října 2019

Management exacerbace těžkého astmatu: Doporučení Francouzské společnosti urgentní medicíny a Francouzské skupiny pediatrické intenzivní a urgentní péče
Philippe Le Conte, Nicolas Terzi et al.

Guidelines byly rozděleny do pěti oblastí: diagnóza, farmakologická terapie, oxygenoterapie a ventilace, triage pacientů a specifické faktory u těhotných žen. Byly provedeny rozsáhle rešerše na základě publikací v PubMed  a Cochrane databázích. Z 21 formalizovaných doporučení měly 4 vysokou úroveň důkazů (Grade of Recommendation Assessment, Development and Evaluation GRADE  1+/-) a 7 nízkou úroveň důkazů (GRADE 2+/-). Na 10 zkoumaných doporučeních byla metoda GRADE neaplikovatelná, úroveň důkazu v rovině názoru expertů. U všech doporučení  bylo dosaženo shody.  Experti například doporučují, že další vyšetřování u pediatrických pacientů není více efektivní v diagnostice těžké exacerbace astmatu, než samotné fyzikální vyšetření. U dospělých pacientů by se měl provést radiologický snímek hrudníku a odběr krevních plynů, pokud je diagnóza nejednoznačná, nebo pacient nereaguje na konvenční terapii.  Dalším z vybraných doporučení je časná aplikace systémových kortikosteroidů u dětských pacientů intravenózně, nebo perorálně (ekvivalent 1 mg/kg methylprednisolonu  maximum 80 mg na den).

Závěr: Společná práce 36 expertů ze 3 odborných společností měla za výsledek 21 formalizovaných doporučení pro zlepšení managementu intenzivní péče u dospělých i pediatrických pacientů s exacerbací těžkého astmatu.

Le Conte et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:115

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Změny v anestezii u císařského řezu mezi lety 2011-2015 v České a Slovenské republice: národní dotazníkové akce
Petr Stourac, Martina Kosinova, Jan Blaha et al.

Cílem dotazníkové akce OBAAMA-INT survey (Obstetric Anaesthesia and Analgesia Month Attributes – International) bylo zhodnotit aktuální praxi porodnické anestezie v České (ČR) a Slovenské republice (SVK) a současně zhodnotit vliv edukace zdravotnických pracovníků v dané oblasti v průběhu let (2011-2015). Vysoký výskyt celkové anestezie v OBAAMA-CZ (2011) vedl Sekci porodnické anestezie a analgezie ČSARIM (SPAA) k vytvoření vzdělávacího programu (přednášky, workshopy, národní doporučení) k anestezii u císařského řezu. Po 4 letech implementace programu byla hodnocena 1 mesíční praxe center v ČR a SVK. Celkový výskyt císařských řezů byl 24,4% (ČR) a 23,3% (SVK), z toho 56,8% případů bylo neelektivních. Regionální anestezie byla použita u 60,8% ČR (o 5,2% více jako v OBAAMA-CZ) a u 67,0% (SR).  

Eur J Anaesthesiol. 2019 Oct;36(10):801-803. doi: 10.1097/EJA.0000000000001063.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Ticagrelor nebo Prasugrel u pacientů s akutním koronárním syndromem
S. Schupke, F.-J. Neumann, M. Menichelli,et al.

Tato multicentická, randomizovaná studie porovnávala podávání ticagrelu a prasugrelu u celkem 4018 pacientů s akutním koronárním syndromem. Primárním sledovaným parametrem byla smrt, infarkt myokardu (MI), nebo cévní mozková příhoda (CMP) během 1 roku. Hlavním sekundárním sledovaným parametrem bylo krvácení u zařazených pacientů.

Výsledky: Primární sledovaný parametr nastal u 184 (9.3%) z 2012 pacientů ve skupině ticagrelu a u 137 (6.9%) z 2006 pacientů s podaným prasugrelem (hazard ratio, 1.36; 95% CI [CI], 1.09 to 1.70; P = 0.006), přičemž porovnání jednotlivých komponent primárního sledovaného parametru bylo u obou skupin následující: smrt, 4.5% vs.3.7%; MI 4.8% a 3.0%; a CMP 1.1% a 1.0%. Definitivní, nebo předpokládaná trombóza stentu proběhla v 1.1% případů u ticagrelu vs. 0.6% případů u prasugrelu. Závažné krvácení se vyskytovalo u 5.4%  ticagrel vs 4.8% prasugrel (hazard ratio, 1.12; 95% CI, 0.83 to 1.51; P = 0.46).

Závěr: U pacientů s příznaky akutního koronárního syndromu byla výrazně nižší incidence smrti, infarktu myokardu, nebo cévní mozkové příhody u skupiny, která obdržela v medikaci  prasugrel, oproti pacientům, kteří obdrželi ticagrel a incidence závažného krvácení se významně nelišila mezi skupinami.

N Engl J Med 2019;381:1524-34 DOI: 10.1056/NEJMoa1908973

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Porovnání podání intermitentních intravenózních bolusů fenylefrinu a noradrenalinu v prevenci a léčbě spinální anestezií indukované hypotenze u císařských řezů: randomizovaná kontrolovaná studie
Aidan M. Sharkey, Naveed Siddiqui et al.

Tato dvojitě zaslepená randomizovaná klinická studie se zabývala podáváním ekvipotentních bolusových dávek fenylefrinu a noradrenalinu v prevenci a terapii spinální anestezií navozené hypotenze u císařského řezu.  Zahrnula celkem 112 žen, které byly rozděleny do dvou skupin , kdy u při hypotenzi   obdržely ženy v první skupině  100 µg Fenylefrinu (PE), ve druhé skupině  6 µg Noradrenalin (NE). Mimo to byl ženám v obou skupinách podán intravenózně efedrin, pokud byl jejich tep pod 60 tepů za min nebo systolický tlak <80% normy během 2 po sobě jdoucích měření. Primárním sledovaným parametrem byl výskyt bradykardie(tep <50 tepů za minutu). Sekundární sledované parametry zahrnovaly: výsky  hypertenze (systolický tlak > 120% normy), tachykardie (tep > 120% normy), >2 epizody bradykardie, nauzey, zvracení, měření hodnot krevních plynů a Apgar skóre novorozenců.

Výsledky: Incidence bradykardie byla nižší ve skupině s NE než s PE (10.7% vs 37.5%; P < .001; [95% CI, −26.8% [−41.8% až −11.7%]), odhadem došlo k 71% relativnímu snížení (95% CI, 35%–88%). Další testování ukázalo, že pacientky v PE skupině měly vyšší riziko vícečetných epizod bradykardie (≥2) v porovnání se skupinou NE (19.6% PE vs. 3.6%  NE; P = 0.008). Podíl pacientek vyžadujících podání záchranného bolusu efedrinu byl nižší u skupiny NE (7.2% NE vs 21.4% PE; P < .03; rozdíl [95% CI], −14.3% [−27.0% to −1.6%]). Mezi dvěma testovanými skupinami nebyly pozorovány žádné rozdíly v ostatních sekundárních sledovaných parametrech.

Závěr: Při použití v režimu intermitentního bolusu v prevenci a léčbě spinální anestezií indukované hypotenze u císařského řezu, podání noradrenalinu vedlo k signifikantnímu snížení incidence bradykardie v porovnání s ekvipotentním bolusovým režimem podání fenylefrinu. Autoři došli k závěru, že hemodynamický profil noradrenalinu je při císařském řezu ve spinální anestezii  výhodnější než fenylefrin, díky menším výkyvům srdeční frekvence a zřejmě  také v srdečního výdeje.

Anesth Analg 2019;129:1312–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Prediktory gastrointestinálního krvácení u dospělých pacientů na jednotce intenzivní péče: systematický přehled a meta analýza
Anders Granholm, Linan Zeng, Joanna Colleen Dionne, et al.

Cílem této studie bylo systematicky, za pomocí meta analýzy kohortových studií, identifikovat prediktory klinicky významného (CIB,primární sledovaný parametr), či zjevného (sekundární sledovaný parametr) gastrointestinálního (GI) krvácení u dospělých pacientů na JIP.

Výsledky:  Bylo zahrnuto 8 kohortových studií s celkem 116 497 pacienty. U 4 z těchto studií byly zahrnuty potencionální prediktory CIB. Jednalo se o akutní renální selhání (relativní efekt[RE] 2.38, 95%CI1.07–5.28, střední míra jistoty) a mužské pohlaví (RE 1.24, 95% CI 1.03–1.50, nízká míra jistoty). Po vyloučení studií s vyšším rizikem chybovosti, byla jako prediktor CIB rovněž zařazena koagulopatie (RE 4.76, 95% CI 2.62–8.63, střední míra jistota), šok (RE 2.60, 95% CI 1.25–5.42, nízká míra jistoty) a chronické onemocnění jater (RE 7.64, 95% CI 3.32–17.58, střední míra jistoty).  Zda použití umělé plicní ventilace ovlivňuje CIB je nejasné (RE 1.93, 0.57–6.50, velmi nízká míra jistoty).

Závěr: Autoři identifikovali prediktory zvýšeného rizika gastrointestinálního krvácení  u pacientů na JIP. Tyto prediktory mohou být použity pro identifikaci pacientů, kteří by benefitovali z preskripce profylaxe stresových vředů.

 

Intensive Care Med (2019) 45:1347–1359

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Preoxygenace před intubací u dospělých pacientů s akutním hypoxickým respiračním selháním: meta-analýza randomizovaných studií
Ka Man Fong, Shek Yin Au a George Wing Yiu Ng

Tato meta analýza zahrnula celkem 7 randomizovaných kontrolních studií, které porovnávaly použití konvenční oxygenoterapie (COT), vysoce průtokové nazální kanyly (HFNC), neinvazivní ventilací (NIV) a neinvazivní ventilace s vysoce průtokovou nazální kanylou(NIV+HFNC), jako preoxygenaci před intubací u pacientů s akutním hypoxickým respiračním selháním. Primárním sledovaným parametrem byla nejnižší hodnota saturace kyslíku (SpO2) během intubace.

Výsledky: Studie, zahrnuté do meta analýzy, měli celkem 959 pacientů. U pacientů  preoxygenovaných pomocí NIV byl signifikantně nižší výskyt desaturací, než u pacientů s COT (střední odchylka, MD 5.53, 95% CI 2.71, 8.34) a HFNC (MD 3.58, 95% CI 0.59, 6.57).  Použití NIV ( OR 0.43, 95% CI 0.21, 0.87), stejně jako HFNC (OR 0.49, 95% CI 0.28, 0.88) vyústilo v nižší riziko s intubací spojených komplikací, než použití COT. Nebyly signifikantní rozdíly v mortalitě při použití jakékoliv metody preoxygenace.

Závěr: U dospělé populace pacientů s akutním hypoxickým respiračním selháním je použití neinvazivní ventilace zřejmě bezpečná a efektivní metoda preoxygenace.

Fong et al. Critical Care (2019) 23:319

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Nefarmakologické intervence k prevenci či zlepšení dlouhodobého outcomu přežití v rámci jednotek intenzivní péče: systematický přehled a meta-analýza
Wytske W. Geense, Mark van den Boogaard, Johannes G. van der Hoeven, et al.

Pacienti, přeživší péči na jednotkách intenzivní péče, mají často dlouhodobé fyzické, mentální a kognitivní poruchy, také nazývané „ syndrom postintenzivní péče“.  Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy, která zahrnula celkem 10 pilotních studií s 5165 pacienty, bylo zhodnocení efektivity nefarmakologických intervencí k prevenci či snížení výskytu výše zmíněných komplikací intenzivní péče.

Výsledky: Zkoumané nefarmakologické intervence byly rozděleny do 6 kategorií: 1)cvičení a rehabilitační programy, 2)následné služby, 3)psychosociální programy, 4)vedení deníku, 5)informovanost a vzdělávání, 6)další intervence. Signifikantní redukce ve výskytu deprese byla shledána při psaní deníku (2 studie,n=88, standardizovaná střední odchylka 0.68; 95% CI, 0.14–1.21), vedení deníku mělo rovněž efekt na snížení anxiety (2 studie, n = 88; standardizovaná střední odchylka, 0.44; 95% CI, 0.01–0.87). Cvičení a fyzický aktivita zlepšilo 36 Mental Component skóre (7 studií,n=664, střední odchylka 2.62; 95% CI, 0.92–4.32).

Závěr: Existují omezené důkazy, že psaní deníku a cvičení mají pozitivní efekt na mentální outome pacientů po intenzivní péči na JIP. Přes výsledky favorizující intervenční skupiny, nebyly další nefarmakologické intervence, používané na JIP, podpořeny konkluzivními výsledky v rámci této mata analýzy.Aby mohly být zlepšeny programy pro péči o pacienty z JIP, je třeba více důkazu z robustních intervenčních studií, které budou využívat standardizované sledované outcome pacientů.

Crit Care Med 2019; 47:1607–1618

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Globální a regionální diagnostická přesnost ultrazvukového vyšetření plic v porovnání s CT vyšetřením u pacientů s akutním respiračním selháním
Davide Chiumello Michele Umbrello, Giuseppe Francesco Sferrazza Papa, et. al

Tato prospektivní observační studie zařadila celkem 32 sedovaných, paralyzovaných pacientů s akutním respiračním selháním (věk 65 ± 14 let, bosy mass index 25.9 ± 6.5 kg/m2 a Pao2/Fio2 139 ± 47). Pacientům bylo provedeno CT vyšetření plic a ultrazvukové (UZ) vyšetření při PEEP 5 cm H2O. Při UZ  vyšetření bylo standardizovaně hodnoceno 6 oblastí hemithoraxu,každá oblast byla zhodnocena z hlediska přítomnosti ventilované plicní tkáně,alveolárního- intersticiálního syndromu, konsolidací a pleurálních výpotků. Byla vypočítávána shoda mezi oběma použitými technikami a byla určena diagnostický variabilita pro UZ vyšetření, kde CT plic bylo bráno jako referenční vyšetření.

Výsledky:  Globální shoda mezi vyšetřovacími metodami UZ a CT plic se pohybovala od 0.640 (0.391–0.889) do 0.934 (0.605–1.000), průměrně 0.775 (0.577–0.973). Celková senzitivita a specificita UZ plic se byla od 82.7% do 92.3% (senzitivita) a 90.2% až 98.6% pro specificitu. Podobné výsledky byly i pro regionální analýzu. Diagnostická přesnost UZ plic byla signifikantně vyšší, pokud byly vyloučeny patologické struktury, které nebyly v kontaktu s pleurálním povrchem (plocha pod křivkou: alveolární-interticiýlní syndrom 0.854 [0.821–0.887] vs 0.903 [0.852–0.954]; p = 0.049 a konsolidace 0.851 [0.818–0.884] vs 0.896 [0.862–0.929]; p = 0.044).

Závěr: Ultrazvukové vyšetření plic je opakovatelná, senzitivní a specifická metoda, která umožňuje vyšetření morfologických změn při akutním respiračním selhání u lůžka pacienta. Přítomnost alterací v hloubce plicní tkáně může ovlivnit diagnostickou výtěžnost této vyšetřovací techniky. 

Crit Care Med 2019; 47:1599–1606

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Intravenózní podání lidokainu v prevenci kašle: Systematický přehled a meta-analýza randomizovaných kontrolních studií
Sara Clivio, Alessandro Putzu, Martin R. Tramér

Zůstává nejasné, do jaké míry lidokain zabraňuje kašli, do jaké míry je tento efekt závislý na dávce a zda je zde riziko poškození pacienta. Autoři vyhledali randomizované studie,  srovnávající použití lidokainu a placeba v prevenci kašle u chirurgických pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla incidence kašle. Data byla analyzována s použitím modelu náhodného efektu a byla vyjádřena jakožto risk ratio (RR) a počet nutný k léčbě(number needed to treat (NNT) s 95% confidence  intervalem (CI).

Výsledky: U 20 studií s dospělými pacienty (n = 3062) a 5 studiích u dětí (n = 445) bylo intravenózní podání lidokainu v dávce 0.5–2 mg·kg-1 testováno jako prevence kašle vzniklého při intubaci, extubaci a kašle indukovaného opioidy. Lidokain byl asociován s nižší incidencí kašle v porovnání s placebem u dospělých i dětí, nezávisle na dávce a etiologii kašle. Data od dospělých poukazovala na efekt vázaný na dávku podaného lidokainu – při dávce 0.5 mg·kg−1, bylo RR 0.66 (0.50–0.88) a NNT bylo 8 (5.4–14.3); při dávce 1 mg·kg−1, bylo RR 0.58 (0.49–0.69) a NNT bylo 7 (4.6–8.9); při dávce 1.5 mg·kg−1, bylo RR 0.44 (0.33–0.58) a NNT bylo 5 (3.3–5.2); a při dávce 2 mg·kg−1, RR bylo 0.39 (0.24–0.62) a NNT bylo 3 (2.0–3.4).

Závěr: V rozmezí dávek 0.5–2 mg·kg−1 zabraňuje intravenózně podaný lidokain kašli, vzniklému při intubaci, extubaci a kašli indukovanému opioidy, a to v závislosti na podané dávce jak u dospělých, tak dětí s NNT v rozmezí  8 – 3. Riziko poškození u vysoce rizikových pacientů zůstává neznámé.

Anesth Analg 2019;129:1249–55

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Kolapsiblita horních cest dýchacích během sedace navozené dexmedetomidinem a propofolem u zdravých dobrovolníků
Ase Lodenius, Kathleen J. Maddison, et al.

Dexmedetomidin je považován za sedativum s minimálním vlivem na ventilaci a aktivitu svalů horních dýchacích cest. Nicméně studie ukázaly oslabení ventilace a indukci apnoe u sedovaných dobrovolníků. Cílem této randomizované nezaslepené crossover studie bylo zjistit kolapsibilitu horních cest dýchacích (měřenou pomocí kritickéhovfaryngeálního tlaku) při středních a nízkých infuzních dávkách propofolu a dexmedetomidinu.

Výsledky: Studie probíhala na celkem 12 dobrovolnících (7 žen).Bolusová dávka byla následována nízkou (0.5 μg.kg-1.h-1 nebo 42μg.kg-1.min-1) a střední (1.5 μg .kg-1. h-1 nebo 83 μg.kg-1. min- 1) rychlostí infuze dexmedetomidinu nebo propofolu, během kterých byla měřena kolapsibilita horních cest dýchacích.
Kompletní data byly získány od devíti dobrovolníků (průměrný věk [rozsah], 46 [23 až 66] let; body mass index, 25.4 [20.3 až 32.4] kg / m2).  Skóre bispektralního indexu v době měření kritického faryngeálního tlaku bylo 74 ± 10 a 65 ± 13 (průměrný rozdíl, 9; 95% CI, 3 až 16; P = 0.011) během nízké rychlosti infuze versus 57 ± 16 a 39 ± 12 (střední rozdíl, 18; 95% CI, 8 až 28; P = 0.003) během střední rychlosti infúze dexmedetomidinu a propofolu. Rozdíl mezi kritickými faryngeálnymi tlaky nebylo možné prokázat během nízké a ani během střední rychlosti infuze. Silný lineární vztah mezi kritickým faryngeální tlakem během sedace pomocí dexmedetomidinu a propofolu byl evidentní při nízké (r=0.82; P=0.007) a střední (r=0.90; P< 0.001) rychlosti infuze.

Závěr: Z pozorování vyplývá, že sedace dexmedetomidinem nechrání zcela před obstrukcí horních cest dýchacích.
 

ANESTHESIOLOGY 2019; 131:962–73

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Hyperosmolární terapie u pediatrických pacientů se závažným traumatickým poraněním mozku: systematický přehled
Brittany M. Stopa, Rianne G. F. Dolmans, Marike L. D. Broekman. et al.

Do tohoto systematického přehledu bylo zahrnuto 11 studií, které všechny hodnotily podání hyperosmonálrního NaCl a 4 z nich hodnotili podávání hyperosmolárního NaCl a manitolu, přičemž se významně lišilo dávkování, koncentrace i schéma podávání těchto látek mezi jednotlivými studiemi. Pět studií bylo prospektivních, avšak pouze jedna porovnávala přímo podání manitolu a hypertonického NaCl.

Výsledky: Devět studií zaznamenalo, že podání hypeosmolárního NaCl snížilo intrakraniální tlak (ICP), dvě studie reportovali snížení ICP po podání manitolu. Klinické outcomy pacientů se lišily napříč studiemi.  U pacientů léčených hyperosmolárním NaCl byla umělá ventilace potřebná po dobu 6.9-9 dní, dekompresní kraniektomie u 6.25-29.3% pacientů, doba pobytu na JIP byla 8.0-10.6 dní, nemocniční mortalita 10-48%  a 6 ti měsíční mortalita se pohybovala mezi 7-17%. U skupiny pacientů léčených manitolem byla průměrná délka pobytu 9.5 dne, nemocniční mortalita byla 56% a měsíční mortalita byla 19%.

Závěr: Zdá se, že použití hyperosmolárního NaCl, stejně jako použití manitolu, snižuje intrakraniální tlak a zlepšuje outcome pediatrických pacientů se závažným traumatickým poraněním mozku.  Avšak výsledky jsou značně nejednotné, ať už v otázce terapeutické metody, nebo hodnocení klinického outcomu. Vzhledem k nedostatečnému množství kvalitních dat, je nesnadné definitivně rozhodnout, která léčebná modalita je lepší, a který léčebný protokol zvolit

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Vazopresin vs. noradrenalin pro management septického šoku u pacientů s nádorovým onemocněním: VANCS II randomizovaná klinická studie
Ludhmila Abrahăo Hajjar, Cristiane Zambolim, Alessandro Belletti, et al.

Cílem této randomizované studie bylo zhodnotit, zda je vazopresin superiorní noradrenalinu při zlepšení outcomu u onkologických pacientů v septickém šoku. Primárním sledovaným parametrem byla 28 denní mortalita.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 250 dospělých pacientů JIP terciární nemocnice. Tito pacienti byli rovnoměrně rozděleni do skupiny podání vazopresinu, nebo skupiny podání noradrenalinu, jako primárního podaného vazopresoru při známkách septického šoku. Primární sledovaný outcome byl zaznamenán u 71 pacientů ze skupiny s vazopresinem (56.8%) a u 66 pacientů (52.8%) ze skupiny s podávaným noradrenalinem (p = 0.52). Nebyly nalezeny signifikantní rozdíly v 90 ti denní mortalitě mezi skupinami (90 pacientů [72.0%] vs. 94 pacientů [75.2%]; p = 0.56), ani mezi dny strávenými bez pokročilé orgánové podpory, nežádoucími účinky terapie, nebo v Sekvenčním skóre orgánového selhání.

Závěr: U onkologických pacientů v septickém šoku nebyl vazopresin, jako lék volby vazopresorové terapie, superiorní k podávání noradrenalinu ve stejné indikaci v rámci snížení 28 denní povšechné mortality.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Doporučení Společnosti kardiovaskulárních anesteziologů pro management perioperačního krvácení a hemostázy u kardiochirurgických pacientů
Jacob Raphael, C. David Mazer et al.

Krvácení po kardiochirurgické operaci je častou a vážnou komplikací, která vede nutnosti podání  krevní transfúze a která přispívá ke zvýšené morbiditě a mortalitě. Navzdory mnoha existujícím doporučením pro management těchto komplikací u kardiochirurgických zákroků, bylo v této studii zjištěno, že adherence k těmto doporučeným postupům je nízký, což vede k signifikantní variabilitě v podávání krevních transfúzí v závislosti na pracovišti. Kromě toho stále nejsou ve všech nemocnicích k dispozici POC (Point of Care) monitory koagulace, ačkoli tato situace se postupně zlepšuje. Navzdory neustálé snaze však použití krevních transfúzí během kardiochirurgických operací během posledního desetiletí jen pomalu klesá a je stále použita ve >50% případů u vysoce rizikových pacientů. Proto Společnost kardiovaskulárních anesteziologů (SCA) vytvořila pracovní skupinu pro šetření krví během kardiochirurgických výkonů. Úkolem této skupiny je shromažďovat a dále předávat nejlepší dostupné poznatky a znalosti o managementu krve u kardiochirurgických pacientů. Nynější publikace obsahuje shrnutí algoritmů vytvořených pracovní skupinou a přehled existujících doporučení pro praxi. Cílem je vytvořit dynamický zdroj lehce dostupných edukativních materiálů, který pomůže zvýšit a zlepšit dodržování existujících na důkazech založených postupů  pro management krve u pacientů při kardiochirurgických operacích.

Anesthesia & Analgesia DOI: 10.1213/ANE.0000000000004355

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Dlouhá intravaskulární perzistence 20% albuminu u pacientů po operačním výkonu
Emma Hasselgren, Markus Zdolsek et al.

Albumin může intravaskulárně přetrvávat u pacientů po rozsáhlých operačních výkonech po kratší dobu, než u zdravých dobrovolníků vlivem operačně indukovaného rozpadu endoteliální vrstvy glykokalixu.V této nerandomizovaném klinické studii byla 15 pacientům po otevřené břišní operaci podána infuze 20% albuminu v dávce 3ml/kg po dobu 30 minut. Stejná dávka byla podána 15 zdravým dobrovolníkům. Všem byly v průběhu 5 hodin odebírány vzorky krve a moči a byly provedeny výpočty ke stanovení poločasu albuminu pomocí měření hemodiluce a plazmatické koncentrace albuminu.

Výsledky: Na konci podání infuze naředil u pacientů po operaci albumin plazmatický objem o 13.3% ± 4.9% (střední hodnota± směrodatná odchylka SD), a o 14.2% ± 4.8% u zdravých dobrovolníků (střední rozdíl −0.9, 95% CI, −4.7 to 2.9; P = .61), což bylo dvakrát více, než infuzní objem. Intravaskulární poločas molekul albuminu byl 9,1 (5,7-11,2) hod. u chirurgických pacientů a 6,0 (5,1-9,0) hod. u dobrovolníků (P = 0,26, 95% CI, 0,8-2,0). Poločas plazmatické objemové expanze byl 10,3 (5,3-17,6) hod. u chirurgických pacientů a 7,6 (3,5-9,0) hod. u dobrovolníků (P = 0,10, 95% CI, 0,8-2,8). Všechny tyto parametry pozitivně korelovaly s BMI, zatímco pohlaví a věk nijak výsledky neovlivnily.

Závěr: Podání 20% albuminu způsobilo dlouhotrvající plazmatickou objemovou expanzi podobného rozsahu u pacientů po operačním výkonu, jako tomu bylo u i zdravých dobrovolníků.

Anesth Analg 2019;129:1232–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Pozitivní tlak na konci expiria během anestézie v prevenci pooperačních plicních komplikací: meta-analýza se sekvenční analýzou randomizovaných kontrolních studií
Pengcheng Zhang, Lingmin Wu, et al.

Cílem tohoto přehledového článku bylo zjistit, zda pozitivní end-expiračný tlak (PEEP) snižuje riziko pooperačních plicních komplikací u pacientů při chirurgickém výkonu.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 14 studií s 1238 pacienty. Meta-analýza používající modely náhodných efektů ukázala snížení výskytu pooperačních atelektáz (relativní riziko [RR], 0.51; 95% CI, 0.35-0.76; upravené sekvenční analýzy [TSA] – upravený CI, 0.10-2.55) a pooperační pneumonie (RR, 0.48; 95% CI, 0.27-0.84; TSA-upravený CI, 0.05-4.86) u pacientů na ventilaci S PEEP. Analýza ukázala, že kumulativní Z-křivka u 2 výsledků zkřížila konvenční hranici, ale nepřekročila hranici sekvenčního sledování, což naznačuje možný falešně pozitivní výsledek. Nebyl pozorován žádný efekt na pooperační mortalitu u PEEP ani u pacientů bez nastaveného PEEP(RR, 1.78; 95% CI, 0.55-5.70).

Závěr: Důkaz, že PEEP snižuje výskyt pooperačních plicních komplikací je sugestivní, ale příliš nespolehlivý na vyvození konečného závěru.
 

AnesthAnalg XXX; XXX: 00-00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Nová metoda ultrazvukově navigované kanylace radiální artérie novorozenců mladými anesteziology: randomizovaná kontrolovaná studie
Ping Ye, Yanzhou Tan et al.

Tato randomizovaná kontrovaná studie zahrnula celkem 96 novorozenců, u kterých byl plánovaný závažný operační výkon v rámci břišní chirurgie., vyžadující zavedení monitorace pomocí arteriálního katetru. Celkem 12 mladých anesteziologů mělo k dispozici dvě techniky zavedení:pomocí upravené dynamické techniky umístění hrotu jehly pod kontrolou ultrazvuku (MDNTP-US), nebo navíc tuto techniku podpořila podkožní aplikace 0,9% NaCl (solná MDNTP-US technika), která zvětšuje hloubku radiání arterie a měla by napomoci začínajícím lékařům k usnadnění katetrizace Sledovanými parametry byla délka trvání procedury, úspěšnost prvního pokusu kanylace, míra úspěchu v průběhu 10 minut a výskyt hematomů či trombózy.
Výsledky: Střední čas kanylace byl kratší u solné MDNTP-US techniky než u techniky bez použití NaCl: 203 [160 až 600] vs. 600s [220 až 600]; P 0.005. Míra úspěchu zavedení katetru do 10 min vyšla rovněž ve prospěch techniky s použitím 0.9% NaCl, 72.9 vs. 47.9%; P 0.012. Výskyt hematomů první den po operaci byl nižší také v skupině se solnou technikou MDNTP-US: 8.3 vs.22.9%; P 0.049.

Závěr: Anesteziologové s nedostatkem zkušeností v této studii dosáhli větší úspěšnosti při kanylaci radiální artérie novorozenců s použitím solné techniky MDNTP-US, než bez použití roztoku NaCl, pouze za pomocí ultrazvukové kontroly. Solné technika MDNTP-US zabere méně času a má nižší výskyt komplikací.

Eur J Anaesthesiol 2019; 36: 1-7

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Účinky reverze nervosvalové blokády sugammadexem vs. neostigminem na respirašní outcomy po velkých břišních operacích: randomizovaná kontrolovaná studie
Enrique Alda, Manolo Muñoz et al.

Cílem studie bylo porovnat efekt reverze neuromuskulární blokády sugammadexem nebo neostigminem na plicní funkce po velkých břišních operacích. Pacientům s plánovanou velkou břišní operací pod kombinovanou celkovou a epidurální anestezií bylo podáno buď 40µg neostigminu nebo 4 mg kg-1 sugammadexu na reverzi neuromuskulární blokády. Před operací a také 1 hodinu a 24 hodin po operaci absolvovali spirometrii a ultrazvuk plic. Primárním sledovaným parametrem bylo snížení usilovné vitální kapacity plic (FVC) hodinu po výkonu. Sekundární sledované parametry také rozdíly v počtu a velikosti atelektáz hodinu a 24 hodin po výkonu.

Výsledky: Analýzy se zúčastnilo 126 pacientů. Ve skupině s neostigminem (n=64) bylo snížení FVC 1 hodinu po operaci v průměru 0,5 l (95% CI, 0,4 do 0,6), stejně jako u skupiny s podávaným  sugammadexem (n = 62) průměrné snížení FVC po 1 hodině od operace 0,5l (95% CI, 0,3 do 0,6). U 39% pacientů ve skupině s neostigminem a 29% pacientů ve skupině s sugammadexem byly viditelné  atelektázy. Medián (IQR) oblasti atelektáza byl 9,7 (4,7 - 13,1) u skupiny s neostigminem cm2 a 6,8 (3,6 - 12,5) cm2 u sugammadexu.

Závěr: Autoři nepozorovali rozdíly v plicních funkcích mezi vysoce rizikovými pacienty, u kterých byl použit sugammadex nebo neostigmin pro reverzi neuromuskulární blokády.
 

Can J Anesth/J Can Anesth (2019) 66:1328–1337

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Praktická klinická doporučení a konsenzus managementu bolesti u kritických pacientů v terminální péči: systematický přehled
Alejandro Durán-Crane, Andrés Laserna, María A. López-Olivo et al.

Po provedení systematického průzkumu doporučení, konsenzů a testů kvality v rámci databází (PubMed, EMBASE, Cochrane Database), zahrnul tento přehled 10 publikací, zabývajících se managementem bolesti kriticky nemocných pacientů na sklonku života. Většina dokumentů se shodla v 5 oblastech:1)použití kvantitativních nástrojů pro hodnocení bolesti, 2) podávání narkotik pro potlačení bolesti a benzdiazepinů pro úlevu od anxienty, 3)nepodávat léky způsobující neuromuskulární blokádu během odpojování od přístrojové podpory pro zhodnocení bolesti, 4)podpora podávání vysokých dávek opioidů a sedativ pro kontrolu bolesti, bez ohledu na riziko, že uspíší smrt pacienta, 5) používání indikátorů kvality k úpravě managemantu bolesti u pacientů v terminální péči na JIP.

Závěr: Přes nedostatek vysoce kvalitních důkazu, jsou doporučení pro management bolesti u pacientů na sklonku života na JIP homogenní, podpořené etickými principy a shodou mezi experty. Stále rostoucí potřeba časného zahrnutí týmů paliativní péče volá rovněž pro dalším zpracování na důkazech založených strategiích managementu bolesti u pacientů v terminální péči na JIP.

Crit Care Med 2019; 47:1619–1626

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Bezpečnost a efektivita podání klonidinu na postoperační zvracení a bolest u pediatrických pacientů podstupujících oftalmologický výkon: systematický přehled a meta analýza
Yuan‐Pin Hsu, Karen Chia‐Wen Chu, Chyi‐Huey Bai, et al.

Tento systematický přehled a meta analýza zahrnula celkem 10 randomizovaných studií s cílem zjistit, zda premedikace klonidinem může bezpečně snížit výskyt pooperační nauzeu a vomitus (PONV) u pediatrických pacientů podstupujících oftalmologický výkon. Bezpečnost podání byla hodnocena pomocí hemodynamické nestability v návaznosti na podání klonidinu. Sekundárním sledovaným outcomem byl výskyt bolesti mezi pacienty.

Výsledky: Podání klonidinu snížilo incidenci PONV oproti použití placeba v době 6 hodin po výkonu,  6-24 hodin po výkonu a také na konci sledovaného období (riziková odchylka,RD:−0.15; 95% CI: −0.32 až −0.05; RD: −0.15; 95% CI: −0.29 to 0.01; a RD: −0.23; 95% CI: −0.34 až −0.12).  V porovnání s podáním benzodiazepinů způsobilo podání klonidinu snížení incidence PONV na konci sledovaného období u daných studií (RD −0.19; 95% CI −0.31 až −0.07). Tento efekt byl pozorován pouze u dávky klonidinu 4 μg/kg. Pediatričtí pacienti měli navíc po podání klonidinu nižší pooperační skóre bolesti a nižší nároky na aditivní analgezii, v porovnání s těmi pacienty, kteří obdrželi pouze placebo. U žádného pacienta nebyla hlášena po podání klonidinu významná hemodynamická nestabilita.

Závěr: V porovnání s podáním placeba, nebo benzodiazepinů měla premedikace klonidinem efekt na snížení pooperační nauzei a vomitu u pediatrických pacientů podstupujících oftalmologický výkon.  Premedikace kolininem byla také spojena s redukcí postopreční bolesti, v porovnání s placebem. Použití klonidinu nebo asociováno s významnou hemodynamickou nestabilitou.

 

Pediatric Anesthesia. 2019;29:1011–1023

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Vliv expozice přírodního osvětlení na tíži deliria u dospělých pacientů na invazivní umělé plicní ventilaci na jednotce intenzivní péče: prospektivní studie
Roland Smonig, Eric Magalhaes, Lila Bouadma, et al.

Tato prospektivní monocentrická studie se zabývala otázkou, zda expozice přírodnímu osvětlení okny  je asociována se sníženou tíží deliria u kriticky nemocných pacientů na JIP.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno do studie 195 pacientů, přijatých na JIP. Ti byli rozděleni na skupinu vystavenou přírodnímu světlu (LIGHT, n= 110) a na skupinu těch, kteří nebyli (DARK, n=85). Incidence deliria byla u obou skupin (LIGHT vs. DARK) srovnatelná (64% vs. 71%; relativní riziko (RR) 0.89, 95% CI 0.73–1.09). V porovnání se skupinou DARK, vyžadovali pacienti ve skupině LIGHT nižší míru intervence antipsychotickou terapií pro epizody agitace (13% vs. 25%; RR 0.52, 95% CI 0.27–0.98) a měli nižší frekvenci halucinací (11% vs. 22%; RR 0.49, 95%CI 0.24–0.98). Při multivariační logistické regresní analýze vyšla expozice přírodnímu osvětlení jako nezávisle asociovaný faktor snížení rizika epizod agitace, vyžadujících intervenci antipsychotiky (adjusted odds ratio = 0.39; 95% CI 0.17–0.88).

Závěr: Příjem pacienta na JIP pokoj s expozicí přírodními osvětlení nevedla ke snížení tíže delirií u pacientů v porovnání s pokoji bez přírodního osvětlení. Nicméně přírodní osvětlení mělo vliv na snížení výskytu epizod agitace a halucinací.

Smonig et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:120

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Evaluace a prediktory odpovědi na tekutinovou resuscitaci u pacientů se závažnou sepsí a septickém šoku
Hani I. Kuttab, Joseph D. Lykins, Michelle D. Hughes, at al.

Tato retrospektivní kohortová studie si dala za cíl identifikovat prediktory dosažení podání 30 ml/kg bolusu krystaloidů během 3 hodin od začátku sepse (30by3), zhodnotit účinek 30by3 a dávkování tekutin na klinický outcome pacientů, prověřit rozdíly u „rizikových“ volume senzitivních populací, včetně pacientů s terminálním renálním selháním, srdečním selháním, obezitou, pacientů v pokročilém věku nebo zdokumentovaným přetížením tekutinami pomocí vyšetření u lůžka.

Výsledky: Celkem bylo zahrnuto 1032 dospělých pacientů v těžké sepsi, nebo septickém šoku. Z nich 509 pacientů (49.3%) obdrželo 30by3 tekutin. Celková mortalita byla 17.1% (n = 176), s 20.4% mortalitou u skupiny se šokem. Pacienti v pokročilém věku (OR 0.62; 95% CI, 0.46–0.83), mužského pohlaví (OR 0.66; CI, 0.49–0.87), obézní pacienti (OR 0.18; CI, 0.13–0.25), pacienti v terminálním stádiu renálního selhání (OR 0.23; CI, 0.13–0.40), se srdečním selháním (OR 0.42; CI, 0.29–0.60) a  se zdokumentovaným přetížením tekutinami (OR 0.30; CI, 0.20–0.45) měli nižší pravděpodobnost dosažení 30by3. Selhání v dosažení 30by3 vedlo ke zvýšení odds mortality (OR 1.52; CI, 1.03–2.24), prohloubení hypotenze (OR 1.42; CI,1.02–1.99), a prodloužení pobytu na JIP (~2 d) (β = 2.0; CI, 0.5–3.6), bez rozdílného efektu v rámci rizikových skupin. Vyšší objemy podaných tekutin během prvních 3 hodin korelovaly se sníženou nemocniční mortalitou s plateau efektem mezi 35 a 45 ml/kg (p < 0.05).

Závěr:  Selhání při podání 30 ml/kg tekutin během prvních 3 hodin (30by3) bylo asociováno se zvýšenou odds mortalitou bez závislosti na komorbiditách pacientů. Prediktory inadekvátní resuscitace mohou být identifikovány a potencionálně mohou být klíčem ke zlepšení přežití pacientů. Data k této studii jsou retrospektivní a vyžadují další validaci.

Crit Care Med 2019; 47:1582–1590

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Včasná prognóza neurologického outcomu pomocí variability srdeční frekvence u dospělých pacientů s náhlou mimonemocniční zástavou srdce
Hiroshi Endoh, Natu Kamimura

Většina smrtí komatózních pacientů po náhlé srdeční zástavě mimo nemocnici jsou výsledkem rozhodnutí o přerušení život udržující léčby (WLST), založeného na nepříznivé neurologické prognóze a rozhodnutí rodiny. Klíčová je proto precizní prognostika. V této prospektivní studii se autoři zaměřili na to, zda analýza variabilní srdeční frekvence (HVR) může určit nepříznivý neurologický výsledek u komatózních pacientů, kteří absolvovali řízený teplotní management (TTM) s hypotermií.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 76 pacientů po mimo nemocniční srdeční zástavě a úspěšné resuscitaci s návratem spontánní cirkulace (ROSC) na urgentním příjmu. Tito pacienti měli počáteční motorickou odpovědí v rámci Glasgow coma sclae (GCS)1 a TTM (34 °C). Bylo u nich vypočteno celkem 20 proměnných variability srdečního rytmu (HRV) během prvních 24 hodin po ROSC. Pacienti byli rozděleni podle Glasgow Outcome Scale (GOS) dva týdny po ROSC do 2 skupin: skupina s dobrým výsledkem (GOS 1-2, n = 22) a s nepříznivým výsledkem (GOS 3-5,n = 54). Pomocí uni a multivariační regresní analýzy byly určeny 2 proměnné HRV In VLF a DFA (α1) jako významné prediktivní hodnoty pro nepříznivý outcome pacientů (OR = 0.436, p = 0.006 a OR = 0.709, p = 0.024). Plocha pod křivkou pro In VLF a DFA (α1) pro predikci outcomu byla 0.84 a 0,82. Kromě toho, minimální hodnota In VLF a DFA (α1) pro skupinu s dobrými outcomem  predikuje špatný outcome se senzitivitou 61% a specificitou 100%.

Závěr: Aktuální údaje značí, že HRV analýza může být nápomocná pro prognostiku komatózních pacienty během hypotermického TTM.
 

Endoh et al. Critical Care (2019) 23:323

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Objektivní identifikace epidurálního prostoru s použitím technologie snímání tlaku v reálném čase, srovnání s fluoroskopií a tradičními technikami ztráty odporu
Ralf E. Gebhard, Tobias Moeller-Bertram et al.

Do této prospektivní randomizované kontrolované studie bylo zahrnuto 400 pacientů buď v rámci terapie chronické bolesti (CP), nebo v rámci porodu (L). Cílem bylo porovnat kontinuální, kvantitativní technologii detekce tlaku na hrotu jehly v reálném čase, za použití nové technologie počítačem kontrolovaného zjištění  epidurálního prostoru, s tradičními metodami fluoroskopie (FC) a detekce epidurálního prostoru pomocí ztráty odporu(loss od resistence-LOR). U 240 pacientů s chronickou bolestí, kterým měli být aplikovány steroidy, byl epidurální prostor identifikován za pomocí FC či měřením tlaku na hrotu jehly. V porodní větvi studie bylo  160 žen náhodně rozděleno do skupiny, kde byl  epidurální prostor,  a následné zavedení epi katetru, zajištěno buď pomocí metody ztráty odporu, nebo pomocí měření tlaku na hrotu jehly. Pozorovatelé poté vyhodnotili úspěšnost identifikace epidurálního prostoru u obou větví studie (chronická bolest i porod).

Výsledky: Bylo zjištšno, že měření tlaku na hrotu jehly je noninferiorní metoda detekce epidurálního prostoru v porovnání s FC – bylo dosaženo 100% úspěšnosti u pacientů s chronickou bolestí (OR, 1.1; 97.27% CI, 0.52–8.74; P = .021 pro noninferioritu). U žen při porodu byla také zaznamenána přinejmenším stejně vysoká úspěšnost nově zkoumané metody ve srovnání s FC (97.1% vs. 91%; OR, 3.3; 97.27% CI, 0.62–21.54; P = .019).

Závěr: Objektivní identifikace lumbálního epidurálního prostoru s použitím kontinuální, kvantitativní technologie měření tlaku na hrotu jehly v reálném čase  bylo v porovnání s fluoroskopií a metodou ztráty odporu, označeno jako noninferiorní metoda v managementu chronické bolesti a porodů. Benefity této metody může být možnost provedení této metody bez expozice pacienta kontrastním látkám a následně snížení výdajů na zdravotní péči.

Anesth Analg 2019;129:1319–27

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Incidence a rizikové faktory pooperačního deliria u pacientů přijatých na ICU po elektivní intrakraniálním chirurgickém výkonu: prospektivní kohortová studiích
Chun-Mei Wang, Hua-Wei Huang et al.

Tato prospektivní kohortová studie zahrnovala 800 pacientů, si dala za cíl identifikovat incidenci a rizikové faktory deliria u pacientů po intrakraniálním chirurgickém zákroku v celkové anestezii. Delirium u pacientů po celkové anestezii bylodiagnostukováno pomocí Confusion Assesment metody (CAM) pro jednotky intenzivní péče v 1. a3. dnu po operačním výkonu.

Výsledky: Pooperační delirium (POD) bylo diagnostikováno u 157 (19.6%, 95%CI,16.9 až 22.4%). Nezávislé rizikové faktory pro POD zahrnovaly věk, povahu intrakraniální léze, kraniotomie z frontálního přístupu, délka trvání operace, přítomnost nedostatečného okysličení při přijetí na JIP, emergentní delirium, pooperační bolest a přítomnost údálostí imobilizujích pacienta.

Závěr: Pooperačního delirium je časté u pacientů po plánovaném nitrolebním operačním výkonu. Zjištěné rizikové faktory a potencionální asociace výskytu POD s nepříznivými výsledky naznačuje, že by měla být stanovena souhrnná strategie zahrnující screening predisponujících faktorů a časné prevenci ovlivnitelných faktorů v této populaci.
 

Eur J Anaesthesiol 2019; 36:1–11

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Efekt různé frakce vdechovaného kyslíku na vznik atelektázy u dětských pacientů na umělé plicní ventilaci: randomizovaná kontrolní studie
In‐Kyung Song, Young‐Eun Jang, Ji‐Hyun Lee, et al.

Účelem této studie bylo zhodnotit efekt použití různých frakcí kyslíku (FiO2) na vznik perioperační atelektázy u dětských pacientů (≤6 let), podstupujících nekardiální chirurgický výkon. Hodnocení bylo prováděno pomocí ultrazvuku (1 minutu po zahájení mechanické ventilace a pak na konci operačního výkonu. Celkem bylo zahrnuto 86 dětí. Z toho bylo 43 zavzato do skupiny s podávanou nízkou frakcí kyslíku (30% kyslíku+ vzduch směs během preoxygenace, pod kontrolou ultrazvuku byl proveden recruitment manévr a dále pokračovala umělá plicní ventilace). U druhé skupiny, s podávanou vysokou frakcí kyslíku, byla směs 60% kyslík+ vzduch během mechanické ventilace. U obou skupin byl PEEP 5 cm H2O.

Výsledky: Incidence signifikantní pooperační atelektázy, zjištěné pomocí ultrazvukového vyšetření, byla podobná u obou skupin (28% vs. 37%; Pearson chi‐square hodnota = 0.847; P = .357; OR 1.531; 95% CI 0.617‐3.800). Incidence preoperační atelektázy plic, byla rovněž srovnatelná u obou skupin (12% vs. 9%; Pearson chi‐square hodnota = 0.124; P = .725; OR 0.779; 95% CI 0.194‐3.125).

Závěr: Frakce kyslíku neovlivnila významně výskyt atelektázy u dětí při non-kardiálním zákroku, u kterých byl proveden ultrazvukem kontrolovaný recruitment manévr, a které měli nastaven pozitivní end-expirační tlak během umělé plicní ventilace.

Pediatric Anesthesia. 2019;29:1033–1039.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Metabolická podpora u kriticky nemocných: Konsenzus 19
Jan Wernerman, Kenneth B. Christopher, Djillali Annane, et al.

Tento přehledový článek se zabývá doporučeními a přístupem k metabolickým potřebám kriticky nemocných pacientů a přináší konsenzus v některých oblastech nutriční péče o tyto pacienty.  Existují mnohá doporučení k výživě pacientů s kritickým onemocněním, která se v některých oblastech shodují, v jiných se však liší, nebo si přímo protiřečí. Autoři tohoto článku si položili 9 různých otázek za účelem komentáře a přidání nové perspektivy k existujícím doporučením.  K dispozici máme mnoho vysoce impaktovaných klinických studií a dobře navržených observačních studií, zabývajících se metabolickými tématy u kriticky nemocných. V návaznosti na tyto studie jsou jistě zřetelné pokroky v poznatcích metabolických potřeb těchto pacientů. Nicméně stále chybí změny v praktickém přístupu k nutrici u pacientům na jednotkách intenzivní péče. Je to možná z důvodu slabých důkazů a limitované klinické věrohodnosti mezi uplatněnými nutričními intervencemi a uváděnými outcomy pacientů, neshodami mezi experty ohledně optimálního nutričního přístupu a protichůdnými doporučeními, které jsou publikovaná. Autoři doporučují vycházet z tohoto konsenzu, který by měl sloužit jako globální základ na poli metabolické podpory pro intenzivisty v praxi a zároveň by měl rozlišit ty oblasti, ve kterých panuje shoda, od jiných, kde je třeba dalšího bádání.

Wernerman et al. Critical Care (2019) 23:318

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Rozdíly mezi nemocnicemi v dávce lokálních anestetik při jednorázové kaudální aplikaci
Andreas H. Taenzer, Matthew Hoyt et al.

Hlavním cílem této studie, provedené pomocí dat z Pediatrické regionální anestetické společnosti (PRAN), bylo kvantifikovat rozdíly v jednodávkové kaudální lokální anestezii. Studie se snažila zjistit, zda existují rozdílná schémata postupu v anesteziologické medicínské praxi. Druhotným sledovaným parametrem bylo prozkoumat důvody případných rozdílů v postupu (například počet provedených blokád v závislosti na geografické poloze).

Výsledky: Střední dávka bupivakainu přepočtená na kilogram (BE-kg-1) se ve sledovaných nemocnicích pohybovala mezi 1,39 až 2,2 s tím, že středních 80% hodnot (IDR) bylo v rozmezí 0,21 až 1,48. Střední dávka (BE-kg-1) byla spojena s místem aplikace, věkem, hmotností a druhem použitého lokálního anestetika (vše P < 0,0001). Velikost Cohenova F efektu byla 10krát větší pro místo (0,65) než pro věk (0,05) a hmotnost pacienta (0,02). Rozdíly (IDR) nebyly pozorovány v závislosti na počtu provedených blokád na jednotlivých místech (P = 0,23). Střední objem anestetika na kilogram byl 0.9± 0.2 (střední hodnota ± standardní odchylka) a byl silněji asociován s místem podání (Cohenův F efekt 0,3), než s věkem (0,04) a hmotností (0,07).

Závěr: Existují velké rozdíly v dávkování anestetika u kaudálních bloků. Tyto rozdíly nejsou závislé na počtu provedených anestezií v jednotlivých centrech, ale jsou spíše závislé na zvyklé praxi a na individuálním rozhodnutí jednotlivých lékařů. Existují oprávněné důvody upravovat dávku anestetika, ale chybí silné důkaz pro upřednostnění individualizace dávek oproti standardnímu dávkování lokálních anestetik.

Anesth Analg XXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Delirium na terciární pediatrické jednotce intenzivní péče: rizikové faktory a outcome pacientů
Leslie A. Dervan, Jane L. Di Gennaro, Reid W. D. Farris, et al.

Tato monocentrický retrospektivní kohortová studie si dala za cíl zjistit rizikové faktory a asociované klinické outcomy dětských pacientů na JIP. Na této jednotce bylo dvakrát denně vyplněno Cornellovo hodnocení deliria u dětí (pozitivní od hodnot ≥ 9). Sledována byla přítomnost deliria a počet dní s pozitivním Cernellovým skórem.

Výsledky: Celkem bylo do studie zařazeno 2446 pacientů s alespoň jedním pozitivním hodnocením výskytu deliria podle Cornellova skóre. Mnoho z pacientů mělo pobyt na JIP kratší, než 48 hodin (n= 1538, 63%), v porovnání s těmi, jejichž pobyt přesahoval dva dny (n= 908), vyskytovalo se delirium u pacientů s kratší dobou pobytu méně často (30% vs. 69%; p < 0.0001). Pomocí multivariační regresní analýzy byly za nezávislé rizikové faktory určeny věk menší než 2 roky, základní kognitivní dysfunkce, primární diagnóza a trvání umělé plicní ventilace. Podání benzodiazepinů vykazovalo na dávce závislý efekt (OR pro výskyt 1.8 [p = 0.03], 3.4 [p < 0.001], a 9.7 [p = 0.005] pro < 25 percentil, 25–75 percentil, a > 75th percentil celkové dávky vs. bez expozice podání). Přítomnost deliria byla nezávisle asociována s prodloužením pobytu na JIP (p < 0.001), dny s pozitivním skóre pro delirium byly nezávisle spojeny se sníženou kognitivní funkcí, v porovnání se stavem při příjmu na JIP (OR1.06; p < 0.001) prodlouženou délkou pobytu na JIP (p < 0.001) i v nemocnici (p < 0.001).

Závěr: Delirium je časté u pacientů na dětské jednotce intenzivní péče, zejména u těch s pobytem delším, než 48 hodin. Je nezávisle asociováno s charakteristikou pacientů a expozici benzodiazepinům. Role deliria, jako nezávislého kauzálního faktoru, vyžaduje další vyšetřování.

Pediatr Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Rámec zajištění dýchacích cest u dětských pacientů
Thomas Engelhardt, John E. Fiadjoe et al.

V pediatrické anestezii se často setkáváme s náročným zajištěním dýchacích cest, které bývá závažnou příčinou morbidity a mortality pacientů. Během operace jsou v mimořádném riziku hlavně malé děti, u kterých zdlouhavé řešení obstrukce dýchacích cest rychle vede k vážným komplikacím a to kvůli krátké toleranci apnoe. Jednoduchý a časově nenáročný přístup k zajištění dýchacích cest u dětí, jehož učením, trénováním a častým nacvičováním by pomohl snížit morbiditu a mortalitu. Dostupné algoritmy jsou modifikovanými přístupy k dospělému pacientovi. Často bývají nevhodné k použití v pediatrické populaci v závislosti na anatomii, fyziologii a neurologického vývoje dítěte. Univerzální a pragmatický přístup musí být uznán různými pediatrickými klinik, společnostmi a skupinami. Takový návod pomůže stanovit minimální standardy na personál, nástroje a léky na zajištění dýchacích cest.

 

Pediatric Anesthesia. 2019; 29: 985-992.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Analýza komplikací při centrálním venózním přístupu podle nároků na švédskou pojišťovnu pacientů v letech 2009‐2017
Sophie Lindgren, Pelle Gustafson, Fredrik Hammarskjöld

Cílem této retrospektivní analýzy bylo získat a analyzovat data o komplikacích během 7 dnů po inserci nebo odstranění centrálního venózního katétru (CVK) podle událostí hlášených na švédskou národní pojišťovací společnost pro pacienty. Vyhodnocovány byly data o pacientech, typ katétru, technika zavedení a typ poranění.

Výsledky: Celkem bylo hlášeno 87 komplikací, z nichž 36 (41%) bylo identifikováno, jako vyhnutelné. Nejčastějšími byly krvácení (18%), časná infekce (17%), pneumothorax (17%) a časná trombóza (15%).  Žádný pacient nezemřel v souvislosti s těmito komplikacemi, ale 17 z 36 utrpělo permanentní postižení různého stupně. Ultrazvukem navigovaná inserce katétru byla použita v 19% případů.

Závěr: Kolem 40% hlášených komplikací při použití centrálního venózního katétru bylo vyhnutelných a tudíž měli postižení pacienti nárok na odškodnění¨. Polovina z těchto pacientů utrpěla permanentní postižení. Výsledky indikují, že během časového úseku, ve kterém výzkum probíhal, nebyly nahlášeny všechny komplikace vztahující se na použití CVK.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:1378–1383

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Pochopení autoimunitní encefalitidy na jednotce intenzivní péče
R. Sonneville A. Venkatesan, J. Honnorat

Tento přehledový článek se věnuje diagnostice, příčinám vzniku a klinickému outcomu pacientů s autoimunitní encefalitidou. Encefalitis je závažný neurologický syndrom, který probíhá pod obrazem rychle progredující encefalopatie, způsobené mozkovým zánětem s variabilní kombinací horečky, fokálních CNS poruch, nově vzniklých křečí, pleocytózou cerebrospinální tekutiny (CSF) a abnormálním nálezem na zobrazovacích metodách a EEG. Je asociována s mnoha etiologickými jednotkami, včetně virových infekcí. V posledních letech byl zaznamenán zvýšený výskyt autoimunitní encefalitis, způsobené specifickými autoprotilátkami. Intenzivisté by si měli být vědomi výskytu tohoto onemocnění, neboť pacienti s touto chorobou vyžadují péči na JIP a mají všeobecně dobrou prognózu.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05773-0

Rating:
  • téma: 3
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %