únor 2019

Efekt passive leg raising testu (PLR) může být detekovatelný pomocí pletyzmografické křivky saturace kyslíku u kriticky nemocných pacientů
Alexandra Beurton, Jean-Louis Teboul, Francesco Gavelli et al.

Pozitivita passive leg raising testu (PLR) je stanovena vzestupem srdečního indexu (CI) > 10%, co vyžaduje přímé měření srdečního výdeje. Při měření saturace kyslíku je možno detekovat pletyzmografickou křivku a perfuzní index (PI) je poměr mezi pulzatilní a nepulzatilní složkou. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu a tím pozitivitu PLR pomocí změny PI.  U pacientů s oběhovým selháním byl PI (Radical-7) a CI (PiCCO2) měřen před a během PLR testu v případě klinické indikace taky před a po podání bolusu tekutin (500 ml fyziologického roztoku). Do studie bylo celkem zařazeno 72 pacientů, z toho u 38 pacientů s negativní PLR testem , nedošlo k signifikantní změně PI během PLR testu. U 34 pacientů s pozitivní PLR testem (zvýšení CI ≥ 10%) došlo k signifikaktnímu vzestupu CI a PI během PLR testu 21 ± 10% a 54 ± 53%. U celkem 26 pacientů, u kterých byl aplikován bolus tekutin došlo k vzestupu CI a PI o 28 ± 14% a 53 ± 63%. Korelace PI a CI pro všechny intervence byla signifikantní (r=0,64, , p < 0.001). Během PLR testu při vzestupu PI o > 9% byla pozitivní reakce CI (≥ 10%)  diagnostikována se senzitivitou 91% (76-98%) a 79% specificitou (63-90%) (AUC 0,89, p < 0.0001).

Závěren: Vzestup PI během PLR o 9% a více signifikantně detekuje pozitivní odpověd na PLR test.     

Beurton et al. Critical Care (2019) 23:19

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Kontrola teploty u kriticky nemocných pacientů: meta-analýza pacientských dat
Paul J. Young , Rinaldo Bellomo, Gordon R. Bernard et al.

Jednou z potenciálních možností ochrany pacientů před fyziologickými požadavkami organizmu následkem zvýšené teploty je možnost prevence vzestupu teploty a jejích agresivní terapie. Primární hypotézou meta-analýzy byl předpoklad, že aktivní management teploty může vést k pozitivnímu ovlivnění outcome podskupiny pacientů se sníženou fyziologickou rezervou (geriatričtí pacienti, pacientů s vysokým skóre závažnosti nemoci, pacienti vyžadující orgánovou podporu). Cílem meta-analýzy pacientských dat z randomizovaných kontrolovaných studií bylo porovnat outcome pacientů, u kterých byl aktivní teplotní management ve srovnání s konzervativním postupem. Primárním outcome byl čas úmrtí po randomizaci. Z celkového počtu 1413 subjektů, 707 byla zařazeno do aktivní skupiny a 706 pacientů do konzervativní teplotní skupiny. Nebyla detekována žádná signifikantní heterogenita mezi aktivním a konzervativním teplotním managementem vzhledem na přežití pacientů (HR 0,91, 95% CI, 0.75-1.10, p=0.32).

Závěrem: Výsledky meta-analýzy nepotvrzují benefit aktivního mangementu zvýšené teploty u pacientů s limitovanou fyziologickou rezervou.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05553-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Nízko dávkovaný atriální natriuretický peptid (ANP) k prevenci a terapii akutního renálního selhání (AKI): systematické review a meta-analýza
Hiroyuki Yamada , Kent Doi, Tatsuo Tsukamoto et al.

V teoretické rovině je atriální natriuretický peptid (ANP), obzvláště v nízké dávce přínosem v terénu akutního renálního selhání (AKI). Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv nízkodávkovaného (≤ 50 ng/kg/min) ANP v prevenci a terapii pacientů s AKI. Primárním outcome byla incidence nově vzniklého AKI, sekundární outcome byla nemocniční mortalita, nutnost renálních eliminačních metod (RRT), délka hospitalizace v intenzivní péče a délka hospitalizace, incidence hypotenze a vrcholové hodnoty kreatininu. Do meta-analýzy bylo zahrnuto celkem 18 RCT studií (16 prevence AKI a 2 léčba). Terapie ANP vedla k signifikantní nižší incidenci AKI (RR 0,51, 95% CI 0,36-0,72, p=0,0001) ve srovnání s kontrolní skupinou. Terapie ANP byla dále asociována s redukcí nutnosti RRT a to jak v prevenci (RR 0,17, 95% CI 0,04-0,64, p=0,009), tak v terapii AKI (RR 0,43, 95% CI 0,20-0,93, p=0,03). Riziko bias a TSA výsledky indikovali nedostatečnou velikost vzorku a kvalitu dat k vyhodnocení efektivity nízkodávkovaného ANP.

Závěrem: Nízkodávkovaný ANP může být efektivní v prevenci a terapii AKI, nicméně EBM data jsou aktuálně insufucientní.

Yamada et al. Critical Care (2019) 23:41 https://doi.org/10.1186/s13054-019-2330-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Profylaxe stresového vředu blokátory protónové pumpy (PPI) vs. blokátory histaminového receptoru 2 (H2-blokátory) u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Marija Barbateskovic, Sren Marker, Anders Granholm et al.

Farmakologická profylaxe stresového vředu je aplikována u majority kriticky nemocných pacientů. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu profylaktické terapie PPI, nebo H2-blokátoru versus placebo versus žádná profylaxe. Sledovaný outcome byl hodnocen dle mortality, krvácení do GIT, výskytu závažných nežádoucích účinků, kvality života, myokardiální ischemie, pneumonie a enteridtidy kmenem Clostridium (Cl.) difficile u kriticky nemocných pacientů v intenzivní péči. Celkem bylo identifikováno a do analýzy zařazeno 42 studií (z toho 3 studie s nízkým rizikem bias). Nebyl detekován pozitivní efekt profylaxe na mortalitu (RR 1,03, 95% CI 0,94-1,14), incidence krvácení do GIT byla signifikantně redukována při aktivní profylaxi ve srovnání s placebem, nebo žádnou profylaxi (RR 0,60, 95% CI 0,47-0,77).

Závěrem: Dle výsledků konvenční analýzy vedla profylaktická terapie stresového vředu ke klinicky významné redukci výskytu krvácení do GIT (RR 0,63, 95% CI 0,48-0,81), nicméně po TSA-adjustaci CI 0,35-1,13 indikovalo nedostatečnou kvalitu evidence. Efekt profylaxe stresového vředu na nežádoucí účinky, výskyt pneumonie, mykardiální ischémii a Cl.difficile

Intensive Care Med (2019) 45:143–158 https://doi.org/10.1007/s00134-019-05526-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Omadacyklin k terapii komunitní bakteriální pneumonie
Roman Stets, Monica Popescu, Joven R. Gonong et al.

Omadacyklin, nové aminometylcyklinové antiobiotikum, která se podává jednou denně orálně, nebo intravenózně dosahuje vysokých koncentrací v plicní tkání a je aktivní vůči běžných komunitním patogenům. V dvojitě zaslepené studii pacientů s komunitní bakteriální pneumonii (Pneumonia Severity Index risk class II,III,IV) byli pacienti randomizováni do skupiny s omadacyklinem (100mg intravenózně á 12 hodin první 2 dávky, následně 100mg/24 hodin), nebo skupiny s moxifloxacinem (400mg intravenózně/24 hodin). Přechod na orální formu omadacyklinu (300mg/24 hodin), nebo moxifloxacinu (400mg/24 hodin) byl umožňen po 3 dnech terapie a celková délka studiové terapie byla 7, nebo 14 dnů. Primárním cílem byla jasná klinická odpověď na terapii, definovaná jako zlepšení ve ≥2 symptomů (kašel, produkce sputa, pleuritická bolest, dypsnoe) a nezhoršování symtpomů v intervalu 72-120 hodin bez rescue terapie. Sekundárním cílem bylo klinické hodnocení odpovědi na terapii v intervalu 5-10 dnů od ukončení léčby. Noninferiórní cut-off byl stanoven na 10% hodnotě. Do studie bylo celkem zařazeno 386 pacientů ve skupině s omadacyklinem a 388 pacientů ve skupině s moxifloxacinem. Omadacyklin byl noninferiórní k moxifloxacinu při hodnocení jasné klinické odpovědi (81,1% vs. 82,7%, 95% CI -7,1-3,8) a taky při hodnocení klinické odpovědi na terapii po ukončené ATB terapii (87,6% vs. 85,1%). Nežádoucí účinky byly hlášeny ve 41,1% pacientů ve skupině s omadacyklinem a 48,5% ve skupině s moxifloxacinem (nejčastější byli GIT symptomy – 10,2% vs. 18,0% s největším rozdílem byla incidence průjmu 1,0% vs. 8,0%). Celkem bylo detekováno 12 úmrtí, z toho 8 ve skupině s omadacyklinem a 4 v skupině s moxifloxacinem. 

Závěrem: Omadacyklin ve srovnání s moxifloxacinem byl noninferiórní v terapii komunitní bakteriální pneumonie u dospělých pacientů.

N Engl J Med 2019;380:517-27. DOI: 10.1056/NEJMoa1800201

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Podávání čirých tekutin před elektivním výkonem u pediatrických pacientů- Konsenzus Evropské Anesteziologické společnosti
Nicola Disma, Mark Thomas, Arash Afshari et al.

Předchozí guidelines Evropské Anesteziologické společnosti (ESA) z roku 2011 a Americké Anesteziologické společnosti z roku 2017 se shodují, že dětem by měly být podávány čiré tekutiny (tj. voda, džus bez dužiny, čaj nebo káva bez mléka) do 2 hodin před začátkem plánovaného operačního výkonu, vyžadujících celkovou nebo regionální anestezii, či analgosedaci. Tato doporučení vycházela z meta analýz randomizovaných kontrolních studií a jejich primárním cílem bylo snížit riziko aspirace žaludečního obsahu. Nicméně je známo, že žaludek zdravého dítěte je vyprázdněn za 30 min po požití čirých tekutin, nebo i dříve, pokud tekutiny obsahují glukózu, žaludeční pH se nezmění 1 h po požití vody a věk nemá vliv na rychlost žaludečního vyprazdňování. Nedávno publikované výsledky studie APRICOT , do které bylo zařazeno více než 30 000 dětských pacientů podstupující anestezii, ukázaly, že riziko aspirace bylo přibližně v 9 z 10 000 případů a žádné dítě nemělo závažné následky aspirace, co se týče morbidity a mortality. Stejně tak více liberální přístup v podávání čirých tekutin nevedl ke zvýšené incidenci aspirace. Navíc tradiční dvouhodinový přístup lačnění vede v reálném důsledku k lačnění v délce 6 až 15 hodin. Zkrácení lačnění na 1 h mělo pozitivní vliv na dětskou psychiku, metabolismus a hemodynamickou toleranci úvodu do anestezie, bez zvýšeného rizika.

Závěr: Evropská Společnost Pediatrické Anestezie vydává prohlášení, ve kterém podporuje zkrácení času podávání čirých tekutin u elektivních výkonů u dětí ze 2h na 1h. Tato doporučení se týká všech věkových kategorií, pokud není kontraindikací anebo nejsou jiné požadavky ze strany operatéra. Doporučené množství podávaných tekutin není přesně uvedeno.

 

European Journal of Anaesthesiology 2019, 36:173–17

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Klinická efektivita intavenózního podání obohaceného IgM imunoglobulinu (pentaglobinu) při sepsi nebo septickém šoku: meta analýza se sekvenční analýzou
Jie Cui, Xuxia Wei, Haijin Lv et.al

Do této meta-analýzy bylo zavzato 19 studií, které zahrnovaly 1530 pacientů. Úroveň důkazů byla evaluována pomocí Grading of Recommendations Assessment, Development, and Evaluation (GRADE) škály. Analýza ukázala, že podání obohaceného IgM globulinu (IVIgGM) snižuje riziko mortality u septických pacientů (relative risk 0.60; 95% confidence interval [CI] 0.52–0.69, I2 = 0%). Sekvenční analýza prokázala signifikantní efekt na mortalitu. Další meta analýza naznačuje, že podání IVIgGM zkracuje délku nutnosti podávání mechanické ventilace (střední rozdíl − 3.16 dní; 95% CI − 5.71 až 0.61 dní), ale nezkracuje celkovou délku pobytu na JIP(střední rozdíl − 0.38 dní; 95% CI − 3.55 až 2.80 dní).Hodnocení GRADE škály ukázalo,že jistota důkazů pro oba benefity podání IVIgGM je nízká.

Závěr: Podání IVIgGM dospělým septickým pacientům může být asociováno se sníženou mortalitou, ale dostupné důkazy nemají dostatečnou sílu, aby podpořili rozsáhlé podávání IVIgGM v terapii sepse.

Cui et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:27 https://doi.org/10.1186/s13613-019-0501-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Detekce real-time epileptické aktivity pomocí kvatitativního EEG sestrami v neurointenzivní péči
Jennifer H. Kang, G. Clay Sherill, Saurabh R. Sinha et al.

Non-konvulzivní status (NCS) je častý v podmínkách neurointenzivní péče a je asociován s negativním ovlivněním outcome. Kontinuální EEG (cEEG) je pro detekci NCS nevyhnutlné, nicméně prodleva v interpretaci je limitací k zahájení časné terapie. Kvantitativní EEG (qEEG) počítá time-compressed simplified visual display z dat EEG. Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit efektivitu detekce rekurentního NCS u pacientů v neurointenzivní péči pomocí qEEG při hodnocení sestrami v neurointenzivní péči. Přesnost detekce NCS na hodinovém qEEG pomocí NLZP personálu bylo hodnoceno dle zlatého standardu cEEG interpretace (neurofyziolog). Sestry byli iniciálně krátce proškoleny k popisu qEEG, které obsahovalo spektrogram rytmicity (pravá a levá hemisféra) a amplitude-integrated EEG (pravá a levá hemisféra) ve 1 hodinových intervalech. Do studie bylo celkem zařazeno 20 pacientů a celkem 174 1-hodinových bloků qEEG bylo analyzováno. Celkem 47 bloků obsahovalo EPI aktivitu. Detekce NCS dle qEEG sestrami v neurointenzivní péči dosahovala 85,1% senzitivitu (95% CI 71.1–93.1%), a 89,8% specificitu (82.8-94.2%) pro detekci EPI aktivity v 1 hodinovém bloku ve srovnání se zlatým standartem. 

Závěrem: Po iniciálním zaškolení vykazoval nelékařský zdravotnický personál dobrou senzitivitu  k interpretaci real-tome qEEG pro rekurentní NCS s nízkou mírou falešné pozitivity.

Neurocrit Care https://doi.org/10.1007/s12028-019-00673-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Kombinované podání koloidů před a krystaloidů po výkonu vs podání koloidů během spinální anestezie u císařského řezu
Mohamed Mohamed Tawfik, Amany Ismail Tarbay, Ahmed Mohamed Elaidy et al.

Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená kontrolní studie se zabývala porovnání podání tekutin během spinální anestezie u elektivního císařského řezu termínového, jednočetného těhotenství.  Během studie byla porovnávána hemodynamika rodiček pomocí ultrasonografického zobrazení inferior vena cava (baseline, v 1. a 5. minutě po intrathékálním podání anestetika a ihned po porodu). Hodnocen byl maximální a minimální průměr dolní duté žíly a byl rovněž vypočítán index kolabsiblity(CI). Do studie bylo zařazeno celkem 200 rodiček, které byly náhodně rozděleny do dvou skupin. První skupina žen (kombinovaná), obdržela 500 ml koloidu jako preload a 500 ml krystaloidního roztoku po výkonu. Druhé skupině bylo podáno 1000 ml krystaloidu po výkonu přetlakem. Efedrin v dávce 3,5 a 10 mg byl podán, pokud poklesl systolický tlak pod 90%, 80% (hypotenze), 70% (závažná hypotenze) základních hodnot. Primárním sledovaným výsledkem byla celková podaná dávka efedrinu. Výsledky: Medián podaného efedrinu byl 11 mg (0-60) v kombinované skupině a 13 mg (0-61) mg ve skupině krystaloidů.

Závěr: Nebyl signifikantní rozdíl mezi oběma skupinami v počtu rodiček, vyžadujících podání efedrinu, výskytu hypotenze a závažné hypotenze, ani v Apgar skóre v 1. a  5. minutě.  Maximální a minimální průměr inferior vena cava se zvětšil po porodu u obou skupin. Index kolabsibility (CI) byl po porodu vyšší u skupiny, která obdržela pouze krystaloidy.

Anesth Analg 2019;128:304–12

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Efektivita podání magnesia při prevenci třesu u chirurgických pacientů: systematický přehled a metaanalýza
Hiromasa Kawakami, Daisuke Nakajima, Takahiro Mihara et al.

Primárním sledovaným parametrem v této meta analýze byl efekt podávání magnesia, placeba nebo nepodání žádné terapie u chirurgických pacientů a jejich vliv na pooperační třes. Incidence třesu byla vyjádřena jako risk ratio 95% CI s použitím modelu náhodného efektu. Efekt způsobu podání byl vyhodnocen v subanalýze. Byla použita studie sekvenční analýza (Trial Sequence Analysis) s 5% rizikem 1.typu a silou 90%. Kvalita každé zahrnuté studie byla hodnocena pomocí přístupu hodnocení doporučení, vývoje a evaluace (Grading of Recommendation Assessment, Development, and Evaluation). Do studie byly zahrnuty i výskyty nežádoucích efektů. Do meta analýzy bylo zahrnuto 64 studií s 4303 pacienty (2300 pacientům bylo podáno magnesium  a 2003 představovalo kontrolní skupinu). Celková incidence třesu byla 9.9% ve skupině, kde bylo podáno magnesium a 23% u kontrolní skupiny(risk ratio, 0.42; 95% CI, 0.33–0.52). Subanalýza prokázala, že incidence třesu byla nižší u intravenózní aplikace magnesia (risk ratio, 0.29; 95% CI, 0.29–0.54), oproti epidurálnímu podání (risk ratio, 0.24; 95% CI, 0.13–0.43) a intrathékálnímu podání  (risk ratio, 0.64; 95% CI, 0.43–0.96).  Kumulativní Z křivka pro epidurální a intrathékální podání neprotnula monitorovací hranici studie sekvenční analýzy a neprokázala benefit. Nebyl hlášen zvýšený výskyt nežádoucích efektů.

Závěr: Perioperační intravenózní podání magnézia efektivně snižuje třes. 

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Aerosolizované kortikosteroidy podávané pro prevenci postoperační bolesti v krku u dospělých- systematický přehled a meta analýza
Akira Kuriyama, Hirokazu Maeda, Rao Sun Eur

Meta analýza zabývající se efektivitou a bezpečností podávání aerosolizovaných kortikoidů pro prevenci postoperační bolesti v krku u dospělých intubovaných pacientů po chirurgických výkonech. Celkem bylo zařazeno 9 randomizovaných kontrolních studií, které zahrnovaly 984 pacientů. Porovnávali skupinu bez analgezie, které byly podány aerosolizované kortikoidy s kontrolní skupinou, které nebyly podány žádné léky pro pooperační bolesti v krku.

Závěr: Aerosolizované kortikosteroidy mohou být superiorní neanalgetickým metodám prevence postintubační bolesti v krku, ale data o jejich efektivitě a bezpečnosti jsou limitovaná a nejsou definitivní.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:282–291

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Management dárců orgánů po prokázané smrti mozku: možnosti pozitivního ovlivnění kvality transplantovaných orgánů
Geert Meyfroidt , Jan Gunst, Ignacio Martin Loeches et al.

Cílem review článků bylo popsat aktuální možnosti managemetu péče o dárce orgánů v intenzivní péče. Text článků je rozdělen do 7 částí: hemodynamický management, tekutinová a elektrolytová terapie, respirační management, endokrinní management, teplotní management, anemie a koagulace, management infekce. Majorita aktuálních doporučení je založena na patofyziologických principech, epidemiologických observacích, nebo extrapolaci ze všebecné intenzivní péče a ne na závěrech randomizovaných kontrolovanýh studií. Centrální diabetes insipidus je pravidlem a má být diagnostikován na základě klinických kritérií. Kontroverzní zůstává suplementace thyroidních hormonů a kortikoidů.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05551-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Efekt obsahu chloridů v roztocích intravenózních krystaloidů u kriticky nemocných pacientů: metaanalýza a sekvenční analýza randomizovaných studií
Ming Xue, Xiwen Zhang, Feng Liu, Wei Chang et al.

Cílem meta-analýzy bylo porovnání podávání balancovaných krystaloidů versus 0.9% NaCl roztoku u kriticky nemocných pacientů. Výsledky proměnných zahrnovaly mortalitu, renální funkce, změny v sérových hladinách a orgánovou funkci. Celkem bylo analyzováno  8 studií se 19 301 pacienty. Trend v přežití pacientů v nemocnici nebyl statisticky významný mezi skupinou, kde se podávaly balancované roztoky a skupinou s 0,9% NaCl (RR 0.92, 95% CI 0.85–1.0, p = 0.06). Použití balancovaných roztoků bylo asociováno s delším období bez nutnosti použití terapie nahrazující renální funkce (Renal Replacemet Therapy) (SMD 0.09, 95% CI 0.06–0.12, p < 0.001), sníženým rizikem nárůstu koncentrace chloridů (SMD − 1.23, 95% CI − 1.59 to − 0.87, p < 0.001), natria v séru (SMD − 1.28, 95% CI − 1.65 to − 0.92, p < 0.001), nižší pokles v base excess (BE) v séru (SMD − 0.58, 95% CI − 0.98 to − 0.18, p = 0.004), delší období bez nutnosti použití ventilátoru (SMD 0.08, 95% CI 0.05–0.11, p < 0.001), více dní bez nutností podání vazopresorů (SMD 0.04, 95% CI 0.00–0.07, p = 0.02). Subanalýza také ukázala, že použití balancovaných krystaloidů je spojeno s nižší nemocniční mortalitou u septických pacientů (RR 0.86, 95% CI 0.75–0.98; p = 0.02) a pacientů s neúrazovým poškozením mozku (RR 0.90, 95% CI 0.82–0.99, p = 0.02).

Závěr: Omezené důkazy naznačují benefit používání balancovaných krystaloidů při snížení nutnosti orgánové podpory, fluktuací v sérových elektrolytů a BE a snížení nemocniční mortality u septických pacientůa pacientů s netraumatickým poškozením mozku. Je ale zapotřebí velkých randomizovaných klinických studií s lepším designem, které by poskytly robustní důkazy pro klinický management.

 

Xue et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:30

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Návrh na revizi klasifikace hloubky neuromuskulární blokády a doporučení pro další vývoj v oblasti neuromuskulárního monitoringu
Peter Biro, Georgina Paul, Albert Dahan et al.

Mezi odbornou veřejností se stále vede debata, zda hluboká nebo úplná blokáda je na místě u chirurgických výkonů, jako jsou například robotem-asistované endoskopie, oftalmologické operace nebo chirurgické výkon v dýchacích cestách. Autoři tohoto článku podporují tvrzení, že hluboká neuromuskulární blokáda, kde se Post Tetanic Count udržuje mezi 1-3 je stěžejní pro některé výkony, kde hrozí, že i minimální pohyb nedostatečně paralyzovaného pacienta, může mít závažný vliv na morbiditu pacienta. Autoři navrhují změny v nomenklatuře a dělení hluboké nervosvalové blokády. Chtějí se zaměřit zejména na segment, kdy je Post Tetanic Count mezi hodnotami 1-3, který by se měl nazývat “profound block” a vyčlenit se tak z “deep block” úrovně předchozího dělení. Dále se autoři přimlouvají, aby moderní monitory nervosvalové blokády byly vybaveny implementovanými algoritmy, které klinikovi umožní modifikovat vzor stimulací a jejich časový interval v závislosti na výsledku posledního měření.

Anesthesia & Analgesia: February 12, 2019 - Volume Publish Ahead of Print - Issue - p doi: 10.1213/ANE.0000000000004065

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Asociace mortality a předchozího užívání metforminu u septických pacientů s diabetes mellitus: systematický přehled a meta analýza kohortových studií
Huoyan Liang, Xianfei Ding1, Lifeng Li et al.

Tato meta analýza zařadila celkem 5 observačních kohortových studií, zahrnovaly 1282 pacientů a zabývaly se užíváním metforminu u septických pacientů s diabetes mellitus. Kvalita výsledků byla hodnocena podle Newcastle Otawa Scale.  Užívání metforminu spojeno se signifikantně nižší mortalitou pacientů (OR, 0.59; 95% CI, 0.43–0.79, P = 0.001).

 Závěr: Tato studie potvrzuje sníženou mortalitu a septických pacientů, kteří užívali metformin a navrhuje, aby byl efekt metforminu prozkoumán v dalších klinických studií.

Liang et al. Critical Care (2019) 23:50

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Randomizovaná studie porovnávající časné a pozdní podání rocuronia před a po kontrole ventilace maskou u pediatrických pacientů s normálními dýchacími cestami
Se-Hee Min, Hyunjae Im, Bo Rim Kim et al.

Celkem 114 pacientů bylo rozděleno náhodně do dvou skupin, z nichž první bylo podáno rocuronium před (n = 58) a druhé po (n = 56) kontrole ventilace maskou. Expirační dechové objemy (VTs) byly měřeny v 10, 20, 30 40,50,60 sekundě po apnoi při ventilaci na obličejovou masku. Studie hodnotila snadnost ventilace maskou a čas do tracheální intubace.

Výsledky: Průměrný VTs měřený v jednotlivých časových intervalech byl vyšší u skupiny, kdy bylo rocuronium podáno časně  (552 mL /dech [165 mL/dech] vs 393 mL/dech[165 mL/dech, střední odchylka, 160 mL/ dech 95% CI, 98−221 mL/dech  P < .001, nepárovaný t test). Čas od navozené apnoi po endotracheální intubaci byl rovněž kratší u skupiny pacientů, jimž bylo rocuronium podáno časně (116 s [42 s] vs 195 s [41 s]; střední odchylka,−79 s; 95% CI, −96 až −64 s, P < .001).

Závěr: Časné podání rocuronia před kontrolou ventilace obličejovou maskou vede k vyšším expiračním dechovým objemům a dřívější endotracheální intubaci u pacientů, než podání rocuronia po kontrole ventilace maskou u pacientů s normálními dýchacími cestami.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Akutní poškození ledvin u traumatických pacientů přijatých na JIP: systematický přehled a meta analýza
Signe Søvik, Marie Susanna Isachsen, Kine Marie Nordhuus et al.

Do této meta analýzy bylo zahrnuto 24 observačních studií s celkem 25 182 pacienty. Kvalita výsledků byla hodnocena pomocí Newcastle-Otawa škály jako střední.  Výsledky: Incidence akutního poškození ledvin (AKI) u traumatických pacientů na JIP byla 24% (20–29), z čehož 13% (10–16) bylo lehké poškození, 5% (3–7) středně závažné a 4% (3–6) závažné AKI. Rizikovými faktory byl vysoký věk, chronická hypertenze, diabetes mellitus, poranění břicha, vysoké skóre závažnosti poranění (Injury Severity Score), šok, nízké Glasgow Coma Scale(GCS), vysoké APACHE II skóre a sepse. Pacienti s AKI měli více dní pobytu na JIP 6.0 (4.0–7.9)  a vyšší riziko úmrtí, oproti pacientům bez AKI [RR 3.4 (2.1–5.7)]. U pacientů s AKI byla použita náhradní renální terapie RRT v 10% (6–15). Renální zotavení proběhlo u 96% (78–100) pacientů.

Závěr: AKI bylo zaznamenáno u 24% traumatických pacientů, kteří byli přijati na JIP, RRT bylo použito u 10% z nich. AKI je asociováno s delším pobyl na JIP a vyšší mortalitou, ale renální zotavení u přeživších je dobré.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05535-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Renální eliminanční metody v intenzivní péči
Jean-Sebastien Rachoin, Lawrence S. Weisberg

Incidence akutního renálního selhání (AKI) u kriticky nemocných pacientů rapidně vzrůstá. AKI v podmínkách intenzivní péče je asociované se zvýšenou mortalitou a morbiditou. Renální eliminační metody (RRT) jsou život-zachraňující metodou orgánové podpory u pacientů s AKI, nicméně aktálně existuje několik nejastností ohledně optimální aplikace a nastavení RRT u kriticky nemocných pacientů s AKI. Cílem review článku byla analyzovat dostupné EBM data týkající se RRT u pacientů s AKI v intenzivní péči.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Predikce mortalitních skóre v pediatrické intenzivní péči a 90-denní mortalita
An Jacobs, Marine Flechet, Ilse Vanhorebeek et al.

Použití predikčních skóre mortality v klinických studiích v pediatrické intenzivní péči (PICU) je důležité při srovnávaní jednotlivých skupin pacientů. Vzhledem na významný pokles mortality v posledních dekádách, v recentních studiích byla k lepšímu odhadu mortality a přežití použita 90-denní mortalita jako primární outcome. Cílem sekundární analýzy studie – Early versus Late Parenteral Nutrition in the Pediatric Intensive Care Unit trial bylo zhodnotit diskriminaci (area under the reciever operating characteristic curve) a kalibraci Pediatrického indexu mortality III (PIM IIII skóre) a Pediatrického rizika mortality III (PRISM III) k predikci PICU a 90-denní mortality. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 1428 pacientů ve věku 0-17 let. Ačkoliv PIM III skóre obsahuje jenom iniciální příjmové data, před terapeutickou intervencí vykazuje dobrou diskriminaci (AUC 0,894, 95% CI, 0,892-0,896) a dobrou kalibraci (bez deviace z diagonály, p=0,58) pro PICU mortalitu. PRISM III, který obsahuje nejhorší promněnné hodnoty za posledních 24 hodin pobytu na PICU vykazoval lepší statistickou diskriminaci (AUC 0,920, 95% CI, 0,918-0,921, p=0,04), nicméně horší kalibraci (signifikantní deviace od diagonály, p=0,04).

Závěrem: PIM III skóre vykazovalo lepší kalibraci k predikci PICU a 90-denní mortality ve srovnání s PRIM III skóre.

Pediatr Crit Care Med 2019; 20:113–119

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Management septického šoku: up-to date
Daniel De Backer , Maurizio Cecconi, Jeffrey Lipman et al.

Ačkoliv doporučení přináši mnoho důležitých informací o tom jak přistupovat k pacientům v septickém šoku, zůstává vícero výzev a nevyjasněných oblastí v managementu dané skupiny pacientů. V přehledovém review článku se autoři snaží identifikovat cíl hemodynamické optimalizace, definovat optimální tekutinovou terapii, selekci vazopresorické podpory, identifikovat pacienty, kteří profitují z inotropní podpory, nebo paradoxně z terapie B-blokátory a definovat úlohu steroidů u dané kohorty pacientů. V další části se autoři věnují možnostem optimalizace mirkocirkulace včetě alternativních technik (očišťovacích metod, vitamin C).

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05544-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Ultrazvukem navigovaný cévní vstupy u kriticky nemocných pacientů
G. A. Schmidt , M. Blaivas, S. A. Conrad et al.

V posledních 2 dekádách došlo k významnému rozvoji ultrazvukem navigovaných cévních vstupů s cílem zvýšit bezpečnost a přesnost při kanylaci. V dnešní době se již nejedená jenom o ultrazvukem navigovanou punkci centrálních žil, ale taky periferních žil, arterii a vstupů pro extrakorporální oběhovou podporu. S cílem zabezpečit bezpečnost a vysokou úspěšnost kanylace je doporučen systematický protokolizovaný postup k USG navigované kanylaci v elektivních případech. Standardizace vede k minimalizaci variability klinické praxe, poskytuje základ pro vzdělávaní a tréning, ulehčuje implementaci do klinické praxe a taky umožňuje efektivní analýzu výstupů. 

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05564-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Těžká komunitní pneumonie: aktuální stav a možnosti terapie
Antoni Torres , James D. Chalmers, Charles S. Dela Cruz et al.

Těžká komunitní pneumonie (SCAP) je stále asociována se signifikantní morbiditou a mortalitou. Cílem přehledového review je poukázat na kontroverze v terapii SCAP: role skóre závažnosti na volbu empirické ATB terapie, etiologické spektrum SCAP, virovou SCAP, nejlepší empirickou terapii, septický šok jako nejčastější letální komplikací a potřebu nové ATB terapie. Kritériá IDSA/ATS zůstavají najvíce pragmatickou pomůckou k predikci příjmu do intenzivní péče. Autoři doporučují kombinaci beta-laktamů s inhibitorem beta-laktamázy, nebo 3.generaci cefalosporinů plus makrolidu u majority pacientů se SCAP a k empirickému pokrytí PES (P.aeruginosa, Enterobacteriae s rozšířenou beta-latamázou, meticilin-rezistentní S.aureus) v případě ≥2 rizikových faktorů. U pacientů s CAP na podkladě chřipky autoři doporučují terapii oseltamivirem bez medikace kortikoidy. Kortikoidy jsou indikované v případě rozvoje refrakterního šokového stavu. 

Intensive Care Med (2019) 45:159–171 https://doi.org/10.1007/s00134-019-05519-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Efekt hluboké vs mírné neuromuskulární blokády na kvalitu zotavení po robotické gastrektomii
Hyun J. Kim, Ki-Young Lee, Myoung H. Kim et al.

Do této prospektivní, dvojitě zaslepené, randomizované unicentrické studie bylo zahrnuto 56 dospělých pacientů (19-80 let), kteří podstoupili robotickou gastrektomii. Tito pacienti byli náhodně rozděleni do dvou stejných skupin, u jedné bylo dosaženo hluboké neuromuskulární blokády (rocuronium bylo podáváno tak, aby Post Tetanic Count byl 1-2), u druhé mírné neuromuskulární blokády(rocuronium bylo podáváno tak, aby Train of Four Count na relaxometru byl udržován mezi hodnotou 1-2). Primárním výstupem byla kvalita zotavení (hodnocená podle QoR-40 skóre) v prvním pooperačním dnu. Sekundární výstupy zahrnovaly kvalitu zotavení 2. pooperační den, perioperační respirační parametry, hodnocení visuální analogové škály bolesti, postoperační incidenty nauzei a zvracení, nutnost podání antiemetik a míru nutnosti podávání analgetik v pooperačním období.

Výsledky: Postoperační Qo-40 skóre v prvním a druhém pooperačním dni bylo podobné u obou skupin. Mimoto nebyl nalezen významný rozdíl v hemodynamice ani respiračních paramentrech, pooperační bolesti, výskytu nauzei a zvracení ani podávání antiemetik.

Závěr: Výsledky ukazují, že kvalita zotavení pacientů po robotické gastrektomii je podobná u hluboké a mírné neuromuskulární blokády. Proto je možé, že hluboká neuromuskulární blokáda není u robotické gastrektomie nutná, alespoň ne u pacientů s normální BMI.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:306‐313

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Akupunktura v kombinacii s antiemetiky snižuje postoperační nauzeu u dětí
Christine S. Martin, Sarah E. Deverman, Daniel C. Norvell et al.

Tato randomizovaná dvojitě zaslepená studie zahrnula 161 děti ve věku od 3 do 9 let, podstupujících tonsilektomii s nebo bez adenotomie. Tyto děti byly náhodně rozděleny do dvou skupin, z nichž první skupina obdržela pouze antiemetika (n = 75), druhá skupina obdržela k antiemetikům také bilaterální akupunkturu v perikardiálním bodě P6. Všichni účastníci studie dostali ondansetron v dávce 0.15 mg/kg a dexamethasone v dávce 0.25mg/kg až do celkové dávky 10 mg. Byl zaznamenáván výskyt nauzei, zvracení a nutnost podávání dalších antiemetik.

Výsledky: V pooperačním období byl výskyt pooperační nauzei a zvracení (PONV) signifikantně nižší u skupiny, která prošla akupunkturou, než u skupiny se solitárními antiemetiky (7.0% vs 34.7%, RR: 0.2, 95% CI:09‐0.46;P < 0.001). Rozdíl byl v nižší incidenci nauzei (5.0% vs 24.0%), avšak vomitus byl u obou skupin stejně časný.

Závěr: Děti, které obdrželi akupunkturu a antiemetika měli nižší riziko výskytu pooperační nauzei.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:292–297

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Aspirační penumonie
Lionel A. Mandell a Michael S. Niederman

Aspirační pneumonie je nutno hodnotit spoleně s komunitní a nozokomiální/nemocnční pneumonii. Aspirační pneumonie představuje 5-15% komunitních pneumonii, nicméně její podíl na nemocničních/nozokomiálních pneumoniích není jasný. Robustní diagnostické kritériá pro aspiračnní pneumonii chybí a proto jsou publikované data významně heterogenní. Aspirace menšího množství orofaryngeálních sekretů je normálním nálezem během spánku, nicméně mikroaspirace je základním patofyziologickým mechanizmem většiny pneumonii. Prezentace nemoci je ovlivněna bakteriální virulencí, rizikem opakování příčiny vzniku, místem vzniku (nemocnice, komunita). Review článek se věnuje aspiraci zasahující plicní parenchym, primárně aspirační pneumonii a chemické pneumonitidě.

N Engl J Med 2019;380:651-63. DOI: 10.1056/NEJMra1714562

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Efekt přednemocničního podání transfúzí erytrocytů na mortalitu a smrt u civilních traumatických pacientů
Marius Rehn, Anne Weaver, Karim Brohi, Sarah Eshelby et al.

Současná doporučení managementu hemoragického šoku u traumatických pacientů zdůrazňují potřebu časného podání krevní transfúze pro prevenci diluce koagulačních faktorů a korekci koagulopatie. Retrospektivním zkoumáním databáze traumatických pacientů porovnávala tato studie mortalitu před a po zavedení přednemocničního podání transfúze erytrocytů. Identifikováno bylo 623 subjektů se suspektním závažným krvácením. Z toho bylo vyřazeno 84 (13.5%) pacientů pro chybějící data o přežití. Celkem 187 (62.3%) pacientů zemřelo před zavedením rutinního podávání erytrocytární transfúze v přednemocniční péči a 143 (59.8%) zemřelo po zavedení tohoto opatření. Nebylo pozorováno signifikantní zlepšení celkového přežití pacientů po zavedení rutinního podání erytrocytární transfúze v přednemocniční péči, (P=0.554). Zkoumání přednemocniční mortality odhalilo celkem 126 (42.2%) úmrtí před zavedením rutinního podávání erytrocytární transfúze v přednemocniční péči a 66 (27.6%) úmrtí po zavedení rutinního podávání erytrocytární transfúze v přednemocniční. Prokázalo se tedy signifikantní snížení v přednemocniční mortalitě u pacientů, kteří obdrželi erytrocytární transfúzi v přednemocniční péči.(P<0.001).

Závěr: Podání transfúze erytrocytů zlepšilo přednemocniční mortalitu, ale nemělo signifikantní vliv na celkové přežití pacientů

SHOCK, Vol. 51, No. 3, pp. 284–288, 2019

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
72 %

Indicence závažných kritických událostí v pediatrické anestezii ve Velké Británii:sekundární analýza observační studie (APRICOT) anesteziologické praxe u dětí
T. Engelhardt,D. Ayansina, G. T. Bell et al.

Prospektivní observační multicentrické studie APRICOT se účastnilo 261 nemocničních center ze 33 evropských zemí a zahrnula 31 127 pacientů.   Byla popsána data, která se týkala perioperačního management anestezie, závažných kritických události a outcomu u pacientů od narození po 15 let věku. Celková incidence závažných kritických perioperačních událostí byla 5.2% (95%CI: 5.0–5.5) a dominovali respirační a kardiální původ komplikací. Tato sekundární analýza se zabývala hypotézou, že výsledky primárního outcomu pacientů se neliší mezi pacienty z Velké Británie a pacienty z jiných evropských zemí. Velká Británie byla největší regionální přispěvatel do studie APRICOT a rekrutovala více jak 25% pacientů. Sekundárně také tato studie usilovala o to, aby porovnala čas výskytu, typ, management a outcome pacientů u závažných kritických perioperačních událostí a objevit vliv zkušenosti anesteziologa, pracovní zátěže a nemocničního typu na tyto události.

Výsledky: V subkohortě pacientů z Velké Británie(UK), která zahrnovala 7040 pacientů, byla indicence závažných kritických událostí nižší, než u pacientů z jiných evropských zemí (3.3%, 95%CI: 2.9–3.8 vs. 5.8%, 95%CI: 5.5– 6.1, RR 0.57, p < 0.001). Bylo zhodnoceno, že se v UK vyskytovalo méně pacientů s bronchospasmem (RR 0.22, 95%CI: 0.14–0.33; p < 0.001), stridorem (RR 0.42, 95%CI: 0.28–0.65; p < 0.001) a kardiovaskulární nestabilitou (RR 0.69, 95%CI: 0.55–0.86; p = 0.001), než u ne kohorty ostatních evropských států. Proporce závažně nemocných pacientů, kde byl v péči zavzat méně zkušený anesteziologický tým byla v UK rovněž menší (10.4% vs. 20.4% u ASA 3 pacientů a 9% vs. 12.9% ASA 4 pacientů). Rozdíly v pracovní zátěži mezi centry neovlivnily incidenci ani outcome u závažných perioperačních kritických událostí. Nižší incidence respiračních a kardiovaskulárních závažných perioperačních kritických událostí může být částečně způsobena zkušenějším personálem, který poskytuje péči pacientům v závažných stavech.

Anaesthesia 2019, 74, 300–311

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
72 %

Elektoencefolografie a monitorace mozkové oxygenace v perioperačním období
Thomas W. L. Scheeren, Merel H. Kuizenga, Holger Maurer et al.

Tato přehledová studie si dala za cíl popsat současnou roli 2 nejčastěji používaných metod monitoringu a evaluace mozkových funkcí v perioperačním období -  elektoecephalografie (EEG) a monitorace mozkové oxygenace. Metody založené na EEG nám poskytují rovněž informace o hloubce anestezie a mohou být využity pro optimalizaci její optimalizaci.  Umožňují nám vyhnout se nežádoucím efektům nepřiměřeně hluboké anestezie a umožňují tak rychlejší pooperační zotavení. Oxygenace mozku může být měřena buď přímo z mozkového parenchymu pomocí chirurgických návrtů, nebo může být odhadnuta pomocí měření venózní krve v jugulárním bulbu, nebo posouzena neinvazivně pomocí near infrared spektroskopi (NIRS). Poslední jmenovaná metoda se začíná široce uplatňovat v klinické praxi. Je možné ji využít při cílené terapii, která se snaží vyvarovat mozkových desaturací a s nimi spojených komplikací a zvýšené mortality. Nedávné poznatky také ukazují, že tato technologie může být použita pro monitoraci autoregulare mozkového průtoku a může tedy napomoci titrovat individuálně arteriální tlak při porušené autoregulaci.

Anesth Analg 2019;128:265–77

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Aktuální tredny vazopresororické terapie u septického šoku
Thomas W. L. Scheeren, Jan Bakke, Daniel De Backer et al.

Vazopresory jsou často podávány ve snaze obnovit a udržet krevní tlak u pacientů v sepsi. Cílem této studie bylo zhodnotit současnou praxi a terapeutické cíle podávání vazopresorů u septického šoku, jako základ pro další studie a zároveň k poskytnutí doporučení jejich používání. Studie probíhala od listopadu 2016 do dubna 2017 cestou anonymního online dotazníku, která byl přístupný členům Evropské společnosti intenzivní medicíny (ESICM) a zahrnoval otázky na profil respondentů a jejich pracoviště, spouštějící faktory pro podání vazopresorů, lék první volby, dávkování, časování, další léčbu a efekt vazopresorů na pacienty v septickém šoku, definovaném jako perzistující hypotenze, navzdory tekutinové resuscitaci. Bylo zkoumáno, zda jsou odpovědi v souladu s platnými guidelines. Rovněž bylo osloveno 34 mezinárodních expertů k formulaci doporučení pro podávání vazopresorů. Výsledky: Celkem 839 respondentů z 82 zemí odpovídalo na otázky v dotazníku. Hlavním spouštěcím faktorem pro zahájení terapie vazopresory byl nedostatečný střední arteriální tlak (MAP) responibilní k iniciálnímu podání tekutin. Lékem první volby byl norepinephrine (97%), při jehož podání bylo snahou cílit na MAP > 60–65 mmHg (70%),a vyšší u pacientů s chronickou arteriální hypertenzí (79%). Experti vydali 10 doporučení, u devíti z nich se jednotně shodli. Doporučili neváhat s nasazením léčby vazopresory až do chvíle, kdy bude dokončena tekutinová resuscitace, ale začít s podáváním norepinephrinu časně tak, abychom dosáhli MAP ≥ 65 mmHg.

Závěr: Referované podávání vazopresorů u pacientů v septickém šoku je v souladu se současnými doporučenými postupy.

Scheeren et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:20

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %