červenec 2018

Kortikosteroidy v sepsi: systematické review a meta-analýza
Bram Rochwerg, Simon J. Oczkowski,; Reed A. C. Siemieniuk et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost kortikoidní terapie u kriticky nemocných pacientů. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 42 randomizovaných kontrolovaných studií (10 194 pacientů). Terapie kortikoidy byl asociována s minimální až žádnou redukci rizika úmrtí a krátkodobé mortality (relative risk, 0.93; 95% CI, 0.84–1.03; 1.8%) a naznačeným efektem na dlouhodobou mortality (60dnů – 1 rok, relative risk, 0.94; 95% CI, 0.89–1.00). Kortiskosteroidy vedly k mírné redukci délky hospitalizace v intenzivní péči ( –0.73 d; 95% CI, –1.78 až 0.31), délky hospitalizace celkem –0.73 d; 95% CI, –2.06 až 0.60), byli spojeny s vyšší úspěšností reverze šokového stavu na 7 den 7 (relative risk, 1.26; 95% CI, 1.12–1.42) a nižší hodnotou Sequential Organ Failure Assessment skóre (SOFA) na 7 den (mean difference, –1.39; 95% CI, –1.88 to –0.89). Kortikoidy dále vedly ke zvýšení rizika hypernatrémie (RR 1.64; 95% CI, 1.32–2.03)  a hypeglykémie (RR 1.16; 95% CI, 1.08–1.24), zvýšení svalové slabosti (RR 1.21; 95% CI, 1.01–1.52).

Závěrem: U kriticky nemocných pacientů v sepsi vedla terapie kortikosteroidy k mírné redukci mortality při zvýšení svalové slabosti.

Crit Care Med 2018; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Průměr papily optického nervu měřeného sonograficky jako neinvazivní parametr intrakraniálního tlaku: systematické review a meta-analýza
Chiara Robba , Gregorio Santori , Marek Czosnyka et al.

Ačkoliv jsou invazivní intrakraniální metody (IIDs) zlatým standardem k monitoraci intrakraniálního tlaku (ICP), ultrazvukem měřený průměr optického papily optického nervu (ONSD) je nová potenciální neinvazivní metoda k neinvazivnímu hodnocení ICP. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit diagnostickou efektivitu a přesnost sonografického INSD měření k zhodnocení intrakraniální hypertenze (IH) u dospělých pacientů. Do meta-analýzy bylo zahrnuto celkem 7 studií (320 pacientů), u kterých byla testována USG měření ONSD. Přesnost měření v daných studiích byla 0.811 (95% CI 0.678‒0.847) až 0.954 (95% CI 0.853‒0.983).

Závěrem: Přes vysoký rozptyl CI 95%, může být ultrazvukem meřená ONSD potenciální diagnostickou metodou k zhodnocení IH v případě, kdy IIDs nejsou indikovány.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5305-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Videolaryngoskop vs. Macintosh laryngoskop k biluminální intubaci u pacientů v hrudní chirurgii: systematické review a meta-analýza
T. T. Liu, L. Li, L. Wan et al.

Selektivní intubace (biluminální kanylou) je ve srovnání s klasickou tracheální intubaci obtížnější. Videolaryngoskopie poskytuje superiorní podmínky během airway managementu, nicméně její význam při tracheální intubaci biluminální kanylou zůstává nejasný. V systematickém review a meta-analýze autoři srovnávali efektivitu videolaryngoskopie vs. laryngoskopie pomocí Macintoshova laryngoskopu při biluminální intubaci v hrudní chirurgii. Videolaryngoskpie byla asociována s vyšší úspěšností prvního pokusu (OR 2.77, CI 95% 1.92-4.00, 12 studií, p < 0.00001) nižším výskytem poranění sliznice dutiny ústní, nebo zubů (0R 0.36, CI 95% 0.15-0.85, 11 studií, 1145 pacientů, p=0,02) a nižím výskytem bolesti v krku (OR 0.54, CI 95% 0.36-0.81, 7 studií, p=0.003) ve srovnání s intubaci Macitoshovým laryngoskopem. Nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl mezi časem intubace a incidenci pooperačních poruch hlasu. Videolaryngoskopie vedla k vyššímu výskytu malpozice biluminální kanyly (OR 2.23, CI 95% 1.10-4.52, 6 studií, p=0.03

Anaesthesia 2018, 73, 997–1007

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Gastrická vs. postpylorická enterální nutrice u geriatrických pacientů ˃75 let na umělé plicní ventilaci: monocentrická randomizovaná studie
Youfeng Zhu , Haiyan Yin, Rui Zhang et al.

Riziko ventilátorové pneumonie (VAP) je redukováno postpylorickou výživou ve srovnání s gastrickou výživou u specifické populace pacientů. V prospektivní randomizované studii, autoři testovali hypotézu superiority postpylorické enterální nutrice (EN) ve srovnání s gastrickou EN k redukci incidence VAP u geriatrických pacientů (˃75 let věku), přijatých do intenzivní péče s nutností umělé plicní ventilace. Pacienti byli po zařazeni do studie randomizováni do skupiny s postpylorickou EN (PostEN) a do skupiny s gastrickou EN (GastEN). Primárním outcome byl výskyt VAP. Z celkového počtu 836 pacientů, kteří prošli screeningem, bylo do studie zařazeno 141 pacientů (70 postpylorická skupina vs. 71 gastrická skupina). Pacienti v PostEN skupině měli průměrný věk 82.0 (75.0–99.0) let a 61.4% bylo mužů ve srovnání s 82.0 (75.0–92.0) a 63.4% mužů v GastEN skupině. Hodnota Acute Physiology and Chronic Health Evaluation II skóre (APACHE II) skóre bylo 28.09 ± 6.75 v PostEN skupině vs. 27.80 ± 7.60 v GastEN skupině (P = 0.43).  VAP byla diagnostickována u 8/70 (11.4%) v PostEN skupině vs. 18/71 (25.4%) v GastEN skupině (OR 0.38, 95% CI 0.15–0.94; P = 0.04). U pacientů v PostEN skupině byla diagnostikována redukce incidence zvracení (12 vs. 29 pacientů, OR 0.30, 95% CI 0.14–0.65; P = 0.002) a redukce abdominální distenze (18 vs. 33 pacientů OR 0.40, 95% CI 0.20–0.81; P = 0.01). Nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl v mortalitě, nebo sekundárních outcome mezi skupinami.

Závěrem: Postpylorická enterální výživa ve srovnání s gastrickou byla asociována s redukcí výskytu VAP u geriatrických pacientů v intenzivní péči s nutností umělé plicní ventilace.

Zhu et al. Critical Care (2018) 22:170 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2092-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efektivita centrálních venózních katetrů potažených antibiotiky k prevenci katetrových infekcí: systematické review a meta-analýza
Hongliang Wang, Hongshuang Tong, Haitao Liu et al.

Katetrové infekce (CRBSI) patří mezi nejčastější komplikace asociované s centrálními venózními katetry (CVK). Jestli potažení povrchu antibiotikem vede k redukci výskytu CRBSI je aktuálně nejasné. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu aplikace potažených CVK k prevenci CRBSI.  Primárním outcome byl výskyt CRBSI/1000 katetr-dnů a sekundární outcome incidence kolonizace katetru. U 23 studií byl detekován signifikantní rozdíl ve výskytu CRBSI/1000 katetr dnů mezi ATB-CVK a standardní CVK (RR 0.70, 95% CI 0.53–0.91, p = 0.008).  Do analýzy bylo celkem zahrnuto 33 studií (10 464 pacientů), u kterých byli použity 4 druhy CVK. Ve srovnání se standardní CVK byli katetry potaženy chlorhexidinem/stříbrem, sulfadiazinem a antibiotiky asociovány s nižším výskytem CRBSI/1000 katetr-dnů (OR a 95% CrIs: 0.64 (0.40–0.955) a 0.53 (0.25–0.95), a nižším výskytem kolonizace (OR a 95% CrIs: 0.44 (0.34–0.56) a 0.30 (0.20–0.46)).

Závěrem: Katetry potaženy chlorhexidinem/stříbrem, sulfadiazinem, nebo antibiotiky byli superiorní ve srovnání se standardní CVK.

Wang et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:71 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0416-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Hypertonický laktát ke zlepšení cerebrální perfuze a dodávky glukózy u pacientů s kraniotraumatem
Laurent Carteron, Daria Solari, Camille Patet et al.

Laktát vede ke zvýšení cerebrálního průtoku a je efektivní energetický substrát pro mozkovou tkáň, obzvláště při nedostatku glukózy. Hypertonický laktát byl na experimentálním modelu kraniotraumatu (TBI) neuroprotektivní, nicméně humánní data jsou limitována. Do prospektivní studie bylo celkem zařazeno 23 pacientů (13 s TBI a 10 se subarachnoideálním krvácením, medián věku 59 let, medián GCS 6).  U pacientů byla aplikována 3 hodinová infuze hypertonického laktátu (Na-laktát, 1000mmol/L, 30umol/kg/min) v době 39 hodin od inzultu. Efekt na cerebrální perfuzi byl hodnocen transkraniálním Dopplerem a efekt na energetický metabolizmus pomocí cerebrální mikrodialýzy. U majority pacientů (13/23, 57%) byla redukována dostupnost glukózy v mozkové tkáni, navzdory normální hodnotám intrakraniálního tlaku – ICP (10mmHg (7-15)). Hypertonický laktát byl asociován se zvýšenou hodnotou laktátu dle cerebrální mikrodialýzy (+55% (31-80%)), co korespondovalo se zvýšeným průtokem arteria cerebri media (+36%) a poklesem pulsatilního indexu (-21%, vše p < 0.001). Nebyl detekován signifikantní vliv na mozkový perfuzní tlak, střední arteriální tlak, systémovou hodnotu CO2, nebo glykémii.  

Závěrem: Resuscitace pomocí hypertonického laktátu vedla ke zvýšení cerebrální perfuze a dostupnosti glukózy v mozkové tkáni.

Crit Care Med 2018; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
88 %

Prokalcitoninem-cílená antibiotická terapie infektů dolních cest dýchacích
D.T. Huang, D.M. Yealy, M.R. Filbin et al.

Efekt prokalcitoninem-cílené antibiotické terapie k managementu infekcí dolních dýchacích cest je nejasný. Do multicentrické studie byli zařazeni pacienti přijati na oddělení urgentního příjmu se suspektní infekci dolních cest dýchacích, u kterých lékaři zvažovali nasazení antibiotické terapie. Pacienti byli randomizováni do PCT skupiny (prokalcitoninem řízená ATB terapie – iniciální a opakovaná hodnota PCT) vs. kontrolní skupiny (standardní terapie). Do studie bylo celkem zařazeno 1656 pacientů (826 PCT skupina a 830 kontrolní skupina). Z celkového počtu pacientů byla 782 (47,2%) hospitalizována a 984 (59,4%) dostalo ATB během 30 dnů sledování. Výsledky PCT byli dostupné u 792 pacientů z 826 pacientů v PCT skupině (95,9%) s medián času odběr-výsledek 77 minut. Nebyl identifikován signifikantní rozdíl v počtu dnů antibiotické terapie mezi skupinami (4,2 vs. 4,3 dne, p=0.87), nebo výskytu nežádoucích účinků terapie.

Závěrem: Dostupnost prokalcitoninu, včetně doporučení pro implementaci výsledků na oddělení urgentního příjmu nevedla k redukci spotřeby antibiotik u pacientů se suspektní infekci dolních cest dýchacích.

N Engl J Med 2018;379:236-49. DOI: 10.1056/NEJMoa1802670

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Vede apnoická oxygenace k prevenci desaturace během urgentního airway managementu? Systematické review a meta-analýza
Edmund Tan, Osama Loubani, Nelofar Kureshi et al.

Cílem apnoickék oxygenace (AO) přes nazální kanylu je potenciální prevence desaturace během urgentního zajištění dýchacích cest. Primárním outcome meta-analýzy byla incidence desaturace definovaná dle jednotlivých studií. Sekundární outcome byla incidence těžké desaturace (˂80% SpO2). Celkem bylo do analýzy zahrnuto 10 studií (2 322 pacientů). Ve srovnání pacientů bez AO, vedla AO k redukci rizika desaturace RR 0.76 (CI 95% 0.61-0.95; p=0.12). Nicméně byla detekována signifikantní heterogenita individuálních faktorů pacientů, intervencí a definice desaturace mezi studiemi.

Závěrem: Výsledky meta-analýzy potvrzují redukci rizika desaturace během emergentní intubaci při apnoické oxygenaci. 

Can J Anesth/J Can Anesth (2018) 65:936–949 https://doi.org/10.1007/s12630-018-1124-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt perioperační intraaortální balónkové kontrapulzace u vysokorizikových kardiochirurgických pacientů: randomizovaná klinická studie
Graziela Santos Rocha Ferreira, Juliano Pinheiro de Almeida, Giovanni Landoni et al.

Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efektivitu intraaortální balónkové kontrapulzace (IABP) u vysoce rizikových kardiochirurgických pacientů na celkovou mortalitu. Studie byla designovaná jako unicentrická randomizovaná studie a meta-analýzy dostupných dat. Pacienti byli randomizováni do intervenční skupiny (předoperační zavedení IABP – po indukci do celkové anestezie) vs. kontrolní skupiny. Primárním outcome byla celková 30-denní kompozitní mortalita a morbidita (kardiogenní šok, CMP, AKI, mediastinitis, prolongovaná umělá plicní ventilace a nutnost reoperace). Do studie bylo celkem zařazeno 181 pacientů (průměrný věk 65.4 let, 32% žen). Mortalita v intervenční skupině byla 47,8% (n=43) vs. 46,2% (n=42, p=0.46). Délka inotroponí podpory a pobytu v intenzivní péči byla delší v intervenční skupině. Následná meta-analýza 11 studií potvrdila chybějící benefit IABP na přežití u vysoce rizikových kardiochirurgických pacientů.

Závěrem: Perioperační IABP nevedla u vysoce rizikových kardiochirurgických pacientů k pozitivnímu ovlivnění celkové 30-denní mortality.

Crit Care Med 2018; 46:e742–e750

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Prevence syndromu nízkého srdečního výdeje po kardiochirurgické operaci u pediatrických pacientů: dvojitě zaslepená pilotní randomizovaná studie srovnávající dobutamin a milrinon
Anna Cavigelli-Brunner, Maja I. Hug, Hitendu Dave et al.

Dobutamin a milrinon jsou běžně používané inotropika po kardiochirurgické operaci s cílem prevence syndromu nízkého srdečního výdeje. Cílem prospektnívní pilotní dvojitě zaslepené studie bylo porovnat efektivitu a bezpečnost daných léků u pediatrických pacientů. Do studie bylo celkem zařazeno 50 pacientů podstupujících otevřenou kardiochirurgickou operaci pro kongenitální malformaci. U pacientů po mimotělním oběhu byla iniciována kontinuální infuze dobutaminu, nebo milrinonu v délce 36 hodin pooperačně. Maximální dávka pro dobutamin byla 6ug/kg/min a pro milrinon 0,75ug/kg/min. Nebyl detekován signifikantní rozdíl v demografických datech, komplexitou operace a intraoperačními charakteristiky mezi skupinami. Efektivita byla definována nutnosti aditivní vazoaktivní podpory, která byla srovnatelná mezi skupinami (dobutamin 61% vs. milrinone 67%, p=0.71). Nitroprusid-sodný byl častěji aplikován ve skupině s dobutaminem (42% vs. 13%, p=0.019). Hodnota systolického tlaku byla vyšší ve skupině s dobutaminem, a u obou skupin došlo pooperačně k zvýšení tepové frekvence. Echokardiograficky byla diagnostikována dobrá systolická funkce v obou skupinách. Centrální venózní saturace krve, hladiny laktátu, diuréza, čas od ukončení operace k extubaci, délka UPV a délka hospitalizace byli srovnatelné mezi skupinami. Oba léky byli dobře tolerovány s minimem nežádoucích účinků.

Závěrem: Dobutamin a milrinon byli dobře tolerovány a srovnatelně efektivní k prevenci pooperačního syndromu nízkého srdečního výdeje u pediatrických pacientů po kardiochirurgické operaci. Hemodynamický profil obou léku je porovnatelný. U nekomplikovaných případů je možno preferovat levnější dobutamin, nicméně milrinon vykazoval trend vyšší efektivity v redukci afterloadu.

Pediatr Crit Care Med 2018; 19:619–625

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Diagnostická efektivita respirační variace dolní duté žíly k detekci fluid-unresponsiveness: systematické review a meta-analýza
Saurabh K. Das, Nang S. Choupoo, Debasis Pradhan et al.

Přesnost a efektivita respiračních variací dolní duté žíly )rcIVC) k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu = fluid responsiveness, obzvláště u spontánně ventilujících pacientů je nejasná. Do kvalitativní analýzy bylo celkem zahrnuto 23 studií (1574 pacientů) a do finální analýzy 20 studií (761 pacientů). Senzitivita a specificita rvIVC u 330 spontánně ventilujících pacientů byla 0.80 (CI 95% 0.68-0.89) a 0.79 (CI 95% 0.60 – 0.90), u pacientů na UPV byla senzitivita a specificita u 431 pacientů 0.79 (CI 95% 0.67-0.86) a 0.70 (0.63-0.76).

Závěrem: Snížení dechové variace dolní duté žíly je středně efektivním prediktorem negativní odpovědi na tekutinovou výzvu u spontánně a umělé ventilovaných pacientů.  

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:1–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Předoperační blokáda fascia iliace nevede k superiorní analgezii po artroskopii kyčle, ale k paralýze kvadricepsu: randomizována dvojitě zaslepená studie
Matthias Behrends, Edward N. Yap, Alan L. Zhang et al.

Ambulantní artroskopie kyčle je asociována se signifikantní pooperační bolestí, která rutinně vyžaduje opioidní analgezii. Potenciální přínos regionální anestezie je při daném výkonu nejasný. Cílem prospektivní dvojitě zaslepené studie bylo zhodnotit vliv periperační blokády fascia iliaca na pooperační analgezii u pacientů po artroskopii kyčle. Do studie bylo celkem zařazeno 80 pacientů, kteří byli randomizování do intevrenční skupiny (fascia iliaca blokáda 40ml 0.2% ropivacain) a kontrolní skupiny fyziologický roztok. U vše pacientů byla na konci operaci aplikována intraartikulární injekce 0.2% ropivacainu v dávce 10ml. Primárním cílem byla nejvyšší hodnota skóre bolesti pooperačně na dospávacím pokoji (PACU), skóre bolesti celkem a spotřeba opioidů v prvních 24 hodinách po operaci. Dále byla měřená síla kvadricepsu k identifikace potenciální svalové slabosti – paralýzy. Celkem bylo analyzováno 78 pacientů. Nejvyšší skóre bolesti  (6 ± 2 v intervenční vs. 7 ± 2 v kontrolní skupině) a spotřeba opioidů byla srovnatelné mezi skupinami (15 ± 7mg [blok] vs. 16 ± 9 mg [placebo]). Po propuštění do domácí péče byla hodnota skóre bolesti a spotřeba opioidů 13 ± 7 mg [blok] vs. 12 ± 8 mg [placebo])  srovnatelná mezi skupinami. U pacientů v intervenční skupině byla detekována výrazná redukce síly kvadricepsu. V intervenční skupině došlo celkem ke 4 případem pádů vs. 1 případem v kontrolní skupině.

Závěrem: Perioperační blokáda fascia iliaca jako aditivní analgetická metoda k intrartikulární injekci lokálního anestetika nevedla k pozitivnímu ovlivnění analgezie u pacientů po artroskopii kyčle a byla spojena s redukci síly kvadricepsu, co může být asociováno se zvýšeným rizikem pádu v pooperačním období.  

Anesthesiology 2018; XXX:00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Urgentní chirurgické zajištění dýchacích cest u pediatrických pacientů: systematické review
Lena Koers, Darja Janjatovic, Markus F. Stevens a Benedikt Preckel

Ačkoliv je urgentní chirurgické zajištění dýchacích cest doporučené dle guidelines v případě cannot intubate, cannot oxygenate (CICO), není k dispozici dostatek dat k definování ideálního postup. Cílem systematického review bylo zhodnotit dostupná data týkající se metod zajištění dýchacích cest v CICO scénaři u pediatrických pacientů. Celkem 5 studií popisovalo 4 metody k zajištění dýchacích cest: katetr over the needle, zajištění po vodiči, kanylou, nebo skalpelem. Průměrný čas k definitivnímu zajištění byl 44 s v skupině katetr over the needle, 67.3 s v skupině s kanylou a 108.7 s v skupině se skalpelem. Nebyl k dispozici čas pro metodu zajištění dýchacích cest po vodiči. Úspěšnost byla 43% (10/23) vs. 100% (16/16), 56% (87/154) a 88% (51/58). Asociováne komplikace se vyskytli dle techniky ve 34% (3/10) 69% (11/16), 36% (55/151) a 38% (18/48). Metoda katetr po jehla je rychlá, nicméně procento selhání je vysoké, metoda po vodiči je vysoce efektivní, nicméněje spojena s vysokým výskytem komplikací, metoda kanyly – menší výskyt komplikací při voském výskytu selhání, metoda skalpelem je efektivní nicméně vyžaduje delší čas.

Závěrem: Nedostatečná evidence vyžaduje další EBM data k definici nejlepší praxe k emergentnímu chirurgickému zajištění dýchacích cest v případě CICO scénaře.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:558–565

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Perioperační poranění periférních nervů po celkové anestezii: kvalitativní systematické review
Jason Chui, John M. Murkin, Karen L. Posner et al.

Perioperační poškození/poranění periférních nervů (PNI) je dobře popsanou komplikací celkové anestezie, která vede k invaliditě, permanentnímu neurologickému deficitu a soudním sporům a žalobám. V soudních sporech je často nedostatečně akceptována multifaktoriální etiologie PNI a jako hlavní důvod je popisována chyba při polohování pacienta. Nové možnosti monitorace můžou pomoci k časné detekci PNI. V článků jsou analyzovány aktuální dostupné data týkající se perioperační PNI po celkové anestezii, diskutována epidemiologie, potenciální mechanizmy poranění a možnosti prevence. Incidence perioperačního PNI po celkové anestezii je variabilní v závislosti na typu operačního výkonu, věku pacienta, rizikových faktorů pacienta a metodou detekce (prospektivní vs. retrospektivní detekce). Výsledná incidence v sledovaném souboru byla ˂1%, s vyšším výskytem v kardiochirurgii, neurochirurgii a ortopedii. PNI představuje celkem 12% žalob od roku 1990 a poranění brachiálního plexu a n.ulnaris představují 2/3 vše žalovaných PNI. Příčiny perioperačního PNI po celkové anestezii jsou multifaktoriální a představují tzv. fenomén obtížné predikce a prevence. Více jako u poloviny soudních sporů nebyla identifikována jasná etiologie a většina (91%) byla přítomná přes adekvátní anesteziologickou péči. Recentní možnosti automatické detekce pomocí neuromonitorace somatosenzorikcých evokovaných potenciálů může vést k zvýšené schopnosti identifikace rizikových pacientů a možnosti individualizovat management pacientů.   

Anesth Analg 2018;127:134–43

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Brachiocefalická žíla je bezpečná alternativa k jugulární véně ke kanylaci centrálního žilního řečiště
Paolo Federico Beccaria, Simona Silvetti, Rosalba Lembo et al.

Ačkoliv vícero studií testovalo efektivitu, úspěšnost a výskyt komplikací při zavádění centrálních žilních katetrů z různych přístupů, při kanylaci bez a s ultrazvukem, jenom málo studií se věnovalo možnosti kanylace brachiocefalické žíly. Cílem studie bylo popsat brachiocefalickou žílu jako alternativní přístup do centrálního žilního řečiště během elektivní ultrazvukem navigované kanylace u dospělých pacientů, ve srovnání s běžně používanou kanylaci vnitřní jugulární žíly. Byli sledovány periprocedurální komplikace, procento selhání, selhání prvního pokusu a bezpečnost pacientů. Do monocentrické retorospektivní studie bylo celkem zařazených 709 pacientů, kteří podstoupili kanylaci v.jugularis a 285, u kterých byla kanylována v. brachiocephalica. Celková úspěšnost prvního pokusu byla 87%, 6.7% pokusů bylo obtížných a 5.7% spojených s komplikací. Celkové procento selhání bylo 3.4%. Obtížné zavedení a periprocedurální komplikace byli častější v skupině jgulární žíly (OR 0.38, CI 95% 0.19-0.76, P=.007), Výskyt komplikací a celkové % selhání nebylo statisticky rozdílné mezi skupinami.

Závěrem: Brachiocefalická žíly je efektivní alternativou k jugulární žíle k ultrazvukem navigované punkci centrálního žilního řečiště.

Anesth Analg 2018;127:146–50

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Recruitement manévry nevedou k ovlivnění mortality při protektivní plicní ventilaci u dospělých pacientů s ARDS: meta-analýza a systematické review
Sulagna Bhattacharjee, Kapil D. Soni a Souvik Maitra

Klinický benefit recruitement manévrů (RM) zůstává kontroverzní. Ačkoliv řada studií popisuje pozitivní efekt RM, rozsáhlá recentní studie poukázala na možný negativní efekt titrace PEEP. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit klinický efekt RM u pacientů s protektivní ventilací (s malými dechovými objemy) u dospělých pacientů s ARDS. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 7 randomizovaných kontrolovaných studií (2480 pacientů). Dokumentovaná mortalita [RR (95% CI) 0.93 (0.80, 1.08); p = 0.33], mortalita v intenzivní péči [RR (95% CI) 0.91 (0.76, 1.10); p = 0.33] a nemocniční mortalita [RR (95% CI) 0.95 (0.83, 1.08); p = 0.45] byla srovnatelná mezi pacienty v RM skupině a pacienty se standardní protektivní plicní ventilaci. Délka hospitalizace a délka pobytu v intenzivní péči byli srovnatelné mezi skupinami.

Závěrem: Recruitement manévry společně s titrací PEEP nebyli spojeny s pozitivním ovlivněním mortality, délky pobytu v intenzivní péči a délkou hospitalizace pacientů s ARDS.

Bhattacharjee et al. Journal of Intensive Care (2018) 6:35 https://doi.org/10.1186/s40560-018-0305-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Etika a resuscitace
Spyros D. Mentzelopoulos , Anne‑Marie Slowther, Zoe Fritz et al.

V posledních letech došlo k rapidní zvýšování efektivity resuscitační péče poskytované stárnoucí populaci s vyšším počtem komoridit. Současně je trendem individualizovaná urgentní péče. Cílem review článku bylo popsat kontroverzní aspekty a základní principy bioetiky při resuscitaci a poresuscitační péči a zdůraznit potřebu EBM etiky a interpretace konsenzuálních etických principů. Respektování autonomie pacienta je možno realizovat pomocí plné informovanosti pacienta, zavzatí pacienta do rozhodování a plánování péče. Mezi základní podmínky patří vzdělávaní pacientů a zdravotnických pracovníků. Vzhledem na prinicip beneficience a nonmaleficience musí pacienti z resuscitace profitovat a je potřeba se vyhnout neindikovaným intervencím. Při rozhodování by měla být zohledněna neurologická prognostikace a individualizovaným přístup. Vzhledem na zachování důstojnosti pacienta není doporučena agresivní život-udržující terapie indikována proti vůli pacienta. Aktuální data doporučují přítomnost členů rodiny v průběhu resuscitace.

 

Intensive Care Med (2018) 44:703–716 https://doi.org/10.1007/s00134-018-5202-0

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Konsenzuální stanovisko k perioperační monitoraci neuromuskulární blokády
Mohamed Naguib, Sorin J. Brull, MD, Aaron F. Kopman et al.

Cílem doporučení je přinést racionální a vědecký podklad pro implementaci kvantitativní monitorace neuromuskulární blokády (NMB), poskytnout doporučení pro monitorovací standardy, specifikovat edukační cíle a adekvátní tréning ke korektnímu perioperačnímu monitoringu NMB. Autoři vyjádřují konsenzuální stanovisko, že v případě aplikace svalové relaxace je nevyhnutná monitorace evokované svalové odpovědi pomocí periférní nervové stimulace. Ideální místo stimulace jsou svaly ruky (ne svaly tváře) pomocí kvantitativní monitorace (objektivní měření). Objektivní monitorace (dokumentována reverze ≥0.9 train-of-four ratio) je jedinou metodou, která vede k identifikaci optimálního zotavení z NMB. Subjektivní metody hodnocení (periférní stimulace bez adekvátní monitorace, zvednutí hlavy nad podložku na 5 vteřin) jsou neefektivní a měli by být opušteny. Dané doporučení by mělo být implementováno a schváleno k řadou profesionálních organizací k dosažení plošného efektu. 

Anesth Analg 2018;127:71–80

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Kontinuální vs. intermitentní výživa: pros and cons
Danielle E. Bear, Nicholas Hart a Zudin Puthucheary

V poslední době je kladen zvýšený důraz na poskytování adekvátní nutriční podpory s cílem urychlit zotavení a zvýšit přežití kriticky nemocných pacientů. Spolu s danou strategií je potřeba zvážit rizika a benefity kontinuální vs. intermitentní dodávky nutrice. Aktuálně není jasné jestli je kontinuální nutrice superiorní k redukci svalové hmoty, udržení stabilní glykémie a zlepšení tolerance. Cílem přehledového review je popsat potenciální výhody a nevýhody jednotlivých postupů vzhledem na klinický outcome kriticky nemocných pacientů.

Curr Opin Crit Care 2018, 24:256–261

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Vedla implementace ultrazvuku k zvýšení bezepčnosti regionální anestezie?
Michael J. Barrington a Yoshiaki Uda

Ultrazvuková navigace je akceptovaným standardem v regionální anestezii. Navzodry dostpné evidenci podporující efektivitu USG navigované regionální anestezie chybí data věnující se bezpečnosti. Dostupná data potvrzují redukci vaskulárního poranění, systémové toxicity lokálních anestetik, pneumonthoraxu a blokády nervus phrenicus. Vzhledem na limitována globální data, epidemiologii a etiologickou komplexitu perioperačního poranění periferních nervů, nejsou k dispozici konzistentní data potvrzující redukci poranění nervů při implementaci ultrazvuku, nicméně recentní retrospektivní kohortová studie potvrdila redukci krátkodobého nervového poranění při ultrazvukem navigované blokádě, ve srovnání s neurostimulační metodou. Ultrazvuk vedl k rozvoji regionální anestezie a vývoji nových blokád, nových přístupů a přehodnocení starých bloků, co taky přispělo k zvýšení bezpečnosti pacientů.

Závěrem: Implementace ultrazvuku vedla k revoluci v regionální anestezii a přispěla k bezpečnosti pacientů. Je nicméně důležité si uvědomit, že bezpečnost pacientů nestojí na jednotlivé metodě, ale na komplexním přístupu, včetně edukovaného a školeného zdravotnického perosnálu, korektní indikaci blokády, selekci pacientů, znalosti anatomie technického vybavení a samotného technického provedení blokády.

Curr Opin Anesthesiol 2018, 31:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %