prosince 2015

Timing tracheostomie u kriticky nemocných pacientů: systematické review a meta-analýza
Koji Hosokawa, Masaji Nishimura, Moritoki Egi a Jean-Louis Vincent

Optimální timing tracheostomie (TS) zůstáva otázkou do debaty. Autoři přináší meta-analýzu dostupných studií k posouzení eventuálního benefitu časné TS vs. pozdní TS. Celkem bylo identifikováno 142 studií, z kterých splnilo inclusion kritéria 12 o celkovém vzorku 2 689 pacientů. TS byla provedena signifikantně častěji jako časná 87% vs pozdní 53%. Časná TS byla asociovaná s větším počtem dnů bez umělé plicní ventilace, kratším pobytem v intenzivní péči, kratší potřebou sedativní medikace a redukci dlouhodobé mortality ve srovnání s pozdní TS.

Závěrem: výsledky meta-analýzy favorizují časnou TS. Její benefity jsou lepší dlouhodobý outcome, včetně kratší doby umělé plicní ventilace, kratšího pobytu v intenzivní péči a kratší sedace ve srovnání s pozdní TS.

Hosokawa et al. Critical Care (2015) 19:424

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Vysokodávkované magnesium k terapii akutního záchvatu astma bronchiale na oddělení urgentního příjmu
Jose E. Irazuzta, Fatima Paredes, Viviana Pavlicich et al

Cílem studie bylo zhodnotit efektivitu vysokodávkované prolongované infuze magnesium sulfátu v podobě infuze u pacientů s akutním neinfekčním záchvatem astma bronchiale.  Do prospektivní randomizované studie byli zařazeni pediatričtí pacienti ve věku 6-16 let, u kterých selhala iniciální 2 hodinová standardní terapie. Pacienti byli randomizováni do skupiny s bolusem 50mg/kg MgSO4 v délce 1 hodiny nebo prolongované infuze 50mg/kg/hod v délce trvání 4 hodiny (max 8g/4hod). Pacienti byli monitorováni a byly sledovány kardiorespirační komplikace. Závažnost astmatu byla hodnocena dle asthma skóre a hodnot peak expiratory flow v době 0-2-6 hodin od příjmu. Primárním outcome bylo propuštění do domáci péče v době 24 hod od příjmu. Sekundárním outcome byla délka hospitalizace a náklady na léčbu. Celkem bylo zařazeno 38 pacientů, z toho 19 v každé skupině. Skupiny byli srovanatelné dle věku, anamnézy, závažnosti astmatu, asthma skóre a peak expiratory flow hodnot.  Mezi skupinama byl signifikantní rozdíl v % propuštených pacientů v době 24 hod od příjmu: 47% (9/19) v skupině s prolongovanou MgSO4 infuzi versus 10% (2/21) v skupině s jednorázovým bolusem MgSO4, s absolutním RR 37% a NNT 2.7 k propuštění do 24 hodin. Délka hospitalizace byla signifikantně kratší ve skupině s prolongovanou infuzí (34.13 ± 19.54 hod vs. 48.05 ± 18.72 hod). Hospitalizační náklady na pacienta s prolongovanou MgSO4 infuzí byli o 1/3 nižší ve srovnání s bolusovou skupinou. V průběhu sledování nebyl identifikován žádný nežádoucí účinek terapie MgSO4, který by vyžadoval úpravu, nebo zastavení terapie.

Závěrem: časné prolongované vysokodávkované magnesium (50mg/kg/h/4hod) k terapii neinfekčního akutního záchvatu asthma bronchiale vedl k rychlejšímu propuštění do domácí péče a taky signifikantně redukoval náklady na terapii.

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

PET u horečky neznámého původu (FUO) u kriticky nemocných pediatrických pacientů
Lung Chang, Mei-Fang Cheng, Shiann-Tarng Jou et al.

PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou může být použito k zobrazení celulárního metabolizmu a bylo úspěšně použito k detekci a diagnostice FUO u dospělých. Aktuálně jsou k dispozici jenom limitní data věnující se efektivitě PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou u pediatrických kriticky nemocných pacientů, obzvláště u pacientů s komplikovaným základním onemocněním. Do retrospektivní studie bylo zařazeno celkem 19 kriticky nemocných dětí (median věku 5,7 let) s komplikovaným základním onemocněním vyžadujícím intenzivní péči, kteří pro FUO podstoupili vyšetření  PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou. Medián délky hospitalizace byl 34 dnů s délkou horečky minimálně 7 dnů. PET/CT vyšetření bylo indikováno po rutinním mikrobiologickém screeningu, provedení konvenčních zobrazovacích metod s negativním nebo inkoherentním výsledkem. Výsledky vyšetření (PET/CT) se srovnávali s finální histopatologii, výsledky serologie, výsledky mikrobiologického screeningu a follow-up zobrazovací metodou. Finální diagnóza byla stanovena dle PET/CT u celkem 16 pacientů (84,2%). PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou  přesně lokalizoval zdroj/příčinu horečky u 14 pacientů (14 z 16, 87,5%). 2 falešně negativní výsledky PET/CT byly později diagnostikovány jako relaps onemocnění kostní dřeně a renálního abscesu.

Závěrem: PET/CT s 18F-fluorodeoxyglukózou je vhodnou a efektivní zobrazovací metodou k diagnostice stavů s FUO, při selhání konvenční diagnostiky. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Terapeutická hypotermie u pacientů s intrakraniální hypertenzi v návaznosti na kraniotrauma (TBI - traumatic brain injury)
Peter J.D. Andrews, Ch.B., H. Louise Sinclair, Aryelly Rodriguez et al.

U pacientů s TBI může vést hypotermie k redukci intrakraniální hypertenze. Benifit terapeutické hypotermie na outcome pacientů s TBI není definován.Autoři randomizovali pacienty s intrakraniálná hypertenzí (IH, ICP ≥20mmHg) přetrvávající navzdory konveční terapii /umělá plicní ventilace, sedace) do skupiny se standartní terapii (kontrolní skupina) a standartní terapii + hypotermie (32-35°C). V kontrolní skupině byla součástí konvenční terapie taky osmoterapie dle cíle ICP <20mmHg. V experimentální skupině byla osmoterapie použita až po selhání samotné hypotermie k udržení ICP. U obou skupin při selhání všech metod k normalizaci ICP bylo použito jako rescue postup barbiturátové koma, nebo dekompresní kraniektomie. Primárním outcome byla hodnota Extended Glasgow Outcome Scale (GOS-E; rozsah 1 to 8, nižší skóre=horší funkční outcome) v době 6 měsíců od traumatu. Do studie bylo zařazeno celkem 387 pacientů ze 47 center (18 krajin) ve sledovaném období (2009-2014). Rescue terapie ke kontrole IH byla potřebná u 54% pacientů v kontrolní skupině a 44% pacientů v skupině s hypotermií. Korigované GOS-E skóre bylo 1.53, indikující horší funkční outcome pacientů ve skupině s hypotermií ve srovnání s kontrolní skupinou. Uspokojivý outcome (GOS-E skóre 5-8 indikující mírnou invaliditu až dobrý outcome) bylo dosaženo u 26% pacientů v skupině s hypotermií a 37% pacientů v kontrolní skupině. 

Závěrem: U pacientů s TBI a nitrolební hypertenzi s ICP ≥20mmHg nevedla standardní terapie + terapeutická hypotermie k lepšímu outcome ve srovnávní se samotnou standartní terapii.

N Engl J Med 2015;373:2403-12.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Asociace mezi intraoperační hypotenzí a myokardiálním poškozením v návaznosti na výkon cévní chirurgie
Judith A. R. van Waes, , Wilton A. van Klei, , Duminda N. Wijeysundera et al.

Pooperační myokardiální poškození je frekventním nálezem po nekardiochirurických operacích a je silně asociováno s mortalitou. Intraoperační hypotenze (IOH) je jedním z předpokládaným rizikovým faktorem. Cílem studie bylo zhodnotit vztah mezi IOH a myokardiálním poškozením. Do studie bylo zařazeno celkem 890 pacientů ve věku 60 a více let podstupující výkon cévní chirurgie.  Myokardiální poškození bylo definováno dle hladiny troponinu v pooperačním období dle protokolu. IOH byla definována dle 4 definicí jako absolutní nebo relativní hodnota středního arteriálního tlaku (MAP). Krevní tlak byl měřen invazivně, nebo neinvazivně. V závislosti od definice byla IOH identifkována v rozmezí 12-81% pacientů. Pooperační myokardiální poškození bylo diagnostikováno u 131 (29%)  pacientů s IOH při definici MAP <60mmHg  ve srovnání s 87 (20%) pacientů bez IOH. Po analýze byl pokles MAP o více jak 40% preindukčních hodnot v kumulativní délce 30 a více minut asociován s pooperačním myokardiálním poškozením. Hypotenze trvající <30minut nebyla asociovaná s výskytem myokardiálního poškození. Pooperační infarkt myokardu (IM) a/nebo smrt během 30 dnů po operaci se vyskytl u 26 pacientů (6%), z toho u 17 (4%) v skupině s IOH ve srovnání s 12 (3%) bez IOH.

Závěrem: u geriatrických pacientů podstupujících výkon cévní chirurgie byla IOH definována jako pokles o 40% a více preindukčních hodnot MAP v kumulativní délce 30 a více minut asociována s pooperačním myokardiálním poškozením.

Anesthesiology 2016; 124:35-44

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Dlouhodobý outcome pacientů po onkochirurgickém výkonu v inhalační vs. intravenózní anestezii: retrospektivní analýza
Timothy J. Wigmore, Kabir Mohammed, Shaman Jhanji

Chirurgická terapie zůstává nejlepší terapeutickou možností pro dlouhodobé přežití u vícero solidních onkologických onemocnění. Během operace dochází nicméně k uvolnění rakovinních buněk do cirkulace. Data poukazují na potenciální rozdílný efekt anestetik na růst rakovinních buněk. Autoři v retrospektivní analýze hodnotí vliv anestetické techniky během operace na 3letý outcome pacientů po elektiní onkochirurgické operaci. Ve sledovaném období byli do studie zařazení onkochirurgičtí pacienti podstupující operaci v inhalační anestezii (INHA) nebo v totální intravenózní anestezii (TIVA). Celkem bylo zařazeno 11 395 pacientů, po vyřazení pacientů s kombinaci inhalační a i.v. anestezii zůstalo v INHA skupině 3 316 pacientů (796 úmrt,í 24%) a 3 714 pacientů v TIVA skupině (504 úmrtí, 13,5%). Při spárování skupin (po statictické srovnání skupin) zůstalo v každé skupině 2 607 pacientů, z toho v INHA 597 úmrtí (22,8%) a v TIVA skupině 407 úmrtí (15,6%). Ze statistické analýzy byla inhalační anestezie (volatilní anestetika) asociovana s RR (1,59) úmrtí.

 Závěrem: výsledky retrospektivní analýzy poukazují na vliv anestetické techniky (inhlační vs. TIVA anestezie) na outcome onkochirurgických pacientů. Výsledky by měli vést k urgentnímu prospektivnímu výzkumu k dané otázce.

Anesthesiology 2016; 124:69-79

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Outcome v návaznosti na dlouhodobou sedaci izofluranem versus i.v. sedaci kriticky nemocných chirurgických pacientů:retrospektivní analýza
Martin Bellgardt, Hagen Bomberg, Jenny Herzog-Niescery et al.

Sedace izofluranem vykazuje lepší kontrolu hladiny sedace ve srovnání s propofolem a midazolamem a proto se zdá být užitečnou alternativou. Její efekt na outcome zůstává nicméně nejasný. V retrospektivní analýze autoři srovnávali dlouhodobý outcome chirurgických kriticky nemocných ve skupině se sedací izofluranem a ve skupině s intravenózní sedací. Celkem bylo zařazeno 200 pacientů s nutností umělé plicní ventilace v délce min 96 hodin, z toho 72 ve skupině s izofluranem a 128 ve skupině propofol/midazolam. Primárním outcome byla nemocniční mortalita a sekundárním outcome byla 365-denní mortalita. Z analýzy byla sedace izofluranem asociovaná s nižší nemocniční mortalitou 40% vs. 63% a taky s nižší 365 denní mortalitou 50% vs. 70%. 

Závěrem: ve srovnání se skupinou s intravenózní sedací se zdá být sedace izofluranem ve sledované skupině dobře tolerovaná.

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:6–13

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Metylénová modř: magický lék při vazoplegii?
Leila Hosseinian, Menachem Weiner, Matthew A. Levin a Gregory W. Fischer

Metylénová modř (MB) byla recentně objektem zájmu pro svou schopnost antagonizovat hlubokou vazoplegii, která se vyskytuje v distribučním šoku. Byla zkoušená jak v perioperační medikaci tak v podmínkach intenzivní péče. Review článek přináší popis farmakologických vlastností MB se zaměřením na její efektivitu a bezpečnost k léčbě šoku.  Ačkoliv podání MB vedlo k augmentaci krevního tlaku, což bylo dokumentováno v několika menších studiích, nebylo popsané zlepšení dodávky kyslíku ani pozitivní ovlivnění mortality. Aktuálně chybí velke randomizované studie po identifikaci role MB v hemodynamické resuscitaci kriticky nemocných.

Anesth Analg 2016;122:194–201

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Myorelaxans cisatrakurium vede k zmírnění plicního poškození cestou inhibice nikotinového acetylcholínového receptoru-α1
Vito Fanelli, Yasumasa Morita, Paola Cappello et al.

Myorelaxancia (NMBAs) se selektivně vážou na nikotinový acetylcholinový receptor α1 (nAChRα1), který je taky součástí zánětlivé signální kaskády. Autoři testovali hypotézu potenciálního pozitivního  ovlivnění zánětu a ventilační synchronie s cílem zmírnit plicní poškození po podání cisatrakuria na animálním modelu (potkan). Plicní poškození bylo indukované intratracheálním podáním HCL. Subjekty byli následně randomizováni do skupin 0 NMBA a asynchrónní ventilace (n=10), skupiny 0 NMBA  a synchrónní ventilace (n=10), skupiny s cisatrakuriem (CIS) (n=10) a skupiny s pankuroniem (PAN)(n=10). Umělá plicní ventilace byla selektivně nastavena s dechovým objemem 6ml/kg a PEEP 8cmH20 během iniciálních 3 hodin. Ve skupinách CIS a PAN došlo k pozitivnímu ovlivnění compliance  (7.2 ± 0.7 in 0NMBA/aSynch, 6.6 ± 0.5 0NMBA/Synch, 5.9 ± 0.3 v CIS, a 5.8 ± 0.4 cm H2O/l v PAN skupině; P < 0.05), došlo taky k vzestupu Pao2 (140 ± 54, 209 ± 46, 269 ± 31, and 269 ± 54mmHg,  P < 0.05), poklesu hladiny cirkulujícího TNF-α (509 ± 252 v 0NMBA, 200 ± 74 v CIS a 175 ± 84 pg/ml v PAN skupině; P < 0.05) a interleukinu-6 (5789 ± 79, 1608 ± 534, a 2290 ± 315 pg/ml, P < 0.05).

Závěrem: aplikací cisatrakuria a pankuronia, nebo supresí nAChRα1 receptoru došlo k potlačení hladiny cirkulujících cytokinů. Myorelanxacia mají lung-protective efekt protizánětlivým efektem cestou blokády nAChRα1 receptoru.

Anesthesiology 2016; 124:132-40

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Andexanet Alfa k reverzi aktivity inhibitorů faktoru Xa
Deborah M. Siegal, John T. Curnutte, Stuart J. Connolly et al.

Krvácení je možný nežádoucí účinek terapie inhibitory faktoru Xa, ačkoliv aktuálně nemáme k dispozici specifické antidotum jejich účinků. Andexanet je nově designovaná molekula k reverzi antikoagulačního účinku inhibítorů faktoru Xa. Ve studii na zdravých dobrovolnících, kteří medikovali 5mg apixabanu 2x denně, nebo 20mg rivaroxabanu autoři testovali účinek reverze antikoagulačního účinku pomocí andexanetu. Adnexanet byl placebem kontrolovaný a byl aplikován ve formě bolusu, nebo ve formě bolusu + následné 2 hodinové infuze. Primárním outcome bylo procento změny antiXa aktivity. U pacientů medikujících apixaban byla dosažena 94%  (n=24)reverze antiXa aktivity po bolusovém podání ve srovnání s 21% reverzi po aplikaci placeba (n=9). Generace trombinu byla plně obnovena u 100% subjektů v intervenční skupině ve srovnání s 11% v kontrolní skupině v časovém rozpětí 2-5min od aplikace. U pacientů medikujících rivaroxaban byla antiXa aktivita redukováno o 92% (n=27) u pacientů v intervenční skupině ve srovnání s 18% v kontrolní skupině (n=14). Formace trombinu byla plně obnovena u v 96% v intervenční skupině vs. 7% v kontrolní skupině. Efekt reverze antiXa aktivity byl trvalý jak při bolusovém podání tak při kombinaci bolusu a následné infuze. U testované subpopulace byl zaznamenán přechodný vzestup D-dimerů a fragmentů protrombinu 1 a 2 přetrvávajíci 24-72 hodin. Nebyli detekovány žádné nežádoucí nebo trombotické následky terapie andexanetem.

Závěrem: Andexanet vedl k plné reverzi antikoagulační  aktivity apixabanu a rivaroxabanu u zdravých dobrovolníků v intervalu minut od aplikace a po dobu trvání infuze bez nežádoucích účinku po jeho aplikaci. 

N Engl J Med 2015;373:2413-24.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Askorbát dependetní syntéza vazopresorů: racionální zdůvodnění medikace vitaminem C v těžké sepsi a septickém šoku?
Anitra C. Carr, Geoffrey M. Shaw, Alpha A. Fowler a Ramesh Natarajan

Těžká dysregulovaná systémová zánětlivá odpověď na infekci vede k těžké sepsi a septickému šoku, které jsou vedoucí příčinou mortality kriticky nemocných. Septický šok je charakterizován refraktérní hypotenzí a jeho terapie je postavena na adekvátní tekutinové resuscitaci a terapii vazopresory jako např. noradrenalin (NRA). Taky vazopresin je alternativou v terapii hypotenze s cílem redukce dávky NRA nebo výměnou za NRA. Endogénní vazopresin a NRA jsou syntetizovány enzymem dopamine β-hydroxyláza a peptidylglycine α-amidující monooxygenáza - oba obsahující měď. Oba enzymy vyžadují askorbát jako kofaktor jejich optimální aktivity. Pacienti s těžkou sepsi vykazují depleci a hypovitaminózu C a preklinické a klinické studie poukazují, že vysokodávkovaná terapie vitaminem C vede k poklesu zánětlivých biomarkrů, vede k redukci oránové dysfunkce a zlepšuje parametry hemodynamiky. Předpokládaný efekt je cestou augmentace endogénní syntézy katecholaminů a tím redukcí exogénní potřeby. Askorbát dependentní cesta syntézy katecholaminů představuje aktuálně nepřeskoumanou biochemickou cestu, kde terapie vitaminem C může v terénu těžké sepse a septickém šoku mít benefitní efekt.

Carr et al. Critical Care (2015) 19:418

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Reverze oligurie během goal-directed hemodynamického managementu nevede k redukci perioperační renální dysfunkce u kriticky nemocných:systematické review a meta-analýza
Mohamud Egal, Nicole S. Erler, Hilde R. H. de Geus, et al.

Cílem review a meta-analýzy bylo zhodnotit  jestli resuscitační protokoly k dosažení minimální před stanovené diurézy včetně reverze oligurie mají vliv na prevenci ARF (akutního renálního selhání). Celkem bylo do analýzy zahrnuto 28 studií. GDT (goal-directed terapie - cílená terapie) vedla v perioperační období k menšímu výskytu ARF ve srovnání se standartní terapii, nicméně rozdíl nebyl statisticky významný k potvrzení hypotézy.

Závěrem: aktuální literatura favorizuje GDT s cílem optimalizace hemodynamiky bez reverze oligurie k prevenci a reverzi ARF. 

Anesth Analg 2016;122:173–85

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Restrikce tekutin, hydroxyetylškrob a riziko AKI (akutního renálního poškození/selhání) během hrudní chirurgie
Hyun Joo Ahn, Jie Ae Kim

V hrudní chirurgii je frekventně implementována strategie restrikce tekutin v perioperačním období s cílem redukce akutního plicního poškození a zároveň z důvodu omezení množství podaných tekutin je často aplikována infuze koloidu (HES - hydroxyetylškrob). Aktuálně zůstává nejasné jestli daná strategie nevede k zvýšení rizika a výskytu AKI. V retrospektivní studii autoři během 72-pooperačních hodin sledovali výskyt AKI dle AKIN (Acute Kidney Injury Network) kritérií. Celkem bylo do studie zařazeno 1442 pacientů a u 74 (5,1%) bylo identifikované AKI dle sledovaných kritérií. Restrikce krystaloidních roztoků (≤3 mL/kg/hod) nebylo asociované s rizikem vzniku AKI bez ohledu na předoperační renální funkce. AKI se pooperačně častěji vyskytovalo v skupině s HES a současně s předoperačním poklesem renálních funkcí. Z analýzy byli identifikované rizikové faktory: medikace ACEi (inhibitory angiotensin-konvertujícího enzymu a blokátory angiotenzínového receptoru, otevřená torakotomie, pneumonektomie, esofagektomie, diabetes mellitus, cerebrovaskulární onemocnění, nízká hladina albuminu a snížená funkce ledvin.

Záverem: restricke tekutin nevedla k redukci ani k zvýšení rizika AKI. U rizikových (renálně) pacientů by měl být při infuzi HES zvážen risk/benefit.

Anesth Analg 2016;122:186–93

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Ultrazvukem navigovaná single-shot infraklavikulární blokáda vs. double shot axilární blokáda: noniferiórní randomizovaná kontrolovaná studie
Ariane Boivin, Marie-Josée Nadeau, Nicolas Dion et al.

Ultrazvukem navigovaná single-shot infraklavikulární blokáda je jednoduchá, bezpečná a efektivní metoda analgezie/anestezie. Zjednodušená double-shot ultrazvukem navigovaná axilární blokáda byla recentně popsána s vysokou mírou úspěšnosti. Její přednoti je punkce superficiálních struktur a dobrá kompresibilita cílené oblasti. Dané bezpečnostní benefity můžou poukazovat na její potenciální výhody nicméně její efektivita ve srovnání se single-shot infraklavikulární blokádou nebyla testována.

Autoři srovnávali efektivitu (kompletní sensorickou blokádu - primární outomce) a nástup blokády, chirurgickou úspěšnost bloku, dobu punkce a výskyt komplikací (sekundární outcom). Do studie byli zařazeni pacienti indikováni k výkonu na distální HKK, kteří byli randomizováni do skupiny I - single shot USG infraklavikulární blokáda (30ml 1,5% mepivacainu posteriórně o axilární arterie) a do skupiny A (25ml 1,5% mepivakainu posteromediálně od axilární arterie  a 5ml k n.musculocutaneus). Noninferiorita byla stanovena v 90% intervalu spolehlivosti (CIs). V době 30min od indukce blokády byla kompletní sensorická blokáda přítomna u 79% ve skupině A ve srovnání s 91% ve skupině I. Kompletní blokáda byla frekventnější ve skupině I. Nástup blokády byl pomalejší ve skupině A a taky indukce blokády byla rychlejší ve skupině I (231sekund vs. 358 sekund). Mezi výskyt nežádoucích účinků (reakcí) (punkce cévy, parestezie, bolest během výkonu) nebyl statisticky významný rozdíl mezi skupinama. V pooperačním období nebyla identifikována žádná neurologická komplikace.

Závěrem: výsledky studie nepotvrdili noninferioritu double shot axilární blokády ve srovnání se single shot infraklavikulání blokádou. Ultrazvukem navigovaná infraklavikulární blokáda  se zdá být preferovanou technikou ve srovnání s axilární blokádou k chirurgii HKK. 

Anesth Analg 2016;122:273–8

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Efektivita farmakoterapie k léčbě intrakraniální hypertenze u pediatrických pacientů s těžkým TBI (traumatic brain injury)
Steven L. Shein, Nikki M. Ferguson, Patrick M. Kochanek et al.

Cílem studie bylo popsat vliv běžně používaných farmakologických intervencí k ovlivnění intrakraniální hypertenze u dětí s těžkým TBI na cerebrální hemodynamiku. V prospektivní observační studii byla intrakraniální hypertenze - IH (intrakraniální tlak - ICP ≥ 20 mm Hg for > 5 min) léčený dle protokolu. Byli zaznamenávany časy a vliv podávané farmakoterapie (fentanyl, 3%Nacl, manitol, pentobarbital) na IH. Periody vzestupu ICP z důvodu instrumentace nebo změny ventilace byli vyňaty z analýzy. Autoři celkem analyzovali 196 dávek fentanylu, hypertonického fyziologického roztoku, manitolu a pentobarbitalu u 16 sledovaných dětí (medián 12 dávek pro pacienta). ICP signifikantně pokleslo po aplikaci fentanylu, hypertonického NaCl a pentobarbitalu. Po kontrole a vyřazení dat souběžné aplikace vícero léku byl pokles ICP identifikován po podání hypertonického NaCl a pentobarbitalu. Cerebrální perfůzní tlak poklesl po podání fentanylu a naopak vzrostl po podání hypertonického NaCl. Po statistickém zohlednění vícero proměných (GCS, ICP, věk) bylo podání hypertonického NaCl asociováno s dvounásobně rychlejší normalizaci ICP ve srovnání s pentobarbitalem a fentanylem. Nejčastější selhání farmakoterapie bylo asociováno s fentanylem.

Závěrem: k poklesu ICP vede farmakoterapie víceré léky, nicméně dle výsledků studie by měl být jako lék první volby považován hypertonický NaCl, protože byl asociován s nejvýhodnějším profilem mozkové hemodynamiky a nejrychlejší úpravou ICP a pediatrických pacientů s těžkým TBI.

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Selektivní agonista V1A receptoru-Selepressin je superiórny ve srovnání s vazopressinem a noradrenalinem v septickém šoku (animální model)
Xinrong He, Fuhong Su, Fabio Silvio Taccone et al

Selektivní agonista vazopresinového V1A receptoru může mít lepší účinnost v terapii septického šoku ve srovnání s vazopresinem. Autoři srovnávali efekt selepressinu - selektivního agonistu V1A receptoru, arginin vazopressinu a noradrenalinu na hemodynamiku, orgánové funkce a přežití ovcí (animální model) v septickém šoku. Do randomizované animální studie bylo celkem zařazeno 46 ovcí. V terénu fekální peritonitidy u uměle ventilovaných subjektů při absenci pozitivní reakce na tekutinovou terapii a poklesem středního arteriálního tlaku (MAP) pod 70mmHg byli randomizováni do skupin: (pozdní intervenční skupina) IV selepressin (1 pmol/kg/min), arginin vazopressin (0.25 pmol [0.1 mU]/kg/min) a noradrenalin (3 nmol [0.5 μg]/kg/min) s cílem udržení MAP v rozmezí 70-80mmHg. V další skupině (skupina časné intervence) byla studovaná medikace ve stejném dávkování podáná již při inciálním poklesu MAP o ≥10% bazální hodnoty s cílem udržení MAP 70-80mmHg. V kontrolní skupině byl aplikován fyziologický roztok. Zvářata byla sledovaná do doby úmrtí, nebo v max 30ti hodinovém intervalu. V pozdní intervenční skupině oddálil selepressin pokles MAP. V časné intervenční skupině vedla infuze selepressinem k lepším hodnotám MAP a vyššímu kardiálnímu indexu (CI) ve srovnání s arginin vazopressinem a noradrenalinem. Taky vedla zpomalení elevaci laktátu, byla asociovaná s menším plicním edémem, nižší kumulativní tekutinovou bilanci a nižší hladinou interleukinu-6 a nižší hladinou nitritů/nitrátů. Přežití subjektů léčených selepressinem bylo signifikantně delší ve srovnání s ostatníma skupinama.

Závěrem: na animálním septickém modelu byla terapie septického šoku  selektivním agonistem V1A resceptoru - selepressinem superiórní ve srovnání s arginin vazopressinem a noradrenalinem, a to obzvláště při časné terapeutické intervenci.

Crit Care Med 2016; 44:23–31

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Prokalcitonin k detekci suspektní bakteriální infekce v pediatrické intenzivní péči
Iris M. Mandell, Sara Aghamohammadi, Timothy Deakers et al.

K suspekci  bakteriální infekce v pediatrické intenzivní péči vedou často nespecifické klinické symptomy. Při suspekci  se běžne odebírají mikrobiologické vzorky na kultivaci a iniciuje se empirická ATB terapie do doby identifikace původce. Autoři testovali jestli prokalcitonin jako biomarker  může efektivně predikovat bakteriální infekci u pediatrických pacientů v intenzivní péči ještě před mikrobiologickým potvrzením původce. Do prospektivní zaslepené studie bylo celkem zařazeno 144 pacientů se suspektní bakteriální infekcí. U pacientů byli odebrány vzorky na kultivaci (mikrobiologie) a zároveň byl odebrán prokalcitonin (PCT) v 3 intervalech (co nejdříve po odebráni mikrobiologických vzorků a nejpozději do 12hod, v době 24hod a 72hod od iniciální detekce). Primárním outcomem bylo mikrobiologické potvrzení bakteriální infekce.Byl identifikován statisticky signifikatní rozdíl mezi iniciálním a následně taky mediánem hodnot PCT mezi pacienty s potvrzenou bakteriální infekcí a pacienty bez infekce (p < 0.02). Nicméně byla detekována extrémní variabilita hodnot PCT mezi skupinama. Schopnost detekce bakteriálního zánětu u PCT byla jenom průměrná.

Závěrem: Ačkoliv hladiny PCT byli signifikantně vyšší u pediatricky kriticky nemocných pacientů s potvrzenou infekcí ve srovnání s pacienty bez infekce, ani single hodnota ani opakované měření PCT nebylo schopno efektivně predikovat přítomnost nebo absenci bakteriální infekce s dostatečnou prediktivní hodnotou k iniciaci nebo ukončení ATB terapie.

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Hydroxyetylškrob a krystaloidy u chirurgických pacientů: review a meta-analýza
Mohamed Raiman, Colin G. Mitchell, Bruce M. Biccard a Reitze N. Rodseth

Tekutinová terapie patří mezi nejfrekventnější terapeutické postupu v medicíně. Současně probíhá kontinuální debata o vhodnosti koloidů ve srovnání s krystaloidy v různých indikacích. Recentní studie a meta-analýzy nepotvrdili negativní dopad hydroxyetylškrobu (HES) na morbiditu a mortalitu. Tyto studie se nicméně věnovali kriticky nemocným a septickým pacientům a jejich závěry není možné proto zjednodušeně přenést na populaci pacientů v perioperační péči. Do meta-analýzy byli zařazené studie srovnávající efekt HES vs efekt krystaloidů  na pacienty v elektivní non-kardiochirurgické perioperační péči. Autoři sledovali délku hospitalizace, výskyt závažných perioperačných komplikací, AKI, nutnost RRT (renal replacement therapy) a 90-denní mortalitu. Z celkového počtu 1555 citací splnilo podmínky meta-analýzy 13 RCT studií. Jednotlivé studie měli relativně malý počet sledovaných subjektů (n=20-202), co limituje závěry meta-analýzy. Byl identifkován trend  zvýšené mortality v HES skupině [13/373 vs. 3/368; risk ratio 2.97]. Výskyt AKI, potřeba RRT a výskyt infekčních komplikací byl srovnatelný. U pacientů v HES skupině byla kratší doba hospitalizace (střední rozdíl 1,52 dne) ačkoliv heterogenita byla výrazná.  

Závěrem: vzhledem na počet studií, malé množství pacientů a heterogenitu je aktuálně nedostatek dat k identifikaci rozdílu v outcome pacientů v elektivní chirurgické perioperační péči při infuzi HES-u ve srovnání s krystaloidy

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:42–48

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Compliance s evropskými trauma guidelines:studie ETRAUSS
Sophie Rym Hamada, Tobias Gauss, Jakob Pann et al.

Hemoragický šok je vedoucí preventabilní příčinou úmrtí u tramatizovaných pacientů. V roce 2013 vydané evropské guidelines k multidisciplinárnímu managementu traumatu poskytují protokolizované doporučení k terapii pacientů s traumatem. Cílem survey bylo zhodnotit aktuální (v roce 2015) compliance s publikovanými guidelines z roku 2013. Skupina členů emergentní a traumatologické sekce Evropské společnosti intenzivní medicíny vytvořilo 50ti otázkový dotazník založen na podkladech guidelines z roku 2013. Dotazník byl rozdělen do 5ti částí: struktura péče a organizace, cíle hemodynamické resuscitace, tekutinový mangement, transfuzní a koagulační terapie a kontrola krvácení. Celkem bylo vyplněno 296 dotazníků z toho 243 (81%) pocházelo z Evropských krajin a mimoevropské nebyli zahrnuté do finální analýzy. Přibližně 3/4 (74%) respondentů pocházelo ze specializovaných trauma center. Tupé poranění představovali více jak 90% případů traumat. Byla identifikována vyznamná heterogenita mezi jednotlivýma sekcema dotazníku a taky frekventní deviace od guidelines. Jenom 92 (38%) striktně cílilo terapii k dosažení (udržení) doporučeného systolického krevního tlaku a jenom 81 (33%) respondentů plně akceptovalo doporučený cílený tlak u pacientů s kraniotraumatem. Krystaloidní roztoky v infuzní terapii byli majoritní (86%) a taky terapie vazopresory byla frekventní (76%). Jenom 160 (66%) deklarovalo časné a frekventní aplikace kyseliny tranexamové dle doporučení.

Závěrem: ze získanych dat existuje signifikantní heterogenita mezi centrama ve vztahu k lokálním protokolům péče a taky k dostupnosti péče. Deviace od doporučení byla frekventní, rozdílná dle regionů a závislá od dosažené specializace a tréningu. 

Hamada et al. Critical Care (2015) 19:423

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Asociace mezi vysokou tenzi kyslíku a dlouhodobým outcome u pacientů se spontánním subarachnoideálním krvácením (SAK)
Marika Fallenius, Rahul Raj, Matti Reinikainen et al.

Cílem studie bylo zhodnotit vztah mezi intraarterální tenzí kyslíku (Pao2) a dlouhodobým outcome pacientů se spontánním SAK. Do národní (Finsko) observační studie bylo celkem zařazeno 3033 dospělých pacientů. Pacienti byli rozděleni do 3 skupin: vysoká hodnota Pao2 (> 150 mm Hg), střední (97.5–150 mm Hg), a nízká hladina (< 97.5 mm Hg) Pao2 dle nejnižší hodnoty Pao2 během iniciálních 24hodin. Celkem 63% (1 923 pacientů) bylo zařazeno do skupiny s nízkým Pao2 29% (892) do skupiny se středním Pao2 a 7% (218 pacientů) do skupiny s vysokým Pao2. 80% pacientů ve skupině High byla uměle ventilována. Primárním outcome byla 6ti měsiční mortalita. Celková mortalita sledovaného souboru byla 49%, z toho signifikantně vyšší mortalita byla ve skupině s vyským Pao2 (61%).  V střední skupině byla mortalita 52% a ve skupině s nízkým Pao2 byla 46%. Pacienti ve skupině s vysokým Pao2 měli signifikantně vyšší mortalitu nicméně po adjustaci závažnosti nemoci nebyla spojitost statisticky významná. 

Závěrem: nebyl identifikován statisticky významný vztah mezi hladinou Pao2 a dlouhodobou mortalitou pacientů se spontánním SAK a role klinické hyperoxemie  proto u daných pacientů zůstává kontroverzní. 

Crit Care Med 2016;44:180–187

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Prevalence časné potraumatické záchvatovité aktivity u pediatrických pacientů s kraniotraumatem navzdory profylaxi levetiracetamem
Melissa G. Chung, Nicole F. O’Brien

V prospektivní observační studii autoři sledovali výskyt potraumatické záchvatovité aktivity (ZA) u pediatrických pacientů s kraniotraumatem s profylaxi levetiracetamem. Do studie bylo zařazeno celkem 34 pacientů ve věku 0-18 let. Primárním outcome byla prevalence časné záchvatovité aktivity (během prvních 7 dnů od traumatu). Z celkového počtu 34 zařazených pacientů se klinicky detekovatelná ZA vyskytla u 6 pacientů (17%) navzdory profylaxi levetiracetamem a u 2 pacientů byla diagnostikována patologická non-konvulzivní  aktivita. Výsledná prevalence je srovnatelná s literárními zdroji v stejné populaci, kde výskyt ZA bez profylaxe se pohybuje v rozmězí 20-53% a nižší výskyt ZA je hlášen po profylaxi fenytoinem (2-15%).

Závěrem: časná ZA u pediatrických pacientů s kraniotraumatem je frekventní navzdory profylaxi levetiracetamem. ZA byla asociovaná s nižším věkem a závažnosti kraniotraumatu. Je potřeba dalších dobře designovaných studií k posouzení efektivity levetiracetamu k profylaxi ZA u pediatrických pacientů po kraniotraumatu. 

Pediatr Crit Care Med 2016; XX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Ovlivnění polykacího aktu během propofol TCI infuze (target controlled infusion)
Marco Gemma, Laura Pasin, Alessandro Oriani a Massimo Agostoni

Sedace může negativně ovlivnit  polykací akt. Autoři sledovali incidenci a závažnost poruchy polykání při sedaci propofolem při klinicky běžně používaném dávkování. Sekundární outcome byla predikce poruchy polykání. Celkem bylo do studie zařazeno 80 pacientů podstupujících elektivní gastrointestinální endoskopii při sedaci formou TCI (target - contolled infusion) propofolem. Polykací akt byl hodnocen pomocí videoendoskopie a hodnocení dysfagia severity score (DSS) a Penetration a aspirace scale (PAS). Hladina sedace byla hodnocena dle Observer´s Assessment of Alertness/Sedation (OAAS) scale. Hodnocení bylo prováděno u každého pacienta při 3 cílených koncentracích propofolu 2, 3, and 4 μg/mL (Marsh model). Při hladině propofolu  2 μg/mL TCI, bylo OAAS score  2 u 21 (26.25%) pacientů a 1 in 59 (73.75%). Při hladině 3 a 4 μg/mL TCI byla hodnota OAAS skóre 1 u všech sledovaných pacientů.Při hladině  3 μg/mL propofolu mělo 19 (24.36%) pacientů DSS=3 a 18 (23,08%) PAS = 7-8 (těžká porucha polykání). DSS bylo asociováno s věkem, BMI a cílenou hladinou během TCI.

Závěrem: během hluboké sedace může docházet k epizodám aspirace z důvodu negativního ovlinění polykání spůsobenou infuzí propofolu. Během TCI infuze propofolem je tento jev frekventní. Cílená hladina během TCI je prediktorem poruchy polykání a věk a BMI jsou rizikové faktory.

Anesth Analg 2016;122:48–54

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

PCA (pacientem kontrolovaná analgezie) infuzi hydromorfonu k pooperační analgezii
Christian Jeleazcov, Harald Ihmsen, Teijo I. Saari et al.

Pacientem kontrolovaná analgezie (PCA) je běžně používanou metodou k terapii pooperační bolesti. Je nicméně charakteristická velkou variabilitou plasmatických koncentrací analgetika. PCA v kombinaci s TCI (target controlled infusion)(TCI-PCA) by mohla být proto ideální alternativou. Autoři testovali účinnost a bezpečnost TCI-PCA infuze hydromorfonu k pooperační analgezii. Celkem bylo zařazeno 50 pacientů podstupující kardiochirurgickou operaci. V pooperačním období byla aplikována analgezie hydromorfonem dle 3 sekvencí: (1) ve formě TCI k dosažení plasmatické koncentrace hydromorfonu 1-2ng/ml před extubací, (2) ve formě TCI-PCA k dosažení plasmatické hladiny hydromorfonu 0,8-10ng/ml během prvních 6-8 hodin pooperačně, (3) ve formě PCA - bolus 0.2mg  do rána po operaci. Během TCI-PCA byla bolest hodnocena dle 11-bodové numerické škály bolesti (NRS). Celkem byly analyzovány data od 43 pacientů ve věku 40-81 let. Dávka hydromorfonu v době TCI-PCA byla 0.26 mg/h (0.07 - 0.93 mg/h). Maximální cílená plasmatická koncentrace během TCI-PCA byla 2.3 ng/ml (0.9 - 7.0 ng/ml). Nauzea se vyskytovala u 30% pacientů a zvracení u 9%. Respirační insuficience byla přítomna u 5% sledovaných pacientů během analgezie. EC50 hydromorfonu k dosažení NRS ≤4 byla 4,1ng/ml (0.6 to 12.8 ng/ml).

Závěrem: hydromorfon ve formě TCI-PCI infuze vedl k dostatečné pooperační analgezii s výskytem očekávaných a tolerovatelných nežádoucích účinků. 

Anesthesiology 2016; 124:56-68

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Fixní ratio u cílené resuscitační terapie u traumatu
Herbert Schochl, Marc Maegele a Wolfgang Voelckel

V přehledném review článku autoři porovnávají fixní ratio transfuzní terapie (EBR:CŽP:TAD) s konceptem individualizované na koagulaci cílené terapie (GDCT). Aktuální data poukazují na zlepšení outcome pacientů s časnou implementací vysokého fixního poměru akutní hemoterapie EBR:CŽP:TAP , 1:1:1). Optimální poměr nicméně zůstává nestanoven. Taky doba skladování signifikantně ovlivňuje hemostatický efekt hemoterapie. Proto některé evropské trauma centra zavedli GDCT u tramatizovaných pacientů, založenou na časné identifikaci koagulopatie pomocí point-of-care viskoelastických testů (VETs). VETs poskytují rychlé zhodnocení hemostázy spolu s identifikací příčiny koagulopatie což umožňuje cílenou koagulační terapii individualizovanou pro daného pacienta. Dle výsledků VETs byli implementovány algoritmy k aplikaci koncentrátů koagulačních faktorů, plasmy a trombokoncentrátu.Individualizovaná GDCT, cílená dle výsledků VETs poskytuje vícero benefitů ve srovnání s hemoterapii s fixním poměrem.

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Ultrazvukem navigované zajištění cévního řečiště
Geza Reusz a Akos Csomos

Ultrazvukem navigovaná punkce v.jugularis interna se stala standartní praxí během poslední let. Navzdory známym benefitům je ultrazvuk (USG) méně frekventně  používán pro zajištění cévního řečiště v jiných lokalizacích, nejspíše pro větší technickou obtížnost a nutnost tréningu. Autoři přináší přehledové review aktuálního využití USG při zajišťování centrálních a periférních žilních přístupů včetně USG navigované punkce arteriálního řečište. USG zvyšuje úspěšnost iniciální punkce a taky zvyšuje celkovou úspěšnost, redukuje komplikace spojené s punkci centrální žíly a arterie a je přínosem při obtížném zajištění periférního žilního vstupu. USG může taky detekovat malpozici katetru a diagnostikovat komplikace asociované s punkcí.

Závěrem: narůstající evidence poukazuje, že rutinní ultrazvukem navigovaná punkce cévního řečiště je benefitem pro všechny typy cévního přístupu. Přítomnost zkušeného operátora a vhodné technické vybavení je nicméně základem k zvýšení úspěšnosti a minimalizací komplikací.

Curr Opin Anesthesiol 2015, 28:710–716

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Hladina hluku na chirurgických JIP dlouhodobě překračují doporučené standardy
Christopher R. Tainter, Alexander R. Levine, Sadeq A. Quraishi et al.

Vybavení, alarmy monitorů a péče o pacienty dělá prostředí JIP/ARO jednou z nehlučnějších částí nemocnice. Zvýšená hladina hluku může nepříznivě ovlivňovat outcome obzvláště u vulnerabilních pacientů v intenzivní péči. Cílem studie bylo zhodnotit adherenci klinické praxe s doporučením WHO a Agentury pro ochranu prostředí (Enviromental Protection Agency) a taky zhodnotit jestli v noční době dochází k plánované redukci hladiny hluku. Do prospektivní studie byli zahrnuté 2 18ti lůžkové JIP v univerzitní nemocnici, z toho jenom 1 měla implementované doporučení na snížení hluku v noční době. Hladina hluku by měřená v předdefinovaných místech v 30 vteřinových intervalech přes den i noc během 6 týdnů. Všechna měření překračovali doporučené standardy. Maximální hladina hluku v noci byla statisticky signifikantně nižší na JIP s implementaci doporučení (62.5 vs 59.6 dB; p = 0.0040) a po implementaci na druhé JIP došlo k signifikantnímu poklesu (62.5 vs 56.1 dB; p < 0.0001).

Závěrem: hladina hluku na sledovaných JIP signifikantně překračovala doporučení stanove na WHA a EPA ve všech měřeních. Implementace nočního klidu byla asociovaná se signifikantním poklesem hladiny hluku nicméně bez jednozančně identifikovaného klinického outcome.  

Crit Care Med 2016; 44:147–152

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Cytomegalovirus reactivation in ICU patients
Laurent Papazian, Sami Hraiech, Samuel Lehingue et al.

Přibližně před 20 lety byl poprvé prokázán cytomegalovirus (CMV) jako původce pneumonie u imunitně nekompromitovaného pacienta. Ačkoliv některé recentní reporty poukazují na možný negativní vliv CMV na outcome kriticky nemocných pacientů, zůstává postavení CMV nejasné. Autoři v review článku popisují patofyziologii akutní CMV infekce a recentní epidemiologické dopady CMV reaktivace. CMV může být přímo orgánově patogenní (plícní tkáň) cestou oslabení imunitní odpovědi na jiné patogeny a/nebo akceleraci zánětlivé odpovědi organizmu (ARDS). Incidence CMV infekce je závislá od metody detekce. Při použití nejsenzitivnějších dostupných metod je incidence u kriticky nemocných 15-20% (20-40% ICU pacientů je seropozitivních). V dobře stanovených kohortách (s dostatečnou prediktivní sílou) vede CMV infekce k negativnímu ovlivnění outcome u kriticky nemocných s potřebou umělé plicní ventilace, ačkoliv prospektivní randomizované studie chybí. K stanovení eventuální benefitu k běžnému screeningu a eventuální následné terapie CMV v intenzivní péči je potřeba dobře organizovaných RCT studií.

Intensive Care Med (2016) 42:28–37

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %