června 2019

Efekt rozličných dávek kyseliny askorbové na mortalitu kriticky nemocných pacientů: meta-analýza
Ying Wang, Huan Lin, Bing‑wen Lin et al.

Nízká hladina kyseliny askorbové (AA) byla prokázána v kritické nemoci a suplementace AA může mít pozitivní efekt na outcome. Schopnost AA redukovat mortality nicméně není jasná. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efekt AA na mortalitu kriticky nemocných pacientů. Celkem byli analyzována data od 1210 pacientů. Intravenózní dávka AA, která se pohybovala od 3-10g/dn a byla spojena s redukcí mortality  pacientů (OR 0.25; 95% CI (0.14–0.46); p < 0.001; I2 = 0.0%). Dávky nižší (< 3 g/d), nebo dávky vyšší (≥ 10 g/d) neměli na mortalitu žádný efekt (OR 1.44; 95% CI (0.79–2.61); p = 0.234; I2 = 0.0% versus OR 1.12; 95% CI (0.62–2.03); p = 0.700;I2 = 0.0%). AA byla asociována s redukcí délky vazopresorické podpory a délky umělé plicní ventilace, bez ovlivnění potřeby tekutin a diurézy v prvních 24 hodinách po příjmu. AA neměla vliv na výskyt AKI.

Závěrem: Intravenózní kyselina askorbová v dávce 3-10 g/D byla asociována s redukcí délky vazopresorické podpory a délky UPV společně s pozitivní vlivem na redukci mortality.

Wang et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:58

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Časná neuromuskulární blokáda u pacientů s ARDS
The National Heart, Lung, and Blood Institute PETAL Clinical Trials Network

Benefit časné kontinuální neuromuskulární blokády u pacientů s ARDS na umělé plicní ventilaci (UPV) je nejasný. Pacienti se středně těžkým až těžkým ARDS (definovaným PaO2/FIO2 <150 mm Hg a hodnotou PEEP of ≥8 cm/H2O) byli randomizováni do skupiny s časnou neuromuskulární blokádou (intervenční skupina), nebo kontrolní skupiny. U všech pacientů byla použita stejná ventilační strategie, včetně vyšší hodnoty PEEP-u. Primárním outcome byla nemocniční mortalita a 90-denní mortalita.  Studie byla zastavena po 2 interim analýze vzhledem na absenci rozdílu mezi skupinami. Celkem bylo zařazeno 1006 pacientů . Během prvních 48 hodin byla celkem u 488/501 pacientů (97,4%) v intervenční skupině zahájena infuze cisatracuria (medián délky infuze 47,8 hodiny, medián dávky 1807 gramů). V kontrolní skupiny byla svalová relaxace použita u 86/505 pacientů (17,0%). Na 90 den byla mortalita v intervenční skupině 42,5% vs. 42,8% v kontrolní skupině (p=0.93).  

Závěrem: U pacientů se středně těžkým až těžkým ARDS, kteří byli léčeni ventilační strategií s vyšším PEEP, nevedla časná kontinuální neuromuskulární blokáda k redukci 90-denní mortality.

N Engl J Med 2019;380:1997-2008. DOI: 10.1056/NEJMoa1901686

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Změny v outcome kriticky nemocných onkologických pacientů v posledních dekádách: systematické review a meta-analýza pacientských dat
Michaël Darmon , Aurélie Bourmaud, Quentin Georges et al.

Přežití onkologických pacientů v posledních 2 dekádách se signifikantně zvýšilo. Data nicméně pochází z neadjustovaných analýz. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit vliv přijetí onkologických pacientů na jednotku intenzivní péče (ICU) na krátkodobý outcome. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 7354 pacientů, z toho 1666 pacientů mělo neutropenii při příjmu. Celková mortalita souboru byla 47.7%. Rok přijetí byl asociován s progresivní redukcí mortality (OR/rok 0.94; 95% CI 0.93–0.95), daný efekt zůstal statisticky signifikantní i po vyloučení potenciálních statistických chyb (OR/rok 0.96; 95% CI 0.95–0.97). Asociace byla detekovatelná taky u pacientů s neutropenií, ale ne u pacientů po allogenní transplantaci kostní dreně.

Závěrem: Po vyloučení potenciálního bias a adjustaci dat dle charakteristiky pacientů, závažnosti onemocnění byla se zvyšujícím se rokem příjmu na ICU redukována mortalita onkologických pacientů, kromě pacientů po allogenní transplantaci kostní dřeně.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05653-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Hladina prokalcitoninu u kandidemie versus bakteriemie: systematické review
Andrea Cortegiani , Giovanni Misseri, Mariachiara Ippolito et al.

Prokalcitonin (PCT) je biomarker, který se aktuálně používá k zhodnocení systémové zánětlivé reakce, infekce, sepse a k optimalizace antimikrobiální terapie. Jeho role v diferenciální diagnostice kandidemie a bakteriémie je nejasná. Cílem systematického review je zhodnotit aktuální evidenci týkající se schopnosti diferenciace mezi bakteriémií a kandidémií pomocí PCT. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 16 studií (45 079 pacientů, 785 případů kandidémie). V majoritě studií byla hodnota PCT u kandidémie nižší ve srovnání s bakteriémií, nicméně data měli nízkou kvalitu evidence. Žádná studie nebyla designovaná k zhodnocení efektivity antifungální terapie pomocí PCT. PCT může vést k vyšší efektivitě antifungální medikace při kombinaci s ostatními biomarkery (např. beta-D- glukanem), nicméně data jsou aktuálně nedostatečné.

Závěrem: PCT by neměl být používán jako jednotlivý biomarker k diferenciální diagnostice mezi bakteriémií a kandidémií.

Cortegiani et al. Critical Care (2019) 23:190

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Frekvence a mortalita septického šoku v Evropě a Severní Americe: systematické review a meta-analýza
Jean-Louis Vincent , Gabriel Jones, Sholto David et al.

Septický šok patří mezi nejtěžší formy sepse. Vzniká na podkladě hluboké abnormality cirkulace a celulární/metabolické dysfunkce a je spojen se signifikantní mortalitou. Lepší pochopení a zhodnocení epidemiologie septického šoku je potřebná k ideální alokaci zdrojů  a pozitivním ovlivnění outcome pacietů v septickém šoku. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit frekvenci septického šoku na jednotkách intenzivní péče (ICU) a zhodnotit mortalitu v intenzivní péči. Z celkového počtu 6291 výsledků splnilo inclusion kritériá 71 studií, které byli zahrnuté do finální analýzy. Frekvence septického šoku v intenzivní péči byla 10,4% (95% CI 5.9 - 16.1%) ve skupině studií, které sledovali septický šok jako příjmovou diagnózu a 8,3% (95% CI 6.1 - 10.7%), ve kterých byla diagnostika možná po celý pobyt v intenzivní péči. Mortalita v intenzivní péči byla 37.3% (95% CI 31.5 - 43.5%), nemocniční mortality 39.0% (95% CI 34.4 - 43.9%) a 28-/30-denní mortalita byla 36.7% (95% CI 32.8 - 40.8%).

Závěrem: Výsledky meta-analýzy potvrzují vysokou frekvenci septického šoku u pacientů v intezivní péči. Mortalita pacientů v septickém šoku zůstává vysoká (kolem 38%).

 

Vincent et al. Critical Care (2019) 23:196

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Přesnost osilometrického neinvazivního měření krevního tlaku v porovnání s intraarteriálním tlakem u dětí během neurochirurgických výkonů
Agnes S. Meidert, Martin Tholl, Tanija K. Tanija K. Hüttl et al.

Do této observační studie bylo zavzato celkem 21 dětí mladších 2 let (medián věku 6 měsíců [IQR, 5 to 11]), podstupujících neurochirurgický výkon. U těchto pacientů byl měřen tlak invazivně, pomocí arteriální linky, zároveň také neinvazivně, pomocí oscilometrické manžety na ruce, a to v 10 minutových intervalech. Simultánně měřené střední hodnoty tlaku byly analyzovány pomocí Bland- Altemanovy metody. Byl vypočítán korelační koeficient, procentuální chyba a konkordance.

Výsledky: Střední hodnota invazivního a neinvazivního měření tlaku byla 54 (standartní odchylka 8, interval [30 až 94]) a 57 (standartní odchylka 8 a interval [40 až 108]) mmHg. Celková odchylka mezi invazivním a neinvazivním měřením byla -3 (7) mmHg, s 95% limitem shody v rozmezí -17 mmHg a + 10 mmHg. Korelační koeficient byl, 0.65, procentuální chyba 25% a konkordance 0.77. Pro hypotenzi, při středních hodnotách tlaku pod 45 mmHg, byla střední odchylka (invazivní-neinvazivní tlak) – 9(5) mmHg.

Závěr: Měření tlaku osilometrickou metodou ukázalo akceptovatelnou míru shody s invazivní monitorací. Nicméně při hypotenzi může docházet ke klinicky relevantnímu přecenění hodnot arteriálního tlaku, měřeného pomocí manžety na ruce.

 

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:400–405

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Vyšetření u lůžka pro predikci obtížného zajištění dýchacích cest: zkrácený Cochranův diagnostický test přesnosti
D. Roth, N. L. Pace, A. Lee et al.

Tento systémový přehledový článek se zabýval vyhodnocením diagnostické přesnosti u běžně používaných vyšetření u lůžka pacienta pro zhodnocení dýchacích cest u dospělých pacientů bez zjevné anatomické abnormality, podstupujících výkon v celkové anestezii. Celkem bylo zavzato 133 studií (127 kohortových a 6 case control study), zahrnujících 844 206 pacientů. Celkově byla metodologická kvalita (hodnocená pomocí QUADAS-2) střední až vysoká. Studie se zaměřila na Mallampatiho skóre (6 studií), modifikované Mallapmpatiho skóre (105 studií), Wilsonovo risk skóre (6 studií), thyreomentální vzdálenost (52 studií), sternomentální vzdálenost)18 studií), test otevírání úst (34 studií) a test předsunutí dolních řezáků nad horní ret (Upper Lip Bite Test, 30 studií). Referenčními standarty byla obtížná ventilace obličejovou maskou, obtížná laryngoskopie, obtížná intubace a selhání intubace u 7, 92, 50 a 2 zahrnutých studií. Vyšetření napříč všemi zmíněnými referenčními standarty měla relativně nízkou senzitivitu s vysokou variabilitou, avšak specificita byla konstantní a výrazně vyšší, než senzitivita.

Výsledky: Pro obtížnou laryngoskopii senzitivita a specificita (95%CI) u Upper Lip Bite Test byla 0.67 (0.45–0.83) a 0.92 (0.86–0.95), senzitivita toho testu byla signifikantně vyšší, než u testu otevírání úst (0.22, 0.13–0.33; p < 0.001). Pro obtížnou ventilaci mělo modifikované Mallampatiho skóre větší senzitivitu (95%CI) 0.51 (0.40–0.61), oproti testu otevírání úst (0.27, 0.16–0.41; p < 0.001) a thyreomentální vzdálenosti (0.24, 0.12–0.43; p < 0.001).

Závěr: Přestože Upper Bite Lip Test ukázal nejlepší prediktivní přesnost, žádný z běžně používaných vyšetření u lůžka pacienta není zcela vyhovující pro detekci neočekávaného obtížného zajištění dýchacích cest.

 

Anaesthesia 2019, 74, 915–928

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Efekt pozitivního end-expiračního tlaku na gastrickou insuflaci během úvodu do anestezie za použití tlakově řízené ventilace před obličejovou masku: randomizovaná kontrolní studie
Per Cajander, Lennart Edmark, Rebecca Ahlstrand et al.

Primárním cílem této randomizované kontrolní studie bylo porovnat incidenci insuflace žaludku během úvodu do anestezie za použití tlakově řízené ventilace přes obličejovou masku s definovaným, nebo nulovým pozitivním end expiračním tlakem (PEEP).  Sekundárními pozorovanými parametry byl efekt použití, nebo nepoužití PEEP u ventilace přes obličejovou masku na tlaky horního a dolního esophageálního svěrače. Studie proběhla na 30 zdravých dobrovolnících. Po preoxygenaci s nebo bez CPAP 10 cmH2O, následoval úvod do celkové anestezie přes obličejovou masku buď bez PEEP (zero PEEP), nebo za použití  PEEP 10 cmH2O. Kombinovaný impedančně/manomentrický katetr byl použit pro detekci přítomnosti plynu a měření esophageálních tlaků.

Výsledky: Kumulativní incidence gastrické insuflace byla signifikantně vyšší u skupiny, u které byl použit PEEP, oproti skupině bez použití PEEP (log-rank test P<0.01). Když vrcholový inspirační tlak (PIP) dosáhl 30 cm H2O, došlo ke gastrické insuflaci u 13 z 15 členů skupiny s použitím PEEP, oproti 5 z 15 členů u skupiny bez použití PEEP. Rovněž bylo zaznamenáno snížení tlaků  esophageálních sfinkterů mezi skupinami s různou preoxygenační technikou. Nebyl však zaznamenán rozdíl v tlacích esophageálních sfinkterů ve spojitosti s použitým PEEP.

Závěr: PEEP facilitoval žaludeční insuflaci během ventilace na obličejovou masku a tlakově řízené ventilaci. Toto zjištění naznačuje, že by se měl PEEP používat s opatrností při úvodu do anestezie vedené na obličejovou masku, nicméně použití CPAP při preoxygenace se zdá být v tomto směru bezpečné.

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:1–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Dekompresní kraniektomie u akutní ischemické cévní mozkové příhody (CMP)
Thomas Beez, Christopher Munoz-Bendix, Hans-Jakob Steiger et al

Maligní CMP se vyskytuje u pacientů s ischemickým mozkovým infarktem a následnou deteriorací neurologického stavu z důvodu progresivního edému, zvýšeného intrakraniálního tlaku a mozkové herniace. Dekompresní kraniektomie (DC) je operační technika, která má za cíl otevřít uzavřenou schránku, která je reprezentovaná neexpandibilní lebkou v případě refrakterní intrakraniální hypertenze. DC je cennou terapeutickou modalitou u pacientů s maligní CMP: život-zachraňující efekt byl prokázán u supratentoriální, ale taky u infratentoriální DC u celého věkového spektra. Dané data ponechávají obtížné rozhodování, který z pacientů bude profitovat z časné chirurgické intervence, a u kterých pacientů je možno operaci odložit.

Beez et al. Critical Care (2019) 23:209

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Empirický Metronidazol k terapii těžké bakteriální infekce: systematické review a meta-analýza
Marie Warrer Petersen, Anders Perner, Andreas Bender Jonsson et al.

Metronidazol je preferované antibiotikum k empirické terapii suspektní, nebo potvrzené infekci anaerobními kmeny. Benefit metronidazolu při zhodnocení risk versus benefit není jasný. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit přínos empirické terapie Metronidazolem ve srovnání s placebem, nebo žádnou terapií u pacientů se závažnou bakteriální infekcí. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 9 studií (n=1753 pacientů). Ve všech studií bylo vysoké riziko bias. Nebyl detekován signifikantní vliv na outcome (90-denní mortalitu, RR 1.56, 95% CI 0,39-6,25). U pacientů na terapii Metronidazolem byl detekován nižší výskyt sekundárních infekcí (RR 0.43, 95% CI: 0.27‐0.68).   

Závěrem: Dle dat nízké kvality a kvantity byla terapii Metronidazolem u dospělých pacientů s těžkou bakteriální infekcí se stejným benefitem a stejným rizikem jako standardní terapie.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:802–813.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Dexmedetomidin v kombinaci se sufentanilem versus sufentanil samotný pro pacientem kontrolovanou intravenózní pooperační analgezii: systematický přehled a meta analýza randomizovaných kontrolních studií
Miaomiao Feng, Xuhui Chen, Tongtong Liu et al.

Tato meta analýza randomizovaných kontrolních studií si dala za cíl kvantifikovat efekt dexmedetomidinu jako adjuvans k sufentanilu pro postoperační pacientem kontrolovanou analgezii (PCA).

Výsledky: Celkem bylo zavzato 9 studií, zahrnující 907 pacientů. V porovnání se samotným sufentanilem, měla kombinace dexmedetomidinu a sufentanilu sníženou intenzitu pooperační bolesti u PCA za 24 hodin (střední odchylka − 0.70 bodů; 95% (CI): − 1.01, − 0.39; P < 0.00001) a 48 hodin po výkonu (střední odchylka = (MD = -0.61 bodů; 95% CI: − 1.00, − 0.22; P = 0.002). Rovněž přidání dexmedetomidinu vedlo ke snížené spotřebě sufentanilu za 24 hodin (střední odchylka = -13.77 μg; 95% CI: − 18.56, − 8.97; P < 0.00001) a 48 hodin po výkonu (střední odchylka = -20.81 μg; 95% CI: − 28.20, − 13.42; P < 0.00001). Kombinace dexmedetomidinu a sufentanilu zvýšila míru spokojenosti pacientů, bez navýšení nežádoucích účinků.

Závěr: Dexmedetomidin, jako adjuvans k sufentanilu pro pooperační pacientem kontrolovanou analgezii snižuje skóre bolesti a rovněž spotřebu sufentanilu.

Feng et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:81

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Efekt průtoku čerstvých plynů během úvodu do anestezie sevofluranem: kvalitu zlepšující studie
R. R. Kennedy, R. A. French, G. Vesto et al.

Snižování průtoku čerstvých plynů během inhalační anestezie umožňuje ekonomické úspory a snižuje environmentální impakt. Autoři této studie se zaměřili na úvod do celkové anestezie. Tato část je často ze studií vyloučena. Data byla sesbírána z 3199 anestezií, byl určen průtok plynů v jednotlivých stádiích anestezie a byl navržen model popisující období úvodu do anestezie. Nejdříve získávali základní data, následovala edukace personálu oddělení o důležitosti časné úvodní fáze. Střední průtok plynů byl před edukačním působením 1.15 l.min-1 a 2 měsíce po něm 0.91 l.min-1(p = 0.0005). V následujících 6 měsících byl střední průtok čerstvých plynů 1.17 l.min-1(p = 0.7726 oproti původním hodnotám). Tyto hodnoty byly pravděpodobně na vrub jednak změně v průtoku čerstvých plynů a jednak trváním vysokoprůtokové iniciální fáze.

Závěr: Předběžné výsledky studie ukazují, že iniciální vysokoprůtoková fáze úvodu do anestezie hraje důležitou a ovlivnitelnou roli v celkovém průtoku čerstvých plynů a použití odpařovače. Rovněž autoři potvrdili lineární vztah mezi průtokem čerstvých plynů a použití odpařovače. 

Anaesthesia 2019, 74, 875–882

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Porovnání invazivního a neinvazivního měření hladiny hemoglobinu na operačním sále: systematický přehled a meta analýza
Hosein Shabaninejad,Nashmil Ghadimi, Kourosh Sayehmiri et al.

Neinvazivní měření hemoglobinu umožňují zařízení, která začínají být inkorporována do systému pulzních oxymetrů, a která zobrazují množství hemoglobinu v krvi kontinuálně. Cílem této studie bylo zhodnotit přesnost neinvazivního měření hemoglobinu oproti standartním laboratorním měřením. Celkem bylo zavzato 28 studií, zahrnujících 2000 pacientů.

Závěr: Meta analýza ukázala střední rozdíl mezi neinvazivním a klasickým měřením v souhrnných náhodných účincích (95% LoA (0.44, − 0.10); P < 0.05). V souladu s těmito výsledky se zdá, že neinvazivní monitorace hemoglobinu má přijatelnou přesnost v porovnání s laboratorně získanými hodnotami, získanými invazivními postupy.

Journal of Anesthesia (2019) 33:441–453

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Rychlost infúze albuminu a expanze objemu plazmy: randomizovaná klinická studie pacientů po velkém chirurgickém výkonu
Svajunas Statkevicius, Johan Bonnevier, Jane Fisher et al.

Primárním zájmem prezentované studie bylo zjistit, zda expanze plazmy po podání 5 % albuminu bude větší, pokud se tekutina podá spíše pomaleji, než vyšší rychlostí. Pacienti se známkami hypovolemie podstupující velký chirurgický břišní výkon byli randomizováni do dvou skupin. Oběma byl podáván 5 % albumin v dávce 10ml/kg ideální tělesné váhy. První skupině byl podáván spíše rychle (během 30 minut), druhé pomalu (během 180 minut) a byl měřen objem plasmy pomocí radioaktivně značeného albuminu na začátku podávání albuminu, po 30 a po 180 minutách od začátku infúze.

Výsledky: Do skupin bylo zařazeno 33 a 31 pacientů. Změna objemu plasmy od zahájení infúze do 180 min po začátku terapie se nelišila mezi skupinami s pomalým a s rychlým podáním albuminu (7.4 ± 2.6 vs. 6.5 ± 4.1 ml/kg; absolutní rozdíl, 0.9 ml/kg [95%CI, − 0.8 taž 2.6], P = 0.301. Změna plochy pod křivkou plasmatického objemu byla menší u pomalého podání, než u skupiny s rychlým podáním infúze (866 ± 341 and 1226 ± 419 min ml/kg, P < 0.001). Míra transkapilárního úniku (TER) pro albumin se nelišila mezi skupinami 5.3 ± 3.1%/h a 5.4 ± 3%/h (pomalé a rychlé podání), P = 0.931.

Závěr: Studie nepotvrdila původní hypotézu o tom, že pomalá rychlost infúze koloidu má za následek větší volum expanzi plazmy, než je tomu u rychle podané infúze.  Naopak výsledky označující menší změnu v ploše pod křivkou plazmatického objemu indikují, že pomalá infúze je méně efektivní pro objemovou expanzi plazmy, avšak další studie jsou nutné pro potvrzení těchto výsledků. Rychlá infúze nemá žádný efekt na vaskulární únik měřený po ukončení infuzní terapie.

Statkevicius et al. Critical Care (2019) 23:191

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Změna dechového objemu k predikci odpovědi na podání tekutin na operačním sále
Antonio Messina, Claudia Montagnini, Gianmaria Cammarota et al.

Tato prospektivní intervenční studie zařadila 40 neurochirurgických pacientů na protektivní ventilaci. Autoři testovali použití výzvy dechového objemu (VTC) během ventilace 6 ml/ kg predikované tělesné váhy pacienta a end expiračního okluzního testu (EEOT) pro predikci odpovědi na podání  bolusu tekutin. Nejdříve byl proveden EEOT při základní protektivní ventilaci 6 ml/ kg predikované tělesné váhy pacienta, dále byl proveden (VTC) zdvižením dechového objemu na 8 ml/ kg predikované tělesné váhy pacienta. Byly zaznamenány pulse pressure variation (PPV) a stroke volume variation (SVV) po 1 minutě. Zatřetí bylo podáno 250 ml tekutin po dobu 10 minut, jako tekutinová výzva k identifikaci respondérů (u kterých dojde ke zvýšení indexu systolického objemu o ≥ 10%.)

Výsledky: PPV a SVV křivky u pacientů ventilovaných 6 ml/ kg predikované tělesné váhy a při EEOT nepredikovaly odpověď pacientů na podávání tekutin. Nárůst v PVV o 13.3% po VTC predikoval odpověď se senzitivitou 94.7% a specificitou 76.1%, nárůst v SVV o 12.1% po VTC predikoval odpověď na tekutiny se senzitivitou 78.9% a specificitou 95.2%. Po EEOT, provedeném při ventilaci pacienta na 8 ml/ kg predikované tělesné váhy pacienta, 3.6% nárůst v kardiálním indexu (CI) predikoval odpověď na tekutiny se senzitivitou 89.4% a specificitou 85.7% a nárůst v indexu systolického objemu (SVI) o 4.7% se senzitivitou 89.4% a specificitou 85.7%.

Závěr: Změny v PPV a SVV získané po VTC, porovnané se změnami v CI a SVI po EEOT při ventilaci pacienta 8 ml/ kg predikované tělesné váhy pacienta, jsou spolehlivými prediktory odpovědi pro podání tekutin u neurochirurgických pacientů.

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:1–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Reverze perorálních antikoagulans u pacientů s akutním intracerebrálním krvácením
Joji B. Kuramatsu, Jochen A. Sembill a Hagen B. Huttner

Tato přehledová studie se zabývala postupy reverze perorálních antikoagulans (OAC) u pacientů s intracerebrálním krvácením. Celosvětově narůstá incidence intracerebrálního krvácení (ICH). Oproti kohortě pacientů s ICH, jsou pacienti na terapii OAC starší, vykazují větší objemy krve při intracerebrálním krvácení, vyskytuje se u nich častěji intraventrikulární krvácení a mají častější frekvenci expanze hematomu. U antagonistů vitamínu K (VKA) je výskyt expanze hematomu popisována u více než jednoho ze tří pacientů, přestože INR ratio nemusí být zvýšeno nad terapeutickou hodnotu. Všechny tyto skutečnosti jsou negativními prediktory a determinují špatnou prognózu pacienta. V dnešní době existují alternativy k VKA, tzv. přímá antikoagulans DOAC (např. dabigatran, rivaroxaban, apixaban a edoxaban), které vykazují nižší riziko výskytu ICH. Avšak při výskytu ICH u pacientů má krvácení podobně nepříznivou prognózu u obou skupin použitých antikoagulans, VKA i DOAC. Je tedy nutné, aby byla zahájena reverze antikoagulans u těchto pacientů co nejdříve a podle stávajících doporučení. U VKA spočívá terapie zejména v okamžitém podání koncentrátu protrombinového komplexu, jehož efekt se projeví snížením elevovaného INR. U pacientů na DOAC je na místě podání specifických antidot, zejména idarucizumabu a alfa adnexanetu.

Závěr: Tento článek přináší přehled aktuálních studií, zabývajících se hemostatickou reverzí antikoagulans, načasování podávání přípravků a sumarizuje jejich efekt na progresi krvácení a klinický výstup pacientů s intracerebrálním krvácením na terapii perorálními antikoagulans.

Kuramatsu et al. Critical Care (2019) 23:206

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Nežádoucí události spojené s intubací u pediatrických pacientů v nespecializovaných centrech: multicentrická randomizovaná kontrolní studie
Adela Matettore, Padmanabhan Ramnarayan, Andrew Jones et al.

Nežádoucí události spojené s intubací jsou zaznamenávány poměrně často i na pediatrických jednotkách intenzivní péče v terciálních centrech (v 20% a 3-6.5% jsou závažné komplikace). Tato prospektivní observační studie zapojila 47 lokálních nemocnic ve Velké Británii. Celkem bylo zahrnuto 10 51 dětských pacientů. Komplikace spojené s intubací se vyskytly u 22.7%, závažné komplikace nastaly u 13.8%. Mladší děti, děti malé na svůj věk (small-for-age children) a pacienti s obtížným zajištěním dýchacích cest a komorbiditami měli vyšší výskyt komplikací. Nejčastější událostí byla endobronchiální intubace (6.2%), hypotenze (5.4%) a bradykardie (4.2%). V multivariační analýze byly jako nezávislé faktory nežádoucích událostí u intubace zaznamenány počet pokusů o intubaci (OR pro více jak 4 pokusy oproti jednomu pokusu 19.1; 95% CI, 5.9–61.4) a specializace intubujícího (urgentní medicína oproti anesteziologie OR 6.9; 95% CI, 1.1–41.4).

Závěr: Nežádoucí události spojené s intubací jsou častější u kriticky nemocných pacientů v nespecializovaných centrech, oproti terciálním pediatrickým jednotkám intenzivní péče. Je proto nutné se zaměřit na zlepšení bezpečnosti u intubací v nespecializovaných centrech.

Pediatr Crit Care Med 2019; 20:518–526

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Incidence a rizikové faktory nežádoucích událostí během monitorované anesteziologické péče u gastrointestinální endoskopie u dětí
Nadia Najafi, Francis Veyckemans, Domien Vanhonacker et al.

Tato prospektivní observační studie zařadila celkem 3435 pacientů podstupujících diagnostickou gastrointestinální endoskopii a zaměřila se na identifikaci prevalence a prediktorů nežádoucích událostí během monitorované anestezie.

Výsledky: Medián věku dětí zařazených do studie byl 8.5±4.4. roků. Incidence nežádoucích respiračních událostí byla 3.4%. Multivariační analýza identifikovala 12 nezávislých faktorů: věk [ (OR) 0.92, PĽ0.002], velikost dítěte, jako je například podváha (OR 1.78, PĽ0.039), nadváha (OR 2.20, PĽ0.039), morbidní obezita (OR 4.25, PĽ0.006), přítomnost respiračních komorbidit (OR 8.18, P<0.001), nedávný respirační infekt (OR 23.55, P<0.001), nebo obojí (OR 17.46, P<0.001), neurologické komorbidity (OR 2.18, PĽ0.007), endoskopie horního zažívacího traktu (OR 5.66, P<0.001), podání propofolu společně s ketaminem (OR 10.34, P<0. 001), úvod sevofluranem (OR 44.95, P<0.001) a dávka propofolu použitého při úvodu (OR 18.97,P<0.001). Analýza rovněž ukázala signifikantně vyšší výskyt nežádoucích událostí (OR 3.9, P<0.0001) a rovněž vyšší výskyt respiračních komorbidit a respiračních infektů (P<0.0001) u dětí mladších 2 let.

Závěr: Prezentovaná kohorta ukazuje proveditelnost a bezpečnost endoskopického vyšetření u dětí v rámci zkušeného týmu. Přestože jsou nežádoucí události vzácné, jejich prediktivní faktory jsou identifikovatelné. Modifikace anesteziologických postupů podle zjištěných dat by mohla vést ke zlepšení výsledků.

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:390–399

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Efektivita a bezpečnost profylaktického podání lemosimendanu u pacientů podstupujících koronární arteriální bypass: systematický přehled a meta analýza
Wanyu Wang, Xiaoshuang Zhou, Xinyang Liao et al.

Tato meta-analýza zahrnula 21 randomizavaných studií s celkem 1727 pacienty. Autoři článku potvrdili, že levosimendan je efektivní, dobře tolerovaný inotropický přípravek při koronárním arteriálním bypassu, který signifikantně snižuje mortalitu pacientů [ OR 0.43, 95% (CI) (0.26, 0.71), p = 0.001, I2 = 0%] a postoperační fibrilaci [OR 0.50, 95% CI (0.26, 0.97), p = 0.04, I2 = 76%], avšak zvyšuje incidenci hypotenze [OR 2.26, 95% CI (1.05, 4.85), p = 0.04,I2 = 79%]. Analýza podskupin ukázala, že z uvedených nejvíce benefitovali pacienti, jimž byl levosimendan podán preoperačně, bolusově, pumpou a u izolovaného koronárního bypassu. Je třeba dalších studií pro potvrzení těchto výsledků.

 

Journal of Anesthesia https://doi.org/10.1007/s00540-019-02643-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
76 %

Bezpečnost vitaminu C v sepsi: opomíjená téma
Niloofar Khoshnam-Rad a Hossein Khalili

Ačkoliv je vitamin C esenciální a netoxický vitamin, je důležité upozornit na možné rizika spojené s vysokodávkovaným vitaminem C, před implementací v klinické praxi. Minoritní účinky terapie vitaminem C byli popsané ve vícero menších studií. Vysokodávkovaný vitamin C (až do dávky 1,5 g/kg 3x/týden i.v.) byl bezpečný u onkologických pacientů bez renálního selhání a dobrou aktivitou glukóza-6-fosfátdehdrogenázy. Dávka vitaminu u septických pacientů je nižší a aplikace kratší ve srovnání s aplikaci v onkologii a zdá se být relativně bezpečnou. Data zkoumající bezpečnost vitaminu C jsou nicméně insuficientní , a proto by měl být  vysokodávkovaný vitamin C podáván s obezřetností u pacientů s hemochromatózou, deficienci glukóza-6-fosfátdehydrogenázy, renální dysfunkci, urolitiázou a u pediatrických pacientů.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Epidurální testovací dávka u těhotných: měla by se stále používat?
Christina Massoth a Manuel Wenk

Současná doporučení neuvádějí jasné postupy v otázce podávání testovací dávky po zavedení epidurálního katetru u těhotných. Fyziologické změny během těhotenství a porodu omezují použití a validitu tradičních testovacích agens. Epinephrine není vhodný pro detekci intravaskulární aplikace lokálních anestetik během porodu a jeho podání může vést k na dávce závislým fatalním následkům, pokud by byl katetr umístěn intrathékálně, z důvodů zvýšené senzitivity u rodiček. S přihlédnutím k trendu co nejnižšího podávání opioidů, může nepodání testovací dávky vést pouze k selhání epidurální anestezie, oproti riziku závažných a potenciálně letálních komplikací při „tradiční“ testovací dávce. Tedy původně preventivní záměr podávání testovací dávky může způsobit daleko závažnější komplikace, než jsou ty, které má preventovat.  Oproti tomu frakciované podání iniciální dávky analgetik považují autoři článku za rozumné.

Curr Opin Anesthesiol 2019, 32:263–267

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
72 %

Je enterální nutrice lepší jak inhibitory protonové pumpy?
Bilal A. Jalil a Karim El-Kersh

Profylaxe stresového vředu u kriticky nemocných pacientů je podkladem k excesivnímu výzkumu a vícero studií se věnovalo snaze definovat nejlepší metodu profylaxe versus minimalizace výskytu nežádoucích účinků terapie. Donedávna byla farmakologická profylaxe považována za metodu volby, nicméně recentní studie srovnávali roli časné enterální nutrice na profylaxi stresového vředu. Incidence stresových vředů byla v posledních 2 dekádách drasticky redukována a dle recentních dat není asociována se zvýšenou ICU mortalitou. Výsledky vícero recentních studií poukazují na nutnost reevaluace aktuální klinické praxe rutinní aplikace PPI u kriticky nemocných pacientů, který tolerují enterální výživu.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:000–000

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
68 %

Porovnání standartní versus 90° rotační techniky inserce LMA Flexible™: randomizovaná kontrolní studie
Bon-Wook Koo, Ah-Young Oh, Jung-Won Hwang et al.

Uvádí se, že inserce flexibilní laryngeální masky (LMA Flexible) je náročnější, než zavedení konvenční laryngeální masky. Tato randomizovaná kontrolní studie zahrnula 129 pacientek, podstupujících chirurgický výkon na prsou, a zaměřila se na techniku 90° rotace oproti standartní technice zavedení u flexibilní laryngeální masky. Primárním zkoumaným parametrem byla míra úspěšného zavedení laryngeální masky na první pokus. Dále byl hodnocen čas do zavedení laryngeální masky, počet pokusů a nutných přídavných manipulací a  oropharyngeální tlakový únik. Zaznamenávána byla srdeční frekvence a střední tlak krve pacienta minutu před a minutu po zavedení laryngeální masky. Dále byly kontrolovány krvavé stopy po vyjmutí flexibilní laryngeální masky a výskyt pooperační bolesti v krku.

Výsledky: Míra úspěchu zavedení na první pokus byla u obou skupin srovnatelná (93% vs. 98.3%, P = 0.20). Další sledované parametry: počet pokusů, nutnost další manipulace, hemodynamická variabilita a komplikace, stejně, jako stopy krve na LMA po jejím vynětí a pooperační bolest v krku, se mezi skupinami nelišily.

Závěr: Technika 90° rotace může být vhodnou alternativou ke standartnímu postupu zavedení flexibilní laryngeální masky (LMA Flexible).

Koo et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:95

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
68 %

Perioperační management pacientů s fibrilací síňí na antikoagulační terapii
Takeshi Omae, Keito Koh, Masateru Kumemura et al.

Počet pacientů s atriální fibrilací (AF) a počet pacientů indikovaných pro antikoagulační terapii se zvyšuje, neboť AF dříve ovlivňovala přežití pacientů kvůli trombembolitickým příhodám. Při AF a následované vymizením pulzace, se stává okolí fibrilujících síní protrombotickou oblastí a může se vytvořit trombus v levé síni. Během operačních výkonů je nutné snižovat riziko závažného krvácení, na druhou stranu vysazení antikoagulační terapie vede ke zvýšenému riziku trombózy. Perioperační management pacientů na antikoagulační terapii se liší od běžných plánovaných nebo emergentních výkonů. Je nutné mít přehled a znalosti o charakteristice jednotlivých antikoagulans, včetně snižování jejich dávek a opětovného nasazení léčiva do terapie. Perorální antikoagulans (DOAC) nemají senzitivní indikátory působení, jako je například standartizovaný poměr protrombinovového času (INR) u warfarinu. Aby se předešlo závažnému krvácení a trombembolismu, mohou být implementovány kvantitativní testy pro monitoraci DOAC a jejich reverzi v perioperačním období.

Journal of Anesthesia https://doi.org/10.1007/s00540-019-02653-1

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Infraklavikulární blok brachiálního plexu u dospělých: review
An‑Chih Hsu, Yu‑Ting Tai, Ko‑Huan Lin et al.

Tento přehledový článek si bere za cíl navrhnout anatomický nomenklaturní systém klasifikací infraklavikulárního bloku brachiální plexu podle přístupu na proximální a distální, což by mohlo pomoci budoucímu výzkumu a praktickému poradenství podle posledních doporučení. Tento článek dále srozumitelně diskutuje různé aspekty tohoto nomenklaturního systému. Rovněž upozorňuje, že ultrazvukem navigovaný infraklavikulární blok brachiální plexu je pokročilou technikou, která by měla být prováděna pod dohledem a dvojitým vedením. Pro jednorázovou aplikaci je preferován konvenční distální přístup. Pro kontinuální blok je slibný proximální přístup, který by mohl snížit objem podávaných lokálních anestetik a zvýšit efektivitu bloku. Nicméně v tomto ohledu jsou nutné další studie.

Závěr: Tento článek poskytuje praktické rady, jak maximalizovat bezpečnost pacientů a minimalizovat nežádoucí efekty a předkládá podnět, aby byly budoucí studie zaměřené na tématiku infraklavikulárního bloku brachiálního plexu navržené tak, aby jejich výsledky byly hodnotitelné podle předloženého nomenklaturního systému.   

 

Journal of Anesthesia (2019) 33:463–477

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
60 %