O kouzelném paneláku (vánoční pohádka)

Byl jednou jeden Jeník a taky jedna Maruška, takže dohromady byli jednou dva, a ti dva bydleli v paneláku na sídlišti v Brně s výhledem na dálnici a poslouchali rodiče. Poslouchat rodiče se musí a má, protože toho víc zažili, víc toho vědí a mají jenom jedny nervy. „Musíte nás poslouchat!“ rozčiloval se často tatínek s maminkou, když Jeník s Maruškou neposlouchali. No jo, ale někdy se zase poslouchat rodiče nesmí a nemá, to když mluví spolu, aby to děti neslyšely. To by děti poslouchat rodiče neměly. Jenže děti jsou zvědavé a vždycky, když rodiče ztiší hlas, všeho nechají, napnou uši a poslouchají rodiče. A všechno slyší. To je známá věc. To se pak zase rodiče rozčilují: „Neposlouchejte nás!“

Tak! Kdo se v tom pak má vyznat! No tak Jeník s Maruškou rodiče poslouchali pro jistotu pořád. Hlavně když si v kuchyni něco špitali. 

Jednoho dne, bylo těsně před Vánocemi, venku padal sníh, a Jeník a Maruška zase pěkně poslouchali rodiče. A zjistili při tom velké tajemství. Totiž, že s nimi bydlí v jednom domě, o kterém si doteď mysleli, že je to jen obyčejný panelák, zkrátka, že v tom domě s nimi bydlí ježibaba. Poznali to podle toho, že slyšeli, jak tatínek šeptá v kuchyni mamince:

„Ta ježibaba z přízemí mě dneska pěkně dostala. Pozdravil jsem ji před barákem, když odhazovala sníh. A ona mi hned do ruky vrazila lopatu!“

„Ta tě teda pěkně vypekla!“ zasmála se maminka.

Jeník a Maruška se na sebe podívali. Ježibaba u nás v domě! A vrazila tatínkovi do ruky lopatu? Jestlipak si tatínek s ježibabou poradil a řekl jí, aby mu to nejdřív ukázala? Ale asi ne, protože ho přece pěkně vypekla. Ale asi tatínek stačil z té pece nějak vyskočit, protože Jeníkovi ani Marušce nepřipadl moc opečený, i když je fakt, že přišel domů hodně červený a zpocený. Ale hlavně, říkali si Jeník s Maruškou, kde se u nás v domě vzala ježibaba? Vždyť v přízemí bydlí jen paní Kudláčková, naše domovnice. Že by ta ježibaba bydlela u ní?

Celý den jim to vrtalo v hlavě.

A tak večer, protože to byly hodné děti, zase poslouchaly rodiče.

A dozvěděly se opravdu něco neuvěřitelného. Že kromě ježibaby v domě bydlí i další pohádkové bytosti! Slyšeli totiž, jak se maminka v kuchyni naklonila k tatínkovi a říká:

„Dneska mě na schodech odchytil ten vševěd z třetího.“

„Počkej, kdo?“ zeptal se nechápavě tatínek.

„No ten plešatej dědek. Jak má na hlavě dohromady tři vlasy a ještě si to češe významně za ucho.“

„Jo tenhle, ten je fakt kouzelnej,“ zasmál se tatínek.

Jeník s Maruškou se na sebe podívali. Takže nejen ježibaba, ale i kouzelný Děd Vševěd bydlí u nich v paneláku, a proto rodiče tak šeptají. Jenže než Jeník s Maruškou vůbec mohli začít přemýšlet o tom, jak je to možné, dozvěděli se to největší tajemství. V jejich paneláku žije i drak! Protože najednou zaslechli maminku, jak říká:

„A viděls toho Horáčka dneska, ten měl zase draka, co?“

Jeník a Maruška vyvalili oči.

Pan Horáček bydlel úplně nahoře a byl pořád veselý, a občas když jel výtahem, tak měl v náručí tolik flašek od piva, že mu musel Jeník pomoct zmáčknout sedmičku, která jede až úplně nahoru. Tak pan Horáček má doma draka! Proto bydlí až úplně nahoře, aby ho mohl nechat prolítnout a nikdo si toho nevšimnul. To je teda chytrý! A proto pan Horáček vypadá tak unavený, když ho potkají přes den, s drakem se asi v noci moc nevyspí. A taky asi proto se občas v noci ozývají od pana Horáčka z bytu opravdu divné zvuky.

Jeník a Maruška nechápali, jak to, že si nikdy nevšimli, že u nich v paneláku bydlí tolik pohádkových bytostí. A rozhodli se, že tomu přijdou na kloub.
„Víš co?“ řekla Maruška. „Jsou přece Vánoce. Tak půjdeme za všema v paneláku a popřejeme jim veselé Vánoce. No a při té příležitosti omrkneme, jak je to s těma pohádkovýma bytostma!“ navrhla.

Jeníkovi to přišlo jako dokonalý nápad. A tak zatímco se rodiče dívali v televizi na nějakou pohádku, vykradli se potichu z bytu ven.

Nejdřív se rozhodli, že zjistí, jak je to s tou ježibabou. A sjeli dolů do přízemí za paní Kudláčkovou a zazvonili na ní.

Když jim otevřela, popřáli ji veselé Vánoce.

„Pojďte dál, zrovna peču perníčky,“ řekla paní Kudláčková.

Jeník a Maruška se jmenovali Jeník a Maruška, takže si víc než jiné děti dávali pozor na to, když je někdo lákal na perníček, ale ono to tak krásně vonělo a navíc chtěli vědět, jestli u paní Kudláčkové fakt žije ta ježibaba. Takže šli dál. A zjistili, že tam žádná ježibaba nebydlí, že tam bydlí jen paní Kudláčková a peče ty nejvoňavější perníčky a dokonce má v kuchyni udělanou z těch perníčků i takovou malou perníkovou chaloupku.

„A kde máte ježibabu?“ nevydržel to Jeník. A paní Kudláčková se usmála a řekla: „No vidíš, to je dobrej nápad. Hned jednu upeču. A udělala těsto, vyřízla z něj velkou ježibabu a dala ji upéct do trouby. A taky rovnou upekla i Jeníčka a Marušku. Ale ne ty dva, co ji přišli popřát veselé Vánoce, ty by se ji do trouby ani nevešli, ale dva perníčky, které vypadaly úplně přesně jako Jeník a Maruška, které si pak Jeník a Maruška mohli vzít s sebou, když od paní Kudláčkové odcházeli.

Pak zase vyjeli výtahem do třetího, aby zjistili, jak je to s tím Dědem Vševědem. Tam totiž bydlel jen pan Klégr. A tak na něj zazvonili, a když otevřel, popřáli mu veselé Vánoce. A pan Klégr měl radost a pozval je dál. Jeník a Maruška hned viděli, že tam s ním nikdo jiný nebydlí a bylo jim divné, kam se poděl Děd Vševěd. I když pan Klégr toho taky hodně moc věděl. Vždycky, když se ho na něco zeptali, tak to věděl. A ani se nemusel dívat na internet jako tatínek, protože to prostě všechno věděl z hlavy, na které neměl moc vlasů.

Ale fakt hrozně moc toho věděl. A byla s ním i legrace, protože když se Jeník zeptal, jestli má na hlavě jen tři vlasy, tak se zasmál a řekl, že to nikdy nepočítal, a tak to zkusili společně spočítat a bylo těch vlasů přes dvě stě. Což sice není moc, protože, jak říkal pan Klégr lidi mají na hlavě třeba i sto tisíc vlasů, ale víc než tři to teda je určitě. A jak ty vlasy počítali, zůstal jim jeden vlas pana Klégra v ruce a tak si ho mohli odnést domů na památku.

No a pak Jeník a Mařenka sebrali všechnu odvahu a nastoupili do výtahu. Zmáčkli sedmičku a vyjeli až úplně nahoru, aby zjistili, jak je to s tím drakem. Zazvonili na pana Horáčka a ten jim otevřel, a když mu popřáli veselé Vánoce, tak se zachechtal a pozval je dál, protože měl radost, že mu někdo přišel popřát veselé Vánoce, i když Jeníkovi a Marušce se zdálo, že už je veselé má. A hned, že jim něco ukáže, co ještě neviděli. Tak si mysleli, že to bude ten drak a tak se trochu báli, ale bylo to mnohem lepší! Pan Horáček doma žádného draka neměl, ale měl doma obrovské varhany, které sám po večerech vyráběl z prázdných pivních flašek.  Pan Horáček říkal, že to už brzy budou ty největší varhany z pivních flašek na světě a že to už přihlásil do knihy rekordů a že v té knize rekordů bude napsané jeho jméno i adresa paneláku, ve kterém bydleli i Jeník a Maruška. Proto potřebuje spoustu prázdných láhví, které musí předtím nejdřív vypít a je z toho občas přes den unavený. A na ty varhany z prázdných pivních flašek jim taky hnedka zahrál. Hrál vánoční koledy, třeba Pásli ovce valaši nebo Půjdem spolu do Betléma a taky jim zahrál pár písníček, co mají rádi dospělí, třeba Lady Karneval, Lambádu a taky státní hymnu, což jsou známé písničky. To byla legrace, i Jeník s Maruškou si na ty varhany zahráli. Jeník slíbil, že bude nosit prázdné flašky od piva, co si tatínek schovává v komoře a že jich tam má taky dost.

Když se vrátili domů, rodiče pořád koukali v obýváku na televizi na nějakou pohádku. Jeník a Maruška si sedli v kuchyni a povídali si o tom, co všechno právě zažili. Prohlíželi si vlas pana Klégra, který byl opravdu velmi dlouhý, a přikusovali k tomu Jeníka a Mařenku, ty perníčky od paní Kudláčkové, a taky si slibovali, že nesmí zapomenout panu Horáčkovi donést ty tatínkovi prázdné flašky od piva na ty jeho rekordní varhany. Ale i když mluvili hodně nahlas, vůbec ne potichu, a taky jeden přes druhého, rodiče je stejně neposlouchali. Rodiče totiž poslouchat děti nemusí. A tak rodiče svoje děti moc neposlouchají. Je to škoda, protože by se jinak dozvěděli, že v jejich domě nežijí žádné pohádkové bytosti, ale samí velmi zajímaví lidé.


24. 12. 2016 ... krásné Vánoce na AKUTNĚ.CZ ...
vánoční pohádka
Zpět