Otrava oxidem uhelnatým

2016

MUDr. Martina Klincová, MUDr. Ľubomíra Longauerová, Jakub Zmrzlík, Barbora Žajdlíková

Otrava oxidem uhelnatým (CO) patří mezi nejčastější náhodné otravy. CO se velmi silně váže na hemoproteiny a blokuje jejich funkci. To způsobuje závažnou tkáňovou hypoxii. Otrava může vyústit v těžké neurologické postižení a vést až ke smrti pacienta. Vazba CO je reverzibilní, je proto nutná včasná a adekvátní léčba.

review-photo

MUDr. Michal Hájek, Ph.D. Primář Centra hyperbarické medicíny, Městská nemocnice Ostrava, Katedra biomedicínských oborů, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika Předseda ČSHLM ČLS JEP

Autoři předkládají zdařile vytvořený a z hlediska formálního i obsahového vyvážený algoritmus  komplikovaného průběhu intoxikace oxidem uhelnatým. Nejčastější příčinou intoxikace je inhalace vzduchu obsahujícího toxickou koncentraci CO v nedostatečně větraných prostorech. Zdrojem CO je obvykle provoz různých zařízení k ohřevu vody či vytápění. Intoxikace CO zejména u těžkých a komplikovaných případů vyžaduje spolupráci napříč mnoha klinickými lékařskými obory - od urgentní medicíny, přes diagnostické obory (biochemie, radiodiagnostika) až po obory klinické (pediatrie, neurologie, intenzivní medicína, hyperbarická medicína, gynekologie a porodnictví a další). To je patrné i z případu popisovaného v algoritmu, ve kterém nechybí i potřebná diferenciálně diagnostická rozvaha. Jedná se o komplexní zpracování problematiky, od postupu na místě nehody, přes zpracování přijaté výzvy dispečinkem záchranné služby, až po diagnostický a léčebný postup posádky ZZS i nemocničního personálu na oddělení urgentního příjmu či interní ambulanci. Dále je řešen definitivní způsob léčebného ošetření hyperbarickým kyslíkem v závislosti na závažnosti stavu a následná vyšetření doporučená po propuštění z nemocnice. Je zde demonstrováno působení oxidu uhelnatého na některé orgánové systémy, především CNS a kardiovaskulární systém, a rovněž nastolena problematika řešení specifických skupin pacientů- dítěte školního věku i těhotné pacientky.

ŠEVČÍK, Pavel. Intenzivní medicína. Třetí, přepracované a rozšířené vydání. Praha: Galén, 2014. ISBN 978-80-7492-066-0.

PELCLOVÁ, Daniela. Nemoci z povolání a intoxikace. 2. vyd. Praha: Karolinum, 2006. Učební texty Univerzity Karlovy v Praze. ISBN 80-246-1183-X.

ŠEVELA, Kamil, Pavel ŠEVČÍK a Roman KRAUS. Akutní intoxikace v intenzivní medicíně. 1. vyd. Praha: Grada, 2002. ISBN 80-7169-843-1.

ŠEVELA, Kamil a Pavel ŠEVČÍK. Akutní intoxikace a léková poškození v intenzivní medicíně. 2., doplněné a aktualizované vydání. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3146-9.

SOUČEK, Miroslav. Vnitřní lékařství. Vyd. 1. Praha: Grada Publishing, 2011. ISBN 978-80-247-2110-1.

KLENER, Pavel. Vnitřní lékařství. 2., dopl. vyd. Praha: Galén, 2001. ISBN 80-7262-101-7.

HIRT, Miroslav. Toxikologie a jiné laboratorní metody ve forenzní praxi. 1. vyd. Brno: Masarykova univerzita, 2011. ISBN 978-80-210-5477-6.

http://www.urgmed.cz/postupy/cizi/2009_co.pdf

vloženo: 27. 4. 2016 | poslední úpravy: 11. 12. 2018

Zpět