Evidence-based doporučení jsou potřebné k terapii krvácení u traumatizovného pacienta a vedou zlepšení outcome. Autoři přináší nové rozsáhlé evropské guideline.
Podání B-blokátorů je doporučeno u všech pacientů se STEMI infarktem, nicméně v doporučeních není zohledněn časový faktor. Prospektivní observační studie k srovnání efektu časné (30min od prvního EKG) a pozdní (24hod od elevace ST na EKG) terapie B-blokátory (bisoprolol) a efekt na celkovou mortalitu.Z celkového počtu 664 pacientů, 343 (52%) bylo v skupině s časnou terapii a 321 (48%) ve skupině s pozdní terapii B-blokátory.Výsledek analýzy: časné podání B-blokátorů je nezávislý protektivní faktor celkové mortality.
Těžká sepse je asociovaná s vysokou mortalitou a morbiditou a klade vysoké nároky na zdravotní péči. Z celkového počtu 439 pacientů, 3,5 roční mortalita byla 58% a 5-letá mortalita byla 61%. Většina pacientů (80%) byla spokojena s aktuální kvalitou života a všichni pacienti by byli v případě kritického stavu spokojeni s hospitalizaci na stejné jednotce intenzivní péče. Pacienti s těžkou sepsí mají vysokou následnou mortalitu. Jejich kvalita života je ve srovnání se zdravou populací signifikantně nižší. Mortalita a kvalita života po těžké sepsi v 5 letém období po septické atace je srovnatelná s mortalitou a kvalitou života po jiných kritických stavech.
Výsledky posledních studií naznačují potenciál terapie probiotiky u kriticky nemocných pacientů k redukci výskytu nozokomiálních infekcí a zlepšení klinického outcome. Autoři sledovali efekt Lactobacillus rhamnosus GG (LGG) a Bifidobacterium longum (BL) na mortalitu, bakteriální translokaci, intestinální epiteliální homeostázu a zánětlivou odpověď na experimentálním animálním septickém modelu (septická peritonitis u myši). Probiotika signifikantně redukovala mortalitu (92 vs 50-57%). Taky bakteriémie byla signifikantně redukována u septických myší léčených probiotiky. Probiotika dále vedla k redukci apoptózy, redukci systémové a lokální exprese proinflamatórních cytokinů. Data poukazují, že pozorovaný benefit probiotik je částečně spůsoben cestou protein kinázy B a down-regulace toll-like receptorů 2/toll-like receptor 4 v tlustém střevě. Z výsledků plyne, že podání probiotik na začátku sepse může vést k zlepšení přežití.
Dopad typu anestezie na perioperační outcome zůstává nejasný. Autoři v rozsáhlé studii na vzorku 382 236 pacientů v průběhu let 2006-2010 testovali hypotézu možného benefitu neuroaxiální blokády nebo její kombinaci s celkovou anestezii oproti celkové anestezii samotné u ortopedických pacientů podstupujících artroplastiku kolenního nebo kyčelního kloubu. Z celkového počtu byla celková anestezie provedena u 74,8% pacientů, neuroaxiální u 11% a kombinace celkové a neuroaxiální u 14,2%. Věk a komorbidity byly srovnatelné u skupin s odlišným typem anestezie. U pacientů s neuroaxiální blokádou byla 30-denní mortalita signifikantně nižší, zároveň byla nižší incidence prolongovaná hospitalizace a nižší byl také výskyt komplikací během hospitalizace. Dle výsledků analýzy byla neuroaxiální anestezie asociovaná s nejpříznivějším rizikovým profilem.
Bylo identifikováno více rizikových faktorů pro vznik perioperační cévní mozkové příhody (CMP), nicméně role β- blokátorů a obzvláště metoprololu zůstává nejasná. V retrospektivní studii autoři testovali 57 218 pacientů v 30-denním intervalu po nekardiochirurgické operaci na přítomnost radiologických známek perioperační CMP. Incidence perioperační CMP byla 0,09% (55 pacientů). Předoperační podání metoprololu bylo asociované s 4,2 - násobním zvýšením výskytu perioperačního CMP. Intraoperační podání metoprololu vedlo k 3,3- násobnému zvýšení výskytu CMP. Žádné zvýšené riziko nebylo asociované s intraoperačním podáním esmololu a labetalolu. Z výsledků rutinné predoperační terapie metoprololem (neplatí pro atenolol) je asociovaná se zvýšeným rizikem CMP po nekardiochirurgické operaci. Intraoperační terapie metoprololem, na rozdíl od esmololu a labetalolu je asociovaná se zvýšeným rizikem perioperační CMP. K dosažení perioperační β-blokády by měly být použité jiné léky jako metoprolol.
Post hoc subanalýza studie POISE k zhodnocení vlivu anestezie s použitím oxidu dusného na třicetidenní kardiovaskulární mortalitu, nefatální infarkt myokardu, srdeční zástavu, cévní mozkovou příhodu a klinicky významnou hypotenzi. Nebyl nalezen vztah mezi užitím oxidu dusného a incidencí těchto ischemických příhod. Limitací subanalýzy je skutečnost, že studie POISE nebyla primárně dizajnovaná ke zhodnocení vlivu N2O na výše uvedené komplikace.
Existuje jenom málo infomací o mateřské hemodynamice během císařského řezu. Kontrakce dělohy může vést k zvýšení srdečního výdaje. Oxytocin je lékem první volby k terapii děložní atonie i když jeho déleúčinkující analog carbetocin má srovnatelné účinky. Autoři v randomizované, dvojitě zaslepené placebem kontrolované studii sledovali hemodynamické změny a změny děložního tonu, nežádoucí účinky a krevní ztráty během císařského řezu (v subarachnoideální anestezii) po podání 5U oxytocinu, 100 μg carbetocinu a placeba. Střední pokles systolického tlaku po podání oxytocinu byl o 28mmHg a 26mmHg po carbetocinu. K největšímu poklesu došlo po 80s (oxytocin) vs. 63s (carbetocin). K zvýšení srdeční frekvence a zvýšení srdečního výdeje došlo u všech 3 skupin (oxytocin, carbetocin, placebo). K zvýšení tepového objemu došlo po podání oxytocinu a carbetocinu ale ne v skupině s placebem. Hemodynamický účinek 5U oxytocinu a 100 μg carbetocinu jsou srovnatelné. Chybějící vzestup tepového objemu ve skupině s placebem podpořuje teorii, že děložní kontrakce spůsobuje autotransfuzi děložní krve a vede k zvýšení preloadu.
Pacienti v sepsi běžně vykazují nízkou sérovou hladinu selénu. Několik randomizovaných studií testovalo efektivitu suplementace selénu a její vliv na mortalitu pacientů v těžké sepsi. Celkem 9 studií (792 pacientů) bylo zahrnuto do meta-analýzy. Pacienti v intervenční skupine (suplementace selénu) dosáhli redukci mortality ve srovnání s kontrolní skupinou (placebem). Mezi skupinama nebyl rozdíl v délke hospitalizace ani ve výskytu nozokomiální pneumonie. Z výsledků plyne, že suplementace selénu v dávkach vyšších jak denní doporučená dávka, může vést k redukci mortality pacientů v sepsi.
Bolusové podání lipidové emulse vede k reverzi farmakotoxicity lokálních anestetik a jiných lipofilních látek. Mechanizmus účinku lipidové emulze není plně objasněn. Autoři testovali hypotézu, že lipidová emulze má přímý iontropní efekt na myokard. Ve studii na animálním modelu kontinuálně sledovali arteriální krevní tlak a průtok aortou. Podání lipidové emulze vedlo k výrazně většímu vzestupu arteriálního krevního tlaku a průtoku aortou ve srovnání s infuzí fyziologického roztoku. Na izolovanén animálním srdci byl sledován pozitivní inotropní efekt a zvýšení spotřeby kyslíku v závislosti od dávky podané lipidové emulze.
Přehledné review o syndromu - postpunkční bolesti hlavy, rizikových faktorech, managementu a terapii.
Tekutinová terapie je komplexní léčbou kde je nedostatečná resuscitace, tak nadměrná resuscitace a akumulace tekutin jsou asociované s negativním outcome. Časná cílená terapie (early goal-directed therapy) s následným konzervativním tekutinovým managementem (prevence akumulace tekutiny) vede k zlepšenému přežití pacientů v těžké sepsi. Role koloidů v resuscitaci septických pacientů se věnovalo více recentních studií. Cílem review je přiblížit indikace a doporučení tekutinové terapie ve světle posledních poznatků a diskutovat použití škrobů k tekutinové terapii a resuscitaci.
Klíčovou složkou terapie je iniciální resuscitace a stabilizace pacientů v sepsi tekutinovou terapii, vazopresory, ionotropní podporou a adekvátní antibiotickou léčbou. Ve světle posledních randomizovaných studií, koloidné roztoky na bazi škrobu by neměli být používané u pacientů v sepsi, vzhledem na chybějící důkazy o jejich benefitech a negativních účincích na ledvinné funkce, hemostázu a mortalitu (v jedné studii). V současné době probíhají studie testující efektivitu a bezpečnost terapie albuminem a transfuze erytrocytů u pacientů v sepsi. Noradrenalin je první volbou k vazopresorické podpoře, protože narůstají zdokumentované negativní účinky dopaminu. Je doporučená časná antibiotická terapie a etomidat by neměl být podán u pacientů v sepsi.
Chybí dostatek důkazů na posouzení vztahu obezity a rizika úmrtí u kriticky nemocných v septickém šoku. Autoři přináší retrospektivní studii na 2882 pacientech k posouzení vztahu obezity a mortality obézních pacientů v septickém šoku. Obézní pacienti v intenzivní péči byli náchylnější na vznik kožních infekcí a infekcí měkkých tkání, nicméně byly méně náchylní na plicní infekci (pneumonii). Podané množství krystaloidů a koloidů během prvním 6 hodin iniciální resucitace byla na jednotku hmotnosti výrazně nižší u obézních a extrémně obézních ve srovnání s pacienty s normální hmotností. Z analýzy plyne, že obézní pacienti mají nižší nemocniční mortalitu ve srovnání s pacienty v ideálním hmotnostním rozmezí. Závěr: tzv. paradox obezity dokumentovaný i v jiných studiích byl taky pozorován u pacientů v septickém šoku. Může být spůsoben jednak charakteristikama pacienta nicméně taky variabilní tekutinovou a antibiotickou léčbou u obézních a pacientů s optimální/suboptimální hmotností.
Výšší compliance s doporučením Surviving Sepsis Campaign (SSC) je asociovaná s redukcí mortality. Autoři zkoumali rozdíly s compliance se SSC během dne a noci. Do prospektivní kohortové studie byli zařazeni všichni pacienti (300 pacientů) s komunitní sepsí přijati do intenzivní péče. Compliance noc versus den: měření sérového laktátu 57% vs 49%, odebrání hemokultur 59% vs. 37%, antibiotická terapie během prvních 3 hodin od příjmu 33% vs. 18%, centrální venźní tlak > 8 mmHg 45% vs. 29% a centrální venózní saturace (SvcO2) > 70%, 7% vs. 2%. Tekutinová resuscitace u hypotenze byla aplikována rovnako u obou skupin a vazopresorická podpora u pacientů nereagujících na tekutiny byla aplikována 100% vs. 99% (noc versus den). Složení sesterského týmu bylo stejné přes den i v noci, doktorský tým byl redukován přes noc. Počet pacientů přijatých přes noc byl nižší a nemocniční mortalita pacientů v noci byla 34% přes den 40%. Compliance s doporučením SSC byla silnější v nočním provozu.
Efektivní dávka k dosažení anestezie byla 9 mg s konstantním přídavkem 5 μg sufentanilu. Větší dávky vedly k větší incidenci hypotenze, menší dávky byly spojeny s větší incidencí nedostatečné anestezie. Hypobarické anestetikum umožňuje anestezovat jen postiženou stranu a omezit tak vazodilataci. Na rozdíl od užití hyperbarického roztoku polohujeme pacienta na nepostiženou končetinu, což je méně bolestivé.
Transversus abdominis plane (TAP) blok je relativně nová regionální anestetická technika která je používáná v analgezii u chirurgických výkonů v oblasti břicha a pánve. V poslední době je snaha závést TAP blok mezi analgetické metody po císařském řezu. Autoři přináší přehledné review o anatomii, neuroanatomii TAP blokády, šíření blokády a dosažené analgezii po TAP bloku. Z výsledků recentních studii TAP blokáda signifikantně zlepšuje pooperační analgezii, redukuje spotřebu opiátů a příspívá k redukci nežádoucích opiátových účinků u žen podstupujících císařský řez, u kterých není podáván intratékální morfin.
Autor přináší up-to-date management akutních pediatrických stavů ve světle recentních studií a publikací. Z témat: tracheoesofageální fistula a obtíže ventilací, bronchoskopie pro cizí tělěso, léčba pooperačních bolestí, management plného žaludku v dětské anestezii, resuscitace, management neurotraumat u dětí a jiné.
Nadační fond AKUTNĚ.CZ
Kamenice 5
625 00 Brno
IČ: 29211719, DIČ: CZ29211719
Spisová značka: N 347
vedená u rejstříkového soudu v Brně
Číslo účtu: 555 000 100/5500 (Raiffeisenbank)
Telefon: +420 728 573 580
(pracovní dny Po–Pá 15:00–17:00)
E-mail: sekretariat@akutne.cz
Lidé | Spolupráce a odkazy | Sponzoři
Vytvořil Institut biostatistiky a analýz LF MU
Edukační portál AKUTNĚ.CZ je součástí vzdělávacího obsahu sítě lékařských fakult MEFANET