květen 2019

Vysokoprůtoková nazální kanyla versus konvenční oxygenoterapie u pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním: systematické review a meta-analýza
B. Rochwerg , D. Granton, D. X. Wang et al.

Cílem systematického review bylo zhodnotit bezpečnost a efektivitu vysokoprůtokové nazální kanyly (HFNC) u pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním. Do meta-analýzy bylo celkem zahrnuto 2093 pacientů. Nebyl detekován vliv na mortalitu při použití HFNC ve srovnání s konvenční oxygenoterapii (RR 0,94, 95% CI 0,67-1,31). U pacientů s HFNC byla nižší incidence tracheální intubace a invazivní ventilace ve srovnání s konvenční terapii (RR 0,85, 95% CI 0,74-0,99), nebo eskalace ventilační podpory (neinvazivní a invazivní ventilace, cross-over do HFNC skupiny, RR 0,71, 95% CI 0,51-0,98).

Závěrem: U pacientů s akutním hypoxemickým respiračním selháním vedla HFNC k redukci nutnosti intubace bez ovlivnění celkové mortality pacientů.

Intensive Care Med (2019) 45:563–572

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Komparativní efektivita vazoaktivní terapie u pacientů v septickém šoku: meta-analýza
Lu Cheng, Jing Yan, Shutang Han et al.

Katecholaminy, obzvláště noradrenalin patří mezi frekventně používané vazopresory v terapii septického šoku. V recentních dekádách byl agonista vazopresinových V1 receptorů – terlipresin a taky kalciové senzitizéry používané ve zvýšené míře v klinické praxi. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu vazoaktivní terapie na mortalitu kriticky nemocných pacientů v septickém šoku. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 43 studií (5767 pacientů), u kterých bylo použito celkem 17 léčebných modalit. 

Závěrem: Kombinace terapie noradrenalinu a dobutaminu byla spojená s nižší 28-denní mortalitou u pacientů v septickém šoku, obzvláště u pacientů s nízkým srdečním výdejem.

Cheng et al. Critical Care (2019) 23:168

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt vitaminu C na klinický outcome kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Alessandro Putzu, Anne-Marie Daems, Juan Carlos Lopez-Delgado et al.

Efekt terapie vitaminem C u kriticky nemocných pacientů zůstává nejasný. Do meta-analýzy byli zahrnuty randomizované kontrolované studie srovnávající terapii vitaminem C versus placebo, nebo žádná terapie u kriticky nemocných pacientů. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 44 randomizovaných studií, 16 z prostředí ICU (2 857 pacientů) a 28 z kardiochirurgie (3 598 pacientů) publikovaných mezi lety 1995-2018. U kriticky nemocných pacientů nebyla terapie vitaminem C spojena s vlivem na mortalitu (RR 0,90, 95% CI 0,74-1,10, p=0,31), výskytem AKI, délkou hospitalizace v intenzivní péči a celkovou délkou hospitalizace ve srovnání s kontrolní skupinou. U kardiochirurgických pacientů byla terapie vitaminem C spojena s redukci pooperační fibrilace síní (RR 0,64, 95% CI 0,52-0,78, p < 0.0001), délkou hospitalizace v intenzivní péči (-0,28 dne, 95% CI -0,43—0,13, p = 0.0003), délkou hospitalizace (-0,30 dne, 95% CI -0,49-0,10, p=0.002). Nebyl detekován signifikantní rozdíl v pooperační mortalitě, výskytu AKI, CMP, nebo ventrikulární arytmií.  

Závěrem: Ve smíšené populaci ICU pacientů nebyla terapie vitaminem C asociována s pozitivním ovlivněním outcome – přežití, délky hospitalizace v nemocnici a ICU. Pozitivní vliv vitaminu C u kardiochirurgických pacientů na výskyt pooperační fibrilace síní, délku hospitalizace v intenzivní péči a celkovou délku hospitalizace zůstává nejasný. Kvalita a kvantita evidence je aktuálně nedostatečná k podpoře, nebo zamítnutí terapie vitaminem C v dané populaci pacientů.

Crit Care Med 2019; 47:774–783

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Vazopresin v septickém šoku: meta-analýza individuálních dat
Myura Nagendran, James A. Russell, Keith R. Walley et al.

Cílem meta-analýzy individuálních pacientských dat bylo zhodnotit benefit versus přínos terapie vazopresinem (VAZ) u pacientů v septickém šoku. Do meta-analýzy byli zahrnuti 4 studie (1453 pacientů). Primárním outcome byl efekt na mortalitu a sekundární outcome byl výskyt asociovaných komplikací. Terapie vazopresinem v dané skupině pacientů nebyla spojena s ovlivnění 28-denní mortality (RR 0,98, 95% CI 0,86-1,12), nebo výskytem závažných asociovaných komplikací (RR 1,02, 95% CI 0,82-1,26). Terapie vazopresinem vedla k vyššímu riziku digitální ischemie, při nižším výskytu arytmií a redukovala potřebu renálních eliminačních metod (RR 0,86, 95% CI 0,74-0,99).

Závěrem: Terapie vazopresinem nebyla spojena s ovlivněním 28-denní mortality. Ve srovnání s noradrenalinem se zdá být srovnatelně bezpečná s odlišným spektrem nežádoucích účinků.  

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05620-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Vliv nálože chloridů v krystaloidních roztocích u kriticky nemocných pacientů na outcome: meta-analýza
Ming Xue, Xiwen Zhang, Feng Liu et al.

Intravenózní krystaloidní roztoky jsou běžně aplikované u kriticky nemocných pacientů. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv nálože chloridů v daných roztocích na outcome kriticky nemocných pacientů. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 8 studií (19 301 pacientů), ve kterých autoři srovnávali balancované krystaloidy versus 0,9% roztok NaCl. Sledovaný parametry zahrnovali celkovou mortalitu, renální outcome, vnitřní prostředí a orgánové funkce. Analýza podskupiny byla založena na charakteristice pacienta, typu a objemu tekutiny, přítomnosti versus absenci sepse a kraniotraumatu vzhledem na iniciální hodnoty renálních funkcí. Byl detekován trend k zlepšení outcome ve skupině s balancovanými krystaloidy  (RR 0.92, 95% CI 0.85–1.0, p = 0.06). Terapie balancovanými krystaloidy bylo spojena s vyšším počtem dnů bez dialýzy (SMD 0.09, 95% CI 0.06–0.12, p < 0.001), redukci rizika vzestupu sérového chloridu (SMD − 1.23, 95% CI − 1.59 to − 0.87, p < 0.001) a sodíku (SMD − 1.28, 95% CI − 1.65 to − 0.92, p < 0.001), redukci rizika poklesu base deficitu  (SMD − 0.58, 95% CI − 0.98 to − 0.18, p = 0.004), vyššímu počtu dnů bez umělé plicní ventilace (SMD 0.08, 95% CI 0.05–0.11, p < 0.001) a dnů bez vazopresorické podpory (SMD 0.04, 95% CI 0.00–0.07, p = 0.02). Analýza dle podskupin prokázala nižší nemocniční mortalitu u septických pacientů  (RR 0.86, 95% CI 0.75–0.98;p = 0.02) a u pacientů s netraumatickým poraněním CNS (RR 0.90, 95% CI 0.82–0.99, p = 0.02) ve skupině s balancovanými krystaloidy.

Závěrem: Limitované data poukazují na trend k mírnému pozitivnímu ovlivnění outcome při použití balancovaných krystaloidů. Benefit redukce orgánové dysfunkce, stabilizace vnitřního prostředí byl v podskupinách septických pacientů a netraumatického poškození mozku spojen s redukci nemocniční mortality při používaní balancovaných krystaloidů.  

Xue et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:30

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt adhezivní pásky versus fixatéru endotracheální kanyly: ETTS randomizovaná kontrolovaná studie
Janna S. Landsperger, Jesse M. Byram, Bradley D. Lloyd et al.

Optimální zabezpečení tracheální kanyly není definováno, nicméně mělo by předejít potenciální dislokaci a současně minimalizovat komplikace. Použití fixatéru endotracheální kanyly u kriticky nemocných pacientů by mohlo vést k redukci komplikací u kriticky nemocných pacientů po endotracheální intubaci. Studie byla designovaná jako pragmatická unicentrická randomizovaná studie, do které byli zařazeni pacienti přijati na ICU s předpokládanou délku umělé plicní ventilace ˃ 24 hodin. Pacienti byli randomizováni do skupiny s adhesivní páskou versus fixatér tracheální kanyly. Primárním outcome byl souhrn výskytu: poranění rtů, dislokace kanyly (definované jako pohyb ˃ 2cm), ventilátorová pneumonie, poranění kožního krytu na tváři mezi randomizaci a úmrtím, nebo 48 hodin po extubaci. Sekundární outcome byl délka umělé plicní ventilace a mortalita. Během sledovaného 12- měsičního období bylo do studie celkem zařazeno 500 pacientů, z toho u 162 pacientů byla délka trvání UPV ˂ 24 hodin a u 40 pacientů chyběli data. Celkem 153 pacientů bylo po randomizaci zařazeno do skupiny s fixatérem tracheální kanyly a 14 pacientů bylo zařazeno do skupiny s adhezivní náplastí. Primární outcome se vyskytl celkem 7,8% pacientů v intervenční skupině (n=12) a 17,2% (n=25) pacientů v kontrolní skupině (p=0,014) s incidenci 22,0 vs. 52,6 případů/1000 UPV dnů (p=0,020).

Závěrem: Fixatér endotracheální kanyly ve srovnání s adhezivní náplastí byl spojen s nižším výskytem komplikací.

Landsperger et al. Critical Care (2019) 23:161

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Pozitivní odpověď na tekutinovou výzvu: revize tekutinové výzvy (FCREV)
Claire Roger, Laurent Zieleskiewicz, Christophe Demattei et al.

Tekutinová výzva (FC) patří mezi jednu z nejčastějších intervencí v intenzivní péči (ICU). Cílem prospektivní observační studie bylo zhodnotit efekt FC těsně po aplikaci FC a 20 minut po ukončení FC. FC byla aplikována u kriticky nemocných pacientů ve formě 500 ml krystaloidů během 10 minut. Pozitivní odpověď na tekutinovou terapii (fluid responsiveness) byla definována jako > 15% tepového objemu (SV) hodnoceným pomocí velocity-time integral (VTI) meřeným v čase T0 za bazálních podmínek, v čase na konci FC (T10), 10 minut od podání FC (T20) a 20 minut po podání (T30).  V období 2014-2016 bylo do studie zařazeno celkem 143 pacientů z 11 jednotek ICU ve Francii (medián věku 64 ± 14 let, medián IGS II 53, medián SOFA skóre 10). Z celkového počtu bylo 53% fluid-respondérů (76/143) v čase T10, 37 vykazovalo přechodnou fluid-responsiveness (non-respondéři v čase T30) a 39 bylo perzistentních respondérů (fluid-respondér v čase T30).

Závěrem: Celkem 51,3% pacientů vykazovalo setrvalou fluid-responsiveness 30 minut od inciace FC a 41,3% pacientů vykazovalo přechodnou fluid-responsiveness, co upozorňuje na časový aspekt hodnocení fluid-responsiveness.

Roger et al. Critical Care (2019) 23:179

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Hypertonický fyziologický roztok u pacientů v sepsi: systematické review randomizovaných kontrolovaných studií
Diego Orbegozo, Jean-Louis Vincent, Jacques Creteur et al.

Úloha hypertonického fyziologického roztoku (HF) není jasná. Cílem systematického review bylo zhodnotit vliv HF u pacientů v sepsi. Do review bylo celkem zařazeno 8 RCT studií. V daném soboru bylo potřebné menší množství HF ve srovnání s isotonickými roztoky k dosažení hemodynamických cílů (SMD -0,702; CI -1,066- - 0,337, P < .001). Podání HF bylo spojeno s přechodným vzestupem sodíku, bez ovlivnění outcome, nežádoucích účinků, nebo ovlivnění renálních funkcí.  

Závěrem: U pacientů v sepsi vedla terapie hypertonickým fyziologickým roztokem k redukci celkového množství tekutin potřebných k splnění hemodynamických cílů, bez ovlivnění celkového přežití.  

Anesth Analg 2019;128:1175–84

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Perioperační analgezie za použití remifentanilu vs dexmedetomidinu
S. Grape, K. R. Kirkham, J. Frauenknecht et al.

Perioperační podání remifentanilu je spojeno s nutností zvýšeného pooperační podávání analgetik a spotřebou opioidů. Dexmedetomidin se zdá mít charakteristiky, které naznačují možnost jeho využití při celkové anestezii namísto remifentanilu. Současná literatura však přináší protikladné výsledky. Tato meta analýza se zabývala otázkou, zda celková anestezie zahrnující podání dexmedetomidinu bude vést k nižšímu podávání analgetik v postoperačním období, než při celkové anestezii vedené na remifentanilu. Tato studie zahrnula efekt náhodných modelů, prozkoumala databázi MEDLINE a PubMed a zahrnula randomizované studie, zabývající se tématikou porovnání dexmedetomidinu a remifentanilu u celkové anestezie. Primárním zkoumaným paramentrem bylo skóre bolesti v klidu 2 hodiny po výkonu (visual analogue scale, VAS 0-10b). Další sledované parametry zahrnovaly VAS 24 hodin po výkonu, spotřebu opioidů 2 a 24 hodin po výkonu, výskyt hypotenze, bradykardie, třesu a postoperační nauzei a vomitu (PONV).

Výsledky: Zahrnuto bylo 21 randomizovanch studií s celkem 1309 pacienty. Skóre bolesti bylo lepší u pacientů po celkové anestezii vedené za použití dexmedetomidinu, střední hodnota 0,7 ( 1.2 až 0.2, 95% CI, , I2 = 85%, p = 0.004, se střední kvalitou důkazů). Také sekundární analgetické sledované parametry byly superiorní při použití dexmedetomidinu oproti remifentanilu, stejně jako nutnost postoperační analgezie. Indicence hypotenze, třesu a PONV byla alespoň dvakrát častější u celkových anestezií vedených za použití remifentanilu.  Výskyt epizod bradykardie byl srovnatelný u obou použitých léčiv.

Závěr: Toto je průkaz střední kvality o tom, že perioperační použití dexmedetomidinu během celkové anestezie zlepšuje management bolesti během prvních 24 hodin po operačním výkonu v porovnáním s remifentanilem, zároveň s výskytem méně nežádoucích účinků.

Anaesthesia 2019, 74, 793–800

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Near infrared spektroskopie po mimo nemocniční zástavě
Pekka Jakkula, Johanna Hästbacka, Matti Reinikaine et al.

Mozková hypoperfúze může zhoršovat neurologickou poruchu po srdeční zástavě. Near infrared spektroskopie (NIRS) nám dává informaci o cerebrální oxygenaci, ale její relevance během postresuscitačního období je nejasná. Autoři tohoto články zkoumali, zda cerebrální oxygenace kyslíkem (rSO2) měřená za pomocí NIRS koreluje se sérovou koncentrací neuron specifické enolasy (NSE), markrem neurologického poškození, a s klinickým outcomem pacientů po mimo nemocniční srdeční zástavě (OHCA). Celkem měřili rSO2 u 118 pacientů s OHCA, u nichž byla iniciálním rytmem ventrikulární fibrilace. Sérová koncentrace NSE byla hodnocena 48 h po srdeční zástavě. Neurologický outcome byl hodnocen podle Cerebral Performance Category (CPC skóre) za 6 měsíců.

Výsledky: Interkvartální rozsah (IQR) hodnot NSE byl 17.5 (13.4–25.0) μg/l u pacientů s dobrým neurologickým outcomem, tedy CPC skóre 1-2 a 35.2 (22.6–95.8) μg/l u pacientů s horším neurologickým outcomem, tj. CPC3-5,  p < 0.001. Autoři neprokázali žádnou korelaci mezi rSO2 měřenou pomocí NIRS během prvních 36 hodin intenzivní péče o pacienta s mimo nemocniční srdeční zástavou, a jeho neurologickým outcomem. IQR rSO2 bylo 70.0% (63.5–77.0%) u pacientů s dobrým neurologickým outcomem a 71.8% (63.3–74.0%) se špatným neurologickým outcomem, p = 0.943. Použitím logistického regresního modelu se potvrdilo, že rSO2 není signifikantním prediktorem dobrého neurologického outcomu (odds ratio 0.99,95% confidence interval 0.94–1.04, p = 0.635).

Závěr: Nebyla potvrzena žádná asociace mezi cerebrální oxygenací měřenou pomocí Near Infrared spektroskopií, sérovou hladinou neuron specifické enolasy a  neurologickým outcomem pacienta po prodělané mimo nemocniční srdeční zástavě.

Jakkula et al. Critical Care (2019) 23:171

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Intravenózní podání amisulpridu jako terapie probíhající postoperační nauzei a vomitu u pacientů, kteří neměli žádnou předchozí profylaxi
Keith A. Candiotti, Peter Kranke, Sergio D. Bergese et al.

Tato randomizovaná, dvojitě zaslepená, placebem kontrolovaná studie se zaměřila na podání amisulpridu, D2/D3 antagonisty, u terapie postoperační nauzei a vomitu (PONV).  Zahrnuto bylo celkem 560 pacientů, kteří podstupovali chirurgický výkon o délce trvání alespoň1 h a trpěli PONV. Tito pacientu byli rovnoměrně randomizováni do tří skupin. První obdržela placebo, druhá 5 mg amisulpridu a třetí 10 mg amisulpridu. Sledovaným parametrem byl okamžik tzv. úplné odpovědi, definovaný jako časový úsek od 30 min do 24 hodin bez emesis po podání studií definované terapie a bez podání jiných antiemetických medikamentů.

Výsledky: Úplná odpověď nastala u 39 ze 181 pacientů (21.5%) u skupiny s podaným placebem. U druhé skupiny (amisulprid 5 mg) nastala u 60 ze 191 pacientů (31.4%) a 59 ze 188 pacientů (31.4%) u skupiny, kde bylo podáno 10 mg amisulpridu (P = .016). Podávání amisulpridu se obešlo bez výskytu zásadních nežádoucích účinků, neboť ty byly srovnatelné s výskytem komplikací u podávání placeba.

Závěr: Intravenózní podání amisulpridu v dávce 5 mg nebo 10 mg je bezpečné a efektivní při terapii probíhající PONV u chirurgických pacientů podstupujících výkon v celkové anestezii. 

Anesth Analg 2019;128:1098–105

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Dynamika kortikálních propojení během celkové anestezie u zdravých dobrovolníků
Duan Li, Phillip E. Vlisides, Max B. Kelz, et al.

Recentní studie anestetiky indukovaného bezvědomí na zdravých dobrovolnících se zaměřovaly na vzorce funkčních mozkových propojení. Avšak protokoly těchto studií zřídkakdy spojují hloubku a trvání anestezie. Dále není známo, zda existují nějaký jednotný vzorec funkčních mozkových propojení během trvání prolongované celkové anestezie. Autoři tohoto článku analyzovali EEG data u 30 zdravých dobrovolníků, kteří byli uvedeni do celkové anestezie propofolem a dále byla anestezie vedena za použití isofluranu při 1.3 MAC. Funkční propojení byla hodnocena pomocí frekvenčně vážené fáze mezi frontálními a parietálními kanály a mezi prefrontálními a frontálními kanály a signály byly rozděleny do diskrétní množiny stavů prostřednictvím analýzy k-prostředků. Časová dynamika byla hodnocena pomocí míry výskytu a časového prodlení mezi jednotlivými stavy, stejně jako pravděpodobností přechodu jednotlivých stavů.

Výsledky: Zaznaménana byla suprese výbojů se středním poměrem potlačení ze 44.8 ± 32.3% na 14.0 ± 20.2% (průměr ± SD) během isofluranem indukované anestezie (P < 0.001). Krom suprese výbojů bylo klasifikováno 8 stavů propojení optimalizací reproducibility klusterových řešení. Časová dynamika progrese  dominantních stavů odhalila postupný posun trajektorie ze stavu spojeného s alfa prefrontálně-frontálního spojení k těm asociovaných s delta  a alfa prefrontálně- frontálních spojení  během úvodu a nazpět během buzení. Kortikální propojení byla dynamická během udržovací fáze a bylo pravděpodobnější, že zůstanou ve stejném stavu (82.0 ± 8.3%), než že se změní do jiného stavu (P < 0.001). Nicméně přechody do jiných stavů byly strukturované.

Závěr: Anestezii indukované alterace funkčních spojení jsou dynamické i přes stabilní prolongované podání isofluranu i přes absenci bolestivých stimulů. Změny spojů zřejmě odhalí více informací o mechanismu anestezie, než jediný vzorec.

Anesthesiology 2019; 130:870–84

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Efektivita a bezpečnost podání erytropoetinu a železa ke snížení nutnosti podání erytrocytární transfúze u chirurgických pacientů: systémový přehled a meta analýza
Tiffanie Kei, Nikhil Mistry, Gerard Curley, Katerina Pavenski et. al

Hemosiderická anémie a nutnost podávání alogenní transfúze červených krvinek (RBC units) zvyšuje riziko komplikací u chirurgických pacientů. Terapie anémie zahrnuje perorální a intravenózní podávání železa a přípravků stimulujících tvorbu erytropoetinu (erytropoetin stimulationg agents-ESAs). Primárním cílem této studie bylo porovnání podávání samotného železa a železa s kombinaci s ESAs v terapii anémie u chirurgických pacientů pro snížení nutnosti podávání transfúze allogenních erytrocytů. Sekundární sledované parametry byly koncentrace hemoglobinu (po terapii a po operačním výkonu), množství podaných RBC jednotek, mortalita, výskyt cévní mozkové příhody, infarktu myokardu, renální dysfunkce, plicní embolie a hluboké žilní trombózy.

Výsledky: Zařazeno bylo 25 studií, zahrnující 4719 pacientů. Podávání železa společně s ESAs redkudovalo nutnost podávání RBC transfúze, oproti solitárnímu podávání železa (relative risk [RR] 0.57; 95% confidence interval [CI], 0.46 to 0.71), bez změny mortality (RR 1.31; 95% CI, 0.80 to 2.16) a uvedených sledovaných komplikací.

Závěr: Podávání erytropoetin stimulujících přípravků a železa v terapii hemosiderické anémie u chirurgických pacientů je superiorní podávání pouze železa, bez nárůstu výskytu závažných klinických komplikací. Nicméně heterogenita publikací snižuje důvěryhodnost získaných výsledků.

 

Can J Anesth/J Can Anesth (2019) 66:716–731

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Separace cytokinů v sepsi: kde jsme a kam směrujeme?
Patrick M. Honore, Eric Hoste, Zsolt Molnár et al.

Ačkoliv se mortalitu septických pacientů a pacientů v septickém šoku snižuje, zůstává nadále vysoká, následkem čeho dochází k rozvoji alternativních léčebných strategií s cílem pozitivně ovlivnit outcome septických pacientů. Aplikace eliminačních metod s cílem purifikace krve s následným pozitivním ovlivněním imunitní homeostázy je jednou z potenciálních metod, ale dané metody jako vysokoobjemová hemofiltrace, nebo cytokinová/endotoxinová eliminace mají dle aktuálních dat jenom parciální efekt. Recentně se zdají slibnou cestou tzv. adsorbční technologie, které vedou k vysoko-efektivní adsorpci zánětlivých mediátorů, obzvláště cytokinů z krevního řečiště.  

Honore et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:56

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Diagnostický přínos prokalcitoninu a presepsinu u septických kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Yutaka Kondo, Yutaka Umemura, Kei Hayashida et al.

Časná a přesná diagnostika sepse je důležitá. Ačkoliv prokalcitonin (PCT) a presepsin (PRE) jsou potenciální biomarkery k odlišení mezi sepsi a neinfekční příčinou systémové zánětlivé odpovědi, jejich diagnostická efektivitu zůstává kontroverzní. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit celkovou diagnostickou hodnotu a přínos PCT a PRE u septických pacientů. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 19 studií (3012 pacientů). Analýza AUC byla 0,84 pro PCT a 0,87 pro presepsin. Senzitivita a specificita detekce byla 0,80 (95% CI 0,75-0,84) a 0,75 (95% CI 0,67-0,81) pro PCT a 0,84 (95% CI 0,80-0,88) a 0,73 (95% CI 0,61 – 0,82) pro PRE.

Závěrem: Diagnostická přesnost PCT a presepsinu k detekci infekce byla srovnatelná a oba můžou být užitečné k časné diagnostice sepse, co může vést k významné redukci mortality kriticky nemocných pacientů.

Kondo et al. Journal of Intensive Care (2019) 7:22 https://doi.org/10.1186/s40560-019-0374-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %

Ventilace pacientů s intra-abdominální hypertenzí: co by měl vědět každý klinik
Adrian Regli, Paolo Pelosi a Manu L. N. G. Malbrain

Incidence intra-abdominální hypertenze (IAH) je vysoká a často podceňována. Celkem 1/3-1/4 pacientů v intenzivní péči má IAH v době příjmu a celkem u ½ pacientů se vyvine IAH během prvního týdne hospitalizace.  IAH je asociována se signifikantní morbiditou a mortalitou. Ačkoliv byl posledních dekádách významný progres v chápání IAH, zůstává několik otázek týkajících se ventilace pacientů s IAH. Základním prvním krokem je změřit hodnotu intra-abdominálního tlaku (IAP). V případě IAH (IAP > 12 mmHg) by měla být zahájená terapeutická intervence s cílem snížit IAP. Protektivní umělá plicní ventilace malými dechovými objemy je důležitá u pacientů s IAH. Přenos tlaku břicho-hrudník je kolem 50%. U pacientů s IAH jsou často nutné vyšší hodnoty PEEP s cílem minimalizace kolapsu alveolů a během recruitement manévrů je nutné často použít vyšší otevírací tlaky při intenzivní kontrole oxygenace a hemodynamické odpovědi. Během protektivní plicní ventilace, při dodržovaní driving tlaku je často potřeba dosáhnout vyšších plateau tlaků. 

Regli et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:52

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Doporučení pro jednodenní chirurgii 2019 od asociace anesteziologů a britské asociace jednodenní chirurgie
C. R. Bailey, M. Ahuja, K. Bartholomew et al.

Tento dokument představuje konsenzus upravující předešlé pokyny z roku 2011. Od posledního vydání doporučení nastalo mnoho změn zejména ve skladbě výkonů, prováděných v rámci jednodenní chirurgie. Tato doporučení upozorňují například na to, že předanestetické vyšetření a protokolem řízené propuštění jsou fundamentální pro bezpečnost a efektivitu jednodenní chirurgie. Dále uvádí, že tělesná způsobilost pro chirurgický výkon by měla být určena spíše aktuální pacientovou kondicí, než hodnocením ASA. Každé oddělení jednodenní chirurgie by mělo mít klinické vedení zodpovědné za vytvoření a kontrolu lokálních protokolů, doporučení a klinické praxe. Všichni anesteziologové poskytující péči o pacienty v rámci jednodenní chirurgie by měli být obeznámeni s technikami, jak vést anestezii pro chirurgický výkon s co nejmenší stresovou zátěží pro pacienta a maximálním komfortem, umožňující brzké pooperační propuštění. Toto se týká také neurálních blokád, jako je spinální anestezie. Dále se doporučuje použití edukačních letáků přizpůsobených věku a charakteru výkonů. Všichni členové multidisciplinárního týmu by měli být cvičeni pro účely poskytování péče na jednodenní chirurgii.

Anaesthesia 2019, 74, 778–792

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Perioeprační management antitrombotické terapie u dětí
Andrew J. Doyle, Maeve P. Crowley , Beverley J. Hunt

Antitrombotická terapie je podávána jako léčba a prevence žilní a arteriální trombózy. Incidence trombózy se u dětí v posledních desetiletích zvýšila. Toto je částečně způsobeno pokročilou péči o pacienty se závažnými základními diagnózami, kteří jsou náchylní k tvorbě trombů. S tím je také spojeno větší používání antitrombotické terapie. Kvůli rozdílné struktuře a formování trombů je také různá terapie u venózních a arteriálních trombů. Arteriální tromby jsou bohaté na destičky, a tedy se u nich podávají antitrombotická léčiva. U venózních trombů (VTE) se podává antikoagulační terapie. Nové generace antikoagulans se začínají ve zvýšené míře používat i u dětí, stejně jako jejich antidota. Pochopení principu fungování antikoagulačních léčiv a jejich antidot je žádoucí pro management hemostázi u kojenců a dětí v rámci perioperačního období.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:405–413.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Intubace u neobtížného zajištění dýchacích cest za použití videolaryngoskopu vs. přímé laryngoskopie: randomizovaná studie paralelních skupin
De-Xing Liu, Ying Ye, Yu-Hang Zhu et al.

Do této randomizované studie bylo zařazeno celkem 360 pacientů podstupujících elektivní břišní chirurgický výkon. Za pomocí video laryngoskopu bylo intubováno 179 z nich a přímou laryngoskopií potom 181 pacientů. Cílem studie bylo určit, zda použití video laryngoskopu při intubaci zlepšuje míru úspěšnosti intubace. Byly hodnoceny následující paramenty: vzdálenost otevírání úst, thyromentální vzdálenost, sternomentální vzdálenost a možnost vizualizace glottis.

Výsledky: Procento pacientů s úrovní I až II viditelnosti glottis bylo 100% za použití video laryngoskopu vs. 63.5% při přímé laryngoskopii (P < 0.001). Míra úspěšnosti intubace na první pokus byla 96.1% u skupiny s intubací za použití video laryngoskopu a 90.1% u přímé laryngoskopie (P = 0.024). Celková míra úspěchu intubace byla u videolaryngoskopické skupiny 100% vs. 94.5%  při použití přímé laryngoskopie (P = 0.004). Iminentní orophragyngeální poranění nastalo v 5.1. % u přímé laryngoskopie vs  v 1.1% za použití video laryngoskopu (P = 0.033). Také výskyt postintubačního chrapotu, hodnoceného v průběhu prvního pooperačního dne, favorizoval použití video laryngoskopu (výskyt u 2.8% pacientů), oproti přímé laryngoskopii (chrapot u 7.9% pacientů). Thyreomentální vzdálenost, úhel odstupu bronchů, čas nutný k vizualizaci glottis a chirurgická poloha byly nezávislými rizikovými faktory postoperačních komplikací.

Závěr: Použití video laryngoskopu přineslo signifikantně vyšší míru úspěšnosti intubace a zároveň snížilo výskyt postintubačních komplikací u pacientů bez obtížného zajištění dýchacích cest.

Liu et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:75

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Efekt abnormálního mini mental skóre vyšetření na postoperační výsledky u geriatrických pacientů podstupujících chirurgický výkon: meta analýza
Shuang-jiao Cao, Dongxu- Chen, Lei Yang a Tao Zhu

Perioperační zhoršení kongnitivních funkcí (cognitional impairment-CI) po chirurgických výkonech má prevalenci u pacientů starších 60 let. Tato meta analýza by navržena tak, aby zjistila, zda hodnocení mini mental skóre(MMSE) u geriatrických pacientů má prognostický význam v rámci jejich výsledného pooperačního outcomu. Autoři prošli PubMed, Cochrane, Embase  a Medline databáze pomocí Ovid vyhledávání. Zaměřili se na zhoršení kognitivních funkcí versus stavy bez změny kognice (non-cognitive impairment-NCI). Kvalita získaných důkazů byla hodnocena pomocí GRADE přístupu.

Výsledky: Do této metaanalýzy byla zahrnuta jedna randomizovaná kontrolní studie, dvě retrospektivní kohortové studie a 18 prospektivních kohortových studií. Perioperační diagnóza CI hodnocené pomocí MMSE měl větší výskyt u pacientů trpících postoperačním deliriem (POD) (odd ratio (OR) 5.02, 95% confidence interval (CI) 3.27, 7.71, P < 0.00001), nemocniční mortality (OR 7.51, 95% CI 2.17, 26.02, P = 0.001) i mortalitu během 1 roku po výkonu (OR 2.53, 95% CI 1.95,3.29, P < 0.00001). Pacienti s pooperačním CI neměli prodloužený pobyt na ortopedických jednotkách standardizovaná střední odchylka (SMD) -0.10,95% CI -0.20, 0.17, P = 0.91), ani prodlouženou rehabilitaci (SMD, 0.04; 95% CI,−0.23 to 0.31; P = 0.78).

Závěr: Starší pacienti s perioperačním kognitivním zhoršením měli větší pravděpodobnost postoperačního deliria a mortality. Vyšetření mini mental skóre ukázalo určitou výpovědní hodnotu stratifikace rizika a progrese u geriatrické populace.

Cao et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:74

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

TotaltrackTM video laryneální maska: evaluace u 300 pacientů
M. A.Gómez-Ríos, E. Freire-Vila, R. Casans-Francés et al.

TotaltrackTM video laryneální maska je nová supraglotická pomůcka, která v sobě spojuje i výhody videolaryngoskopu. Autoři tohoto článku zhodnotili přínos této pomůcky u observační studie zahrnující 300 pacientů. TotaltrackTM byl inserován na první pokus a glottis byla vizualizována u všech zařazených pacientů. U 249 pacientů (83%; 95%CI 78.7–87.3) byla glottis ozřejmena na první pokus. Adekvátní intubace a ventilace byla dosažena u všech pacientů. Střední doba nutná k vizualizaci hlasové štěrbiny, konfirmaci ventilace a úspěšné tracheální intubaci byla 5s,13s a 24 s. U 19 pacientů se vyskytly drobné komplikace jako mukózní léze a krvácení. TotalcareTM se zdá být bezpečným a efektivním nástrojem pro zajištění dýchacích cest.

Anaesthesia 2019, 74, 751–757

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Optimalizace tekutinové terapie v šoku
Paul E. Marik a Maxwell Weinmann

Šok, definovaný jako akutní cirkulační selhání, je klasifikován do 4 typů: hypovolemický, kardiogenní, obstrukční a distribuční (vazodilatační). Cílem review článku je přinést praktický postup k optimalizaci tekutinové terapie u různých typů šoku. Historicky byla doporučena vysokoobjemová tekutinová resuscitace pacientů v šoku, nicméně u částí pacientů může daná agresivní tekutinová terapie vést ke zvýšení morbidity a mortality. Přístup k tekutinové terapii musí být individualizován v závislosti na etiologii šoku s přihlédnutím na hlavní diagnózu a komorbidity pacienta společně s posouzením stavu hemodynamicky a respiračního systému. Konzervativní tekutinová resuscitace založena na fyziologických principech může pozitivně ovlivnit outcome.   

Curr Opin Crit Care 2019, 25:246–251

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Anestezie pro operační výkony před porodem: extrauterinní intrapartální zákroky/ intrauterinní transfúze/ fetální chirurgický výkon
Stefan U. Webera, Peter Kranke

Extrauterinní intrapartální zákroky (EXIT) jsou prováděny pro zachování oxygenace plodu v případě těžké obstrukce dýchacích cest. Klíčové je přitom zachování fetoplacentární cirkulace při uterinní relaxaci dosažené za celkové anestezie použitím vysokých dávek anestetických plynů. Redukce dávek může být dosaženo kombinací inhalační anestezie a použití propofolu. Po proběhlé intrauterinní transfúzi musí být ošetřující tým připraven na možnost emergentního císařského řezu. Dočasná fetální endoluminální okluze trachei při laserové koagulaci u transfuzního syndromu u dvojčat může být provedena za monitorované anesteziologické péče (analgosedace) či v neurální anestezii. Neurální anestezie je rovněž metodou volby pro fetální valvoplastiku a uvolnění amniotického pruhu. Korekce fetální meningomyelokély vyžaduje celkovou anestezii za použití tokolytik.

Závěr: Předporodní výkony vyžadují diferencovaný anesteziologický přístup založený na míře invazivity plánované intervence. Anesteziologické postupy jsou v těchto případech různé. Počínaje analgosedací, přes neurální anestezii až k použití celkové anestezie. Kruciální pro úspěch výkonu je potom uterinní relaxace a imobilizace plodu.  U komplexních výkonů je nutná významná interdisciplinární spolupráce.

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:291–297

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Management hyperkalemie u akutně nemocných pacientů
François Dépret, W. Frank Peacock, Kathleen D. Liu, et al.

Účelem toho článku bylo vytvoření přehledu mechanismů, očekávané efektivity a nežádoucích účinků strategií pro kontrolu hyperkalémie u akutních pacientů. Hyperkalémie je potencionálně život ohrožující stav, který může způsobovat kardiologické elektrolytové poruchy. Terapie hyperkalémie mohou však nicméně asociovány s morbiditou. Používané terapie zahrnují podání glukózy a insulinu (asociované s častými dysglykemickými komplikacemi), dále podání β-2 agonistů (asociované s potencionálními kardiálními ischemiemi a arytmiemi), podání infúze hypertonického sodium bikarbonátu u acidotických pacientů (což reprezentuje velkou nálož sodíku) a renální substituční terapie (efektivní, ale invazivní). Léky snižující sérovou hladinu draslíku mohou způsobovat rychlé snížení hladiny draslíku, vedoucí k srdeční hyperexcitabilitě a poruchám rytmu.

Závěr: Terapie hyperkalémie by se neměla soustředit pouze na schopnost snížit hladinu draslíku v séru, ale také na potencionální nežádoucí účinky vyvolené terapeutickými přístupy. Úprava terapie podle potřeb pacienta a konkrétní situace může pomoci snížit potencionální rizika.

Dépret et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:32

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Tolerance enterální výživy u kriticky nemocných pacientů
Hiroomi Tatsumi

Enterální nutrice (EN) vede k superiorní preservaci struktury a funkci mukózy gastrointestinálního traktu (GIT) ve srovnání s parenterální výživou. U kriticky nemocných pacientů musí být EN přerušena, nebo zastavena v případě GIT komplikací, zvracení, poruchy motility GIT, v případ absence reakce na terapeutickou intervenci. S cílem minimalizovat dané GIT komplikace, je doporučeno zahájit EN časně a to v malé dávce s následným zvyšováním dávky EN. EN samotná může přímo vést k indukci intestinální peristaltiky. Mezi metody ke snížení rizika gastrointestinálního refluxu a aspirace patří elevace horní poloviny těla, kontinuální aplikace EN, prokinetika, terapie antagonisty opioidů s cílem pozitivního ovlivnění motility GIT a postpylorická výživa (jejunum). Kontrola peristaltiky je důležitou částí managementu kriticky nemocných pacientů. Prolongovaný průjem může vést k snížení cirkulujícího objemu, metabolické acidóze, elektrolytovým poruchám a kontaminace operačním rány a tlakovým vředům. V případě výskytu průjmu u pacientů na EN je potřeba zhodnotit etiologii průjmu. Metody k ovlivnění EN-asociovanému průjmu patří kontinuální aplikace, aplikace prokinetik a antidiarotik, změna EN.

Tatsumi Journal of Intensive Care (2019) 7:30

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Fallotova tetralogie: Všechno co jste o ní chtěli vědět, ale báli jste se zeptat
Lisa Wise‐Faberowski, Ritu Asija, Doff B. McElhinney

Fallotova tetralogie (TOF) má 4 anatomické podklady: dextropozice aorty, hypertrofie pravé komory, defekt ventrikulárního septa a pulmonální stenózu. Výskyt je asi 3.9 případů na 10 000 porodů. Patofyziologické důsledky Fallotovy tetralogie jsou determinovány zejména stupněm závažnosti pulmonální stenózy.  Stejně tak perioperační anestetický management je také závislý na velikosti obstrukce výtokové části pravé komory.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:475–482

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
56 %