září 2018

Dexmedetomidin v prevenci a terapii pooperačního deliria a deliria v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Julian Flükiger, Alexa Hollinger, Benjamin Speich et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv dexmedetomidinu (DEX) v prevenci a terapii deliria u pacientů po operaci a pacientů v intezivní péči. Primárním outcome byla incidence deliria a vymizení příznaků deliria. Terapeutický efekt byl srovnán mezi skupinami: dexmedetomidin (1) vs. placebo (2) vs. standardní sedativní medikace (3) vs. opioidy (4). Celkem bylo identifikováno 28 studií a do analýzy bylo finálně zahrnuto 25 studií (4975 pacientů). Terapie dexmedetomidinem byla asociována se signifikantně nižším výskytem deliria ve srovnání s placebem (RR 0.52; 95% CI 0.39–0.70; I2 = 37%), , standardní sedativní medikaci (RR 0.63; 95% CI 0.46–0.86; I2 = 69%), nebo opioidní terapii (RR 0.61; 95% CI 0.44–0.83; I2 = 0%). Terapie dexmedetomidinem vedla k signifikantnímu zvýšení rizika bradykardie a hypotenze. Při hodnocení vlivu na resoluci deliria byli analyzovány 3 studie srovnávající DEX vs. placebo, midazolam a haloperidol. Studie s haloperidolem byla designovaná jako pilotní studie a poskytuje velice variabilní výsledky. Ve dvou zbývajících studií měl DEX jasně superiorní vliv na resoluci deliria.

Závěrem: Výsledky analýzy poukazují na potenciál redukce incidence a délky trvání deliria při terapii dexmedetomidinem.

Flükiger et al. Ann. Intensive Care (2018) 8:92 https://doi.org/10.1186/s13613-018-0437-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Benzodiazepiny a neuropsychiatrický outcome pacientů v intenzivní péči: systematické review
Lotte Kok, Arjen J. Slooter, Manon H. Hillegers et al.

Cílem systematického review bylo zhodnotit vliv terapie benzodiazepiny na neuropsychiatrický outcome kriticky nemocných pacientů během a po příjmu do intezivní péče. Z celkového počtu 3066 identifikovaných studií bylo do analýzy zahrnuto 35 studií, které sledovali outcome během hospitalizace, 12 studií, které sledovali outcome po propuštění a 2, které sledovali kombinovaný outcome.

Závěrem: majorita studií prokázala asociaci mezi terapií benzodiazepiny u kriticky nemocných pacientů a deliriem, post-traumatickou stresovou poruchou, anxietou, depresí a kognitivní dysfunkcí.

Crit Care Med 2018; 46:1673–1680

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Časná enterální výživa vede k redukci mortality a zlepšuje outcome u kriticky nemocných pacientů s popáleninovým traumatem:meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií
Hong Pu, Gordon S. Doig, Philippa T. Heighes et al.

Časná enterální výživa je definována při zahájení podání standardní formy enterální výživy během prvních 24 hodin od příjmu na ICU. V meta-analýze autoři hodnotili vliv časné enterální výživy vs. jiné, nebo žádné výživy na outcome kriticky nemocných pacientů s rozsáhlým popáleninovým traumatem. Primárním outcome byla mortalita. Mezi sledované sekundární outcome patřila incidence gastrointestinálního krvácení, sepse, pneumonie, renálního selhání a délka hospitalizace. Celkem 958 článku bylo identifikováno, z toho 7 RCT studií bylo zařazeno do finální analýzy (527 pacientů). Časná enterální výživa vedla k signifikantní redukci mortality (odds ratio, 0.36; 95% CI, 0.18–0.72; p = 0.003; I2 = 0%), redukci výskytu gastrointestinálního krvácení (odds ratio, 0.21; 95% CI, 0.09–0.51; p = 0.0005; I2 = 0%), sepse (odds ratio, 0.23; 95% CI, 0.11–0.48; p < 0.0001; I 2 = 0%), pneumonie (odds ratio, 0.41; 95% CI, 0.21–0.81; p = 0.01; I2 = 63%), renálního selhání (odds ratio, 0.27; 95% CI, 0.09–0.82; p = 0.02;I 2 = 32%) a délky hospitalizace stay (–15.31 d; 95% CI, –20.43 to –10.20; p < 0.00001; I2 = 0%).

Závěrem: Pozitivní ovlivnění outcome při zahájení časné enterální výživy dle výsledků meta-analýzy je konzistentní s klinickým doporučením, kde časná enterální výživa může vést k zachování integrity GIT, redukci krvácení z GIT, redukci infekčních komplikací, orgánového selhání a výskytu sepse. Kumulativní benefit vede následně k pozitivnímu ovlivnění celkového outcome a redukci délky hospitalizace.   

Crit Care Med 2018; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Konsenzuální doporučení pro transfuzní praxi u kriticky nemocných pediatrických pacientů
Stacey L. Valentine, Melania M. Bembea, Jennifer A. Muszynski

Expertní skupina pro transfuzní terapii a léčbu anemie u kriticky nemocných pediatrických pacientů přijala na základě multidisciplinární, mezinárodní série konsenzuálních konferencí doporučení pro transfuzní praxi u kriticky nemocných pediatrických pacientů. Doporučení je určeno pro kriticky nemocné dětské pacienty, eventuálně pro pacienty v riziku kritické nemoci, u kterých byla již aplikována krevní transfuze (ERD – erytrocytární koncentrát), nebo jsou v riziku nutnosti podání ERD. Doporučení je zaměřeno na 9 specifických subpopulací kriticky nemocných pediatrických pacientů: kritická nemoc obecně, respirační selhání, nehemoragický šok, krvácení a hemoragický šok, kraniotrauma, získaná/vrozená srdeční vada, srpkovitá anémie, onkologický pacient, pacient po transplantaci, extrakorporální membránová oxygenace, oběhová podpora, renální eliminační metody. Celkem bylo publikováno 102 doporučení (57 klinických, (20 evidence-based a 37 expertních) a 45 doporučení pro výzkum).

Závěrem: Doporučení pro transfuzní terapii a léčbu anémie u kriticky nemocných pediatrických pacientů je důležitým klinickým nástrojem s cílem optimalizovat transfuzní terapii a minimalizovat nadbytečné a neindikované podání ERD u daných pacientů. Doporučení pro vědu a výzkum identifikují kritické místa, kde je nutno dalšího výzkumu ke zvýšení bezpečnosti transfuzní terapie.

Pediatr Crit Care Med 2018; 19:884–898

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Kategorizace pacientů po srdeční zástavě na základě EEG
Kazuhiro Sugiyama , Kazuki Miyazaki, Takuto Ishida et al.

Kontinuální elektroencefalografie (cEEG) interpretováno zkušeným klinickým neurologem predikuje neurologický outcome dopělých pacientů po srdeční zástavě. Integrovaná amplituda EEG aktivity (cEEG) je typ kvantitativního EEG, které umožňuje jednoduchou interpretaci EEG nálezu lékařem bez neurologické specializace. Několik studií potvrdilo efektivitu cEEG v prognostikaci dospělých pacientů po srdeční zástavě. Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu cEEG u pacientů po srdeční zástavě s ROSC ke kategorizaci pacientů dle predikce neurologického outcome. Do studie byli zařazeni pacienti po srdeční zástavě s následným ROSC, sedováni midazolamem, u kterých byl aplikován cílený teplotní management (targeted temperature management) a monitorováno cEEG v terciárním centru urgentní péči v období 2013-2017. Pacienti byli kategorizováni do 4 skupin (C1-C4). U pacientů v C1 skupině byloa obnovena normální kontinuální voltáž EEG (CNV) v průběhu 12 hodin po ROSC, u pacientů v C2 skupině bylo dosaženo CNV v období 12-36 hodin po ROSC. U pacientů v C3 skupině nedošlo k obnovení CNV před 36 hodinou a u pacientů v C4 skupině byli pacienti s burst-supression v jakémkoliv období po ROSC. Byl hodnocen neurologický outcome pacientů v době propuštění z nemocnice. Dobrý neurologický outcome byl definován hodnotou cerebral performance categorií 1-2. Do studie bylo celkem zařazeno 61 pacientů, z toho u 42 (70%) byl inïciální rytmus defibrilovatelný a u 52 (80%) byla příčina zástavy kardiální etiologie. Celkové přežití pacientů bylo 66% (n=40), z toho v 44% s dobrým neurologickým outcome. Z celkového počtu 20 pacientů v C1 skupině, mělo dobrý neurologický outcome 95% ve srovnání s C2 skupinou – 57% a 0%  v C3 a C4 skupině.

Závěrem: Hodnocení cEEG v časném poresuscitačním období může vést k časnému odhadu neurologické prognózy pacientů a může být eventuálně implementováno v individiualizované poresuscitační péči.  

Sugiyama et al. Critical Care (2018) 22:226 https://doi.org/10.1186/s13054-018-2138-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Laryngeální maska vs. alternativní zajištění dýchacích cest k anestezii u pediatrických pacientů s akutním infektem horních dýchacích cest: systematické review a meta-analýza
Ana Lygia R. de Carvalho, Roberto B. Vital, Carlos C. S. de Lira et al.

Je popsaná asociace mezi výskytem a přítomností akutních infekcí horních cest dýchacích (URTI) a zvýšeným výskytem nežádoucích perioperačních respiračním komplikací (PRAEs), které patří mezi hlavní rizikové faktory perioperační morbidity a mortality během pediatrické anestezie. Cílem systematického review a meta-analýzy (dle Cochrane Handbook and Preferred Reporting Items for Systematic Reviews and Meta-Analyses guidelines) bylo zhodnotit vliv jednotlivých postupů k zajištění dýchacích cest na výskyt PRAEs.  Z celkového počtu 1030 identifikovaných studií bylo celkem 5 randomizovaných studií zahrnuto do finální analýzy. Nebyl identifikován statisticky signifikantní rozdíl mezi zajištění dýchacích cest larnygeální maskou (LMA) a tracheální kanylou (ETT) v incidenci zadržení dechu a apnoe (risk ratio [RR], 0.82; 95% confidence interval [CI], 0.41–1.65), laryngospazmu (RR, 0.74; 95% CI, 0.18–2.95) a desaturace kyslíku (RR, 0.44; 95% CI, 0.16–1.17). Kvalita evidence byla pro dané outcome nízká až velmi nízká. LMA ve srovnání s ETT vedla k redukci kašle (RR, 0.75; 95% CI, 0.58–0.96, nízká kvalita evidence). Ideální zajištění dýchacích cest u dané supiny pediatrických pacientů vzhledem na nedostatečné data není jasně definován.     

Závěrem: Laryngeální maska u pediatrických pacientů podstupujících anestezii s nutnosti zajištění dýchacích v průběhu akutní infekce dýchacích cest nevedla k redukci výskytu perioperačním respiračních komplikaci. LMA ve srovnání s ETT vedla k redukci kašle.

Anesth Analg 2018;127:941–50

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvukem-navigovaná vs. tradiční anatomicky orientovaná subarachnoideální punkce k císařskému řezu o obézních rodiček: randomizovaná kontrolovaná studie
Mengzhu Li, , Xiu Ni, , Zhendong Xu et al.

Subarachnoideální anestezie, která je frekventně využívaná k anestezii rodiček k císařskému řezu je u obézních pacientů obtížně proveditelná vzhledem na obtížné polohování a identifikaci místa vpichu. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit benefity ultrazvukem navigované vs. tradiční anatomické metody. Do studie byli zařazeny pacientky s BMI ≥30 kg/m2 indikované k elektivnímu císařskému řezu. Pacientky byli randomizovány do intervenční skupiny (USG navigace, n=40) a klasické („anatomické“ metody, n=40). U všech pacientek byla subarachnoideální punkce provedena v poloze na boku. Primárním outcome byla úspěšnost prvního pokusu. Jako sekundární outcome byl definován počet perkutánních punkcí, délka výkonu, spokojenost pacienta incidence komplikací. V skupině s USG navigací byla signifikantní vyšší úspěšnost prvního pokusu (87.5% vs 52.5%; P = .001), méně případů s nutnosti >10 punkcí (1 vs 17; P < .001) a nižší počet perkutánních punkcí (P < .001). Délka výkonu byla signifikantně vyšší s anatomické skupině (P < .001). Spokojenost pacientů byla vyšší v USG skupině (P < .001).  

Závěrem: Ultrazvukové vyšetření před subarachnoideální anestezií může vést k signifikantní zvýšení úspěšnosti prvního pokusu u obézních pacientek indikovaných k elektivnímu císařskému řezu společně s redukci počtu punkcí a zkrácení celkového času výkonu.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Ultrazvukem navigovaná single-shot versus kontinuální blokáda n.ischiadicus k analgezii a mobilizaci po totální endoprotéze kolene: trojitě zaslepená randomizovaná studie
Thomas Wiesmann, Ivo Huttemann, Nora Schilke et al.

Kombinovaná kontinuální blokáda n.femoralis a single-shot blokáda n.ischiadicus je standardním analgetickým postupem po operaci totální endoprotézy kolene v prvních 24 pooperačních hodinách. Cílem trojitě zaslepené randomizované studie bylo zhodnotit analgetickou efektivitu a schopnost mobilizace po kontinuální femorální a kontinuální blokádě n.ischiadicus u pacientů po operaci totální endoprotézy kolene (TEP kolene) v prvních 72 hodinách.  Celkem bylo do studie zařazeno 50 pacientů s kontinuální femorální blokádou (5ml/hod 0,2% ropivakainu). Pacienti byli po zavedení kontinuální blokády n.ischiadicus (10ml ropivakainu 0,2% )  zaslepeně randomizováni do skupiny s podáním 5ml/hod (0,2% ropivakainu - CO) a 5ml/hod (FR – SIN skupina). Primárním sledovaným outcome byla pooperační 48-hodinová spotřeba morfinu, celková spotřeba morfinu, skóre bolesti, mobilizace a dynamometrie.  Medián kumulativní bilance morfinu byl signifikantně vyšší v nižší v CO skupině 15mg [11 to 25] versus SIN, 43mg [27 - 67.5, P<0.0001). Celkové skóre bolesti byl srovnatelné v klidu a během pohybu ve všech sledovaných časech. Nicméně u pacientů v SIN skupině bylo diagnostikováno signifikantní vyšší skóre bolesti v popliteální jamce.

Závěrem: Výsledky studie potvrzují superioritu kontinuální blokády n.ischiadicus v období 72 hodin pooperačně u pacientů po totální endoprotéze kolene ve srovnání se single shot blokádou. Mobilizace byla negativně ovlivněna u obou skupin a je proto potřeba zvážit benefit analgezie při zavádění 2 katetrů versus imobilizace a rizika pádu.

Eur J Anaesthesiol 2018; 35:782–791

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Adrenokortikální funkce během prolongované kritické nemoci: prospektivní observační studie
Bram Peeters, Philippe Meersseman, Sarah Vander Perre et al.

U pacientů s chronickou a prolongovanou kritickou nemocí není jasné, kdy a jestli vůbec dochází k obnovování plné funkčnosti osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HHN). Dále není jasné, jestli u daných pacientů v návaznosti na sepsi a septický šok, terapie kortikoidy vede k zlepšení outcome. Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit aktivitu osy HHN u pacientů v intenzivní péči (7. den pobytu, n=392) a porovnat se 20 zdravými jedinci. Byla testována ranní krev, 24-hodinový sběr moči a 1x týdne byl proveden cosyntropinový test, který se zopakoval 1 týden po propuštění z intenzivní péče na standardním oddělení. U všech pacientů bez kortikoidní terapie až do 28-mého dne (n=347), byla plasmatická hladina ACTH nízká/normální a hladina volného kortisolu zvýšená (P ≤ 0.002), co je vysvětleno redukci binding-proteinů (P ≤ 0.02)  a  supresi rozpadu kortizolu (P ≤ 0.001). Po 28.  dnu (n=64) již nebyla detekována zvýšena hladina plasmatického kortizolu.

Závěrem: Nezávisle od diagnózy sepse/septického šoku, terapie kortikoidy a celkového přežití vede snížená hladina binding-proteinů společně se supresí rozpadu kortizolu  k ovlivnění hladiny volného kortizolu u prolongované kritické nemoci. Tento stav nepřetrvává déle jak 28 dnů.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-018-5366-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Intubace endotracheální kanylou s kamerou versus konvenční tracheální intubace v intenzivní péči: prospektivní randomizovaná studie (VivaITN)
Jörn Grensemann , Lars Eichler, Nuowei Wang et al.

Efektivní airway management společně s vysokou úspěšností prvního intubačního pokusu je základem k prevenci hypoxických komplikací během zajišťování dýchacích cest u pacientů v intenzivní péči. Zobrazení dýchacích cest pomocí videokamery může vést ke zvýšení úspěšnosti prvního pokusu ve srovnání s přímou laryngoskopií (DL). Po schválení etickou komisí bylo do studie celkem zařazeno 54 kriticky nemocných pacientů, kteří byli randomizováni do intervenční skupiny (intubace tracheální kanylou s integrovanou kamerou - VivaSight™-SL tube, VST, ETView Ltd., Misgav, Israel)  a kontrolní skupiny (konvenční laryngoskopie). Intubační podmínky se u pacientů mezi skupinami nelišili. Úspěšnost prvního intubačního pokusu byla vyšší v intervenční skupině (96% vs. 93%, statisticky nevýznamný rozdíl). Při selhání prvního intubačního pokusu, byl 2. intubační pokus úspěšný u všech pacientů. Nebyl identifikován rozdíl v době intubace (VST 34 s (28–39) vs. DL 35 s (28–40), n. s.). U žádného pacienta nedošlo k aspiraci, nebo akcidentální intubaci do jícnu. Nejnižší hodnoty periferní saturace kyslíku byli v intervenční skupině 96 (82–99) %  ve srovnání s kontrolní skupinou 99 (95–100) % for DL (n. s.). Hypotenze definována poklesem systolického tlaku < 70 mmHg se vyskytla u 20% pacientů v intervenční skupině vs. 15% v kontrolní skupině.

Závěrem: V pilotní studii nebyl detekován benefit VST intubace u kriticky nemocných pacientů v intenzivní péči. VST by mělo být nicméně dále hodnoceno, s cílem identifikovat skupinu pacientů, u kterých může být dané postup spojen s benefitem (např. pacienti s difficult airway). 

Grensemann et al. Critical Care (2018) 22:235

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Doporučení společnosti pro anestezii a spánkovou medicínu k intraoperačnímu managementu dospělých pacientů s obstrukčním spánkovým apnoe syndromem
Stavros G. Memtsoudis, Crispiana Cozowicz, Mahesh Nagappa et al.

Cílem doporučení je stanovit evidence-based doporučení k intraoperačnímu managementu dospělých pacientů s obstrukčním spánkovým apnoe syndromem (OSA). Doporučení se věnují zásadním aspektům perioperační péče včetně airway managementu, volby anestetik, analgetik a volby typu anestezie. Vzhledem na nedostatek dat je majorita doporučení přijata na základě konsenzuálního stanoviska expertního panelu s přihlédnutím na dostupné EBM data.

Anesth Analg 2018;127:967–87

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Komplikace regionální anestezie u pediatrických pacientů: analýza více jak 100 000 blokád z Pediatric Regional Anesthesia Network
Benjamin J. Walker, Justin B. Long, Madhankumar Sathyamoorthy et al.

Komplikace regionální anestezie u pediatrických pacientů jsou raritní a proto je potřeba velký soubor pacientů ke kvantifikaci rizika. Aktuální registr pediatrické regionální anestezie obsahuje více jako 100 000 blokád, které byli provedeny ve více jak 20-ti dětských nemocnicích. Cílem studie bylo zhodnotit riziko závažných komplikací při provádění regionální anestezie u pediatrických pacientů ve srovnání s dospělou populací.  Nebyl detekován ani jeden případ permanentního neurologického deficitu ((95% CI, 0 - 0.4:10,000). Riziko přechodného neurologického deficitu bylo stanoveno na 2.4:10,000 (95% CI, 1.6 - 3.6:10,000) a nebyl detekován rozdíl mezi neuroaxiální a regionální anestezii. Riziko závažných projevů systémové toxicity lokálních anestetik bylo 0.76:10,000 (95% CI, 0.3 to 1.6:10,000), z toho majorita u kojenců. Byl diagnostikován 1 případ epidurálního abscesu (0.76:10,000, 95% CI, 0 - 4.8:10,000). Incidence kožních infekcí byla 0,5%  (53:10,000, 95% CI, 43 - 64:10,000). Nebyl detekován ani 1 případ epidurálního hematomu spojeného s neuroaxiální kontinuální blokádou, ale byl identifikován 1 případ epidurálního hematomu při kontinuální paravertebrální blokádě. Zavedení regionální anestezii a kontinuální regionální anestezie v celkové anestezii nebylo spojeno se zvýšeným rizikem komplikací. Nejčastější komplikací, bylo selhání kontinuální katetrové metody (4%).

Závěrem: Výsledky studie potvrzují vysokou bezpečnost pediatrické regionální anestezie , srovnatelné s bezpečnostním profilem regionální anestezie u dospělých pacientů.

Anesthesiology 2018;129:721-32

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Intraoperační ketamin k prevenci deliria a pooperační kognitivní dysfunkci: systematické review a meta-analýza
F. Hovaguimian, C. Tschopp, B. Beck-Schimmer et al.

Pooperační kognitivní dysfunkce jsou asociovány s významnou morbiditou a mortalitou. Ketamin ve vícero situacích vykazuje neuroprotektivní efekt. Cílem systematického review bylo zhodnotit efekt intraoperační aplikace ketaminu na pooperační delirium a pooperační kognitivní dysfunkci (POCD). Do meta-analýzy byli zahrnuty randomizované kontrolované studie srovnávající podání ketaminu vs. žádná intervence u dospělých pacientů podstupujících operační výkon v celkové anestezii. Primárním outcome byl výskyt pooperačního deliria a POCD. Sekundární outcome byli nežádoucí účinky, mortalita a délka hospitalizace. Celkem bylo do studie zařazeno 6 RCT studií. Incidence  pooperačního deliria se mezi skupinami nelišila (4 studie, 557 pacientů, RR 0.83, 95% CI [0.25, 2.80]), nicméně byl detekován signifikantní rozdíl ve výskytu POCD mezi skupinami (3 studie, 163 pacientů, RR 0.34, 95% CI [0.15, 0.73]).

Závěrem: Efekt ketaminu na pooperační delirium zůstává nejasný, nicméně jeho podání může mít pozitivní vliv směrem k protekci před POCD.

Acta Anaesthesiol Scand. 2018;62:1182–1193.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Předoperační bolus tekutin k zvýšení hemodynamické stabilitu v průběhu operace: prospektivní randomizovaná studie
T. Kratz, J. Hinterobermaier, N. Timmesfeld et al.

Hemodynamická nestabilita v průběhu úvodu do anestezie je častá a může korespondovat s hypovolémii následkem předoperačního lačnění, nebo chronické diuretické terapie. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efekt předdefinovaného bolusu tekutin aplikovaného před anestezií na hemodynamickou stabilitu u pacientů po indukci do anestezie. Do studie bylo celkem zahrnuto 219 ASA 1-2 pacientů, kteří podstupovali malý operační výkon. U pacientů v intervenční skupině (n=106) byl podán v předoperačním období Ringer-acetát v dávce 8ml/kg, primárním outcome byla incidence hemodynamické nestability (signifikantní redukce tlaku, nebo srdečního výdeje – měřeného neinvazivně po indukci do anestezie). U pacientů v intervenční skupině byl primární outcome signifikantně méně častý ve srovnání s kontrolní skupinou (41.5% vs 56.6%, P = .025).

Závěrem: Tekutinový bolus před indukci do anestezie vedl k redukci incidence hemodynamické nestability po indukci do celkové anestezie. Celkový objem podaných tekutin byl vyšší v intervenční skupině (1370 _ 439 mL vs 1219 _ 483 mL, P = .007). 

Acta Anaesthesiol Scand. 2018;62:1215–1222.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Opioidy k akutnímu analgetickému managementu u pacientů s obstrukčním apnoe syndromem: systematické review
Crispiana Cozowicz, Frances Chung, Anthony G. Doufas et al.

Respirační deprese jako jeden z negativních účinků terapie opioidy je hlavním rizikem u pacientů s obstrukčním spánkovým apnoe syndromem (OSA). Asociace mezi vyšším perioperačním rizikem u pacientů s OSA vedla k nutnosti zhodnocení rizika opioidy indukované respirační deprese (OIRD) u daných pacientů ve srovnání s běžnou populaci. Do systematického review a mata-analýzy bylo celkem zahrnuto 40 studií. Ačkoliv jsou data nízké kvality a významnou heterogenitou, poukazují na zvýšené riziko OIRD v prvních 24-hodinách po aplikaci opioidů.

Anesth Analg 2018;127:988–1001

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Efektivita jednotlivých dávek dexmedetomidinu v bolusové dávce u pediatrických pacientů: prospektivní randomizována dvojitě zaslepená prospektivní studie
Fang Chen, Chengyu Wang, Yi Lu et al.

Dexmedetomidine (DEX) je vysoko senzitivní agonista α2-adrenergních receptorů s anxiolytickým a sedativním efektem. DEX má potenciál k prevenci a léčbě tzv. emergentního pooperačního deliria a agitace (EA). Lék by měl být podán jako bolusová dávka aplikována v průběhu 10-ti minutové infuze, nicméně v případě, že by pacienti tolerovali jednotlivou bolusovou dávky, byl by dané způsob preferován. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit efektivitu a nežádoucí účinky jednotlivých dávek DEXu po bolusové aplikaci k prevenci a léčbě EA. Celkem bylo do studie zahrnuto 100 pacientů, kteří byli randomizováni do 5 skupin : D1 (kontrolní skupina), D2 (0.25 μg/kg DEX), D3 (0.5 μg/kg DEX), D4 (0.75 μg/kg DEX), DEX 5 (1 μg/kg DEX). Mezi sledované parametry patřili srdeční frekvence (HR), střední arteriální tlak (MAP) a saturace kyslíku (SaO2), které byli měřené před aplikací, po aplikaci studiové medikace a následně každých 5 minut + v době incize kůže. EA a skóre bolesti byli hodnoceny na pooperační pokoji, společně s konkomitantní medikací a nežádoucími účinky a komplikacemi. Incidence EA byla signifikantně redukována v skupinách D4 a D5 ve srovnání se skupinou D1. U pacientů ve všech sledovaných skupinách byli iniciální hodnoty MAP, HR a SATO2 statisticky shodné. Po aplikaci studiové medikace došlo k signifikantnímu poklesu HR a MAP ve všech DEX skupinách ve srovnání s D1 skupinou, současně nejdelší trvání poklesu HR bylo v skupině D5 (žádný pacient nevyžadoval terapeutickou intervenci). Se zvyšující se dávkou DEX došlo k signifikantnímu prodloužení času zotavení.

Závěrem: Rapidní intravenózní bolus dexmedetomidinu v dávce 0.75 and 1.0 μg/kg může vést k zlepšení profilu zotavení z anestezie cestou redukce EA u pediatrických pacientů. Ačkoliv aplikace vedla k přechodnému poklesu HR a MAP, byl DEX dobře klinicky tolerován.    

Chen et al. BMC Anesthesiology (2018) 18:103 https://doi.org/10.1186/s12871-018-0562-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %