června 2016

Třetí mezinárodní konsenzuální definice sepse a septického šoku (Sepsis-3)
Mervyn Singer, Clifford S. Deutschman, ChristopherWarren Seymour et al.

Definice sepse a septického šoku byla naposled revidována v roce 2001. Od poslední revize došlo k signifikantní progresi v patofyziologii (změně orgánových funkcí, morfologii, buněční biologii, biochemii, imunologii a cirkulaci), managementu a epidemiologii sepsi, co si nutně vyžadovalo revizi daných definic a doporučení. Definice a klinické kritériá sepse a septického šoku byly definovány dle Delphi procesu v spolupráci Society of Critical Care Medicine a European Society of Intensive Care Medicine. Sepse je aktuálně definována jako přítomnost život-ohrožující orgánové dysfunkce v návaznosti na dysregulaci zanětlivé odpovědi na infekci. Orgánová dysfunkce je definována dle Sequential [Sepsis-related] Organ Failure Assessment (SOFA) skóre 2 a více, co je asociováno s ≥10% nemocniční mortalitou.  Septický šok je definovaný jako podskupina septických pacientů se závažnou oběhovou, buněčnou a metabolickou dysfunkci a vyšší mortalitou ve srovnání se samotnou sepsí. Pacienti v septické šoku můžou být klinicky diagnostikováni dle potřeby vazopresorické podpory k udržení středního arteriálního tlaku ≥65mmHg a hladinou sérového laktátu ≥2mmol/l při absenci hypovolémie. Mortalita pacientů v septickém šoku je ≥40%. 

Závěrem: aktuální klinické kritéria sepse a septického šoku poskytují větší konzistenci s epidemiologií a klinickými daty a můžou vést k časnější diagnostice a rychlejšímu managementu pacientů v sepsi nebo v riziku rozvoje septického stavu.

JAMA. 2016;315(8):801-810.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Efektivita a bezpečnost prokalcitoninem-cílené terapie k redukci délky trvání antibiotické terapie u kriticky nemocných pacientů: randomizovaná kontrolované studie
Evelien de Jong, Jos A van Oers, Albertus Beishuizen et al.

Antibiotická terapie je esenciální součástí managementu kriticky nemocných pacientů, nicméně její délka je asociovaná se vznikem antibiotické rezistence. Prokalcitonin jako marker zánětu je v klinické praxi použiván k cílení a event. k omezení délky trvání ATB terapie, ačkoliv data potvrzující tenhle postup jsou insuficientní. Autoři v prospektivní multicentrické studii hodnotili efektivitu a bezpečnost prokalcitoninem-cílené ATB terapie u krticky nemocných pacientů. Pacienti, kteří byli vzhledem na přítomnost infekce léčeni ATB byli randomizováni do PCT-cílené ATB terapie a skupiny se standardní terapii. V PCT skupině byla ATB léčba přerušena při poklesu PCT o více jak 80% nebo při  <0,5 μg/L. Ve standardní skupině byli ATB terapie cílená dle lokálních ATB protokolů. Primárním outcome byla denní potřeba antibiotik a délka ATB terapie. Ve sledovaném období 2009-2013 bylo z celkového počtu sledovaných pacientů (4507) do studie zařazeno 1575 pacientů. Z toho 761 pacientů bylo randomizováno do PCT skupiny a 785 do kontrolní skupiny. U 538 (71%) pacientů v PCT skupině byla ATB terapie přerušena během pobytu na ICU (ARO/JIP).  Medián délky ATB terapie v PCT skupině byl 5 dnů ve srovnání s kontrolní skupinou 7 dnů. 28-denní mortalita v PCT skupině 20% (n=149) ve srovnání s 25% v kontrolní skupině (n=785). 

Závěrem: cílení ATB terapie dle PCT vedlo k redukci denní dávky ATB a celkové délky ATB terapie u pacientů se suspektní infekcí, co bylo taky asociováno se signifikantní redukcí mortality. Hladina PCT může mít klinický význam k identifikaci bakteriálních infekcí a následně vést k adekvátní terapii a délce ATB léčby.

 

DOI: http://dx.doi.org/10.1016/S1473-3099(16)00053-0

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Časná vs. pozdní iniciace eliminační metody a mortality u kriticky nemocných pacientů s akutním renálním selháním (AKI)
Alexander Zarbock, John A. Kellum, Christoph Schmidt et al.

Optimální timing iniciace eliminačních metod (RRT) u pacientů s renálním selhání (AKI) bez život ohrožujících komplikací zůstává nejasný. Autoři v randomizované studii srovnávali efekt časné iniciace během 8 hodin od diagnostiky dle Kidney Disease: Improving Global Outcomes (KDIGO) u stádia 2 (2x násobek kreatininu nebo diuréza <0.5 mL/kg/h během 12 hodin) vs. během 12 hodin od diagnózy stádia 3 dle KDIGO. Primárním outcome byla 90-denní mortalita po randomizaci. Sekundárním cílem byla 28-denní a 60-denní mortalita, přitomnost orgánové dysfunkce, obnovení renálních funkcí, dependence na RRT v 90-denní intervalu, délka hospitalizace v intenzivní péči. Celkem bylo do studie zařazeno 231 pacientů (medián věku 67 let). Všichni pacienti ve skupině s časnou RRT (n=112) a 108 z 119 (90.8%) pacientů ve skupině s pozdní RRT bylo léčených RRT terapií. Časná iniciace vedla k signifikantní redukci 90-denní mortality (44 z 112, 39,3%) ve srovnání s pozdní skupinou (65 z 119, 54,7%). U více pacientů v časné skupine byla dosažena úprava renálních funkcí v sledovaném 90-denním intervalu (60 z 112, 53,6% vs. 46 u 119, 38,7%). Délka RRT a délka hospitalizace byla signifikantně kratší v časné skupině -RRT 9dnů vs. 25 dnů, délka hospitalizace 51 dnů vs. 82 dnů, nicméně nebyl identifikován žádný signifikantní rozdíl mezi potřebou RRT po 90-ti dnech, orgánové dysfunkci a délce pobytu v intenzivní péči.

Závěrem: u kriticky nemocných pacientů s AKI vedla časná RRT k redukci 90-denní mortality. K potvrzení daných zavěrů je potřeba dalších randomizovaných studií.

JAMA. 2016;315(20):2190-2199.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Kontinuální eliminační metody vs. intermitentní hemodialýza u kriticky nemocných pacientů: mortalita a renální funkce
Anne‑Sophie Truche , Michael Darmon, Sébastien Bailly et al.

Ideální eliminační metoda (RRT) u pacientů v intenzivní péči zůstává nedefinovaná. Autoři v prospektivní observační studii srovnávali krátkodobou a dlouhodobou mortalitu a renální funkce pacientů při kontinuálních RRT a intermitentní dialýze ve sledovaném období 2004-2014. Primárním outcome byla 30-denní mortalita a dependence na dialýze. Celkem bylo do studie zařazeno 1360 pacientů vyžadujících RRT, z toho 544 (40.0%) bylo inciálně léčených kontinuání RRT a 816 (60.0%)  intermitentní dialýzou. Celková 30-denní mortalita byla 39,6%, z toho u 23,8% přeživších pacientů bylo dependentních na RRT. Ve sledovaném primárním outcome nebyl detekován rozdíl mezi skupinami. V podskupině pacientů s výrazným přetížením tekutinami v době iniciace RRT byla kontinuální RRT asociována s nižší mortalitou a nižší závislosti na RRT.

Závěrem: Kontinuální RRT nevedla k ovlivnění 30-denní a 6-měsičního outcome pacientů, nicméně se zdá být benefitní v podskupině pacientů se signifikantním přetížením tekutinami, no při absenci hemodynamického selhání může být škodlivá. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4404-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Regionální antikogaulace při kontinuální eliminační metodě u kriticky nemocných: citrát vs. heparin
Chao Liu, Zhi Mao, Hongjun Kang, Jie Hu a Feihu Zhou

Regionální citrátová nebo heparinová antikoagulace je běžnou metodou antikoagulace během kontinuální eliminační metody (CRRT). Jejich efektivita a bezpečnost zůstává nedefinovaná. Autoři přináší meta-analýzu studií k srovnání efektivity a bezpečnosti jednotlivých metod během CRRT. Do meta-analýzy bylo celkem zařazeno 14 studií (n=1134). Nebyl identifkován rozdíl v mortalitě pacientů mezi skupinami. V podskupine s citrátouvou antikoagulací byla životnost filtru signifikantně prodlužena  během kontinuální veno-venózní hemofiltrace (CVVH) s predilucí, nicméně tento efekt nebyl identifkován během kontinuální veno-venózní hemodiafiltrace (CVVHFD) a post-diluce. Ve srovnání s heparinem bylo ve skupině s citrátem signifkantně nižší riziko krvácení.

Závěrem: u dospělých pacientů s akutním renálním selháním (AKI) nevedla citrátová antikogaulace k ovlinění mortality ve srovnání s heparinem, nicméně antikogulace citrátem byla asociována s efektivním prodloužením životnosti filtru a redukci rizika krvácení, a proto by měla být doporučena (superiórní) u kriticky nemocných pacientů na CRRT.

Liu et al. Critical Care (2016) 20:144

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Intravaskulární tekutinová terapie u dospělých pacientů: guidelines
Gernot Marx, Achim W. Schindler, Christoph Mosch et al.

Guidelines k tekutinové intravaskulární perioperační terapii. Přehledné doporučení dle EBM dat se věnují možnostem diagnotiky hypovolémie, tekutinové terapie během období lačnění, rozdílům u běžné pacientské populace a kriticky nemocných pacientů, srovnání krystaloidů a koloidů.

Eur J Anaesthesiol 2016; 33:488–521

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Timing eliminačních metod u pacientů v intenzivní péči
Stephane Gaudry, David Hajage, Frederique Schortgen et al.

Timing iniciace eliminačních metod u kriticky nemocných pacientů s akutním renálním selháním (AKI) bez akutních život ohrožujícich komplikací je otázny. Do multicentrické randomizované studie byli zařazeni pacienti s AKI dle  Kidney Disease: Improving Global Outcomes [KDIGO] classification,  stádia 3, kteří vyžadovali umělou plicní ventilace a/nebo vazopresorickou podporu, bez akutních život ohrožujících komplikací asociovaných s AKI. Pacienti byli randomizováni do skupiny s časnou RRT (eliminační metoda) - iniciace po randomizaci a pozdní RTT - kde RRT byla zahájena až při výskytu alespoň jedné z komplikací: težká hyperkalémie, metabolická acidóza, plicní edém, hladina urey >112 mg/dcl, nebo oligurie >72 hodin po randomizaci. Primárním outcome bylo 60-denní přežití. Do studie bylo celkem zařazeno 620 pacientů. Mortalita mezi skupinama se statisticky signifikantně nelišila (150 úmrtí z 311 v skupině s časnou RRT - 48,5% a 153 z 308 v pozdní skupině 49,7%).  Celkem u 151 pacientů v pozdní-RRT skupině (49%) nebyla iniciována RRT. Procento katétrových infekcí bylo vyšší ve skupině s časnou RRT (10% vs. 5%, P=0.03). Diuréza jako marker zlepšení renálních funkcí se vyskytla častěji v pozdní skupině (P<0.001).

Závěrem: u kriticky nemocných pacientů s AKI nebyl identifikován rozdíl v mortalitě pacientů při časné vs. pozdní iniciaci RRT. Odložení iniciace RRT vedla u signifikantní skupiny pacientů k následné nepotřebnosti RRT v další terapii.

DOI: 10.1056/NEJMoa1603017

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Incidence závažných komplikací epidurální analgezie v USA
E. B. Rosero a G. P. Joshi

Observační studie s cílem popsat incidenci a rizikové faktory spinálního/epidurálního abscesu a hematomu v návaznosti na epidurální analgezii u pacientů v USA. Do studie byli zařazeni pacienti ve sledovaném období 1998-2010. Primárním outcome byla incidence spinálního hematomu a epidurálního abscesu. Byla sledována taky frekvence urgentních laminektomií. Celkem bylo do studie zařazeno 3 703 755 epidurálních punkcí (2 320 950 porodních analgezií). U pacientek v peripartálním období byla incidence spináního hematomu 0.6 na 100 000 epidurálních punkcí a incidence epidurálního abscesu 0. U pacientů mimo porodnictví byla incidence spinálního hematomu 18.5/100 000 a epidurálního abscesu 7.2/100 000. Rizikové faktory spinálního hematomu byli typ operace (vyšší výskyt v cévní chirurgii), výuková nemocnice a komorbidity. Pacienti s komplikacemi vykazovali vyšší nemocniční mortalitu ve srovnání s pacienty bez asociovaných komplikací (12.2% vs. 1.1%, P < 0.0001).

Závěrem: incidence spinálního hematomu a epidurálního abscesu je velice nízká u rodiček a výrazné vyšší u ostatní populace.

Acta Anaesthesiologica Scandinavica 60 (2016) 810–820

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Težká hypoxémie:management
Davide Chiumello a Matteo Brioni

Acute respiratory distress syndrome (ARDS) je charakterizované jako nekardiogenní plicní edém s nálezem bilaterálních opacit na RTG S+P, redukcí plicní compliance a refrakterní hypoxémii. Těžká hypoxémie (PaO2/FiO2 < 100 mmHg), kterou je definované težké ARDS se vyskytuje u 20-30% pacientů s nejvyšší mortalitou. Ačkoliv standardní podpůrnou terapii zůstává umělá plicní ventilace (invazivní i neinvazivní), jsou v dnešní době taky alternativní podpůrné formy terapie. Autoři přináší up-to-date klinické review možných terapeutických stratégií u pacientů s těžkým ARDS.

Závěrem: těžké ARDS je komplexní klinický syndrom vyžadující komplexní respirační a hemodynamickou podpůrnou terapii s cílem zabezpečit adekvátní dodávku kyslíku a zároveň minimalizovat VILI (ventilator-induced lung injury), pomocí recruitmentu plicní tkáně a protektivní plicní ventilace. U nejtěžších případů ARDS může být zvážená svalová relaxace, pronační poloha a ECMO.

 

Chiumello and Brioni Critical Care (2016) 20:132

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Prognostická hodnota prokalcitoninu (PCT) u septických pacientů na oddělení urgentního příjmu (OUP)
Nicolas Peschanski, Camille Chenevier‑Gobeaux, Lynda Mzabi et al.

Identifikace vysoce rizikových septických pacientů s potenciální nepříznivou prognózou na OUP je obtížné. Cílem studie bylo zhodnotit prognostickou hodnotu PCT u septických pacientů na OUP. Do retrospektivní studie bylo celkem zařazeno 188 pacientů (medián věku 63 let). U pacientů kteří zemřeli během 30 dnů od příjmu byla hladina PCT signifikantně vyšší (medián 34.0 μg/L) ve srovnání s přeživšími pacienty (medián 6.4 μg/L). Z analýzy byla identifikována cut-off hodnota PCT 32,5 μg/L, která byla asociována s 51% senzitivitou a 96% specificitou, 73% pozitivní prediktivní hodnotu a 89% negativní prediktivní hodnotou úmrtí. Z analýzy jenom 3 aditivní faktory byli asociovány s mortalitou: kardiovaskulární onemocnění v osobní anamnéze, težká sepse/septický šok na OUP, a hladina PCT >32.5 μg/L (OR 36.0 [10.0–128.4], p < 0.0001).

Závěrem: elevace PCT v době příjmu má střednou významnost k identifikaci negativního outcome u septických pacientů na OUP.  

Peschanski et al. Ann. Intensive Care (2016) 6:47

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Komplikace hrudní epidurální analgezie: retrospektivní analýza 7273 případů
Thomas von Hosslin, Paul Imboden, Andreas Luthi et al.

Hrudní epidurální analgezie je běžná a esenciální analgetická metoda v pooperačním období po operacích v břišní a hrudní chirurgii. Bezpečnost zůstává hlavní otázkou a potenciálním nebezpečím, protože eventuální komplikace včetně epidurálního hematomu, epidurálního abscesu a permanentního neurologického deficitu jsou extrémně závažné. Cílem studie bylo zhodnotit incidenci a dlouhodobý outcome závažných komplikací asociovaných s hrudní epidurální analgezii. Do retrospektivní kohortové studie bylo celkem zařazeno 7430 pacientů, z toho 7273 splnilo inclusion kritériá. Jako závažné komplikace byli definovány spinální, epidurální hematom, absces, permanentní neurologický deficit, srdeční zástava, úmrtí a nekompletní extrakce epidurálního katetru.  Z celkového počtu zařazených pacientů bylo identifikováno celkem 7 závažných komplikací: epidurální absces s incidencí 1:7273, perzistentní neurologický deficit 1:7273, srdeční zástava 1:7273 a poškození katetru, nebo nekompletní extrakce katetru s incidenci 1:1818. Kromě 1 pacienta s perzistentním neurologickým deficitem neměli závažné komplikace ve sledovaném souboru pacientů dlouhodobé následky.

Závěrem: ve sledovaném souboru pacientů se závažné komplikace asociované s hrudní epidurální analgezii vyskytli v 0,1% případů (1:1000) a dlouhodobé následky u 0.014% (1.4:10 000) co koresponduje s údaji uváděnými v literatuře. 

Eur J Anaesthesiol 2016; 34:1–7

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Komunitní pneumonie a intracelulární patogeny
Catia Cillóniz, Antoni Torres, Michael Niederman et al.

Komunitní pneumonie (CAP) je celosvětově asociována se signifikantní morbiditou a mortalitou. Roční incidence v Evropě je 1.5-1.7/1000 obyvatel. Intracelulární patogeny jsou běžným etiologcikým agens CAP. Mezi nejčastější původce patří: Legionella pneumophila, Mycoplasma pneumoniae, Chlamydophila pneumoniae, Chlamydophila psittaci, and Coxiella burnetii. Iniciální antibiotická terapie CAP je empirická a měla by pokrýt typické a atypické původce CAP. Mikrobiologická identifikace původce je výrazně asociována s prognózou pacientů. Intracelulární patogeny můžou vést k težšímu poškození respiračního systému a jsou asociované s větší frekvencí multiorgánového selhání, nicméně  jejich vliv u těžké CAP nebyl specificky zkoumán. Autoři v review článku popisují prevalenci, terapii a outcome těžké CAP způsobené intracelulárními patogeny. 

Intensive Care Med DOI 10.1007/s00134-016-4394-4

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Optimalizace sedace u pacientů s kraniotraumatem (traumatic brain injury - TBI)
Mauro Oddo, Ilaria Alice Crippa, Sangeeta Mehta et al.

Denní přerušení sedativní medikace a limitace hluboké sedace vedla v několika studiích k redukci délky umělé plicní ventilace a délky hospitalizace a tím k pozitivnímu ovlinění outcome kriticky nemocných pacientů. Nicméně pacienti s těžkým TBI byli za daných studií vyloučeni, proto není jasné jestli dané terapeutické postupy můžou být aplikované taky na populaci s TBI. U pacientů s akutním TBI má sedace své specifické cíle (kontrola neklidu, analgezie, dyskomfortu, agitace, pozitivní ovlivnění asynchronie umělé plicní ventilace)  a taky neuro-specifické cíle (redukce mozkového metabolizmu a zlepšení tolerance ischémie). Sedace je taky esenciální terapeutická komponenta k urdžovaní intrakraniálního tlaku v terapeutickom rozmězí, k teplonímu managementu (tolerance hypotermie) a kontrole záchvatovité aktivity. V managementu sedace je důležitý vliv jednotlivých sedativ na cerebrální a systémovou hemodynamiku. Titrace a odnětí sedativní medikace v neurointenzivní péči musí být vyvážené rizikem exacerbace poškození mozku a potenciálním benefitem pozitivního ovlivnění neurologických funkcí a redukci asociovaných komplikaci. Autoři v review popisují efekt sedativ a analgetik na fyziologii mozku, výhody a nevýhody jednotlivých léků a eventuálně nových alternativ v neurointenzivní péči.

Oddo et al. Critical Care (2016) 20:128

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Perioperační orální dekontaminace u pacientů podstupujících elektivní operaci
Philip Spreadborough, Sarah Lort, Sandro Pasquali et al.

Aplikace orálních antispetik vede k redukci nozokomiálních infekcí a ventilátorové pneumonie u kriticky nemocných interních a taky chirurgických pacientů. Role orální dekontaminace před a po plánované operaci není jasná. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit efekt orálního antiseptika (chlorhexidin nebo povidone-iodine) při aplikaci před a po operaci. Celkem bylo identifikováno 1114 článků (n=2265 pacientů), kde u 1093 pacientů (48,3%) byl aplikován perioperačně chlorhexidin. Pooperační pneumonie a nozokomiální infekce se vyskytla u 5.3 a 20.2% pacientů ve skupině s chlorhexidinem vs. 10.4 a 31.3% pacientů v kontrolní skupině. Orální perioperační aplikace chlorhexidinu vedla k signifikantní redukci pooperační pneumonie (RR = 0.52; 95 % CI 0.39–0.71; p < 0.01) a celkového výskytu nozokomiálních infekcí (RR = 0.65; 95 % CI 0.52–0.81; p < 0.01), bez ovlivnění nemocniční mortality (RR = 1.01; 95 % CI 0.49–2.09; p = 0.98).

Závěrem: perioperační aplikace orálního chlorhexidinu vedla k signifikantní redukci nozokomiálních infekcí a pooperační penumonie u pacientů podstupujících elektivní kardiochirurgickou operaci. meta-analýze nicméně chybí randomizované kontrolované studie u nekardiochirurgických pacientů. 

Spreadborough et al. Perioperative Medicine (2016) 5:6

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %

Pooperační plicní komplikace po elektivní břišní operaci: kohortové studie
Kamlesh Patel, Fatemeh Hadian, Aysha Ali et al.

Pooperační plicní komplikace (PPC) jsou poddiagnostikovány, nicméně jedny z nejdůležitějších pooperačních komplikací přispívajících k perioperační mortalitě a morbiditě. Cílem prospektivní multicentrické kohortové studie bylo zhodnotit incidenci a vliv PPC v pooperačním období. Ve sledovaném 2 týdenním období byl sledován výskyt PPC v celkem 6-ti centrech v období 7 dnů po operaci. Z celkového počtu 268 operací se během 7 dnů po operaci vyskytlo 31 (11.9%) případů PPC.  PPC byli signifikantně frekventnější u pacientů s CHOPN v anamnéze (26.7 vs. 10.2%, p < 0.001). PPC nebyli asociované individuálnimi faktory pacientů (věk, pohlaví, BMI, komorbidity), typem výkonu nebo pooperační analgezii. Riziko PPC stoupalo s délkou operace ((odds ratio 1.01 (95 % interval spolehlivosti 1.00–1.02), p = 0.007). PPC dále vedli k signifikantnímu prodloužení doby hospitalizace (10 vs 3 dny). Vyšetření na oddělění urgentního příjmu během 30-ti dnů po operaci (27.3 vs 10.6 %), 30-ti denní rehospitalizace (21.7 vs. 9.9 %) a 30-ti denní mortalita (12.5 vs. 0%) byli častější v skupině s PPC.  

Závěrem: pooperační plicní komplikace jsou frekventní a mají významný negativní efekt na outcome pacientů. Je potřeba implementovat cílenou strategii k minimalizaci výskytu PPC. 

Patel et al. Perioperative Medicine (2016) 5:10

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Prediktivní role vysoce-senzitivního troponinu T během prvních hodin od vzniku akutního koronárního syndromu u geriatrických pacientů
Catharina Borna, Katarina Lockman Frostred a Ulf Ekelund

Recentní studie poukazují, že zavedení vysoce-senzitivního troponinu T (HsTnT) jako diagnostického markeru u pacientů s bolestma na hrudi na urgentním příjmu vede k vysoké falešní pozitivitě v diagnostice akutního koronárního syndromu (AKS). Autoři testovali diagnostickou efektivitu HsTnT u geriatrických pacientů s AKS během prvních 3-4 hod od počátečních příznaků. Celkem bylo do studie zařazeno 477 pacientů ve věku ≥ 75  let. Byli sledované hodnoty HsTnT v době příjmu a v době 3-4 hodiny od příjmu na OUP. Celkem 27% procent zařazených pacientů měla diagnostikováno ACS a 21% akutní infart myokardu. Standardní cut-off hodnota HsTnT 14ng/L měla v čase 3-4hod od příznaků senzitivitu 88%, nicméně specificitu 38% a pozitivní prediktivní hodnotu 32%. Pro non-STEMI infarkt byla senzitivita a negativní prediktivní hodnota 100% nicméně specificita a negativní prediktivní hodnota nebyla ovlivněna.

Závěrem: závery studie poukazují, že hodnota HsTnT během prvních 3-4 hod od iniciálních symptomů AKS u geriatrických pacientů nemůže vést k potvrzení ani k vyvracení diagnózy AKS. U pacientů ve věku  > 75 let může být HsTnT primárně využit k vyvrácení diagnózy akutního infarktu myokardu. 

Borna et al. BMC Emergency Medicine (2016) 16:1

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %