květen 2018

Kortikoidy u pacientů v septickém šoku: systematické review a meta-analýza
Sofie Louise Rygĺrd , Ethan Butler, Anders Granholm et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv nízkodávkovaných kortikoidů na outcome kriticky nemocných pacientů v septickém šoku. Primárním outcome byla krátkodobá mortalita. Sekundární outcome byla dlouhodobá mortalita, nežádoucí reakce, kvalita života, délka trvání šokového stavu, délka umělé plicní ventilace (UPV) a délka hospitalizace v intenzivní péči. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 22 RCT – 7297 pacientů. Dle 2 studií s nízkým bias bylo relativní riziko (RR) krátkodobé mortality u pacientů v kortikoidní skupině 0.98 [95% confidence interval (CI) 0.89–1.08, p = 0.71]. Dle analýzy všech studií bylo RR 0.96; 95% CI 0.91–1.02, p = 0.21 pro krátkodobou mortalitu a RR 0.96; 95% CI 0.90–1.02, p = 0.18 pro dlouhodobou mortalitu. Dle analýzy studií s nízkým bias byli nežádoucí účinky častější ve skupině s kortikoidy, nicméně při výrazné heterogenitě dat (RR 1.66; 95% CI 1.03–2.70, p = 0.04, I2 = 78%). Trvání šokového stavu ( střední rozdíl (MD) −1.52 dne; 95% CI −1.71 až −1.32, p < 0.0001), délka hospitalizace v intenzivní péči (MD −0.75 dne; 95% CI −1.34 až −0.17, p = 0.01) a délka UPV (MD −1.38 dne; 95% CI −1.96 až −0.80, p < 0.0001) byli kratší ve skupině s kortikoidy. 

Závěrem: U dospělých pacientů v septickém šoku nebyla při terapii kortikoidy ovlivněna krátkodobá a dlouhodobá mortalita, došlo k vzestupu nežádoucích reakcí, nicméně byla redukována délka trvání šoku, délka UPV a délka pobytu v intenzivní péči.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5197-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

The Surviving Sepsis Campaign Bundle:2018 Update
Mitchell M. Levy, Laura E. Evans, Andrew Rhodes et al.

Doporučení tzv. “sepsis bundle” byli základním kamenem Surviving Sepsis Campaign (SSC) již od první publikace v roce 2004. Bundles (balíčky) byli vytvořeny nezávisle od SSC s potřebou aktualizace dle nové potenciální evidence. V návaznosti na Mezinárodní doporučení k managementu sepse a septického šoku 2016 bylo nutno zrevidovat a aktualizovat tzv. 1-hodinnový balíček. Vzhledem na asociaci mezi compliance s bundles a zlepšeným outcome pacientů se sepsi a septickém šoku, byla SSC doporučení přijata he National Quality Forum (NQF), New York State (NYS) Department of Health a Centers for Medicare and Medicaid Services (CMS) v USA. Důležitá asociace mezi přežitím pacientů a bundles byla potvrzena publikací inciativy NYS.  Základem v managementu péče o septických pacientů je koncept sepse jako emergentního stavu. Stejně jako u polytraumatu, akutního infarktu myokardu, CMP, vede časná identifikace a cílený management v iniciálních hodinách k pozitivnímu ovlivnění outcome. Mezi časné intervence patří tekutinová resuscitace, kontrola zdroje infekce, laboratorní diagnostika a monitorace hemodynamiky. V článku je uvedený revidovaný 1-hodinový balíček intervencí po identifikaci pacientů v sepsi a septickém šoku.  

This article is being published simultaneously in Critical Care Medicine and Intensive Care Medicine (https://doi.org/10.1007/s00134-018- 5085-0) in the June 2018 issue of both journals.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Vzestup intraabdominálního tlaku během odsávaní indukovaného kašle po úspěšném testu spontánní ventilace (SBT) je asociován se selháním extubace
Yasuhiro Norisue , Jun Kataoka, Yosuke Homma et al.

Schopnost expektorace a protekce dýchacích cest pomocí efektivního kašle patří mezi zásadní hodnotící faktory předextubační evaluace pacienta. Zvýšení intraabdominálního tlaku (IAP) je podkladem ke generaci průtoku potřebného ke kašli.  Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit asociaci mezi bazální hodnotou IAP a vzestupem IAP při kašli indukovaném odsávaním z dýchacích cest po úspěšném SBT. Do studie bylo celkem zařazeno 335 pacientů, u kterých byl úspěšný SBT. Byl měřen bazální a indukovaný IAP při odsávaní a kašli. Extubace byla neúspěšná u 24 pacientů (7.2%). Neúspěšná extubace byla 3.4 krát častější u pacientů s delta IAP (ΔIAP) of ≤ 30 cm H2O po adjustaci na hodnotu APACHE II skóre (95% CI, 1.39–8.26; p = .007).

Závěrem: ΔIAP během indukovaného kašle při odsávání z dýchacích cest je signifikantně asociován se selháním extubace u pacientů po úspešné SBT.

Norisue et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:61 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0410-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 5
92 %

Terapeutická hypotermie u dospělých pacientů s kraniotraumatem: revidované systematické review
Hannah I. Watson, Andrew A. Shepherd, Jonathan K. J. Rhodes et al.

Terapeutická hypotermie patřila mezi zásadní témata v posledních dvou desetiletích. V návaznosti na výsledky dvou multicentrických randomizovaných studií, je nutno aktualizovat EBM pohled na terapeutickou hypotermii u dospělých pacientů s kraniotraumatem (TBI). Cílem systematického review bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu terapeutické hypotermie u dospělých pacientů s TBI v ohledem na mortalitu, outcome a výskyt pneumonie. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 22 studií (2346 pacientů). V RCT studiích s nízkým bias byla terapeutická hypotermie (TH) asociovaná s vyšší mortalitou (risk ratio, 1.37; 95% CI, 1.04–1.79; p = 0.02), na rozdíl od RCT studií s vysokým bias, kde byla asociace opačná risk ratio, 0.70; 95% CI, 0.60–0.82; p < 0.00001).

Závěrem: Závěry review jsou konkordantní se závěry recentních RCT studií. Vysoko-kvalitní data neprokazují benefit terapeutické hypotermie na redukci mortality, pozitivního ovlivnění neurologického outcome, nebo výskytu pneumonie. U daných pacientů je nicméně zásadní tzv. target temperature management.

Crit Care Med 2018; 46:972–979

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Inhalační versus intravenózní úvod u pediatrických pacientů s vysokým rizikem perioperačním respiračních komplikací: randomizovaná kontrolovaná studie
Anoop Ramgolam, Graham L. Hall, Guicheng Zhang et al.

Aktuálně jsou k dispozici limitovaná data, které poukazují na nižší incidenci perioperačních respiračních komplikací při intravenózním úvodě propofolem ve srovnání s inhalačním úvodem. Do prospektivní intervenční studie bylo celkem zařazeno 300 dětí ve věku 0-8 let, u kterých byli přítomné minimálně 2 rizikové faktory pro vznik perioperačních respiračních komplikací. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (propofol i.v. úvod) vs. inhalační úvod (sevoflurane). Primárním outcome byl výskyt nežádoucích respiračních komplikací ve skupinách. Pacienti v intervenční skupině (propofol) měli výrazně nižší výskyt nežádoucích perioperačních respiračních komplikací ve srovnání s inhalačním úvodem, a to aj po adjustaci na věk, pohlaví, váhu a ASA status: 39/149 (26%) vs. 64/149 (43%), RR 1.7 CI95% 1.2-2.3, P=0.002. V intravenózní skupině byl taky nižší výskyt komplikací při úvodu do anestezie 16/149 (11%) vs. 47/149 (32%), RR 3.06, CI95% 1.8-5.2, P < 0.001.

Závěrem: V klinicky možných případech by měli anesteziologové preferovat intravenózní úvod propofolem u dětí s vysokým rizikem perioperačních respiračních komplikací.

Anesthesiology 2018; 128:1065-74

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Bezpečnost a efektivita low-flow extrakorporální CO2 eliminace v kombinaci s renální eliminační metodou k augmentaci protektivní plicní ventilace u pacientů s mírným a středně těžkým ARDS
Matthieu Schmidt, Samir Jaber, Elie Zogheib et al.

Extrakorporální eliminace CO2 (ECCO2R) může vést k tzv. ultraprotektivní plicní ventilaci s dechovým objemem (VT) < 6 ml/kg predikované tělesné hmotnosti, plateau tlaku (Pplat) < 30 cmH2O a driving tlaku, který limituje ventilátorem-indukované plicní poškození (VILI). Studie byla designovaná s cílem zhodnotit proveditelnost, efektivitu a bezpečnost ECCO2R v kombinaci s renální eliminační metodou (RRT) k ventilaci extrémně nízkým dechovým objemem u pacientů s lehkým a středně těžkým ARDS. Do studie bylo celkem zařazeno 20 pacientů (8 – lehké ARDS, 12 středně těžké ARDS). Dechový objem byl graduálně snížen z 6 na 5, 4,5 a 4 ml/kg. PEEP byl nastaven s cílem dosažení 23 ≤ Pplat ≤ 25 cmH2O. ECCO2R spolu s RRT (bez hemofiltru) byl iniciován v případě, že došlo k vzestupu inciálního PaCO2 o > 20%. Při redukci dechového objemu z 6 na 4 ml/kg a Pplat < 25 cmH2O, došlo k signifikantnímu nárůstu PEEP z 13.4 ± 3.6 cmH2O na 15.0 ± 3.4 cmH2O a redukci driving pressure  13.0 ± 4.8 na 7.9 ± 3.2 cmH2O (both p < 0.05). Hodnota PaO2/FIO2 a compliance respiračního systému nebyli modifikované redukci VT. Při redukci dechového objemu došlo k mírné respirační acidóze a vzestupu PaCO2 z 43 ± 8 na 53 ± 9 mmHg při poklesu pH z 7.39 ± 0.1 na 7.32 ± 0.10, bez změny dechové frekvence. Střední extrakorporální flow a CO2 eliminace byli 421 ± 40 ml/min a 51 ± 26 ml/min. Průměrná délka terapie byla 31 ± 22 h, při 28-denní mortalitě 15%.

Závěrem: Low-flow ECCO2R v kombinaci s RRT je bezpečnou a efektivní metodou k dosažení extrémně nízkých dechových objemů při mírném vzestupu PaCO2 u pacientů s lehkým až středně těžkým ARDS.

Schmidt et al. Critical Care (2018) 22:122 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2038-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Tekutinová terapie v neurointenzivní péči:konsenzuální doporučení ESICM pro klinickou praxi
Mauro Oddo , Daniele Poole, Raimund Helbok et al.

Konsenzuální doporučení ESICM pro tekutinovou terapii v neurointenzivní péči je členěno do 3 základních částí: tekutinová resuscitace a udržovací tekutinová terapie, hyperosmolární tekutiny ke kontrole intrakraniálního tlaku a tekutinový management v pozdní fázi cerebrální ischémie po subarachnoideálním krvácení. Doporučení bylo vytvořeno dle GRADE systému na základě modifikovaného Delphi procesu. Finální text obsahuje celkem 32 doporučeních.

Intensive Care Med (2018) 44:449–463 https://doi.org/10.1007/s00134-018-5086-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Alternativy k plicnicovému katetru
Daniel De Backer , Jan Bakker, Maurizio Cecconi et al.

Ačkoliv je v specifických situacích plicnicový katetr (PAC) stále důležitou pomůckou, je k dispozici vícero alternativ. Cílem review článku bylo definovat klinické situace, kde potenciální alternativy PAC vedou k dostatečnému monitoringu ve srovnání s PAC, kde je jich využití nedostatečné, a v kterých situacích nám poskytnou aditivní informace ve srovnání s PACem samotným. Jako první krok je esenciální využití klinických a biologických známek k identifikaci pacientů s poruchou tkáňové perfuze. Vždy, pokud je k dispozici, je doporučené vyšetření echokardiografií, protože poskytuje rychlé a detailní zhodnocení hemodynamiky. V případě rychlé pozitivní reakce pacienta na iniciální terapii není potřebná další aditivní invazivní monitorace, nebo je možné zvážit metodu využívající analýzu pulzové křivky ke kontinuální monitoraci stavu v případě rizikového pacienta. U pacientů bez reakce na iniciální terapii, nebo u pacientů s komplexní poruchou hemodynamiky je doporučena monitorace pomocí analýzy pulzové arteriální křivky v kombinaci s transpulmonální termodilucí.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5187-8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Můj pacient dostal tekutiny. Jako zhodnotím efektivitu a vedlejší účinky léčby
Xavier Monnet a Jean‑Louis Teboul

Byla vynaložena extrémní snaha predikovat změnu srdečního výdeje po aplikaci tekutin. Je nicméně stejně důležité zhodnotit jejich efektivitu po podání a zvážit potenciální nežádoucí účinky, co je základním principem u všech lékových intervencí. Tekutinová expanze/resuscitace má za základní cíl zlepšit oxygenaci tkáně a orgánovou funkcí. Při hodnocení léčby jsou klinické známky často nedostatečné. Zvýšení diurézy u pacientů s AKI je nedostatečný marker zlepšení perfuze ledvin. I v případě, že dojde k vzestupu dodávky kyslíku, není konstatní vzestup konzumpce. K zhodnocení celkové stavu je nutno měřit markery jako laktát, centrální/smíšenou venózní saturaci, nebo derivované CO2 parametry. V případě nedostatečného ovlivnění tkáňové oxygenace je nevyhnutné zhodnotit změnu srdečního výdeje po podání tekutin. K změně srdečního výdeje je nedostatečné hodnotit změny arteriálního tlaku, a je nevyhnutné přímé měření srdečního výdeje. Mezi nejvýznamnější negativní účinky tekutinové resuscitace patří přetížení tekutinami a pozitivní kumulativní tekutinová bilance. U pacientů s ARDS je riziko zhoršení plicního edému a měl by být hodnocen index extravaskulární plicní vody, nebo nepřímo centrální venózní, nebo tlak v zaklínění. 

Monnet and Teboul Ann. Intensive Care (2018) 8:54 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0400-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Intenzita sedace během iniciálních 48 hodin umělé plicní ventilace a 180-denní mortalita: prospektivní longitudinální studie
Yahya Shehabi, Rinaldo Bellomo, Suhaini Kadiman et al.

V situaci chybějící univerzální definice mělké, nebo hluboké sedace zůstává hladina sedace asociovaná s pozitivním ovlivněním outcome nejasná. V prospektivní observační studii testovali autoři vliv eskalace intenzity sedace v prvních 48 hodinách umělé plicní ventilace (UPV) na 180-denní přežití, čas k extubaci a incidenci deliria. Hladina sedace byla měřena každé 4 hodiny dle Richmond Agitation Sedation Scale, delirium dle Confusion Assessment Method of ICU a mobilita dle standardizovaného zhodnocení. Do studie bylo celkem zařazeno 703 pacientů z 42 jednotek ICU se střední hodnotu APACHE II skóre 22.5 a 180-denní mortalitou 32.3%. Medián doby UPV byl 4.54 dne (2.47–8.43 d). Delirium bylo identifikováno u 273 pacientů (38.8%). Zvyšování sedace bylo nezávisle asociováno s rizikem mortality (hazard ratio [95% CI], 1.29 [1.15–1.46]; p < 0.001), rizikem deliria (hazard ratio [95% CI], 1.25 [1.10–1.43], p=0.001) a redukci šance na časnou extubaci (hazard ratio (95% CI) 0.80 (0.73–0.87), p<0.001). Hladina agitace byla nezávislým prediktorem rizika deliria (HR [95% CI], 1.25 (1.04–1.49), p=0.02).

Závěrem: Intenzita sedace byla nezávisle asociována se zvýšením rizika úmrtí, deliria a prodloužení času k extubaci. Dané výsledky poukazují na ideální cílenou hladinu sedace Richmond Agitation Sedation Scale 0.   

Crit Care Med 2018; 46:850–859

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Analýza pulzové křivky
Mathieu Jozwiak, Xavier Monnet, a Jean-Louis Teboul

Monitorace srdečního výdeje je nevyhnutnou k detekci časné hemodynamické nestability a cílené hemodynamické optimalizace. Z dostupných metod, analýza pulzové křivky derivuje výpočet srdečního výdeje z tvaru a plochy pod arteriální křivkou. Analýza je založena na principu, že amplituda systolické části křivky je proporcionální srdečnímu výdeji a arteriální compliance. Daný monitoring srdečního výdeje poskytuje kontinuální měření v reálním čase. U přístrojů vyžadujících kalibraci je iniciální měření srdečního výdeje hodnoceno dle transpulmonální termodiluce, nebo diluce lithiem, vzhledem na dynamické podmínky je nutno kalibraci opakovat v určitém časovém rozmezí. Přístroje bez kalibrace, nepoužívají nezávislé měření k stanovení srdečního výdeje (CO) a můžou být připojené na všechny typy arteriálních katetrů. Nekalibrované přístroje jsou nicméně nespolehlivé v případě rychlých změn arteriální rezistence (např. během operace jater, nebo u vazodilatačního šoku na vazopresorické terapie). Perioperační hemodynamický monitoring je doporučen pro vysoce-rizikové chirurgické pacientů a vede k redukci asociovaných komplikací. Pro dané pacientů je v majoritě případů dostačující nekalibrované metody měření CO. V podmínkách intenzivní péče je hemodynamický management doporučen pro pacienty s cirkulačním selháním, kteří neodpovídají na inciální terapii. V podmínkách intenzivní péče, vzhledem na časté změny arteriální rezistence (spontánní, nebo následkem vazopresorické terapie), jsou v daných podmínkách výhodnější kalibrovatelné systémy, které poskytují detailní zhodnocení hemodynamiky na základě parametrů derivovaných z transpulmonální termodiluce. V review článků autoři popisují charakteristiky jednotlivých přístrojů a principy analýzy pulzové křivky v perioperačním období a v intenzivní péči.

Anesth Analg 2018;126:1930–3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Profylaktická infuze noradrenalinu k prevenci hypotenze u subarachnoideální anestezie k císařskému řezu
Warwick D. Ngan Kee, Shara W. Y. Lee,, Floria F. Ng, RN et al.

Recentně byla popsána aplikace noradrenalinu (NRA) s cílem udržení krevního tlaku (BP) během subarachnoideální anestezie k císařskému řezu, nicméně efektivita daného postupu při manuálně kontrolovanou infuzí nebyla hodnocena. Ve dvojitě zaslepené randomizované kontrolované studii byli pacientky indikované k císařskému řezu v subarachnoideální anestezii randomizované do 2 skupin. Ve skupině 1 (intervenční) byla pacientům iniciována infuze NRA (5 μg/mL) 30ml/hod po subarachnoideální aplikaci a následně manuálně upravována v rozmezí 0-60ml/hod dle hodnot systolického tlaku – měřen neinvazivně v 1-minutovém intervalu až do vybavení plodu s cílem dosažení tlaku před subarachnoideální punkci. Ve skupině 2 nebyl aplikován žádný vazopresor profylakticky a byl podán bolus 1ml noradrenalinu (5 μg/mL) při poklesu systolického tlaku <80% bazální hodnoty. Primární outcome byla incidence hypotenze a celková stabilita systolického tlaku. Celkem 9 (17%) pacientů v skupině 1 mělo 1 a více epizod hypotenze ve srovnání s 35 (66%) v skupině 2 (P < .001). Navzdory signifikantně vyšší kumulativní dávce NRA v skupině 1 (median, 61.0 [interquartile range, 47.0–72.5] μg) versus skupina 2 (5.0 [0–18.1] μg) (P < .001), nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl v Apgar skóre a hodnotou krevních plynů z pupečníku.

Závěrem:  U pacientů podstupujících elektivní císařský řez v subarachnoideální anestezii byla manuální titrace infuze NRA efektivní k udržení BP a redukci epizod hypotenze bez negativního ovlivnění neonatálního outcome.

Anesth Analg 2018;126:1989–94

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Intranazální dexmedetomidin vs. orální pentobarbital k sedaci kojenců a malých dětí k transthorakální echokardiografii: prospektivní randomizovaná kontrolovaná dvojitě zaslepená studie
Jeffrey W. Miller, Lili Ding, Joel B. Gunter et al.

Transthorakální echokardiografické vyšetření (TTEcho) frekventně vyžaduje u pediatrických pacientů sedaci. Optimální sedativum není stanoveno. U pediatrických pacientů, kteří jsou  opakovaně vystaveni sedativní medikaci a anestezii  může dojít k negativnímu ovlivnění neurokognitivnímu vývoji. Dexmedetomidin, který na animálním modelu ovlivňuje CNS v minimální míře, může být ideální alternativou v dané vulnerabilní populaci. Do prospektivní randomizované dvojitě zaslepené studie bylo celkem zařazeno 280 pediatrických pacientů ve věku 3-24 měsíců věku podstupujících TT Echo. Pacienti byli randomizováni do skupiny D - 2.5 μg/kg dexmedetomidinu intranazálně s kontrolní skupiny 5mg/kg pentobarbital perorálně. Rescue medikace byla dexmedetomidin intranazálně v dávce 1 μg/kg. Primárním outcome byla adekvátní sedace v průběhu 30-minutového intervalu bez aplikace rescue medikace. Sekundární outcome byl počet přerušení vyšetření, kvalita zobrazení v závislosti na pohybu pacienta a spokojenost rodičů. Úspěšnost sedace byla srovnatelná mezi skupinami - 85% v skupině s pentobarbitalem a 84%  v skupině s dexmedetomidinem (P = .8697). Medián nástupu adekvátní sedace byl rychlejší ve skupině s pentobarbitalem pentobarbital (16.5 [interquartile range, 13–21] vs 18 [16–23] minut pro dexmedetomidine [P = .0095]). Čas od aplikace sedace po propuštění do domácí péče byl srovnatelný mezi skupinami (P = .8238) pro 70.5 (64–83) minut pro pentobarbital vs. 70 (63–82) minut pro dexmedetomidin. Celkem 95% selhání ve skupině s pentobarbitalem bylo efektivně vyřešeno rescue medikace vs. 100% v DEX skupině.

Závěrem: Intranazální dexmedetomidin byl srovnatelně efektivní k sedaci pediatrických pacientů k TTEcho vyšetření s pentobarbitalem. Intranazální dexmedetomidin může být efektivní rescue medikaci

Anesth Analg 2018;126:2009–16

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Ultrazvukem měřený vzduchový sloupec jako potenciální nový prediktor postextubačního stridoru u pediatrických pacientů
Doaa El Amrousy, Mohamed Elkashlan, Nagat Elshmaa et al.

Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit efektivitu měření variability vzduchového sloupce laryngu pomocí ultrazvuku k predikci postextubačního stridoru u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 400 pacientů na PICU a ICU v sledovaném období 2015-2017. U pacientů byl pomocí ultrazvuku měřen vzduchový sloupec laryngu v oblasti hlasivek před extubací. Variabilita byla hodnocena při inflaci a deflaci obturační manžety tracheální kanyly. Z celkového počtu 400 pacientů se laryngeální stridor vyskytl u 44 pacientů (11%). Postextubační stridor byl asociován s nižším věkem, nižší tělesnou váhou, ženským pohlavím, prolongovanou délkou umělé plicní ventilace a hospitalizace v intenzivní péči (p < 0.05). Variabilita vzduchového sloupce laryngu a taky cuff leak test byl signifikantně redukovaný (p < 0.05) u pacientů s postextubačním stridorem. Cut-of hodnota variability laryngeálního sloupce <0.8 mm byla asociovaná s 93% senzitivitou a 86% specificitou ve srovnání s 61% senzitivitou a 53% specificitou cuff-leak testu k predikci postextubačního stridoru.

Závěrem: Variabilita šíře vzduchového sloupce laryngu je potenciální jednoduchá noninvazivní metoda k predikci postextubačního stridoru u dětí.

Crit Care Med 2018; 46:e496–e501

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Management hypovolemie u pacientů v sepsi: expertní doporučení
Anders Perner , Maurizio Cecconi, Maria Cronhjort et al.

Hypovolemie je u septických pacientů frekventní a může negativně ovlivnit outcome. Management dané skupiny pacientů je výrazně ovlivněn nedostatečnou kvalitou evidence v jednotlivých specifických komponentech péče. V review článku autoři diskutují recentní kontroverze a směrování managementu hypovolémie u septických pacientů včetně zahájení a cílů tekutinové resuscitace a typů resuscitačního roztoku.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5177-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Management infarktu myokardu komplikovaného kardiogenním šokem
Alexandre Mebazaa, Alain Combes, Sean van Diepen et al.

Infarkt myokardu je až do 10% komplikován rozvojem kardiogenního šoku (CS) s následnou mortalitou 40-50%. Rozsah ischémie myokardu má zásadní vliv na iniciální, nemocniční terapii a následnou chronickou léčbu a prognózu daných pacientů. Individualizace rizika je nezbytné s cílem stanovit optimální revaskularizaci, terapii inotropiky a vazopresory, iniciaci mechanické cirkulační podpory, stanovení úrovně péče. Review článek se věnuje diagnostickým kritériám, patofyziologii a terapii akutního koronárního syndromu komplikovaného CS z pohledu intervenčního kardiologa, lékaře urgentního příjmu a lékaře intenzivní péče. 

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5214-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Intubační laryngeální maska air-Q s automatickým systémem udržovaní tlaku v obturační manžetě versus LMA Classic: randomizovaná kontrolovaná studie
Sang Hee Ha, Min-Soo Kim, Jiwoo Suh et al.

Intubační laryngeální maska air-1 s automatickým systémem k udržování tlaku v obturační manžetě (air-Q SP) je relativně nová supraglotická pomůcka (SGA). Tlak v obturační manžetě je v dynamickém ekvilibriu s tlakem v dýchacích cestách  a přizpůsobuje se faryngeální a periglotické anatomické situaci , co může event. vést ke zlepšení a zjednodušení zavedení společně s minimalizaci úniku. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit klinickou výkonnost air-Q versus LM Classic.

Dospělí pacienti podstupující operační výkon v celkové anestezii byli randomizováni do intervenční (air-Q) skupin a kontrolní (LMA Classic) skupiny. Primárním outcome byla hodnota orofaryngeálního únikového tlaku. Mezi další sledované parametry patřila úspěšnost zavedení, podmínky při zavedení, únik, insuflace žaludku, bronchoskopický obraz, orofaryngeální komplikace při zavedení a po odstranění LMA (bolest v krku, dysfagie, dysfonie). Střední hodnota únikové tlaku po zavedení byla srovnatelná mezi skupinami air-Q SP a LMA [16.8 (4.9) vs 18.6 (5.5) cm H2O, respectively; mean difference, 1.8 cm H2O; 95% CI, -0.5 to 4.2; P = 0.13] a nezměnila se ve sledovaném 10-ti minutovém intervalu po zavedení SGA. Medián vrcholového tlaku po zavedení byl nižší v air-Q SP skupině (11.0 [10.0-13.0] vs 13.0 [11.0- 14.0] cmH2O, střední rozdíl 1.0 cm H2O; 95% CI, 0.0 to 2.0; P = 0.03), nicméně daný rozdíl nebyl statisticky významný po 10-ti minutách. Medián času zavedení byl kratší v intervenční skupině (15.9 [13.6-20.3] sec vs 24 [21.2-27.1] sec; medián rozdílu , 8.1 sec; 95% CI, 5.6 to 9.9; P.001) společně s lepším bronchoskopickým obrazem v intervenční skupině po zavedení (P=0.001). Nebyl detekován rozdíl mezi skupinami s ohledem na úspěšnost zavedení na první pokus, celkovou úspěšností a výskytem komplikací.

Závěrem: Laryngeální maska air-Q SP vedla ke srovnatelným únikovým tlakům, rychlejšímu zavedení a superiornímu bronchoskopickému obrazu ve srovnání s LMA Classic.  U dospělých pacientů je LMA air-Q SP možnou alternativou k LMA Classic a může být superiórní při následné bronchoskopické intubaci.

Can J Anesth/J Can Anesth (2018) 65:543–550 https://doi.org/10.1007/s12630-018-1082-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Prospektivní mezinárodní multicentrická kohortová studie: Intraoperační srdeční frekvence a systolický tlak a myokardiální poškození po nekardiochirurgické operaci: výsledky studie VISION
Tom E. F. Abbott, Rupert M. Pearse, R. Andrew Archbold et al.

Asociace mezi intraoperační hemodynamikou a perioperačním myokardiálním poškozením vedl k zacílení pozornosti na perioperační hypotenzi během nekardiochirurgické operace. Nicméně asociace mezi relativním vlivem krevního tlaku a srdeční frekvence na výskyt myokardiálního poškození zůstává nejasný. Cílem prospektivní observační multicentrické studie bylo zhodnotit vliv srdeční frekvence (HR), systolického tlaku (SBP) a myokardiálním poškozením po nekardiochirurgické operaci (MINS). Studie je sekundární analýzou studie VISION. Logistickou regresní analýzou byla hodnocena asociace mezi HR a/nebo SBP a MINS definovaným elevaci troponinu (ischemické etiologie) v sledovaném období 30 dnů perioperačně. Předefinované hraniční hodnoty HR a SBP byli HR >100/minutu, nebo <55/minutu, maximální hodnota SBP >160 mm Hg, nebo minimální hodnota <100

mm Hg. Sekundární outcome byl výskyt infarktu myokardu a mortalita během sledovaných 30 dnů po operaci. Z celkového počtu 15 109 pacientů byla incidence MINS 1197 (7.9%), infarktu myokardu 454/16 031 (2.8%) a 315/16061 (2.0%) zemřelo ve sledovaném 30-denním období. Maximální intraoperační HR byl asociován s výskytem MINS (odds

ratio [OR], 1.27 [1.07–1.50]; P < .01), infarktem myokardu (OR, 1.34 [1.05–1.70]; P = .02) a mortalitou (OR, 2.65 [2.06–3.41]; P < .01).  Minimální hodnota SBP <100 mm Hg byla asociovaná s MINS (OR, 1.21 [1.05–1.39]; P = .01) a mortalitou (OR, 1.81 [1.39–2.37]; P < .01), ne však s myokardiálním infarktem (OR, 1.21 [0.98–1.49]; P = .07). Maximální hodnota SBP >160 mm Hg byla asociována s MINS (OR, 1.16 [1.01–1.34]; P = .04) a myokardiálním infarktem (OR, 1.34 [1.09–1.64]; P = .01), nicméně vedla k paradoxní redukci mortality (OR, 0.76 [0.58–0.99]; P = .04). Minimální hodnota HR <55/min byla asociovaná s redukci MINS (OR, 0.70 [0.59–0.82]; P < .01), infarktu myokardu (OR, 0.75 [0.58–0.97]; P = .03) a redukci mortality (OR, 0.58 [0.41–0.81]; P <.01).

Závěrem: Intraoperační tachykardie a hypotenze byli asociovány s MINS. K redukci MINS je potřeba dalšího mezinárodního výzkumy, který bude zaměřen na dosažení optimální HR/systolický tlak. 

Anesth Analg 2018;126:1936–45

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Amisulpirid efektivně redukuje pooperační nauzeu a zvracení u vysokorizikových pacientů: randomizovaná dvojitě zaslepená studie
Peter Kranke, Sergio D. Bergese, Harold S. Minkowitz et al.

Pooperační nauzea a zvracení (PONV) je výrazná stresující komplikací, která může vést k prodloužení hospitalizace. Konsenzuální doporučení doporučují kombinovanou antiemetickou terapii, kdy antiemetická profylaxe je založena na kombinaci léků s odlišným principem působení. Ve dvojitě zaslepené randomizované studii autoři testovali efekt D2/D2 (dopaminový receptor) antagonistu amisulpiridu k prevenci PONV u vysoce rizikových pacientů. Do multicentrické studie bylo celkem zařazeno 1147 pacientů s 3 a více rizikovými faktory PONV. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (5mg amisulpirid) nebo kontrolní skupiny (placebo), který byl aplikován jako aditivní profylaxe PONV v úvodu do anestezie s ondansetronem, nebo dexamethasonem. Byl sledován výskyt PONV a nutnosti aplikace rescue medikace v sledovaném 24-hodinovém období pooperačně. Primárním outcome byla kompletní remise PONV, definována jako žádná nauzea a zvracení ve 24 hodinovém období. Kompletní odpověď na terapii byla detekována u 330/572 (57.7%) pacientů v intervenční skupině a 268/575 (46.6%) pacientů v kontrolní skupině. Incidence zvracení v skupinách byla 13.8% vs. 20.0% (P = 0.003), výskyt alespoň jedné epizody nauzey  50.0% vs. 58.3% (P = 0.002), signifikantní nauzei 37.1% vs. 47.7% (P < 0.001) a nutnost rescue medikace 40.9% vs. 49.4% (P = 0.002). Nežádoucí účinky byli srovnatelné mezi skupinami.

Závěrem: Intravenózní aplikace amisulpiridu byla bezpečná a efektivní k profylaxi PONV při kombinaci s jinou profylaktickou antiemetickou terapii u dospělých pacientů s vysokým rizikem PONV.  

Anesthesiology 2018; 128:1099-106

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Izolace plíce u pacienta s difficult airway
Stephen R. Collins, Brian J. Titus, Javier H. Campos et al.

Ventilace jedné plíce je rutinní anesteziologický postup v hrudní chirurgii a může být proveden několika způsoby. Optimální metoda izolace plic je závislá na vícero faktorech: indikaci izolace plic, anatomii horních a dolních dýchacích cest, dostupnosti vybavení k zajištění dýchacích cest (DC) a izolaci plíce a zkušenosti a erudici anesteziologa. Biluminální endobronchiální kanyly (DLTs) patří mezi nějčastěji používané pomůcky k izolaci a endobronchiální blokátor je výhodný u pacientů s obtížným zajištěním DC (difficult airway). Nové techniky včetně videolaryngoskopie, flexibilní bronchoskopie může ulehčit izolaci plíce u pacientů s difficult airway 

Anesth Analg 2018;126:1968–78

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Preoperační evaluace dospělých pacientů podstupujících elektivní nekardiochirurgickou operaci: update doporučení Evropské anesteziologické společnosti
Stefan De HertM, Sven Staender, Gerhard Fritsch et al.

Aktualizované doporučení Evropské anesteziologické společnosti (ESA) k předoperační evaluaci pacientů podstupujících elektivní nekardiochirurgickou operaci

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:407–465

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Hydroxykobalamin v terapii vazoplegie u kardiochirurgických pacientů: case series
Pranav R. Shah, Penny S. Reynolds, Nirvik Pal et al.

Vazoplegie je klinický syndrom vyznačen těžkou arteriální vazodilataci, hypotenzi a nízkou systémovou vaskulární rezistenci refrakterní k vazopresorické terapii. Autoři přináší soubor case reportů kde byla infuze hydroxykobalminu (B12) použita jako potenciální rescue postup k refrakterní vazoplegii během mimotělního oběhu (CPB). Do retrospektivního sledování bylo zařazeno 33 pacientů v období 2013-2015, u kterých byl B12 aplikován z důvodu refrakterní hypotenze během, nebo v časném období po CPB. Byl hodnocen vliv B12 na hodnotu středního arteriálního tlaku (MAP) a vazopresorická podpora před a po aplikaci vitaminu B12. Průměrný věk pacientů v daném souboru byl 53 let a 82% pacientů bylo mužského pohlaví. Odpoveď na B12 byla variabilní. Ve skupině 1 (non-respondéři) (9 z 33, 27%) bylo nejvyšší střední riziko mortality (IQR) (EuroSCORE 40), nejnižší hodnota MAP před aplikací B12 (50mmHg) a minimální odpověď bez ohledu na pokračující vazopresorickou podporu.  V skupině 2 (respondéři) (8/33, 24%)  byl detekován rychlý vzestup MAP (o 15mmHg) po infuzi B12, který byl setrvalý ve sledovaném 60-ti minutovém období s 50% redukcí dávky vazopresorů. Ve skupinách 3 a 4, byl nejnižší riziko mortality (EuroSCORE 8) a nejvyšší hodnota MAP (72 mmHg) před podáním B12. Ačkoliv pacienti ve skupině 3 (setrvalý vzestup, 9/33, 27%) byl vzestup MAP setrvalý, byl vzestup MAP u pacientů ve 4 skupině (rebounders, 7/33, 21%) následován poklesem MAP. 

Závěrem: Dané data poukazují na signifikantní heterogenitu odpovědi pacientů na infuzi B12, co mohlo být způsobené stavem pacientů před infuzí, nebo nestandardizovanou aplikací infuze. B12 může být zajímavou a efektivní alternativní terapii u pacientů s refrakterní hypotenzí a vazoplegií, nicméně daný efekt je nutno potvrdit v kontrolovaných studiích.

Can J Anesth/J Can Anesth (2018) 65:560–568 https://doi.org/10.1007/s12630-017-1029-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Perioperační management pacientů s mechanickou podporou oběhu
Mabel Chung

Pandemie srdečního selhání a limitované možnosti terapie v end-stage srdečním selhání vedla k zvýšené utilizaci mechanické náhrady levé komory (LVADs). Technologický progres a přežití pacientů vedlo k expanzi populace pacientů podstupujících nekardiochirurgický výkon při zavedeném LVAD, co vede k nutnosti pochopení a fyziologie a specifikací daných pacientů. Review článek popisuje funkční charakteristiky nejčastěji se vyskytujících LVADs s kontinuálním průtokem – HeartMate II s přihlédnutím na perioperačním anesteziologickou péči.

Anesth Analg 2018;126:1839–50

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %