Dva páry rukavic: randomizovaná studie ke zhodnocení jednoduché strategie vedoucí k redukci kontaminace na operačním sále
David J. Birnbach, Lisa F. Rosen, Maureen Fitzpatrick et al.
Srovnání kontaminace prostředí operačního sálu při standartní intubaci v rukavicích a při intubaci ve dvojích rukavicích, přičemž vrchní pár se odstraní okamžitě po ukončení intubace. Studie na modelech demonstruje, že kontaminovaných míst je 4,1 - násobně více, pokud jsou požívány jenom jedny rukavice. Mezi nejčastěji kontaminovanými místy se vyskytují: anestetický stolek, zásobní vak a odsávání. Autoři navrhují mimo jiné provedení další studie k posouzení nejvhodnějšího způsobu odkládání laryngoskopické lžíce a rukojeti po provedení intubace.
Anesthesia and analgesia, 2014, XX: 1 - 5
Rating:16
Dysfunkce trombocytů měřená metodou POCT je nezávislým prediktorem velké krevní ztráty v kardiochirurgii
David Orlov, Stuart A. McCluskey, Rita Selby et al.
Dysfunkce trombocytů je významným faktorem krvácení, přesto není rutinně měřená. Ze skupiny pacientů podstupujících výkon s nutností kardiopulmonálního bypassu byla definována skupina s největšími krevními ztrátami a byl studován vztah mezi velikostí krevní ztráty a funkcí trombocytů. Funkce trombocytů byla studována POCT metodou před a během kardiopulmonálního bypassu (když teplota dosáhla 36°C) a ihned po podání protaminu. Z výsledků studie plyne, že dysfunkce trombocytů po zahřátí na 36°C a po podání protaminu je nezávislým prediktorem velké krevní ztráty. K využití tohoto poznatku k optimalizaci hemoterapie jsou zapotřebí další studie. Limitací této studie je několik. Jde o unicentrickou studii na poměrně malém souboru pacientů, nebyly měřeny hladiny jednotlivých koagulačních faktorů ani zohledňován jejich vliv na hemostázu a nelehká byla i kvantifikace krevní ztráty.
Anesthesia and analgesia, 2014, February: 257 - 263
Rating:17
Úspěšnost intubace u traumatizovaných pacientů v přednemocniční péči: observační retrospektivní studie
D. Lockey, K. Crewdson, A.Weaver a G. Davies
Efektivní airway management je prioritním cílem v časném managementu traumatu. Cílem retrospektivní studie bylo zhodnotit úspěšnost tracheální intubace v přednemocniční péči. Autoři srovnávali výskyt obtížné a neúspěšné intubace, nutnost emergentní koniotomie.
Z celkového počtu zařazených pacientů 28939 vyžadovalo rozšířený airway management 7256 (25,1%). Okamžitý chirurgický vstup do DC (bez pokusu o laryngoskopii) byl proveden u 46 pacientů (0,6%). Tracheální intubace byla úspěšná u 7158 (99,3%) pacientů. Rescue techniky bylo nutno použít u celkem 42 pacientů, z toho u 7 byli DC úspěšně zajištené supraglotickými pomůckami a 2 pacienti vyžadovali po zavedení supraglotických pomůcek chirurgický vstup do DC. Lékaři bez anesteziologické specializace intubovali celkem 4394 pacientů s 0,9% selháním techniky ve srovnání s anesteziology 2587 intubací a 0,4% selháním. Všechny rescue postupy byli úspěšné.
British Journal of Anaesthesia 113 (2): 220–5 (2014)
Rating:15
Lokální anestetika v regionální anestezii
Hillenn Cruz Eng, Shayanti Meela Ghosh a Ki Jinn Chin
Volba lokálního anestetika (LA) v regionální anestezii závisí od požadovaného nástupu účinku, intenzitě a délce blokády a zároveň taky na výskytu nežádoucích účinků. Review se věnuje ambulantní subarachnoideální anestezii s přihlédnutím na objem , koncentraci a množství LA . Subarachnoideální anestezie při aplikaci 2-chlorprokainu nabízí rychlý nástup a rychlé odeznění , mepivacain a lidocain je možno použít k delším výkonům. Studie věnující se dávkování LA u periférních nervových blokád poukazují na to, že hlavní determinantou nástupu účinku a délky blokády je množství LA a ne objem nebo koncentrace. V dnešní ambulantní subarachnoideální anestezii existují alternativy k běžně používanému bupivacainu, nicméně je potřeba potvrdit jejich superioritu v otázce bezpečnosti a zlepšení outcome, obzvláště pro 2-chlorprokain. Trend minimalizace dávek LA při ultrazvukem navigovaných blokádách vede k zvýšení bezpečnosti, ale vzrůstá riziko redukce nástupu a délky blokády.
Curr Opin Anesthesiol 2014, 27:382–387
Rating:15
Systémový lidokain
Peter Brinkrolf a Klaus Hahnenkamp
Review článek popisující aktuální dostupné data věnující se systémovému podání lidokainu v perioperačním období. Několik recentních randomizovaných studií popisovalo nižší hodnoty pooperační bolesti a nižší spotřebu opiátů u pacientů v lidokainové skupině ve srovnání s placebem (fyziologický rozotok). Existují konfliktní data ve vztahu systémový lidokain a pooperační GIT motilita a délka hospitalizace. Aktuálně není k dispozici studie srovnávající systémový lidokain a epidurální anestezii.
Ačkoliv více studíí popisuje pozitivní efekt na pooperační bolesti, motilitu GIT a délku hospitalizace při systémové aplikaci lidokainu, jedná se o studie s malým vzorkem pacientů a data nutno potvrdit v rozsáhlé randomizované studii.
Curr Opin Anesthesiol 2014, 27:420–425
Rating:15
Nové perorální antikaogulanciá: indikace, monitoring a léčba akutního krvácení
C. Fenger-Eriksen, A.-M. Münster a E. L. Grove
Nové perorální antikoagulanciá jako přímý inhibitor trombinu Dabigatran (Pradaxa®) a inhibitory faktoru Xa rivaroxaban (Xarelto®) a apixaban (Eliquis®) jsou aktuálně dostupné k profylaxi a léčbě trombembolické nemoci. Jsou alternativou warfarinu a poskytují stejný nebo dokonce lepší klinický outcome s redukci rutinného monitoringu léčby. Metody k měření účinné koncentrace léčiva jsou dostupné, nicméně korelace mezi plasmatickou koncentraci léčiva a rizikem krvácení není přesně stanovena. Standartní testování jako protrombinový čas (PT, INR) a aktivovaný parciální tromboplastinový čas (aPTT) nejsou dostatečně senzitivní k detekci inhibice trombinu nebo faktoru Xa, proto vzniká problém pří léčbě krvácení nebo nutnosti akutní chirurgické intervence u pacientů medikujících tyto léky. Aktuálně nejsou k dispozici antidota k reverzi účinků nových perorálních antikoagulancií, ačkoliv preklinické data poukazují na vyšší efektivitu protrombinového komplexu (PCC) ve srovnání s transfuzí plasmy.
Acta Anaesthesiol Scand 2014; 58: 651–659
Rating:17
Komplikace epidurální anestezie
X.-H. KANG, F.-P. BAO, X.-X. XIONG et al.
Prospektivní studie na vzorku 5083 chirurgických pacientů k identifikaci komplikaci po epidurální anestezii. Autoři sledovali demografické data, průběh epidurální punkce a výskyt komplikaci u pacientů s kontinuální epidurální blokádou.
Komplikace se vyskytli u 1,36% (69) pacientů: epidurální hematom byl diagnostikován u 1 pacienta (0,02%), pooperační neurologický deficit u 57 pacientů (1,12%) , postpunkční syndrom u 7 pacientů (0,14%) a toxická reakce na lokální anestetika se vyskytla u 4 pacientů (0,08%). Jenom u jednoho pacienta byla komplikace perzistující: unilaterální parestezie dolní končetiny. Identifikované rizikové faktory pro vznik neurologického deficity byli: ASA II-III , punkce v bederní oblasti, ortopedická nebo urologická operace, mnohočetná punkce, parestezie během inzerce, předchozí neuroaxiální anestezie a pacientem kontrolovaná epidurální anestezie.
Závěrem: závažné komplikace epidurální anestezie jsou nonfrekventní: permanentní deficit byl diagnostikován jenom u jednoho pacienta a epidurální hematom se vyskytnul taky jenom u jednoho pacienta. Pooperační neurologické komplikace jsou častější, nicméně většina odezní spontanně během 3 měsícu bez terapeutické intervence.
Acta Anaesthesiol Scand 2014; 58: 858–866
Rating:18
Co je nového v managamentu kraniotraumatu v intenzivní péči?
Dhuleep S. Wijayatilake a Stephen J. Shepherd
Role monitoringu a managementu intrakraniálního tlaku (ICP) zůstává základním pilířem managementu kraniotraumatu v intenzivní péči v kombinaci s klinickým vyšetřením a zobrazovacími metodami. Autoři přináší review aktuálních doporučení a poznatků k terapii TBI (traumatic brain injury) v intenzivní péči.
Curr Opin Anesthesiol 2014, 27:000–000
Rating:16
Empirická antibiotická terapie v první hodině vede k redukci mortality u pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku
Ricard Ferrer, Ignacio Martin-Loeches, Gary Phillips et al.
Retrospektivní analýza 28510 pacientů v těžké sepsi a v septickém šoku. Z celkového počtu bylo do studie zařazeno 17990 pacientů s diagnostikovanou sepsí a následně podanou ATB terapii. Celková nemocniční mortalita byla 29,7%. Z analýzy: zpoždení 1. dávky ATB terapie vedlo k signifikantnímu vzestupu mortality, byl identifikován lineární nárůst mortality s každou další hodinou zpoždění ATB terapie.
Crit Care Med 2014; 42:1749–1755
Rating:16
Dlouhodobá (10-letá) mortalita mladých pacientů s epizodou těžké sepse/ septického šoku je vyšší ve srovnání s populací non-septických kriticky nemocných a běžnou populací
Adam Linder, Daphne Guh, John H. Boyd et al.
Prospektivní kohortová studie na vzorku 2289 pacientů k srovnání mortality pacientů bez přidružených komorbidit s epizodou těžké sepse/septického šoku v anamnéze, non-septických kriticky nemocných a běžnou populací.Pacienti s epizodou těžké sepse měli vyšší sledovanou mortalitu v době 1-10 let, jejich mortalita byla signifikantně vyšší ve srovnání s běžnou populací. Mortalita pacientů po septické epizodě v době 1-10 let byla 30,5% ve srovnání s mortalitou nonseptických kriticky nemocných (22,1%) a kardiochirurgických pacientů (15,9%).
Rating:15
Cholesterol k predikci mortality nemocných s infekčním onemocněním
Katharina Biller, Peter Fae, Reinhard Germann et al.
Autoři sledovali sérové hodnoty prokalcitoninu (PCT), C-reaktivního proteinu (CRP) a cholesterolu. Přítomnost infekce byla definována dle kritérii CDC (Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci). Byla sledovaná nemocniční mortalita, komorbidity a závažnost sepse. U nepřeživších pacientů byla hodnota cholesterolu signifikantně nižší ve srovnání s přeživšími pacienty (69mg/dl vs. 96mg/dl). Nebyl identifikován žádný signifikantní rozdíl mezi hodnotama PCT a CRP u přeživších a nepřeživších pacientů- V kohortě pacientů s hladinou cholesterolu 50mg/dl a nižší byla mortalita 82% ve srovnání s kohortou pacientů s hladinou cholesterolu 100mg/dl a vyšší kde byla mortalita 21%. V kontrolní skupině bez přítomnosti infekce nebyl detekován žádny statický rozdíl mezi hodnotama cholesterolu, PCT a CRP u přeživších a nepřeživších. Nízká hodnota cholesterolu u pacientů s infekčním onemocněním má prognostickou hodnotu a může identifikovat rizikové pacienty již při příjmu.
SHOCK, Vol. 42, No. 2, pp. 129Y132, 2014
Rating:18
Srovnání odlišních diagnostických kritérií k diagnostice AKI (akutní renálního selhání) u kriticky nemocných
Xuying Luo1, Li Jiang, Bin Du et al.
Recentně KDIGO (Kidney Disease: Improving Global Outcomes) schválilo novou definici a klasifikace AKI na podkladě RIFLE (Risk, Injury, Failure, Loss of kidney function a End-stage renal failure) a AKIN (Acute Kidney Injury network) kritérií nicméně srovnání tyhle tří klasifikací (KDIGO, AKIN, RIFLE) u kriticky nemocných chybí. Autoři prospektivně analyzovali 3107 pacientů přijatých do intenzivní péče při použití všech tří klasifikačních systémů. Incidence AKI dle RIFLE, AKIN a KDIGO byla 46,9%, 38,4% a 51%. Ve srovnání s pacienty bez AKI, nemocniční mortalita byla signifikantně vyšší u pacientů s AKI, dle RIFLE (27,8% vs. 7%), dle AKIN (32,2% versus 7,1%) a dle KDIGO (27,4% vs. 5,6%).
Závěrem: vyšší incidence AKI byla diagnostikována při aplikaci KDIGO kritérií. Pacienti s diagnózou AKI měli signifikantně vyšší nemocničnou mortalitu ve srovnání s pacienty bez AKI nezávisle od diagnostických kritérií. Ve srovnání s RIFLE, KDIGO lépe predikovalo nemocniční mortalitu.
Rating:16
