březen 2019

Management kraniotraumatu u pediatrických pacientů: 3. aktualizované doporučení
Patrick M. Kochanek, Robert C. Tasker, Nancy Carney et al.

Aktualizované 3. vydání Doporučení k managementu a terapii kraniotraumatu u pediatrických pacientů ve spolupráci s Brain Trauma Foundation.

Pediatr Crit Care Med 2019; 20:S1–S82

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Efektivita a bezpečnost agonistů vazopresinových receptorů u pacientů v septickém šoku: meta-analýza
Libing Jiang , Yi Sheng, Xia Feng a Jing Wu

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost agonistů vazopresinových receptorů u pacientů v septickém šoku.  Primárním outcome byla mortalita. Mezi sekundární outcome patřila délka hospitalizace v intenzivní péči (ICU), délka umělé plicní ventilace a výskyt nežádoucích účinků. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 20 studií. Terapie agonisty vazopresinových receptorů byla asociována s redukcí mortality (RR 0.92, CI 0.84 to 0.99; I2 = 0 %), bez vlivu na délky pobyty v ICU (MD -0,08, 95 % CI -0,68-0,52) a na délku umělé plicní ventilace (MD -0,58, 95 % CI -1,47-0,31). Nebyl detekován signifikantní rozdíl ve výskytu nežádoucích účinků mezi skupinami (RR 1,28, 95 % CI 0,87-1,90), kromě výskytu ischemie prstů (RR 4,85, 95 % CI 2,82-8,39). Nebyl detekován rozdíl v kardiovaskulárních účincích (RR 0,91, 95 % CI 0,53-1,57), výskytu arytmií (RR 0,77, 95 % CI 0,48-1,23), mezenteriální ischémii (RR 0,83, CI 95 % 0,44-1,55), průjmu (RR 2,47, 95 % CI 0,78-7,96), cerebrovaskulárních událostí (RR 1,36, 95 % CI 0,18-10,54) a hyponatrémie (RR 1,47, 95 % CI 0,84-2,55) mezi skupinami.

Závěrem: Terapie vazopresinem může být asociována s redukcí mortality u pacientů v septickém šoku.

 

Jiang et al. Critical Care (2019) 23:91

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

High flow nosní kanyla versus oxygenoterapie u akutní respiračního selhání: systematické review a meta-analýza
B. Rochwerg , D. Granton, D. X. Wang et al.

Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost vysoko průtokové (high flow) nazální kanyly (HFNC) u pacient s akutním respiračním hypoxemickým selháním. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 9 RCT studií (2093 pacientů). Nebyl identifkován rozdíl v mortalitě mezi skupinou HFNC (RR 0.94, 95 % CI 0,67-1,31) ve srovnání se standardní oxygenoterapií. Byl detekován pokles nutnosti intubace (RR 0,85, 95 % CI 0,74-0,99), nebo eskalace oxygenoterapie (definované jako corss-over do HFNC skupiny, nebo iniciace neinvazivní ventilace – NIV) (RR 0,71, 95 % CI 0,51-0,98). Použití HFNC nebylo spojeno s redukci délky pobytu v intenzivní péči, délky hospitalizace, ovlivněním komfortu pacienta, včetně výskytu dyspnoe.

Závěrem: U pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním, může HFNC vést k redukci nutnosti tracheální intubace bez pozitivního ovlivnění mortality.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05590-5

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Jak a u koho monitorovat epileptogenní aktivitu v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Chusak Limotai, Atiporn Ingsathit, Kunlawat Thadanipon et al.

Cílem meta-analýzy bylo popsat prevalenci nonkonvulzivních záchvatů a nonkonvulzivního statu epilepticu a epileptické aktivity detekované různými EEG monitory u kriticky nemocných pacientů. Celkem 78 (16 707 pacientů) a 8 studií (4 894 pacientů) bylo zařazeno do analýzy. Ve všeobecné populaci kriticky nemocných pacientů byla prevalence nonkonvulzivních záchvatů, nonkonvulzivního status epilepticus a nonkonvulzivních záchvatů, nebo nonkonvulziního stauts epilepticus 3,1 %, 6,2 % a 6,3 %. Korespondující prevalence detekována pomocí kontinuálního EEG byla 17,9 %, 9,1 % a 15,6 %. Korespondující prevalence byla vysoká po konvulzivním status epilepticus (33,5 %, 20,2 % a 32,9 %), u pacientů v infekci CNS (23,9 %, 18,1 % a 23,9 %) a po srdeční zástavě (20,0 %, 17,3 %, 22,6 %). 

Závěrem: Prevalence epileptické aktivity detekované kontinuálním EEG byla signifikantně vyšší ve srovnání s klasickým EEG vyšetřením. Prevalence byla obzvláště vysoká po konvulzivním status epilepticus, u pacientů s infekcí CNS a po srdeční zástavě.

Crit Care Med 2019; 47: e366–e373

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Prodýchávání obličejovou maskou během tracheální intubace u kriticky nemocných dospělých pacientů
Jonathan D. Casey, David R. Janz, Derek W. Russell, et al.

Tato multicentrická randomizovaná kontrolní studie zahrnovala 7 JIP, kde byli pacienti náhodně rozděleni na ty, kteří byli prodýcháváni obličejovou maskou mezi úvodem do anestezie a laryngoskopií u tracheální intubace, a na ty, kteří prodýcháváni nebyli. Primárním sledovaným parametrem byla nejnižší saturace kyslíku (SpO2) od úvodu až 2 minuty po zavedení endotracheální kanyly. Sekundární zkoumané výsledky byly zaměřeny na incidenci závažné hypoxémie, definovaném jako SpO2 méně než 80%. Ze 401 pacientů, zahrnutých do studie byl medián nejnižší SpO2 96% (interkvartilní rozmezí 87-99) u skupiny prodýchávané obličejovou maskou a 93% (interkvartilní rozmezí 81 až 99) u neprodýchávané skupiny (P = 0.01). Celkem 21 pacientů (10.9%) z první skupiny, prodýchávané mezi úvodem a laryngoskopií obličejovou maskou mělo závažnou hypoxémii, oproti 45 pacientům (22.8%)z druhé skupiny (relativní riziko, 0.48; 95% confidence interval (P = 0.41). [CI], 0.30 to 0.77). Aspirace byla hlášena u 2.5% prodýchávaných pacientů a u 4.0% neprodýchávaných. Incidence výskytu nového zastření na hrudním RTG snímku 48 hodin po tracheální intubaci byla 16.4% respektive 14.8% (P = 0.73).

Závěr: U kriticky nemocných pacientů měli ti, kteří byli prodýcháváni obličejovou maskou po úvodu do CA před tracheální intubací vyšší SpO2 a nižší incidenci závažné hypoxémie.

N Engl J Med 2019;380:811-21.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Anesteziologická technika a rekurence nádorového onemocnění: meta analýza úplného intravenózního vedení anestezie vs použití volatilních anestetik
Andrea Yap, Maria A. Lopez-Olivo, Julia Dubowitz, et al.

Tato meta analýza si dala za cíle blíže prozkoumat efekt volatilních anestetik a na propofolu vedené úplné intravenózní anestezie (TIVA) na období bez recidivy onemocnění a celkové přežití nádorového onemocnění. Newcastle Ottawa Scale (NOS) byla použita pro zhodnocení metodologické kvality a zaujatosti. Hlášené hazard ration (HRs) byly sloučeny a 95% intervaly (CIs) byly kalkulovány. Celkově bylo zahrnuto 10 studií, šest z nich zkoumalo efekt použitého anestetika na výskyt a přežití rakoviny prsou, jícnu a nemalobuněčného plicního karcinomu (n = 7,866). Použití TIVA bylo asociováno se zlepšeným přežití a prodloužením období bez návratu onemocnění u všech uvedených typů nádorů (sloučené HR, 0.78; 95% CI, 0.65 až 0.94; P.01). Osm studií, které zahrnuly celkem 18 778 pacientů, zkoumalo efekt zvoleného anestetika na celkové přežití, s tím, že použití TIVA vedlo ke zlepšení celkového přežití nádorem postižených pacientů (sloučené HR, 0.76; 95% CI, 0.63 až 0.92; P.01).

Závěr: Tato mata analýza naznačuje, že TIVA (propofol) může být asociována se zlepšením přežití a prodloužením období bez návratu onemocnění u pacientů, kteří podstupují chirurgický výkon, kvůli diagnostikovanému nádorovému onemocnění. Toto je zejména patrné u závažných chirurgických výkonů. Nicméně pokud vezmeme v úvahu limitace zařazených studií, je nutné zajistit prospektivní randomizovanou studii pro další vedení klinické praxe.

Can J Anesth/J Can Anesthhttps://doi.org/10.1007/s12630-019-01330-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Dexamethason je superiorní dexmedetomidinu jako perineurální adjuvans pro supraklavikulární blok brachiálního plexu: systematický přehled a meta-analýza
Eric Albrecht, Leon Vorobeichik, Alain Jacot-Guillarmod, et al.

Dexamethason i dexmedetomidin jsou oba efektivní adjuvans u periferních nervových blokád (PNB), oba prodlužují trvání bloku. Tato meta analýza si dala za cíl informovat o současné praxi, porovnat látky přidávané k lokálním anestetikům (v tomto případě dexamethason a dexmedetomidin), u periferních nervových blokád. Primárním sledovaným parametrem byla délka trvání analgezie blokem. Sekundární zkoumané parametry byly doba začátku vyřazení senzoriky a motoriky a jejich návratu a risk hypotenze, sedace a neurologických symptomů po aplikací PNB. Výsledky: Z 53 identifikovaných studií se pouze jedna zabývala srovnáním dexamethasonu a dexmedetomidinu). Nepřímá meta analýza 49 studií(zahrnují 3019 pacientů) určila, že dexamethason prodlužuje dobu trvání analgezie oproti dexmedetomidinu  ([95% CI], 148 minut (37–259 minut) (P = .003), bez prodloužení senzorické či motorické blokády. Dexmedetomidin zvyšoval četnost hypotenzí (risk ratio [95% CI], 6.3[1.5–27.5]; P = .01) a sedace (risk ratio [95% CI], 15.8 [3.9–64.6]; P = .0001).  Celkové riziko zkreslení (bias) bylo střední a vedlo k degradaci síly doporučení.

Závěr:  Důkazy nízké kvality naznačují, že obě adjuvans prodlužují senzorickou/motorickou blokádu, avšak dexamethasone by měl být superiorní ve smyslu statisticky významného prodloužení analgetického účinku, bez zvýšení rizika hypotenze či sedace.

Anesth Analg 2019;128:543–54

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Intestinální protein vážící mastné kyseliny je asociován s mortalitou u pacientů se srdečním selháním či v kardiogenním šoku
Stefan P. Kastl, Konstantin A. Krychtiuk, Max Lenz et al.

 Akutní srdeční selhání a kardiogenní šok vedou k poruše intestinální perfúze, což může vést k uvolňování cytoplazmatických proteinů z hypoxické epiteliální tkáně. Intestinální protein vážící mastné kyseliny (iFABP) je specifický pro enterocyty tenkého střeva a může sloužit jako nový, užitečný a senzitivní ukazatel u predikce outcomu těchto pacientů. Tato studie vybrala 90 po sobě následujících pacientů, přijatých na kardiologickou JIP s kardiogenním šokem (74.4%), nebo s akutním srdečním selháním (25.6%). Průměrný věk pacientů byl 64.7 (49.4–74.3) let a hladiny NT-proBNP 4,986 (1,525–23,842) pg/mL . Byly odebrány krevní vzorky v den nultý a ve 3.den hospitalizace na JIP. U pacientů, kteří měly hladinu iFABP v nultý den v nejvyšším kvartilu (iFABP _ 588.4 pg/mL), bylo 2,5 krát vyšší riziko úmrtí (P=0.02) a to bez závislosti na demografii, hodnotách NT-proBNP, či podávání vazopresorů. Extenzivně zvýšené hladiny iFABP nad 90. percentil, byly spojeny s vysokou mortalitou 88.9%. Oproti tomu hladiny iFABP  měřené ve 3. den nebyly asociovány s outcomem pacientů.

Závěr: Hladiny cirkulujícího  iFABP při přijetí mají prediktivní hodnotu mortality pacientů. Značí neadekvátní perfuzi tenkého střeva a jsou asociovány s dramatickým poklesem přežití u pacientů s kardiogenním šokem či akutním srdečním selháním.

SHOCK, Vol. 51, No. 4, pp. 410–415, 2019

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Vysoko průtokový kyslík vs. standardní preoxygenace obličejovou maskou u těhotných
W. Shippam, R. Preston, J. Douglas, et al.

Vysokoprůtoková preoxygenace se ukázala být efektivní a prodlužující apnoický čas během pokusů o intubaci u netěhotných pacientek. Tato randomizovaná studie rozdělila celkem 40 zdravých těhotných účastnic studie do dvou skupin. První skupina byla preoxygována za pomocí vysokoprůtokových nazálních brýlí při průtocích kyslíku 30-70l/min, druhá skupina byla preoxygenována dobře těsnící obličejovou maskou se standardními průtoky kyslíku 15 l/min.  Každá z účastnic studie podstoupila vybranou metodu preoxygenace 3 minuty dýchání standardního dechového objemu a 30 s dýchání standardního dechového objemu, následovanou 8 maximálními dechy. Odhadované hraniční střední hodnoty po 3 minutovém dýcháním standardních dechových objemů byly pro vysokoprůtokovou preoxygenaci nazálními brýlemi a standardní preoxygenaci obličejovou maskou 87.4% (95% CI 85.5–89.2%) a 91.0% (95%CI 89.3–92.7%), p = 0.02, s 8 maximálními dechy odhadované střední hraniční hodnoty byly  85.9% (95%CI 84.1–87.7%) a 91.8% (95%CI 90.1–93.4%, p < 0.0001).

Závěr: Vysokoprůtokové nazální brýle měly horší výsledky preoxygenace, než standardní preoxygenace dobře těsnící obličejovou maskou u zdravých zdravých těhotných pacientek v termínu.

 

Anaesthesia 2019, 74, 450–456

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Incidence, rizikové faktory a outcome nitrobřišní hypertenze u kriticky nemocných pacientů: multicentrická observační studie (IROI)
Annika Reintam Blaser, Adrian Regli, Bart De Keulenaer et al.

Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit prevalenci, rizikové faktory a outcome nitrobřišní hypertenze u pacientů v intenzivní péči. Do multicentrické observační studie bylo celkem zapojeno 15 jednotek ICU (491 pacientů). Intraabdominální tlak (IAP) byl měřen minimálně jednou za 8 hodin. Nitrobřišní hypertenze byla definována hodnotou IAP≥12 mm Hg. Intraabdominální hypertenze (IAPH) se vyskytovala u 34,0 % pacientů v době příjmu na ICU (159/467) a celkem u 48,9 % (240/491) během studie. Závažnost IAPH byla: grade I, 47.5 %; grade II, 36.6 %; grade III, 11.7 %; a grade IV, 4.2 %. Závažnost IAPH během prvních 2 týdnů pobytu v intenzivní péči byla identifikovaný nezávislý prediktor 28 a 90-denní mortality, na rozdíl od iniciálního výskytu IAPH, který nebyl asociován s mortalitou. Rizikové faktory IAPH byl BMI, APACHE II skóre ≥18, abdominální distenze, nepřítomná peristaltika a PEEP ˃7 cm H20.  

Závěrem: Ve sledované kohortě se intraabdominální hypertenze vyskytla téměř u 50 % pacientů a byla dvakrát častější u pacientů na umělé plicní ventilaci, ve srovnání se spontánně ventilujícími pacienty. Přítomnost a závažnost IAPH během observace byla signifikantním nezávislým rizikovým faktorem 28–a 90-denní mortality.

Crit Care Med 2019; 47:535–542

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Prognostický význam průměru papily optického nervu u pacientů se subarachnoidálním krvácením
Sangkil Lee, Yong Oh Kim, Ji Sun Baek et al.

Cílem retrospektivní observační multicentrické studie bylo zhodnotit prognostický význam průměru papily očního nervu (ONSD) u pacientů se subarachnoidální krvácením (SAK) pomocí počítačové tomografie (CT) k predikci neurologického outcome. Iniciální CT vyšetření bylo provedeno 12 hodin od příjmu pacientů se SAK a následní kontrola do 24 hodin od počátku terapie prasklého aneuryzmatu. Primárním outcome byl neurologický status 6 měsíců od příjmu hodnocen pomocí Glasgow Outcome Scale (GOS 1-5). Do studie bylo celkem zařazeno 223 pacientů se SAK, mortalita do doby propuštění byla 9,4 %. Celkem u 83,4 % pacientů (n=186) byl detekován dobrý neurologický outcome (GOS 3-5). Hodnota ONDS byla signifikantně vyšší u pacientů s neuspokojivým neurologickým outcome (p <0.01). Hodnota intrakraniálního tlaku byla měřena celkem u 21 pacientů (9,4 %) během kontrolního CT vyšetření. Byla identifikována lineární korelace mezi intrakraniálním tlakem a hodnotou ICP (p=0,036). Analýzy ROC k predikci neuspokojivého neurologického outcome mělo ONSD významnou prediktivní hodnotu. Kombinace Hunt Hess skóre a ONSD bylo signifikantně spojeno se negativní neurologickým outcome.

Závěrem: ONSD měřeno společně s CT vyšetřením může být použito ke klinické prognostikaci pacientů se SAH.

Lee et al. Critical Care (2019) 23:65

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Ketamin jako agens pro bleskový úvod do anestezie u traumatických pacientů: systematický přehled
Josefine S. Baekgaard, Trine G. Eskesen, Martin Sillesen et al.

Tato studie si dala za cíl zpracovat systematický přehled vědeckých prací, které se zabývaly použitím ketaminu, jako léku k bleskovému úvodu do celkové anestezie u dospělých traumatických pacientů, a jeho porovnání s jinými agens (etomidát, propofol, thiopental, či midazolam). Byly identifikovány celkem 4 studie, zabývající se touto tématikou. První kohortová studie z roku 1976 porovnávala ketamin (n=14) a thiopental(n=26) pro bleskový úvod do anestezie u traumatických pacientů. Randomizovaná kontrolní studie z roku 2009 porovnávala ketamin (n = 47) a etomidát (n = 57) a neobjevila žádný signifikantní rozdíl v 28 denní mortalitě pacientů (odds ratio [OR], 0.8 [0.4–2.0]) Stejně jako dvě další kohortové studie z roku 2015     a 2017 (etomidát n = 116 a n = 526 vs ketamin n = 145 a n = 442) ani tyto nenašly rozdíl v mortalitě mezi traumatickými pacienty po bleskovém úvodu při použití etomidátu vs při použití ketaminu (OR, 1.11 [0.38–3.27] a OR, 1.41 [0.91–2.16]).  Poslední jmenovaná studie se zaměřila také na porovnání na délky nemocničního pobytu a množství jednotek podaných krevních transfúzí v prvních 48 hodinách mezi oběma skupinami a ani zde nebyl významný rozdíl (OR, 1.14 [0.87–1.49] a OR, 1.1 [0.95–1.27]).

Závěr: V žádné ze studií nebyl identifikován signifikantní rozdíl v mortalitě, délce pobytu v nemoci či v množství podaných krevních transfuzí po bleskovém úvodu ketaminem u traumatických pacientů v porovnání s jinými agens. Klinicky relevantní benefit nebo poškození pacienta nemůže být vyloučeno.

Anesth Analg 2019;128:504–10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Metamizol vs ibuprofen v domácí péči po jednodenní chirurgii
Bjorn Stessel, Michiel Boon, Caroline Pelckmans et al.

Tato  unicentrická dvojitě zaslepená randomizovaná kontrolní studie zahrnula 200 pacientů, kteří podstupovali elektivní výkon v rámci jednodenní chirurgie (operace hemeroidů, artroskopie ramenního nebo kolenního kloubu, plastika inguinální hernie), kteří byli náhodně rozděleni do 2 skupin. První skupina (n=100) dostávala jako analgetikum paracetamol v kombinaci s metamizolem, druhá skupina (n=100) potom paracetamol v kombinaci s ibuprofenem v obou případech byla léčiva podávána perorálně po dobu 4 dnů.  Průměrná intenzita pooperační bolesti byla vyhodnocena pomocí numerické hodnotící škály, rozdíl v hodnocení 1 a menší byl považován za non inferiorní pro použití daného analgetika a použití přídavné opioidní medikace v rámci hospitalizace bylo zaznamenáváno. Satisfakce s pooperační analgezií v dalších dnech byla ověřena telefonicky. Výsledky: Za hospitalizace byl rozdíl ve skórování bolesti (průměr ± SD ) u paracetamolu s metamizolem a u paracetamolu s ibuprofenem 0,85 ± 0.78. Spotřeba přidávaných opiodních analgetik v druhém pooperačním dni byla signifikantně vyšší u skupiny pacientů,   analgetizovaných paracetamolem a ibuprofenem (P=0.042). Nežádoucí účinky podaných léčiv a celková satisfakce pacientů byly podobné v obou skupinách.

Závěr: Paracetamol/metamizol a paracetamol/ibuprofen jsou stejně efektivní při léčbě akutní postoperační bolesti u pacientů v domácí péči po zákroku v rámci jednodenní chirurgie se srovnatelnou úrovní pacientovi satisfakce.

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:1–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Počet cirkulujících monocytů a vliv na outcome pacientů v těžké sepsi a septickém šoku
Hyunwoo Chung, Jae Hyuk Lee, You Hwan Jo et al.

Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit asociaci mezi počtem cirkulujících monocytů  a mortalitou, incidenci bakteriémie, orgánové dysfunkce. Dále autoři sledovali asociaci mezi změnou premorbidní hodnoty monocytů u přeživších vs. zemřelých pacientů v těžké sepsi a septickém šoku. Hodnoty monocytů byli rozděleny do skupin: <250, 250–500, 500–750, and _750 buněk/ml. Do studie bylo celkem zahrnuto 2 012 pacientů. Hodnoty neutrofilů a monocytů byli signifikantně rozlišné mezi přeživšími a zemřelými pacienty, nicméně dle výsledků logistické regresní analýzy byl jenom počet monocytů nezávisle asociován s mortalitou pacientů v dané kohortě. Pacienti s iniciální hodnotou monocytů <250 buněk/mL měli nejvyšší mortalitu, výskyt bakteriémie a orgánové dysfunkce. Přeživších pacientů došlo k vzestupu hodnot monocytů na rozdíl od skupiny zemřelých pacientů, kde došlo k poklesu ve srovnání s premorbidním stavem.

Závěrem: Hodnota monocytů byla asociovaná s mortalitou, výskytem bakteriémie, orgánové dysfunkce u pacientů v sepsi.  

SHOCK, Vol. 51, No. 4, pp. 423–429, 2019

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Pozitivní kumulativní bilance tekutin je asociována s mortalitou pediatrických pacientů s ARDS v terénu AKI
Matt S. Zinter, Aaron C. Spicer, Kathleen D. Liu et al.

Akutní renální selhání a pozitivní kumulativní bilance tekutin se frekventně vyskytují u pediatrických pacientů s ARDS. Cílem prospektivní observační studie bylo identifikovat rizikové faktory pro rozvoj a zhodnotit nezávislé prediktory mortality. Předpokladem autorů bylo, že pozitivní kumulativní bilance tekutin je asociována s markery zánětu a pacienti s pozitivní kumulativní tekutinovou bilanci a AKI mají horší outcome. Pro hodnocení AKI bylo použito pediatrická RIFLE (Risk, Injury, Failure, Loss, End-Stage) klasifikace. Do studie bylo celkem zařazeno 260 pacientů ve věku 1 měsíc – 18 let, splňujících Berlínskou ARDS klasifikaci. Mortalita byla ve sledovaném souboru 13% (34/260). U zemřelých pacientů byla signifikantně vyšší pozitivní kumulativní tekutinová bilance na 3. den (+90.1 ml/kg) a vyšší výskyt AKI  (50 vs. 23%, p=0,0001). Hladina plasmatického Interleukinu-6 byla asociována s pozitivní kumulativní tekutinovou bilancí (3.den), výskytem AKI a mortalitou (p < 0.001).

Závěrem: U pediatrických pacientů s ARDS byla pozitivní kumulativní tekutinová bilance na 3. den asociována s mortalitou pacientů s AKI.  

Pediatr Crit Care Med 2018; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Dysmobilita GIT v intenzivní péči: diagnostika a terapeutické možnosti
Mark P. Plummer, Annika Reintam Blaser a Adam M. Deane

Cílem přehledového review články bylo popsat aktuální možnosti diagnostiky a terapie dysmobility GIT u kriticky nemocných pacientů. Symptomy a následné klinické důsledky dysmobility horního, nebo dolního GIT jsou v podmínkách intenzivní péče frekventní. Ačkoliv je dysmobilita GIT spojena s negativním outcome, není jasné, jestli daná spojitost není falešně ovlivněna výskytem bias. Ultrazvuk se jeví jako slibná diagnostická metoda dysmobility GIT. Terapie dysmobility GIT je kombinaci nefarmakologických postupů a farmakologické intervence. Mezi dané postupy patří modifikace obsahu makronutrientů, prokinetická terapie a laxativa. Dané postupy můžou být efektivní k ovlivnění GIT dysmobility, nicméně vliv na celkový outcome není jasný. Off-label aplikace metoclopramidu a/nebo erytromycinu jsou efektivní v terapii dysmobility horního GIT, nicméně mají četné nežádoucí účinky. Profylaktická aplikace laxativ v prevenci zácpy, nebyl dostatečně testována a její přínos není jasný.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:138–144

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Management hyperkalémie v urgentní péči
François Dépret, W. Frank Peacock, Kathleen D. Liu et al.

Cílem review článku je popsat mechanizmus účinků, očekávanou efektivitu a vedlejší účinky terapie hyperkalémie v akutní péči. Hyperkalémie je potenciálně život-ohrožující iontová dysbalance a může vést ke kardiální elektrofyziologické nestabilitě u pacientů v akutní/urgentní péči. Frekventně používaná terapie hyperkalémie může být nicméně spojena se signifikantní morbiditou. Mezi terapeutické možnosti patři simultánní podání inzulinu s glukózou (frekventně způsobující poruchu glykémie), terapii β-2 agonisty (asociovanou s rizikem ischémie a arytmií), hypertonický roztok bikarbonátu sodného u pacienta s acidózou (významná nálož sodíku) a renální eliminační metody (efektivní, ale invazivní metoda).  Léky snižující hladinu sérového kalia můžou rychlou změnou plasmatické hladiny vést k hyperexcitabilitě a poruchám srdečního rytmu.

Závěrem: Terapie hyperkalémie by neměla být založena jenom na efektivitě jednotlivých léku k snížení sérové hladiny kalia, ale taky by měla zohlednit jejich potenciální nežádoucí účinky.

Dépret et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:32

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Mortalita kriticky nemocných pediatrických pacientů na kontinuální dialýze (CRRT): efekt pozitivní tekutinové bilance, základní nemoci a iniciace metody
Gerard Cortina, Rosemary McRae, Monsurul Hoq et al.

Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit rizikové faktory mortality kriticky nemocných pacientů na kontinuální dialýze (CRRT). Celkem bylo do studie zařazeno 161 pacientů a mortalita v daném souboru byla 36% (n=58). Mortalita byla signifikantně vyšší v podskupině pacientů na ECMO (47,5%, 28/59 vs. 28,4%, 29/102, p=0,022). Nejvyšší mortalita byla u hemato-onkologických pacientů (77,8%) a nejnižší u pacientů s onemocněním ledvin (5,6%). Dle výsledků logistické regresní analýzy byli rizikové faktory mortality: vyšší skóre závažnosti nemoci při příjmu (aOR 1,49, 95 % CI 1,18-1,89, p <0.001), onko-hematologická diagnóza (OR 17,1, 95 % CI 4,1-72,16, p <0.001), pozitivní tekutinová bilance 10-20 % (OR 3,83, 95 % CI 1,33-11,07, p <0.001) a timing iniciace CRRT (OR 1,01, 95 % CI 1,00-1,01), p=0,040).  

Závěrem: Mortalita pacientů na kontinuální dialýze zůstává vysoká a je asociována se základní nemoci, závažnosti nemoci a tekutinovým přetížením.

Pediatr Crit Care Med 2018; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
72 %

Kriticky nemocný pacient s akutní těžkou pankreatitidou
Elisabeth De Waele, Manu L.N.G. Malbrain a Herbert D. Spapen

Cílem review článku je popsat aktuální trendy v managementu akutní těžké pankreatitidy (SAP) u pacientů v intenzivní péči. SAP je závažné onemocnění, které je asociované se signifikantní morbiditou a mortalitou. Recentní data poukazují na benefit při managementu založeném na stanovení rizika a predikce závažnosti nemoci (včetně monitorace intra-abdominálního tlaku), cílené tekutinové terapii preferující balancované krystaloidy a časné detekce a terapie extra-pankreatických a fungálních infekcí. Profylaktické podání antibiotik není ve světle evidence-based medicine (EBM) doporučeno. Urgentní (do 24-48 hodin od diagnózy) endoskopická retrográdní chloangiopankreatikografie (ERCP) je indikována při perzistující obstrukci žlučových cest, nebo cholangoitidě. Terapie kortikoidy (dexamethason) může vést k redukci nutnosti chirurgické terapie, délky hospitalizace a mortality. Peritoneální laváž může signifikantně snížit morbiditu a mortalitu. Hemofiltrace může být prospěšná, nicméně data prokazující její efektivitu jsou limitována. Časná enterální polymerní výživa cestou nasogastrické sondy je doporučeno, nicméně ve srovnání s parenterální výživou nemá benefit stran celkového přežití. 

Závěrem: Management SAP je multimodální s důrazem na monitoraci, adekvátní tekutinovou resuscitace, vyhnutí se aplikace profylaktických antibiotik a orgánové podpory. Své místo má enterální výživa včetně probiotik.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:150–156 DOI:10.1097/MCC.0000000000000596

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Klinické praktické pokyny týkající se použití atraumatických (pencil‐point) vs konvenčních jehel u lumbální punkce
Marius Rehn, Michelle S. Chew, Klaus T. Olkkola, et al.

V květnu 2018 publikoval  Rochwerg et al. v BJM článek, ve kterém vyšlo silné doporučení k použití atraumatických jehel u lumbální punkce u všech pacientů bez ohledu na věk či indikaci. Skandinávská společnost pro anesteziologii a intenzivní medicínu (SSAI) a její výbor pro klinickou praxi (CPC) provedl hodnocení kvality tohoto doporučení pomocí Appraisal of Guidelines for Research and Evaluation (AGREE) II, kde získalo celkově vysoké hodnocení ve všech doménách.

Závěr:  SSAI silně doporučuje použití atraumatických jehel u lumbální punkce u všech pacientů bez ohledu na věk a indikaci.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:438–439.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
72 %

EEG profily během celkové anestezie u dětí: komparativní studie mezi sevofluranem a propofolem
Agnes Rigouzzo, Linda Khoy‐Ear, Dominique Laude et al.

V této prospektivní randomizované studii byly popsány EEG profily dětí, podstupujících celkovou anestezii pod vlivem sevofluranu (skupina S) nebo propofolu (skupina P). Celkem 73 dětí (medián věku 11 let v rozmezí od 5 do 18 let), bylo náhodně rozděleno do skupin podle použitého agens. U skupiny P byla použita metoda target control infusion. Období ustáleného stavu bylo u skupiny P dosaženo při fixních randomizovanách koncentrací  2, 3, 4, 5, a 6 μg/ml u propofolové skupiny a 1, 2, 3, 4, a 5% sevofluranu u druhé skupiny. Remifentanil byl podáván kontinuálně během sledovaného období celkové anestezie. Byla sbírána klinická data, byly zaznamenávány údaje o bispektrálním indexu (BIS) a byl zkoumán jeho vztah ke koncentraci použitých anestetik pomocí nelineární regrese. EEG bylo kontinuálně nahráváno a tyto záznamy posuzovány pro možný výskyt epileptiformních známek a rovněž byla provedena spektrální analýza EEG nahrávek. Výsledky: U propofolu BIS monotonicky klesal a EEG se zpomalovalo se zvyšující se koncentrací od 2 do 6 μg/ml. U skupiny uspávané sevofluranem BIS klesal od 0% do 4% a pak paradoxně vzrostl mezi 4% až 5% expirační koncentrace. Tento nárůst BIS byl asociován s výskytem rychlých oscilací na EEG a epileptiformních znaků na EEG záznamu. Použití propofolu bylo spojeno s více delta vlnami a obdobími potlačení záchvatu, než sevofluran.

Závěr: U hluboké anestezie se liší BIS a EEG profily při použití sevofluranu či propofolu. Pro vyšší koncentrace sevofluranu mohou být zvýšené hodnoty BIS interpretovány jako známka epileptiformní aktivity nebo EEG rychlých oscilací, spíše než nedostatečná hloubka hypnózy.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:250–257.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Antiepileptická terapie v intenzivní péči: update
Baxter Allen a Paul M. Vespa

Křeče a status epilepticus (SE) je frekventní diagnózou u kriticky nemocných pacientů a je asociován a je spojen se signifikantní morbiditou a mortalitou. Ačkoliv je k dispozici velké množství dat týkajících se antiepileptické medikace u kriticky nemocných pacientů, chybí randomizované kontrolované studie, které by jasně popsali a definovali efektivitu a bezpečnost jednotlivých antiepileptik v intenzivní péči. Čas je mozek je základní premisou taky u status epilepticus, kde prodleva v terapii vede k negativnímu ovlivnění outcome. Implementace standardizované terapie, včetně přednemocniční péče může pozitivně ovlivnit outcome pacientů se SE. U refrakterního SE je efektivní kontinuální sedace intravenózními anestetiky. U vysoko refrakterního statu je možno využít nové recentně schválená antiepileptika, nebo přístup up-regulace extrasynaptických GABA kanálů pomocí brexanolonu. Přes významný rozvoj v možnostech terapie, zůstává nadále nejdůležitějším faktorem rychlá identifikace a urgentní terapie SE. Více o možnostech antiepileptické terapie v review článku

Curr Opin Crit Care 2019, 25:117–125 DOI:10.1097/MCC.0000000000000587

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Management dárců orgánů po prokázaní mozkové smrti v intenzivní péči?
Ignacio Martin‑Loeches , Alberto Sandiumenge, Julien Charpentier et al.

Úspešnost a efektivita transplantačního programu je závislá na časné detekci a rychlé referenci potenciálních dárců orgánů transplantačnímu centru/koordinátorům. V daném procesu hrají zásadní úlohu lékaři intenzivní péče. Nicméně daná identifikace a hlášení potenciálních dárců je v podmínkách intenzivní péče často suboptimální. Mezi faktory, které snižují hlášení a identifikace potenciálních dárců patří nedostatečné proškolení a vzdělání zaměstnanců týkající se transplantačního programu a potřeba konkomitantní urgentní péče o jiné kriticky nemocné pacienty. Přes dané úskalí došlo k signifikantnímu zlepšení a optimalizace procesu v posledních 2 dekádách. V přehledovém review autoři popisují základní kroky týkající se dárcovského programu: časná identifikace a evaluace potenciálního dárce (ideálně pomocí checklistu), management dárce s cílem prevence orgánové dysfunkce, optimalizace orgánových funkcí pomocí protokolizace terapie.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05574-5

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Sepse – co je nového v roce 2019?
Mark E. Nunnally a Arpit Patel

Sepsis-3 definice vedla k lepší implementace a hlubšímu pochopení biopatologie sepse. Článek se dále věnuje aktuálním datům týkajících se tekutinové resuscitace, kortikoidů v sepsi a novým potenciálním terapeutickým možnostem jako angiotenzin II, vitamin C a tiamin, ale taky vzrůstající roli prokalcitoninu (PCT) v antibiotickém managementu. Tradiční terapie krystaloidy a terapie kortikoidy jsou aktuálně re-evaluovány. Angiotensin II je potenciální látkou k terapii vasodilatačního šoku. Syndrom kapilárního leaku a buněčný metabolizmus může být ovlivněn vitaminem C a thiaminem. Trend biomarkerů je možno použít u pacientů se suspekci na infekci. Přijetím 3. definice sepse došlo k posunu zaměření z neinfekčního zánětlivého procesu na deregulovanou odpověď organizmu na infekci. Resuscitace hyperchloremickými krystaloidními roztoky je asociována s negativní klinickým outcome. Terapie kortikoidy může vést k reverzi šoku, nicméně její vliv na mortalitu není jasný.  

 

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:163–168 DOI:10.1097/ACO.0000000000000707

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Management pacientů s akutním subdurálním krvácením během terapie přímými perorálními antikoagulans
Christopher Beynon , Steffen Brenner, Alexander Younsi, et al.

Tato studie analyzovala medicínské záznamy celkem 128 pacientů, kteří byli před přijetím pro akutní subdurální krvácení na terapii přímými perorálními antikoagulancii  (DOAC) (n = 65), nebo na terapii antagonisty vitamínu K (VKA) (n = 63) za dobu 30 měsíců. Charakteristika pacientů, jako výsledky zobrazovacích studií, terapeutické modality a krátkodobé léčebné výsledky byly zahrnuty. Výsledky: Celková 30-ti denní mortalita pacientů v kohortě byla 27%, a nebylo rozdílů mezi pacienty ve skupině s DOAC nebo VKA (26% vs. 27%; p = 1.000). Podobně míra neurochirurgické intervence (65%) a znovu zakrvácení (18%), byly srovnatelné. Koncentráty protrombinového komplexu byly podávány častěji u pacientů na VKA terapii, než u těch na DOAC (90% vs. 58%; p < 0.0001).

Závěr: Poznatky, získané v této studii favorizují bezpečností profil DOAC u pacientů i v rámci intrakraniálního krvácení, nicméně dostupnost specifických antidot k DOAC může ještě zlepšit budoucí management u pacientů.

Neurocrit Care (2019) 30:322–333

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Použití a mechanismus apnoické oxygenace
C. Lyons, M. Callaghan

Apnoická oxygenace referuje k oxygenaci bez spontánní nebo mechanické ventilace. Byla u lidí popsána před více jak půl stoletím a nyní se těší obnovenému zájmu díky svému potenciálu oddálit desaturaci během managementu zajištění dýchacích cest, a to zejména s příchodem vysokoprůtokové nazální kanyly.  Tento přehledový článek sumarizuje mechanismus výměny plynů během apnoické oxygenace a její různorodé možnosti klinického použití. Další diskuze zahrnuje použití apnoické oxygenace v kritické péči, u obézních, dětských pacientů a v porodnické praxi. Tento článek také podtrhuje současné výzkumné snažení a pokouší se obohatit na důkazech založené používání této techniky.

Anaesthesia 2019, 74, 497–507

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Vliv morbidní obezity na obtížnou intubaci a ventilaci maskou
Tiffany S. Moon, Pamela E. Fox, Alwin Somasundaram et al.

Modifikovaná verze škály obtížné intubace (mIDS) byla použita k definici snadné a obtížné intubace, kde skóre 2 a více bylo označeno jako obtížná intubace. Obtížná ventilace obličejovou maskou byla definována, jako použití alespoň 2 pomůcek k úspěšnému dosažení ventilace. Ze 45 447 zkoumaných případů bylo 1893 (4.2%) klasifikováno jako obtížná intubace. Morbidně obézní pacienti neměli častější obtížnou intubaci. [Odds Ratio (OR) = 1.131, 95% confidence interval (CI): 0.958, 1.334, p = 0.146]. Faktory spojené s obtížnou intubací byly věk nad 46 let, mužské pohlaví, Mallampati 3-4, thyreomentální vzdálenost < 6 cm a přítomnost intaktní dentice. Ze 37 016 případů ventilace obličejovou maskou, bylo 1069 (2.9%) označeno jako obtížné. U morbidně obézních pacientů byl častější výskyt obtížné ventilace obličejovou masku. (OR = 3.785, 95% CI: 3.188, 4.493,p < 0.0001). Faktory spojené s obtížnou ventilací na masku byly věk nad 46 let, mužské pohlaví, Mallampati 3-4 a obstrukční spánkové apnoe v anamnéze. Intaktní dentice pacientů snižovala pravděpodobnost obtížné ventilace maskou.

Závěr: Morbidně obézní pacienti nemají vyšší incidenci obtížné intubace oproti ostatním pacientům. Nicméně se u nich prokázala signifikantně vyšší incidence obtížné ventilace obličejovou maskou. Další prediktivní faktory obtížné intubace i ventilace maskou byly: věk nad 46 let, mužské pohlaví a Mallampati 3-4.

Journal of Anesthesia (2019) 33:96–102

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Incidence, význam a postup při náhodném intraarteriárním podání medikace
Andrew Lokoff, Jason T. Maynes

Tento přehled diskutuje incidenci, rizikové faktory, mechanismy poškození, komplikace a regionální terapii u náhodného intraarteriálního podání medikace. Nejčastěji je intraarteriálně podáno léčivo do zavedené arteriální kanyly, nebo je neúmyslně a bez povšimnutí punktována arterie namísto vény. Mnoho medikací může být podáno intraarteriálně bez signifikantních následků, avšak existuje množství léčiv, jejichž intraarteriální podání je spojeno se značnou morbiditou, zahrnující i časnou amputaci končetiny. Časné rozpoznání incidentu je tedy vitální prioritou. Charakteristika poškození je různorodá a optimální léčebné modality stále nejisté. Terapeutický režim zahrnující antikoagulační léčbu a intraarteriální aplikaci trombolytik a prostaglandinů, mohou zlepšit  konečný pacientův stav. Steroidy, vazodilatátory a sympatikolytika se zřejmě neovlivňují četnost nutnosti amputace.

Can J Anesth/J Can Anesth (2019). https://doi.org/10.1007/s12630-019-01327-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
64 %

Praktické pokyny pro management systémové toxicity způsobené lokálními anestetiky
Bezpečnostní rada japonské anesteziologické společnosti

Tyto praktické pokyny si daly za cíl vytvořit povědomí o prevenci, diagnostice a léčbě lokálními anestetiky indukované systémové toxicity. Systémová toxicita lokálních anestetik je způsobena jejich zvýšenou plazmatickou koncentrací na protein nevázané složky. Iniciální CNS symptomy jsou excitace a konvulze, následované ztrátou vědomí a zástavou dechu.  Tyto často provází symptomy kardiovaskulární, jako je hypertenze, tachykardie či předčasné komorové stahy. Při narůstající plazmatické koncentraci lokálních anestetik pak dále bradykardie, poruchy srdečního vedení, cirkulační kolaps a asystolie. Při podávání regionální anestezie je třeba zajistit monitoring pacienta, žilní vstup a mít k dispozici medikaci pro podání lipidové emulze a případnou antikonvulzivní terapii (benzodiazepiny). Pro prevenci systémové toxicity je doporučeno při aplikaci léčiva aspirovat, podávat malé dávky lokálních anestetik a používat agens s nízkou toxicitou, jako je ropivakain, levobupivakain. Při podezření na systémovou toxickou reakci, zastavíme další podávání lokálních anestetik, pacienta ventilujeme 100% kyslíkem a v případě nutnosti musíme mít vybavení na intubaci a umělou plicní ventilaci.  Dle protokolu je indikováno podání 20% lipidové emulze u závažné hypotenze a arytmiích.

Journal of Anesthesia (2019) 33:1–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
60 %