Je celková anestezie asociovaná s vyšším rizikem poporodního krvácení? Systematické review a meta-analýza
Heesen M.,Hofmann T., Klohr.S et al.
Poporodní krvácení patří mezi hlavní příčiny mateřské mortality a morbidity. Některá data poukazují na vyšší riziko poporodního krvácení v návaznosti na celkovou anestezii. Autoři přináší systematické review a meta-analýzu k posouzení typu anestezie (celková vs. neuroaxiální) na krevní ztrátu během operace a potřebu transfuzní terapie po císařském řezu. Celkem bylo analyzováno 18 studií (12 330 pacientů). Z výsledků meta-analýzy: u pacientů s neuroaxiální anestezii byla krevní ztráta signifikantně nižší ve srovnání s celkovou anestezii. Po následné analýze bylo zjištěno, že rozdíl mezi krevní ztrátou byl mezi epidurální anestezii a celkovou anestezii (ve prospěch epidurální), nicméně nebyl zjištěn signifikantní rozdíl mezi subarachnoideální a celkovou anestezii. Potřeba transfuzní terapie byla vyšší ve skupině celkové anestezie a v neuroaxiální skupině byla vyšší incidence hypotenze a vyšší celkové množství podaných infuzních roztoků (krystaloidních, koloidních).
Acta Anaesthesiol Scand 2013; 57:1092-1102
Rating:17
Regionální anestezie vede k prevenci vzniku chronické bolesti v pooperačním období:Cochrane systematické review a meta-analýza
M. H. Andreae a D. A. Andreae
Epidurální anestezie a paravertebrální blokáda může vést k prevenci perzistentní pooperační bolesti po thorakotomii a onkochirurgii mammy u 1 z 4-5 pacientů.
British Journal of Anaesthesia 111 (5): 711–20 (2013)
Rating:17
Srovnání ultrazvukem navigované supraklavikulárního a infraklavikulárního přístupu u kanylace subklaviální žíly u dětí: randomizovaná studie
H.-J. Byon, G.-W. Lee, J.-H. Lee et al.
Autoři srovnávali infraklavikulární a supraklavikulární přístup při ultrazvukem navigované kanylace v. subclavia u celkem 98 dětí. Medián délky kanylace byl delší u infraklavikulárního přístupu, četnosti punkcí a incidence malpozice vodiče byla vyšší u infraklavikulárního přístupu. Katetrizace proběhla úspěšně u všech pacientů, incidence pneumothoraxu a arteriální punkce byla nulová.
British Journal of Anaesthesia 111 (5): 788–92 (2013)
Rating:16
Pooperační analgezie u totální endoprotézy kyčelního kloubu: randomizovaná, dvojitě zaslepená studie ke srovnání intrathékálního morfinu a lokální infiltrační analgezie
J. Kuchalik, B. Granath, A. Ljunggren et al.
Pooperační bolest po endoprotéze kyčelního kloubu může vést k zpoždění mobilizace. Studie k srovnání efektu intrathékálního morfinu (ITM) a lokální periartikulární infiltrační analgezie (LIA). Celkem 80 pacientů bylo randomizováno a studie byla dvojitě zaslepená. Pacientům v ITM skupine byl podán morfin intrathekálně v dávce 0,1 mg a pacient, pacientům v LIA skupině byl periartikulárně infiltrován ropivacain 300 mg + ketolorac 30 mg + 0,5 mg adrenalinu (celkový objem 151,5 ml). Za 24 hod byla katetrem podána dávka 22 ml FR (ITM) nebo 150 mg ropivacainu + ketolorac 30 mg + adrenalin 0,1 mg (LIA). Spotřeba morfinu během prvních 24 hod pooperačního období byla bez signifikantní diference. Během následujících 24-48 hod byla spotřeba vyšší v ITM skupině. Nižší skóre bolesti v klidu na lůžku po operaci bylo dokumentováno v ITM skupině, nicméně při stoji a rehabilitaci po 24-48 hodinách bylo skóre bolesti nižší v LIA skupině. Spotřeba paracetamolu, tramadolu, výskyt pruritu, incidence nauzei a zvracení byla nižší v LIA skupině.
Závěrem: Nižší skóre bolesti bylo dokumentováno v časnému pooperačním období v ITM skupině, později analgetické požadavky, intenzita bolesti v průběhu mobilizace a výskyt vedlejších nežádoucích účinků byl nižší v LIA skupině. Lokální periartikulární infiltrační analgezie je ekvivalentní alternativou k intrathékalnímu podání morfinu k pooperační analgezii u pacientů podstupujících endoprotetický výkon kyčelního kloubu.
British Journal of Anaesthesia 111 (5): 793–9 (2013)
Rating:17
Update anestezie u kraniotomie
Federico Bilotta, Carolina Guerra, a Giovanni Rosa
V review autoři popisují aktuální data k posouzení vztahu anestezie a intraoperačních hemodynamických komplikací, časným zotavením z anestezie, pooperační bolesti a pooperační nauzey a zvracení po kraniotomii. Recentní data zdůrazňují potřebu těsného intraoperačního hemodynamického monitoringu včetně agresivní prevence arteriální hypotenze a srdečních arytmií a důsledný tekutinový management. Selekce krátce působících anestetik (remifantanil) na časné zotavení má jenom omezený efekt. Neuroanestezie pro kraniotomii by měla být cílená na dosažení intraoperační ztráty vědomí (výjimka awake kraniotomie), kontrolu bolesti a nekomplikovaný pooperační průběh.
Curr Opin Anesthesiol 2013, 26:517–522
Rating:15
Hyperoxie a mortalita pacientů s CMP: multicentrická kohortová studie
Fred Rincon, Joon Kang, Mitchell Maltenfort et al.
Retrospektivní multicentrická kohortová studie k posouzení vlivu hyperoxie na pacienty CMP na umělé plicní ventilaci v intenzivní péči. Do studie byli zařazeni pacienti s ischemickou CMP, subarachnoideálním krvácením nebo intracerebrálním krvácením. Dle arteriálního astrupu v průbehu prvních 24 hodin od příjmu byli pacienti roděleni do tří skupin: hyperoxie PaO2≥300 mm Hg (39.99 kPa), hypoxie PaO2<60 mm Hg (7.99 kPa) nebo PaO2/Fio2 ratio≤300 a normoxemie (nesplňujíci kritéria hyperoxie nebo hypoxie). Celkem bylo zařazeno 2894 pacientů a primární outcome byla nemocniční mortalita. Mortalita pacientů ve skupině s hyperoxií byla signifikantně vyšší ve srovnání s normoxemii a hypoxemii. Z výsledků analýzy vychází hyperoxie jako nezávislý rizikový faktor nemocničné mortality u ventilovaných pacientů s CMP v intenzivní péči.
Rating:16
Neurologický outcome po hluboké akcidentální hypotermii a 5 hodinové KPR
Yvonnick Boue, Julien Lavolaine, Pierre Bouzat et al.
Kazuistika 57-leté pacientky s těžkou akcidentální hypotermií (16.9°C). Při nalezení byla pacientka v bezvědomí s extrémní bradkyardií (6/min). Během transportu došlo k srdeční zástavě, která nereagovala na defibrilaci a adrenalin. KPR trvala celkem 307 minut až do doby napojení pacientky na veno-arteriální extrakorporální membránovou oxygenaci na oddělení urgentního příjmu. V následném 3-měsičním follow-up pacientka vykazovala dobrý fyzický a mentální stav. Bez známek traumatu nebo asfyxie, hluboká akcidentální hypotermie spojená se srdeční zástavou představuje specifický stav, kde může být dosaženo uspokojivého neurologického outcome navzdory prolongované kardiopulmonální resucitaci.
Rating:18
Intraoseální aplikace lipidové emulze:efektivní alternativa k i.v. podání v urgentních případech
Michael Robert Fettiplace, Richard Ripper, Kinga Lis et al.
Autoři zkoumali teorii, jestli intraoseální aplikace lipidové emulze vede k potlačení bupivacainové toxicity. Celkem 25 potkanů bylo roděleno do 4 skupin: intraoseální FR, i.v. lipidové emulze, intraoseální emulze a bez intervence. Anestezie byla udržována 1,5% isofluranem. Potkanům v intraoseální skupine byl zaveden intraoseální vstup do levého velkého trochanteru (proximální femur). V průběhu 20 vteřin byla každému subjektu intravenózně aplikována dávka 10 mg/kg bupivacainu a následně za 10 vteřin dle jednotlivých skupin podána intraoseálně lipidová emulze (10 ml/kg 180 sec.), i.v. lipidová emulze (10 ml/kg 180 sec.), fyziologický rozotok (10 ml/kg 180 sec.) a poslední kontrolní skupina byla bez intervence. Bylo sledované kontinuální EKG, krevní tlak v aortě a krevní průtok karotickou arterii. Subjekty léčeny intraoseální aplikací lipidové emulze vykazovali signifikantně rychlejší normalizaci sledovaných hemodynamických parametrů ve srovnání se skupinou i.v. FR a kontrolní skupinou, nicméně srovnatelné se skupinou i.v. lipidové emulze. U všech skupin byl zaznamenán perzistentní negativní chronotropní efekt. U potkanů léčených lipidovou emulzí došlo kompenzatorně k zvýšení krevního tlaku.
Rating:17
Perioperační tekutinová terapie hydroxyetylškrobem a želatinou u kardiochirurgických pacientů
Ole Bayer, Daniel Schwarzkopf, Torsten Doenst et al.
Prospektivní observační studie k posouzení klinických důsledků léčby syntetickými koloidy želatinou a tetraškrobem v perioperačním období u kardchiochirurgických pacientů. Celkem bylo zařazeno 6478 pacientů, u kterých byli hemodynamické cíle dosaženy hydroxyetylškrobem, želatinou nebo krystaloidy. RRT (renal replacement therapy) a riziko RRT bylo signifikantně vyšší, když pacienti byli léčeni koloidy ve srovnání s léčbou krystaloidy. Délka terapie vazopresory, interval normalizace sérového laktátu a středního arteriálního tlaku nebyl signifikantně rozdílný mezi skupinami. Během sledovaného období byli na splnění sledovaných hemodynamických cílů potřeba 163 ml/kg hydroxyetylškrobu, 207 ml/kg želatiny a 224 ml/kg krystaloidů. Tekutinová nálož u krystaloidů byla signifikantně vyšší jenom v průběhu prvních 20 hodin. Závěrem: u kardiochirurgických pacientů vede terapie koloidy k zvýšenému riziku RRT a není efektivnější ve srovnání s terapii krystaloidy.
Crit Care Med 2013; 41:2532–2542
Rating:19
Makrolidy a mortality kriticky nemocných pacientů s komunitní pneumonii:systematické review a meta-analýza
Wendy I. Sligl, Leyla Asadi, Dean T. Eurich
Meta-analýza 28 studií k posouzení účinnosti terapie makrolidy u pacientů s komunitní pneumonií. Z analýzy observačních studií o celkovém počtu 9850 pacientů s komunitní pneumonií vedla terapie makrolidy k signifikantní redukci mortality. Výsledky potvrzují aktuální doporučení použítí makrolidů jako léků první linie k terapii komunitní pneumonie u kriticky nemocných pacientů.
Rating:17
Časná terapie IgM intravenózním imunoglobulinem nevede k redukci polyneuropatie nebo myopatie kriticky nemocných se sepsí/SIRS a MOF
Richard Brunner, Walter Rinner, Christine Haberler et al.
Prospektivná randomizovaná dvojitě zaslepená kontrolovaná studie na celkovém vzorku 38 kriticky nemocných pacientů s MOF (multi orgánovém selhání), SIRS (systémovou zánětlivou reakcí)/sepsí a časnými známkami polyneuropatie a myopatie kriticky nemocných. Pacienti byli randomizovaní do intervenční skupiny s IgM intravenózním imunoglobulinem. Závažnost polyneuropatie a myopatie kriticky nemocných byla hodnocena dle skórovacího systému založeném na elektrofyziologické stimulaci n. medianus, n. ulnaris a n. tibialis a histologické evaluace svalových biopsí. Časná terapie intravenózním imunoglobulinem nevedla k redukci polyneuropatie a myopatie kriticky nemocných s MOF a SIRS/sepsí.
Critical Care 2013, 17:R213 doi:10.1186/cc13028
Rating:15
Riziko vzniku sepse po AKI (akutním renálním selhání): kohortová studie
Tai-Shuan Lai, Cheng-Yi Wang, Sung-Ching Pan et al.
Kohortová studie u 2983 pacientů s AKI a nutnosti dialýzy. Z analýzy: AKI je nezávislý rizikový faktor vzniku těžké sepse. Pacienti po překonaném AKI mají dlouhodobě vyšší riziko vzniku těžké sepse.
Critical Care 2013, 17:R231 doi:10.1186/cc13054
Rating:16
