červen 2018

Adrenalin a krátkodobé přežití u pacientů v kardiogenním šoku: meta-analýza dat 2583 pacientů
Valentine Léopold, Etienne Gayat, Romain Pirracchio , Jindrich Spinar, Jiri Parenica et al.

Katecholaminy paří mezi základy farmakoterapie u pacientů v kardiogenním šoku (CS). Recentní data poukazuji na možnou spojitost mezi terapií adrenalinem a negativním ovlivněním outcome. V dané meta-analýze autoři testovali spojitost mezi terapií adrenalinem a krátkodobou mortalitou u pacientů v kardiogenním šoku. Do studie byli zařazeni nechirurgičtí pacienti s CS léčeni inotropiky a/nebo vazopresory a minimálně 15% pacientů bylo léčených adrenalinem samotným nebo adrenalinem v kombinaci s inotropiky a vazopresory. Primárním outcome byla krátkodobá mortalita. Do studie bylo celkem zařazeno 16 kohort pacientů (2583 pacientů). Incidence terapie adrenalinem v kohortách byla 37% (17-76%) a krátkodobá mortalita souboru byla 49% (21-69%). Byla identifikována pozitivní korelace mezi terapií adrenalinem a krátkodobou mortalitou. Riziko úmrtí bylo vyšší v skupině s adrenalinem (OR [CI] = 3.3 [2.8–3.9]). Adjustovaná mortalita byla významně vyšší u pacientů s adrenalinem (n = 1227) (adjusted OR = 4.7 [3.4–6.4]).    

Závěrem: V dané skupině pacientů byla terapie adrenalinem asociována s 3násobním rizikem úmrtí.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5222-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt restriktivní transfuzní strategie na prognózu kardiochirurgických pacientů: meta-analýza randomizovaných studií
Qi-Hong Chen, Hua-Ling Wang, Lei Liu et al.

Restriktivní transfuzní strategie zůstává kontroverzní u kardiochirurgických pacientů. Cílem meta-analýzy RCT studií bylo zhodnotit benefity a rizika restriktivní transfuzní strategie (RTS). Do analýzy bylo zařazeno celkem 8886 pacientů. Nebyl detekován rozdíl v 30denní mortalitě mezi pacienty v liberální a restriktivní strategii (odds ratio (OR) 0.98; 95% confidence interval (CI) 0.77 - 1.24; p = 0.87). Restriktivní transfuzní strategie nebyla asociována se zvýšeným výskytem plicní morbidity (OR 1.09; 95% CI 0.88 - 1.34; p = 0.44), pooperačních infekcí (OR 1.11; 95% CI 0.95 - 1.3; p = 0.58), akutního renálního selhání (AKI, OR 1.03; 95% CI 0.92 - 1.14; p = 0.71), akutního infarktu myokardu (OR 1.01; 95% CI 0.80 - 1.27; p = 0.78), nebo cerebrovaskulárních intervencí (OR 0.97; 95% CI 0.72 to 1.30; p = 0.66).

Závěrem: Restriktivní transfuzní strategie v meta-analýze nebyla inferiorní ve srovnání s liberální strategií a nebyla spojena s vyšší 30denní mortalitou, plicní morbiditou, pooperační infekcí, cerebrovasulárními komplikacemi, AKI, infarktem myokardu při aplikaci menšího množství erytrocytádních koncentrátů u kardiochirurgických pacientů.

Chen et al. Critical Care (2018) 22:142 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2062-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt vyloučení svalových relaxancií na outcome tracheální intubace: Cochrane systematic review
L. H. Lundstrøm, C. H. V. Duez, A. K. Nørskov et al.

Intubace bez aplikace svalových relaxancií (NMBA) je dle výsledků kohortových studií rizikovým faktorem obtížné intubace. Vliv vyloučené NMBA u tracheální intubace a potenciální nežádoucí účinky a pooperační dyskomfort nebyli doposud evaluované v systematickém review randomizovaných kontrolovaných studií. Do meta-analýzy bylo zařazeno 34 studií (3565 pacientů). Dle analýzy 4 low-risk studií bylo nepodání NMBA rizikovým faktorem obtížné intubace (RR 13.27, P<0.00001), daný efekt byl konzistentní při analýze všech dat (RR 5.00, P<0.00001). Bylo indetifikované signifikantní riziko diskomfortu horních cest dýchacích, nebo poranění při intubaci bez NMBA (RR 1.37, P=0.008), vyšší výskyt obtížné laryngoskopie (RR 2.54, P=0.0003).

British Journal of Anaesthesia, 120 (6): 1381e1393 (2018)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Hluboká neuromuskulární blokáda a chirurgické podmínky během laparoskopické ventrální hernioplastiky: randomizovaná zaslepená studie
Carl M. Soderstrom, Roar Borregaard Medici, Sami Assadzadeh et al.

Laparoskopická hernioplastika ventrální kýly je běžná chirurgická operace. Svalové kontrakce a celkový tonus svalů můžou negativně ovlivňovat chirurgické operační pole a vést ke komplikacím a obtížné sutuře defektu. Hluboká neuromuskulární blokáda (NMB) může vést k superiorním operačním podmínkám. Cílem prospektivní randomizované cross-over studie bylo zhodnotit chirurgické podmínky při hluboké vs. žádné NMB během laparoskopické hernioplastiky. Do studie bylo celkem zařazeno 34 pacientů, kteří byli randomizováni do intervenční (NMB) a kontrolní skupiny (0 NMB).  NMB byla indukována rokuroniem a revertována sugammadexem. Anestezie byla indukována propofolem a remifentanilem. Primární outcome bylo hodnocení operačním podmínek dle chirurga na 5 stupňové škále. Nebyl identifikován rozdíl v operačních podmínkách, nicméně při sutuře defektu byli podmínky superiorní v NMB skupině (p=0.012).

Závěrem: Hluboká neuromuskulární blokáda nevedla k okamžitému pozitivnímu ovlivnění operačních podmínek u pacientů podstupujících laparaoskopickou hernioplastiku ventrální kýly, nicméně byla spojena se superiorními podmínkami během sutury defektu.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvukem navigovaná single-shot blokáda vs. kontinuální blokáda n. ischiadicus a pain management a mobilizace pacientů po totální endoprotéze kolene (CoSinUS trial): randomizovaná trojitě zaslepená kontrolovaná studie
Thomas Wiesmann, Ivo Huttemann, Nora Schilke et al.

Kombinovaná kontinuální femorální a single-shot blokáda n. ischiadicus je běžnou praxí k pooperačnímu analgetickému managementu pacientů podstupujících totální endoprotézu kolene (TEP) během prvních 24 hodin po operaci. Cílem randomizované trojitě zaslepené studie bylo zhodnotit vliv single shot vs. kontinuální blokády n. ischiadicus na pooperační pain management a mobilizaci u pacientů po TEP kolene. Do studie bylo celkem zařazeno 50 pacientů po TEP kolene s kontinuálním femorálním katetrem a ischiadickým katetrem. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (10ml ropivakainu 0.2% s následnou kontinuální infuzi 5ml/h 0.2%), nebo kontrolní skupiny (fyziologický roztok). Primárním outcome byla kumulativní komzumpce morfinu v průběhu 48 hodin pooperačně, skóre bolesti, mobilizace a dynamometrie v prvních 3 pooperačních dnech. Medián kumulativní dávky morfinu byl signifikantně vyšší v kontrolní skupině (43mg [27 až 67.5], P<0.0001 vs. 15mg [11 až 25]) v prvních 48 hodinách. Celkové skóre bolesti bylo srovnatelné v klidu i při záteži, nicméně v kontrolní skupině byl signifikantně vyšší výskyt bolesti v oblasti popliteální jamky. Mobilizace byla srovnatelná mezi skupinami.

Závěrem: Výsledky studie poukazují na superiorní analgetický efekt kombinované kontinuální femorální + ischiadické blokády v prvních 72 hodinách u pacientů po TEP kolene. 

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Extrakorporální membránová oxygenace u těžkého ARDS
A.Combes, D. Hajage, G. Capellier et al.

Efektivita veno-venózní (VV) extrakorporální membránové oxygenace u pacientů s těžkým ARDS zůstává kontroverzní. V prospektivní randomizované cross-over studii byli pacienti s těžkým ARDS (Pao2/Fio2<50mmHg >3 hodiny, Pao2/Fio2<80mmHg>6 hodin nebo arteriální pH<7,25 s PaCO2>60mmHg>6 hodin) randomizováni do intervenční skupiny (VV ECMO) a kontrolní skupiny (standardní terapie). Primárním outcome byla 60-denní mortalita. Mortalita v daném souboru 60. den byla 35% v ECMO (44/124) skupině vs. 46% (57/125) v kontrolní skupině (Relative risk, 0.76; 95% confidence interval [CI], 0.55 to 1.04; P = 0.09). Výskyt komplikací byl srovnatelný mezi skupinami, kromě vyššího výskytu krvácení a nutnosti krevních transfuzí (46% vs. 28%), vyšším výskytem těžké trombocytopenie 27% vs. 16%) a nižším výskytem CMP (0 vs 5%) v ECMO skupině.

Závěrem: U pacientů s těžkým ARDS nebyla 60-denní mortalita signifikantně ovlivněna ECMO ve srovnání s mortalitou v kontrolní skupině (strandardní konvenční terapie).

N Engl J Med 2018;378:1965-75. DOI: 10.1056/NEJMoa1800385

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Intubační podmínky na operačním sále a intenzivní péči: prospektivní observační studie
Manuel Taboada, Patricia Doldan, Andrea Calvo et al.

Tracheální intubace je běžnou intervencí na operačním sále a intenzivní péči (ICU). Autoři prospektivně sledovali intubační podmínky u pacientů intubovaných na sále a následně na lůžku intenzivní péče. Primární outcome bylo porovnat intubační podmínky (dle modifikovaného Cormack-Lehane skóre) na operačním sále a v intenzivní péči. Sekundárním outcomem bylo porovnat úspěšnost prvního pokusu, technické problémy a asociované komplikace. Do studie bylo celkem zařazeno 208 pacientů. Tracheální intubace v intenzivní péči byla asociována s horší vizualizací glottis (Cormack-Lehane grade I/IIa/IIb/III/IV: 116/24/47/19/2) ve srovnání s operačním sálem (Cormack-Lehane grade I/IIa/IIb/III/IV: 159/21/16/12/0; P < 0.001). Úspěšnost prvního pokusu byla nižší na ICU ve srovnání s operačním sálem (185/208; 89% vs. 201/208; 97%; P = 0.002). Tracheální intubace na ICU byla asociována se zvýšenou incidencí středně těžké až obtížné intubace (33/208 [16%] vs. 18/208 [9%]; P < 0.001) a vyšším výskytem komplikací (76/208; 37% vs. 13/208; 6%; P < 0.001).

 

Závěrem: Tracheální intubace v intenzivní péči byla asociovaná s horšími intubačními podmínkami a zvýšeným výskytem komplikací ve srovnání s intubací na operačním sále.

 

 

Anesthesiology 2018; XXX:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Kombinovaná spinální-epidurální vs. spinální anestezie u císařského řezu: meta-analýza
M. Klimek, R. Rossaint, M. van de Velde a M. Heesen

Kombinovaná spinální-epidurální anestezie (S-Epi), ale taky spinální single-shot (S) jsou používané k anestezii u pacientek podsupující císařský řez. Minoritní data poukazují na vyšší senzorickou blokádu a vyšší kardiovasuklární stabilitu v S-Epi skupně. Autoři v meta-analýze a následné sekvenční analýze testovali efektivitu a bezpečnost daných metod. Nebyl identifikován rozdíl mezi S-Epi a S anestezii pro sledovaný outcome: maximální výška senzorické blokády, nutnost vazopresorické podpory. Nebyl detekován rozdíl v sledovaném sekundárním outcome – hypotenze, čas nástupu blokády, výskytem nauzey a zvracení mezi skupinami. Čas provedení S-Epi blokády byl signifikantně delší ve srovnání se S skupinou.

Závěrem: S ohledem na dané výsledky není možné favorizovat S-Epi, nebo S metodu k anestezii pacientek k císařskému řezu.

Anaesthesia 2018, 73, 875–888

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Pooperační pain management u pediatrických pacientů: Doporučení Evropské společnosti pediatrické anestezie (ESPA Pain Management Ladder Initiative)
Maria Vittinghoff, Per-Arne Lonnqvist, Valeria Mossetti, Stefan Heschl

Hlavním cílem Komise pro terapii bolesti u Evropské společnosti pro pediatrickou anestezii (ESPA) je zvýšit kvalitu analgezie u pediatrických pacientů. Doporučený ESPA Pain Management Ladder je souhrn klinických doporučení založených na expertním konsenzu k standardizaci perioperačního pain managementu u pediatrických pacientů. Doporučení je rozdělené dle typu chrirgického výkonu a následně dlě složitosti použité metody na základní, složitější a pokročilé analgetické metody. Autoři doporučení jsou si nicméně vědomi finanční a personální variability v institucích a jednotlivých zemích, a také rozdílné dostupnosti jednotlivých léků napříč Evropou. Dané doporučení je možno použít jako osnovu k nejlepší klinické praxi.  

Pediatric Anesthesia. 2018;28:493–506.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Předoperační bolus tekutin k ovlivnění hemodynamické stability během operace: prospektivní randomizovaná studie
T. Kratz, J. Hinterobermaier, N. Timmesfeld et al.

Hemodynamická nestabilita během úvodu do anestezie a během operace jsou frekventní a můžou být způsobené hypovolémií z důvodu předoperačního lačnění a event. chronickou diuretickou terapii. Cílem prospektivní randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit vliv aplikace předdefinovaného bolusu tekutin před celkovou anestezii k zvýšení hemodynamické stability během anestezie. Do studie bylo celkem zařazeno 219 pacientů podstupujících malý operační chirurgický výkon. U všech pacientů byl standardně měřen srdeční výdej pomocí neinvazivní pulse-contour analýzy. Infuzní terapie u všech pacientů byla zahájená před úvodem do anestezie. V intervenční skupině byl pacientům podán bolus Ringer-acetátu v dávce 8ml/kg. Primárním cílem byla incidence hemodynamické nestability, definována jako signifikantní redukce krevního tlaku, nebo srdečního indexu během anestezie. U pacientů v intervenční skupině byl detekován nižší výskyt oběhové nestability po indukci ve srovnání s kontrolní skupinou (41.5% vs 56.6%, P = 0.025). U pacientů v intervenční skupině byl identifikován vyšší průměrný srdeční index, index tepového objemu, systolický a střední arteriální tlak při vyšší enddiastolické ploše levé komory.

Závěrem: Aplikace bolusu tekutin před úvodem do anestezie vedla k redukci hemodynamické instability při úvodu do celkové anestezie. Celkový objem podaných teuktin byl vyšší v intervenční skupině (1370 _ 439 mL vs 1219 _ 483 mL, P = .007). Bolus tekutin před indukci do anestezie může přispět k stabilizaci hemodynamiky u pacientů podstupujících operační výkon v celkové anestezii. 

Acta Anaesthesiol Scand. 2018;1–8.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Vztah mezi hypotenzí v intenzivní péči a nemocniční mortalitou a morbiditou u septických pacientů
Khangulov, Mitali Stevens,Hussain et al.

Aktuální guidelines doporučují udržovat střední arteriální tlak (MAP) ≥ 65 mmHg u septických pacientů. Vztah mezi hypotenzí a vznikem závažných komplikací u septických pacientů zůstává nejasný. Autoři hodnotili vliv hypotenze a nemocniční mortality, výskyt AKI a infarktu myokardu (IM). Do studie byli retrospektivně zařazeni pacienti z elektronického systému celkem 110 nemocnic v USA ve sledovaném období 2010-2016. Hypotenze byla definovaná časem pod stanovenou hodnotu MAP (TWA-MAP) a kumulativním časem pod 55, 65, 75 a 85 mmHg. Celkem byla analyzována data od 8782 pacientů. Pro každou jednotku TWA-MAP < 65 mmHg bylo odds ratio nemocniční mortality zvýšeno o 11.4% (95% CI 7.8%, 15.1%, p < 0.001), odds pro AKI o 7.0% (4.7, 9.5%, p < 0.001) a odds pro IM 4.5% (0.4, 8.7%, p = 0.03). Pro mortalitu a AKI byl detekován progresivní vzestup rizika při poklesu MAP z 85 na 66 mmHg.

Závěrem: Riziko mortality, AKI a infarktu myokardu je detekovatelné při poklesu MAP pod 85mmHg, a riziko mortality a AKI se progresivně zvyšuje s klesajícím MAP. Udržování MAP nad 65mmHg může být zásadní u septických pacientů.  

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5218-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Mortalita morbidita komunitní sepse v pediatrické intenzivní péči v Evropě: prospektivní kohortová studie (EUCLIDS)
Navin P. Boeddha, Luregn J. Schlapbach, Gertjan J. Driessen et al.

Sepse zůstává jedním z hlavních důvodů příjmu pacientů do pediatrické intenzivní péče (PICU), nicméně faktory přímo ovlivňující outcome jsou nedostatečně popsány. Primárním outcome bylo popsat mortalitu a sekundární outcome byl definován jako počet PICU-volných dnů v době 28 dnů pobytu v nemocnici, délka hospitalizace a morbidita u septických pacientů na PICU. Celkem bylo do studie zařazeno 795 pacientů z 52 PICU v období 2012-2016. U majority pacientů nebyl identifikován zdroj sepse (n=278, 35%). Mezi další příčiny patřila meningitis/encefalitis (n=182, 23%) a pneumonie (n=149, 19%). Z celkového počtu 428 (54%) pacientů s identifikovaným původcem sepse byly Neisseria meningitidis (n = 131, 31%) a Streptococcus pneumoniae (n = 78, 18%) nejčastějšími patogeny. Celková mortalita souboru byla 6% (51/795), v případě septického šoku dosáhla 10% (45/466). Celkem 31% z přeživších pacientů bylo propuštěno se zdravotním postižením a to včetně 24% pacientů bez předchozích komorbidit. Mortalita a zdravotní postižení byly nezávisle asociovány s infekcí kmenem S. pneumoniae (mortalita OR 4.1, 95% CI 1.1–16.0, P = 0.04; zdravotní postižení OR 5.4, 95% CI 1.8–15.8, P < 0.01) a závažností nemoci dle Pediatric Index of Mortality (PIM2) skóre (mortalita OR 2.8, 95% CI 1.3–6.1, P < 0.01; zdravotní postižení OR 3.4, 95% CI 1.8–6.4, P < 0.001).

Závěrem: Invazivní bakteriální kmeny jsou odpovědné za význačnou část morbidity a mortality u kriticky nemocných pediatrických pacientů ve vysoko-příjmových zařízeních. Téměř 1/3 pacientů se sepsí byla z intenzivní péče propuštěna se zdravotním postižením.

Boeddha et al. Critical Care (2018) 22:143 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2052-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Principy tekutinového managementu u pacientů v septickém šoku: je čas zvážit 4 D a čtyři fáze tekutinové terapie
Manu L. N. G. Malbrain, Niels Van Regenmortel, Bernd Saugel et al.

U pacientů v septickém šoku patří tekutinová resuscitace k základním terapeutickým intervencím. Stále nicméně zůstává mnoho otázek týkajících se typu, dávky a načasování intravenózních tekutin. Aktuálně jsou definovány pouze 4 hlavní indikace pro podání tekutin: tekutinová resuscitace, udržování a náhrada tělesné vody a elektrolytů a parenterální nutrice. Autoři v review článku diskutují různé strategie terapie včetně early adequate goal-directed fluid management, pozdní konzervativní tekutinové terapie a pozdní cílené negativní tekutinové bilance. Dále popisují tzv. koncept 4 D (drug – lék, dose – dávka, duration – trvání, deeskalace). Během léčby septických pacientů je potřeba zvážit 4 fáze tekutinové terapie: resuscitační fáze, optimalizace, stabilizace a evakuační fáze. Čtyři otázky terapie: Kdy zahájit podání tekutin?, Kdy zastavit podání tekutin?, Kdy začít s tzv. deresuscitací či aktivní negativní bilanci tekutin? Kdy ukončit deresuscitaci?

Malbrain et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:66 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0402-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Prediktivní validita Sepsis-3 Definice a outcome septických pacientů: 49 ICU jednotek v Argentině
Elisa Estenssoro, Vanina S. Kanoore Edul, Cecilia I. Loudet et al.

V návaznosti na publikované Sepsis-3 doporučení bylo cílem autorů zhodnotit Sepsis-3 definici v klinické praxi v podmínkách intenzivní péče v Argentině. Pacienti byli zařazeni do skupiny infekce, sepse (infekce + orgánová dysfunkce dle Sequential Organ Failure Assessment skóre ≥ 2 body) a septický šok (vazopresorická podpora + laktát > 2 mmol/L). Pacienti s vazopresorickou podporou bez elevace laktátu byli analyzováni samostatně (kardiální dysfunkce). Primárním outcome byla nemocniční mortalita. Z celkového počtu 809 pacientů 6% mělo infekci, 29% sepsi, 20% kardiální dysfunkci, 40% septický šok a u 3% pacientů s vazopresorickou léčbou nebyla hladina laktátu změřená. Nemocniční mortalita byla 13%, 20%, 39%, 51% a 41%. Nezávislým prediktorem mortality byla hladina laktátu, hodnota SOFA skóre, komorbidity a infekce vysoce rezistentními kmeny. 

Závěrem: Závažnost nemoci definována dle Sepsis-3 definice koreluje se zvyšující se mortalitou. SOFA skóre vykazuje dostatečnou přesnost prognostikace, na rozdíl od kritérií systémové zánětlivé odpovědi (SIRS).

Crit Care Med 2018; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Perioperační kortikoidní terapie: systematické review
C. Groleau, S. N. Morin, L. Vautour et al.

Perioperační aplikace kortikodiů je frekventní, nicméně variabilní. Doporučení pro peripoerační aplikaci kortikoidů před nekardiochirurgickou operaciu pacientů s aktuální, nebo předešlou terapii kortikoidy s cílem redukce rizika adrenální insuficience je nedostatečné. Perioperační aplikace kortikoidů může být asociována s rizikem nežádoucích účinků, hyperglykémií, infekcí a rannými infekci. Do analýzy byly celkem zařazeny 2 RCT studie (37 pacientů), 5 kohortových studií (462 pacientů) a 4 systematické review. Nebyl detekován žádny signifikantní rozdíl v outcome mezi skupinami.

Závěrem: Aktuální perioperační suplementace kortikoidy k prevenci kortikoidní insuficience není podložena EBM daty. Vzhledem k limitaci studie není možné zhodnotit, zda kortikosteroidy ve srovnání s placebem vedou k redukci výskytu adrenální insuficience.

Groleau et al. Perioperative Medicine (2018) 7:10 https://doi.org/10.1186/s13741-018-0092-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 1
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %

Vitaminc C: je potřeba suplementovat?
Ange´lique M.E. Spoelstra-de Man, Paul W.G. Elbers et al.

Hypovitaminóza C a deficience vitaminu C je běžná u kriticky nemocných pacientů vzhledem k zvýšené spotřebě a sníženému příjmu. Vitamin C má v organizmu pleiotropní funkci a jeho deficience může vést k agravaci nemoci a negativní ovlivnění rekonvalescence.  Vit. C je klíčový antioxidant s protizánětlivým a imunomodulačním účinkem. Zvýšený počet preklinických studií u traumat, modelu ischémie/reperfuze a sepse poukazuje na benefit suplementace vitaminu C s cílem redukovat oxidativní stres a zánět. Dle starších studií má být vit. C suplementován v dávce 2-3g/D, nicméně recentní kontrolovaná studie prokázala reducki vazopresorické podpory a orgánové dysfunkce a trendu k poklesu mortality až při dávkování 6-16g/D. Krátkodobá intravenózní aplikace vitaminu C se zdá být slibnou, dobře tolerovanou a levnou terapeutickou možnosti u pacientů v intenzivní péči.

Curr Opin Crit Care 2018, 24:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Kontinuální versus intermitentní podání enterální výživy: pro a proti
Danielle E. Bear, Nicholas Hart a Zudin Puthucheary

V poslední době je trend nutriční podpory kriticky nemocných s cílem augmentace zotavení a zvýšení přežití. Mezi nejasnými otázkami zůstává kontinuální vs. bolusové podání enterální výživy s cílem redukce úbytku svalové hmoty[M1] , ale také optimální hodnoty glykémie a tolerance enterální výživy (EV) na různých úrovních péče. Cílem review je analyzovat výhody a nevýhody intermitentní vs. kontinuální aplikace enterální výživy. Intermitentní podání nebylo přesvědčivě spojeno se zvýšením variability glykémie, nebo intolerance GIT, což jsou 2 důvody, proč byla kontinuální výživa preferována historicky. Ačkoliv jsou k dispozici limitovaná data studující bezpečnost a efektivitu intermitentního podání EV, je několik potenciálních teoretických benefitů daného postupu.

 [M1]cílem asi není redikce svalové hmoty, ale cílem je zamezit redukci svalové hmoty…ne?

Curr Opin Crit Care 2018, 24:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Více nebo méně hemodynamického monitoringu kriticky nemocných pacientů?
Mathieu Jozwiak, Xavier Monnet a Jean-Louis Teboul

Hemodynamické hodnocení a diagnostika je nezbytná k identifikaci typu šoku a cílení terapie s ohledem na odpověď pacienta na terapeutické intervence. V přehledovém review článku autoři analyzují možnosti hemodynamického monitoringu pacientů v šoku a možnosti monitorace v budoucnu. V posledních letech došlo k masivnímu rozvoji možností monitorace hemodynamiky z intermitentních na kontinuální a real-time měření, z invazivních na méně invazivní metody. U septických pacientů je dle guidelines aktuálně preferována modalita k iniciálnímu hemodynamickému zhodnocení echokardiografie. U šokových pacientů, kteří neodpovídají na iniciální terapii a u většiny pacientů s komplexní poruchou hemodynamiky je doporučeno monitorovat srdeční výdej pomocí pokročilých technik monitorace, které poskytují vícero proměnných, což je možné využít u většiny komplexních poruch. Nekalibrovaná a neinvazivní monitorace srdečního výdeje jsou nepřesné v podmínkách intenzivní péče.

Závěrem: Echokardiografie by měla být první volbou hemodynamické monitorace u pacientů v šoku s cílem identifikovat typ šoku a naplánovat a zhodnotit terapeutický management. Invazivní metody monitorace hemodynamiky je nutno indikovat individuálně.

  

Curr Opin Crit Care 2018, 24:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Vazodilatační šok v intenzivní péči a role angiotenzinu II
Brett J. Wakefield, Gretchen L. Sacha a Ashish K. Khanna

Aktuálně jsou k dispozici limitované terapeutické možnosti k reverzi vazodilatačního šoku. Cílem review článku je zhodnotit vazoaktivní léky v terénu vazodilatačního šoku, obzvláště v případě septického šoku se zaměřením na angiotenzin II jako nového nekatecholaminergního léku a popsat jeho efektivitu, bezpečnost a jeho místo v skupině vazoaktivních léků. Terapie angiotezinem II u pacientů s vazodilatačním šokem s vysokým srdečním výdejem vedla k redukci dávek katecholaminů a vyšší úspěšnosti dosažené cílového tlaku. Následná analýza poukázala na skupinu pacientů s vysokou závažnosti onemocnění a relativní insuficienci intrinsického angiotenzinu II, u kterých vedla terapie angiotenzinem k pozitivnímu ovlivnění mortality. Výsledky recentního systematického review poukázali na málo frekventní nežádoucí účinky angiotenzinu II a tím demonstrovali bezpečnost angiotenzinu II u pacientů s vazodilatačním šokem. Terapie vazodilatačního šoku by měla být individualizována.

Curr Opin Crit Care 2018, 24:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Vliv srdečního výdeje na nástup rokuroniem indukované neuromuskulární blokády u geriatrických pacientů
Naoki Shiraishi, Mayu Aono, Yasuhito Kameyama et al.

Cílem studie bylo zhodnotit vliv mezi nástupem nervosvalové blokády a srdečním výdejem (CO) u geriatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 40 pacientů ve věku 65-83 let. Po indukci byl po měření CO hodnocen train-of-four (TOF) na n.ulnaris akcelerometrem po aplikaci rokuronia 1mg/kg. Po indukci anestezie došlo k průměrné redukci CO z 5.1 [1.8] L/min na 3.8 L/min. Průměrný nástup rokuroniem indukované blokády byl 110.3 s (60–165). Byla detekována statisticky signifikantní korelace mezi nástupem blokády a CO [(čas nástupu (s) = − 13.2·CO + 159.7, R2 = 0.376].

Závěrem: U geriatrických pacientů hodnota CO ovlivňuje nástup rokuroniem indukované blokády.

Journal of Anesthesia https://doi.org/10.1007/s00540-018-2510-z

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
64 %

Subarachnoideální anestezie pro operace delší než 60 minut: zkušenosti z prvních 2 let spinálního anesteziologického programu
Mehdi Trifa, Dmitry Tumin, Emmett E. Whitaker

Subarachnoideální anestezie (SA) je ve zvýšené míře implementována v pediatrické anestezii s cílem redukovat potenciální nežádoucí vliv celkové anestezie (CA) na neurokognitivní vývoj. Subarachnoideální anestezie nicméně dle dostupných dat u pediatrických pacientů poskytuje analgezii v relativně krátkém trvání. Do studie byli retrospektivně zařazeni pediatričtí pacienti v subarachnoideální anestezii trvající přes 60 minut u dětí do 3 let. Všem pacientů byl aplikován bupivakain 0,5% (1mg/kg do dávky 7mg) s klonidinem 1ug/kg +/- adrenalin. Primární outcome byla úspěšnost SA bez nutnosti konverze na CA. Celkem bylo do studie retrospektivně zařezno 35 pacientů ve věku 7 ± 5 měsíců (s váhou 8 ± 2 kg). Průměrná délka trvání operace byla 71 ± 12 min (60–111 min). SA byla úspěšná u 31 z 35 pacientů (89%; 95% confidence interval 78, 99%). Délka trvání operace byla ojedinělou příčinou selhání metody (1 ze 4 pacientů). Celkem u 6 pacientů s efektivní SA blokádou byla nutná perioperační sedace s dexmedetomidinem +/- fentanylem. Rozdíl v délce výkonu a charakteristice pacientů nebyli statisticky signifikantně rozdílné.

Závěrem: SA je vysoce efektivní technika a může být alternativou k CA u pacientů podstupujících operační výkon v délce 60-100 minut.

Journal of Anesthesia https://doi.org/10.1007/s00540-018-2517-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %