července 2019

Efektivita a bezpečnost kortikoidní terapie u pacientů v septickém šoku: meta-analýza
Yongyao Wen, Yuhan Zhu, Qimin Jiang et al.

Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost kortikoidní terapie u dospělých kriticky nemocných pacientů v septickém šoku. Primárním outcome byla 90-denní mortalita, mortalita v intenzivní péči, nemocniční mortalita, délka hospitalizace, reverze šoku a superinfekce. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 18 RCT studií (8 128 pacientů). Terapie kortikoidy neměla statisticky signifikantní vliv na 28-denní mortalitu (RR 0.94; 95% CI, 0.84–1.05; P=0.285), nicméně byla asociovaná s redukcí délky hospitalizace v intenzivní péči (p=0.000). Další sledované parametry byli bez statisticky signifikantního rozdílu.

Závěrem: Terapie kortikoidy byla asociována se signifikantní redukcí délky hospitalizace v intenzivní péči u dospělých pacientů v septickém šoku. Mortalita pacientů ve skupině s kortikoidy byla srovnatelná ve skupině s placebem.

SHOCK, Vol. 52, No. 2, pp. 198–207, 2019

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Blok superiorního trunku: alternativa k interskalenickému bloku šetřící frenický nerv
David H. Kim, Yi Lin, Jonathan C. Beathe, et al.

Interskalenický blok zůstává jedním z nejpoužívanějších  anesteziologickcý a a analgetickcý přístupů pro operaci ramene. Vysoká incidence hemidiafragmatické paralýzy, asociovaná s tímto typem bloku, nicméně omezuje jeho použití u pulmonální kompromitovaných pacientů. Tato randomizovaná kontrolní studie zahrnula celkem 126 pacientů podstupujících artroskopii ramenního kloubu. Polovina obdržela blok superiorního trunku a druhá polovina potom interskalenický blok. Primárními zkoumanými parametry byly výskyt hemidiapfragmatické paralýzy, hodnocený pomocí ultrazvukového vyšetření, a horší pooperační skóre bolesti. Sekundární mi sledovanými výsledky byly neinvazivně měřené parametry respiračních funkcí, spotřeba opioidů, síla stisku ruky, výskyt nežádoucí ch událostí a pacientova spokojenost.

Výsledky: Skupina s blokem superiorního trunku měla signifikantně nižší výskyt hemidiafragmatické paralýzy v porovnání s použitím interskalenického bloku 3 z 62 [4.8%] vs. 45 z 63 [71.4%]; P < 0.001, OR 0.02 [95% CI, 0.01, 0.07]) a pooperačními skóre bolesti bylo srovnatelné (0 [0, 2] vs. 0 [0, 3]; P = 0.951). Skupina pacientů s blokem superior kmene byla spokojenější, neměla ovlivněny respirační parametry a měla nižší výskyt chrapotu. Nebyl rozpoznán rozdíl ve spotřebě opioidů či síle stisku ruky u obou skupin.

Závěr: V porovnání s interskalenickým blokem poskytuje blok superiorního trunku noninferiorní analgezii u chirurgických výkonů na rameni a to se zachováním diafragmatické funkce. Proto by měl být považován za vhodnou alternativu k používanému interskalenickému bloku pro chirurgii ramene.

ANESTHESIOLOGY 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Efekt intravenózního podání dexamethasonu na postoperační bolest po spinální anestezii
M. Heesen, K. Rijs,N. Hilber,et al.

Tento systémový přehled, meta analýza a sekvenční analýza pro typ 1 a 2 statistických chyb, si dali za cíl zjistit, zda při podání dexmethasonu  při jednorázové spinální analgezii klesá spotřeba morfinu během 24 hodin po operačním výkonu.  Data byla získána ze 17 klinických studií, zahrnujících celkem 1133 pacientů. Byl aplikován GRADE systém pro zhodnocení úrovně důkazů.

Výsledky:  Podání dexmethasonu bylo spojeno se signifikantním snížením spotřeby morfinu 24 hodin po operačním výkonu (střední odchylka 4.01 (5.01 až 3.01) mg) v 6 studiích s celkem 326 pacienty, I2 = 0%. Sekvenční analýza  zjistila, že zde byl silný důkaz pro tento primární výsledek. GRADE evaluace prokázala, že je nepravděpodobné, že by další studie přinesly jiné závěry.  Čas do požadavku na další analgetika byl signifikantně delší při podání dexmethasonu a to na 86.62 (10.62–162.62) minut, I2 = 93%. V dalších sledovaných parametrech, jako byl počet pacientů, požadujících aditivní analgezii, či ve VAS skóre,  nenašli autoři žádných rozdílů mezi skupinou s podaným dexmethasonem a kontrolní skupinou.

Závěr: Autoři článku předkládají silné důkazy pro to, že podání dexmethasonu zlepšuje pooperační analgezii po jednorázové spinální analgezii.

Anaesthesia 2019, 74, 1047–1056

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Eliminační metody a mortalita pacientů v sepsi a septickém šoku: systematické review a meta-analýza
Alessandro Putzu, Raoul Schorer, Juan Carlos Lopez-Delgado et al.

Sepse a septický šok jsou zánětlivé stavy spojené s vysokou morbiditou a mortalitou. Cílem systematického review a meta-analýzy bylo zhodnotit jestli mají eliminační extrakorporální metody vliv na mortalitu daných pacientů. Do analýzy byli zařazeny randomizované kontrolované studie s použitím hemoperfuze, hemofiltrace (bez renální indikace), plasmafarézy jako purifikační metody ve srovnání se standardní terapií u dospělých pacientů v sepsi a septickém šoku. Primárním outcome byla mortalita v nejdelším sledovaném čase. Celkem bylo do analýzy zahrnuto 37 studií (2499 pacientů). Hemoperfuze byla asociována s nižší mortalitou ve srovnání se standardní terapii (RR=0.88 [95% CI, 0.78 to 0.98], P = 0.02). Analýza studií s nízkým rizikem bias testující hemoperfuzi s polymyxinem B nebyla asociována s rozdílem v mortalitě mezi skupinama (RR 1.14 [95% CI, 0.96 to 1.36], P = 0.1), recentní studie byli spojené s vyšší mortalitou (RR = 1.22 [95%cCI, 1.03 to 1.45], P = 0.02. Studie provedené v Evropě a USA neměli vliv na outcome (RR = 1.13 [95% CI, 0.96 to 1.34], P = 0.15), na rozdíl od studií provedených v Asii (RR = 0.57 [95% CI, 0.47 to 0.69], P < 0.001). Hemofiltrace (RR = 0.79 [95% CI, 0.63 to 1.00], P = 0.05) a plasmafaréza (RR = 0.63 [95% CI, 0.42 to 0.96], P = 0.03) byli asociované s nižší mortalitou.  

Závěrem: Evidence nízké kvality poukazuje na možnou redukci mortality při implementaci hemoperfuze, hemofiltrace, nebo plasmafarézy u pacientů se sepsí, nebo septickým šokem. 

ANESTHESIOLOGY 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt cíleně vyššího tlaku při terapii noradrenalinem na mikrocirkulaci pacientů v septickém šoku s chronickou arteriální hypertenzí v anamnéze
Karla Tuanny Fiorese Coimbra, Flávio Geraldo Rezende de Freitas, Antônio Tonete Bafi et al.

Cílem prospektivní studie bylo zhodnotit jestli má cílený vyšší střední arteriální tlak (MAP) u pacientů v septickém šoku léčených noradrenalinem s arteriální hypertenzí v anamnéze vliv na mikrocirkulaci ve srovnání s pacienty bez chronické arteriální hypertenze v anamnéze (kontrolní skupina). Do prospektivní intervenční studie byli zařazeni dospělí pacienti s anamnézou septického šoku v délce trvání min 6 hodin, sedování na umělé plicní ventilaci. Kontrolní skupina byla vybraná dle věku pacientů. Po detekci bazálních hodnot makro- a mikrocirkulace (čas 0) byla zvýšená dávka noradrenalinu s cílem dosažení MAP 85-90 mmHg a provedeno měření v čase 1. Celkem bylo do studie zařazeno 20 pacientů, bez rozdílu v základních demografických parametrech. Po zvýšení MAP došlo k signifikantnímu vzestupu srdečního indexu a mírnému, ale signifikantnímu poklesu hodnot laktátu u obou skupin. Bylo detekováno signifikantní zlepšení poměru perfundovaných cév (kontrolní skupina: 57.2 ± 14% - 66 ± 14.8%; arteriální hypertenze: 61.4 ± 12.3% - 70.8 ± 7.1%; rozdíl mezi skupinami: p = 0.29; T0 a T1: p < 0.001), zvýšení denzity perfundovaných cév (kontrolní skupina: 15.6 ± 4 mm/mm2 - 18.6 ± 4.5 mm/mm2; arteriální hypertenze: 16.4 ± 3.5 mm/mm2 - 19.1 ± 3 mm/mm2; mezi skupinami: p = 0.51; T0 a T1: p < 0.001) a indexu mikrocirkulačního průtoku (kontrolní skupina: 2.1 ± 0.6 - 2.4 ± 0.6; arteriální hypertenze: 2.1 ± 0.5 to 2.6 ± 0.2; mezi skupinami: p = 0.71; T0 a T1: p = 0.002).

Závěrem: Zvýšení střední arteriálního tlaku pomocí infuze noradrenalinu u pacientů v septickém šoku vedlo ke zlepšení denzity a průtoku malých cév v sublinguální cirkulaci. Dané zlepšení bylo nicméně přítomné u pacientů s arteriální hypertenzí v anamnéze, ale taky ve skupině pacientů bez hypertenze.

Crit Care Med 2019; 47:1033–1040

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Compliance s hygienou rukou v intenzivní péči: systematické review
Kathryn Ann Lambe, Sinéad Lydon, Caoimhe Madden et al.

Cílem systematického review bylo popsat compliance k WHO doporučením pro hygienu rukou v intenzivní péči, zhodnotit kvalitu dosavadního výzkumu v dané oblasti a porovnat compliance dle geografických regionů a typů jednotek ICU. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 61 studí, z toho majorita z vyspělých zemí (60,7%) a dospělých jednotek ICU (85,2%). Průměrná hodnota compliance byla 59,6% a byla závislá geograficky (rozvinuté krajiny 6,5% versus 9,1% rozvojové krajiny), typem ICU (neonatální ICU 67,0%, pediatrická ICU 41,2%, dospělá jednotka ICU 58,2%) a typem zdravotnických pracovníků (sesterský personál 43,4%, lékaři 32,6%, ostatní personál 53,8%).

Závěrem: Hodnota compliance s doporučením pro hygienu rukou zůstává signifikantně nižší ve srovnání se stanovenými cíly.  

Crit Care Med 2019; 47:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Pozitivní end-expirační tlak (PEEP) a pooperační atelektázy: randomizovaná kontrolovaná studie
Erland Östberg, Arnar Thorisson, Mats Enlund et al.

Pozitivní end-expirační tlak (PEEP) vede ke zvýšení objemu plic a zabraňuje kolapsu alveolů během anestezie. Během vyvádění z anestezie je preoxygenace před extubací se snahou zvýšit bezpečnost pacienta riziková stran abrsopce plynů a alveolárního kolapsu a to obzvláště v dependentních regionech, které jsou expandované na podkladě PEEPu. Cílem randomizované kontrolované studie bylo zhodnotit hypotézu jestli absence PEEPu před vlastní preoxygenaci v průběhu vyvádění z anestezie má vliv na výskyt pooperačních atelektáz. Do studie bylo celkem zařazeno 30 zdravých pacientů podstupujících operační výkon mimo břišní dutinu, u kterých byla umělá plicní ventilace s implementací PEEP v rozmezí 7-9 cmH2O v závislosti na BMI. CT vyšetření na konci operace bylo provedeno k zhodnocení k stanovení bazálního výskytu atelektáz. Pacienti byli následně randomizováni do skupiny se setrvalým PEEP (n=16) a do skupiny s 0 PEEP (n=14) během preoxygenace. Primárním outcome byla změna ve výskytu atelektáz na kontrolní CT vyšetření, které bylo provedeno 30 minut po extubaci. Oxygenace byla hodnocena pomocí odběrů arteriálních krevních plynů. Výskyt atelektáz na primárním CT vyšetření byl minimální a v průběhu vyvedení z anestezie došlo k jeho mírnému vzestupu, bez signifikantního rozdílu mezi skupinami. Medián výskytu atelektáz ve skupině s ponechaným PEEP byl 1.6 (−1.1 - 12.3) cm2 a 2.3 (−1.6 - 7.8) cm2 ve skupině bez PEEP. Rozdíl mezi skupinami byl 0.7 cm2 (95% CI, −0.8 - 2.9 cm2; P = 0.400). Medián hodnoty pooperačních atelektáz u všech pacientů byl 5.2 cm2 (95% CI, 4.3 - 5.7 cm2), co koresponduje s mediánem 2,5% celkové plochy plic (95% CI, 2.0 - 3.0%). Hodnota oxygenace v pooperačním období byla u obou skupin srovnatelná s předoperačním obdobím.

Závěrem: Redukce PEEP před zahájením preoxygenace v rámci vyvádění z anestezie nevedla k redukci formace atelektáz v pooperačním období u pacientů podstupujících operační výkon mimo břišní dutinu. Navzdory použití 100% O2, byl výskyt pooperačních atelektáz malý a neměl vliv na oxygenaci

ANESTHESIOLOGY 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Incidence a outcome invazivní kandidózy v intenzivní péči v Evropě (EUCANDICU)
Matteo Bassetti , Daniele R. Giacobbe, Antonio Vena et al.

Cílem multicentrické retrospektivní studie na celkem 23 jednotkách ICU (9 státu) bylo zhodnotit kumulativní incidenci invazivní kandidózy (IC) v intenzivní péči v Evropě. Během sledovaného období bylo detekováno celkem 570 epizod nozokomiální IC s kumulativní incidenci 7,07/1000 ICU příjmů s významnou variabilitou mezi centry. Celková mortalita dosáhla 42%. Dle výsledků analýzy byli rizikové faktory 30-denní mortality věk (OR 1,04/rok, 95% CI 1.02–1.06, p < 0.001), těžké jaterní selhání (OR 3.25, 95% 1.31–8.08, p 0.011), SOFA skóre při přijetí (OR 1.11/bod SOFA, 95% CI 1.04–1.17, p 0.001), a septický šok (OR 2.12, 95% CI 1.24–3.63, p 0.006).

Závěrem: Kumulativní incidence IC v sledovaných 23 jednotkách ICU byla 7,07 případů/1000 přijmů.  

Bassetti et al. Critical Care (2019) 23:219

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Incidence, rizikové faktory a outcome ventilátorové pneumonie u pacientů s kraniotraumatem: meta-analýza
Yating Li, Chenxia Liu, Wei Xiao et al.

Ventilátorová pneumonie (VAP) patří mezi nejčastější závažné komplikace u pacientů s kraniotraumatem (TBI) a je považována za rizikový faktor nepříznivého outcome. Incidence VAP je nicméně u pacientů s TBI dle dostupných dat signifikantně variabilní a současně zůstávají kontroverzní rizikové faktory a outcome pacientů s VAP. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit incidenci, rizikové faktory a outcome pacientů s VAP a TBI a současně poskytnout data pro eventuální prevenci a terapii VAP. Celková incidence VAP byla 36% (95% CI 31–41%) a jako rizikové faktory byli identifikovány kouření (OR 2.13; 95% CI 1.16–3.92), tracheostomie (OR 9.55; 95% CI 3.24–28.17), krevní transfuze v době příjmu (OR 2.54; 95% CI 1.24–5.18), infuze barbiturátů (OR 3.52; 95% CI 1.68–7.40), závažnost traumatu (Injury severity score) (OR 4.65; 95% CI 1.96–7.34), a head abbreviated injury skóre (OR 2.99; 95% CI 1.66–5.37). U pacientů s VAP byla signifikantně prodloužené doba umělé plicní ventilace (OR 5.45; 95% CI 3.78–7.12), délka hospitalizace v intenzivní péči (OR 6.85; 95% CI 4.90–8.79) a celková délka hospitalizace (OR 10.92; 95% CI 9.12–12.72).  VAP samotná nicméně nebyla asociována se zvýšeným rizikem mortality (OR 1.28; 95% CI 0.74–2.21) u pacientů s TBI.

Neurocrit Care (2019). https://doi.org/10.1007/s12028-019-00773-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Bezpečnost a efektivita erytropoézu-stimulujících léků u kriticky nemocných pacientů v intenzivní péči: systematické review a meta-analýza
Edward Litton , Peter Latham, Julia Inman et al.

Těžká dysregulace imunitního systému je běžná u pacientů v intenzivní péči a je asociována s negativním outcome. Erytropoetin stimulující léky (ESAs) mají imunomodulační a antiapoptotický efekt. Jejich efektivita a bezpečnost u kriticky nemocných pacientů v intenzivní péči zůstává nejasná. Cílem meta-analýzy bylo zhodnotit vliv ESAs na mortalitu kriticky nemocných pacientů. Do analýzy bylo celkem zahrnuto 21 studií (5452 pacientů). Nemocniční mortalita byla sledována ve 16 studiích, z toho jenom jedna studie měla nízké riziko bias – 12.6% (276/2187 pacientů) ve srovnání s kontrolní skupinou 15,4% (339/2204, RR 0,82, 95% CI 0,71-0,94, p=0,006). Riziko závažných nežádoucích komplikací a trombembolických komplikací bylo pro ESAs srovnatelné s kontrolní skupinou (RR 1.11, 95% CI 0,94-1,31, p=0,228 a RR 1,22, 95% CI 0,95-1,58, p=0,086).

Závěrem: V heterogenní populaci kriticky nemocných pacientů dle dostupná evidence pocházející z RCT převážně nízké, nebo nejasné kvality je terapie ESAs asociována s možnou redukcí mortality.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05686-y

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Časná sedace dexmedetomidinem u kriticky nemocných pacientů
Y. Shehabi, B.D. Howe, R. Bellomo et al.

Sedace dexmedetomidinem (DEX) vede k sedaci s možností probuzení a spolupráce pacientů, co může být spojeno s redukci délky umělé plicní ventilace (UPV) a deliria u pacientů v intenzivní péči. Použití dexmedetomidinu jako single sedativní medikace u pacientů na UPV nebyl extenzivně testováno. Do prospektivní randomizované studie byli zařazeni kriticky nemocní pacienti na UPV ˂ 12 hodin, u kterých byl předpoklad délky trvání UPV ˃ 24 hodin. Pacienti byli randomizování do intervenční skupiny DEX (sedace DEX), nebo do kontrolní skupiny (propofol, midazolam, nebo jiné sedativum). Cíl sedace byl hodnocen dle Richmond Agitation and Sedation Scale. Primárním outcome byla 90-denní mortalita. Do studie bylo celkem zařazeno 4000 pacientů. Medián intervalu mezi splněním inclusion podmínek a randomizací byl 4,6 hodiny. Dle výsledků modifikované intention-to-treat analýzy (3904 pacientů) se primární outcome (90-denní mortalita) vyskytl u 29,1% pacientů (566/1948) v DEX a 29,1% (569/1956) v kontrolní skupině. U pacientů v DEX skupině byl v 64% případů aplikován propofol, ve 3% midazolam a v 7% případů oba během prvních 2 dnů po randomizaci s cílem dosažení adekvátní hladiny sedace. V kontrolní skupině byl propofol aplikován v 60%, midazolam v 12% a jejich kombinace ve 20% případů. Bradykardie a hypotenze patřili mezi nejčastější nežádoucích účinky terapie v DEX skupině.

Závěrem: U pacientů na UPV v intenzivní péči byla časná sedace dexmedetomidinem asociována se srovnatelnou 90-denní mortalitou se standardní sedací a vyžadovalo aditivní sedativní medikaci k dosažení klinického cílu sedace. Ve skupině s dexmedetomidinem bylo zaznamenáno více nežádoucích účinků ve srovnání s kontrolní skupinou.

N Engl J Med 2019;380:2506-17. DOI: 10.1056/NEJMoa1904710

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Komplikace ultrazvukem navigované punkce v.jugularis versus v.subclavia: srovnávající randomizovaná studie
Hyun‑Jung Shin, Hyo‑Seok Na, Won‑Uk Koh et al.

Použití real-time ultrazvukové navigace (US) je spojeno s redukcí komplikací při zavádění centrální venózních katetrů (CVK). Výskyt komplikací nicméně nebyl hodnocen při použití US a kanylaci CVK dle různych přístupů. Cílem prospektivní randomizované studie bylo zhodnotit výskyt komplikací při US navigované punkci v.jugularis interna (IJV) versus kanylace v.subclavia (SCV). Do multicentrické studie byli celkem zařazeni 3 terciární centra v Jižní Korei. Celkem bylo do studie zařazeno 1484 pacientů (IVJ l.dx = 742, SCV l.dx = 742). Primárním outcome byl celkový výskyt komplikací. Sekundární outcome byl čas potřebný k prvnímu pokusu, počet pokusů a pozice katetru. Nebyl detekován statisticky signifikantní rozdíl ve výskytu komplikací mezi skupinami (IVJ 0,1% vs. SCV 0,7%, p=0,248). V IVJ skupině došlo v 0,1% případů versus 0,6% v SCV (0,1% pneumothorax). Úspěšnost prvního pokusu byla vyšší s IVJ skupině ve srovnání se SCV skupinou (98,4% vs. 95,9%, p=0,004). Délka prvního pokusu (P < 0.001) a medián počtu punkcí (P=0,006) byl signifikantně nižší v IVJ skupině. Vyšší výskyt malpozice katetrů by detekován ve SCV skupině (5,9% vs. 0,4%, P < 0.001).  

Závěrem: Výsledky studie poukazují na nízký výskyt komplikací při ultrazvukem-navigované kanylaci IVJ a SCV. Výsledky nepotvrzují superiority IVJ, nebo SCV přístupu.

Intensive Care Med (2019) 45:968–976 https://doi.org/10.1007/s00134-019-05651-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Porovnání videolaryngoskopie a přímé laryngoskopie pro endotracheální intubaci u novorozenců
Bingdong Tao, Kun Liu, Ping Zhao, et al.

Tato prospektivní randomizovaná studie zahrnula celkem 70 novorozenců, u kterých porovnávala čas nutný k intubaci při použití videolaryngoskopie vs. přímé laryngoskopie. Sekundárními pozorovanými parametry byla míra úspěchu intubace na první pokus, počet pokusů o intubaci a výskyt nežádoucích událostí, spojených s intubací u zařazených novorozenců. Rovněž byla porovnána Cormack-Lehane klasifikace vizualizace glottis pro pohledy získané videolaryngoskopem a přímou laryngoskopií.

Výsledky: Nebyly zaznamenány signifikantní rozdíly mezi časem nutným pro intubaci novorozenců všech Cormack-Lehane stupňů (95% CI,−7.36 to 4.44). Rovněž nebyl nalezen signifikantní rozdíl mezi technikami u podskupiny novorozenců s Cormack- Lehane I a II (n = 30 každý stupeň ; 95% CI, −0.51 až 5.04). Nicméně použití videolaryngoskopie signifikantně zkrátilo čas nutný pro intubaci u novorozenců s Cormack- Lehane III a IV oproti přímé laryngoskopii (n = 5 v každé skupině; 95% Cl 0 .94–46.67). Celkový počet intubací byl nižší u skupiny s použitím videolaryngoskopie (36 vs 41), nebyl zde významný rozdíl (P = .19) v tomto parametru.

Závěr: Videolaryngoskopie nezkrátila čas nutný k intubaci  u novorozenců s  Cormack- Lehane I a II, avšak signifikantně jej zkrátila u novorozenců s Cormack- Lehane III a IV oproti použití přímé laryngoskopie. Videolaryngoskopie také zlepšila přehlednost glottis.

Anesth Analg 2019;129:482–6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Premedikace midazolamem facilituje ventilaci maskou během úvodu do celkové anestezie: randomizovaná kontrolní studie
Jin-Woo Park, Byung Hun Min, Seong-Joo Park et al.

Hypotézou této studie bylo, že sedativní premedikace midazolamem bude facilitovat ventilaci obličejovou maskou při úvodu do celkové anestezie. Pacienti podstupující elektivní chirurgický výkon byli rozděleni do dvou skupin. Jedna skupina obdržela v premedikaci midazolam, druhá placebo ve formě NaCl.

Výsledky: Celkem 97 pacientů bylo zařazeno do studie, 49 v kontrolní skupině a 48 ve skupině, kde byl podán jako premedikace midazolam. Pacienti po podání midazolamu vykazovali signifikantně nižší obtíže při ventilaci obličejovou maskou podle Wartersovy stupnice, než tomu bylo u kontrolní skupiny (střední standartní odchylka, 0.92 [1.13] vs 0.19 [0.57]; [95% CI], 0.73 [0.37−1.09]; P < .001).Incidence obtížné ventilace obličejovou maskou  (Wartersova stupnice ≥2) byla signifikantně nižší u skupiny s midazolamem v premedikaci ( risk ratio [95% CI], 0.15 [0.03−0.72]; P = .015).

Závěr: Tato randomizovaná kontrolní studie ukázala, že premedikace midazolamem zlepšuje ventilaci obličejovou maskou během celkové anestezie.

Anesth Analg 2019;129:500–6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Jedna velikost nesedí všem: Pohled na klasifikaci pediatrických pacientů podle Americké anesteziologické společnosti
Lynne R. Ferrari, Izabela Leahy, Steven J. Staffa, et al.

Klasifikace stavu pacientů před celkovou anestezií podle americké anesteziologické společnosti, založená na přítomnosti komorbidit (ASA-PS, se používá celosvětově. Přestože je tento systém velmi populární, je o něm známo, že nepřesně odráží realitu. Je tomu tak zřejmě kvůli subjektivnímu hodnocen tíže onemocnění, a to zejména pokud je aplikován u pediatrické populace. Hypotézou této studie bylo, že jasnější definice v rámci ASA-PS v rámci pediatrické populace by zlepšily její přesnost. Stratifikovaný vzorek 120 pacientů podstupujících chirurgický výkon byl revidován zkušenými anesteziology podle navrhovaných definic. Interpretační spolehlivost byla měřena pomocí vnitrotřídní korelace (intraclass correlation-ICC) a Fleissovu κ. Navíc kvalitativní komponenta studie ukázala nejasnosti v ASA-PS sytému.

Výsledky: U 90 hodnocených pacientů bylo 42.2%  (n= 38) ASA-PS I přehodnoceno na to ASA-PS II,  36.7% (n = 33) z ASA-PS II na ASA-PS III. Navíc 28.9% pacientů (n = 26) ASA-PS III bylo hodnoceno jako ASA-PS IV a 24.4% (n = 22) a ASA-PS IV  byli podhodnoceni jako ASA-PS  III. ICC byla 0.77 u reklasifikovaných ASA-PS kategorií  0.77 (95% [CI], 0.71–0.83; P < .001), vykazující silnou celkovou shodu. Fleiss  κ bylo nejnižší u ASA- PS II a III pacientů (κ= 0.41 and κ = 0.30), indikujíc nižší shodu u těchto podskupin.

Závěr: ASA-PS klasifikační systém má mnoho benefitů, včetně jeho flexibility a jednoduchosti. Nicméně revize ASA-PS systému by poskytla lepší orientaci v hodnocení pediatrických pacientů. Tato studie demonstrovala dobrou spolehlivost ASA-PS klasifikace, avšak další práce je nutná pro objasnění přesných definic v rámci ASA-PS pediatrické populace ve středu stupnice (ASA-PS II a III).

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Perioperačí dexmedetomidine snižuje výskyt deliria u starších pacientů podstupujících nekardiální operační výkon
Hao Pan,Chengxiao Liu, Xiaochun Ma, et al.

Tento systematický přehled a meta analýza si dala za cíl upřesnit efekt dexmedatomidinu (DEX) v porovnání s NaCl roztokem a dalšími léky, užívanými v anestezii, na incidenci postoperačního deliria (POD) u starších pacientů po nekardiálních operacích. Autoři zahrnuli 11 randomizovaných kontrolních studií, dohromady  se 2890 pacienty. Celkové výsledky těchto studií potvrzovaly, že podání dexmedetomidinu signifikantně snižuje výskyt (POD) v porovnání s kontrolní skupinou  (relativní riziko [RR], 0.47; 95% [CI], 0.38 to 0.58; P.001). Zároveň byl však ve skupině s DEX častější výskyt hypotenze (RR, 1.20; 95% CI, 1.04 až 1.39; P = 0.01)  bradykardie (RR, 1.33; 95% CI, 1.08 až 1.63; P = 0.007). Další analýza ukázala, že DEX snižuje postoperační delirium, pokud je podán intraoperačně (RR, 0.43; 95% CI, 0.33 až 0.57; P.01) a postoperačně (RR, 0.38; 95% CI, 0.27 až 0.54; P.001) v úvodní dávce (RR, 0.49; 95% CI, 0.36 až 0.69; P.001) v porovnání s NaCl roztokem (RR, 0.49; 95% CI, 0.37 až 0.64; P 0.001) a dalšími anesteziologickými přípravky (RR, 0.40; 95% CI, 0.26 až 0.60; P.001). Byly zaznamenány signifikantní rozdíly v čase k extubaci (standartizovaná střední  odchylka, -0.60; 95% CI, -1.17 to - 0.03; P = 0.04) a v délce nemocničního pobytu (střední odchylka, -0.50 dní; 95% CI, -0.97 až -0.03; P = 0.04). Data trvání mechanické ventilace a délku pobytu na jednotce intenzivní péče byly insuficientní pro provedení meta analýzy.

Závěr: Perioperační podání dexmedetomidinu snižuje incidenci postoperačního deliria u starších pacientů podstupujících nekardiální chirurgický výkon, avšak za cenu zvýšeného výskytu hypotenze a bradykardie.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-019-01440-6

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Transversus abdominalis plane blok
De Q. Tran, Daniela Bravo, Prangmalee Leurcharusmee,et al.

V tomto článku autoři diskutují anatomii, nomenklaturu, historii a přístupy (zadní vs. laterální), farmakologii, indikace a komplikace transverse abdominal plane (TAP) bloku. Navzdory nedostatku důkazů a protichůdných zjištění, je možné učinit jisté klinické závěry. TAP blok se ukazuje být s největším benefitem u klasických appendektomií (zadní nebo laterální přístup). Laterální přístup pro TAP není doporučován pro laparoskopickou hysterektomii, laparoskopickou appendektomii, nebo otevřenou prostatektomii. Nicméně TAP může sloužit, jako možnost analgezie u císařského řezu (zadní i laterální přístup) a kolorektální sekci (subkostální a laterální přístup), pokud jsou známy kontraindikace pro použití intrathékálního podání morfinu a thorakoepidurální analgezii. Je třeba dalších studií pro porovnání zadního a subkostálního TAP v klinických podmínkách. Navíc je třeba zkoumat využití zadního TAP u výkonů, u nichž je laterální přístup nevhodný (např. výše zmíněná laparoskopická hysterektomie/appendektomie a otevřená prostatektomie). Důležité rovněž je porovnání zadního TAP a thorakální epidurální analgezie u kolorektálních výkonů, neboť TAP údajně poskytuje sympatickou blokádu a viscerální analgezii. Nakonec TAP by měl být srovnáván i s novými trunkálními bloky (např. blok erektor spinae a a quadratus lumborum) v rámci dalších kvalitních studiích.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Pektorální myofascikulární blok II pro analgezii u operací prsu
Nasir Hussain, Richard Brull, Colin J. L. McCartney et al.

Thorakální paravertebrální blok je preferovanou technikou regionální analgezie pro operace prsu, avšak jeho invazivita a rizikovost vedla ke hledání alternativ k tomuto postupu. Tato meta analýza a systematický přehled porovnává pektorální blok II s paravertebrálním blokem. Sledovaným parametrem byla spotřeba morfinu, plocha pod křivkou celkového skóre klidové bolesti pacientů a efekt na dlouhodobý outcome pacientů, jako je chronická bolest a dependence na opioidech.

Výsledky: Celkem bylo analyzováno 14 randomizovaných studií, zahrnujících 887 pacientů. Oproti kontrolní skupině poskytnul pektorální blok II klinicky významné snížení 24 hodinové spotřeby morfinu( alespoň 30 mg) vážená střední odchylka 95% CI] −30.5 mg [−42.2, −18.8] (P < 0.00001) a byla zde i menší plocha pod kčivkou skóre klidové bolesti za více jak 24 hodin o -4.7 cm  [−5.1, −4.2] nebo  −1.2cm [−1.3,−1.1] na měření. Nebyly pozorovány žádné rozdíly v nežádoucích účincích spojených s podáváním opioidů, ani dlouhodobém outcomu pacientů.

Závěr: Autoři článku tvrdí, že pectoralis blok II redukuje intenzitu postoperační bolesti během prvních 24 hodin v porovnání se samotnou systémovou analgezií a nabízí analgetické možnosti srovnatelné s paravertebrálním blokem. Důkazy tedy podporují zařazení pectoralis II bloku do multimodální analgezie a jeho použití, jako alternativu k paravertebrálnímu bloku.

ANESTHESIOLOGY 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Zvládnutí obtížné tracheální intubace
Aaron M. Joffe, Michael F. Aziz, Karen L. Posner, et al.

Autoři tohoto článku porovnávali připomínky k obtížné endotracheální intubaci, jako primárnímu faktoru  poškozujících událostí v anestezii v letech 2000 až 2012 (n= 102) a v letech 1993 až 1999 (n=93) z projektu databáze uzavřených anesteziologických stížností . Učinili tak v návaznosti na nová doporučení pro obtížnou endotracheální intubaci.

Výsledky: Pacienti z let 2000-2012 byli více nemocní (78% ASA III až  V; n =78 of 102) a měli více emergentních výkonů (37%; n = 37 z 102), oproti pacientům z let 1990-1999 (23%; n = 23 z 102 vs. 10%; n = 10 z 93; P = 0.035).  Výsledky pacientů se lišily v čase a více úmrtí nastalo po hlášených událostech v letech 2000-2012 (73%; n = 74 z 102 vs. 42%; n = 39 z 93 z let 1993 to 1999; P < 0.001). V letech 2000-2012 byly přítomny prediktory obtížné intubace v 76% hlášených případů (78 z 102).  V 97 stížnostech byl dostatek informací pro vyhodnocení nesprávného postupu při zajištění dýchacích cest endotracheální intubací v 73% těchto případů (71 z 97; κ = 0.44 až 0.66). Situace „nelze ventilovat, nelze intubovat“ nastala v 80 případech a u jedné třetiny z nich byla prodleva v chirurgickém zajištění dýchacích cest.

Závěr: Výsledky pacientů zůstávají nepříznivé u případů stížností spojených s obtížnou endotracheální intubací. Neadekvátní plánovaní a úsudek přispívá k poškozování pacientů. Tato studie vyzývá ke zlepšení dovedností lékaře, ale také systémové odpovědi při obtížné nebo nemožné zajištění endotracheální intubace.

Anesthesiology 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Postoperační delirium a kognitivní dysfunkce
Lori A. Daiello, Annie M. Racine, Ray Yun Gou, et al.

Primárním cílem této studie bylo popsat prevalenci postoperačních kognitivních dysfunkcí a zkoumat jejich asociaci k nemocničnímu deliriu. Tato studie využila observační data, kde bylo postoperační delirium hodnoceno u pacientů každý den jejich pobytu v nemocnici. Postoperační kognitivní dysfunkce byly stanoveny pomocí metod použitých v mezinárodní studii postoperačních kognitivních dysfunkcí. Asociace mezi delirantním stavem a kognitivní dysfunkcí byla zkoumána za 1,2 a 6 měsíců od výkonu.

Výsledky: Během hospitalizace se delirium rozvinulo u 134 pacientů z 560 sledovaných (24%). O něco méně, než polovina 256 z 548 pacientů (47%) splnilo kritéria pro postoperační kognitivní dysfunkci v 1 měsíci po výkonu, avšak toto číslo pokleslo na 23 % (123 pacientů z 536) v druhém měsíci až na 16% po 6 měsících sledování (85 z 548). Při každé kontrole byla úroveň shody mezi deliriem a  postoperačními kognitivními dysfunkcemi nízká (kappa méně jak0.8) a korelace byla malá (r méně než  .16) Relativní riziko postoperační kognitivní dysfunkce bylo signifikantně vyšší u pacientů s anamnézou postoperačního deliria během 1 měsíce (relativní riziko = 1.34; 95% CI, 1.07–1.67), avšak už ne po 2 měsících (relativní riziko= 1.08; 95% CI, 0.72–1.64) nebo 6 měsících (relativní riziko=1.21; 95% CI, 0.71–2.09).

Závěr: Delirium signifikantně zvyšuje riziko pooperační kognitivní dysfunkce během prvního měsíce po operačním výkonu, avšak nebyl prokázán žádný vztah mezi deliriem a postoperačními kognitivními dysfunkcemi v dlouhodobém horizontu. V dalších evaluací byl výskyt kognitivních dysfunkcí spojen s pacienty bez delirantního pooperačního stavu v anamnéze. Pooperační delirium a kognitivní dysfunkce mohou být výraznými projevy pooperačního neurologického deficitu.

ANESTHESIOLOGY 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Hluboká nervová blokáda zajištěná kombinovavou sonografickou a nervově stimulační navigací může snížit výskyt systémové toxicity lokálních anestetik
Xu-hao Zhang, Yu-jie Li, Wen-quan He, et al.

Ultrazvukem navigovaná aplikace lokálních anestetik v rámci periferní nervové blokády může snižovat systémovou toxicitu lokálních anestetik (LAST) v porovnání s nervově stimulační technikou.  Tato randomizovaná klinická studie by navržena tak, aby zjistila, zda kombinace sonografické navigace a použití nervového stimulátoru sníží incidenci LAST u pacientů podstupujících elektivní výkon na končetině za použití bloku lumbárního plexu(LPBs)  či bloku ischiatického nervu (SNBs),  pči současné sonografické navigaci (skupina U), nervové stimulace (skupina N) či duální navigace(skupina M). Zároveň si dala za cíl identifikovat rizikové faktory pro LAST.

Výsledky: Celkem 300 pacientů bylo zařazeno do studie. U 18 z nich byla zaznamenána LAST, z toho 12 ve skupině  U, 4 ve skupině N a 2 ve skupině M. Mnohočetným porovnáváním bylo zjištěno, že incidence LAST byla signifikantně vyšší u skupiny U(12%), než u skupiny N (4%)(P = 0.037) a skupiny M(2%)(P = 0.006). Rizikovými faktory LAST byla infekce hepatitis B 3.352 (95% CI,1.233–9.108, P = 0.013) a ženské pohlaví (95% CI,2.142–42.093, P = 0.0004)

Závěr: Ultrazvukem navigovaná aplikace, infekce hepatitis B a ženské pohlaví byli rizikovými faktory LAST při bloku lumbárního plexu a ischiatického nervu. U pacientů s infekcí hepatitis B a ženského pohlaví navrhují autoři zajištění  bloku kombinací  sonografické a nervově stimulační navigace pro zlepšení bezpečnosti.

Zhang et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:103

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %

Ultrasonografie mozku: metodologie, základní a pokročilé principy a klinická aplikace
Chiara Robba , Alberto Goffi , Thomas Geeraerts, et al.

Ultrasonografické vyšetření mozku se používá ke zhodnocení anatomických poměrů a patologií, stejně tak , jako cerebrální cirkulace díky analýze rychlosti krevních průtoků. Transkraniální duplexní sonografieje bezpečná, opakovatelná, neinvazivní technika, kterou je možné využít také u lůžka pacienta. Má důležitou úlohu u neurokritických pacientů v mnoha klinických případech, včetně traumatického poškození mozku, aneurysmálního subarachnoidálního krvácení, hydrocefalu a diagnózy zástavy mozkové cirkulace. Navíc, klinické aplikace této techniky přesahují do různých oblastí intenzivní péče a urgentního příjmu. Cílem této studie bylo přiblížit základní a pokročilé techniky užívání mozkové sonografie při monitoraci a diagnostice kriticky nemocných pacientů.

Intensive Care Med (2019) 45:913–927

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
68 %

Meningitida a encefalitida v intenzivní péči
Christopher P. Robinson a Katharina M. Busl

Management pacientů s meningitidou a encefalitidou často vyžaduje intenzivní péči. Cílem přehledového review článku je přinést aktuální data týkající se managementu daných pacientů v intenzivní péči. V posledních desetiletích je dosaženo signifikantního progresu v diagnostice a terapeutických postupech u různých patogenů. Nozokomiální menigitida představuje signifikantní část infekcí CNS v intenzivní péči. Progres v neurointenzivní péči je založen na nových možnostech diagnostiky, lepší ATB terapie, prevenci nozokomiálních infekcí a aplikace neuromonitorace v indikovaných případech.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Těžká chřipka u kriticky nemocných pacientů: review
Cristina Sarda, Pedro Palma a Jordi Rello

Cílem přehledového článku je popsat možnosti diagnostiky a terapie a outcome kriticky nemocných pacientů v intenzivní péči. Autoři zmiňují také relevantní složky imunopatogenézy a jejich role jako prediktorů závažnosti onemocnění. Pandemická chřipka (H1N1) se nachází sezónně v populaci a zůstává predominantním subtypem chřipky u kriticky nemocných pacientů.  Mortalita akutního respiračního selhání chřipkové etiologie dosahuje 20% a to nezávisle od subtypu chřipky. Během infekce dochází k dysbalanci mezi prozánětlivými a protizánětlivými molekulami, jako cytokiny Th1 a Th17, co je spojeno s nárustem komplikací a mortality. Primární virová pneumonie je přítomná u ˃70% kriticky nemocných pacientů s chřipkou a u ˃50% vede ke vzniku ARDS. Sekundární bakteriální infekce se vyskytuje v cca 20% případů těžké chřipky a nejčastějšími patogeny zůstává Streptococcus pneumonie a Staphylococcus aureus. Myokarditida a pozdní kardiovaskulární komplikace jsou asociovány s mortalitou. Antivirová terapie v průběhu prvních 48 hodin nemoci, vyhnutí se kortikoidní terapii a rescue terapie ARF, nebo myokarditidy jako např. ECMO vedou k zlepšení outcome. Aktuální review článek sumarizuje aktuální dostupné informace o patogenezi a klinické manifestaci závažné chřipky. Imunologická dysfunkce během virové infekce koreluje se závažností a mortalitou kriticky nemocných pacientů.   

Curr Opin Crit Care 2019, 25:000–000

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Porovnání Supreme laryngeální masky a endotracheální intubace pro zajištění dýchacích cest během celkové anestezie u císařského řezu: randomizovaná kontrolní studie
Wei Yu Yao, Shi Yang Li, Yong Jin Yuan et al.

Endotrachální intubace je považována za standartní postup při zajištění dýchacích cest u pacientek podstupujících císařský řez. Použití laryngeální masky bylo zahrnuto jako záchranný krok do doporučených postupů zajištění dýchacích cest v porodnické anestezii. Tato randomizovaná kontrolní studie zahrnula celkem 920 žen podstupujících císařský řez. Rodičky byly náhodně a rovnoměrně rozděleny na ty, jejichž dýchací cesty byly pro výkon zajištěny pomocí Supreme laryngeální masky (SLMA), a na ty, u kterých bylo použito endotracheální intubace (ETT). Primárně zkoumaným parametrem byla míra úspěchu prvního pokusu zajištění dýchacích cest, které bylo potvrzeno auskultačně a přítomností vydechovaného CO2 na kapnografické křivce.

Výsledky: Míra úspěchu prvního pokusu o zajištění dýchacích cest byla u obou skupin srovnatelná (odds ratio OR SLMA/ETT: 1.00 (95%CI: 0.25, 4.02), p = 1.0000).  Použití SLMA bylo v porovnání s ETT spojeno se zkrácením času, nutného pro efektivní ventilaci (střední odchylka -22.96; 95%CI: − 23.71, − 22.21 s, p < 0.0001). Ventilační parametry a outcome plodů byly srovnatelné u obou skupin a nevyskytl se případ aspirace.

Závěr: Použití Supreme laryngeálních masek (SLMA) může být vhodnou alternativou k intubaci pro zajištění dýchacích cest u pečlivě vybraných nízke rizikových rodiček podstupujících císařský řez pro výhodu kratšího časového úseku, nutného pro zajištění efektivní ventilace. Výsledky této studie potvrzují existující doporučení, která uvádějí použití laryngeálních masek jako metodu 2. volby pro zajištění dýchacích cestu v porodnické anestezie.

Yao et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:123

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
64 %

Série 331 případů použití sugammadexu v porovnání s neostigminem u pacientů u pacientů mladších 2 let
Amber M. Franz, Jennifer Chiem, Lizabeth D., et al.

Sugammadex, jako látka pro reverzi neuromuskulární blokády, byl schválen pro použití v roce 2015. Tato studie si dala za cíl popsat účinky podání sugammadexu u kohorty 331 pacientů mladších 2 let a srovnat jeho  podávání s neostigminem.  Byly porovnávány časy mezi poslední dávkou myorelaxans a reverzi blokády, posuzované podle train of four (TOF).

Výsledky: Během dvouletého období, na které byla tato studie zaměřena , nebyla hlášena žádná nežádoucí událost ve spojení s podávání sugammadexu či neostigminu. Průměrný čas od konce operace po opuštění operační ho sálu pacientem byl srovnatelný u pacientů se sugammadexem (19.4 minut) i neostigminem (19.6minut), (střední odchylka 0.2, 95% CI −1.5‐1.8, P = 0.85). Střední doba mezi poslední dávkou myorelaxans a reverzí nervosvalové blokády byla při podání neostigminu delší (103 minut) oproti sugammadexu (84minut)(střední odchylka 19, 95% CI 13‐26, P < 0.001).

Závěr: Podávání sugammadexu u dětí mladších 2 let nevedlo k žádným nežádoucím událostem. Zdá se, že sugammadex je srovnatelně efektivní, jako neostigmin.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:591–596.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
64 %