listopadu 2019

Efekt plicního recruitment manévru na oxygenaci, fyziologické parametry a mortalitu pacientů se syndromem akutní respirační tísně: systematický přehled a meta analýza
Joris Pensier, Audrey de Jong, Zied Hajjej et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy, která zahrnula 14 randomizovaných kontrolních studií s celkem 3185 pacienty, bylo porovnat umělou plicní ventilaci s a bez plicního recruitment menévru (LRM) a vliv tohoto manévru na mortalitu pacientů se syndromem akutní respirační tísně (ARDS). Primárním sledovaným parametrem byla 28- ti denní mortalita.

Výsledky: Použití LRM nebylo asociováno se snížením 28-ti denní mortality, ve srovnání se skupinou, kde manévr nebyl použit (RR = 0.92, 95%CI (95% CI) 0.82–1.04, P = 0.21). Poměr PaO2/FiO2 byl signifikantně vyšší u LRM skupiny (střední rozdíl = 47.6 mmHg, 95% CI 33.4–61.8, P < 0.001). U skupiny s použitím recruitment manévru byla snížená četnost rescue terapie RR = 0.69 95% CI 0.56–0.84, P < 0.001) a nárůst hemodynamické kompromitace (RR = 1.19, 95% CI 1.06–1.33, P = 0.002). Kumulativní meta analýza prokázala signifikantní vliv na mortalitu po roce 2017.

Závěr: Výsledky ukazují, že systematické použití plicního recruitment manévru nezlepšilo významně 28-ti denní mortalitu. Nicméně použití manévru bylo asociováno s pozitivními efekty na zlepšení oxygenace a méně častou nutností podávání rescue terapie a bylo spojeno s vyšší hemodynamickou nestabilitou pacientů.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05821-9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Magnézium a hemoragický objem u pacientů s aneurysmálním subarachnoidálním krvácením
Eric M. Liotta, Ameeta Karmarkar, Ayush Batra et al.

Tato monocentrická prospektivní observační studie se zabývala hypotézou, že vstupní hladina magnézia je asociována s rozsahem krvácení u pacientů s aneurysmálním subarachnoidálním krvácením. Zkoumána byla demografická data pacientů, laboratorní a radiologická vyšetření, včetně semi kvantitativního hodnocení rozsahu krvácení podle Fisherovy stupnice(0-žádné radiologicky detekované krvácení, 4 významné subarachnoidální krvácení s intraventrikulárním krvácením). Byly použity univariační a upravené logistické regresní modely pro stanovení asociace mezi sérovou hladinou magnézia a radiologickou závažností subarachnoidálního krvácení.

Výsledky: Byla zkoumána data 354 pacientů (průměrný věk 55 ± 14 let, 28.5% mužů, medián GCS při přijetí 14 [10–15]). Střední hodnota magnézia byla nižší u pacientů s rozsáhlejším krácením 1.92 vs 1.99 mg/dl; p = 0.022). V upravených modelech ordinální a binární regrese byla nižší hladina hořčíku asociována s vyššími hodnotami modifikované Fisherovy stupnice (OR 0.33 na 1 mg/dl zvýšení; 95% CI, 0.14–0.77; = 0.011) a se závažnějším subarachnoidálním krvácením (OR 0.29 na 1 mg/dl zvýšení; 95% CI, 0.10–0.78; p = 0.015).

Závěr: Data získaná touto studií podporují hypotézu, že hladina magnezia ovlivňuje závažnost krvácení u areurysmálního subarachnoidální krvácení, potencionálně skrze hemostatický mechanismus.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
92 %

Predikce mortality u dospělých septických pacientů za použití 6 biomerkerů: systematický přehled a meta analýza
Andreas Pregernig, Mattia Müller, Ulrike Held et al.

Angiopoietin-1 a 2 (Ang-1, Ang-2), vysoce mobilní skupina boxu 1 (high mobility group box 1 -HMGB1), rozpustný receptor pro pokročilé glykační konečné produkty (soluble receptor for advanced glycation endproducts-sRAGE), rozpustný spouštěcí receptor exprimovaný na myeloidních buňkách (soluble triggering receptor expressed on myeloid cells 1-sTREM1), a rozpustný receptor aktivátoru plasminogenu typu urokinázy (soluble urokinase-type plasminogen activator receptor-suPAR),prokázaly slibné výsledky při predikci povšechné mortality u kriticky nemocných pacientů. Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy, zahrnující 44 observačních studií dospělých septických pacientů, bylo prozkoumat prognostickou hodnotu těchto biomarkerů.

Výsledky: Souhrnné průměrné rozdíly v koncentraci biomarkerů (nepřeživší-přeživší), hodnocené během prvních 24 hodin od přijetí na jednotku intenzivní péče pro sepsi, jsou uvedeny následně: (1) Ang-1: − 2.9 ng/ml (95% CI − 4.1 až − 1.7, p < 0.01); (2) Ang-2: 4.9 ng/ml (95% CI 2.6 to 7.1, p < 0.01); (3) HMGB1: 1.2 ng/ml (95% CI 0.0 až 2.4, p = 0.05); (4) sRAGE: 1003 pg/ml (95% CI 628 až 1377, p < 0.01); (5) sTREM-1: 87 pg/ml (95% CI 2 až 171, p = 0.04); (6) suPAR: 5.2 ng/ ml (95% CI 4.5 to 6.0, p < 0.01).

Závěr: Ang-1, Ang-2, a suPAR poskytovali výhodné prognostické informace o mortalitě dospělých pacientů v sepsi. Autoři doporučují vývoj standardizovaných testů a hodnocení jejich účinnosti, v rámci jejich součástí jako panelu s jinými biomarkery.

Pregernig et al. Ann. Intensive Care (2019) 9:125

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Prevence časné s ventilátorem asociované pneumonie po srdeční zástavě
B. Francois, A. Cariou, R. Clere-Jehl et al.

Tato multicentrická, dvojitě zaslepená, randomizovaná, placebem kontrolovaná studie zahrnula 194 dospělých pacientů, kteří byli napojeni na umělou plicní ventilaci po mimonemocniční srdeční zástavě spojené s defibrilovatelným srdečním rytmem a cílené hypotermii mezi 32 a 34 ̊C . Vyřazeni byli pacienti s pokračující antibiotickou (ATB) terapií, chronickou kolonizací multirezistentními bakteriemi nebo v moribundním stavu. Pacientům bylo podáno placebo, nebo amoxicilin-klavulanát intravenózně (v dávce 1g a 200mg) třikrát denně po dobu 2 dnů, počáteční dávka byla za 6 hodin od srdeční zástavy primárním sledovaným parametrem byla s ventilátorem asociovaná pneumonie během prvních 7 dnů hospitalizace.

Výsledky: Celkem bylo v rámci studie diagnostikováno 60 pacientů s ventilátorem asociovanou pneumonií. Incidence s ventilátorové pneumonie byla nižší u pacientů s ATB profylaxí, oproti skupině s podávaným placebem (19 pacientů [19%] vs. 32 [34%]; hazard ratio, 0.53; 95% CI, 0.31 až 0.92; P = 0.03). Nebyl prokázán signifikantní rozdíl mezi antibiotickou a kontrolní skupinou z hlediska pozdní ventilátorové pneumonie (4% a 5%, dny bez ventilátoru (21 a 19 dní), doba pobytu na jednotce intenzivní péče (5 dní a 8 dní při propuštění pacienta, 7 dní a 7 dní při úmrtí pacienta) a mortalitě v 28. dni (41% a 37%). Sedmý den nebyl identifikován nárůst v rezistenci bakterií. Závažné nežádoucí účinky se nelišily mezi skupinami.

Závěr: Dvoudenní antibiotická kůra amoxicilin-klavulanátem u pacientů s řízenou hypotermií mezi 32 a 34 ̊C ,s mimonemocniční srdeční zástavou s iniciálním defibrilovatelným rytmem, vyústila v nižší incidenci ventilátorové pneumonie. Mezi skupinami nebyl pozorován rozdíl v dalších klinických proměnných, jako jsou dny bez ventilátoru a mortalita ve 28. dni.

N Engl J Med 2019;381:1831-42. DOI: 10.1056/NEJMoa1812379

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Účinek ketaminu na emergence delirium u dětí: systematické přehled a meta-analýza
Ka Ting Ng, Deep Sarode et al.

Kontrolní studie porovnávaly intravenózní podání ketaminu a placeba u dětí. Primární sledovaným parametrem byl míra výskytu emergence deliria (ED). Sekundární sledované parametry zahrnovaly hodnocení pooperační bolesti, délku hospitalizace do propuštění a další související nežádoucí účinky použití ketaminu, jmenovitě nevolnost, zvracení, desaturaci a laryngospasmus.

Výsledky: Do kvantitativní analýzy bylo zařazeno 13 studií (1125 pacientů). Výskyt ED byl 14,7% ve skupině s ketaminem a 33,3% ve skupině s placebem. Děti, kterým byl podán ketamin měli nižší výskyt ED s odds ratio 0,23 (95% CI: 0.11 do 0.46),tvrzení s nízkou validitou důkazů: nízká. V porovnání s placebem dosáhl ketamin nižší skóre pooperační bolesti (odds ratio: -2.42, 95% CI: .4.23 DO -0.62, jistota důkazů: velmi nízká) a byl u něj pozorován nižší výskyt akutního deliria po anestezii u dětí 5 minut po operačním výkonu (odds ratio: -3.99, 95% CI: -3.99, 95% CI: -5.03 do -2.95, jistota důkazů: střední). Důkazy o výskytu pooperační nevolnosti, zvracení, desaturaci a laryngospasmu nebyly pozorovány.

Závěr: V této metaanalýze 13 randomizovaných kontrolních studii, vysoký podíl heterogenity a nízká jistota důkazů, omezují doporučení ketaminu jako prevenci před ED u dětí podstupujících chirurgický zákrok nebo zobrazovací metody. Ketamin je však dobře tolerová  bez výrazných nepříznivých účinků ve všech zahrnutých studiích.

Pediatric Anesthesia. 2019; 00: 1-10.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Ultra protektivní ventilace snižuje riziko biotraumatu u pacientů s venózní mimotělovou membránovou oxygenací pro závažný akutní syndrom respirační tísně
Sacha Rozencwajg, Amélie Guihot, Guillaume Franchineau et al.

Tato monocentrická randomizovaná klinická studie zkoumala různé nastavení ventilace u pacientů se závažným syndromem respirační tísně napojených na vénózní mimotělovou měmbránovou oxygenaci (ECMO). Po napojení na ECMO byli pacienti převedeni na bi level ventilaci v módu 1 sekunda 24 cmH2O a 2 s 12 cm H2O po dobu 24 hodin. Počítač pacienty náhodně rozdělil do následujících 3 experimentálních ventilačních kroků: 1)vyšší tlak 24 cm H2O a dále nízké tlaky 20 cmH2O (vyšší pozitivní end expirační tlak-velmi nízký driving pressure), 2)vysokých tlak 24 cm H2O a nízké tlaky 5 cm H2O (nízký end expirační tlak -vyšší driving pressure) 3)vyšší tlak 17 cm H2O a nižší 5 cm H2O (nižší end expirační tlak-nízký driving pressure). Plasmatické hladiny a hodnoty z bronchoalveolární laváže rozpustného receptoru pro konečné glykační produkty (soluble receptor for advanced glycation end-products), plazmatický interleukin-6, a chemotactický protein-1 monocytů, byly odebrány před zavedením ECMO a 12 hodin po každém z výše uvedených kroků.

Výsledky: ECMO umožňuje ultraprotektivní plicní ventilaci, která kombinuje signifikantně nižší plateau tlaky, dechové objemy a driving pressure. Tato strategie významně limituje plicní barotrauma, a tím může snižovat ventilátorem indukované poškození plic. Nicméně optimální ultraprotektivní ventilace pacienta po jeho napojení na EMCO vyžaduje další výzkum.

Crit Care Med 2019;47:1505–1512

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Časná a pozdní mortalita po propuštění z jednotky intenzivní péče: multicentrická prospektivní kohortová studie
Regis G. Rosa, Maicon Falavigna, Caroline C. Robinson et al.

Tato multicentrická prospektivní kohortová studie dala za cíl identifikovat frekvenci, příčiny a rizikové faktory mortality u běžné populace dospělých pacientů propuštěných z jednotek intenzivní péče, kteří zde strávili alespoň 72 hodin. Studie zařadila data celkem 1554 pacientů, přičemž hlavními sledovanými parametry byla časná (30 ti denní) a pozdní (30-365 dnů) mortalita.

Výsledky: Dvanáctiměsíční kumulativní mortalita byla 28.2% (439 úmrtí). Frekvence časné mortality byla 7.9% (123 úmrtí) a frekvence pozdní mortality byla 22.3% (316 úmrtí). Infekce byly hlavní příčinou úmrtí z hlediska časné (47.2%) i pozdní (36.4%) mortality. Multivariabilní analýza identifikovala za rizikové faktory časné a pozdní mortality: věk vyšší než 65 let (pro časnou mortalitu:hazard ratio HR, 1.65; p = 0.01, pozdní mortalitu (HR, 1.30; p = 0.03), preexistující závažnou komorbiditu (časná mortalita: HR, 1.59; p = 0.02, pozdní mortalita HR, 2.28; p < 0.001), fyzickou závislost před přijetím na JIP (časná mortalita: HR, 2.29; p < 0.001, pozdní mortalita HR, 2.00; p < 0.001), riziko úmrtí na JIP (časná mortalita: HRna 1% zvýšení, 1.008; p = 0.03, HR na 1% zvýšení, 1.010; p < 0.001), nozokomiální nákaza (časná mortaita: HR, 2.25; p < 0.001), a opětovné přijetí na JIP (časná mortalita: hazard ratio, 3.76; p < 0.001, pro úmrtí mezi 31- 60 dny hazard ratio 4.10, mezi 61-90 dny HR 4.17 a více jak 90 dnů p propuštění HR 1.82 (pro všechna porovnání p < 0.001).

Závěr: Infekce byly identifikovány jako hlavní příčina úmrtí na jednotkách intenzivní péče. Starší věk, preexistující závažná komorbidita, fyzický závislost před přijetím, závažnost důvodu pro přijetí na JIP  a opětovné přijetí faktory asociované s časnou i pozdní mortalitou. Nozokomiální nákazy byly spojeny s vyšším rizikem časné mortality.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Probiotika u hospitalizovaných dospělých pacientů: systematický přehled ekonomických evaluací
Vincent I. Lau, Bram RochwergFeng Xie, et al.

Tento systematický přehled zařadil 7 studií, které se zabývaly ekonomickým dopadem používání probiotik u dospělých hospitalizovaných pacientů. Jedna z těchto studií byla randomizovaná kontrolní studie, zbylé na modelech založené zdravotní ekonomické evaluace. Užívání probiotik se ukázalo cenově efektivní u šesti ze sedmi zařazených ekonomických evaluací (86%) Tři ze sedmi studií byly podporovány výrobci. Důkaz cenové efektivity byl nízký kvůli riziku bias, nepřesnostem a nekonzistentnosti.

Závěr: Probiotika mohou být ekonomicky atraktivní intervence pro prevenci s ventilátorem asociované pneumonie, Clostridiové střevní infekce a s antibiotiky spojených průjmů. Nicméně jejich cenová efektivita je nejasná a vyžaduje další randomizované kontrolované studie pro budoucí inkorporaci probiotik do klinciké praxi a tvorbu doporučení.

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-019-01525-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
84 %

Perioperační mechanická ventilace a postoperační pulmonální komplikace po kardiochirurgickém výkonu
Michael R. Mathis, Neal M. Duggal et al.

Do této observační kohortové studie bylo zařazeno 4694 pacientů, podstupujících  nonemergentní kardiochirurgické výkony s použitím kardiopulmonálního bypassu. Autoři se zabývali asociací mezi  komponenty perioperační protektivní ventilační strategie (VT pod 8ml/kg ideální tělesné váhy, modifikovaný driving pressure(peakové inspirační tlaky- PEEP pod 16 cm H2O a PEEP větší nebo rovnen 5 cm H2O ) a pooperačními outcomy pacientů, přizpůsobené  předem identifikovaným rizikovým faktorům. Primárním sledovaným parametrem byly kompozitní plicní komplikace, sekundární sledované parametry zahrnovaly individuální pulmonální komplikace, pooperační mortalitu a také dobu trvání mechanické ventilace, dobu pobytu na JIP a dobu hospitalizace.

Výsledky: Mezi 4 694 sledovanými případy, 513 pacientů (10,9%) měli pulmonální komplikace. Perintraoperační protektivní ventilační strategie asociována se snížením výskytu plicních komplikacemi (přizpůsobené odds ratio (OR), 0.56; 95% CI, 0.42–0.75).  Pomocí analýzy senzitivity bylo zjištěno, že driving pressure pod 16 cm H2O byl asociován s nižšími pulmonálními komplikacemi (přizpůsobené OR, 0.51; 95% CI,0.39–0.66), ale VT pod 8ml/kg a PEEP vyšší nebo rovno než 5 cm H2O s nižšími komplikacemi asociovány nebyly.

Závěr: Autoři identifikovali, že perioperační protektivní ventilační strategie je nezávisle asociovaná s nižšími pulmonálními komplikacemi po kardiochirurgických výkonech. Tato studie nabízí vhled do komponent protektivní ventilace a může posloužit jako podklad pro další prospektivní studie, zaměřující se na specifické protektivní ventilační strategie a jejich pooperační dopady na outcome pacientů po kardiochirurgických výkonech.

ANESTHESIOLOGY 2019; 131:1046–62

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Účinnost perorálního midazolamu pro minimální a střední sedaci u pediatrických pacientů: systematický přehled
Maria A. Manso, Catherine Guittet et al.

Tento systematický přehled byl proveden ke zhodnocení efektivity podávání perorálního midazolamu pro sedaci u pediatrických pacientů v kontextu premedikace před anestezií. Hodnoceno bylo procento respondentů (míra odezvy) po jednorázovém perorálním podání midazolamu a porovnány se skupinou užívající placebo v placebo-kontrolovaných studiích. Velikost dávek, které navodily efektivní sedaci v různých věkových skupinách dětí byla analyzována za účelem posouzení optimálních dávkovacích strategii. Bylo vybráno 25 studií využívajících různé míry a účinnosti sedace. Výsledky: Tyto studie zahrnovaly celkem 1472 pacientů (ve věku 4 měsíce - 18let), kterým byl podán midazolamem (0.25-1: 5 mg / kg) a 138 pacientů s placebem. Míra odezvy [95% CI] na perorální midazolamu se pohybovala od 36,7% [21,6%, 54,9%] do 97,8% [86,1%, 99,7%], zatímco odpověď na placebo se pohybovala od 4,0% [0,6%, 23,5%] do 41,0% [29,4%, 53,6%]. Při uvážení 4 placebem kontrolovaných studií, se Odds ratio [95% CI] při porovnávání midazolamu a placeba pohybovalo od 13,4 [5.0, 36.0] do 25,9 [6.7, 100.6]. Analýza skupin ukázala míru odpovědi [95% CI] na perorální midazolam v rozmezí od 36,7 [21.6%, 54.9%] do 97,0% [94.8%, 98.3%] pro anestetickou premedikaci a od 56,1% [43.1% , 68.4] do 97,8% [86.1%, 99.7%] pro lékařské zákroky.

Závěr: Byla prokázána účinnost midazolamu pro minimální až střední sedaci dětských pacientů od dávky 0,25 mg/kg a více. Pravděpodobnost výskytu nepříznivé události a příliš velké sedace roste spolu s dávkou.

Pediatric Anesthesia. 2019; 29: 1094-1106

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Epidemiologie intraabdominálních infekcí u kriticky nemocných pacientů“AbSeS”, mezinárodní observační kohortová studie ESICM Trial Group Projekt
Stijn Blot , Massimo Antonelli, Kostoula Arvaniti et al.

Účelem této studie bylo zjistit epidemiologii intraabdominálních infekcí u pacientů na jednotkách intenzivní péče podle nového klasifikačního systému, který rozděluje infekce podle jejich akvizice (komunitní, časná nemocniční, pozdní nemocniční), anatomické distribuce (absence nebo přítomnost lokalizované nebo difúzní peritonitidy), závažnosti prezentace onemocnění (infekce, sepse a septický šok).

Výsledky: Kohorta zahrnula 2621 pacientů. Původ infekce byl ve 31.6% komunitní, ve 25% se jednalo o časnou nemocniční infekci a ve 43.4% pozdní nemocniční. Celková prevalence antimikrobiální rezistence byla 26.3% a obtížně léčitelných Gram negativních bakterií 4.3% s velkou variabilitou podle geografického regionu. Nebyla pozorována rozdílná antimikrobiální rezistence na základě typu akvizice infekce. Celková mortalita byla 29.1%. Nezávislé rizikové faktory mortality zahrnovaly pozdní nemocniční akvizici, antimikrobiální rezistenci (MRSA, vankomycin rezistentní enterokok, Gram negativní bakterie produkující beta laktamázu, karbapenem rezistentní Gram negativní bakterie) a selhání v kontrole zdroje, patrné buď z nutnosti chirurgické revize, nebo perzistentního zánětu.

Závěr: Tato multicentrická studie heterogenních kohort pacientů na jednotkách intenzivní péče s intraabdominální infekcí odhalila, že typ akvizice infekce, narušení anatomických poměrů a závažnost exprese onemocnění představují specifickou fenotypovou charakteristiku onemocnění a jsou asociovány s outcomem pacientů, bez ohledu na typ infekce. Antimikrobiální rezistence je stejná u komunitních a nemocničních nákaz.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05819-3

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Farmakodynamická interakce remifentanilu a dexmedetomidinu na hloubku sedace a toleranci laryngoskopie
Maud A. S. Weerink, Clemens R. M. Barends et al.

Dexmedetomidin je sedativum s mírným analgetickým účinkem, zatímco remifentanil je opioidní analgetikum s mírnou schopností sedace. Synergismus je často pozorován při kombinaci sedativ/hypnotik s opioidními analgetiky v anesteziologické praxi. Byla provedena třífázová křížová studie za účelem studia farmakodynamické interakce mezi remifentanilem a dexmedetomidinem. Do této studie bylo zařazeno 30 zdravých dobrovolníků. Účastníci obdrželi postupně se zvyšující target controlled dávky dexmedetomidinu, remifentanilu a remifentanilu společnš s fixní dávkou dexmedetomidinu. Účinky léčiv byly měřeny s použitím binárních (ano/ne) výstupů: žádná reakce pacienta na oslovení jménem, tolerance zatřesení pacientem při hlasitém zvolání jeho jména (shout and shake), tolerance hlubokého stisknutí m. trapezius a tolerance laryngoskopie. Účinek léčiva byl měřen EEG (Patient State Index).  Bylo provedeno farmakokineticko-farmakodynamické modelování pro sledování účinku léčiv.  

Výsledky: Binární výsledky korelovaly s koncentrací dexmedetomidinu, se zvyšující se koncentrací bylo třeba zvýšit intenzitu stimulu pro reakci pacienta. Odhadovaný modelový parametr pro dexmedetomidin EC50 byl 2,1 [90% CI, 1.6 až 2.8], 9.2 [6.8 až 13], 24 [16 až 35], a 35 [23 až 56] ng/ml. Věk inverzně koreloval s EC50 dexmedetomidinu u všech typů stimulů. Přidání remifentanilu nezvýšilo pravděpodobnost tolerance žádného ze stimulů. Cerebrální účinek léčiva byl měřen pomocí Patient State Index a byl nejlépe popsán Hierarchickým interakčním modelem s odhadovaným EC50 dexmedetomidinu 0,49 [0.20 až 0.99] ng/ml a EC50 remifentanilu 1.6 [0.87 až 2.7] ng/ml.

Závěr: Nízké koncentrace dexmedetomidinu (EC50 0,49 ng/ml) jsou potřebné k navození sedace, jak bylo změřeno pomocí Patient State Index. Senzitivita k dexmedetomidinu se zvyšuje s věkem. Ačkoli účastníci studie usnuli, většina z nich setrvala probudná na oslovení, zatřesení a zvolání jména nebo při stisknutí m. trapezius, a to i při dosažení supraklinických koncentrací. Přidání remifentanilu nezvyšuje pravděpodobnost reakce na sledované stimuly.

ANESTHESIOLOGY 2019; 131:1004–17

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Desetiletá retrospektivní studie postpunkční bolesti hlavy u 32 655 rodiček
Ana C. Costa, James R. Satalich et al.

Hlavním cílem této studie bylo zjistit míru výskytu postpunkční bolesti hlavy a epidurálních krevních záplat u rodiček, které obdržely neuroaxiální anestézii za období posledních 10 let terciálním centru. Druhotným cílem bylo zjistit jakékoli zpoždění při propuštění z nemocnice kvůli postpunkční bolesti hlavy.

Výsledky:  Z 32 655 pacientek s neuroaxiální anestezií mělo 298 (0,9%) zkušenost s postpunkční bolestí hlavy (PDPH). Analýza všech pacientek, u kterých se rozvinula PDPH ukázala, že 150 (50,3%) z nich dostalo jednu nebo více krevních záplat. Celkově 19 (0,06%) rodiček mělo kvůli PDPH odložené plánované propuštění z nemocnice.

Závěr: Byla prokázána relativně nízká incidence (méně než 1%) postpunkčných bolestí hlavy po použití neuroaxiální anestézie u rodiček. Pacientky, které hodnotily svou postpunkčnú bolest jako velmi závažnou podstupovaly s větší pravděpodobností alespoň jednu epidurální krevní záplatu. PDPH je známou komplikací neuroaxiální anestézie a může vést k prodloužení nemocničního pobytu.
 

Can J Anesth/J Can Anesth (2019) 66:1464–1471

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Epidemiologie regionální anestézie u dětí: Lekce poskytnuté evropskou multicentrickou studií APRICOT
Christophe Dadure, Francis Veyckemans et al.

Data o technikách regionální anestezii byly získány z databáze multicentické kohortové studie APRICOT ( zahrnující 261 center v 33 Evropských zemích a  více jak 31 000 pediatrických výkonů). Během dvou týdnů zahrnula centra všechny dětské pacienty od narození do věku 16 let. Byl zkoumán typ regionální anestézie, ať už byl použit se sedací, bez ní, nebo v celkové anestezii, techniky vedení a podávaná léčiva.

Výsledky: Regionální anestezie byla použita při 4 377 pediatrických chirurgických výkonech. Velká většina byla provedena pod celkovou anestezií. Centrální a kmenové bloky reprezentovaly  42.6% a 41.8% provedených technik. Kaudální bloky potom  76.9% všech centrálních bloků. Penilní blok a ilioinguinální / iliohypogastrické bloky byly nejběžnějšími kmenovými bloky. Anesteziologové používali hlavně anatomické orientační body, ultrazvuková navigace byla použita pouze v 23.8% případů. Z hlediska regionální anestezie byla pozorována široká variabilita technik a lokálních anestetik mezi zúčastněnými zeměmi. Nebyly hlášeny žádné závažné komplikace.

Tato data ukazují drtivou převahu centrálních a kmenových bloků ve studii APRICOT. Ultrazvuková navigace byla použita hlavně pro blokády periferních nervů, zatímco centrální bloky bývají provedeny s využitím anatomických orientačních technik.
 

Pediatric Anesthesia. 2019;29:1128–1135.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Rizikové faktory pro děti vyžadující adenotonsilektomii a jejich dopad na pooperační komplikace: retrospektivní analýza 2000 pacientů
T. Gehrke, A. Scherzad, R.Hagen et al.

Vliv obstrukční spánkové apnoe a dalších rizikových faktorů na perioperační komplikace u děti podstupující adenotonsilektomii hodnotí retrospektivní case-control studie, která zahrnula 1995 pacientů.

Výsledky: Podle analýzy byly za rizikové faktory komplikací během nebo po operaci považovány(, p < 0.001): nízký věk (OR 3.8, 95% Cl 2.1-7.1), nízká tělesná hmotnost (OR 2.6, 95% Cl 1.5-4,4), obstrukční spánková apnoe (OR 2.4, 95% CI 1.5-3.8), preexistující kraniofaciální nebo syndromální poruchy (OR 2.3, 95% CI 1.4-3.8) a adenotonsilektomie ve srovnání se samotnou adenoidektomii, (OR 7.9, 95% CI 4.7-13.1). Všech 13 pacientů,kteří měli komplikacemi více než 3 hodiny po operaci měli obstrukční spánkové apnoe plus nejméně ještě jeden z rizikových faktorů.

Závěr: Pacienti, které mají vyšší riziko výskytu pooperačních komplikací je možné rozpoznat podle několik předoperačních kritérii a v noci po výkonu by měly být monitorováni za použití pulzní oxymetrie. Pro všechny ostatní pacienty je po operaci dostatečné běžné observace na chirurgickém oddělení. Příjem na pediatrickou JIP by měl být vyhrazen pro pacienty trpící závažnými perioperačními komplikacemi.

Anaesthesia 2019, 74, 1572–1579

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
76 %

Celostátní průzkum práce v přesčasů a únavy u konzultantů na anesteziologické a pediatrické JIP v UK a Irsku.
L. McClelland, E. Plunkett et al.

Míra odpovědí v rámci této studie byla 46% (zastoupených 94% nemocnic): 84% respondentů (95% CI 83.1-84.9%) přispívá nočními pohotovostními službami a z toho 32% (30.9% - 33.1%) pracuje v poměru 1: 8 nebo častěji. Poruchy spánku jsou časté: 47% (45.6 - 48.4%) je voláno 2-3 telefonáty za noc a 48% (46.6 - 49.4%) po těchto telefonátech usíná déle než 30 minut. Pouze 15% (14.0 - 16.0%) uvedlo, že mají více než 11 hodin odpočinku mezi jejich pohotovostní službou a klinickou službou na druhý den ráno, tak, jak je stanoveno v Evropské směrnici o pracovní době. Kromě toho 24% (22.8 - 25.2%) uvedlo, že neexistuje žádné zapojení vedení oddělení, ve snaze zohlednit rozvrh klinických služeb, které následují po nočních pohotovostních službách v případě, že musí v nemocnici zůstat během noci.

Výsledky: Celkově 91% respondentů uvedlo výskyt únavy spojené s prací a více než polovina uvedla mírně až výrazně negativní dopady na zdraví, pohodu a osobní život. Probíhá tedy diskuse o možných vysvětleních těchto výsledků a o způsobech, jak zmírnit účinky únavy mezi konzultanty.

Anaesthesia 2019; 74: 1493–6.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
76 %

Efekt intervence na polykání a péči o dutinu ústní u pacientů po endotracheální extubaci: před a post intervenční studie
Chung-Pei Wu, Yu-Juan Xu, Tyng-Guey Wang et al.

Dysfágie má vysokou prevalenci u pacientů přeživších kritické onemocnění, kteří byli extubováni. Tato studie se zabývala porovnáním rutinní péče o dutinu ústní (n= 117, do roku 2015) oproti intervenční skupině (n= 54, po roce 2015), která obdržela navíc SOC intervenci. Ta se sestávala z čištění zubů, masáží slinných žláz, motorického orálního procvičování a edukaci ohledně salivace po dobu 14 dní, nebo do ukončení hospitalizace. Pacienti byli starší 50 ti let, byli extubování po ≥ 48 h od intubace. Výsledky hodnotila nezávislá sestra. Byl také zkoumán spontánní salivační proud.

Výsledky: Intervenční skupina obdržela 8.3 ± 4.2 dnů SOC intervenční péče bez reportovaných nežádoucích efektů (kašel, desaturace) během nebo ihned po intervenci. Pacienti v intervenční skupině měli signifikantně vyšší šanci na obnovení plného per os příjmu po extubaci, než tomu bylo u kontrolní skupiny (aHR 1.77, 95% CI 1.08–2.91). Tento výsledek platil i při věkové stratifikaci pacientů, kdy i starší pacienti v intervenční skupině měli 2.47 x vyšší šanci na obnovu perorálního příjmu, oproti jejich mladším protějškům v kontrolní skupině. U SOC intervenční skupiny byl rovněž signifikantně vyšší salivační proud (β = 0.67, 95% CI 0.29–1.06).

Závěr: SOC intervence, prováděná sestrami na jednotce intenzivní péče, je efektivní a bezpečná metoda, která napomáhá pacientům obnovit jejich perorální příjem po extubaci a zvyšuje salivační proud bez ohledu na věk pacientů.

 

Wu et al. Critical Care (2019) 23:350

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Časné měření hladiny laktátu je asociováno s lepším outcomem u septických pacientů s elevovanými hladinami sérového laktátu
Hui Chen, Chenyan Zhao, Yao Wei and Jun Jin

Do této observační retrospektivní studie bylo zařazeno 2642 septických pacientů, jejichž iniciální hladina laktátu při přijetí na jednotku intenzivní péče byla >2.0 mmol/l. Sledovaným parametrem bylo časné měření hladiny sérového laktátu během první hodiny od přijetí a 28-ti denní mortalita.

Výsledky: Časné měření laktátu během jedné hodiny od přijetí bylo provedeno u 738 pacientů (EL skupina), u 1904 pacientů byla hladina sérového laktátu určena za delší dobu, než je 1 hodinu od přijetí (LL skupina). Byl pozorován signifikantní benefit v časném měření hladiny sérového laktátu v návaznosti na 28-ti denní mortalitu (OR 0.69, 95% CI 0.55–0.87;p = 0.001), medián efektu času iniciálního nasazení vazopresoru byl rovněž významný (střední kauzální mediační efekt (ACME) − 0.018; 95% CI − 0.005 přibližně až − 0.036; p < 0.001). Byl prokázán silný vztah mezi pozdním měřením sérových hladin laktátu a rizikem 28-ti denní mortality (OR 1.04; 95% CI 1.02–1.05; p < 0.001). Každé hodinové zpoždění odebrání hladin sérového laktátu zvyšovalo mortalitu u EL skupiny (OR 1.09; 95% CI 1.04–1.15; p < 0.001).   Další analýza prokázala, že opakované měření 3 hodiny po iniciálním stanovení hladiny sérového laktátu vedlo k významným rozdílům.

Závěr: Časné měření hladiny sérového laktátu u septických pacientů, se vstupní hladinou laktátu > 2.0mmol/l, vedlo ke snížení rizika 28-ti denní mortality. Zkrácení času k iniciaci podpory vazoprosorem mohlo k tomuto vztahu přispět. Je vhodné zopakovat měření hladiny sérového laktátu za 3 hodiny u pacientů, u nichž byla hladina stanovena do 1 hodiny od přijetí na jednotku intenzivní péče.

Chen et al. Critical Care (2019) 23:351

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Středový přístup k endotracheální intubaci s použitím GlideScope videolaryngoskopie by mohl poskytnout lepší expozici glottis u dospělých: randomizovaná kontrolní studie
Lianxiang Jiang, Shulin Qiuz et al.

Tato prospektivní randomizovaná kontrolní  studie byla zaměřena na hodnocení efektu rozdílných videolaryngosskopických přístupů, pravostranného vs. střední linií, k intubaci. Primárním sledovaným paramentrem  byl Cormack-Lehane skóre (CLVs) a míra úspěchu prvního intubačního pokusu (FPS). Sekundární sledované parametry pak byly čas pro odhalení glottis, čas potřebný k intubaci, hemodynamické odpovědi a další nežádoucí účinky.

Výsledky: Celkem bylo do této studie zahrnuto 262 pacientů, kteří podstoupili elektivní výkon v celkové anestezii s endotracheální intubaci. Účastnici byli náhodně a rovnoměrně přiřazeni do skupiny s pravostranným přístupem (Skupina R) a středním přístupem (skupina M). Všechny intubace byly provedeny zkušenými anesteziology s použitím GlideScope videolaryngoskopu. Nebyly pozorovány žádné signifikantní rozdíly v charakteristikách pacientů a hodnocení dýchacích cest (P>0,05). V porovnání se skupinou R, skupina M vykazovala lepší CLV (χ2 = 14.706, P = 0.001) a kratší čas potřebný k odhalení glottis ((8.82 ± 2.04 vs 12.38 ± 1.81; t = 14.94; P < 0.001) a čas nutný k intubaci (37.19 ± 5.01 vs 45.23 ± 4.81; t = 13.25; P < 0.001), ale nebyl pozorován žádný rozdíl v míře úspěchu prvního intubačního pokusu (70.2% vs 71.8%; χ2 = 0.074; P = 0.446) a délce intubační procedury (29.86 ± 2.56 vs 30.46 ±2.97, t = 1.75, P = 0.081). Mezi skupinami nebyl prokázán žádný signifikantní rozdíl v četnosti chrapotu, bolesti v krku, drobných poranění, hypoxémie a změn v tepové frekvenci a tlaku krve (P>0,05).

Závěr: Ačkoli míra prvního intubačního pokusu se na základě použitého laryngoskopického přístupu nelišila, středový přístup by mohl poskytnout kratší čas k odhalení glottis a intubaci. Tento přístup by měl být doporučován k výuce videolaryngoskopické endotracheální intubaci.

Jiang et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:200

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
72 %

Porovnání preprocedurálního ultrazvuku versus techniky podle orientačních bodů pro spinální anestezii provedené nezkušenými rezidenty u geriatrických pacientů: randomizovaná kontrolní studie
Marwan S. Rizk, Carine A. Zeeni et al.

Primárním sledovaným parametrem této prospektivní randomizované kontrolní studie byla míra úspěšnosti punkce dury u prvního pokusu spinální anestezie při  preproceduálním  ultrazvukovém vyšetření pro mediální a paramediální přístup v porovnání s tradičním přístupem orintace podle anatomických struktur u geriatrických pacientů.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 180 dospělých pacientů, přicházející pro elektivní výkon. Tito  byli rovnoměrně randomizováni do 3 skupin. V první skupině se mladí rezidenti orientovali pomocí anatomických struktur (LM skupina), u druhé po ultrazvukovém preoperačním vyšetření použili střední přístup (UM) a u třetí po stejném vyšetření použili paramediální přístup (UP). Míra úspěšnost punkce durálního prostoru při prvním byla vyšší u skupin LM a UM (77% a 73%) než ve skupině UP (42%; P<0,001). Medián počtu pokusů byl nižší u skupin LM a UM (1 [1], respektive 1 [1–1.75]), než u skupiny UP (2 [1, 2]; P < 0.001). Medián počtu průchodů byl nižší u skupin LM a UM (2 [0.25–3] respektive 2 [0–4]), než u skupiny UP (4 [2–7.75]; P < 0.001). Čas potřebný k provedení spinální anestezie se nelišil mezi skupinami LM a UM (87.24 ± 79.51 s a 116.32 ± 98.12 s), ale byl kratší než u skupiny UP (154.58 ± 91.51 s; P < 0.001).

Závěr: Preprocedurální UZ sken nepomohl ke zjednodušení provedení spinální anestezie za použití středního a paramediálního přístupu v porovnání s použitím konvenční orientační techniky za použití středního přístupu při provádění anestezie nezkušenými rezidenty u geriatrické populace.

Rizk et al. BMC Anesthesiology (2019) 19:208

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Vliv kyseliny tranexamové na mortalitu pacientů s hemoptýzou: celonárodní studie
Takahiro Kinoshita, Hiroyuki Ohbe et al.

Ačkoli je kyselina tranexamová široce využívaná u pacientů s hemoptýzou, není k dispozici mnoho dat o tom, zda snižuje mortalitu. Cílem této retrospektivní studie bylo vyhodnotit efekt podání kyseliny tranexamové na nemocniční mortalitu u hospitalizovaných pacientů s hemoptýzou. Sekundárními sledovanými parametry byla délka hospitalizace a celková cena zdravotní péče.

Výsledky: Mezi 28 539 zahrnutými pacienty jich 17 049 dostalo kyselinu tranexamovou a 11 490 pacientů nikoli. V porovnání s kontrolní skupinou měli pacienti s tranexamovou kyselinou signifikantně nižší nemocniční mortalitu (11.5% vs. 9.0%; rizikový rozdíl, − 2.5%; 95% CI), − 3.5 až − 1.6%), kratší dobu hospitalizace (18 ± 24 dní vs. 16 ± 18 dní; rizikový rozdíl, − 2.4 dní; 95% CI,− 3.1 to − 1.8 dní) a nižší výdaje za zdravotní péči ($7573 ± 10,085 vs. $6757 ± 9127; rizikový rozdíl, $− 816; 95% CI, $− 1109 až − 523).

Závěr: Kyselina tranexamová může snížit nemocniční mortalitu u pacientů s hemoptýzou vyžadujících urgentní přijetí do nemocnice.

Kinoshita et al. Critical Care (2019) 23:347

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
72 %

Transfuze červených krvinek, čerstvé zmražené plazmy či trombocytů je spojena s mortalitou a infekcemi po kardiochirurgických výkonech v závislosti na podaném množství
Yue Ming, Jing Liu et al.

Do této retrospektivní studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili operační výkon na srdeční chlopni a /nebo koronární arteriální bypass. Studie porovnávala míru mortality a infekcí u pacientů, kteří obdrželi transfuzi erytrocytů (ERD), čerstvě zmražené plazmy(FFP) nebo trombocytů (PT) s pacienty, kteří takové transfuze neobdrželi. Rovněž porovnávala ty, kterým byl podán jakýkoli z těchto tří krevních derivátů s kontrolní skupinou, kde nebyly podávány žádné krevní transfuze.

Výsledky: Z 8238 pacientů ve studii jich 109 (1,3%) zemřelo, 812 (9,9%) mělo infekci a 4 937 (59,9%) obdrželo nejméně jeden typ krevního derivátu. Transfuze kteréhokoli krevního elementu byla spojena s vyšším rizikem mortality (2,0% vs 0,18%, P<0,01) a infekce (13.3% vs 4.8%; P < 0.01). Každý ze třech krevních derivátů byl nezávisle spojen s vyšším rizikem mortality na transfuzní jednotku (ERD, OR (odds ratio) 1.18, 95% CI,1.14–1.22; FFP, OR 1.24, 95% CI, 1.18–1.30; PL, OR 1.12,95% CI, 1.07–1.18). Transfuze třech jednotek kteréhokoli krevního derivátu byla spojena dávkově dependentním nárůstem v incidenci mortality (OR 1.88, 95% CI, 1.70–2.08) a infekce (OR 1.50, 95% CI, 1.43–1.57).

Závěr: Transfuze červených krvinek, čerstvé zmražené plazmy nebo trombocytů je nezávislý rizikový faktor mortality a infekce a kombinace všech třech krevních derivátů je spojena s nežádoucími účinky po kardiochirurgické operaci v závislosti na podaném množství.

Anesth AnalgXXX;XXX:00–00

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Resuscitační tekutiny v septickém šoku: network meta analýza randomizovaných kontrolních studií
Binghu Li, Hongliang Zhao, Jie Zhang, Qingguang Yan, Tao, et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost různých resuscitačních tekutin pro podávání pacientům v septickém šoku přijetím networking metaanalýzy (NMA). Sledovanými parametry byla 28- ti denní mortalita a 90-ti denní mortalita, incidence akutního renálního poškození (AKI) a nutnost renální substituční terapie (RRT).  Na pravděpodobnosti založené hodnocení a povrch pod kumulativním hodnocením (SUCRA) byly použity k identifikaci optimální resuscitační tekutiny.

Výsledky networking metaanalýzy neprokázaly žádný signifikantní rozdíly v 28-ti denní a 90-ti denní mortalitě v rámci různých resuscitačních tekutin. SUCRA hodnocení (první uvedené je nejlepší varianta) z hlediska 28 denní mortality ukázalo, že hypertonický roztok NaCl/ hydroxyethyl škrob 40 (HSH 40), získal nejvyšší hodnocení (93.8%), následován balancovaným roztokem (BS),( 69.9%) a albuminem (ALB), (61.9%). V rámci 90- ti denní mortality vyšla v SUCRA hodnocení želatina (GEL), jako nejlépe hodnocený roztok (75.1%), následovaná BS (69.6%) a 0.9% NaCl (NS), (52.4%). Výsledky networking meta analýzy demonstrovaly, že podávání vysokomolekulárního hydroxyetyl škrobu (H-HES) je spojeno s vyšším rizikem AKI v porovnání s GEL, BS, a nízkomolekulárním  hydroxyetyl škrobem (L-HES). Rovněž je podávání H-HES spojeno s častější nutností nasazení RRT v porovnání s BS a NS a L-HES. Nejlépe hodnoceným roztok s ohledem na AKI byl podle SUCRA určen GEL (74.4%), dále NS (64.9% a BS (58.3%). Výsledky hodnocení v rámci RRT dopadly následovně: jako nejlepší byl hodnocen NS (91.6%), dále BS (74.4%) a L-HES (36.1%).

Závěr: Balancovaný roztok byl vyhodnocen jako preferovaný roztok při tekutinové resuscitaci v rámci septického šoku. Nízkomolekulární hydroxyetyl škrob by měl být podroben dalšímu zkoumání, byl však spojen s vyšším rizikem nutnosti nasazení renální substituční terapie. Podávání vysokomolekulárního hydroxyetyl škrobu je spojeno s vyšším rizikem akutního poškození ledvin a nutností zahájení renální substituční terapie. Oba zmíněné typy škrobů by neměli být podávány pacientům v septickém šoku. 

Shock, Publish Ahead of Print DOI : 10.1097/SHK.0000000000001468

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Porovnání časného hemodynamického profilu za použití echokardiografie u pacientů na urgentním příjmu se septickým a neseptickýcm akutním selháním oběhu
Thomas Lafon, Alexandra Appert, Mathilde Hadj et al.

Cílené echokardiografické vyšetření bylo provedeno u 100 pacientů (55 v sepsi/septickém šoku a 45 v šoku z jiného původu) po podání tekutin, medián 500 ml (IQR: 187-1500ml). Hypovolemický profil byl pozorován u pacientů s akutním selháním oběhu a to jak u septické, tak neseptické příčiny (33/55 [60%] vs. 23/45 [51%]:p=0.37). Vasoplegický profil, asocionavý s hyperkinetikou levé komory, byl častěji pozorován u pacientů v sepsi, než u jejich protějšků z neseptické skupiny (17/55 [31%] vs.5/45 [11%]: p=0.02), časné selhání levé nebo pravé komory bylo zjištěno u 31% všech vyšetřovaných pacientů.

Závěr: Hypovolémie byla predominantně identifikována u pacientů na urgentním příjmu s akutním selháním oběhu. Přestože byla vasoplegie častěji pozorována u septických pacientů, časná ventrikulární dysfunkce byla také pozorována u septických pacientů. Cílené echokardiografické vyšetření se zdá být spolehlivou metodou.

Shock, Publish Ahead of Print DOI : 10.1097/SHK.0000000000001449

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

C -reaktivní protein jako prediktor rizika postoperačního deliria a pooperačních neurokognitivních poruch
Cornelia Knaak, Gerald Vorderwülbecke, Claudia Spies, et al.

Tato observační studie analyzovala 314 pacientů, kteří měli měřenou hladinu C reaktivního proteinu (CRP) den před operačním výkonem. Primárním cílem bylo sledování asociace mezi předoperační hladinou CRP a incidencí pooperačního deliria (POD) a pooperačních neurokognitivních poruch (NCD).

Výsledky: Hladina CRP byla nezávisle asociována s POD [OR 1.158 (95% CI 1.040, 1.291); P = .008]. Pacienti s CRP ≥5 mg/dL měli 4-8 krát vyšší POD riziko [OR 4.771 (95% CI 1.765, 12.899; P = .002)], oproti pacientům s nízkými předoperačními hodnotami CRP. Nebyla prokázána asociace mezi hodnotami předoperačního CRP a pooperační NCD  [OR 0.552 (95% CI 0.193, 1.581); P = .269].

Závěr: Předoperační hodnoty C-reaktivního proteinu byly nezávisle asociovány s   pooperačním deliriem, ale ne s pooperačními neurokognitivními poruchami. Vyšší hodnoty  CRP byly spojeny s vyšším rizikem POD. Toto potvrzuje roli zánětu ve výskytu pooperačního deliria. Zhodnocení CRP před chirurgickým výkonem by mohlo pomoci stratifikovat riziko POD.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;63:1282–1289

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Masivní plicní embolie: embolektomie nebo extrakorporální membránová oxygenace?
Usman A. Tahir, Brett Carroll et al.

Tento přehled má za úkol zdůraznit aktualizace v použití mimotělní membránové oxygenace (ECMO) a chirurgické embolektomie v terapii masivní plicní embolie. Outcome chirurgické embolektomie se v poslední době zlepšil. Moderní terapeutické prostředky, mezi které patří zavedení katetrové embolektomii, která přestože nabízí méně invazivní řešení, potřebují další studie. Četnost použití ECMO jako bridgning terapii a podpory léčby pacientů s kontraindikacemi pro fibrinolýzu a chirurgickou embolektomii nebo u kterých selhala počáteční fibrinolýza, se zvýšilo, s údaji naznačujícími lepší výsledky u dřívějšího zavedení u vybraných pacientů. Přestože chirurgická embolektomie nepřestává být první volbou pro terapii masivní plicní emolie s kontraindikacemi nebo selháním fibrinolýzy, použití ECMO u těchto vysoce rizikových pacientů poskytuje významný nástroj pro zvládnutí tohoto často fatálního stavu.

Curr Opin Crit Care 2019, 25:630–637

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Sérový laktát je špatným prediktorem oxygenace centrální žilní krve u kriticky nemocných pacientů: retrospektivní kohortová studie
Roshan Bisarya, Deena Shaath, Arman Pirzad et al.

Cílem této retrospektivní kohortové studie bylo zhodnotit, zda simultánní měření hladin sérového laktátu a saturace centrální žilní krve (ScvO2), v rozmezí 1 hodiny , odhalí konzistentní vztah mezi těmito dvěma biomerkery.

Výsledky: Celkem byla zhodnocena data od 2062 pacientů. Hladiny laktátu a saturace centrální žilní krve spolu korelovaly špatně (r2 = 0.0041, p = 0.0019). Toto bylo patrné u pacientů s ScvO2 ≤ 65% (r2 = 0.0431, p < 0.001), pacientů s normální funkcí jater a ledvin (r2 = 0.0517, p < 0.001) a septických pacientů (r2 = 0.0037, p = 0.17). U pacientů s extrakcí kyslíku ≥ 50%, korelovala sérová hladina laktátu silně s ScvO2 (r2 = 0.93, p = 0.0019), avšak toto se týká pouze 2.8% pacientů, u kterých lze tento poměr vypočítat.

Závěr: Laktát může predikovat hodnotu saturace centrální žilní krve, pokud jsou pacienti pod kritickou hranicí dodávky kyslíku, ale pouze relativně málo pacientů v šoku splňuje toto kritérium. U většiny populace kriticky nemocných pacientů predikuje hladina sérového laktátu ScvO2 špatně, i přes kontrolu faktorů, ovlivňujících tvorbu laktátu. Laktát a ScvO2 by neměly být považovány za zaměnitelné markery tkáňové oxygenace / perfúze.

Bisarya et al. Journal of Intensive Care (2019) 7:47

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 2
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
68 %

Preoperační koncentrace vitamínu D a kardiovaskulární, renální a infekční morbidita po nekardiochirurgickém operačním výkonu
Alparslan Turan, Amanda S. Artis , et al.

Primárním sledovaným parametrem této studie byla četnost kardiovaskulárních příhod (úmrtí, infarkt myokardu, nefatální srdeční zástava, mrtvice, kongestivní srdeční selhání) 30 dní po nekardiálním chirurgickém výkonu. Autoři vybrali podmnožinu z biobanky studie Vaskulární příhody u nekardiochirurgických operací (VISION). Pacientům bylo nejméně 45 let a byli hospitalizování neméně přes noc. Předoperačně jim byla odebrána krev a  měřena hladina 25-hydroxyvitamínu D. Sekundárními sledovanými parametry bylo poškození ledvin a infekční komplikace.

Výsledky: Celkem 3 851 pacientů splňovalo podmínky pro zařazení do této analýzy. Preoperační koncentrace 25 -hydroxyvitamínu D byla 70 ± 30 nmol/l a 62% pacientů mělo deficit vitamínu D. Celkem 26 (0,7%) pacientů zemřelo, 41 (1,1%) mělo kongestivní srdeční selhání nebo nefatální zástavu srdce, 540 (14%) utrpělo myokardiální poranění a 15 (0,4%) mělo mrtvici. Preoperační koncentrace vitamínu D nebyla asociována s primárními sledovanými parametry studie (průměrné relativní effect odds ratio [95% CI]: 0.93 [0.85, 1.01] pro 10 nmol/l zvýšení preoperační hladiny vitamínu D, P = 0.095). Nicméně, hladina vitamínu D byla asociována s pooperačními infekcemi (průměrné relativní effect odds ratio [95% CI]: 0.94 [0.90, 0.98] pro 10 nmol/l zvýšení preoperační hladiny vitamínu D, P přizpůsobená hodnota = 0.005). Také byla prokázána asociace se změněnou funkcí ledvin (odhadovaná průměrná změna glomerulární filtrace po operaci [95% CI]: 0.29 [0.11, 0.48] ml · min-1 · 1.73 m-2 pro 10 nmol/l zvýšení v předoperační hladině vitamínu D, P přizpůsobená hodnota = 0.004).

Závěr: Preoperační koncentrace vitamínu D nebyla asociována s kardiovaskulárními dopady v třiceti pooperačních dnech. Nicméně byla zjištěna signifikantní asociace mezi deficitem vitamínu D a infekčními komplikacemi a sníženými renálními funkcemi. Zatímco efekt na ledviny nebyl klinicky významný, efekt suplementace vitamínu D kvůli infekčním komplikacím vyžaduje další zkoumání.

ANESTHESIOLOGY 2019; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 1
  • abstrakt: 2
64 %