Intraoperační střední arteriální tlak a klinický outcome pacientů
Michael Walsh, Philip J. Devereaux, Amit X. G arg et al.
Intraoperační hypotenze může vést k vzniku pooperačního akutního renálního selhání (AKI) a myokardiálního poškození. Hranice bezpečného krevního tlaku zůstává neznámá. Ze vzorku 33 300 nekardiochirurgických pacientů autoři sledovali vztah intraoperačního středního (MAP) krevního tlaku a riziko vzniku AKI a myokardiálního poškození. Incidence AKI byla 7,4 % (2478), incidence myokardiálního poškození 2,3 % (770). Z analýzy plyne, že i krátká epizoda poklesu MAP pod 55 mmHg vede k zvýšení rizika vzniku AKI a myokardiálního poškození.
Anesthesiology 2013; 119:507-15
Rating:17
Preoperační trombocytopenie a pooperační outcome
Laurent G. Glance, Neil Blumberg, Michael P. Eaton et al.
Retrospektivní observační studie na vzorku 316 644 pacientů k posouzení předoperačního počtu trombocytů a množství krevních transfuzí, mortality a incidence peri- a pooperačního komplikací u pacientů podstupujících chirurgický výkon. Pacienti s mírnou trombocytopenii (101 000 - 150 000 μl−1), středně těžkou a těžkou trombocytopenii (< 100,000 μl−1) a trombocytózou (≥ 450,000 μl−1) měli vyšší incidenci krevních transfuzí (7,3 %, 11,8 %, 8,9 % a 3,9 %), vykazovali signifikatní nárust 30-denní mortality (1,5 %, 2,6 %, 0,9 %, 0,5 %) ve srovnání s pacienty s normální hodnotou trombocytů.
Anesthesiology 2013; XXX:00-00
Rating: 16
Ultrazvukem navigovaná periferní nervová blokáda
Denis Jochum, Gabriella Iohom a Herve´ Bouaziz
Přehledné review k analýze dostupných studií k posouzení ultrazvukové navigace při regionální anestezii a její vliv na bezpečnost. Z výsledků analýzy: použitím ultrazvukové navigace dochází k 10ti násobné redukci incidence systémové toxicity lokálního anestetika a taky k redukci incidence neuropatií následkem nervového poškození. Ultrazvuk v regionální anestezii (periferních nerovových blokádach) je průkazně nadřazený ostatním technikám s ohledem na dosažení maximální efektivity a minimalizace rizika.
Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:000–000
Rating:17
Krátkodobá prognóza pacientů v kardiogenním šoku může být predikována na základě hemodynamických parametrů:retrospektivní kohortová studie
Fabio Rigamonti, Guillaume Graf, Paolo Merlani et al.
Retrospektivní studie na vzorce 71 pacientů v kardiogenním šoku v intenzivní péči k posouzení možné prediktability outcome pomocí variabilních hemodynamických parametrů. Z výsledků analýzy plyne, že minimální hodnota diastolického arteriálního tlaku během prvních 24 hodin byla nezávislým rizikovým faktorem 28-denní mortality.
Rating:15
Šokový index - rychlý ukazatel potřeby transfuzní léčby? retrospektivní analýza 21,853 pacientů z traumaregistru
Manuel Mutschler, Ulrike Nienaber, Matthias Münzberg et al.
Izolované vitální parametry (srdeční frekvence nebo systolický krevní krevní tlak) nejsou spolehlivé ukazatele závažnosti hypovolemického šoku. Šokový index (SI) definovaný jako poměr srdeční frekvence (HR) a systolického krevního tlaku (SBP) (SI=HR/SBP) je lepším prediktorem časné mortality a potřeby transfuzní terapie. Recentně autoři vytvořili klinickou čtyřstupňovou škálu klasifikace hypovolemického šoku na základě deficitu bazí (BD). Cílem studie bylo porovnat klasifikaci dle SI a klasifikaci dle BD.
Zhoršující se SI byl asociován s nárustem ISS (international severitiy scores) od 19,3 (±12) ve skupině I do 37,3 (±16,8) v skupině IV, mortalita narůstala od 10,9 % do 39,8 %. Zvyšující se hodnoty SI dále korelovali s agresivitou tekutinové resuscitace, dávky vazopresorů, klesající hodnotou hemoglobinu, trombocytů a hodnot Quick-u. Šokový index v době příjezdu na urgentní příjem může být použit jako klinický indikátor závažnosti hypovolemického šoku, potřeby krevních transfuzí, hemostatické resuscitace a mortality. Ve srovnání 4 stupňová klasifikace dle SI byla ekvivalentní se 4 stupňovou klasifikací dle BD (deficit bazí), recentně publikovanou autory článku.
Critical Care 2013, 17:R172 doi:10.1186/cc12851
Rating:17
Antiarytmika při srdeční zástavě: systematické review a meta-analýza
Yu Huang, Qing He, Min Yang, Lei Zhan
Do meta-analýzy bylo zahrnuto 10 randomizovaných kontrolovaných studií a 7 observačních studií. Amiodaron, lidokain, magnesium a nifekalant nevedly k zlepšení outcome pacientů ve srovnání s placebem. Amiodaron, lidokain a nifekalant vedly během iniciální resuscitace k vyššímu procentu ROSC (return of spontaneous circulation), kde amiodaron byl nadřazen lidokainu a nifekalant. Bretylium a sotalol nevykazovali pozitivní efekt. Z výsledků meta-analýzy: data poukazují, že terapie antiarytmiky během srdeční zástavy nemusí mít pozitivní efekt na outcome pacientů, ale může být prospěšné během iniciální fáze resuscitace.
Critical Care 2013, 17:R173 doi:10.1186/cc12852
Rating:17
Hyperoxémie a dlouhodobý outcome pacientů s TBI (traumatické poranění mozku)
Rahul Raj, Stepani Bendel, Matti Reinikainen et al.
Vztah mezi hyperoxémii a outcome pacientů s TBI zůstává kontroverzní. Studie k posouzení vztahu hyperoxémie a dlouhodobé mortality pacientů s TBI. Z celkového počtu 1116 pacientů bylo hypoxemických 16 % (174), normoxemických 51 % (567) a hyperoxemických 33 % (375). Celková 6-měsiční mortalita byla 39 %. Z výsledků analýzy plyne, že hyperoxémie během prvních 24 hodin od příjmu do intenzivní péče nepredikuje 6-měsiční mortalitu.
Critical Care 2013, 17:R177 doi:10.1186/cc12856
Rating:16
Aplikace magnetu nad kardiostimulátor nebo ICD během operace vyžaduje opatrnost
Peter M. Schulman a Marc A. Rozner
Na třech kazuistikách je ukázána nutnost znalosti, jakým způsobem magnet ovlivňuje funkci TKS/ICD. V první kazuistice byl magnet aplikován nad TKS u pacienta s AV blokádou III. stupně s tzv. s P-vlnou synchronním ventrikulárním pacingem. Vedlo to k asynchronní AV aktivitě s komorovou akcí 50/min a závažným hemodynamickým odpadem vyžadujícím resuscitaci. Další kazuistiky pacientů s ischemickou chorobou srdeční a implantovaným ICD poukazují na skutečnost, že při snaze o ovlivnění ICD výbojů pomocí magnetu je nutné dle typu ICD myslet na přítomnost magnetového přepínače, který ve vypnutém režimu zamezuje očekávanému efektu magnetu na produkci výbojů během elektrokoagulace a tudíž se bude dít antitachykardická terapie. Poslechem naprogramovaného zvuku s pomocí fonendoskopu umístěným nad ICD při přiloženém magnetu identifikujeme režim ICD, kdy antitachykardická terapie bude blokována magnetem. Chybí-li tento zvuk, ICD je v režimu, kdy magnet jeho činnost neovlivní. Magnet dále nemusí fungovat dle očekávání u obézních pacientů, pacientů s abdominálními a submuskulárními implantáty. Je doporučována předoperační evaluace funkce TKS/ICD, získání informací o typu, modelu, nastaveních, datu implantace, stavu baterie.
Anesthesia and analgesia, 2013, August: 422 - 427
Rating:16
Žaludeční sonda a zajišťování dýchacích cest u pacientů s rizikem aspirace: historie, současné koncepty a návrh algoritmu
M. Ramez Salem, Arjang Khorasani, Siavosh Saatee et al.
Ve snaze předejít regurgitaci a aspiraci žaludečního obsahu hraje gastrická sonda s dostatečným průměrem důležitou roli. Již před zavedením sondy nutno myslet na možné komplikace jejího zavádění a zvážit prospěch z jejího zavádění versus rizika. Možný je výskyt kašle, zvracení, aspirace, nežádoucí hemodynamické odpovědi, krvácení, perforace, malpozice, obstrukce dýchácích cest, uzlení sondy. Dlouho nepanovala ani shoda, jestli sondu po evakuaci žaludečního obsahu odstranit nebo ponechat in situ nebo povytáhnout do jícnu. Dnes je doporučeno sondu ponechat a racionální je mít sondu na aktivním sání během RSI. Historickým milníkem bylo zavedení Sellickova manévru. V posledních desetiletích je jeho efekt a nutnost zpochybňován, v neposlední řade pokud je aplikován, může ztížit až znemožnit intubaci, ventilaci obličejovou maskou nebo zavádění laryngeální masky. Je kontraindikován při výskytu retropharyngeálního abscesu, poranění krční páteře, laryngu, cizím tělesu v esophagu. Autoři navrhují algoritmus pro pacienty s gastroesophageálním refluxem, nemocí esophagu, distenzí žaludku. V případě pulzního jícnového divertiklu je vhodné snažit se jeho obsah zevním tlakem vyprázdnit a pak přistoupit k RSI. V případě achalázie je nutná důsledná evakuace žaludečního obsahu sondou s velkým průměrem. U pacientů s GER je na místě farmakologická potenciace žaludečního vyprázdnění, snížení acidity jeho obsahu, posílení tonu kardie. Alternativou k RSI zůstává intubace při vědomí, je tomu tak u pacientů s předpokládanou obtížnou intubací nebo u pacientů s nestabilní krční páteří. Výše uvedené zásady jsou z větší části aplikovatelné i na pediatrického pacienta. Specifický anestetický management, který je v článku detailně popsán, vyžaduje kongenitální pylorostenóza, tracheoesophageální píštěl a esophageální fundoplikace.
Anesthesia and analgesia, 2013, XX: 1 – 11
Rating:19
Polyurie ve vztahu k dexmedetomidinu
Alexandra Pratt, Matthew Aboudara a Linn Lung
Dexmedetomidin, selektivní alfa2 agonista, se stává oblíbenou látkou k sedaci v intenzivní péči pro jeho anestetické, anxiolytické a analgetické účinky. Jeho nejběžnější nežádoucí účinky jsou hypotenze a bradykardie. Kazuistika popisuje případ polyurického syndromu na podkladě suspektního léčivem indukovaného útlumu produkce ADH. Polyurie nastoupila při nutnosti podávat dávky vyšší než 1 μg/kg/h a diuréza se normalizovala po přerušení podávání dexmedetomidinu. I přesto, že diuréza dosáhla 8 litrů za 18 hodin, nebyly zaznamenány změny natrémie ani nežádoucí hemodynamické reakce. Monitoring natrémie a diuréza u pacientů léčených dexmedetomidinem je žádoucí.
Anesthesia and analgesia, 2013, July: 150 – 152
Rating:17
Spinální anestezie u těžké preeklampsie
Vanessa G. Henke, Brian T. Bateman a Lisa R. Leffert
Spinální anestezie je jednoznačně preferovaný způsob anestezie rodiček s těžkou preeklampsií u císařského řezu. Dle studií vede ve srovnání se zdravými rodičkami méně často a k méně závažným, lépe zvladatelným a kratší dobu trvajícím hypotenzím. Ve srovnání epidurální a spinální anestezie se jeví rozdíl v anestezií indukované hypotenzi klinicky nesignifikantní. Je doporučované vedení přirozeného porodu s epidurální analgezií, kromě snížené spotřeby kyslíka během porodu, zlepšení perfuze placenty a snížení produkce katecholaminu během porodu umožní katetr neuroaxiální anestezii při nutnosti přechodu na porod chirurgický. U preeklamptických rodiček je prehydratační infuze spojena s určitým rizikem rozvoje plicního edému a manifestace dysfunkce levé komory. Možnou strategií je technika CSE anestézie s méně vyjádřenou hypotenzí. Při preeklampsii se na podkladě zvýšení aktivace trombocytů může objevit trombocytopenie. Neuroaxiální anestezii možno provést, pokud při trombocytopenii nejsou alterovány parametry koagulace PT a aPTT a pokud počet trombocytů neklesne pod 75 - 80 000/μL. Při celkové anestezii u těhotných s těžkou preeklampsií nutno myslet na vyšší incidenci obtížného zajišťování dýchacích cest, hypertenzních krizí a hemorhagických cévních mozkových příhod.
Anesthesia and analgesia, 2013, XXX: 1 – 8
Rating:18
Maligní hypertermie v Kanadě: typické rysy z registru anestezií 129 na maligní hypertermii náchylných probandů
Sheila Riazi, Marilyn Green Larach, Charles Hu et al.
Probandi jsou přeživší nepříznivou reakci se známkami maligní hypertermie během anestezie za časové období 1992-2011, u kterých náchylnost k maligní hypertermii byla potvrzena kofein-halothanovým kontrakčním testem. Nejčetnějšími symptomy jsou hypertermie, hyperkapnie a sinusová tachykardie, prvními známkami pak masseterová rigidita, sinusová tachykardie a hyperkapnie. Nejčastější komplikací je renální dysfunkce, dalšími pak DIC, srdeční dysfunkce, plicní edém, koma, kompartment syndrom. Výskyt komplikací je závislý na latenci od prvních symptomů po podání dantrolenu. Triggerem bylo shledáno u 58 pacientů volatilný anestetikum, u 20 sukcinylcholín a u 51 pacientů jejich kombinace.
Anesthesia and analgesia, 2013, XX: 1 – 7
Rating:17
Těžká hypotenze po indukci anestezie propofolem u pacientů léčených Rifampinem
Hooman Mirzakhani, Ala Nozari, Jesse M. Ehrenfeld et al.
Rifampin je používaný jako antibiotická profylaxe infekční endokarditidy a při chirurgických výkonech na kostech. Kazuistika popisuje protrahovanou hypotenzi po úvodu do anestezie, vyžadující kombinaci volumoterapie a sympatomimetik bolusově a v kontinuální infuzi k restituci krevního tlaku, přičemž jiné příčiny hypotenze nebyly shledány. Na základě této zkušenosti provedená retrospektivní studie potvrdila suspektní vzájemně se potencující vliv těchto dvou farmak na krevní tlak. V případě Rifampinu jde pravděpodobně o pokles cévního tonu na podkladě upregulace inducibilní NO-synthásy.
Anesthesia and analgesia, 2013, July: 61 – 64
Rating:16
Mírná hypotermie vede k redukci kardiovaskulární a plicní dysfunkce během experimentální endotoxémie
Michael Schwarzl, Sebastian Seiler, Markus Wallner et al.
Randomizovaná kontrolovaná animální (prase) studie k posouzení efektu mírné hypotermie na kardiovaskulární a respirační funkce během experimentální endotoxémie. Endotoxémie byla dosažena 4-hodinovou infuzí lipopolysachardu, kde byla zvířata na začátku infuze randomizována do skupin: normotermická skupina (38°C, n = 7) a skupina s mírnou hypotermií (33°C, n = 6). Srdeční výdej byl nižší v hypotermické skupině, nicméně systémová vaskulární rezistence a SvO2 byla vyšší v hypotermické skupině. Plasmatická hladina noradrenalinu byla zvýšená jenom v normotermické skupině a plasmatické hladiny cytokinů se v skupinách lišily jenom nesignifikantně. Závěrem: mírná hypotermie vedla v průběhu expermentální endotoxémie k redukci kardiální a respirační dysfunkce a k potlačení sympatické aktivity.
Rating:16
Klonidin a Dexmedetomidin zvyšují presorický efekt noradrenalinu v terénu experimentální sepse
A. Geloen, K. Chapelier, A. Cividjian et al.
Během septického šoku jsou vazopresory jedným ze základních resuscitačných léků. V šokovém stadiu jsou někdy nevyhnutné excesivní dávky vazopresorů z důvodu vaskulární desensitizace, jejíž mechanizmus je jenom částečně objasněn. Autoři přináší experimentální animální (potkan) studii (pilotní) k zhodnocení účinku α-2 agonistů a jejich efektu na presorickou odpověď v návaznosti na podání lipopolysacharidu. Klonidin a dexmedetomidin samotatně neměli signifikantní efekt na presorický efekt noradrenalinu, nicméně v návaznosti na podání lipopolysacharidu vedlo jak podání klonidinu tak dexmedetomidinu k výraznému zesílení presorické reakce noradrenalinu.
Rating:19
Restriktivní versus liberální transfuzní strategie u starších kriticky nemocných pacientů na umělé plicní ventilaci: randomizovaná pilotní studie
Timothy S. Walsh, Julia A. Boyd, Douglas Watson et al.
Cílem studie bylo porovnat koncentraci hemoglobinu, množství transfuzních jednotek (ERY) a outcome pacientů při liberální nebo restriktivní transfuzní strategii u anemických (Hb ≤ 90 g/L) kriticky nemocných pacientů (≥ 55 let) na umělé plicní ventilaci (≥ 4 dny). 100 pacientů bylo randomizovaných do restriktivní skupiny (trigger Hb 70 g/l s cílem 71-90 g/l) a liberální (trigger 90 g/l, s cílem 91-110 g/l). Závažnost onemocnění a komorbidit byla signifikantní (ICHS 32 %). Žádné signifikantní rozdíly v orgánové dysfunkci, délce umělé plicní ventilace, incidence infekčních a kardiovaskulárních komplikací nebyly pozorovány během pobytu v intenzivní péči nebo v následném follow-up. Následná 180-denní mortalita byla vyšší v liberální skupině (55 %) oproti restriktivní skupině (37 %). Vzhledem na velikost souboru je výsledek málo signifikatní a vyžaduje potvrzení ve větší randomizované studii.
Rating:18
Prokalcitonin versus C-reaktivní protein v cílené antibiotické terapie v sepsi
Carolina F. Oliveira, Fernando A. Botoni, Clara R. A. Oliveira et al.
Randomizovaná studie k posouzení cílené antibiotické terapie u septických pacientů v intenzivní péči. Pacienti v těžké sepsi a septickém šoku byli randomizováni do dvou skupin: prokalcitoninová a skupina C-reaktivního proteinu. Antibiotická terapie byla vysazena dle protokolu v závislosti na hodnotě daného parametru v jednotlivé randomizační skupině. Z celkového počtu 94 pacientů, byla zařazeno do prokalcitoninové skupiny 49 a do skupiny C-reaktivního proteinu 45. Průměrný věk pacientů byl 59,8 let. Medián ATB délky terapie byl v skupině s prokalcinoninem 7 dnů (6,0-8,5) a v skupině C-reaktivního proteinu 6 dnů (5,0-7,0). V každé skupině zemřelo 21 pacientů. Z analýzy vychází C-reaktivní protein stejně užitečný k cílené redukci/odnětí ATB terapie ve srovnání s prokalcitoninem.
Rating:16
Suplementace kalcia během sepse zhoršuje orgánové poškození/selhání a zvyšuje mortalitu
Richard D. Collage, Gina M. Howell, Xianghong Zhang et al.
Kalcium má základní roli téměř u všech buněčných procesů. Proto je intracelulární a taky systémová koncetrace kalcia velice těsně regulována. Během sepse dochází k poruše regulačních mechanizmů kalciové homeostázy a suplementace vzniklé hypokalcémie parenterální infuzí kalcia zůstává běžnou klinickou terapií. Autoři přináší prospektivní randomizovanou experimentální animální studii (myš) k posouzení možné zvýšení mortality a orgánové dysfunkce v důsledku suplementace kalcia v sepsi a objasnění role skupiny kalcium/kalmodulin dependentních proteinkináz v daných fyziologických procesech. K potvrzení biologické významnosti daných výsledků autoři připojují observační kohortovou analýzu septických pacientů v intenzivní péči k posouzení asociace mezi suplementaci kalcia a incidenci orgánové dyfunkce a mortality. U septických pacientů bylo podání kalcia asociované se zvýšeným rizikem úmrtí, signifikantním rizikem vzniku renální dysfunkce a redukcí dnů bez potřeby umělé plicní ventilace. Závěrem: Poruchy homeostázy kalcia vzniklé během sepse jsou senzitivní na terapii kalciem. Porucha kalciové signální cesty mediované přes kalmodulin dependentní proteinkinázovou kaskádu vede k zhoršení zánětlivé reakce a vaskulárního leaku, který následně rezultuje k zhoršení orgánové dysfunkce a zvýšení mortality. V klinickém managementu septických pacientů nevede suplementace kalcia k žádanému benefitu a představuje riziko.
Rating:20
Diagnostický a prognostický přínos Presepsinu v managementu sepse na urgentním příjmu: multicentrická prospektivní studie
Marco Ulla, Elisa Pizzolato, Manuela Lucchiari et al.
Sepse, těžká sepse a septický šok jsou časté diagnózy s vysokou potenciální mortalitou vyskytující se na oddělení urgentního příjmu a jejich časná diagnostika je jedním z klíčů k zlepšení přežití. Prokalcitonin (PCT) jako biomarker septických pacientů má limitovanou specificitu a může být elevován taky u jiných příčin SIRS. Solubilní CD14 nebo Presepsin je volný fragment glykoproteinu exprimovaným na monocytech. Aktuální poznatky popisují signifikantní vyšší hladinu presepsinu u septických pacientů. Cílem studie bylo zhodnotit diagnostický a prognostický přínos presepsinu ve srovnání s PCT (prokalcitoninem) u pacientů na urgentním příjmu se SIRS, suspektní sepsí nebo septickým šokem. Z výsledků: presepsin byl užitečným biomarkrem k časné diagnostice infekce u komplexní skupiny pacientů se SIRS, sepsí, těžkou sepsí a septickým šokem na urgentním příjmu. Presepsin (na rozdíl od PCT) vykazoval signifikantní prognostický přínos a jeho iniciální hodnoty korelovali s nemocniční mortalitou septických pacientů.
Critical Care 2013, 17:R168 doi:10.1186/cc12847
Rating:18
Zotavení po TIVA (totální intravenózní anestezii) nebo subarachnoideální anestézii k totální endoprotéze kolenního kloubu
A. Harsten, H. Kehlet a S. Toksvig-Larsen
Studie k posouzení dopadu celkové a subarachnoideální anestezie na pooperační péči a pooperační komfort pacientů podstupujících fast-track totální endoprotetickou operaci kolenního kloubu (TKA). Celkem 120 pacientů bylo randomizovaných do subarachnoideální skupiny - SA skupina (intrethékální bupivakain) nebo do skupiny celkové anestezie (target controlled infusion - TCI propofol + remifentanil) - GA skupina. Primárním cílem studie byla délka hospitalizace (od konce operace až po splnění kritérii propuštění). Sekundárním cílem byla intenzita pooperační bolesti, intraoperační krevní ztráta, délka pobytu na dospávacím pokoji, pooperační nauzea a zvracení, nutnost uretrální katetrizace a spokojenost pacienta. Pacienti v celkové anestezii vykazovali kratší dobu hospitalizace (46 vs 52 hod), nižší incidenci nauzey a zvracení. Během prvních 2 pooperačních hodin vykazovali pacienti ve skupině celkové anestezie vyšší intenzitu bolesti, nicméně v době 6 hodin od operace intenzita bolesti v SA skupině byla signifikantně vyšší ve srovnání s GA skupinou. Pacienti v GA skupině měli nižší spotřebu PCI morfinu a byli schopni rychlejší rehabilitace (chůze). Z výsledků studie vychází celková anestezie příznivěji na pooperační průběh (ve sledovaných parametrech) ve srovnání se subarachnoideální anestezii.
British Journal of Anaesthesia 111 (3): 391–9 (2013)
Rating:17
Sevoflurane na rozdíl od propofolu redukuje zánětlivou reakci v plicní tkáni a zlepšuje oxygenaci na modelu ARDS (acute respiratory distress syndrome)
Carlos Ferrando, Gerardo Aguilar, Laura Piqueras et al.
ARDS je charakterizované aktivací zánětlivé kaskády. Jedinou terapii která prokázatelně redukuje mortalitu je protektivní umělá plicní ventilace, která vyžaduje sedaci pacientů. Sedace v intenzivní péči je obvykle indukována intravenózně, ačkoliv inhalační anestetika se zdají být slibnou alternativou. Autoři přináší prospektivní randomizovanou animální (prase) studii k posouzení efektu sevofluranu a propofolu na zánětlivý proces v plicní tkání v terénu experimentální ARDS. Hladiny cytokinů (IL-1β, IL-6, TNFα) a počet polymorfonukleárů byl nižší v skupině se sevofluranem. Zvířatá v sevofluranové skupině měli taky vyšší hodnoty indexu PaO2/FiO2. Na animální modelu experimentální ARDS vedla sedace sevofluranem k výraznější potlačení plicního zánětlivého procesu ve srovnání se sedací propofolem.
Eur J Anethesiol 2013; 30:455-463
Rating:17
Prevence postpunkčního syndromu u rodiček:systematické review a meta-analýza
C.L.Bradbury, S.I.Singh, S.R.Badder et al.
Postpunkční bolesti hlavy přestavují závažný klinický problém. V review a meta-analýze se autoři změřili na identifikace metod k snížení incidence akcidentální durální punkce (ADP) a terapeutických postupů a metod k redukci následné postunkční bolesti hlavy (PDPH). Bylo identifikováno celkem 40 randomizovaných kontrolovaných studií k tématu. Celkovo bylo identifikovaných 5 metod, které vedli k redukci postpunkční bolesti hlavy: profylaktická epidurální krevní zátka, laterální pozice hrotu epidurální jehly před punkcí, epidurální jehla typu Sprotte, epidurální morfin a cosyntropin. Žádna metoda, nebo postup nevedla k redukci akcidentální durální punkce.
Acta Anaesthesiol Scand 2013; 57:417-430
Rating:17
