dubna 2016

Evropské guidelines managementu masivního krvácení a traumatem indukované koagulopatie: čtvrtá edice
Rolf Rossaint, Bertil Bouillon, Vladimir Cerny et al.

Těžké trauma je asociované se signifikantní morbiditou a mortalitou. Cílem guidelines je popsat management pacientů s těžkým traumatem a koagulopatií a implementavat je do klinické praxe. Již 4-tá revize doporučení je postavena na základě aktuální EBM dat a konsenzu expertní skupiny opinion lídrů 6-ti relevantních evropských odborných společností. Předchozí doporučení byli revidovány a aktualizovány. Těžce traumatizováni pacienti by měli být iniciálně transportováni do primárního traumacentra a restriktivní tekutinová strategie během iniciální resucitace má vliv na pozitivní ovlivnění outcome. Transfuzní terapie by následně měla být cílená. Multidisciplinární přístup k pacientovi a adherence s evidence-based doporučením by mělo mít pozitivní efekt na morbiditu a mortalitu. 

Rossaint et al. Critical Care (2016) 20:100 DOI 10.1186/s13054-016-1265-x

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
100 %

Klinické doporučení k sedaci, analgezii, léčbě deliria a syndromu z odnětí u kriticky nemocných dětí a kojenců: doporučení ESPNIC pro klinickou praxi
Julia Harris, Anne‑Sylvie Ramelet, Monique van Dijk et al.

Přehledné doporučení k sedaci, analgezii a terapii deliria a syndromu z odnětí u dětí a kojenců. Přijetí pediatrického pacienta do intezivní péče (PICU,NICU) vystavuje dítě četným stresujícím a bolestivým podnětům. Přesné zhodnocení hladiny bolesti a odlišení distressu (adekvátní sedace, iatrogenní syndrom z odnětí) je základem klinického managementu a monitorace efektivity intervencí k terapii a prevenci bolesti a distresu u jednotlivého pacienta. Doporučení Evropské společnosti Pediatrické a Neonatální intezivní péče (European Society of Paediatric and Neonatal Intensive Care (ESPNIC) je postaveno na aktuální evidence-based medicíně a společném konsenzu expertní skupiny. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4344-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
96 %

Prolongovaná terapie glukokortikoidy je asociovaná s pozitivním ovlivněním outcome pacientů s ARDS
G. Umberto Meduri, Lisa Bridges, Mei-Chiung Shih et al.

Cílem analýzy bylo zhodnotit prolongovanou terapii glukokortikoidy u pacientů s ARDS.  Do analýzy byla zahrnuta analýza individuálních pacientů, 4 randomizované kontrolované studie (n=322 pacientů) hodnotící efekt metylprednisolonu a další 4 studie hodnotící efekt hydrokortisonu (n=297) v časném stádiu ARDS. Primárním outcomem byl čas k spontánní ventilaci a sekundární outcome byla doba umělá plicní ventilace, nemocniční a 28-denní mortalita. Ve srovnání s pacienty v kontrolní skupině byla 28-denní mortalita pacientů léčených metylprednisolonem signifikantně nižší (12 vs 29%, p=0.001) a v čase 28 dnů bylo více pacientů spontánně ventilujících ve skupině s glukokortikoidy (80 vs. 50%, p=0.001). U pacientů ve skupině s metylprednisolonem byla nižší mortalita. Terapie glukokortikoidy nebyla asociována se zvýšeným rizikem infekcí (RR 0.77, p=0.13).

Závěrem: prolongovaná terapie metylprednisolonem urychlila průběh ARDS, zlepšila outcome a snížila nemocničnou mortalitu pacientů s ARDS.

Intensive Care Med (2016) 42:829–840

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt volatilních anestetik na mortalitu, plicní a jiné komplikace u pacientů v pooperačním období: systematické review a meta-analýza
Christopher Uhlig, Thomas Bluth, Kristin Schwarz et al.

Vliv volatilních anestetik na výskyt pooperačních plicních a jiných komplikací na mortalitu není znám. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit populaci pacientů, srovnat volatilní anestetika (sevoflurane, desflurane, isoflurane), porovnat vliv totální intravenózní anestezie a inhalační anestezie a zhodnotit vliv na mortalitu a výskyt pooperačních komplikací. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 68  studií ( 7 104 pacientů). U pacientů podstupujících kardiochirurgický výkon byla anestezie volatilními anestetiky asociována s redukcí mortality (OR=0.55; 95% CI 0,35-0,85, P= 0.007), nižším výskytem plicních (OR=0,71, P=0,038) a jiných komplikací (OR=1.31, P=0.0.20). U non-kardiochirurgických pacientů nebyla anestezie volatilními anestetiky asociována s redukcí mortality nebo redukcí komplikací.

Závěrem: celková anestezie volatilními anestetiky je asociována se zlepšením outcome (snížením mortality a snížením výskytu pooperačních komplikací) u kardiochirurgických pacientů.

Anesthesiology 2016; 124:00-00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Koncentrace piperacilinu u kriticky nemocných:prospektivní observační studie
Johannes Zander, Gundula Döbbeler, Dorothea Nagel et al.

Recentní data poukazují na konzistentně subterapeutické hladiny piperacilinu u kriticky nemocných pacientů při standardním dávkovacím schématu. Hladiny můžou být často ještě nižší při připojení pacienta na eliminační metodu. Cílem studie bylo zhodnotit hladiny piperacilinu v heterogenní populaci kriticky nemocných pacientů a zhodnotit asociaci mezi hladinou piperaciliunu, dávkovacím schématem, clearance kreatininu a eliminační metodou (RRT). Do monocentrické prospektivní observační studie bylo celkem zapojeno 60 pacientů s těžkou infekcí. Pacientům byl podáván piperacilin v dávce 4.5g 2, nebo 3x denně dle renální funkcí vzhledem na aktuální doporučení. Během 4 dnů byli hodnoceny hladiny piperacilinu v séru metodou ultrasenzitivní likvidní chromatografie a spektrometrie. Mezi pacienty byla vysoká heterogenita. Každý sledovaný den mělo 50-60% pacientů subterapeutické hladiny piperacilinu. Jenom minorita pacientů, kterým byl piperacilin aplikován 3x denně dosáhlo terapeutickou hladinu (38%), nicméně většina pacientů , kterým byl piperacilin z důvodu renálního selhání/poškození aplikován 2x denně dosáhli terapeutickou hladinu (100%).

Závěrem: piperacilin v dávce 4.5g v běžném dávkovacím schématu se zdá být frekventně insuficientní u kriticky nemocných pacientů, a taky u pacientů s mírnou renální dysfunkci. Pro danou subpopulaci byl měl být piperacilin v dávce 4.5g aplikován 4x denně.

Zander et al. Critical Care (2016) 20:79

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Vliv propofolu vs. sevofluranu na výskyt AKI (acute kidney injury) u pacientů po kolorektálním chirurgickém výkonu:retrospektivní kohortová studie
Ji-Yeon Bang, JungBok Lee, Jimi Oh et al.

AKI (Acute kidney injury) je primární příčinou mortality a morbidity u pacientů po rozsáhlých nitrobřišních výkonech, nicméně asociace mezi anestetiky a vznikem AKI není jasná. Cílem studie bylo srovnat efekt anestezie propofolem a sevofluranem na vznik pooperačního AKI u pacientů po kolorektální chirurgii. Celkem bylo do studie zařazeno 4320 pacientů ve sledovaném období.  Celková incidence AKI byla 9,6% dle AKIN (Acute Kidney Injury Network) kritérií a 5,8% dle RIFLE (risk, injury, failure, loss, and end-stage renal disease) kritérií.Incidence AKI byla vyšší u pacientů ve skupině se sevofluranem ve srovnání s propofolem (142 [11.2%] vs 272 [8.9%], P = 0.02 dle AKIN kritérií, 94 [7.4%] vs 157 [5.1%], P = 0.004 dle RIFLE kritérií). Dle výsledků analýzy byla anestezie sevofluranem asociovaná s rizikem vzniku pooperačního AKI. Nebyla identifikována asociace mezi sevofluranem a mortalitou.

Závěrem: anestezie propofolem byla ve srovnání se sevofluranem může být asociována s mírným zvýšením incidence AKI dle RIFLE nicméně ne dle AKIN kritérií. Je potřeba dalšího studia k objasnění dané asociace.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Pooperační outcome u pacientů ve Švédsku (SweSOS studie): observační studie 30- denní a 1-leté mortality u pacientů po operaci
Monir Jawad, Amir Baigi, Anders Oldner et al.

The European Surgical Outcomes Study (EuSOS) popsala rozsáhlou variabilitu mezi outcome u pacientů dle jednotlivých sledovaný států. Nemocniční mortalita a procento příjmu do intenzivní péče byla ve Švédsku nízká a nepotvrzovala hypotézu, že přijetí pacientů do intenzivní péče vede k pozitivnímu ovlivnění outcome.Dlouhodobá mortalita nebyla v EuSOS studii sledována a recentní data jsou insuficientní. Do observační kohortové studie s cílem identifikovat prediktory a zhodnotit krátko- a dlouhodobou mortalitu u pacientů v pooperačním období bylo celkem zařazeno 1314 pacientů. Byla sledována 30-denní a 1-letá mortalita. Z celkového počtu 1314 pacientů bylo 303 pacientů ztraceno v dalším sledování. Celkem 69% pacientů bylo klasifikováno jako ASA I-II a 68% výkonů bylo elektivních. Medián pobytu na PACU - pooperačním pokoji byl 175 minut, 6,6% pacientů vyžadovalo pobyt na PACU delší jako 12hodin a 3,6% pacientů bylo přijato do pooperační intenzivní péče. 30-denní mortalita pacientů bylo 1,8% a 1-letá mortalita byla 8,5%. Faktory predikující 30-denní mortalitu byli věk, ASA status, komorbidity, urgence výkonu a přijetí do intenzivní péče. Nezávislé prediktory 1-leté mortality byli identifkovány jako komorbidity, urgence výkonu a věk pacienta.

Závěrem: 1-letá mortalita byla téměř 5krát vyšší ve srovnání s 30-denní, to poukazuje na signifikantní dlouhodobé riziko pacientů v pooperačním období. Rizikové faktory mortality byli věk, komorbidity a urgence operačního výkonu.

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:317–325

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Aspirace během celkové anestezie: 13-letý audit terciárního pediatrického centra
Zihui Tan a Shu Ying Lee

Plicní aspirace je známým rizikem celkové anestezie. Cílem studie bylo popsat incidenci, rizikové faktory a outcome pediatrické populace po plicní aspiraci. Ve sledovaném 13-letém období bylo do studie zařazeno celkem 102 425 pacientů. Bylo identifikováno 22 případů aspirace (0,02%, 1:4655). Majorita aspirovaných pacientů byla ve věku 3-12 let (59.0%) klasifikovaných jako ASA I (54,5%). Z celkového počtu 22 aspirací se 12 případů vyskytlo během indukce, 3 během udržovací fáze, 3 během vyvádění z anestezie, 3 během zotavení z anestezie a 1 případ během preindukce. U 12 případů byla indukce intravenózní a u zbylých případů inhalační. Typ indukce neměl vliv na incidenci aspirace (OR 1.139). U dvou případů bylo identifikováno difficult airway a 45,5% operací bylo urgentních. Urgence výkonu byla rizikovým faktorem (OR 4.321, P=0,001). Mortalita byla nulová. Ačkoliv byl výskyt aspirace ve sledovaném souboru málo frekventní, aspirace se vyskytla nejčastěji u zdravých pacientů bez komorbidit (ASA I-II) bez pozitivní anamnézy. Urgence výkonu je rizikových faktorem a nejčastěji se aspirace vyskytovala během indukce.

Pediatric Anesthesia 26 (2016) 547–552

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Efekt Early Goal-Directed terapie (EGDT) na outcome pacientů v těžké sepsi a septickém šoku:meta-analýza randomizovaných klinických studií
Jing-Yuan Xu, Qi-Hong Chen, Song-Qiao Liu et al.

Jestli EGDT vede k zlepšení outcome pacientů v těžké sepsi zůstává nejasné. Autoři přináší meta-analýzu 9 randomizovaných studií (5202 septických pacientů), které srovnávali efekt EGDT a klasické terapie. Byl identifikován non-signifikantní vliv EGDT na redukci celkové dlouhodobé mortality ve srovnání s kontrolní skupinou (RR 0.89, P=0.1). Nicméně EGDT vedla k signifikantní redukci mortality kriticky nemocných pacientů v těžké sepsi a septickém šoku (RR 0.72, P=0.0002).

Závěrem: výsledky meta-analýzy poukazují na nonsignifikantní trend v redukci celkové dlouhodobé mortality pacientů v EGDT skupine, EGDT nicméně vedla k signifikantní reudukci mortality pacientů v intenzivní péči, nicméně pro level evidence je nízký a je potřeba dalších randomizovaných studií k posouzení efektu EGDT.

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Ventilátorová pneumonie u pacientů s ARDS: vliv pronační polohy: sekundární analýzy PROSEVA studie
L. Ayzac, R. Girard, L. Baboi et al.

Cílem studie bylo zhodnotit vliv pronační pozice na incidenci ventilátorové pneumonie (VAP) a role VAP na mortalitu pacientů s těžkým ARDS. V supinní poloze byla incidence VAP 1.18 a v pronační poloze 1.54/100 dnů umělé plicní ventilace (p=0,1). Kumulativní 90-denní predikce VAP byla 46,5% v pronační poloze a 33,5% v supinní poloze, nicméně rozdíl mezi skupinama nebyl statisticky významný (p=0.11). Dle výsledků analýzy byla VAP asociována se zvýšeným rizikem mortality během pobytu v intenzivní péči (HR 1.65, p=0.03).

Závěrem: u pacientů s těžkým ARDS nevedla pronační poloha k redukci incidence VAP a VAP byla asociována s vyšší mortalitou.

Intensive Care Med (2016) 42:871–878

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Komfortní a pacient-orientovaná péče bez excesivní sedace:eCASH koncept
Jean‑Louis Vincent, Yahya Shehabi, Timothy S. Walsh et al.

Autoři doporučují implementaci integrovaného a adaptabilního postupu k pozitivnímu ovlivnění klinického outcome pacientů cestou analgezie a mírné sedace indikovanou časně během kritické nemoci. Tato strategie je postavena na doporučeních k léčbě bolesti, agitace a delíria a je označena memotechnickou zkratkou eCASH - časná komfortní analgezie, minimální sedace a maximální lidská péče (early Comfort using Analgesia, minimal Sedatives and maximal Humane care). Cílem eCASH je dosáhnout optimální komfort pacientů minimální možnou sedací s výjimkou klinických situací vyžadujících hlubokou sedaci. Efektivní analgezie je první prioritou eCASH: autoři doporučují implementaci flexibilní multimodální analgezie s cílem minimalizace dávky opiátů. Sedace je sekundární vzhledem na analgezii a jejím základem by měli být lehce titrovatelní léky s cílem dosáhnout cílené hladiny sedace. Benzodiazepiny by neměli být rutinní součastí sedace. Kromě efektivní analgezie a minimalizace sedace jsou součastí eCASH taky preservace spánku, časná mobilizace, zlepšení komunikace s pacientem a rodinou s cílem minimalizace izolace, agitace a zmatenosti, a tím eventuálně redukovat dlouhodobé psychologické komplikace následkem pobytu v intenzivní péči. eCASH přestavuje novou paradigmu u pacient-orientované intenzivní péči.    

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4297-4

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Dávkování intrathékalního morfinu a vliv na outcome u pacientů po císařském řezu:meta-analýza
Pervez Sultan, Stephen H. Halpern, Ellile Pushpanathan et al.

Adekvátní dávka intrathékalního morfinu k efektivní analgezii u pacientek po císařském řezu nebyla přesně stanovena. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv nízkodávkovaného a vysoko-dávkovaného morfinu na intenzitu a délku analgezie ve srovnání s výskytem vedlejších účinků. Do meta-analýzy byli zařazeny pacientky podstupující elektivní císařský řez v subarachnoideální anestezii a byla srovnávana se skupinama s nízko-dávkovaným intrathékalním morfinem (LD, 50–100 μg) a skupinama s vysokodávkovaným morfinem (HD; >100–250 μg). Primárním outcome byla doba do aplikace supplementální analgezie. Sekundárním outcome byly hodnota skóre bolesti, spotřeba morfinu, vedlejší účinky na matku - zvracení a pruritus a Apgar skóre. Do analýzy bylo zařazeno 11 studií (480 pacientek - 233 v HD skupině a 247 v LD skupině). Střední čas k aplikaci aditivní analgezie byl delší v HD skupině ve srovnání s LD skupinou. Skóre bolesti a spotřeba morfinu za 24 hodin se mezi skupinama nelišili. Incidence nauzey a pruritu byla nižší v LD skupině.

Závěrem: vysokodávkovaný morfin vedl k prolongaci efektivní analgezie v pooperačním období u pacientek po císařském řezu ve srovnání s nízkodávkovaným. Analgezie musí být nicméně vyvážená zvýšeným rizikem mateřského pruritu a zvracení. 

Anesth Analg 2016;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Intraoperační anafylaktická reakce na myorelaxancia: incidence během 9 letého období v terciární nemocnici v Jižní Korei: retrospektivní observační studie
Youn J. Cho, Jae W. Ju, Hyunyee Sim et al.

Intraoperační anafylaktická reakce na myorelaxancia je nepredikovatelnou a potenciálně život-ohrožující . V retrospektivní observační studii autoři sledovali výskyt anafylaktické reakce na myorelaxancia (NMBA) v terciárním centru v Jižní Korei. Během sledovaného období bylo do studie zařazeno  729 429 pacientů, kterým byli aplikována NMBA, z toho nejčastěji rokuronium (425 047, 58,3%) a vekuronium (274 801, 37,7%). Celková incidence anafylaktické reakce byla 2.6/100 000 (19 případů) a byla vyšší u rokuronia (16 případů, 3.8/100 000) ve srovnání s vekuroniem (2 případy, 0.7/100 000). Ve srovnání výskytu v čase se během 6 letého období incidence intraoperační anafylaxe na rokuronium 1,4-násobně zvýšila ve srovnání s iniciálním 3-letým obdobím.

Závěrem: u běžně používaných NMBA byla incidence anafylaktické reakce nejvyšší u rokuronia.  

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:368–378

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Evidence based tekutinová terapie v intenzivní péči
Achim W. Schindler a Gernot Marx

Evidence-based tekutinová terapie je komplikovanou oblasti péče o kriticky nemocné pacienty a jenom málo studií se věnuje vlivu tekutinové terapie na outcome pacientů. V přehledovém review článku se autoři věnují evidence-based diagnostice a terapii hypovolemie a rozebírají úlohu balancovaných krystaloidů v konceptu early goal-directed terapie (EGDT) v resuscutaci pacientů v septickém šoku. Diagnostika a terapie hypovolémie má být multifaktoriální včetně anamnézy, fyzikálního vyšetření, zhodnocení volume-responsiveness , dynamických a volumemotorických indikátorů, ultrazvukového vyšetření a zhodnocení metabolického stavu. Význam centrálního venózního tlaku a tlaku v zaklinění by měl být limitován. U kriticky nemocných pacientů mají být balancované krystaloidy tekutiny první volby, protože nebalancované (obzvláště fyziologický roztok) můžou vést k zniku hyperchloremické acidózy , která je asociována s renálním poškozením a infekčním rizikem. Mezi benefity koloidů patři obzvláště rychlá restituce cévní náplně. Hydroxyetylškrob je potenciálně nebezpečný ačkoliv validita dat  pocházejících z rozsáhlých respektovaných studií je ovlivněna metodologickými chybami. Časná agresivní tekutinová terapie pozitivně ovlivňuje outcome septických pacientů ačkoliv koncepce EGDT je v dnešní době pořád zkoumáná a 10 let po Riversove studii je běžná terapie společně s agresivní tekutinovou terapii stejně efektivní jako EGDT. 

Curr Opin Anesthesiol 2016, 29:158–165

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Passive leg rising test k predikci pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu:systematické review a meta-analýza
Xavier Monnet, Paul Marik, Jean-Louis Teboul

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu passive leg rising testu (PLR) při měření srdečního výdeje (CO) a při měření arteriálního pulzového tlaku (PP) jako prediktorů pozitivní odpovědi na tekutinovou výzvu. Do analýzy bylo zahrnuto celkem 21 studií (991 pacientů a 995 tekutinových výzev). Srdeční výdej byl měřen echokardiografií ve 6 studiích, kalibrovanou analýzou pulzové arteriální křivky v 6 studiích, bioreaktancií ve 4 studiích, esofageálním dopplerem ve 3 studiích a transpulmonální termodilucí v 1 a suprasternálním dopplerem v 1 studii.

Závěrem: PLR-změny CO efektivně predikovaly odpověď  na tekutinovou výzvu u pacientů s oběhovým selháním. Pokud byl efekt PLR determinován PP  zůstaly výsledky testu akceptovatelné, ale senzitivita byla nízká.

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-015-4134-1

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Veno-venózní extrakorporální membránová oxygenace k terapii akutního respiračního selhání
Eddy Fan, Luciano Gattinoni, Alain Combes et al.

Navzdory nákladním intervencím u kriticky nemocných pacientů, zůstává mortalita pacientů s akutním respiračním selháním (ARF) neakceptovatelně vysoká. Extrakorporální membránová oxygenace (ECMO) je slibnou intervencí, která poskytuje efektivní podpůrnou terapii u pacientů s respiračním selháním. Technologický progres vedl k bezpečnější a jednodušší implementaci ECMO-a, která umožnila rozšíření metody do široké klinické praxe. Opinion-lídři přináší review k sumarizaci aktuálních poznatků týkajících se veno-venózního ECMO-a a jeho použití u pacientů s ARF. 

Intensive Care Med (2016) 42:712–724

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Intraoseální vstup u dospělých pacientů:systematické review
F. Petitpas, J. Guenezan, T. Vendeuvre, M. Scepi et al.

Indikace intraoseálního vstupu (IO) jsou u dospelých pacientů vyžadujících infuzní nebo lékovou terapii vzrůstající. Tato metoda aplikace je však často vzhledem na insuficientní tréning a znalosti neaplikována. Cílem review bylo zhodnotit aktuální praxi u dospelých pacientů, popsat indikace, kontraindikace, techniky a modality zavedení IO vstupu. Autoři z celkem revidovali 49 článku týkajících se IO vstupu u dospělých. IO vstup by měl být zaveden u všech dospělých pacientů v kritické situaci kdy není možné zavést intravenózní vstup. Kontraindikace jsou řídké a komplikace málo frekventní a vázané na délce ponechání IO vstupu in situ. IO je možné použít na odběry a taky na aplikaci všech infuzních roztoků, léků, včetně vazopresorů s biologickou dostupnosti blížící se intravenóznímu podání. 

Petitpas et al. Critical Care (2016) 20:102

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Pacient s hypertenzí a operační výkon
Koen G. Lapage a Patrick F. Wouters

Doporučení k perioperační péči pacientů s hypertenzí nebyli aktualizované během posledních 20 let ačkoliv jsou v dnešní době k dispozici nové monitorovací techniky a patofyziologické koncepty. Cílem review je zhodnotit význam a rizika perioperační péče u hypertenzních pacientů. U pacientů s hypertenzí je více jak hodnota krevního tlaku důležité a určující celkové kardiovaskulární riziko. Kromě stadia 3 by neměla být operace odložena jenom dle hodnot krevního tlaku. Recentní data poukazují, že i krátké epizody hypotenze během operace mohou mít signifikantní efekt na outcome pacientů. U geriatrických pacientů, kteří jsou ve zvýšeném riziku perioperační hypoperfuze je predominantním fenotypem isolovaná systolická hypertenze. Nové monitorovací techniky včetně echokardiografie a infračervené spektroskopie mohou poskytnout zásadní informace k intraoperační optimalizaci krevního tlaku.

Curr Opin Anesthesiol 2016, 29:000–000

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
68 %