Články na téma

Surviving Sepsis Campaign - Mezinárodní doporučení pro management septického šoku a dysfunkci orgánů asociovaných se sepsí u dětí
Scott L. Weiss, Mark J. Peters et al.

V roce 2001 začala Surviving Sepsis Campaign (SSC) rozvíjet na důkazech založená doporučení pro resuscitaci a management pacientů v sepsi. S vydáním v roce 2016 Society of Critical Care Medicine a European Society of Intensive Care Medicine doporučila vytvoření zvláštní pracovní skupinu, která bude věnovaná formulaci doporučení pro děti. Cíl kampaně "Surviving Sepsis Campaign International Guidelines for the Management of Septic Shock and sepse-associated Organ Dysfunction in Children'' je poskytnout poradenství při péči o kojence, děti a dospívající se septickým šokem a jinými dysfunkcemi orgánů spojených se sepsí. Přestože většina aspektů péče má poměrně nízkou kvalitu důkazů, což vyúsťuje k vydávání slabých doporučení, měl by tento přehled poskytnout základ pro konzistentní péči a zlepšit outcome pacientů. Doporučení se týkala screeningu, diagnostiky a systematického managementu sepse, zahájení a volby antimikrobiální terapie, zjištění a terapie origa sepse, tekutinové terapie, hemodynamického monitoring, podávání vazoaktivních látek, ventilace, nepodávání kortikoidů, nutrice, metabolických a endortinní aspektů terapie,  podávání krevních derivátů, zahájení renální a oběhové substituční terapie, nepodávání imunoglobulínů a profylaxe.

Pediatr Crit Care Med 2020; 21: 186-195

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
88 %

Validace použití svalových relaxans při syndromu akutní respirační insuficienci: meta analýza randomizovaných studií
Wei Chang, Qin Sun, Fei Peng, Jianfeng Xie, et al.

Tato meta analýza si dala za cíl validovat efekt svalových relaxans (NMBA) u pacientů se středně závažnou až závažnou akutní respirační insuficiencí (ARDS). Primárním sledovaným parametrem byla mortalita a sekundárními sledovanými parametry byl y klinické parametry, zahrnující respirační fyziologické parametry, incidenci barotraumatu, dny-bez JIP péče a dny bez ventilátoru.

Výsledky: Celkem bylo zařazeno 7 studií, zahrnující 1598 pacientů. Výsledky meta analýzy odhalily, že podávání NMBA u středně závažné až závažné ARDS mohou signifikantně snížit mortalitu v rámci do 28 dnů (RR 0.74, 95% CI 0.56 to 0.98, P = 0.03) a 90 dnů (RR 0.77, 95% CI 0.60 to 0.99, P = 0.04). NMBA mohou snížit incidenci barotraumatu  (RR 0.56, 95% CI 0.36 to 0.87, P = 0.009). Nebyl pozorován signifikantní rozdíl v dnech bez JIP péče, ani v dnech bez ventilátoru mezi skupinou s NMBA a kontrolní skupinou.

Závěr: Používání svalových relaxans snižuje mortalitu u pacientů se středně závažnou až závažnou akutní respirační insuficiencí a snižuje incidenci barotraumatu během umělé plicní ventilace. Nicméně je třeba více rozsáhlých studií, aby bylo možné validovat podávní NMBA u ARDS.

Chang et al. Critical Care (2020) 24:54

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Globální míra přežití mezi dospělými pacienty, kteří podstoupili KPR pro mimonemocniční srdeční zástavu: systematický přehled a meta analýza
Shijiao Yan, Yong Gan, Nan Jiang, at al.

Cílem tohoto systematického přehledu a mata analýzy bylo kvantitativně sumarizovat dostupná epidemiologická data o přežití dospělých pacientů po kardiopulmonální resuscitaci (KPR) při mimonemocniční srdeční zástavě (OHCA). Celková indicence a outcome při OHCA byly hodnoceny pomocí meta analýzy náhodných efektů.

Výsledky: Celkem bylo do této meta analýzy zařazeno 141 vhodných studií.  Sdružený výskyt návratu spontánní cirkulace (ROSC) byl 29.7% (95% CI 27.6–31.7%), míra přežití do přijetí v nemocnici byla 22.0% (95% CI 20.7–23.4%), míra propuštěných pacientů byla 8.8 % (95% CI 8.2–9.4%), sdružená míra přežití 1 měsíce byla 10.7%(95% CI 9.1–13.3%), a 1 roční míra přežití byla 7.7% (95% CI 5.8–9.5%). Analýza podskupin ukázala, že přežití k propuštění z nemocnice bylo více pravděpodobně u zástav zpozorovaných svědkem, nebo v přítomnosti záchranné služby (10.5%; 95% CI 9.2–11.7%), u těch, kde byla poskytnuta laická resuscitace (11.3%, 95% CI 9.3–13.2%), a u těch, kteří žili v Evropě, nebo v Severní Americe (Evropa 11.7%; 95% CI 10.5–13.0%; Severní Amerika: 7.7%; 95% CI 6.9–8.6%). Během trvání studie se signifikantně zvýšila míra přežití pacientů s OHCA, kteří obdrželi CPR: do propuštění (8.6% v letech 1976–1999 vs. 9.9% v letech 2010–2019), 1 měsíční míra přežití (8.0% v letech 2000–2009 vs. 13.3% v letech 2010–2019), 1 roční míra přežití 8.0% v letech 2000–2009 vs. 13.3% v letech 2010–2019).

Závěr: Globální míra přežití mezi dospělými pacienty s kardiopulmonální resuscitací po mimonemocniční srdeční zástavě se za posledních 40 let zvýšila. Vyšší míra přežití je u pacientů se zástavou v přítomnosti svědka a zahájenou KPR, kteří žijí v Západních zemích.

Yan et al. Critical Care (2020) 24:61

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Vliv kontinuální infúze adrenalinu na přežití u kriticky nemocných pacientů: meta analýza randomizovaných studií
Alessandro Belletti, Adam Nagy, et al.

Cílem této meta analýzy bylo zjistit efekt podání adrenalinu na outcome kriticky nemocných pacientů. Kritéria pro zahrnutí byly stanoveny jako: kontinuální i.v. podávání adrenalinu, pacienti přijati na JIP nebo podstupující velký chirurgický zákrok a randomizované kontrolované studie. Studie s podáváním adrenalinu v bolusových dávkách byly vyloučeny (např. při kardiopulmonální resuscitaci). Primárním sledovaným parametrem byla mortalita při nejdelším možném následném sledování.

Výsledky: Do  meta-analýzy bylo zahrnuto 12 studií (1227 pacientů). Většina studií se uskutečnila v průběhu septického šoku a nejčastějšími porovnávanými proměnnými byla kombinace noradrenalinu a dobutaminu. Nebyl zjištěn žádný rozdíl v povšechné úmrtnosti při nejdelší dostupné kontrole (197/579 [34.0%] ve skupině s adrenalinem vs. 219/648 [33.8%] v kontrolní skupině, risk ratio = 0.95; 95% CI, 0.82-1.10; p = 0.49; I2 = 0%). Nebyly pozorovány žádné změny v potřebě terapie renální substituce, výskytu ischémie myokardu, výskytu arytmií a délky pobytu na JIP.

Závěr: Současné randomizované důkazy ukázaly, že kontinuální i.v podání adrenalinu, jako inotropika / vazopresoru není spojeno s horším výsledkem u kriticky nemocných pacientů.

Crit Care Med 2020; 48: 398-405

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Doporučení pro akutní management dospělých a akutní management chronického selhání jater na JIP: Kardiovaskulární, endokrinní, hematologické, pulmonální a renální úvahy
Rahul Nanchal, Ram Subramanian et al.

V tomto článku je uvedených 29 doporučení (z 30 otázek populace, intervence, porovnávání a outcomes) o akutním managementu nebo akutní managementu chronického selhání jater na JIP související s pěti skupinami (kardiovaskulární, hematologická, pulmonální, renální a endokrinní).

Závěr: Multidisciplinární mezinárodní experti formulovali doporučení založené na důkazech pro akutní management nebo akutní management chronického selhání jater na JIP, připouští, že většina doporučení byla založena na nízké kvalitě přímých důkazů.

Crit Care Med 2020; 48: E173-E191

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Mezinárodní multidisciplinární konsensus o lačnění před procedurální sedaci u dospělých a dětí
S. M. Green, P. L. Leroy et al.

International Committee for the Advancement of Procedural Sedation prezentuje první doporučení o lačnění a prevenci aspirace specifické pro procedurální sedaci, založené na rozsáhlém přehledu literatury. Literární zdroje potvrzují, že lačnění, jak je v dnešní době praktikováno, často podstatně překračuje doporučené časové limity a má známé nepříznivé důsledky, například podrážděnost, dehydrataci a hypoglykémie. Lačnění nezaručuje vyprázdnění žaludku a není prokázána asociace, mezi aspirací a dodržováním běžných zásad lačnění.  Pravděpodobnost klinicky významné aspirace během procedurální sedace je zanedbatelná.

V tomto článku je předložen konsenzuální algoritmus, při němž je každý pacient před sedací hodnocen podle rizikovosti,  komorbidit, typu postupu a techniky předpokládané sedace. Na základě toho je pak kategorizováno riziko aspirace při procedurální sedaci jako zanedbatelné, ​​mírné nebo středně vysoké. Ke každé kategorii jsou uvedeny doporučení pro lačnění tekutin a tuhé stravy.
Toto prohlášení o konsenzu může sloužit jako zdroj pro odborníky a tvůrce postupů, kteří provádějí a dohlížejí na procedurální sedaci pacientů všech věkových kategorii, po celém světě.

Anaesthesia 2020, 75, 374-385

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
88 %

Efekt preoperačního žvýkání žvýkaček na bolest v krku po celkové anestezii s použitím supraglotické pomůcky: randomizovaná kontrolovaná studie
Tingting Wang, Qi Wang et al.

Do této prospektivní randomizované kontrolované studie bylo zařazeno 140 pacientů, kteří vyžadovali celkovou anestézii podanou prostřednictvím supraglotické pomůcky (SLIPA) po dobu <60 minut. Pacienti byli náhodně rozděleni do skupiny žvýkačka (skupina G, n = 70) a skupiny kontrolní (skupina C, n = 70). Před indukcí celkové anestézie po dobu 5–10 minut pacienti ve skupině G žvýkali žvýkačku po dobu 2 minut. Skupina C byla požádána, aby polkla dvakrát bez jakéhokoli dalšího ošetření. Byl použit standardní anesteziologický protokol. Incidence a závažnost bolestí v krku byla hodnocena během 24 hodin po operaci. Primárním sledovaným parametrem byla incidence subjektivního číselného hodnocení (NRS) pooperační bolest v krku (POST) > 3 během 24 hodin po výkonu do a sekundární sledované parametry zahrnovaly skóre POST(NRS)  2, 6 a 24 hodin po operaci.

Výsledky: Incidence mírného / těžkého POST (NRS> 3) do 24 hodin po operaci byla výrazně nižší ve skupině G (10,1%, 7/69) než ve skupině C (40,6%, 28/69)(OR 0,386,95%[CI], 0,153–0,976; P = 0,444). Medián (interkvartální rozsah [rozsah]) skóre 2, 6 a 24 hodin po anestézii ve skupině G bylo nižší než u kontrolní skupiny ve stejnou dobu (2 hodiny: 0 [0–3 {0–4}] vs 3 [0–3 {0–6}], P = 0,48; 6 hodin: 0 [0–3{0–6}] vs. 2 [0–4 {0–6}], P = 0,48; 24 hodin: 0 [0–1 {0–7}] vs. 0 [0–2 {0–6}]; P = 0,011). Ve skupině G bylo 14 pacientů (20,3%, 14/69), u kterých se objevily na supraglotické pomůcce krevní skvrny. Počet těchto pacientů byl významně nižší, než ve skupině C (37,7%, 26/69) (P = 0,024). U pacientů s krví na SGA zařízení, byl výskyt POST skóre> 3 významně nižší ve skupině G (14,3%,2/14) než ve skupině C (73,1%, 19/26) (P <0,001), zatímco nebyl žádný významný rozdíl mezi skupinami ve výskytu POST skóre> 3 u pacientů bez krvavých stop na  SGA pomůcce (skupina G: 9,1%, 5/55; skupina C: 20,9%, 9/43; P = 0,145).

Závěr: Žvýkání před operací může účinně snížit postoperační bolest v krku při použití supraglotické pomůcky, zejména u pacientů s faryngeálním poškozením sliznice.

Anesth Analg XXX; XXX: 00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Rozlišení rychlého Paediatric Early Warning Score v přednemocniční péči
A.R. Corfield, L. Clerihew et al.

Autoři této studie navazují na svoji předchozí práci ohledně Pediatrického systému časného varování (Paediatric Early Warning System- PEWS), který by měl hrát roli v časném rozpoznání zhoršujícího se stavu dítěte, než u něj dojde ke kritické události. Autoři přiřadili rizikové skóre (3 a 1) pro 7 různých fyziologických proměnných ( GCS, srdeční frekvence, systolický krevní tlak, dechová frekvence, saturace krve, teplota a kapilární návrat), pokud byly tyto proměnné mimo jejich 99% Cl a 95%Cl. Byla vypočítána asociace mezi proměnnými a jijech kombinace s outcomem pacientů pomocí analýzy plochy pod křivkou

Výsledky: Z celkem 102 993 dětí, transportovaných do nemocnice,(do studie nebyly zahrnuty děti v srdeční zástavě, nebo ty trasferované mezi nemocničními zařízeními.) V předchozí studii bylo Paediatric Early Warning Score počítána pouze u jedné pětiny z 102 993 dětí transportovaných sanitkou do nemocnice. Spolehlivě nebyly měřeny ani jiné komponenty kromě doplňkového kyslíku: frekvence dechu u 90,358 pacientů (88%); Glasgow Coma Score u  83,648 pacientů (81%); srdeční frekvence u 83,330 pacientů (81%); kapilární návrat u 81,685 pacientů (79%); saturace kyslíkem u 71,372 pacientů (69%); teplota u  60,402 pacientů (59%); systolický tlak u 37,088 pacientů(36%). Všechny proměnné byly zazmanenány u 20 202 pacientů, zejména starších dětí. Na pediatrickou JIP během 48 hodin od převozu ambulantním vozem bylo přijato 1053 pacientů a 153 pacientů zemřelo. Všechny komponenty PEWS byly nezávislými prediktory primárního outcomu pacientů.

Závěr: Hodnocení všech osmi výše uvedených komponent, nebo pouze 4 proměnných (GCS, srdeční frekvence, podávání kyslíku a saturace krve), bylo ekvivalentní pro určení pacientů, kteří zemřeli během 30 dní od přijetí do nemocnice a těch, kteří byli přijati na pediatrickou JIP.

Anaesthesia 2020, 75, 353-358

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
84 %

Prevence předčasného pooperačního zhoršení: randomizovaná, kontrolovaná studie proveditelnosti perioperačního kognitivního tréninku
Brian P. O´Gara, Ariel Mueller et al.

Cílem této randomizované kontrolní studie bylo ohodnotit proveditelnost  perioperačního programu kognitivního tréninku (CT) s cílem snížení výskytu pooperačního deliria a pooperační kognitivní dysfunkce (POCD )u starších pacientů podstupujících kardiochirurgické výkony. Do studie bylo zahrnuto 45 dospělých pacientů ve věku 60–90 let podstupující kardiochirurgický výkon během 10 dní od zahrnutí do studie. Účastníci byli náhodně přiřazeni v poměru  1: 1 k provedení perioperačního mobilního CT nebo konvenční  péči. Primárním sledovaným parametrem zhodnocení proveditelnosti byl vzorec zařazování pacientů a adherence k protokolu. Sekundární sledované parametry pooperačního deliria a hodnoty POCD byly hodnoceny pomocí Confusion Assesment metody a Montreal Cognitive hodnocení. Spokojenost pacientů byla hodnocena pooperačním průzkumem.

Výsledky: Medián (interkvartilní rozsah [IQR] adherence v procentech předepsaných minut) byl 39% (20% –68%), 6% (0% –37%) a 19%(0% - 56%) pro předoperační, okamžité pooperační období a období  po propuštění. Střední (IQR) tréninkové časy byly 245 (136–536), 18 (0–40) a 122 (0–281) minut za každé období. Výskyt pooperačního deliria (skupina CT 5/20 [25%] versus kontrolní skupina 3/20 [15%]; P = 0,69) a POCD (skupina CT 53% versus kontrola 37%; P = 0,33) se významně nelišil mezi skupinami pro obě komplikace v tomto omezeném vzorku. Účastníci CT hlásili vysokou úroveň souhlasu (na stupnici 0–100) s tvrzeními, že program byl snadno proveditelný (medián [IQR],87 [75–97]) a příjemný (85 [79–91]). Účastníci CT se shodli podstatně více než kontrolní skupina, že jejich paměť (střední [IQR], 75 [54–82] vs 51 [49–54]; P = 0,01) a schopnost myšlení (střední [IQR]),78 [64–83] vs. 50 [41–68]; P = 0,01) se zlepšily v důsledku jejich účasti na studii.

Závěr: Program mobilního kognitivního tréninku určený k použití v předoperačním období je atraktivním cílem pro budoucí výzkum kognitivní prerehabilitace u starších pacientů podstupujících kardiochirurgické výkony. Změny ve funkčnosti programu a zlepšení technik mohou v budoucnu zvýšit adherenci k protokolu. K určení potenciální účinnosti kognitivní předběžné stabilizace je nutné další zkoumání ke snížení rizika pooperačního deliria a POCD.

Anesth Analg 2020; 130: 586–95

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Společné prohlášení Americké společnost pro zlepšené zotavení a Iniciativy pro perioperační kvalitu ohledně pooperační prevence deliria
Christopher G. Hughes, Christina S. Boncyk et al.

Pooperační delirium je geriatrický syndrom, který se projevuje jako změny v kognici, pozornosti a úrovně vědomí po operaci. Vyskytuje se až u 50% pacientů po velké operaci a je spojeno s nepříznivými následky, včetně prodloužení délky pobytu v nemocnici, vyššími náklady na péči, vyšší mírou institucionalizace po propuštění a vyšší mírou opětovné hospitalizace. Kromě toho je spojeno s funkčním poklesem a kognitivními poruchami po operaci. Se zvyšujícím se věkem a složitostí chirurgických výkonů potřebují lékaři dovednosti pro identifikaci a prevenci deliria v této vysoce rizikové populaci. Delirium je běžné a následné pooperační komplikace se v posledních letech objevují ve velkém množství na klinikách různých specializací, kde proběhlo několik recenzí a bylo vydáno několik doporučení; tyto však nebyly založeny na důkazech. Kongresová konference Šesté perioperativní iniciativy kvality (POQI-6) spojila tým multidisciplinárních odborníků, aby formálně zjišťovali a hodnotili literaturu o pooperační prevenci deliria  pomocí doporučení založených na důkazech s použitím interativního Delphi procesu a klasifikace doporučení, GRADE, Kritérií pro hodnocení biomedicínské literatury.

Anesth Analg XXX; XXX: 00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Preoperační riziko a asociace mezi hypotenzí a pooperačním akutním selháním ledvin
Michael R. Mathis, Bhiken I. Naik

Cílem této studie bylo určit, zda se souvislost mezi perioperační hypotenzí a akutním selháním ledvin liší v závislosti na předoperačním riziku. Byly použity derivace a validační kohorty a případy byly stratifikovány dle rizika před operací na kvartily založené na komorbiditách a typu chirurgického zákroku. Po předoperační stratifikaci rizika, byla analyzována asociace mezi perioperační hypotenzí a akutním selháním ledvin. Hypotenze byla definována jako nejnižší průměrný rozsah arteriálního tlaku dosažený po více než 10 minut; rozsahy byly definovány jako absolutní (mmHg) nebo relativní (procento snížení od základní hodnoty).

Výsledky: Z 138 021 přezkoumaných případů se po operaci vyvinulo akutní selhání ledvin u  12 431 (9,0%) z nich. Odhaduje se, že mezi hlavní rizikové faktory patří anémie, rychlost glomerulární filtrace, typ operace, stav organismu a očekávané trvání anestézie. Pomocí těchto a jiných faktorů pro stratifikaci rizika, pacienti s nízkým výchozím rizikem prokázali nepřítomnost asociace mezi perioperační hypotenzí a akutním poškozením ledvin. U pacientů se středním rizikem byla prokázána souvislost mezi závažným rozsahem perioperační hypotenze (průměrný arteriální tlak menší než 50 mmHg) a akutním poškozením ledvin (upravený OR 2,62; 95% CI, 1,65 až 4,16 při validaci kohorty). U pacientů s nejvyšším rizikem s rozsahem mírné hypotenze (průměr arteriálního tlaku 55 až 59 mmHg) byla prokázána asociace s akutním poškozením ledvin (upravený OR 1,34; 95% CI, 1,16 až 1,56). Ve srovnání s absolutní hypotenzí, relativní hypotenze prokázala slabé souvislosti s akutním poškozením ledvin.

Závěr: Dospělí pacienti podstupující nekardiální chirurgický výkon prokazují různé asociace s odlišnými úrovněmi závažnosti hypotenze, když jsou předoperačně stratifikováni dle rizika. Specifické úrovně absolutní hypotenze, ale ne relativní hypotenze, jsou důležitým nezávislým rizikovým faktorem pro akutní poškození ledvin.

Anesthesiology 2020; 132:461–75

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Pozitivní end expirační tlak cílený pomocí intraabdominálního tlaku při laparoskopických operacích: Open-label, nerandomizovaná crossover klinická studie
Guido Mazzinari, Oscar Diaz-Cambronero et al.

Tato open-label, nerandomizovaná, crossover, klinická studie pacientů podstupujících laparoskopickou cholecystektomii si dala za cíl posoudit účinky pozitivního end expiračního tlaku (PEEP) na driving tlak při měnící se úrovni intraabdominálního tlaku- „cílový PEEP“ (2 cm H2O) intraabdominální tlak) byl porovnán se „standardním PEEP“ (5 cm H2O), s ohledem na hnací tlak transpulmonárního a respiračního systému při třech předdefinovaných hladinách intraabdominálního tlaku, každý pacient byl ventilován se dvěma úrovněmi PEEP při třech hladinách intraabdominálního tlaku ve stejném pořadí. Primárním sledovaných parametrem byl rozdíl v transpulmonárním hnacím tlaku mezi cíleným PEEP a standardním PEEP na třech úrovních intraabdominálního tlaku.

Výsledky: Bylo zahrnuto a analyzováno třicet pacientů. Cílené PEEP bylo 10, 14 a 17 cm H2O při intraabdominálním tlaku 8, 12 a 15 mmHg.  Ve srovnání se standardním PEEP byl u cíleného PEEP nižší střední transpulmonální driving tlak při intraabdominálním tlaku 8mmHg (7 [5 až 8] vs. 9 [7 až 11] cm H2O; P = 0,010; rozdíl 2 [95% CI)0,5 až 4 cm H2O]); 12 mmHg (7 [4 až 9] vs.10 [7 až 12] cm H20; P = 0,002;rozdíl 3 [1 až 5] cm H2O); a 15 mmHg (7 [6 až 9] vs.12 [8 až 15] cm)H20; P <0,001; rozdíl 4 [2 až 6] cm H2O). Účinky cíleného PEEP ve srovnání se standardním PEEP na driving tlaku dýchacích cest byly srovnatelné k účinkům na transpulmonální driving tlak, i když dýchací driving tlak systému byl vyšší než transpulmonální driving tlak pro všechny hladiny intraabdominálního tlaku.

Závěry: Transpulmonální driving tlak stoupá s nárůstem intraabdominálního tlaku, což je účinek, který může být vyvážen cíleným pozitivním end expiračním tlakem (PEEP). Budoucí studie musí objasnit, která kombinace PEEP a intraabdominálního tlak je nejlepší z hlediska klinických výsledků.

ANESTHESIOLOGY 2020; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
80 %

Efekt recruitment manévru pod ultrazvukovou kontrolou na postoperační atelektázy u dětí: randomizovaná kontrolovaná studie
Ji-Hyun Lee, Seungeun Choi, Sang-Hwan Ji, et al.

Cílem této randomizované kontrolované studie bylo porovnat efekt recruitment manévru pod ultrazvukovou (UZ) kontrolou oproti tomu, prováděnému konvenčním způsobem, a to z hlediska výskytu pooperační atelektázy u dětí mladších 6 let. Děti, které podstupovaly jednoduché výkony, byly vyšetřeny pomocí UZ po intubaci (T1), na konci výkonu (T2) a před propuštěním z dospávacího pokoje (T3). Po vyšetření UZ v T1 a T2 byl proveden recruitment manévr konvenčním způsobem při maximálním tlaku 30 cm H20 u kontrolní skupiny. U druhé skupiny byl recruitment naváděn pomocí UZ.

Výsledky: Výskyt atelektázy v T3 byl u konvenčního recruitment manévru 20.9% (n=43), u UZ vedeného recruitment manévru 11.6% (n=43),(OR, 2.012; 95% CI, 0.614 to 6.594; P=0.249). Plicní ultrazvukové skóre bylo lepší u UZ skupiny, oproti kontrolní skupině v T2 a T3, a incidence postoperační desaturace byla vyšší u kontrolní skupiny (16.3 vs. 2.3%; OR, 0.12; 95% CI 0.01 až 1.04; P=0.05) Medián tlaku, nutného k plné plicní expanzi u UZ skupin byl 35 cm H20. Další postoperační výsledky byly srovnatelné mezi skupinami.

Závěr: Ultrazvukem navigovaný recruitment manévr může být efektivnější, než konvenční metoda recruitment manévru, co se týče prevence perioperační atelektázy a postoperační desaturace. Nicméně jeho efekt na pooperační atelektázu zůstává nejasný. Inspirační tlak větší, než 30 cm H2 byl nutná k plnému rozepnutí plic u zdravých dětí.

Eur J Anaesthesiol 2020; 37:1–9

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Virtuální realita během zajištění cévního přístupu v pediatrii: pragmatická, prospektivní, randomizovaná, kontrolovaná studie
Thomas J. Caruso, Alexandria George et al.

Tato prospektivní, randomizovaná, kontrolní studie zahrnovala děti ve věku 7 -18 let, podstupující zajištění cévního přístupu. Hlavním cílem studie bylo rozhodnout, zda může být bolest během zajištění cévního přístupu u dětských pacientů zmírněna použitím virtuální reality. Sekundárními sledovanými parametry bylo měřit strach pacienta, komplience s výkonem, spokojenost a nepříznivé události. Bolest byla měřena pomocí číselné obličejové stupnice bolesti. Sekundární cíle byly měřeny pomocí Child Fear Scale, upraveného Induction Compliance Checklist a dotazováni se na spokojenost.
Výsledky: Analýza zahrnovala 106 pacientů ve skupině s virtuální realitou a 114 pacientů v kontrolní skupině. Nebyly zaznamenány významné rozdíly v bolesti po zákroku (VR skupina odhadla o 0.11 bodů nižší, 95% CI: 0.50 bodů méně až 0.28 bodů více,  P = 0.59), strach po zákroku (VR skupina odhadla 0.05 bodů méně, 95% CI: 0.23 bodů méně až 0.13 bodů více) nebo kompliance (upravené OR 2.31, 95% CI: 0.96-5.56). Děti ve VR skupině byli se zákrokem spokojeny a nevyskytly se žádné nepříznivé události.
Závěr: Studie neprokázala zmírnění bolesti pomocí použití virtuální reality napříč heterogenní populací pediatrických pacientů podstupujících zajištění cévního přístupu.

Pediatric Anesthesia. 2020;30:116–123.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Efekt postoperačního podávání furosemidu u dospělých pacientů po chirurgickém výkonu: systematický přehled a meta analýza randomizovaných klinických studií
Marie Winther-Olesen, Morten Hylander Møller, Karina K. Johansen, et al.

Cílem této meta analýzy bylo vyhodnotit balanc mezi benefity a potencionálním poškozením při poopračním podávání furosemidu u pacientů po chirurgickém výkonu. Zahrnuty byly randomizované klinické studie, které se zabývaly pooperační terapií furosemidem vs.nepodávání furosemidu pooperačně.

Výsledky: Bylo identifikováno 2567 záznamů a 4 studie s celkem 325 pacienty. Všechny byly vyhodnocené, jako vysoce rizikové pro bias. Nebyl pozorován žádný statisticky významný rozdíl mezi pooperačním podáváním a nepodáváním furosemidu u žádného z predefinovaných sledovaných parametrů: akutní poškození ledvin (AKI) (RR 1.07, 95% CI 0.43-2.65), povšechná mortalita (RR 1.73, 95% CI 0.62-4.80), podávání vazopresorů pooperačně (RR 1.04, 95% CI 0.74-1.44), nebo nutností zahájení renální substituční terapie (RR 3.87, 95% CI 0.44-33.99). Trial sekvence analýza zdůraznila nedostatečnost dat a celkově nízkou kvalitu důkazů.

Závěr: Tato meta analýza zhodnotila, že je velmi málo kvalitních důkazů pro nebo proti pooperačnímu podávání furosemidu pacientů po chirurgickém výkonu a nelze proto posoudit benefity, nebo potenciálního rizika pooperačního podávání tohoto léku.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:282–291

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
80 %

Riziko postpunkční bolesti hlavy u dospělých a adolescentů
Kate DelPizzo, Thuyvan Luu et al.

Primárním cílem této studie bylo (1) odhadnout výskyt  postpunkční bolesti hlavy (PDPH) s použitím  27 G jehly  u pacientů ve věku 12 až 19 let, kteří podstoupili ambulantní výkony na dolních končetinách a (2) porovnat riziko s incidencí u dospělých ve věku 20–45 let. Pacienti dle způsobilosti podstoupili kombinovanou spinální-epidurální (CSE) nebo jen spinální anestézii s jehlou 27G. Pacienti, zařazení do studie, odpověděli předoperačně na dotazník ohledně bolestí hlavy. Každou bolest hlavy účastník popsal a posoudil závažnost, čas nástupu, trvání, lokalizaci a to, zda byla posturální povahy. Všichni pacienti, kteří popsali posturální bolest hlavy, byli kontaktováni autorem a lékaři potvrdili diagnózu PDPH pomocí diagnostických kritérií Mezinárodní společnosti pro bolest hlavy.

Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno celkem 656 pacientů. Celkově se vyvinula PDPH u 3,4% pacientů. Procentuální výskyt PDPH byl 4,9% (3,0–7,8) mezi pacienty ve věku 12–19 let a 1,8% (0,8–3,9) ve skupině 20–45 let. Po kovariační úpravě, byla věková skupina 12 až 19 let spojena s téměř trojnásobným nárůstem rizika (2,8[95% CI, 1.1–7.3]) pro rozvoj PDPH ve srovnání s rozvojem u věkové skupiny 20–45 let.

Závěr: Celkový výskyt rozvoje postpunkční bolesti hlavy u ambulantních pacientů <45let věku je nízký. Pravděpodobnost rozvoje PDPH je však výrazně vyšší u dospívajících ve srovnání s těmi ve věku 20–45 let.  Tento nárůst nebyl spojen s nárůstem nutnosti použití epidurální krevní zátky. Poskytovatelé zdravotní péče mohou tyto údaje začlenit do informovaného souhlasu s procedurou, protože existuje vyšší podezření na rozvoj PDPH u dospívajících, kteří popisují bolesti hlavy po neuroaxiální anestézii.

Anesth Analg XXX; XXX: 00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
76 %

Jednoroční výsledky faktoriální randomizované studie Aspirin vs. Placebo a Klonidin vs. Placebo u pacientů s nekardiologickou operací
Daniel I. Sessier, David Conen et al.

Cílem této studie bylo prozkoumat, zda perioperační podaní aspirinu a / nebo klonidinu má vliv na komplikace ve smyslu smrti či nefatálního infarktu myokardu u pacientů, podstupujících nekardiální výkon 1 rok po tomto výkonu. Autoři randomizovali 10 010 pacientů s aterosklerózou nebo s rizikem aterosklerózy s plánovaným nekardiologickým chirurgickým výkonem v poměru 1: 1: 1: 1  klonidinu /aspirin, klonidin / aspirin placebo, klonidin placebo aspirin nebo klonidin placebo/aspirin placebo. Pacienti začali užívat aspirin nebo placebo těsně před chirurgickou operací; ti, kteří dříve nebrali aspirin, pokračovali denně po dobu 30 dnů a ti, kteří užívali aspirin dříve, pokračovali 7 dní. Pacienti byli také náhodně přiděleni ke klonidinu nebo placebu těsně před operací.

Výsledky: Aspirin ani klonidin neměli významný účinek na primární výsledek za 1 rok – smrt nebo nefatální infarkt myokardu, Jednoroční rizikový poměr pro aspirin byl 1,00 (95% CI, 0,89 až 1,12; P = 0,948; 586 pacienti [11,8%] vs. 589 pacientů [11,8%]) a poměr rizika pro klonidin byl 1,07 (95% CI, 0,96 až 1,20; P = 0,228; 608 pacientů [12,1%] vs. 567 pacientů [11,3%]), s účinkem na smrt nebo nefatální infarkt. Bylo zkoumáno snížení výskytu smrti a nefatálního infarktu myokardu pomocí aspirinu u pacientů, kteří dříve měli perkutánní koronární zásah. Konkrétně byl poměr rizika 0,58 (95% CI, 0,35 až 0,95) u osob s předchozí perkutánní koronární intervencí a 1,03 (95% CI, 0,91 až 1,16) u lidí bez (interakce P = 0,033). Nebyl žádný významný účinek léku na  riziko úmrtí, kardiovaskulární komplikace, rakovinu nebo chronickou bolest za 1 rok (všechny P> 0,1).

Závěr: Perioperační aspirin ani klonidin nemají významné dlouhodobé účinky po nekardiálním chirurgickém zákroku. Perioperační aspirin u pacientů s předchozím perkutánním koronárním zásahem vykazoval trvalý přínos za 1 rok.

ANESTHESIOLOGY 2020; XXX:00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Vztah mezi trváním cílového teplotního managementu, ischemického intervalu a dobrým funkčním výstupem u mimonemocniční srdeční zástavy
Kelly N. Sawyer, Andrew Humbert et al.

Cílem této kohortové studie bylo zjistit souvislost poměru hypotermie/ ischemie a funkčním outcomem pacientů s netraumatickou mimonemocniční srdeční zástavou v rámci sekundární analýze Resuscitation Outcomes Consortium Amiodarone, Lidocaine,or Placebo studie. Autoři definovali poměr hypotermie / ischémie jako celkovou dobu cíleného teplotního managementu (iniciace opětovným ohříváním) dělený vypočtenou celkovou dobou ischémie (přibližná doba nouzového volání, nebo čas udávaný svědky do návratu spontánního oběhu). Primárním sledovaným bylo přežití s ​​dobrým funkčním stavem (upravené Rankinovo skóre, 0–3) při propuštění z nemocnice

Výsledky: Celkem 3 429 pacientů bylo způsobilých k zařazení, z toho 36,2% bylo propouštěno s dobrým funkčním výsledkem. Pacienti měli průměrný věk 62,0 let, zastoupení mužů 69,7% a 58,0% podstoupilo kardiopulmonální resuscitaci laiků. Střední čas do návratu spontánního oběhu (ROSC) byl 21,1 minuty (interkvartilové rozmezí, 16,1–26,9) a mediánem trvání cíleného teplotního managementu 32,9 hodin (interkvartilové rozmezí 23,7–37,8). Celkem u 2 579 pacientů byly k dispozici kompletní údaje a byli zahrnuti do úpravy regresní analýzy. Po úpravě podle charakteristik pacienta Resuscitation Outnings Consortium site, poměr hlubší hypotermie / ischémie byl spojen se zvýšeným přežitím s dobrým funkčním výsledkem (OR 2,01; 95% CI, 1,82–2,23). Tento vztah se však zdá být primárně podpořen časem do návratu spontánního oběhu v této kohortě pacientů.

Závěry: Ačkoli byl větší poměr hypotermie / ischémie při mimonemocniční srdeční zástavě spojen s dobrým funkčním výsledkem, tyto výsledky jsou primárně dány dobou do návratu spontánního oběhu. Přizpůsobení délky cíleného teplotního managementu na základě doby do návratu spontánního oběhu vyžaduje další studium.

Crit Care Med 2020; 48: 370–377

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Mezinárodní dotazníkové šetření o rychlém úvodu do anestezie (RSI) zahrnující 10 003 anesteziologů a 16 expertů na dýchací cesty
M. Zdravkovic, J. Berger-Estilita,M. Sorbello, et al.

Cílem tohoto dotazníkového šetření byl popis a pochopení praxe anesteziologů v rámci preventivních opatření proti aspiraci žaludečního obsahu. Dotazník byl vytvořen tak, aby odhalil vliv standardů oddělení, faktory spojené s pacientem, socio-ekonomické faktory, trénink a supervize. V rámci šetření bylo 10 003 anesteziologů a 16 expertů na dýchací cesty dotazováno, jak by postupovali při úvodu do anestezie u hypotonického pacienta se střevní obstrukcí. Respondenti se vyjádřili ve prospěch [OR (95%CI)]:  pozice hlavy nahoru nebo dolu 4.26 (3.98–4.55), p < 0.001 , inserci nasogastrické sondy 29.5 (26.9–32.3), p < 0.001 a použití krikoidního tlaku 2.80 (2.62–3.00), p < 0.001, v porovnáním s jiným hypotetickým pacientem bez střevní obstrukce  také vyžadujícího RSI. Respondenti ze zemí s nižšími příjmy spíše preferovali [OR (95%CI]: supinní pozici 2.33 (2.00–2.63), p < 0.001; inserci nasogastrické sondy 1.29 (1.09–1.51), p = 0.002 a aplikaci krikoidálního tlaku 2.54 (2.09–3.09), p < 0.001, v porovnání s respondenty ze zemí s vyššími příjmy, pro hypotetického pacienta se střevní obstrukcí.

Závěr: Toto dotazníkové šetření prokázalo, že klinická praxe v provedení RSI (poloha pacienta, inserce nesogastrické sondy a aplikace krikoidálního tlaku) se významně liší. Shoda na konsenzu by mohla vyústit v lepší trénink principů RSI.

Anaesthesia 2020, 75, 313–322

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
76 %

Propagace pravidelné motility jícnu k prevenci regurgitace a zlepšení příjmu výživy u pacientů s dlouhodobým pobytem na JIP: Multicentrická simulovaná randomizovaná studie, druhá fáze (PROPEL)
Daren K. Heyland, Francois Marquis et al.

Modifikovaná analýza zaměřená na léčbu zahrnovala 155 pacientů: 73 pacientů ve skupině s aktivní léčbou a 82 v simulované léčebné skupině. Během 7-denního období procento předepsaného kalorického příjmu (± se) přijatého enterální cestou dosáhlo 64% ± 2 v aktivní skupině a 65% ± 2 u simulovaných pacientů na kalorie (rozdíl, -1; 95% CI, -8 do 6; p = 0.74). V případě bílkovin to bylo 57% ± 3 v aktivní skupině a 60% ± 3 v simulované (rozdíl, -3; 95% CI, -10 do 3; p = 0.30). V porovnání se simulovanou skupinou byly u aktivní skupiny hlášeny vážnější nežádoucí účinky (13 vs.6; p = 0,053). Klinicky významné arytmie byly zjištěny pomocí Holterova monitorování u 36 ze 70 (51%) v aktivní skupině versus 22 ze 76 (29%) v simulované skupině (p = 0,006).

Závěr: Stimulace pomocí speciálního katétru nezlepšilo výživovou přiměřenost a bylo s ní spojeno vyšší riziko poškození kriticky nemocných pacientů.
 

Crit Care Med 2020; 48: E219-e226

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Účinnost a bezpečnost použití magnézia při managementu chronické bolesti u dospělých: systematický přehled
Rex Park, Anthony M.-H. Ho et al.

Tento systematický přehled zkoumá důkazy o účinnosti a bezpečnosti hořčíku v managementu chronické bolesti. Autoři zahrnovali randomizované kontrolované studie (RCT) porovnávající podávání magnézia (v jakékoli dávce, frekvenci a způsobu podání) s placebem pomocí měření bolesti uváděné účastníkem.

Výsledky: Bylo zahrnuto celkem 9 RCT s 418 účastníky. Tři studie zkoumaly neuropatickou bolest (62 účastníků), 3 zkoumaly migrény (190 účastníků), 2 zkoumaly komplexní regionální bolestivý syndrom (86 účastníků) a 1 zkoumala bolest v dolní části zad s neuropatickou složkou (80 účastníků).

Závěr: Heterogenita zahrnutých studií vylučovala jakékoli meta analýzy. Nebylo možné posoudit bezpečnost, protože nežádoucí účinky byly v EU hlášeny nekonzistentně. Důkaz analgetické účinnosti ze zahrnutých studií byl nejasný. Nicméně, hlášené příklady účinnosti v některých zahrnutých studiích poskytují materiál pro další potřebné, přesnější studie. V budoucnu budou zapotřebí větší studie s dobrou citlivostí a lepšími informacemi o bezpečnosti a hlášením nežádoucích účinků. Tyto studie potom budou schopny lépe definovat roli hořčíku v managementu chronické bolesti.

Anesth Analg XXX; XXX: 00–00

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Vliv času zbývajícího do operace na úmrtnost po zlomenině v kyčli
Johan Kristiansson, Eva Hagberg, Bengt Nellgård

Tato retrospektivní studie zkoumala vztah mezi časem do operace a 30 denní mortalitou u pacientů s akutní frakturou kyčle. V mezinárodním měřítku se definice včasného chirurgického zákroku pohybuje mezi 24 a 48 hodin a více. Analyzované proměnné byly: věk, pohlaví, klasifikace fyzického stavu podle American Society of Anesthesiologists (ASA), chirurgický postup (protéza nebo osteosyntéza), čas, za který pacient podstoupil operaci a 30 denní mortalita. Primárním sledovaným parametrem byla 30- denní mortalita, související s časem do operace, rozdělena do skupin. Sekundárním sledovaným parametry byla  30-denní mortalita v závislosti na čase do operace, analyzována hodinu po hodině.
Výsledky: Do studie bylo zařazeno 9 270 pacientů. Průměrný čas do operace byl 19,4 hodiny a celková 30denní mortalita byla 7,6%. Upravená Coxová regresní analýza odhalila zvýšenou mortalitu u pacientů, podstupujících zákrok za více jako 48 hodin od úrazu.  U analýzy hodinu po hodině byla pozorována zvýšená mortalita u pacientů ve 39 hodině do času operačního výkonu. U pacientů, kteří podstoupili výkon za více než 24 hodin a méně než 24 hodin se mortalita nelišila.

Závěr: Pacienti, kteří čekali na operaci více jako 39 - 48 hodin měli vyšší mortalitu. Pacienti s operací provedenou do 39-48 hodin neměli zvýšenou mortalitu a u některých pacientů se tento čas může využít k optimalizaci stavu před operací, i když doba přesáhne 24 hodin.

Acta Anaesthesiol Scandal. 2020; 64: 347-353.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
72 %

Populační analýza perioperační srdeční zástavy v USA
Vikram Fielding Singh, Mark D. Willingham et al.

V rámci tohoto sdělení provedli autoři retrospektivní analýzu incidence perioperační srdeční zástavy v USA u pacientů ve věku ≥ 18 let. Sekundární sledované parametry zahrnovaly celkové náklady na přijetí, nemocniční úmrtnost, délku pobytu a identifikaci souvisejících rizikových faktorů s perioperační srdeční zástavou.

Výsledky: Z 35 675 421 přijatých pacientů v roce 2016 ve Spojených státech, 9 244 861 hospitalizovaných pacientů ve věku ≥ 18 let podstoupilo alespoň jeden operační výkon. Odhaduje se, že 5230 hospitalizací zahrnovalo perioperační srdeční zástavu, což odpovídá odhadované incidenci  5,7 na 10 000 hospitalizací (95%CI, 5,3–6,0). Hospitalizace, zahrnující perioperační srdeční zástavu, měla 35,7% nemocniční mortalitu, ve srovnání s 1,3% u hospitalizací bez perioperační srdeční zástavy. Perioperační srdeční zástava byla spojena s 15,44-násobným (95% CI, 12,74–18,70; P <0,001) zvýšením rizika nemocniční mortality a vynaložením dalších 13 184 $ (95% CI, 9600–16 769; P <0,001) z celkových vstupních finančních nákladů. Vybrané faktory, nezávisle spojené se zvýšeným rizikem perioperační srdeční zástavy jsou: černá nebo neurčená rasa; srdeční, hrudní, nebo cévní chirurgický výkon; městnavé srdeční selhání; poruchy plicního oběhu; periferní cévní choroba; terminální onemocnění ledvin a poruchy tekutin a elektrolytů.

Závěr: V této populační studii perioperační  srdeční zástavy v USA, se ukázala tato komplikace operačních výkonů vzácná, ale asociována s vysokou nemocniční mortalitou.

Anesth Analg 2020; 130: 627–34

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %

Ultrazvukově-naváděné techniky pro umístění periferního intravenózního přístupu u dětí s obtížným žilním přístupem
Farrukh Munshey, Dimitri A. Parra et al.

Tento přehled shrnuje záznamy ultrazvukem naváděného umístění periferního venózního přístupu u dětí s obtížným venózním přístupem v hluboké sedaci nebo v celkové anestezii. Dále diskutuje o pěti jemně odlišných přístupech a jejich výhodách a nevýhodách. Jeden z nich je dynamické polohování rotu jehly, která využívá krátké osy out of plane ultrazvukového pohledu. Tato slibná technika umožňuje přesnou lokalizaci hrotu jehly a může tak zvýšit úspěšnost zajištění periferního iv. přístupu dokonce i u malých dětí, dětí v hluboké sedaci či celkové anestezii.

 

Pediatric Anesthesia. 2020;30:108–115.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
68 %