Monitoring článků - červen 2013

Anesthesiology 2013; 119:00-00

Isoflurane zvyšuje růst maligních renálních buněk přes buněčnou signální cestu HIF (Hypoxia-inducible factor)

Laura L. Benzonana, Nicholas J. S. Perry, Helena R. Watts et al.

Stále více důkazů poukazuje na to, že perioperační faktory, včetně typu anestezie mají vliv rekurence malignity po operaci ačkoliv efekt anestetik na maligní buňky zůstává poměrně neznámý. Některé anestetika ovlivňují signální mechanizmy zdravých buněk v terénu hypoxie cestou up-regulace hypoxia-inducibilních faktorů, které mají úlohu v tumoregenezi a jejich vysoká hladina koreluje s negativní prognózou. Buňky renálního karcinomu byli vystavené rozličné koncentraci izofluranu (0,5-2%) v průběhu 2 hodin. Působením izofluranu došlo k up-regulaci hladin HIF-1α and HIF-2α a vaskulárního endoteliálního faktoru. Buňečné kultury vystavené izofluranu obsahovali signifikantně více buňek a vykazovali vyšší proliferaci ve srovnání s kontrolní skupinou. Vykazovali taky vyšší tkáňovou migraci a výraznou přestavbu cytoskeletu. Tento efekt byl potlačen při predchozí inkubaci buněk s Akt inhibitorem a LY294002. Výsledky poukazují na riziko protumorózního efektu běžně používaného volatilního anestetika na lidskou maligní buňku. Protumorózní efekt může mít vztah k vysoké incidenci rekurence malignity po operaci.

Anesthesiology 2013; XX:XX-XX

Anestezie u operací abdominální aorty (ABSENT)

Espen E. Lindholm, Erlend Aune, Camilla B. Norén et al.

Prospektiní randomizovaná kontrolovaná studie k srovnnání myokardiální dysfunkce a hladiny troponinu T při anestezii fentanyl-sevoflurane nebo propofol-remifentanil. U elektivní chirurgie abdominální aorty nevedla inhalační anestezie (sevoflurane) k redukci myokardiálního poškození (hladina troponinu T) ve srovnání s TIVA (totální intravenózní anestezie). Potenciální kardioprotektivní účinek volatilních anestetik prokázaných v kardiochirurgii je méně výrazná až nesignifikantní ve vaskulární chirurgii.

Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:000–000

Standartní postupy u regionální anestezie horní končetiny

Kwesi Kwofie, Uma Shastri a Catherine Vandepitte

Neexistují jasné standarty v praxi ultrazvukem navigovaných regionálních nervových blokád. Techniky a výuka regionální anestezie je velice rozdílná a líší se závislosti od instituce a od lékaře. Přehledné review přináší up-to-date set standartních regionálních nervových blokád používaných k anestezii horní končetiny.

Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:000–000

Plusy a mínusy etomidátu – více diskuze a málo důkazů?

Ingeborg van den Heuvel, Thomas E. Wurmb, Bernd W. Bottiger a Michael Bernhard

Review článek o rizikách a přínosech etomidátu v anestezii a intenzivní péči. Jeho hlavní výhodou je minimální kardiovaskulární účinek a hlavní nevýhodou zůstává suprese nadledvin. Jednotlivá dávka etomidatu vede k dosažení dobrých intubačních podmínek při zachování hemodynamické stability nicméně zvyšuje riziko insuficience nadledvin. Relativní důležitost jeho pozitivních a negativních účinků na outcome pacientů zústává kontroverzní, vzhledem na nedostatek přímých důkazů. Vzhledem na princip ‘nihil nocere’ je jeho podání u septických pacientů a u pacientů s vysokým rizikem vzniku sepse (traumatizovaný pacienti) minimálně kontroverzní.

Curr Opin Crit Care 2013, 19:000–000

Albumin v tekutinové resuscitaci

Simon Finfer

Review článek, který přináší přehled aktuálních poznatků k použití albuminu k tekutinové resuscitaci.
Tekutinová resuscitace je běžnou terapeutickou intervencí v akutní medicíně. Optimální množství tekutin zůstává objektem k široké diskuzi a je variabilní v závislosti od jednotlivé klinické situace. Lidský albumin jako infuzní roztok je k dispozici od 40-tych let 20.století, jeho použití ve světě je velice variabilní (geograficky). Albumin ve srovnání s fyziologickým roztokem vykazuje mírný benefit ve snížení mortality u dospělých septických pacientů v intenzivní péči zároveň taky vede k zvýšení mortality pacientů s traumatickým poškozením mozku. Celkově je tekutinová resuscitace roztokem albuminu dobře tolerována a vede k srovnatelným výsledkům jak resuscitace fyziologickým roztokem. Albumin by neměl být použit u lidí s TBI (traumatic brain injury) a jeho možný benefit u pacientů v těžké sepsi je potřebné potvrdit dalším studiem.

Curr Opin Crit Care 2013, 19:000–000

Hydroxyetylškrob k tekutinové resuscitaci

Nicolai Haase a Anders Perner

Tekutinová resuscitace rozotkem HES-u (hydroxyetylškrob) je ve světle aktuálních dat kontroverzní. Autoři v review článku přináší aktuální dostupné důkazy z randomizovaných klinických studií věnujících se tekutinové terapii hydroxyetylškrobem. Z výsledku meta-analýz plyne zvýšené riziko poškození ledvin a poruchu hemokoagulace při použití roztoku HES a taky trend k zvýšení mortality. Tyhle výsledky pochází převažne z recentních velkých randomizovaných studií srovnávajích HES (HES 130/0.4 a HES 130/0.42) vs. krystaloidiy v intenzivní péči. Vzhledem na jasné negativní účinky HES-u a absenci důkazů dokazujících pozitivní efekt po podání HES-u, a vzhledem na na možnost alternativní tekutinové léčby(resuscitace) autoři nedoporučují terapii HES u kriticky nemocných pacientů.

Critical Care 2013, 17:R124

Letecký vs. pozemní transport a jejich benefit k přežití traumatizovaných pacientů

Hagen Andruszkow, Rolf Lefering, Michael Frink et al.

Autoři srovnávali pozemní a letecký transport traumatizovaných pacientů a jejich vliv na přežití. Z celkového počtu 13220 bylo 62,3% transportovaných pozemnou záchranní službou a 37,7% letecky. Pacienti transportování letecky vykazovali težší poranění dle ISS (injury severitiy score, 26.0 vs 23.7) spolu s vyšším výskytem závažného břišního a hrudního poranění. Rozšířená terapie na místě si vyžadovala více času u leteckých transportů (39.5 vs 28.9 min). MODS a sepse vznikla častěji u pacientů transportovaných letecky (33,4% vs 25.0%). Ačkoliv byly pacienti transportovány leteckou záchranní službou závažnější poranění letecký transport vykazoval benefit k přežití ve srovnání s pozemným transportem.

Anesthesia and analgesia, 2013, XX: 1 – 9

Vztah mezi i.v. podáním dextrózy během vyvádění z anestezie a výskytem pooperační nauzey a zvracení: randomizovaná kontrolovaná studie

Parul Patel, Minhthy N. Meineke, Thomas Rasmussen et al.

Incidence PONV během 24 hodin po operaci a nutnost podat antiemetika byla srovnávána u skupiny pacientů, kterým bylo podáno 250 ml Ringer-laktátu s a bez 5% dextrózy během vyvádění z anestezie a následujících dvou hodin. Nebyl shledán statisticky významný rozdíl v incidenci a tíži PONV mezi oběma skupinami. Limitací studie je malý počet zařazených pacientů, zjištěné rozdíly nebyli při dané velikosti souboru signifikantní. Skupina pacientů, kterým byla v infuzi aplikovaná dextróza, měli vyšší glykémii po skončení infuze. Vyšší glykémie může teoreticky zpomalit vyprazdňování žaludku a plnější žaludek může potencovat nauzeu.

Rating: 16

Užití videolaryngoskopie při urgentní intubaci kriticky nemocných

Pierre Kory, Keith Guevarra, Joseph P. Mathew et al.

Dle dosavadních studií videolaryngoskopie usnadňuje elektivní intubaci na operačním sále. Úspěšnost přímé laryngoskopie a GlideScope VL byla v této studii hodnocena u lékařů oddělení plicních a JIP, pro které není endotracheální intubace denní rutinou, a to podle úspěšnosti intubace na první pokus, celkových počtů pokusů a času nutného k intubaci, frekvencí intubace do jícnu, četnosti epizod hypoxie, hypotenzie a nutnost pomoci dohlížejícího lékaře. Výsledky studie ukazují na vyšší úspěšnost intubace s pomocí videolaryngoskopie a autoři studie proto navrhují videolaryngoskopii jako první volbu při urgentní intubaci lékaři méně zběhlými v intubování.

Anesthesia and analgesia, 2013, 00: 1– 6

Anesthesia and analgesia, 2013, May: 1057 – 1062

Pupilometrické hodnocení bolesti během porodu: prospektivní observační studie

Jean Guglielminotti, France Mentré, Johann Gaillard et al.

Průměr zornic a amplituda pupilárního světelného reflexu byly měřeny při porodních bolestech a po epidurální analgezii. Pupilometrie byla doposud studována u anestezovaných a analgosedovaných a je možno ji použít při rozhodování o dávkování opioidů. Studie ukázala zvětšení pupilárního průměru a amplitudy světelného reflexu po bolestivém stimulu v podobě kontrakcí a jejich normalizaci po epidurální analgezii. Větší asociace byla zaznamenána mezi relativní změnou sledované veličiny při bolestivém stimulu ve srovnání s absolutní hodnotou veličiny. Jednotlivé pupilometrické měření má proto slabou výpovědní hodnotu. Autoři studie navrhují pupilometrické měření jako slibnou možnost evaluace bolestivých vjemů a dostatečné analgezie u omezeně komunikujících pacientů včetně pacientů analgosedovaných.

Crit Care Med 2013; 41:1627–1636

Benzodiazepiny zvyšují mortalitu v terénu pneumonie u myší

Robert D. Sanders, Alexandra Godlee, Toshifumi Fujimori et al.

Benzodiazepiny se používají k léčbe anxiety, epilepsie, svalových spasmů, syndromu odnětí (alkohol), paliativní léčby, sedace, insomnie. Mechanizmus jejich účinku je allosterická modulace receptorů γ-amino-máselné kyseliny typu A (GABAA). Navzdory celosvětovému používaní benzodiazepinů, o významu a mechanizmu jejich vedlejších účinku na imunitní systém je pomerně málo důkazů. Autoři v randomizované animální (myš) kontrolované studii sledovali účinek terapie benzodiazepiny (diazepam - intraperitoneálně) na mortalitu. Terapie diazepamem neovlivnila imunitní homestázu v plicích, nicméně terapie diazepamem vedla k zvýšení mortality u bakteriální pneumonie (S.pneumoniae). Nárust mortality byl revertován léčbou GABAA antagonistou, bicucullinem, indikující vztah mortality a signální cesty přes GABAA receptorem. Makrofágy a monocyty exprimují benzodiazepinový GABAA receptor. Výsledky poukazují, působením benzodiazepinů dochází ovlivnění regulace funkce makrofágů přes GABAA receptor, co vedlo k negativnímu ovlivnění mortality animálního modelu v terénu pneumonie.

Crit Care Med 2013; 41:1774–1781

Predikuje centrální venózní tlak pozitivní odpoveď na tekutinovou výzvu?

Paul E. Marik, Rodrigo Cavallazzi

Meta-analýza dostupných dat k posouzení vztahu CVP a fluid-resposiveness. Up-to date data nepodporují současnou praxi používat CVP k cílené tekutinové terapii. Tenhle postup by měl být ve světle aktuálních dat opuštěn.

Centrální venózní kanyla via v.subclavia a trombóza v.subclavia u traumatizovaných pacientů:incidence, rizikové faktory a polyuretánové typy kanyl

Ariane Gentile, Laurent Petit, Françoise Masson et al.

U 186 pacientů se ISS 30 (median) a vysokým procentem těžkého kraniotraumatu (21% elevace ICP) byla incidence trombózy v.subclavia v návaznosti na CVK via v.subclavia 37% a ve většině případů je klinicky bez příznaků. Incidence nezávisela od typu centrálního venózního katetru. Identifikované rizikové faktory pro vznik trombózy byli identifikovány elevace IPC, věk na 30 let a malpozice centrálního venózního katetru.

Critical Care 2013, 17:R103 doi:10.1186/cc12748

Časná alterace B buňek u pacientů v septickém šoku

Jorge Monserrat, Raul de Pablo, David Diaz-Martín et al.

Recentní data poukazují na úlohu B-lymfocytů v patogenezi sepse. Autoři přináší prospektivní observační studii k detekci potenciálních abnormalit v distribuci a aktivaci cirkulujících B-lymfocytů v septickém šoku. Z výsledků: při příjmu do intenzivní péče bylo nízke procento CD23+ a vysoké procento CD80+ a CD95+ B-lymfocytů asociované s vyšší mortalitou pacientů v septickém šoku.

Critical Care 2013, 17:R105

Critical Care 2013, 17:R117 doi:10.1186/cc12789

Myokardiální ischémie u pacientů v septickém šoku: vazopresin vs. noradrenalin

Sangeeta Mehta, John Granton, Anthony C Gordon et al.

Kardiální troponiny jsou senzitivní a specifické markry myokardiální nekrózy. V prospektivní randomizované studii srovnávali autoři efekt vazopresinu vs. noradrenalinu na hladinu troponinu, CK a vznik/přítomnost ECG abnormalit u pacientů (121) v septickém šoku. Elevace troponinů je častým nálezem u pacientů v septickém šoku. U sledovaných subjektů nebyl pozorován signifikantní rozdíl v hladině troponinu, CK a výskytu abnormalit EKG u pacientů léčených vazopresinem nebo noradrenalinem. Elevace troponinu nebyla identifikována jako nezávislý prediktor mortality.

Critical Care 2013, 17:R118 doi:10.1186/cc12790

Nasogastrická nebo nazojejunální enterální výživa u vysoko suspektní těžké akutní pankreatitidy:meta-analýza

Yusui Chang, Huaqun Fu, Yuanmei Xiao and Jichun Liu

Z výsledků meta-analýzy třech randomizovaných studií (157 pacientů) vychází nasogastrická enterální výživa jako stejně bezpečná a dobře tolerována ve srovnání s nazojejunální u pacientů s těžkou akutní pankreatitidou. Limitace meta-analýzy je malý počet studovaných subjektů (157).