Články na téma

Protektivní plicní ventilace u chirurgických pacientů: mezinárodní konsenzus panelu expertů
Christopher C. Young, Erica M. Harris et al.

Pooperační plicní komplikace (PPCs) se vyskytují často a jsou spojeny se značnou morbiditou a mortalitou. Sedm expertů předložilo 24 otázek týkajících se předoperačního vyhodnocení a perioperační mechanické ventilace pro pacienty s rizikem rozvoje PPCs. Šest vědců, kteří hodnotili literaturu, použilo tyto otázky jako rámec jejich přehledu. Modifikovaná metoda Delphi byla použita týmem expertů na vypracování doporučení a stanovisek ze studovaných otázek. Konsensus expertů byl dosažen pro 22 doporučení a 4 vyhlášení. Hlavními body jsou: (i) na předoperační hodnocení plicního rizika by mělo být použito zvláštní skóre a (ii) individualizovaná mechanická ventilace může zlepšit mechaniku dýchání, respirační funkce a preventovat  PPCs. Ventilátor by měl být zpočátku nastaven na dechový objem 6 až 8 ml kg-1 predikované tělesné hmotnosti a pozitivní end-expiračný tlak (PEEP) 5 cm H2O. Pak by měl být PEEP individualizovaný. Pokud se provádějí recruitment manévry, měl by se použít nejnižší účinný tlak, nejkratší účinný čas nebo nejmenší počet dechů.

British Journal of Anaesthesia, 123 (6): 898e913 (2019)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Účinky dexmedetomidinu na perioperační stres, zánět a imunitu: systematický přehled a meta analýza
Kun Wang, Mengge Wu, et al.

Dexmedetomidin (DEX) je vysoce selektivní alfa-2-agonista se širokým farmakologickým účinkem včetně sedace, analgezie, anxiolýzy a inhibice sympatiku. Tento systematický přehled a meta analýza zkoumala efekt DEX na stres, zánět a imunitu u chirurgických pacientů v perioperačním období.

Výsledky: Celkem bylo hodnoceno šedesát sedm studií s 4842 pacienty. Z toho 2454 pacientů bylo v DEX skupinách a 2388 pacientů bylo v kontrolních skupinách (bez DEX). Infuze DEX u chirurgických pacientů v perioperačním období inhibovala uvolňování adrenalinu, noradrenalinu a kortizolu; snížila glykémii, hladinu interleukinu (IL) -6, tumor-nekrotizujícího faktoru a C-reaktivního proteinu a zvýšila intereukin-10. Kromě toho byly významně zvýšené hladiny NK buněk, B-buněk, CD4ţ T-buněk a také poměry CD4ţ: CD8ţ a Th1: Th2. Hladina CD8ţ T- buněk v DEX skupině byla ve srovnání s kontrolní skupinou snížena.

Závěr: Demedetomidin snižuje perioperační stres a zánět a chrání imunitní funkce chirurgických pacientů, což může přispět ke snížení pooperačních komplikací a zlepšení klinického outcome.

British Journal of Anaesthesia, 123 (6): 777e794 (2019)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Airway pressure release ventilace u dospělých pacientů s akutním hypoxickým respiračním selháním: systematický přehled a meta analýza
Jolene Lim, Edward Litton

Cílem této práce bylo zhodnotit efektivitu a bezpečnost airway pressure release ventilace (tlakově řízený ventilační mód, který umožňuje kontinuální, neomezenou spontánní ventilaci navíc k intermitentní mandatorní ventilaci) u kriticky nemocných pacientů s akutním hypoxickým respiračním selháním.

Výsledky: Do systematického přehledu a meta analýzy bylo zahrnuto 412 pacientů ze 7 randomizovaných kontrolních studií. Airway pressure release ventilace byla asociována se signifikantním benefitem v rámci mortality (relativní riziko RR, 0.67; 95% CI, 0.48–0.94; I2 < 0.1%; p = 0.97) a zlepšením Pao2/Fio2 ratio 3. den (vážená střední odchylka, 60.4; 95% CI, 10.3–110.5). Nebylo významných rozdílů v nutnosti zahájení rescue terapie, včetně inhalačních pulmonálních vasodilatátorů, pronační polohy, nebo extrakorporální membránové oxygenace (RR, 0.51; 95% CI, 0.22–1.21; I2 = 64.7%; p = 0.04).  Riziko baratraumatu bylo uváděno pouze ve třech studiích a nelišilo se mezi intervenčními a kontrolními skupinami (RR, 0.39; 95% CI, 0.12–1.19; I2 < 0.1%; p = 0.99).

Závěr: U dospělých pacientů, vyžadujících umělou plicní ventilaci pro akutní hypoxické respirační selhání je ventilace s uvolněnými tlaky asociována s benefitem pro mortalitu a zlepšením oxygenace, v porovnání s konvenční ventilační strategii.

Crit Care Med 2019; 47:1794–1799

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Prevence hypotenze po spinální anestezii při císařském řezu: systematické přehled a network meta analýza randomizovaných kontrolovaných studií
J. P. Fitzgerald, K. A. Fedoruk et al.

Tento systematické přehled a netwrork meta-analýza porovnávala metody prevence hypotenze u žen, které absolvovaly spinální anestézii při porodu sekcí. Randomizované kontrolní studie porovnávaly preventivně intervence proti hypotenzi s ostatními zásahy nebo neaktivní kontrolou. Bylo posouzeno riziko zaujatosti při jednotlivých studiích (Cochrane tool) a kvalita důkazů (GRADE checklist). Zařazeno bylo 109 studií (8561 žen) a 12 různých metod, které vedly k 30 přímým porovnáním.

Výsledky: Metody seřazeny podle OR (95% CI) od nejefektivnější po nejméně efektivní: metaraminol 0,11 (0 04 - 0,26); noradrenalin 0,13 (0,06 -0,28), fenylefrin 0,18 (0,11 - 0,29); komprese nohou 0,25 (0,14 - 0,43); adrenalin 0,28 (0,18 - 0,43); koloid podávaný před úvodem do anestezie 0,38 (0,24 - 0,61); angiotenzin 2 0,12 (0,02 - 0,75); koloid podán po úvodu do anestézie 0,52 (0,30 -0,90); mefentermin 0,09 (0,01 - 1,30); krystaloid podán po úvodu o anestezie 0,78 (0,46 - 1,31); a krystaloidů podán před úvodem do anestezie 1,16 (0,76 - 1,79). Fenylefrin způsobil bradykardii u matky v porovnání s kontrolní skupinou, OR (95% CI) 0,23 (0,07 - 0,79). Adrenalin snížil umbilikální pH více než fenylefrin, standardizovaný hlavní rozdíl (0,95% CI) 0,78 (0,47 - 1,49).

Závěr: Z výsledků meta analýzy vyplývá, že pro prevenci vzniku hypotenze u žen v spinální anestézii rodících císařským řezem by měly být podávány vazopresory.

Anaesthesia 2020, 75, 109-121

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Meta analýza efektu terapeutické hypotermie u dospělých pacientů s traumatickým poraněním hlavy
Hanbing Chen, Fei Wu, Penglei Yang et. al

Do této meta analýzy bylo zařazeno 23 randomizovaných kontrolovaných studií, které zkoumaly terapeutickou hypotermii u pacientů s traumatickým poraněním hlavy a zahrnuly celkem 2796 pacientů.

Výsledky: Vysoce kvalitní studie poukázaly na signifikantně vyšší mortalitu u skupiny pacientů, podstupujících terapeutickou hypotermii (risk ratio (RR) 1.26%, 95 CI% 1.04 až 1.53, p=0.02). Nižší mortalita byla u terapeutické hypotermie dosažena, pokud byla nasazena během prvních 24 hodin (RR 0.83, 95%CI 0.71 až 0.96, p= 0.01), když byla hypotermie nasazená v rámci léčby (RR 0.66, 95%CI 0.49 až 0.88, p=0.006), nebo když byla kombinovaná s postkraniektomickými opatřeními (RR 0.66, 95%CI 0.48 až 1.00, p=0.05). Riziko nepříznivého neurologického vývoje po terapeutické hypotermii se zdá být signifikantně redukováno (RR 0.78, 95% CL 0.67 až 0.91, p=0.001). Tato meta analýza poukázala na zvýšené riziko pneumonie po terapeutické hypotermii (RR 1.48, 95% CI 1.11 až 1.97, p =0.007).

Závěr: Terapeutická hypotermie nesnížila, naopak může zvýšit úmrtnost u pacientů s traumatickým poraněním hlavy v některých vysoce kvalitních studiích. Nicméně pacienti s traumatickým poraněním hlavy se zvýšeným intrakraniálním tlakem mohou benefitovat s terapeutické hypotermie, pokud byla tato zahájena do 24 hodin.

Chen et al. Critical Care (2019) 23:396

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Cílený teplotní management na 33 vs 36 stupňů Celsia: retrospektivní kohortová studie
Nicholas J. Johnson, Kyle R. Danielson, Catherine R. Counts, at al.

Tato randomizovaná kontrolní studie si dala za cíl zjistit asociaci teplotního managementu na 33 vs 36 stupňů Celsia a neurologického outcomu u netraumatické mimonemocniční srdeční zástavy. Primárním sledovaným parametrem bylo neurologicky intaktní přežití pacientů do propuštění, sekundárními sledovanými parametry byly nemocniční mortalita a změny v terapeutických postupech.

Výsledky: Ze 782 pacientů s mimonemočniční srdeční zástavou podstoupilo 453 (58%) cílený teplotní management. Z těch pacientů jich 258 (57%) bylo přijato v období, kdy byl teplotní management cílen na 33°C a 195 (43%) v období, kdy byl cílen na 36°C. Pacienti v prvním období byly v průměru starší (57 vs 52 roků; p < 0.05) a měli častěji kardiální etiologii zástavy (45% vs 35%; p <0.05), ale jinak se jednalo o srovnatelné skupiny i v rámci iniciálního srdečního rytmu. V prvním období přežilo s dobrým neurologickým outocomem 40% pacientů s cíleným teplotním managementem na 33°C, v porovnání s druhým obdobím (cíleno na 36°C), kdy s příznivým neurologickým outcomem bylo propuštěno 30% pacientů (p < 0.05). Po úpravě v rámci demografické a kardiální charakteristiky, byl teplotní management s cílem 33°C spojen s větší šancí neurologicky intaktního přežití pacientů (odds ratio, 1.79; 95% CI, 1.09–2.94), avšak nebyl asociován se snížením nemocniční mortality. Cílený teplotní management byl aplikován rychleji (1.9 vs 3.5 hodin od volání na tísňovou linku; p < 0.001) a častěji (87% vs 55%; p < 0.001)na urgentním příjmu, když byl cílem na 33°C.

Závěr: U komatózních pacientů po mimonemocniční srdeční zástavě byl teplotní management cílený na 33°C spojen s vyšší šancí neurologicky intaktního přežití pacientů, oproti teplotnímu managementu cílenému na 36°C. Nebyl signifikantní rozdíl v mortalitě pacientů.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt kontinuálního podání adrenalinu na přežití pacientů u kriticky nemocných pacientů: meta analýza randomizovaných kontrolních studií
Alessandro Belletti, Adam Nagy, Marianna Sartorelli, et al.

Do této meta analýzy bylo zahrnuto 12 studií s celkem 5249 pacienty. Většina studií byla provedena v rámci septického šoku a nejčastější kontrolní skupinou byla kombinace noradrenalinu a dobutaminu.

Výsledky: Nebyl prokázán žádný rozdíl v povšechné mortalitě z dostupných záznamů pacientů (197/ 579, tj. 34.0%) u skupiny s kontinuálně podávaným adrenalinem vs  kontrolní skupina (219/ 648, tj.33.8%), RR 0.95; 95% CI, 0.82–1.10; p = 0.49; I2 = 0%. Rovněž nebyl prokázán rozdíl v nutnosti nasazení renální substituční terapie, výskytu myokardiální ischemie, arytmií a době pobytu na jednotce intenzivní péče.

Závěr: Dostupné poznatky ukazují, že kontinuální intravenózní podání adrenalinu jako inotropika/vazopresoru, není asociováno se zhoršeným outcomem kriticky nemocných pacientů.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Adrenalin pro mimonemocniční zástavu srdce: Aktualizovaný systematický přehled a meta analýza
Theresa Aves, Amit Chopra et al.

Tato meta analýza zahrnula celkem 17 randomizovaných  a kvazi-randomizovaných kontrolních studií (s celkem 21 510 pacienty), které porovnávaly  standardní dávku adrenalinu s placebem,  vysoké a nízké dávky adrenalinu, podávání jakéhokoliv jiného vazopresoru v samostatně, nebo v kombinaci.

Výsledky: Společné výsledky ze dvou studií ukázaly, že standardní dávka adrenalinu zvyšuje návrat spontánní cirkulace (risk ratio RR 3,09; 95% CI, 2,82–3,89), přežití do hospitalizace (RR 2,50; 95% CI, 1,68–3,72) a přežití do propuštění (RR 1,44; 95% CI, 1,11–1,86). Největší kontrolní placebo studie ukázala, že standardní dávka adrenalinu také zlepšila přežití ve 30 dnech a 3 měsících, ale nezlepšila neurologické výsledky, standardní dávka adrenalinu snížila návrat spontánní cirkulace (RR, 0,87; 95% CI, 0,77–0,98) a přežití do přijetí (RR, 0,88; 95% CI, 0,78–0,99) ve srovnání s vysokými dávkami adrenalinu. Mezi výsledky nebyly žádné rozdíly mezi standardní dávkou adrenalinu a vasopresinu samostatně nebo v kombinaci s adrenalinem.

Závěry: Především na základě jedné randomizované kontrolované studie, standardní dávka adrenalinu zlepšila celkové přežití, ale ne neurologické výsledky u pacientů s mimonemocniční srdeční zástavou ve srovnání s placebem. V budoucích studiích by se měly vyhodnotit vliv dávky a způsobu podání na dlouhodobém přežití, neurologické funkce a kvalita života po zástavě srdce.

Crit Care Med 2019; XX: 00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Randomizovaná studie tří antikonvulziv při status epilepticus
Jaideep Kapur, M.B., B.S., Ph.D., Jordan Elm, et al.

V této randomizované zaslepené adaptivní studií autoři porovnali účinnost a bezpečnost tří intravenózních antikonvulziv - levetiracetamu, fosfenytoin a valproát při podání dětem a dospělým se status epilepticus, který nereagoval na léčbu benzodiazepiny. Primárním sledovaným parametrem byla absence klinicky evidentních záchvatů a zlepšení stavu vědomí do 60 minut od začátku infuze, bez přidání jiných antikonvulziv. Sledované bezpečnostní parametry zahrnovaly hypotenzi ohrožující život, srdeční arytmii, endotracheální intubaci, opakování záchvatů či smrt.

Výsledky: Celkově zařazeným 384 pacientů bylo náhodně přiděleno do skupiny s podávaným levetiracetamem (145 pacientů), fosfenytoin (118), nebo valproátem (121). Opětovné zařazení pacientů s druhou epizodou status epilepsticus představovalo 16 dalších případů randomizace. V souvislosti s pravidlem zastavení pro bezvýslednost nebo nalezení jiného léku, který je superiorní nebo inferiorní, vedla plánovaná předběžná analýza k zastavení studie. U 10% pacientů se zjistily psychogenní záchvaty. Zastavení status epilepticus a zlepšení stavu vědomí do 60 minut se událo u 68 pacientů, kterým byl přiřazen levetiracetam (47%; 95% CI) 39 - 55), 53 pacientů s fosfenytoin (45%; 95% CI, 36 - 54 ) a 56 pacientů s valproátem (46%; 95% CI, 38 - 55). Největší počet hypotenzí a intubací se vyskytlo ve skupině s fosfenytoin a větší počet úmrtí než v jiných skupinách byl ve skupině levetiracetam, ale tyto rozdíly nebyly signifikantní.

Závěr: Při status epilepticus, který je rezistentní na benzodiazepiny vedly antikonvulzivní léky levetiracetam, fosfenytoinem a valproátem k zástavě záchvatů a zlepšení bdělosti do 60 minut u přibližně poloviny pacientů. Tyto tři léky jsou spojeny s podobným výskytem nežádoucích událostí.

N Engl J Med 2019;381:2103-13 DOI: 10.1056/NEJMoa1905795

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt strategie cíleného použití krystaloidů vs. koloidů na tenzi kyslíku v tkáni: randomizovaná kontrolní studie
Christian Reiterer, Barbara Kabon et al.

Dostatečná tenze kyslíku v tkáních může snižovat riziko pooperačních infekcí ran. Doplňkové podávání krystaloidů zvyšuje subkutánní tenzi kyslíku (Psqo2). Koloidy zůstávají déle v intravaskulárním systému, a proto mohou zvyšovat Psqo2 ještě více, než krystaloidy.

Výsledky: Náhodně rozdělených 80 pacientů, podstupujících elektivní otevřenou operaci břicha, bylo rovnoměrně rozděleno do 2 skupin, které obdržely bolusy hydroxyethylškrobu (HES), neb bolusy Ringerova laktátového roztoku (LR) pod esofageálním Dopplerem. Perioperační Psqo2 byla měřena v horní části paže. Po operaci se měřil Psqo2 v horní části paže a v chirurgické ráně. Pacienti ve skupině s koloidními roztoky obdrželi HES 750 ml (500; 1000) a LR roztok 1500 ml (1000; 2000). Pacienti ve skupině s krystaloidů dostali LR roztok 2825 ml (2000; 3960). Cílené použití koloidů nezlepšilo perioperační Psqo2 v rameni v porovnání s použitím krystaloidů (11.4 kPa [9.0; 16.6] vs 11.2 kPa [8.6; 15.1] samostatně; (PĽ0.58). Pooperační Psqo2 v rameni byl 8.1 kPa (6.5; 9.6) v skupině s koloidy a 7.3 kPa (5.7; 9.1) ve skupině s krystaloidů (PĽ0.11). Pooperační Psqo2 byl 10.7 kPa (8.6; 13.4) ve skupině s koloidy a 10.1 kPa (8.1; 12.7) ve skupině s krystaloidů.

Závěr: Cílené použití koloidů nezvýšilo subkutánní tenzi kyslíku ve srovnání s cíleným použitím krystaloidů u pacientů podstupujících otevřený břišní chirurgický výkon.

British Journal of Anaesthesia, 123 (6): 768e776 (2019)

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Kolistin vs. meropenem v empirické léčbě s ventilátorem asociované pneumonie: randomizovaná non inferiorní, open label studie
José M. Cisneros, Clara María Rosso-Fernández, Cristina Roca-Oporto, at al.

Cílem této prospektivní randomizované multicentrické studie bylo prozkoumat bezpečnost a efektivitu podávání kolistinu, jako léku s ventilátorem asociované pneumonie (VAP), a to v úvodní dávce 4,5 mil. jednotek, následované 3 mil jednotek každých 8 hodin a meropenemu (v dávce 2g každých 8 hodin), oba léky byly podávány s 500 g levofloxacinu  každých 12 hodin, po dobu 7 až 14 dní. Primárním parametrem byla 28 ti denní mortalita po zařazení do populace mikrobiálně modifikované terapie (mMITT). Sekundární sledované parametry zahrnovaly mikrobiální terapii, renální funkce na konci terapie a závažné nežádoucí účinky). Studie byla přerušena po prozatímní analýze z důvodu nadměrné nefrotoxicity ve skupině kolistinu; velikost vzorku tedy nebyla dosažena.

Výsledky: Celkem 157 (67.7%) pacientů bylo zařazeno do mMITT populace, u 36 (22.9%) byl VAP způsoben Gram negativními bacily. V mMITT populaci nebyl pozorován signifikantní rozdíl v mortalitě mezi skupinou kolistinu (19/82, 23.2%) a meropenemu (19/75, 25.3%) s rizikem rozdílu -2.16 16 (− 15.59 až 11.26, p = 0.377); non-inferiorita kolistinu nebyla demonstrována kvůli časnému ukončení studie a limitovanému počtu pacientů infikovanými karbapenem-rezistentními patogeny. Kolistin a levofloxacin zvýšil incidenci renálního selhání (40/120, 33.3% vs. 21/112, 18.8%; p = 0.012) a nutnosti renální substituční terapie (11/120, 9.1% vs. 2/112,1.8%; p = 0.015).

Závěr: Tato studie neprokázala noninferioritu kolistinu v porovnání s meropenem (v obou případech v kombinaci s levofloxacinem), pro terapii ventilátorové pneumonie z hlediska efektivity empirické léčby pozdní VAP, avšak ukázala na zvýšenou nefrotoxicitu kolistinu. Tato data nepodporují podávání kolistinu v empirické léčba pozdní VAP z důvodů časného ukončení studie.

Cisneros et al. Critical Care (2019) 23:383

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Prognostická hodnota měření sérového prokalcitoninu u kriticky nemocných pacientů: systematický přehled
Aziza N. AlRawahi , Fatma A. AlHinai, Christopher J. Doig, at al.

Do tohoto systematického přehledu bylo zahrnuto 17 prospektivních a 2 retrospektivní studie, které posuzovaly prognostickou hodnotu sérového prokalcitoninu (PCT) po traumatu pro predikci závažnosti poranění, sepse, orgánové dysfunkce a mortality u kriticky nemocných pacientů.

Výsledky: Všechny studie poukázaly na silnou korelaci mezi iniciálními hladinami PCT a skóre závažnosti poranění (Injury Severity Score -ISS). Dvanáct z 16 studií demonstrovalo významnou elevaci hladin PCT u traumatických pacientů, u kterých se později rozvinula sepse. Hladina PCT se také ukázala být silným prediktorem pro rozvoj multiorgánového selhání u sedmi z 9 studií. Dvě studie neprokázaly asociaci mezi hladinami PCT a mortalitou, 4 studie poukázaly na signifikantní zvýšení hladiny PCT u nepřeživších pacientů. Jedna ze studií uvedla, že hladiny PCT ≥ 5 ng/ml, jsou spojeny se signifikantním nárůstem mortality (OR 3.65; 95% CI 1.03–12.9; p = 0.04).

Závěr: Sérová hladina prokalcitoninu se jeví jako slibný biomarkr u traumatických pacientů a lze jej použít jako časný prediktor sepse, multiorgánového selhání a mortality u této populace pacientů.

AlRawahi et al. Critical Care (2019) 23:390

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Efekt dexmedetomidinu a klonidinu na zánětlivou odpověď u kriticky nemocných pacientů: systematický přehled animálních a humánních studií
Charles A. Flanders, Alistair S. Rocke, Stuart A. Edwardson, et al.

Tento systematický přehled se zaměřil na studie, které se zabývaly protizánětlivými účinky α2 agonistů (dexmedetomidinu a klonidinu) u kritických stavů.

Výsledky: Diverzita studií byla příliš rozsáhlá, proto byla provedena deskriptivní syntéza. Bylo identifikováno 30 animálních studií a 9 humánních. Většina animálních (26 studií) a všechny humánní studie se zabývaly podáváním dexmedetomidinu. U animálních studií snížilo podání α2 agonistů spojeno se snížením sérového/ tkáňového TNFα (20 studií), IL-6 (17 studií), ), IL-1β (7 studií), NFκB (6 studií), TLR4 (6 studií) a alterovalo mnohé další mediátory. Většina studií nebyla rozsáhlých a měla nízkou kvalitu důkazů. Žádná studie se nezabývala relevancí ke klinickému outcomu.

Závěr: Existují důkazy o antiinflamatorním působení α2 agonistů, ale relevance ke klinické praxi je nejasná. Další studie by se měly zabývat vztahy mezi dávkováním těchto léků, inflamačními parametry a klinickými outcomy pacientů.

Flanders et al. Critical Care (2019) 23:402

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Antimikrobiální deeskalace u kriticky nemocných pacientů: prohlášené Evropské společnosti intenzivní medicíny (ESICM) a Evropské společnosti klinické mikrobiologie a infekčních onemocnění (ESCMID)
Alexis Tabah , Matteo Bassetti, Marin H. Kollef, et al.

Antimikrobiální deeskalace (ADE) a cílená mikrobiální terapie mají za cíl předcházet vzniku antimikrobiální rezistence (AMR) díky snížení podávání širokospektrých antibiotik. Úkolem 16 mezinárodních expertů bylo poskytnout podklady s cílem vyvinout otázky zaměřené na definování AED, účinků AED na populaci pacientů na jednotkách intenzivní péče a poskytnout doporučená pro klinickou praxi. Experti byli rozděleni do skupin po 2 a každá skupina obdržela1-2 otázky v rámci jejich pole odbornosti k podání konceptu prohlášení a zdůvodnění. Bylo použito Delphi metody, kde se ve 3 kolech museli shodnout v minimálně 70%, aby došlo ke konsenzu.

Výsledky: Výsledkem je předložený dokument, obsahující 13 prohlášení, přezkoumávající důkazy a definici antimikrobiální deeskalace, efektů na populaci pacientů jednotek intenzivní péče a klinická doporučení pro podmnožiny klinických scénářů, kde by se ADE mohlo vzít v úvahu.

Závěr: Antimikrobiální deeskalace zůstává kontroverzním tématem kvůli komplexitě klinických scénářů, při kterých by se dala použít a nedostatku důkazů o vlivu, který může mít na antimikrobiální rezistenci.

Intensive Care Med https://doi.org/10.1007/s00134-019-05866-w

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Praktická doporučení pro centrální venózní přístup 2020: Aktualizovaná zpráva Americké společnosti anesteziologů, pracovní skupiny pro centrální venózní přístup
American Society of Anesthesiologists

Jedná se o systematicky vypracovaná doporučení, které pomáhají lékaři a pacientovi v rozhodování o zdravotní péči. Tato doporučení mohou být přijata, upravena nebo odmítnuta podle potřeb a možností klinické praxe a nejsou myšlena jako náhrada místních zvyklostí v jednotlivých institucích. Kromě toho doporučení vypracovaná Americkou společností anesteziologů (ASA) nejsou myšleny jako normy nebo absolutní požadavky a jejich použití nemůže zaručit žádný konkrétní výsledek. Guidelines podléhají revizi v souladu s vývojem lékařských znalostí, technologií a praxe. Mohou poskytnout základní doporučení, která jsou podporována a syntézou a analýzou současné literatury, názory odborníků, komentáři z otevřeného fóra a klinickými údaji o proveditelnosti. Tato zpráva aktualizuje dokument „Praktická doporučení pro Centrální žilní přístup: Zpráva americké společnosti anesteziologů, pracovní skupiny anesteziologů pro centrální venózní přístup, “ přijatý ASA v roce 2011 a zveřejněný v roce 2012.

Anesthesiology 2020; 132:8–43. DOI: 10.1097/ALN.0000000000002864

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Proč fyziologie bude i nadále průvodce při volbě mezi balancovanými roztoky a NaCl: systematický přehled a meta analýza
Charlotte L. Zwager, Pieter Roel Tuinman, Harm-Jan de Grooth et al.

Tato meta analýza zahrnula 9 randomizovaných studií s celkem 32 777 dospělými pacienty, které se zabývaly podávání krystaloidů v porovnáním s NaCl v rámci intenzivní a urgentní péče. Primárním sledovaným parametrem byla mortalita podle posledního dostupného záznamu. Sekundárními sledovanými parametry bylo středně závažné až závažné akutní renální selhání (AKI) a nutnost zahájení renální substituční terapie (RRT).

Výsledky: Z devíti zahrnutých studií jich 8 poskytovalo informace o mortalitě pacientů, 7 informace o AKI a 6 data o RRT. Tato meta analýza nenašla signifikantních rozdílů v mortalitě při podávání balancovaných roztoků vs NaCl v rámci mortality (P = 0.33), incidence středně závažného či závažného AKI (P = 0.37), nebo nutnosti zahájení RRT (P = 0.29). Kvalita důkazů byla nízká, nebo velmi nízká. Analýza existujících meta analýz a probíhajících klinických studií ukázala významný rozdíl, mezi požadovanými výpočty oproti skutečným velikostem vzorků a s nimi spojenými předpoklady.

Závěr: Tato meta analýza nenašla signifikantních rozdílů mezi podáváním balancovaných roztoků a NaCl na mortalitu, středně závažné až závažné akutní renální selhání a nutnost zahájení renální substituční terapie. Prozatím dostupné informace vychází z malých vzorků a požadovaný objem informací bude větší, než se původně předpokládalo. Je pravděpodobné, že ani probíhající klinické studie nebudou schopny podat požadované výsledky. Fyziologie proto zůstává důležitým vodítkem pro individualizaci ve výběru podávaných tekutin.

Zwager et al. Critical Care (2019) 23:366

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Porovnání provedení ultrazvuku plic, RTG snímku hrudníku a CT vyšetření u pacientů s akutním respiračním selháním
David M. Tierney, Joshua S. Huelster, Josh D. Overgaard, et al.

Tato prospektivní kohortová studie hodnotila shodu mezi 9 bodovým protokolem ultrazvukového (UZ) vyšetření plic, radiologického snímku hrudníku a CT vyšetřením v rámci anatomické lokalizace patologického plicního procesu u intubovaných pacientů s akutním respiračním selháním.

Výsledky: Celkem 66 pacientů podstoupilo během prvních 24 hodin od intubace všechna výše uvedená vyšetření. Celková shoda UZ vyšetření a RTG snímku hrudníku v lokalizaci patologie do správného plicního lobu ( tzv.„lobe-specific“ agreement) na CT byla 87% vs. 62% (p < 0.001). Uvolněná definice odpovídajícího nálezu na CT kdekoliv v rámci lokalizace patologie kdekoliv do postižené plíce (tzv. „lung-specific“ agreement), bez nutnosti specifického mapování  postižených lobů, ukázalo zvýšení shody UZ a RTG snímku (pravá plíce 92.5% vs 65.7%; p < 0.001 a levá plíce 83.6% vs 71.6%; p = 0.097). Největší „lobe-specific“ agreement byl shledán pro atelektázy a konsolidace pro ultrazvuk i RTG snímek (96% a 73%). Nejnižší „lobe-specific“ agreement pro UZ plic byl u zdravých plic (79%) a intersticiální procesy u RTG vyšetření (29%), u intersticiálních procesů se rovněž nejvíce rozcházelo vyšetření ultrazvuk a RTG snímek (86% vs 29%). Ultrazvuk plic měl nejnižší shodu s CT pro nálezy na levém plicním lobu (82.1%). Detekce pleurálních efúzí měla nízkou shodu mezi UZ vyšetřením a RTG snímkem (pravý: 99% vs 87%; p = 0.009a levý: 99% vs 85%; p = 0.004).

Závěr: Devítibodový protokol ultrazvukového vyšetření plic silně koreloval s CT nálezem pro lokalizaci patologií v rámci plic a plicních lobů u různých populací pacientů na umělé plicní ventilaci s akutním plicním selháním. V tomto směru významně předčil ultrazvuk RTG snímek hrudníku.

Crit Care Med 2019; XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Načasování tracheostomie u pediatrických pacientů: systematický přehled a meta analýza
Ahmed Abdelaal Ahmed Mahmoud M. Alkhatip, Mohamed Younis, Negar Jamshidi,et al.

Do této meta analýzy bylo zařazeno 8 retrospektivích kohortových studií, které porovnávaly časnou a pozdní tracheostomii u dětí.

Výsledky: Časná tracheostomie byla asociována se signifikantní redukcí mortality, dnů strávených na umělé plicní ventilaci a době pobytu na jednotce intenzivní péče, přestože nedostatek randomizovaných kontrolních studií limitují validitu těchto dat.

Závěr: U pediatrické populace na umělé plicní ventilaci můžeme považovat časné založení tracheostomie za důležitý faktor, zlepšující outcome pacientů. Tato meta analýza prokázala naléhavost nutnosti vysoce kvalitních randomizovaných kontrolních studií u dětí v této oblasti.

Crit Care Med 2019;XX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Porovnání vlivu perioperační sedace dexmedetomidinem vs propofolem na akutní pooperační bolest po totální kolenní artroplastice ve spinální anestezii: randomizovaná studie
Hyun-Jung Shin, Sang-Hwan Do et al.

Předpokladem této randomizované studie bylo, že sedace dexmedetomidinem povede k nižší pooperační spotřebě opioidních analgetik než u propofolu. Do studie bylo zařazeno 48 pacientů, kteří byli náhodně přiřazeni ke skupině dexmedetomidinu (n =24), s úvodní dávkou 1 μg/kg během 10 minut, následovanou kontinuální infuzí 0,1–0,5 μg · kg – 1.hod− 1 nebo ke skupině propofolu (n =24),která obdržela kontinuální infuzi propofolu  s TCI pumpou k udržení koncentrace propofolu v místě účinku v rozmezí 0,5–2,0 μg /ml. Rychlost infúze léčiva byla stanovena podle úrovně sedace. Kumulativní množství fentanylu podávané intravenózně pomocí metody analgezie kontrolované pacientem byla zaznamenána 24 a 48 hodin po operaci (primární sledovaný paramentr). Pooperační numerická stupnice hodnocení bolesti byla hodnocena po 6, 12, 24 a 48 hodinách (sekundární sledovaný parametr). Pooperační použití dalšího záchranného analgetika (ketoprofenu) a antiemetik byly také srovnávány mezi dvěma skupinami po 24 a 48 hodinách.

Výsledky: Dexmedetomidin významně snížil pooperační spotřebu fentanylu (medián [mezikvartilní rozsah]) během 0–24 hodin (45 [30–71] vs 150 [49–248] μg, P = 0,004; rozdíl mediánu = −105 μg [99,98% CI, 210–7,5]), 24–48 hodin (90 [45–143] oproti 188 [75–266] μg, P = 0,005; střední rozdíl = −98 μg [99,98% CI, 195–45]) a 0–48 hodin (135 [68–195] vs 360 [146–480] μg, P = 0,003; střední rozdíl = -225 μg [99,98% CI, 405–7,5]). Číselná stupnice hodnocení bolesti (medián [mezikvartilní rozsah]) byla nižší za 6 hodin (1 [0–2] vs 2 [1–3], P = 0,003), 12 hodin (1 [1–2] vs 3 [2–3], P <0,001), 24 hodin (1 [1–2] vs 3 [2–3], P <0,001) a 48 hodin (2 [2–3] vs 3 [3–4], P <0,001) po operaci ve skupině dexmedetomidinu ve srovnání se skupinou propofolu. Nebyly pozorovány žádné významné meziskupinové rozdíly v použitém množství rescue analgetik a antiemetik po 24 hodinách (P = 0,155 a P = 0,482) a 48 hodinách (P = 0,82 a P = 0,153) po operaci.

Závěr: Intraoperativní sedace dexmedetomidinem byla spojena s malým, ale klinicky významným snížením pooperačního užívání opioidů po totální artroplastice kolene.

Anesth Analg 2019;129:1512–8

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
80 %

Nízké vs. vysoké dávky perioperačních opioidů: systematický přehled a meta analýza
Eric Albrecht, Sina Grape et al.

Cílem této meta analýzy bylo otestovat hypotézu, že vysoké dávky perioperačních opioidů přispívají ke zvýšení pooperační bolesti a hyperalgezii ve srovnání s režimem nízkých dávek u pacientů v celkové anestezii.  Byly zahrnuty pouze studie, zkoumající výsledky bolesti a srovnávající dvě různé dávky léčiva při podávání stejného perioperačního opioidu u pacientů v celkové anestezii. Primárním sledovaným parametrem bylo skóre bolesti (analogová stupnice, 0–10) ve 24 pooperačních hodinách. Sekundární sledované parametry zahrnovaly skóre bolesti a ekvivalenty kumulativního intravenózního morfinu (mg) spotřebované ve 2 pooperačních hodinách spolu s prahem mechanické bolesti (g · mm − 2).

Výsledky: Bylo identifikováno dvacet sedm randomizovaných kontrolovaných studií, zahrnujících 1630 pacientů. Ve skupině s vysokými dávkami bylo skóre bolesti v klidu 24 hodin po operaci vyšší  (průměrný rozdíl [95% CI]: −0,2 [−0,4, −0,1]; zkušební sekvenční analýza – upravena CI: -0,4, -0,02; nízká jistota důkazů). Obdobně ve 2 pooperačních hodinách bylo výrazně vyšší skóre bolesti (průměrný rozdíl [95% CI]: −0,4 [−0,6, −0,2]; nízká jistota důkazů) a kumulativní spotřebované intravenózní ekvivalenty morfinu (průměrný rozdíl [95%) CI]: -1,6 mg [-2,6, -0,7]; nízká jistota důkazů) u skupiny s vysokou dávkou. Práh bolesti pro mechanickou bolest byl signifikantně nižší u skupiny s vysokou dávkou (průměrný rozdíl [95% CI]: 3,8 g · mm − 2 [1,8, 5,8]; nízká jistota důkazů).

Závěry: Existuje nízká jistota důkazů, že vysoké dávky perioperačně podávaných opiodů zvyšují skóre bolesti v pooperačním období v porovnání s režimem podávání nízkých dávek.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020; 64: 6–22

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Totální artroplastika kyčelního kloubu nebo hemiarthroplastika při zlomenině kyčle
Mohit Bhandari, Thomas A. Einhorn, Gordon Guyatt, et al.

Náhodně vybraných 1495 pacientů, ve věku 50 a více let, s dislokovanou zlomeninou krčku femuru, podstoupilo buď totální artroplastiku nebo hemiartroplastiku, Před úrazem byli všichni pacienti pohyblivý bez pomoci jiné osoby. Studie se uskutečnila v 80 centrech v 10 zemích. Primárním sledovaným parametrem byl opakovaný zákrok na kyčli v rámci 24 měsíců. Sekundární sledované parametry zahrnovaly úmrtí, vážné nepříznivé události, komplikace s kyčlí, změna kvality života, funkčnosti a celkové zdravotní parametry.

Výsledky: Opakovaný výkon bylo nutné provést u 57 z 718 pacientů (7,9%), kteří podstoupili totální artroplastiku kyčle a u 60 ze 723 pacientů (8,3%), kteří podstoupili hemiartroplastiku (hazard ratio, 0,95; 95% CI; od 0,64 do 1,40; P = 0,79). Nestabilita kyčelního kloubu nebo dislokace se vyskytla u 34 pacientů (4,7%) s totální artroplastikou  a u 17 pacientů (2,4%) s hemiartroplastikou (hazard ratio, 2,00; 99 CI, od 0,97 do 4,09 ).  Funkce - měřená pomocí celkového  Western Ontario a McMaster Universities osteoarthritis Index (WOMAC) skóre, skóre bolesti, skóre ztuhlosti a skóre funkčnosti mírně zvýhodnily totální artroplastiky nad hemiartroplastikou. Mortalita byla podobná u obou skupin (14,3% mezi pacienty s totální artroplastikou a 13,1% u pacientů s hemiartroplastikou, P = 0,48). Závažné nežádoucí události se vyskytly u 300 pacientů (41,8%) ve skupině s totální artroplastikou kyčle a u 265 (36,7%) pacientů po hemiartroplastice.

Záver: Výskyt opakovaných zákroků se u obou skupin pacientů, a totální a hemiatroplastikou, se významně nelišil. Celková artroplastika prokázala klinicky nevýznamné zlepšení ve funkčnosti a zlepšení kvality života během 24 měsíců.

N Engl J Med 2019;381:2199-208.DOI: 10.1056/NEJMoa1906190

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Podněcování zapojení rodiny do péče na jednotkách intenzivní péče: zkušenost z národní spolupráce 63 JIP týmů
Ruth Kleinpell, Jerry Zimmerman, Kathleen L. Vermoch, at al.

Tento článek vychází z 10- ti měsíční spolupráce 32 JIP, zahrnující 63 týmů, pečujících o dospělé i dětské pacienty.  Iniciativa vznikla s cílem pomoc nemocnicím implementovat opatření zaměřené na péči o pacienta s centrováním na rodinu.

Výsledky: Ke zhodnocení satisfakce rodiny s péčí na JIP byl použit dotazník. Vnímání lékařů bylo hodnoceno pomocí sebehodnotícího dotazníku v rámci Institutu pro pacienta a péče o rodinu. Celkem bylo shromážděno hodnocení 2530 členů rodin pacientů na JIP a 3999 hodnocení kliniků. Po implementaci intervencí v rámci spolupráce jednotek intenzivní péče (měsíční sedánky týmů, webináře, informační bulletiny, založení online eCommunity a přiřazování týmových hlášení) se statisticky významně zvýšila celková spokojenost, spokojenost s rozhodovacím procesem a s kvalitou poskytované péče. Lékaři uváděli, že více rodin se zapojilo do péče o pacienty.

Závěr: Národní spolupráce byla užitečným nástrojem pro implementaci péče centrované na pacienta a rodinu.

Crit Care Med 2019; 47:1692–1698

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Vysokofrekvenční oscilační ventilace a ventilátorem způsobené poškození plic: na velikosti záleží
Jacob Herrmann, Weerapong Lilitwat, Merryn H. Tawhai, et al.

Cílem této výpočetní modelové studie bylo posoudit, do jaké míry zvýšená heterogenita ventilace může přispět k ventilátorem indukovanému poškození plic při vysokofrekvenční oscilační ventilaci u dospělých ve srovnání s novorozenci na základě velikosti plic a výpočetního modelu lidských plic.

Výsledky: Subjekty vyšetřování byly v rámci této studie 3D modely lidských plic s vysokou mírou věrnosti, v různém měřítku a různých velikostech, představující novorozence, děti a dospělé, s různou mírou závažnosti poškození plic. V každém modelu byla simulována oscilační ventilace o frekvenci od 0.2 do 4 Hz. Heterogenita alveolárního proudění byla hodnocena podle variačního koeficientu velikosti proudění všemi alveoly v každém modelu. Simulace vysokofrekvenční oscilační ventilace demonstrovaly zvýšení heterogenity regionálního parenchymového proudění se zvětšující se velikostí plic, snížením  poměru mrtvého dechového prostoru ku celkovému dechovému objemu alveolů a při zvýšení frekvence nad lung corner frekvenci (frekvence uvádějící do souvislosti viskózní a elastické síly) a rezonační frekvenci (uvádějící do souvislosti viskózní a elastické síly). Potenciál pro rezonační amplifikaci byl větší u poškozené plíce dospělého člověka s vyššími regionálními faktory kvality označující přítomnost nedotčených plicních oblastí.

Závěr: Potenciál ventilátorem indukovaného poškození plic během vysokofrekvenční oscilační ventilace se zvyšuje se vzrůstající frekvencí nad lung corner frekvenci a rezonanční frekvenci navzdory sníženým ventilačním objemům, zejména u dospělých, z důvodů regionální amplifikace heterogenity proudění. Měření lung corner frekvence a rezonanční frekvence by mělo být zváženo při ventilaci pacienta vysokofrekvenční oscilací.

Crit Care Med 2020; 48:e66–e73

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Levosimendan ve světle výsledků nedávných randomizovaných kontrolních studií: názor experta
Bernard Cholley , Bruno Levy, Jean-Luc Fellahi Dan Longroi, et al.

Podání levosimendanu je užitečné například u pacientů s dekompenzovaným srdečním selháním, vyžadující inotropickou podporu a na terapii beta blokátory. Opakované infuze levosimendanu se používají k weaningu dobutaminu a proto, aby se vyhlo prolongované hospitalizaci u pacientů s end-stage srdečním selháním, čekajících na transplantaci nebo implantaci levokomorového pomocného zařízení. Právě probíhající studie by měly potvrdit či vyvrátit úlohu levosimendanu při weaningu z veno-arteriálního ECMO, při kardiogenním šoku. Tako tsubo představuje ideální cíl pro podávání tohoto non adrenergníhoho inotropu, avšak i v tomto případě se opíráme o názor experta. Není prokázán žádný benefit pro pacienty v septickém šoku. Dvě velké studie, které hodnotily profylaktické podání levosimendanu před kardiochirurgickým výkonem u pacientů se špatnou funkcí levé komory, neprokázaly benefit podání levosimendanu oproti placebu.  Podskupina s izolovaným aortokoronární bypassem (Coronary Artery Bypass Graft - CABG) měla s podáním levosimendanu zlepšenou mortalitu.

Závěr: Levosimendan zůstává potencionálně užitečným inodilatačním lékem v řadě specifických situací pro své unikátní farmakologické vlastnosti. Je však třeba dalších studií, které by podaly vyšší kvalitu důkazů o jeho indikacích.

Cholley et al. Critical Care (2019) 23:385

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Klinická doporučená kanadské společnosti intenzivní medicíny: podávání vasopresinu a jeho analogů u kriticky nemocných pacientů s distributivním šokem
Kimia Honarmand, Kevin John Um,Emilie P. Belley-Coˆté, et al.

Cílem těchto doporučení bylo předložit na důkazech založená pravidla, vztahující se podávání vasopresinu ke katecholaminovým vazopresorům v managementu distributivního šoku u dospělých pacientů.

Výsledky: Bylo identifikováno 25 randomizovaných kontrolních studií s celkem 3737 pacienty s distributivním šokem. V porovnání s terapii samotnými katecholaminy, měli pacienti, kteří navíc obdrželi terapii vasopresinem nebo jeho analogy nižší mortalitu ( RR, 0.91; 95% CI, 0.85 až 0.99, nízká jistota), snížené riziko síňové fibrilace (RR, 0.77; 95% CI, 0.67 až 0.88; vysoká jistota) a zvýčené riziko akrální ischemie (RR, 2.56; 95% CI, 1.24 až 5.25; střední jistota).

Závěr: Po zvážení všech důkazů se rozhodl panel expertů doporučit dát přednost podávání vasopresinu a jeho analogů k terapii katecholaminy, oproti samotné terapii katecholaminy, u pacientů v distributivním šoku (podmíněné doporučení, nízká jistota důkazů).

Can J Anesth/J Can Anesth

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Efekt vysokodávkové terapie vitamínem C na pacienty s vážnými popáleninami: Celonárodní kohortová studie
MIkio Nakajima, Morita Kojiro et al.

Do této kohortové studie byli zahrnuti pacienti s těžkými popáleninami (burn index ≥ 15. Srovnání propensity skóre bylo provedeno mezi pacienty, kteří dostávali vysokou dávku vitamínu C během 1. dne přijetí (skupina vitaminu C) a těmi, kteří jej neobrželi (kontrolní skupina). Vysokodávkový vitamín C byl definován jako dávka vyšší než 10 g nebo 24 g během 2 dní od přijetí. Primárním sledovaným parametrem byla nemocniční úmrtnost.

Výsledky: Pacienti (n = 2713) byli rozděleni do skupiny vitaminu C (n = 157) nebo kontrolní skupiny (n = 2556). Po porovnání propensity skóre 1: 4 jsme porovnali 157 a 628 pacientů, kterým byla podávána vysoká dávka vitamínu C (> 10g prahová hodnota) a kontrolní skupinu. Pod touto konkrétní prahovou hodnotou byla léčba vysokými dávkami vitamínu C spojena se sníženou nemocniční úmrtností (RR, 0,79; 95% CI, 0,66–0,95; p = 0,006). Naproti tomu nemocniční úmrtnost se nelišila mezi kontrolní skupinou a skupinou s vysokou dávkou vitaminu C ve skupině> 24 g prahové hodnoty (RR, 0,83; 95% CI, 0,68–1,02; p = 0,068).

Závěry: Léčba vysokými dávkami vitaminu C byla spojena se sníženou úmrtností u pacientů se závažnými popáleninami, pokud se používá pod minimálním prahem 10 g během prvních 2 dnů od přijetí. Zatímco terapie „vysokými dávkami“ vitamínu C postrádá univerzální definici, tato studie odhaluje, že různé režimy „vysokých dávek“ mohou přinést lepší výsledky.

Nakajima et al. Critical Care (2019) 23:407

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Předoperační koncentrace vitamínu D a srdeční, renální a infekční morbidita po nekardiochirurgickém výkonu
Alparslan Turan, Amanda S. Artis et al.

Cílem této studie bylo zjistit, zda je nízká předoperační hladina vitaminu D spojena s kardiovaskulárními příhodami do 30 dnů po nekardiochirurgickém výkonu.

Metody: Byla hodnocena podskupina pacientů, zařazených do biobankové substudie vaskulárních příhod u nekardiálních pacientů s chirurgickým zákrokem - VISION studie. Pacientům byla odebrána předoperačně měřena koncentrace 25-hydroxyvitaminu D. Primárním sledovaným parametrem bylo množství kardiovaskulárních příhod (smrt, poškození myokardu, nefatální srdeční zástava, mrtvice, kongestivní srdeční selhání) během 30 pooperačních dnů. Sekundární sledovanými parametry bylo poškození ledvin a infekční komplikace.

Výsledky: Celkem bylo k analyzováno 3 851 účastníků. Předoperační koncentrace 25-hydroxyvitamínu D byla 70 ± 30 nmol/l a 62% pacientů bylo vitamin D deficientních. Celkem zemřelo 26 (0,7%) pacientů, 41 (1,1%) mělo kongestivní srdeční selhání nebo nefatální srdeční zástavu, 540 (14%) utrpělo poškození myokardu a 15 (0,4%) mělo mrtvici. Koncentrace vitamínu D před operací nebyla asociována s primárním sledovaným parametrem (průměrné OR relativního účinku [95% CI]: 0,93 [0,85, 1,01] na 10 nmol/l zvýšení předoperační koncentrace vitamínu D, P = 0,095). Byla však spojena s pooperační infekcí (průměrné OR relativní pravděpodobnosti účinku [95% CI]: 0,94 [0,90, 0,98] na 10 nmol/l zvýšení předoperační koncentrace vitamínu D, P upravená hodnota = 0,005) a s funkcí ledvin (průměrná změna v pooperační odhadované rychlosti glomerulární filtrace [95% CI]: 0,29 [0,11, 0,48] ml min-1 1,73 m-2 na 10 nmol/l zvýšení předoperační koncentrace vitaminu D, P upravená hodnota = 0,004).

Závěry: Předoperační hladina vitaminu D nebyla spojena s množstvím srdečních příhod v 30 pooperačních dnech. Nicméně, byla prokázána významná souvislost mezi nedostatkem vitamínu D a infekčními komplikacemi a sníženou funkcí ledvin. Zatímco renální účinky nebyly klinicky významné, účinek suplementace vitamínem D na infekční komplikace vyžaduje další výzkum.

ANESTHESIOLOGY 2020; 132:121–30

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 4
76 %

Kontroverze v perioperační antimikrobiální profylaxi
Brooke K. Decker, Alexander Nagrebetsky et al.

Přestože byly multidisciplinárními skupinami lékařů a farmaceutů navrženy klinická doporučení pro antibiotickou profylaxi u celé řady chirurgických zákroků, klinici se od nich často odchylují.  Toto platí zejména v případě, že doporučení vycházejí ze slabě podložených údajů nebo názorů odborníků. Cílem tohoto článku je zdůraznit určitá běžná, ale kontroverzní témata v perioperační profylaxi a zaměřit se na existující data, na základě kterých jsou doporučení tvořena.  Například, jak postupovat u obézních pacientů, při tekutinové resuscitaci, při alergických reakcích a zkřížených reakcích, u imunosuprimovaných pacientů a pacientů po transplantaci.

ANESTHESIOLOGY 2020; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Předoperační riziko a souvislost mezi hypotenzí a pooperačním akutním poškození ledvin
Michael R. Mathis, Bhiken I. Naik et al.

Cílem této multicentrické kohortové studie bylo určit, zda se liší souvislost mezi intraoperační hypotenzí a akutním ledvinným poškozením podle míry předoperačního rizika. Byly použity derivace a validační kohorty a případy byly stratifikovány dle rizika před operací na základě komorbidit a typu chirurgického zákroku. Po předoperační stratifikaci rizika, byla analyzována asociace mezi prioperační hypotenzí a akutním poškozením ledvin. Hypotenze byla definována jako nejnižší průměr arteriálního tlaku dosažený po více než 10 minut; rozsahy byly definovány jako absolutní (mmHg) nebo relativní (procento snížení od základní hodnoty).

Výsledky: Z 138 021 přezkoumaných případů se po operaci u 12 431 (9,0%) vyvinulo akutní poškození ledvin. Odhaduje se, že mezi hlavní rizikové faktory patří anémie, rychlost glomerulární filtrace, typ operace, fyzický stav pacienta dle ASA a očekávané trvání anestézie. Pomocí těchto faktorů pro stratifikaci rizika, u pacientů s nízkým výchozím rizikem nebyla prokázána asociace mezi perioperační hypotenzí a akutním poškozením ledvin. U pacientů se středním rizikem byla prokázána souvislost mezi závažným rozsahem intraoperační hypotenze (průměrný arteriální tlak menší než 50 mmHg) a akutním poškozením ledvin (upravené OR 2,62; 95% CI, 1,65 až 4,16 při validační kohortě). U pacientů s nejvyšším rizikem byla mírná hypotenze (průměr arteriálního tlaku 55 až 59 mmHg) spojena s akutním poškozením ledvin (upravené OR 1,34; 95% CI, 1,16 až 1,56). Ve srovnání s absolutní hypotenzí, relativní hypotenze prokázala slabou souvislost s akutním poškozením ledvin.

Závěr: Dospělí pacienti podstupující nekardiální chirurgický zákrok vykazují různou míru asociace s výraznými hladinami hypotenze při jejich stratifikaci do skupin na základě výchozího rizika. Specifické úrovně absolutní hypotenze, avšak ne relativní hypotenze, jsou důležitým nezávislým rizikovým faktorem pro akutní poškození ledvin.

ANESTHESIOLOGY 2020; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Kombinovaná epidurální a celková anestezie vs celková anestezie u novorozenecké gastrointestinální operativy: randomizovaná kontrolovaná studie
Lina Gannam-Somri, Ibrahim Matter et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo zjistit, zda kombinovaná epidurální celková anestézie je spojena s urychlenou obnovou funkce gastrointestinálního traktu u novorozenců podstupujících elektivní gastrointestinální chirurgii.

Do studie bylo zahrnuto 60 novorozenců, kteří podstoupili operaci GIT. Celkem třicet novorozenců dostalo kombinovanou epidurální a celkovou anestezii (CEGA) a 30 novorozenců bylo uvedeno pouze do celkovou anestezii (GA). Primárním sledovaným parametrem byla pooperační k toleranci plné enterální výživy. Sekundárním sledovanými parametry byl pooperační čas do defekace, trvání nasogastrické drenáže a infekce.

Výsledky: Po vyloučení dvou novorozenců ze skupiny CEGA, kde byly opakované pokusy o epidurální katetrizaci neúspěšné, celkem 58 pacientů dokončilo studii (CEGA: 28; GA: 30). Plná enterální výživa byla tolerována dříve ve skupině CEGA vs. skupina GA (4,0 vs 8,0 dnů; P = 0,0001). Doba do defekace  byla kratší ve skupině CEGA (3,5 vs 5,0 dnů; P = 0,0001). Trvání nazogastrické drenáže bylo podobné mezi skupinami (7,0 vs 7,0 dnů; P = 0,9502). Méně pacientů ve skupině CEGA mělo pooperační infekce (35,7% vs. 60,0%; P = 0,38).

Závěr: Kombinovaná epidurální celková anestezie je spojena s urychleným zotavením gastrointestinální funkce a nižším rizikem infekce po operaci gastrointestinálního traktu u novorozenců.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:34–40.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
76 %

Předoperační blokáda femorálního nervu kvůli zlomenině kosti kyčelní - systematické přehled s meta-analýzou
C. Skjold, A. M. Møller et al.

Do této meta analýzy bylo zahrnuto 5 randomizovaných kontrolních studií s celkem 254 pacienty. Tyto hodnotily úlevu od bolesti u pacientů se zlomeninami kyčle, kterým byl 30 minut před výkonem aplikován blok femorálního nervu (FNB) oproti skupině pacientů se systémovou analgezií. Primárním sledovaným parametrem byla hodnocena perioperační bolest a podání záchranných analgetik, sekundárním sledovaným parametrem byla míra kognitivního zhoršení

Výsledky: Všechny studie, včetně meta analýzy, prokázaly signifikantní snížení bolestivosti nejméně jeden krát u intervenční skupiny ve srovnání s kontrolní skupinou. Všechny zahrnuté studie měly vysokou míru bias. Průměrný rozdíl byl -2,13 bodu (v cm vizuální analogové škály,(CI: -3,53, -0,72), ale s nízkou mírou věrnosti.

Závěr: Množství a spolehlivost důkazů podporujících předoperační jednorázovou aplikaci bloku nervus femoralis při zlomenině kyčle je nízká. Nebyly identifikovány žádné studie používající ultrazvukem naváděnou techniku. Údaje o technikách femorálního bloku bez navádění ultrazvukem naznačují sníženou míru bolesti ve srovnání s použitím systémové analgezie.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:23–33.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 1
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
68 %

Časná versus odložená mobilizace a její vliv na nemocniční mortalitu a kvalitu života u kriticky nemocných pacientů: systematický přehled a meta analýza
Yohei Okada, Takeshi Unoki, Yujiro Matsuishi, et al.

Do této meta analýzy bylo zařazeno 11 randomizovaných kontrolních studií (1322 pacientů), používajících model náhodného efektu, a zabývajících se efektem časné mobilizace u kriticky nemocných pacientů.

Výsledky: Společné relativní riziko nemocniční mortality bylo při porovnání časné a mobilizace a běžné péče (kontrolní skupina) 1,11 (95% CI 0.80 až 1.58, I2 = 0%). Společný střední rozdíl v trvání pobytu na jednotce intenzivní péče a pobytu v nemocnici byl -1.54 (95% CI: -3.33 až 0.25, I2 = 90%) a -2.86 (95% CI: -5.51 až -0.21, I2 = 85%). Společný střední rozdíl po 6 měsících od propuštění, hodnocený podle Short Form 36-Item Health Survey a Euro-QOL EQ-5D byl 4.65 (95% CI: -16.13 až  25.43, I2 = 86%) pro fyzické funkce a 0.29 (95% CI: -11.19 to 11.78, I2 = 66%) pro vizuální analogovou škálu.

Závěr: Tato studie neprokázala žádné zjevný rozdíl mezi časnou mobilizací a běžnou péčí v rámci hodnocení nemocniční mortality a kvality života.

Okada et al. Journal of Intensive Care (2019) 7:57

Rating:
  • téma: 4
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 2
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
64 %

Incidence a rizikové faktory bradykardie u pediatrických pacientů podstupujících intranazální sedaci dexmedetomidinem
Huang Lei, Li Chao et al.

Cílem této studie je zjistit výskyt bradykardie po intranazálním podání dexmedetomidinu u dětí před neinvazivními výkony a odhadnout související rizikové faktory.

Výsledky: V rámci retrospektivní analýzy dat vyplynulo, že ze 9984 dětí se u 228 (2,3%) objevila bradykardie. Výskyt bradykardie ve skupině, která obdržela dexmedetomidin byl vyšší, než ve skupině bez něj (9,2% vs. 16,7%; P = 0,003). Zároveň výskyt bradykardie u mužského pohlaví byl vyšší než u ženského (2,6% vs. 1,8%; P = 0,007). Při multivariační logistické regresi bylo pouze mužské pohlaví identifikováno, jako nezávislá proměnná výskytu bradykardie (OR 1,48; 95%, CI 1,11 - 1,97; P = 0,008).

Závěr: Celkový výskyt bradykardie u dětí po intranazální sedaci dexmedetomidinem byl 2,3%. Pacienti mužského pohlaví vykazovali 1,48 násobně vyšší riziko bradykardie. Krevní tlak byl u dětí, u kterých se objevila bradykardie, byl v rozmezí normálních hodnot. Bradykardie se dá snadno zvládnout jednoduchým probuzením pacienta po sedaci intranasálně podaným dexmedetomidinem.

Acta Anaesthesiol Scand. 2019;00:1–8.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
60 %