43%), vorikonazol (4%) a liposomální amfoptericin (0,5%). Deeskalace byla přítomná u 38 pacientů (20%). Invazivní plicní ventilace byla nezávisle asociována s nižší deeskalací (OR 0.25 [95% CI 0.08–0.85], p = 0.013). Délka antimykotické terapie byla signifikantně kratší u pacientů s deeskalací (med [IQR] 6 (5, 18) vs. 13 dnů (7, 25), p = 0.023). Nebyl detekován rozdíl mezi délkou umělé plicní ventilace (22 [5–31] vs. 20 dnů [10–35], p = 0.43), délce hospitalizace v intenzivní péči (25 [14–40) vs. 25 dnů [11–40], p = 0.99), ICU-mortality (45 vs. 59%, p = 0.13) a 1-roční mortality (55 vs. 64%, p = 0.33) u pacientů s deeskalací a u pacientů bez deeskalace antimykotické terapie.

Závěrem: Deeskalace antimykotické terapie byla detekována u 20% pacientů na systémové antimykotické terapii pro suspektní, nebo prokázanou invazivní kandidovou infekci. Umělá plicní ventilace  byla nezávisle asociována s nižším procentem deeskalace. Deeskalace antimykotické terapie u kriticky nemocných pacientů se zdá být bezpečná.

Jaffal et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:49

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Infuze dexmedetomidinu jako analgetického adjuvans během laparoskopické cholecystektomie: randomizovaná kontrolovaná studie
Kateryna Bielka , Iurii Kuchyn, Volodymyr Babych et al.

Dexmedetomidin (DEX) má sedativní, sympatikolytický a analgetický účinek, co může být využito s cílem zlepšit analgezii, modelovat hemodynamickou odpověď na intubaci a indukci penumoperitonea a redukovat nežádoucí účinky spojené s analgetickou terapií opioidy. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost DEX infuze během elektivní laparoskopické cholecystektomie (LSK CHCE). Do randomizované, kontrolované studie bylo celkem zapojeno 60 pacientů podstupujících LSK CHCE v období 5/2016-6/2017. Pacienti (ASA I-II) byli randomizováni do D skupiny (0.5 μg/kg/h DEX od indukce do extubace) a do C skupiny (kontrolní skupina, FR). Primárním cílem byla efektivita analgezie a hodnota pooperační konzumace morfinu. Sekundární outcome byl čas do rescue analgetické terapie, intraoperační konzumpce fentanylu, čas od konce operace do extubace, délka pobytu na ICU, délka hospitalizace, skóre bolesti v době 3,6,12 a 24 hodin po operaci a incidence perzistující pooperační bolesti. Peroperační infuze DEX vedla k signifikantnímu poklesu konzumpce morfinu (p = 0.001), nižší incidenci těžké pooperační bolesti (odds ratio [OR] 9, 95% confidence interval [CI] 1.1–77, p = 0.04) a signifikantně delšímu času do první rescue analgetické terapie (p = 0.001). Pacienti v D skupině měli taky signifikantně nižší intraoperační spotřebu fentanylu (p = 0.001), kratší čas od konce operace do extubace (p = 0.001) a nižší incidenci perzistující pooperační bolesti (OR 14.5, 95% CI 1.7–122, p = 0.005). Incidence PONV byla nižší v D skupině (OR 5, 95% CI 1.1–26, p = 0.005). Median skóre bolesti se nelišil mezi skupinami ve sledovaných časech, a nebyl detekován rozdíl v délce pobytu na ICU, nebo délce hospitalizace mezi skupinami. Incidence hypertenze byla signifikantně vyšší v kontrolní skupině (OR 13.8, 95% CI 4–48, p < 0.0001). Výskyt hypotenze a bradykardie byl srovnatelný mezi skupinami.

Závěrem: Intraoperační infuze dexmedetomidinu je bezpečná a efektivní a vede k amplifikaci analgezie během elektivní LSK CHCE. Infuze DEX vedla k redukci počtu pacientů s těžkou pooperační bolestí, k redukci pooperační konzumpace morfinu a prodloužila čas efektivní pooperační analgezie.     

Bielka et al. BMC Anesthesiology (2018) 18:44

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Plicnicový arteriální katetr: je stále aktuální?
Daniel De Backer a Jean-Louis Vincent

Cílem review článku bylo popsat aktuální roli plicnicového katetru (PAC) k hemodynamickému monitoringu kriticky nemocných pacientů. PAC má významnou roli k diagnostice a managementu hemodynamických alterací u kriticky nemocných pacientů. V posledních 30 letech došlo k výrazné redukci použití PAC v klinické praxi vzhledem na rozvoj alternativních monitorovacích technik jako transpulmonální termodiluce a echokardiografie spolu s publikací několika randomizovaných studií, které neprokázali zlepšení outcome pacientů s PAC ve vícero případech. Je jasné, že PAC není indikován v široké populaci kriticky nemocných, jeho místo je nicméně pořád nezastoupitelné v případě oběhového a/nebo respiračního selhání obzvláště v kombinaci s plicní hypertenzí, nebo levostrannou srdeční dysfunkcí. Stejně jako u každé jiné metody, vyžaduje PAC klinickou zkušenost při zavádění a interpretaci výsledků. Limitované použití PAC vede k nedostatečné expozici u mladých lékařů a sester, kteří mají jenom limitovanou klinickou zkušenost s plicnicovým katetrem, co může vést k suboptimální péči a nárůstu komplikací.

Závěrem: Plicnicový katetr má pořád významnou úlohu při kardiopulmonální monitoraci kriticky nemocných pacientů.

Curr Opin Crit Care 2018, 24:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Akutní známky mozkového poškození na magnetické rezonanci (MRI) u pacientů po srdeční zástavě asociované s neurologickým outcome
E. Wallin , I.-M. Larsson, M.-L. Kristofferzon et al.

Zobrazení magnetickou rezonancí (MRI) ve diffusion-weighted imaging (DWI) má vysokou prediktivní hodnotu u komatózních pacientů po srdeční zástavě (CA). Autoři v prospektivní observační studii popisují nálezy na MRI u pacientů při vědomí a v komatu po srdeční zástavě léčených cílenou terapeutickou hypotermií (TTM) s cílenou tělesnou teplotou 32–34°C po dobu 24 hodin a následně vyšetřovaných v 6 měsičním neurologickém sledování.  Neurologický outcome byl sledován dle  Cerebral Performance Categories škály. Celkem bylo do studie zařazeno 46 pacientů, u kterých bylo provedeno MRI mozku v době 3-5 dnů od srdeční zástavy. U pacientů s dobrým neurologických outcome byli detekovány jenom minimálni změny, predominantně frontálně a perietálně. Akutní hypoxicko-ischemické změny na MRI včetně DWI byli asociované s negativní prognózou (P = 0.007). Dané změny byli predominantně v šedé hmotě (hluboko, nebo kortikálně), s, nebo bez ovlivnění bíle hmoty mozkové. Léze v okcipitální, temporální, hluboké šedé hmotě a v mozečku byli nejvíce asociovány s negativní outcome.

Závěrem: Extenzivní akutní hypoxicko/ischemické změny na MRI zobrazenív kortikální krajině, hluboké šedé hmotě a mozečku společně s nízkým difuzním koeficientem byli asociované s negativním neurologickým outcome pacientů po srdeční zástavě. U pacientů s dobrým neurologickým outcome byli detekovány minimální změny predominantně ve frontální a perietální oblasti.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 62 (2018) 635–647

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Renální eliminanční metody u kriticky nemocných pacientů:kdo, kdy, proč a jak?
Melanie Meersch a Alexander Zarbock

Zvyšující se incidence akutního renálního selhání (AKI) vede k zvýšené potřebě renálních eliminančních metod (RRT). Vzhledem na heterogenitu dat a pacientů není jasná odpověď u koho, kdy, proč a jak zahájit RRT. Kriticky nemocní pacienti jsou vystaveni vícero rizikovým faktorů pro vznik AKI. Obzvláště těžké tekutinové přetížení je asociované s negativním ovlivněním outcome a může být považována za trigger k inciaci RRT. V případě absence život-ohrožujících komplikací je při zvážení časné iniciace RRT nutno zvážit taky potenciální negativní účinky RRT. Kontinuální eleminační techniky jsou z důvodu lepší hemodynamické stability a možnosti přesnější kontroly bilance tekutin preferovány u kriticky nemocných pacientů. Preferované místo zavedení dialyzačních katetrů jsou jugulární a femorální žíla. Ačkoliv data jsou pořád relativně slabá, regionální citrátová antikoagulace je aktuálně superiorní ve srovnání se systémovou heparinizaci. Nejlepší management RRT zůstává nedefinován. Kontinuální RRT s regionální citrátovou antikoagulaci s katetrem zavedeným v jugulární žíle  je preferovaná metoda u kriticky nemocných pacientů s akutním renálním selháním.

Curr Opin Anesthesiol 2018, 31:151–157

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Aktualizované doporučení k managementu maligní hypertemie
Sheila Riazi, Natalia Kraeva, Philip M. Hopkins et al.

Cílem review článku bylo sumarizovat aktuální dostupné data k časné identifikaci a managementu maligní hypertermie (MH), které jsou základem k pozitivnímu ovlivnění outcome pacientů s danou život ohrožující komplikací. Maligni hypertermie je genetické onemocnění myocytů, které vede k poruše kalciové homeostázy. MH se může projevit nespecificky ve formě hypermetabolické reakce, která, v případě, že terapie dantrolenem není zahájená okamžitě, může být fatální. Rapidní zhodnocení situace a vyloučení jiných potenciálních příčin vede k časnému stanovení diagnózy a umožní okamžitou terapii, co vede k redukci asociovaných komplikací včetně renálního selhání, kardiální dysfunkce, diseminované intravaskulární koagulace a úmrtí. Po stanovení diagnózy je minimální doporučena doba observace 24 hodin. Vzhledem na genetickou etiologii MH je doporučené došetření pacientů a jejich rodinných příslušníků v specializovaném MH centru. Riziko úmrtí na MH se v posledních pár letech zvýšilo. K prevenci komplikací a event. mortality je na MH nutno myslet,včasně rozpoznat MH a urgentně terapeuticky zasáhnout.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-018-1108-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Nově-vzniklá fibrilace síní
Takeshi Omae, Eiichi Inada

Nově vzniklá fibrilace síní (NOAF) patří mezi nejčastější perioperační komplikace v kardiochirurgii.  NOAF se nejčastěji vyskytuje u geriatrických pacientů s dilatací levé síně, nebo s hypertrofii levé komory. Aktuálně existuje vícero rizikových faktorů, které vedou ke vzniku NOAF včetně doporučení k prevenci a terapii. Mezi další rizikové faktory, patří diabetes, obezita a metabolický syndrom. V prevenci NOAF je  účinná terapie B-blokátory a amiodaronem. Daný postup společně s antitrombotickou terapií je možno použít ke kontrole rytmu. Terapie je vyžadovována u pacientů se srdeční frekvencí >130 pulzů/min, nebo u perzistující NOAF >48 hodin. Antikoagulační terapie společně s hemodynamickým managementem hraje zásadní roli v managementu NOAF. V případě terapie warfarinem by mělo být dávkování upraveno dle cíleného INR 2-3.0 a u pacientů ≥ 70 let. Kontrola rytmu společně s antitrombotickou terapií k NOAF vede k pozitivnímu ovlivnění přežití. 

J Anesth (2018). https://doi.org/10.1007/s00540-018-2478-8

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
64 %