Články na téma

Preventivní použití ventilační podpory po plánované extubaci u kriticky nemocných pacientů: meta-analýza
Xiaoyang Thou, Shengmi Yao et al.

Cílem této network meta analýzy (NMA) randomizovaných kontrolních studií je vyhodnotit efektivitu různých metod respirační podpory používané pro preventivní účely po plánované extubaci u kriticky nemocných pacientů. Primárním sledovaným parametrem byla četnost reintubace a krátkodobá mortalita.

Výsledky: Bylo zahrnuto 17 studií s celkem pacienty 3341 účastníků, provedena byla 4 srovnání. Ve srovnání s konvenční oxygenoterapií (COT), neinvazivní ventilace (NIV) významně snížila míru opětovné intubace [ (RR) 0,55, 95%CI 0,39 až 0,77; střední kvalita důkazů] a krátkodobou úmrtnost (RR 0,66, 95% CI 0,48 až 0,91; střední kvalita důkazů). Ve srovnání s COT měla vysokofrekvenční oxygenoterapie (HFOT) příznivý účinek na míru opětovné intubace (RR 0,55, 95% CI 0,35 až 0,86; střední kvalita důkazů), ale žádný vliv na krátkodobou úmrtnost (RR 0,79, 95% CI 0,56 až 1,12; nízká kvalita důkazů). Mezi NIV, HFOT a HFOT + NIV nebyl zjištěn významný rozdíl v míře reintubace nebo krátkodobé úmrtnosti. Hodnocení léčby založené na ploše pod kumulativní hodnotící křivkou (SUCRA) od nejlepší po nejhorší míru opětovné intubace byla HFOT + NIV (95,1%), NIV (53,4%), HFOT (51,2%) a COT (0,3%) a pořadí pro krátkodobou mortalitu bylo NIV (91,0%), HFOT (54,3%), HFOT + NIV (43,7%) a COT (11,1%).

Závěr: Po plánované extubaci je preventivní použití NIV pravděpodobně nejúčinnější respirační podpůrná metoda pro komplexní prevenci opětovné intubace a krátkodobé mortality u kriticky nemocných pacientů, zejména u těch s vysokým rizikem selhání extubačního selhání.

Zhou a kol. Critical Care (2020) 24: 370

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Management zajištění dýchacích cest u COVID-19 pozitivních pediatrických pacientů: Konsenzuální doporučené postupy vypracované společnostmi the Society for Pediatric Anesthesia’s Pediatric Difficult Intubation Collaborative a the Canadian Pediat
Clyde T. Matava, Pete G. Kovatsis, Jennifer K. Lee, et al.

Na základě odborného názoru a časných dat o nemoci a s  využitím virtuální modifikované nominální skupinové techniky vypracovala the Pediatric Difficult Intubation Collaborative (PeDI-C), zahrnující 35 nemocnic v  6 zemích, konsenzuální doporučené postupy managementu zajištění dýchacích cest u pediatrické anestezie při COVID 19. PeDI-C identifikovala společné cíle během péče zahrnující minimalizaci šíření aerosolů z dýchacích cest či počet lékařů ve styku s pacientem. Je důležité si uvědomit, že infekci mohou šířit i nediagnostikovaní asymptomatičtí pacienti. Doporučení zahrnují podání anxiolytik, intravenózní úvod do anestézie, tracheální intubace s využitím videolaryngoskopu a manžetové endotracheální trubice, použití in-line katétrů sání a modifikují postup zotavení pacientů z anestézie na operačním sálu. PeDI-C doporučuje anesteziologům zvážit použití vhodných osobních ochranných pomůcek během úkonů produkujících infekční aerosol nejen u pacientů potvrzených popř. podezřelých z nákazy COVID-19, ale také právě u pacientů asymptomatických. Pokud je to možné, měly by být úkony v dýchacích cestách prováděny v podtlakové místnosti. Mezi jednotlivými operacemi by měly být operační sály dostatečně očištěny včetně filtrace vzduchu.

Závěr: Dokud nebudou k dispozici další informace, radí PeDI-C pro větší bezpečnost zdraví dodržovat během managementu zajištění dýchacích cest tyto doporučené postupy, na kterých se shodla i Společnost pro anestezii v pediatrii (the Society for Pediatric Anesthesia) a Kanadská pediatrická anesteziologická společnost (the Canadian Pediatric Anesthesia Society).

 

Anesth Analg 2020;131:61–73

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
80 %

Kontinuální versus intermitentní infúze vankomycinu a riziko akutního renálního poškození u kriticky nemocných dospělých: systematický přehled a meta-analýza
Alexander H. Flannery, Brittany D. Bissell, Melissa Thompson Bastin, et al.

Tento systematický přehled a metaanalýzu  zkoumal vliv infuzní strategie vankomycinu na akutní renální poškození u kriticky nemocných dospělých pacientů, kterým je vankomycin rutinně podáván v rámci empirické antibiotické terapie. Porovnáváno bylo podání intermitentní a kontinuální, které vykazuje menší výkyvy koncentrací. Zahrnuty byly randomizované kontrolované studie a observační studie, hodnotící akutní renální poškození u kriticky nemocných vzhledem k intermitentnímu nebo kontinuálnímu podání infuze vankomycinu. Druhotnými sledovanými parametry byla mortalita a dosažení cílových farmakokinetických účinků. Pro analýzu bylo použito 11 studií. V porovnání s intermitentní infuzí byla kontinuální infuze spojena s nižším výskytem akutního renálního poškození u kriticky nemocných dospělých (OR, 0.47; 95% CI, 0.34 – 0.65) a 2.6krát větší pravděpodobností dosažení cílových farmakokinetických účinků. V případě úmrtnosti nebyl nalezen rozdíl ve strategii infuzního podání (OR, 1.04; 95% CI, 0.80 – 1.35).

Závěr: V porovnání s intermitentním podáním vankomycinu je aplikace kontinuální infuzí spojena se snížením pravděpodobnosti akutního renálního poškození o 53 % a pravděpodobnost cílového farmakokinetického účinku se zvyšuje 2,6 krát. Rozdílná podání infuze nemají vliv na celkovou mortalitu.

Crit Care Med 2020; 48:912–918

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
96 %

Inhibitory renin angiotensin aldosteronového systému a riziko infekce COVID-19
Harmony R. Reynolds, Samrachana Adhikari, Claudia Pulgarin, et al.

Angiotensin konvertující enzym 2 (ACE2) je receptorem pro virus infekce COVID-19. Z tohoto důvodu panují obavy potenciálního zvýšeného rizika pro pacienty užívající inhibitory renin-angiotensin-aldosteronového systému. Cílem této studie je prověřit možný vztah mezi předchozí léčbou ACE inhibitory, blokátory angiotensinových receptorů, betablokátory, blokátory kalciových kanálů nebo thiazidovými diuretiky a pravděpodobnost nákazy infekcí COVID-19. Současně je zkoumána i pravděpodobnost závažného průběhu infekce COVID-19 u pozitivních pacientů (definováno jako nutnost intenzivní péče či mechanické ventilace nebo podlehnutí infekci). Pro srovnání outcomes testované skupiny užívající inhibitory RAAS a kontrolní skupiny bylo použito Bayesovských metod, pro správnou analýzu dat medikace pacientů bylo využito propensity skóre. Za podstatný byl považován rozdíl 10 %. Z  počtu 12 594 pacientů testovaných na nákazu COVID-19 bylo celkem 5894 pozitivních (46.8 %);  z nichž 1002 pacientů (17 %) mělo závažný průběh infekce. Ze 4357 pacientů (34.6 %) s hypertenzí bylo pozitivně testováno 2573 osob (59.1 %), přičemž infekce probíhala závažně u 634 z těchto pacientů (24.6 %). Nebyla zaznamenána žádná spojitost mezi kteroukoli hodnocenou třídou léčiv a zvýšenou pravděpodobností pozitivního testu. Žádný ze zkoumaných léčivých přípravků nevykazoval spojitost se zvýšeným rizikem závažného průběhu infekce COVID-19.

Závěr: Studie neprokázala vyšší pravděpodobnost pozitivního testu na COVID-19 nebo vyšší riziko závažného průběhu infekce ve spojitosti s užíváním léčivých přípravků jedné ze základních skupin antihypertenziv (blokátory angiotensinových receptorů, betablokátorů, blokátorů kalciových kanálů nebo thiazidových diuretik).

N Engl J Med 2020;382:2441-8. DOI: 10.1056/NEJMoa2008975

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 5
92 %

Prevalence a dopad akutního poškození ledvin na průběh COVID 19: systematický přehled a meta analýza
Xianghong Yang, Yiyang Jin et al.

Cílem této studie bylo zhodnotit prevalenci abnormální analýzy moči a dysfunkci ledvin u pacientů s COVID-19 a stanovení souvislosti akutního poškození ledvin (AKI) se závažností a prognózou COVID 19. Incidence AKI byla porovnána mezi pacienty se závažným a nezávažným průběhem onemocnění a přeživšími oproti pacientům, kteří zemřeli.

Výsledky: Bylo zahrnuto celkem 24 studií s celkem 4963 COVID-19 pozitivními pacienty. Poměr pacientů se zvýšenou hladinou sCr a BUN byl 9,6% (95% CI 5,7–13,5%) a 13,7% (95% CI 5,5–21,9%). Ze všech pacientů mělo proteinurii 57,2% (95% CI 40,6–73,8%), 38,8% (95% CI 26,3–51,3%) mělo proteinurii . Celkový výskyt AKI u všech pacientů COVID-19 byl 4,5% (95% CI 3,0–6,0%), incidence AKI byla 1,3% u mírných případů COVID (95% CI 0,2–2,4%), 2,8%  středně závažných až závažných(95% CI 1,4–4,2%) a 36,4% u kritických pacientů s COVID (95% CI 14,6–58,3%) Incidence AKI byla 52,9% u nepřeživších pacientů (95% CI 34,5–71,4%) a 0,7% u přeživších (95% CI - 0,3–1,8%).

Závěr: Výskyt abnormální analýzy moči a dysfunkce ledvin u COVID-19 byl vysoký a AKI úzce souvisí se závažností a prognózou pacientů s COVID-19. Proto je důležité zvýšit povědomí o dysfunkci ledvin u pacientů COVID-19.

Yang a kol. Critical Care (2020) 24: 356

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 4
92 %

Podkožní aplikace nitroglycerinu při katetrizaci arteria radialis u pediatrických pacientů: randomizovaná kontrolovaná studie
Young-Eun Jang, Sang-Hwan Ji, Eun-Hee Kim, et al.

Cílem této randomizované dvojitě zaslepené kontrolované studie bylo prověřit hypotézu zvýšení úspěšnosti kanylace radiální tepny u dětí po podkožní aplikaci nitroglycerinu, jakožto silného vazodilatátoru. Pro studii bylo vybráno 113 pediatrických pacientů, u nichž byla během celkové anestezie nutná kanylace ateria radialis. Účastníci studie byli náhodně rozděleni na skupinu pacientů, kterým byl podán nitroglycerin (n = 57), a zbylou kontrolní skupinu (n = 56). V celkové anestézii byl pod UZ kontrolou nad radiální tepnou subkutánně aplikován buď roztok nitroglycerinu (5 μg/kg v 0.5 ml), nebo fyziologický roztok (0.5 ml). Po třech minutách byla opět pod UZ kontrolou provedena arteriální kanylace. Průsvit radiální arterie byl měřen před i po subkutánní injekci a dále po kanylaci. Primárním sledovaným parametrem byla míra úspěšnosti kanylace na první pokus. Sekundární sledované parametry zahrnovaly průsvit tepny a míra komplikací včetně hematomů a vazospazmu. Celkový počet dětí ve studii čítal 113 pacientů. U skupiny s aplikací nitroglycerinu byla zaznamenána vyšší úspěšnost kanylace radiální tepny na první pokus (91.2% [52 z 57] vs. 66.1% [37 z 56]; P = 0.002; OR, 5.3; 95% CI, 1.83 až 15.6; absolutní snížení rizika, (-25.2%; 95% CI, – 39.6 až –10.7%). Podkožní aplikace nitroglycerinu zvětšila průsvit tepny více než aplikace fyziologického roztoku (25.0 ± 19.5% vs. 1.9 ± 13.1%; 95% CI středního rozdílu, 16.9 až 29.3%; P < 0.001). Celková míra komplikací byla u skupiny s nitroglycerinem oproti kontrolní skupině nižší (3.5% [2 z 57] vs. 31.2% [18 z 56]; P = 0.001; OR, 0.077; 95% CI, 0.017 až 0.350; absolutní snížení rizika, 28.6%; 95% CI, 15.5 až 41.8%).

Závěr: Podkožní aplikace nitroglycerinu před kanylací radiální tepny zvýšila míru úspěšnosti kanylace na první pokus a zmenšila celkovou míru komplikací u pediatrických pacientů.

ANESTHESIOLOGY 2020; 133:53–63

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
84 %

Podání ketaminu při tracheální intubaci u kriticky nemocných dětí je spojeno s nižším výskytem hemodynamických komplikací
J. Arden Conway, Priyanka Kharayat, Ronald C. Sanders Jr, et al.

Tato retrospektivní analýza se zabývala vlivem podání ketaminu při tracheální intubaci na výskyt hemodynamických komplikací (arytmie, hypotenze, srdeční zástava) u kriticky nemocných dětí v šokovém stavu i bez něj v porovnání s jinými léky. Současně byla sledována možná závislost dávky podaného ketaminu na tyto nežádoucí hemodynamické příhody. Z celkových 10,750 tracheálních intubací byl ketamin použit v úvodu u 32.0% (n = 3,436), přičemž nejčastější diagnózou při jeho použití byla sepse a/nebo šok (49.7 %). S přihlédnutím k potenciálním proměnným a různým pracovištím, podání ketaminu bylo spojeno s nižším výskytem hemodynamických komplikací ve spojení s tracheální intubací v porovnání s jinými léčivy (upravené OR, 0.74; 95% CI, 0.58–0.95). Vztah mezi podáním ketaminu a  jeho indikací u šokových stavů nebyl významný (p = 0.11), jeho účinek je tudíž stejný, ať už se dítě nachází v šokovém stavu nebo ne.

Závěr: Podání ketaminu při tracheální intubaci je spojeno s nižším výskytem hemodynamicky nežádoucích příhod u kriticky nemocných dětí.

 

Crit Care Med 2020; 48:e489–e497

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 4
84 %

Remdesivir u pacientům se závažným průběhem infekce COVID-19
J. Grein, N. Ohmagari, D. Shin, et al.

Remdesivir, nukleotidový analog blokující virovou RNA polymerázu, vykazuje in vitro aktivitu proti SARS-CoV-2. Studie měla za cíl prozkoumat vliv paliativního podání remdesiviru na infekci COVID-19 u pacientům s kritickým průběhem. Remdesivir byl podáván pacientům s potvrzenou SARS-CoV-2 infekcí, jejichž saturace krve kyslíkem při vdechování okolního vzduchu nebo na kyslíkové podpoře dosahovala hodnot 94 % a méně. Remdesivir byl podáván 10 dní v dávce 200 mg intravenózně první den, následováno 100 mg zbývajících 9 dní. Pacientům zařazeným do této studie byl remdesivir podáván v období od 25. ledna 2020 do 7. března 2020 a měli klinické záznamy z alespoň jednoho následujícího dne po skončení terapie. Z 53 pacientů, jejichž data byla analyzována, pocházelo 22 z USA, 22 z Evropy nebo Kanady a 9 z Japonska. V úvodu terapie bylo 30 pacientů (57 %) napojeno na mechanickou ventilaci a 4 (8 %) na mimotělní membránovou oxygenaci (ECMO). V průměru byli pacienti následně pozorování a došetřováni 18 dnů, během kterých bylo u 36 pacientů (68 %) zaznamenáno zlepšení stupně kyslíkové podpory, zahrnující 17 z 30 pacientů (57 %) původně napojených na mechanickou ventilaci, kteří byli extubováni. Celkově bylo 25 pacientů (47 %) propuštěno a 7 pacientů (13 %) zemřelo; mortalita byla u pacientů s invazivní ventilací 18 % (6 z 34), u pacientů bez invazivní ventilace 5 % (1 z 19).

Závěr: V této kohortě pacientů hospitalizovaných pro závažný průběh infekce COVID-19, kteří byli paliativně léčeni remdesivirem, bylo zaznamenáno klinické zlepšení u 36 z 53 pacientů (68 %). Stanovení účinnosti terapie remdesivirem bude vyžadovat následnou randomizovanou placebem kontrolovanou studii.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 5
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
84 %

Diagnóza ventilátorové pneumonie u kritických nemocných dospělých pacientů – systematický přehled a meta analýza
Shannon M. Fernando, Alexandre Tran et al.

Cílem tohoto systematického přehledu a meta analýzy bylo porovnání přesnosti fyzikálního vyšetření, rentgenu hrudníku, endotracheálního aspirátu (ETA), bronchoskopickém vzorků ke kultivaci (protected specimen brush [PSB] a bronchoalveolární laváž [BAL]) a  CPIS> 6 pro diagnózu  s ventilátorem asociované pneumonie(VAP). Referenčním standardem byla histopatologické analýza.

Výsledky:  V 25 studiích bylo zahrnuto 1739 pacientů. Společná citlivost a specifičnost fyzikálního vyšetřování na VAP byly slabé: horečka (66.4% [95% CI: 40.7-85.0], 53.9% [95% CI 34.5-72.2]) a purulentní sekrece (77.0% [95% CI 64.7-85.9], 39.0% [95% CI 25.8-54.0]). Jakýkoli infiltrát na snímku hrudníku má senzitivitu 88.9% (95% CI 73.9-95.8) a specificitu 26.1% (95% CI 15.1-41.4). ETA měla senzitivitu 75.7% (95% CI 51.5-90.1) a specificitu 67.9% (95% CI 40.5-86.8). Z metody bronchoskopického odběru vzorků, PSB mělo senzitivitu 61.4% [95% CI 43.7-76.5] a specificitu 76.5% [95% CI 64.2-85.6]; BAL mělo senzitivitu 71.1% [95% CI 49.9-85.9] a specificitu 79.6% [95% CI 66.2-85.9]. CPIS> 6 mělo senzitivitu73.8% (95% CI 50.6-88.5) a specificitu 66.4% (95% CI 43.9-83.3).

Závěr: Klasické klinické ukazatele pro diagnostiku VAP měli malou přesnost. Spolehnutí se pouze na tyto ukazatele může vést k nesprávné diagnóze a potenciálně zbytečné antimikrobiální terapii.

Intensive Care Med (2020) 46:1170–1179 https://doi.org/10.1007/s00134-020-06036-z

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Trombocyty a extrakorporální membránová oxygenace u dospělých pacientů: systematický přehled a meta-analýza
Federica Jiritano, Giuseppe Filiberto Serraino et al.

Účelem této meta-analýzy a systematického přehledu bylo důkladně shrnout a prodiskutovat stávající znalosti profilu destiček u dospělé populace na extrakorporální membránové oxygenaci (ECMO).

Výsledky: Bylo vybráno 21 studii splňující kritéria (detailní data o množství a funkcí trombocytů). Společná prevalence trombocytopenie u pacientů na ECMO byla 21% (95% CI 12,9-29,0; 14 studií). Prevalence trombocytopenie u veno-venózní ECMO byla 25,4% (95% CI 10,6 - 61,4; 4 studie), zatímco u veno-arteriální ECMO 23% (95% CI 11,8-34,5; 6 studií). Prevalence trombocytopenie indukované heparinem byla 3,7% (95% CI 1,8-5,5; 12 studií). Meta-regrese odhalila nevýznamnou souvislost mezi dobou na ECMO a trombocytopenii. Poškození funkce destiček byla popsána v 7 studiích. Zhoršená agregace byla prokázaná v 5 studiích, zatímco ztráta receptorů destiček byla popsána v jedné studii a aktivace destiček byla popsána ve 2 studiích. Transfuze destiček byla zapotřebí až u 50% pacientů. Transfuze červených krvinek byla podána u 46 až 100% pacientů na ECMO. Hemoragické události se pohybovaly od 16,6 do 50,7% příčina a typ krvácení nebyl konzistentně uváděny.

Závěr:  Trombocytopenie a dysfunkce trombocytů je běžná u pacientů na ECMO bez ohledu na typ režimu ECMO. Základní mechanismy jsou multifaktoriální.

Intensive Care Med (2020) 46:1154–1169

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

End-expirační okluzní test pro detekci preload odezvy: systematický přehled a meta-analýza
Francesco Gavelli, Rui Shi et al.

Tento systematický přehled a meta analýza se zaměřili na studie hodnotících změny srdečního výdeje (CO) indukované  end-expirační okluzním testem (test EEXPO) měřené jakýmkoli hemodynamickým monitorovacím zařízením, jako indikátoru citlivosti na změnu preloadu.

Výsledky: Zahrnuto bylo třináct studií (530 pacientů). Souhrnná citlivost a souhrnná specificita pro změny vyvolané testem EEXPO v CO byla 0,85 pro studie provedené na operačních sálech [0,77–0,91] a 0,88 [0,83–0,91]pro studie na JIP. Křivka AUSROC byla 0,91 [0,86–0,94] s nejlepším prahem zvýšení CO o 5,1 ± 0,2%. Přesnost testu se nelišila při sledování změn CO analýzou pulzních obrysů ve srovnání s jinými metodami (AUSROC: 0,93 [0,91–0,95] vs. 0,87 [0,82–0,96]), p = 0,62). Rovněž se nelišila ve studiích, ve kterých byl preload <7 ml / kg ve srovnání se zbývajícími (AUSROC: 0,96 [0,92–0,97] vs. 0,89 [0,82–0,95], p = 0,44).

Závěr: Změny CO vyvolané testem EEXPO spolehlivě detekují citlivost preloadu. Diagnostický výkon není ovlivněn metodou použitou ke sledování změn CO vyvolaných testem EEXPO.

Gavelli et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:65

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 4
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
84 %

Perioperační ochrana proti COVID-19: Evidence-based přístup k optimalizaci kontroly infekce a managementu operačních sálů
Franklin Dexter, Michelle C. Parra, Jeremiah R. Brown, et al.

Autoři článku popisují, jak na důkazech založeném přístupu (evidence-based, dále jen EB) optimalizovat kontrolu infekce a management operačního sálu během pandemie onemocněním COVID-19. Potvrzenými cestami nákazy jsou primárně, avšak ne výlučně, kontakty s kontaminovanými povrchy a infekčními aerosoly. EB strategie pro snížení zbytkové kontaminace prostředí zahrnují kombinaci hloubkového čištění pomocí povrchových desinficiens a ultrafialového záření (UV-C). Součástí článku je podrobný postup EB kontroly infekce včetně ideálního umístění používaných pomůcek.

Uvedená doporučení jsou založena na empirických důkazech charakterizujících epidemiologii perioperačního přenosu a rozvoje infekce a jejich vypracování bylo umožněno s podporou Anesthesia Patient Safety Foundation (APSF).

Anesth Analg 2020;131:37–42

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 4
80 %

Observační studie zkoumající užívání hydroxychlorochinu u hospitalizovaných pacientů s infekcí COVID-19
Joshua Geleris, Yifei Sun, Jonathan Platt, et al.

Cílem této studie je prověřit možnou spojitost mezi podáním hydroxychlorochinu a počtem intubací nebo úmrtí u COVID pozitivních pacientů.Ze studie byli vyloučeni pacienti, kteří byli propuštěni, zaintubováni nebo zemřeli do 24 hodin od chvíle přijetí na oddělení pohotovosti (výchozí bod studie). Primárním sledovaným parametrem byla analýza času do události, v tomto případě do intubace nebo úmrtí.  Byly srovnány outcomy u skupiny pacientů, kterým byl podán hydroxychlorochin se skupinou pacientů, kterým podán nebyl. Pro zpracování dat byl použit Coxův multivariabilní model s inverzním měřením pravděpodobnosti dle propensity skóre. Z 1446 pacientů bylo 70 vyřazeno z analýzy, z důvodu jejich propuštění, intubace či úmrtí do 24 hodin od jejich přijetí. Během následující péče s mediánem 22.5 dne, obdrželo ze zbývajících 1376 pacientů 811 osob (58.8 %) hydroxychlorochin (dvě dávky po 600 mg první den, následně 400 mg denně během mediánu 5 dní); terapie byla u 45.8 % pacientů zahájena do 24 hodin, u 85.9 % do 48 hodin od chvíle přijetí na oddělení pohotovosti. V úvodu byl stav pacientů léčených hydroxychlorochinem závažnější, než stav pacientů neléčených hydroxychlorochinem (medián poměru parciálního tlaku kyslíku a frakce vdechovaného kyslíku byla 223:360). Celkově 346 pacientů (25.1 %) buď podstoupilo intubaci a/nebo zemřelo (180 pacientů bylo intubováno, z nichž 66 následně zemřelo, a 166 zemřelo před intubací). Hlavní analýza neodhalila významnou spojitost mezi podáním hydroxychlorochinu a intubací či smrtí (, hazard ratio, 1.04, 95 %, CI, 0.82 až 1.32).  Výsledky byly v četných analýzách citlivosti podobné.

Závěr: Tato observační studie zahrnující pacienty nakažené infekcí COVID-19, kteří byli následně hospitalizováni, neprokázala výrazný vliv podání hydroxychlorochinu na snížení či zvýšení rizika nutnosti následné intubace či úmrtí. Vliv hydroxychlorochinu u pacientů s infekcí COVID-19 je potřeba prověřit formou randomizované kontrolované studie.

N Engl J Med 2020;382:2411-8. DOI: 10.1056/NEJMoa2012410

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
80 %

Souvislost mezi užitím ACE inhibitorů nebo blokátorů angiotensinového receptoru a pooperačního deliria
Ehab Farag, Chen Liang, Edward J. Mascha, et al.

Cílem této kohortové studie bylo testování hypotézy, zda předoperační užití ACE inhibitoru snižuje výskyt deliria u pacientů kritické péče. Zahrnuti byli dospělí pacienti na JIP po nekardiálních chirurgických výkonech, u kterých bylo alespoň jednou dle Confusion Assessment Method (CAM) diagnostikováno delirium. Následně byl zhodnocen i vliv pooperačního užití inhibitorů angiotensinového systému. Do studie nebyli zahrnuti pacienti s preexistující demencí, Alzheimerovou demencí či jinou kognitivní poruchou, stejně jako pacienti po neurochirurgických zákrocích. U pacientů s preoperačně podanými ACE inhibitory byla incidence deliria 39% (551 z 1, 396). Incidence deliria u pacientů, u kterých ACE inhibitory nebyly podány, byla 39% (1,344 z 3,468). Upravené OR pro případy s přítomným deliriem u skupiny s preoperačním podáním bylo 0.98 (95% CI, 0.86 až 1.10; P = 0.700) vs. kontrolní skupina. Ve skupině s pooperačním podáním se delirium vyskytlo ve 23% (100 z 440) a ve 41% (1,795 z 4,424) ve skupině bez podaných ACE inhibitorů (neupravené P < 0.001). OR přizpůsobené proměnnými u pacientů s pooperační aplikací ACE inhibitorů, u nichž se delirium vyskytlo, bylo 0.55 (95% CI, 0.43 až 0.72; P < 0.001).

Závěr: Preoperační podání ACE inhibitorů nemá vliv na snížení pooperačního deliria. Naopak jejich podání během intenzivní péče je asociováno se sníženým počtem příhod deliria. Randomizované studie pooperačního podání ACE inhibitorů a blokátorů angiotensinového receptoru se zdají být odůvodněné.

 

Anesthesiology 7 2020, Vol.133, 119-132

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Profylaktické podání antiulcerotik u akutně nemocných hospitalizovaných dospělých pacientů: systematický přehled s meta-analýzou
Søren Marker, Marija Barbateskovic, Anders Perner

Tento systematický přehled vyhodnocuje účinek stresové vředové profylaxe (dále jako SUP, stress ulcer prophylaxis) inhibitory protonové pumpy nebo H2 antihistaminiky v porovnání s placebem nebo bez podání profylaxe u akutně nemocných hospitalizovaných pacientů. Primárními sledovaným parametrem byla celková mortalita, klinicky závažné gastrointestinální krvácení a závažné nepříznivé příhody (SAEs, serious adverse events). Primární analýza zahrnula studie s celkově nízkým rizikem zkreslení. Pro analýzu bylo zahrnuto 65 srovnání z 62 studií (n = 9713); 43 srovnání pocházelo z jednotek intenzivní péče. Pouze tři studie (n = 3596) měly celkově nízké riziko zkreslení. Nebyl nalezen vliv na celkovou mortalitu (RR 1.03, 95% CI 0.94 až 1.14; TSA-upravené CI 0.90 až 1.18; vysoká jistota). Míra klinicky závažného krvácení do GIT byla nižší v případě podání SUP (RR 0.62, 95% CI 0.43 až 0.89; TSA-upravené CI 0.14 až 2.81; střední jistota).

Závěr: Incidence klinicky závažného krvácení do GIT byla podáním SUP snížena, zatímco účinek na SAEs, myokardiální ischémii, enteritidu Clostridium difficile a HRQoL byl vlivem malého množství dat neprůkazný. V případě celkové mortality a pneumonie nebyl nalezen vliv podání SUP.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:714–728.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
76 %

Srovnání kombinované anestezie bez intubace s paravertebrální nervovou blokádou a anestezie s intubací u dětí podstupujících videoasistovanou torakoskopii
Wei Wei, Yanting Fan, Wei Liu, et al.

Cílem této randomizované kontrolní studie bylo prověřit, zda anestezie bez intubace s paravertebrální nervovou blokádou (PVNB) může zlepšit rekonvalescenci u dětí po videoasistované torakoskopii (VATS). Primárním sledovaným parametrem byla délka pooperační hospitalizace. Sekundární sledované parametry zahrnovaly výskyt kritických stavů a pooperačního deliria, doba do první konzumace stravy, stejně jako doba do první pohybové aktivity mimo lůžko, škála bolesti a komplikace vzniklé během hospitalizace. Do studie bylo zahrnuto 60 dětských pacientů ve věku3 do 8 let, kteří podstoupili plánovanou VATS. Pacienti byli náhodně rozděleni do dvou stejně početných skupin, přičemž u jedné skupiny byla zvolena neintubační anestezie s PVNB, u druhé intubační tracheální anestezie. U skupiny s neintubační anestezií a PVNB byla zaznamenána kratší doba pooperační hospitalizace než u kontrolní skupiny s tracheální intubací (4 dny [IQR, 4-6] vs. 5 dní [IQR, 5-8], 95% CI 0-2; P = 0.013). Oproti kontrolní skupině byla u testované skupiny s neintubační anestezii nižší incidence deliria (OR 3.39, 95% CI 1.01-11.41; P = 0.043). Celkově byl u této testované skupiny snížen i výskyt kritických stavů, čas strávený na jednotkách poanesteziologické péče (PACU), čas do první konzumace stravy a prvních pohybových aktivit mimo lůžko. Zároveň bolest u těchto pacientů dosahovala nižších hodnot na škále bolesti a spotřeba sufentanilu v prvních 6 a 12 hodinách po operaci byla nižší. Nebyl zaznamenán výrazný rozdíl ve výskytu pooperační nauzey a zvracení, pneumotoraxu a jiných komplikací mezi srovnávanými skupinami.

Závěr: Neintubační anestezie s PVNB zlepšuje proces rekonvalescence u dětských pacientů, kteří podstoupili videoasistovanou torakoskopii. Nicméně je potřeba další multicentrická studie.

Acta Anaesthesiol Scand. 2020;64:810–818.

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 4
  • impact: 3
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Bezpečnostní doporučení: neurologický monitoring u neuroaxiální blokády v porodnictví 2020 - Společný doporučení Asociace anesteziologů (the Association of Anaesthetists) a Asociace porodnických anesteziologů
S. M. Yentis, D. N. Lucas, L. Brigante, et al.

Přestože vážná neurologická postižení, jako hematom páteřního kanálu v důsledku regionální analgezie či anestézie v porodnictví jsou vzácná, jejich časná detekce může být zásadní v prevenci trvalých poškození. Diagnostika však může být ztížena jednak variabilní a někdy prodlouženou dobou zotavení z “normální“ neuroaxiální blokády, čímž mohou být skryté léze snadno přehlédnuty.

Závěr: Tyto guidelines doporučují monitorovat fázi zotavení z porodnické neuroaxiální blokády a v případě prodloužení fáze zotavení či při výskytu nových symptomů monitoraci zintenzivnit s cílem předejít závažné neurologické morbiditě.

 

Anaesthesia 2020, 75, 913–919

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 5
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Osobní ochranné prostředky během pandemie COVID 19 – popisný přehled
T. M. Cook

Onemocnění COVID-19 je přednostně přenášeno přímým kontaktem, kapénkami, nebo infekčním aerosolem, který se tvoří jednak respirační aktivitou pacienta, jednak specifickými lékařskými procedurami. Tento infekční aerosol obsahuje menší částice a dosahuje tak na větší vzdálenosti. Současně odolává déle zevním vlivů. Infekční potenciál těchto částic však není zcela jasný. Všechny tyto formy nákazy přicházejí v úvahu při manipulacích v dýchacích cestách nakaženého pacienta, zvláště pak během tracheální intubace. Osobní ochranné prostředky (OOP) jsou proto důležitou součástí systému ochrany zaměstnanců a pacientů před nákazou COVID-19. Jejich správné použití významně snižuje riziko přenosu.

Závěr: Tento článek podává souhrnný přehled informací o způsobech přenosu pandemického viru COVID-19, dále doporučení k použití příslušných OOP, přičemž volba příslušných OOP by měla být logicky přizpůsobena k potenciálně hrozícímu způsobu přenosu viru, tj. kontaktem, kapénkami či aerosolem. Součástí článku jsou i vhodná opatření k prevenci šíření COVID-19 jakožto nozokomiální nákazy. Doporučení mezinárodních organizací se obecně shodují, avšak stále panují určité nejasnosti v užití OOP jako například výběr konkrétního typu roušky nebo potenciální opětovné použití OOP.

Anaesthesia 2020, 75, 920–927

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Péče o pacienty trpící bolestí během pandemie COVID-19: konsenzuální doporučení vypracovaná mezinárodním týmem expertů
H. Shanthanna, N. H. Strand, D. A. Provenzano, et al.

Z důvodu celosvětového boje proti šíření pandemické infekce COVID-19 byly odloženy nebo zcela zrušeny všechny plánované operační zákroky, ambulantní zákroky a návštěvy pacientů, včetně těch týkajících se managementu terapie bolesti. Tato skutečnost měla výrazný dopad na pacienty trpící chronickou bolestí, která představuje výrazné utrpení, limitace denních aktivit a sníženou kvalitu života. Většina těchto pacientů jsou osoby staršího věku s vícečetnými komorbiditami, v důsledku čehož se stávají náchylnějšími vůči infekci COVID-19. V době pandemie je tedy třeba myslet na zajištění pokračování péče a analgetické farmakoterapie, zejména pak terapie opioidy, zvážit využití telemedicíny, podpůrný biopsychosociální management, užití antiflogistik, steroidů a upřednostňovat nezbytné procedurální návštěvy.

Závěr: Tato doporučení byla vypracována týmem odborníků v oblasti terapie chronické bolesti ze Severní Ameriky a Evropy, aby v tomto krizovém pandemickém období poskytly chybějící informace pro lékaře a poskytovatele zdravotních služeb pečující o pacienty trpící chronickou bolestí. Vzhledem ke skutečnosti, že se pandemie COVID-19 rychle vyvíjí a tato doporučení jsou založena na základě informací a odborných posudků platných v době jejich vypracování, lze předpokládat, že bude nutná úprava v závislosti na aktuálních opatřeních daného pracoviště.

Anaesthesia 2020, 75, 935–944

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Blokátory renin-angiotensin-aldosteronového systému a riziko infekce COVID-19
Giuseppe Mancia, Federico Rea, Monica Ludergnani, et al.

Cílem této populační případové kontrolované studie je prozkoumat potenciální spojitost mezi užíváním blokátorů angiotensinového receptoru (ARBs) či ACE inhibitorů a rizikem nákazy infekcí COVID-19. Testovanou skupinu představovalo 6272 pacientů z italského regionu Lombardie, u nichž byla potvrzena nákaza COVID-19 v rozmezí 21. února 2020 až 11. března 2020. Kontrolní skupinu tvořilo 30 759 osob využívajících služeb Oblastního systému zdravotní péče (Regional Health Service). V případě obou skupin, tj. testované i kontrolní, byl střední věk 68 ± 13 let a ženy tvořily 37 %. Užívání ACE inhibitorů a ARBs bylo častější v testované než v kontrolní skupině osob, stejně jako užívání dalších antihypertenzích a neantihypertenzních léčiv. Současně byl klinický profil testovaných osob závažnější. Nebyla shledána žádná souvislost mezi užíváním ARBs či ACE inhibitorů a infekcí COVID-19 u celkového počtu testovaných osob (upravené OR, 0.95 [95% interval spolehlivosti {CI}, 0.86 až 1.05] pro ARBs a 0.96 [95% CI, 0.87 až 1.07] pro ACE inhibitory), ani v případě osob z této skupiny, které prodělaly závažnou až fatální formu infekce (upravené OR, 0.83 [95% CI, 0.63 až 1.10] pro ARBs a 0.91 [95% CI, 0.69 až 1.21] pro ACE inhibitory). Pohlaví nemělo vliv na tyto proměnné.

Závěr: V této rozsáhlé populační studii bylo zaznamenáno větší užívání ACE inhibitorů a ARBs ve skupině pacientů pozitivních na nákazu infekcí COVID-19 než v kontrolní skupině, v důsledku vyšší prevalence kardiovaskulárního onemocnění. Nicméně nebyla nalezena žádná spojitost mezi ACE inhibitory či ARBs a rizikem infekce COVID-19.

N Engl J Med 2020;382:2431-40. DOI: 10.1056/NEJMoa2006923

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 5
  • zpracování: 3
  • abstrakt: 3
76 %

Porovnání zavedenení nazogatrické sondy manévrem SORT (čichací pozice, NGT orientace, kontralaterální rotace a otáčivý pohyb) versus boční tlak a flexe krku u kriticky nemocných pacientů přijímaných na JIP: prospektivní randomizovaná studie
Sarvin Sanaie, Negin Mirzalou et al.

Tato randomizovaná kontrolní studie zhodnotila, zda SORT manévr (čichací pozice, NGT orientace, kontralaterální rotace a otáčivý pohyb) zvyšuje četnost úspěšného zavedení nasogastrické  sondy oproti flexi krku a laterálnímu tlaku (NFLP). Technika byla hodnocena jako neúspěšná po třetím selhaném pokusu zavedení. Byla zaznamenána pacientova charakteristika, míra úspěchu prvního pokusu, čas nutný k úspěšnému prvnímu pokusu a celková míra úspěšnosti, dále také komplikace (zalomení, krvácení) a snadnost inserce.

Výsledky: Zahrnuto bylo 396 kriticky nemocných dospělých pacientů, kteří byli náhodně zařazeni do skupiny SORT (n = 200) a NFLP (n= 196).  Počet selhání byl signifikantně vyšší u skupiny s NFLP (7.5%) vs. SORT skupina (3.0%)(P = 0.046).  Míra neúspěchu se však nelišila, když byla upravena podle věku a body mass indexu (BMI) pacienta (OR = 2.3; 95% CI 0.85 to 6.3). Vzorec komplikací se významně nelišil mezi skupinami (P = 0.242). Snadnost zavedení vyšší u NFLP skupiny, po adaptaci na věk a BMI pacienta.

Závěr: SORT technika je slibná metoda pro zavedení nasogastrické sondy u kriticky nemocných pacientů. Nicméně je třeba dalších studií k potvrzení výsledků této studie. Konečné rozhodnutí o technice zavádění by mělo brát v úvahu individualitu pacienta, klinické faktory a zkušenosti lékaře.

Sanaie et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:79

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 3
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
76 %

Vysoko-průtoková nasální kanyla pro akutní hypoxemické selhání dýchání u pacientů s COVID-19: systematické hodnocení účinnosti a rizika aerosolizace, disperze a infekčního přenosu
Arnav Agarwal, MD. John Basmaji et al.

Dvě recenze Světové zdravotnickou organizací hovoří o použití high-flow nasální kanyly (HFNC) u pacientů s koronavirem (COVID-19). Důkazy se týkají účinnosti a bezpečnosti (recenze 1), ale i rizika kapénkové disperze, tvorby aerosolu a souvisejícího přenosu virové nálože(recenze 2).

Recenze 1: Výsledky z 12 randomizovaných kontrolované studie (RCTs), n = 1,989 pacientů porovnávají HFNC s konvenční kyslíkovou terapií (COT) u kriticky nemocných pacientů s akutním hypoxickým selháním poskytly důkazy s nízkou mírou jistoty.  HFNC může snížit riziko invazivní ventilace (RR, 0.85; 95%CI, 0.74 to 0.99) a eskalaci kyslíkové terapie (RR, 0.71; 95% CI, 0.51 to 0.98) u pacientů s respiračním selháním. Výsledky neprokázaly rozdíl v mortalitě, nebo délce hospitalizace, či pobytu na JIP.
Recenze 2: V narativním shrnutí byly sumarizovány výsledky 4 studií, hodnotících kapénkovou disperzi, a 3 studií, hodnotících tvorbu a dispenzarizaci aerosolu. Výsledkem jsou různé důkazy s velmi nízkou kvalitou. Ačkoli dvě simulační studie neprokázaly souvislost zvýšení kapénkové disperze s HFNC, jedna studie prokázala, že vyšší průtoky byl spojen se zvýšením aerosolové hustoty. Žádná vhodná studie nezahrnovala pacienty s COVID-19.
Závěr: High-flow nasální kanyla může redukovat potřebu invazivní ventilace a eskalace léčby oproti konvenční oxygenoterapii u COVID-19 pozitivních pacientů s hypoxickým respiračním selháním. Tato výhoda ale musí být zvážena oproti neznámému riziku přenosu vzduchem.
 

Can J Anesth/J Can Anesth https://doi.org/10.1007/s12630-020-01740-2

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 4
  • abstrakt: 3
72 %

Dezocin zabraňuje sufentanilem indukovanému kašli během celkové anestézie: meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studii
Zhencheng Xiong , Ping Yi et al.

Dezocin - analgetikum, parciální antagonista K-receptorů a agonista μ-receptorů, je jedním z léčiv používaných k zabránění sufentanilem iindukovanému kašli (SIC). Tato meta analýza byla zaměřena na výskyt SIC a nepříznivých situací po intervenci dezocinem.

Výsledky: Bylo zahrnuto 5 randomizovaných kontrolovaných studii (RCTs) s celkem 890 pacienty. Každá ze studií porovnávala podání dezocinu se stejným objemem 0,9% fyziologického roztoku. Při injekční dávce 0,1 mg / kg dezocinu byla incidence (pooled risk ratio (RR) = 0.03, [95% CI: 0.02 do 0.07], P <0.00001, I2 = 0%) a závažnost (mírná: RR = 0.07, [95% CI: 0.03 do 0.18], P <0.00001, I2 = 0%; střední: RR = 0.05, [95% CI: 0.02 do 0.16], P <0.00001, I2 = 0%; vážná: RR = 0.04, [95% CI: 0.01 to 0.16], P <0.00001, I2 = 0%) SIC významně sníženy. Mezi skupinami nebyly na základě výsledků společné analýzy nalezeny statisticky významné rozdíly ve vitálních funkcích.

Závěr: Tato meta-analýza prokázala, že dezocin významně snižuje výskyt a závažnost SIC během celkové anestézie, ale nemá významný efekt na vitální funkce.

Xiong et al. BMC Anesthesiology (2020) 20:154

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 3
  • zpracování: 5
  • abstrakt: 3
72 %

Management péče o kriticky nemocné pacienty s COVID-19 na JIP: Prohlášení od expertů na intenzivní medicínu z první linie v čínském Wu-chanu
You Shang, Chun Pan et al.

Na tomto prohlášení se podílolo 16 expertů z první linie v oblasti intenzivní péče, bojujících proti epidemii COVID-19 ve Wu-chanu. Každý odborník dostal za úkol v rámci svého oboru poskytnout návrhy prohlášení a odůvodnění. Části znaleckého posudku jsou založeny na epidemiologických a klinických důkazech, bez dostupných vědeckých důkazů.

Výsledky: Byl předložen komplexní dokument se 46 prohlášeními, zahrnující otázky ochrany zdravotnického personálu, etiologického došetření, diagnostiky a terapie při funkčních poruch tkání a orgánů, psychologické intervence imunoterapie, nutriční podpory a transportu kriticky nemocných pacientů COVID-19. Mezi nimi 5 doporučení bylo silných (1. stupeň), 21 bylo slabých (2. stupeň) a 20 bylo odborných stanovisek. Silná shoda od účastníků hlasování byla získána pro všechna doporučení.

Závěr: Pro pacienty COVID-19 stále neexistuje cílená terapie. Dynamické monitorování a podpůrná léčba pro obnovení tkáňové vaskularizace a funkce orgánů jsou zvláště důležité.

Shang et al. Ann. Intensive Care (2020) 10:73

Rating:
  • téma: 5
  • přínos/převratnost: 2
  • impact: 4
  • zpracování: 2
  • abstrakt: 3
64 %